Přeštice na kole

16. 9. 2018
62 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 900 m
Terén: Polní cesty, asfaltky

Plzeň-Bory - Tyršův most - po žluté Vokounova lávka - Hradiště - po NS Údolím Úhlavy Radobyčice - V Lahošti - Útušice - po červené Čižice - Nový mlýn - Předenice - po červené a žluté Hájsko - po červené Krasavce - Vodokrty - Kucíny - Příchovice - Přeštice - Žerovice - Zastávka - keramička - Vstiš - Vodní Újezd - Nová Ves - Valcha - po žluté Borský park - Plzeň-Bory


Vytipoval jsem si zajímavou cestu kolem Žerovic u Přeštic a jsem zvědav, jak to se mnou dopadne. Mířím tedy na jih, a sice přes Tyršův most obligátně po žluté turistické k Vokounově lávce. Hned na jejím konci nenápadným průchodem v křoví vjíždím na pěšinku vedoucí až do Hradiště. Z Hradiště musím po "dálnici" (NS Údolím Úhlavy) do Radobyčic. Odtud přímo nad řekou oblastí V Lahošti, kde chtějí představitelé města umístit lávku z Borských polí (jakože cože, kam?), projíždím pod dálniční most. Právě v Lahošti se musí jet přes soukromý pozemek, tak jsem ho zkusil objet a nebylo to nic moc po poli. Za dálnicí už jsem skoro na kraji Útušic. Zjistil jsem, že skutečně existuje mostek přes Útušický potok v místech, kde se vlévá do Úhlavy. Ačkoliv jsem přesně takovou zkratku už léta hledal, až teď jsem ji poprvé projel:) Není tak třeba projíždět ves po silnici. Zbývá už jen pár metrů do Štěnovic, projíždím kruhový objezd a pokračuji po červené, po pěšině proti proudu Úhlavy do Čižic.

Za Čižicemi se zas dá jet po druhém břehu řeky, snad až k Novému mlýnu. Nebo minimálně značnou část-mnohem lepší než po úzké silnici. Kolem Úhlavy se dá dojet až do Předenic, ačkoliv je to horší, než si pamatuju z historie. Z Předenic jedu po červené, těsně nad Snopoušovami ale odbočuji vlevo, protože si tím ušetřím nepříjemné stoupání. Dostávám se tak na žlutou. Na rozcestí Hájsko tedy jedu po vrstevnici místo abych prudce stoupal po louce.

Do Krasavec dojíždím po červené, to je z kopce. Ve vsi odbočuji vlevo, do Vodokrt. Následuje novinka, překvapivě velká cesta pod kopcem Střížov. V jednom místě se dost stoupá, ale jinak klasická lesní cesta. Nejdřív se připojuji k červené a hned na to k silnici, kde odbočuji vpravo, do Příchovic a následně přes louku do Přeštic. Prohlédl jsem si kostel Nanebevzetí Panny Marie, můžu tedy pokračovat přes město do ulice k Cihelně. Odtud co by kamenem dohodil, je značená motokrosová dráha a cesta napříč směre, který bych rád. Tak úplně bez problému se mi nepodařilo projet, kopec je tam tak prudký, že se dal jedině vytlačit. Ani nadále do Žerovic cesta moc nepokračovala, ale nakonec jsem pole překonal a severním směrem kolem bývalého statku mohl pokračovat pod tratí kolem Zastávky. Cesty jsem vybíral náhodně, stejně nemá moc cenu špekulovat, mapa je zde nepřesná. Podařilo se mi nicméně projet až k rybníku Šavlice, což byl ten hlavní úkol. Tady už vede známá pěkná cesta ke keramičce. Projíždím a upaluju po polní cestě do Vstiše. Už se stalo klasikou, že ze Vstiše jezdím na Vodní Újezd a pak stoupám k letišti a projíždím jeho areálem do Nové Vsi. Přes most, který je uzavřený pro auta mířím k druhému letišti v okolí této vesničky, projíždím kolem paintballu k motokárám a po letištní ploše se přibližuji Valše. Jednou z cest v lese zbývá asi kilometr...

Z Valchy stoupám jako obvykle po CT 2151, ale neodbočuji po ní na Novou Hospodu, sjíždím k přehradě, kde se připojuje žlutá turistická značka. Té se držím i ve stoupání k Borskému parku a výlet je u svého konce po 62 km s průměrnou rychlostí 20 km/h.


 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích

Maršál

15. 9. 2018
57 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 1100 m
Terén: Lesní cesty

Plzeň-Bory - Doudlevecká lávka - Částkova - Lobzy - Na Švabinách - Na Pohodnici - po žluté Ejpovice - Čilinské polesí -  Němčičky - po červené Maršál, Svidná - Lipská alej - Šťáhlavice - Nezvěstice - Olešná - Želčany - Chouzovy - po modré Pod Nebílovským Borkem - po červené Losiná - po CT 2126 Černice - po žluté Tyršův most - Plzeň-Bory


 Asi hodinu si tak sedím nad mapou, až mi dochází trpělivost a vydávám se na Maršál. Z Bor sjíždím Samaritskou ulicí k Doudlevecké lávce a stoupám na Slovany, podjíždím Jiráskovo náměstí, Částkovou ulicí se dostávám do Lobez, tedy na Rolnické náměstí, odkud zas stoupám na Švabiny. Projíždím za Tescem a napojuji se na zelenou turistickou značku, po které pokračuji skoro až do Zátiší. V místě, kde se z cesty stává pěšinka, odbočuji vlevo k přivaděči, jehož následuji až nad Kyšice ke žluté značce. Sjíždím do Ejpovic a za nimi zas stoupám, jsou zkrátka v údolí. Zanedbaným podjezdem pod dálnicí, který je navíc schovaný za lesíkem, projíždím do Čilinského polesí. Nejedu však až na stejnojmenné rozcestí, ale využívám cestu, díky níž neztratím tolik výšky. Kupodivu úspěšně projíždím a dostávám se tak na Rokycansko. Nad Němčičkami projíždím po červené a pokračuji přes hlavní silnici do dlouhého lesního stoupání k Rakovské hájovně a čeká mě technicky náročnější závěr pod Maršálem.

Jelikož po dlouhé době v týdnu pršelo a je teprve dopoledne, potkávám tuny hřibů, škoda že mam tak malý batoh... Odměnou za vystoupané metry je sjezd do Svidné, ač je docela vymletý. Ve Svidné odbočuji vlevo, abych do Šťáhlav jel přes Lipskou alej a nad Hájkem. Nenechte se strhnout velkou cestou, je třeba odbočit vlevo po modré a pak z ní sjet v místě, kde se prudce stáčí doleva.

Před výjezdem na silnici si ještě můžete užít brod, pak se dáte doprava a za řekou zas doleva do polí, kudy se dá pěkně projet do Nezvěstic. celé je projíždím do Olešné a zkouším cestu do Želčan, tou dobou ještě v mapě neznačenou. A mám oprávněné obavy, z Vlčtejna jsem to už jednou zkoušel a nedopadlo to dobře. Kupodivu se zde ale nachází luxusní cyklostezka, samozřejmě za eurodotace, jak jinak. Musím to ale tentokrát pochválit, protože vznikla nová trasa.

Z Želčan je to asi půl kilometru do Chouzov a hned na kraji vsi je třeba odbočit vpravo na polní cestu po modré. Docela dlouho se stoupá, k rozcestí V Babších, pak už je to spíše naopak. Nejprve se křižuje silnice do Nebílov, pak jsem vystřídal modrou za červenou, pak ještě přes silnici do Nebílovského Borku a začíná se stoupat nad Losinou. Z Losiné na Bory se vracím klasicky po CT 2126 přes Černý les do Černic, pak přes vilovou čtvrť zhruba po žluté k Vokounově lávce, přes kopec k Tyršovu mostu a závěrečným stoupáním na Bory.

První výlet takového podzimního rázu, 57 km. Vždy mě baví objevovat nové cesty a tentokrát se to podařilo, takže spokojenost i přes celkem velké převýšení.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

A takových na Maršálu bylo...

Hrad Bezděz na kole

6. 9. 2018
52 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 1000 m
Terén: Lesní cesty
 

Mladá Boleslav, Ptácká – po CT 17 Debř – po modré Důl, Plužná – Dlouhý důl – Hlínoviště – Farský les – Bezděz – po CT 3045 Dvůr, Vrchbělá – po červené Bělá pod Bezdězem – po CT 0060 nádraží Bělá p. B. – po červené Čistá, Důl, Debř, Čejetičky, Mladá Boleslav

Delší dobu jsem se nebyl podívat na Bezdězu, tak jsem si jel připomenout tohleto jedno z nejhezčích míst v okolí Boleslavi. Vyjel sem po Ptácké ulici, po žluté do Michalovic a po červené do Debře. Dále jsem se vydal po modré turistické značce přes Důl. Za touto myslivnou se docela nepříjemně stoupá a zhoršuje se cesta. Před Plužnou se ale dojede k polní cestě a pak dokonce na silnici. Modrou pak nechávám zmizet směrem na Březinku, odbočuji o kousek dál doleva v zatáčce před železničním přejezdem. Zpočátku mám obavy, aby se cesta někam úplně nevytratila, jak je obvyklé u takových cest. Nakonec se z ní ale vyklubala úplně skvělá spojnice vedoucí podél trati minimálně do Hlínoviště. Zde tedy mapa těžce selhává, výjimečně ale naopak, tedy že cesta je, a dokonce dobrá, tam, kde není vůbec značená. Jede se převážně po lukách mezi lesy a do Hlínoviště je třeba vystoupat s údolí.

V Hlínovišti křižuji hlavní tah na Českou Lípu a pokračuji do Dvora. Nejedu hned přímo na Bezděz, tudy se budu vracet, mířím ještě přes farský les a k Bezdězu se blížím od východu po CT 3045. Závěrečné stoupání je výživné a od posledního baráku je z jakýchsi důvodů dokonce zákaz vjezdu na kole. Jet se ale dá ještě dalších pár set metrů a ve všední zářijový den samozřejmě široko daleko nikdo není. Poslední část výletu je skutečně třeba jít pěšky kvůli schodům a skalkám, ale to už jsem u druhé brány. Výhled před západem slunce je parádní, jak můžete vidět na fotkách.

Už se ale ochlazuje a za chvíli se bude i stmívat, tak rychle zpátky. PO CT 3045 do Dvora je to mžik, kolem Vrchbělé po červené je v lese už trochu hůř vidět, ale stále se spíše klesá. Vracím se na asfaltovou CT 3045, projíždím Bělou kolem rybníku Slon a po CT 0060 až k nádraží. Zde je třeba vystoupat po červené k Čisté. Do Boleslavi pak zbývají vlastně dva poslední úseky-po červené do Dobře a podél Jizery k Česaně. Aby byla změna, vzal jsem to ještě do Čejetiček a na Staroměstské náměstí vystoupal z jihu, pod hradem.

Díky zajímavé cestě do Hlínoviště a magickému Bezdězu je úspěch výletu zaručen. I ve zkracujícím se dni jsem stihl po práci ujet 52 km, průměrná rychlost poklesla na 18,6 km/h kvůli pobíhání kolem hradu.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Hrad Bezděz

Bezděz

Hrad Bezděz, kopec Malý Bezděz a Máchovo jezero

Chotěšov

8. 9. 2018
41 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 600 m
Terén: Silnice, polní cesty, singly

Plzeň-Bory - Borská pole - Valcha - Líně - po CT 2217 Červený Újezd, Zbůch, Starý Důl - Chotěšov - Mantov - po CT 3 Vstiš, Dobřany - Měsíční Stráň - po NS Údolím Radbuzy Černý most, Tyršův sad, hráz v. n. České Údolí - Borský park - Plzeň-Bory


Stalo se skutečností, že jsme vyjeli na projížďku s Barčou:) Prý že víc než 20 km nesmíme jet. Jenže to by se ani nevyplatilo vyndávat kolo. Bylo opět letní teplo a tak se jelo pěkně. Vybral jsem snazší terén a bez kopců. Jeli jsme tedy z Bor na Borská pole kolem univerzity, k útulku, po CT 2151 na Valchu a pak do Líní po neznačené cestě, která je ale rovněž vyspravená tak, že se nedá ani počítat za lesní, spíše asfaltovou. Ze Sulkova se jede podél Lučního potoka, pak je ovšem třeba vystoupat k CT 2271, která nás dovede přes Červený újezd do Zbůchu. Odtud bývala relativně přímá spojka do Chotěšova přes Starý Důl a podél trati. Bohužel se tato cesta stala skládkou a musí se po poli. Poměrně nepříjemné, zde by se rozhodně vyplatilo vytvořit cestu, protože po hlavní silnici je to pro cyklistu sebevražda.

V Chotěšově se občerstvujeme Pod Klášterem, pak míříme po CT 2166 do Mantova, na křižovatce s hlavní silnicí odbočujeme vlevo na CT 3, po níž se vezeme mimo jiné kolem výběhu s jeleny až do Vstiše po lukách, ale po slušné cestě. Ze Vstiše vede cyklotrasa po nefrekventované silnici do Dobřan, kde je dokonce pořád otevřená zmrzlina.

Z Dobřan jedeme pohodlím silničky na Šlovice. U Wartova mlýna pak odbočujeme na místní komunikaci, abychom mohli projet Měsíční Stráň, Lhotu a po NS Údolím Radbuzy pokračovat přes les na Valchu. Až za lávku přes přehradu se ztrácí trochu výška, kterou opět nabíráme před Tyršovým sadem. Ještě jednou nás podobná ztráta výšky čeká ve sjezdu k hrázi přehrady České Údolí. pak už konečně můžeme vyšlápnout poslední kopec a dojet přes Borský park na Bory.

Střízlivých 400m převýšení potěší, stejně jako 41 km a bezpočet možných zastávek cestou, a to jak občerstvení, tak pamětihodností.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Cyklostezka Chotěšov-Vstiš

Skalní věž Káčov

30. 8. 2018
46 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 600 m
Terén: Silnice, polní cesty, singly

Mladá Boleslav – po červené Podlázky, Michalovice – Debř – po CT 17 Dalešice, Malá Bělá, Čihátka – Ptýrov – Ptýrovec – po CT 17 Mnichovo Hradiště – po zelené skalní věž Káčov – po zelené Mnichovo Hradiště – Veselá – Bakov n. Jiz. - po červené Josefův Důl - po žluté Debř – po modré Radouč - po žluté Mladá Boleslav


Po delším pátrání v mapě jsem nalezl přírodní památku, skalní věž na kopci Káčov. Mířím až za Mnichovo Hradiště, takže využívám rychlého přesunu severním směrem proti proudu Jizery po červené turistické trase do Podlázek, přes louku do Debře a pak po CT 17, bohužel po silnici přes Zvířetice, do Malé Bělé, kde odbočuji vpravo až k odbočce do Čihátek. Na této křižovatce vybírám nejmenší cestu šikmo vpravo mezi poli do Ptýrova. Zde sjíždím až k řece a po panelové cestě pokračuji na druhou stranu řeky, stále po CT 17, vlastně až na kraj Mnichovo Hradiště.

Projíždím celým městem přes centrum a dlouhou rovinkou po zelené turistické trase. Skalní věž je až na druhé straně kopce, tak je třeba překonat vrchol. Posledních pár metrů je na kole nesjízdných, tak vybíhám k vrcholu a vyhlídce pěšky. Po nekonečném létě je poprvé celkem chladno, tak se nezdržuji a vracím se po stejné cestě zpět do Mnichova Hradiště. Z náměstí mířím až za trať, hned za ní odbočuji vpravo a směřuji mezi tratí a dálnicí zpět k Boleslavi. Takto podél trati se dá jet až do Veselé. Po silničce mířím do Bakova, do Josefova pak jedu po známé červené turistické značce-místy ve svahu nad řekou, místy přes kameny nebo kořeny, úzká, občas s prudkým klesáním nebo stoupáním, ale přesto velmi pěkná cesta. Z Josefova Dolu je třeba dost prudce stoupat do Debře, pak už se jede po městě přes Radouč a po žluté na Staroměstské náměstí.

46 km za námi, představoval bych si trochu méně asfaltových úseků. Cíl byl ale pěkný a okolí Jizery samozřejmě taky. I přes realtivně pomalý singl na závěr se udržela průměrná rychlost na 20 km/h.



Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Skalní věž Káčov

Krakovec, Senecká hora, Krašov na kole

27. 8. 2018
76 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1100 m
Terén: Místy náročné singly, lesní cesty

Hlohovice – Hlohovičky – Mlečice – Podmokly – po zelené Zvíkovec – U Bartoňů – Slabce – Skupá – Tytry – Pavlíkov – rozhledna na Senecké hoře – Hvozd – Malinová – po červené Zhoř, hrad Krakovec – po CT 0043 Šípy, Milíčov, Uhrovic mlýn, Slatina, Chříč – po zelené Studená, Dolany, Hlince, Všehrdský potok, zřícenina Krašov – po žluté Rohy – Kozojedy – Liblín – Bujesily – Nový mlýn – Svinná – Hlohovice


Vezl jsem Barču na svatbu do Hlohovic a využil příležitosti k výletu po kraji poněkud vzdálenějším od Plzně. Mám takové „zapomenuté“ kraje moc rád. Vytipoval jsem si nejméně tři cíle, tak honem, ať to stihnu.

První cíl byl až skoro v polovině výletu, takže to mam kus…z Hlohovic jedu po naprosto nefrekventované silničce do Hlohoviček. Po dlouhé době není zrovna horko, nebe těžké a hodně fouká-zatím v můj prospěch. Do Mlečic vede taková asfaltka, kterou auta ani nesmí používat, trochu se vlní, ale odsýpá to. Za Mlečicem odbočuji vpravo na štěrkovou cestu do Podmokel, odkud prudce sjíždím po zelené náročnějším sjezdem do Zvíkovce, až k Berounce. Za řekou hned v první vracečce pokračuji rovně, sjíždím ze silnice, přejíždím i Modřejovický potok, až „U Bartoňů“ odbočuji do kopce a doufám, že cesta bude pokračovat. Ano, je průjezdná, projede se chatami a dál prudce stoupá a následuje velmi pěkný úsek lesem a poté i polem do Slabců. Zde musím asi dva kilometry po větší silnici. K tomu se přidává protivítr a z poprchávání se stává déšť. Vracet už se nebudu, tak jedu dál. Ve Skupé už se mi to ale zdá neúnosné a chvíli čekám.

Naštěstí déšť za chvíli polevuje a tak pokračuji polní cestou do Tyter. Za nimi, po táhlém stoupání na Křižovatce s velkým K musím po hlavní do Pavlíkova. Tady je tedy pěkně mokro a s každým projíždějícím autem se sprcha zdvojnásobí. Konečně jsem na dohled rozhledně Senecká hora. Zbývá „jen“ asi kilometr do táhlého kopce proti silnému větru. Na rozhlednu je volný vstup a aktuálně je zde velká zima. Po dostatečném pokochání se kousek vracím a prudkou otočkou vpravo po polní cestě jedu vrstevnicově do Hvozdu, poté po silničce do Malinové. Následuje úsek po polní cestě po červené turistické, která je lemována množstvím právě dozrávajících švestek a jablek. Bohužel se před Zhoří jede mezi opadanými přezrálými blumami, takže všechno kolem pěkně nechutně létá.

Zbývají už jen 2 km k highlightu dnešního dne-hradu Krakovci. Nejhezčí je asi most před hradem a poloha samotného hradu. Párkrát jsem celý ostroh objel a pak stoupal po CT 0043 do Šípů. Ačkoliv se jedná o malou úzkou asfaltku, většina návštěvníků jezdí autem právě tudy. No musim přiznat, že vzhledem k pokročilému času jsem se bál pokračovat po červené, protože takhle jsem jel do Milíčova po nudné silnici. Zpestření představují serpentiny do údolí Javornice a úbytek sil zas zajistí stoupání do Slatiny. Most zpátky na druhý břeh je ale až v Liblíně, to mam ještě pěkně daleko. V Chříči se nezdržuji, ačkoliv jsou tam pivní slavnosti. Pokračuji po zelené přes Studenou do Dolan, které se „proslavili“ megalomanským projektem monstrózního krytu, který je bez užitku a využití. Za Hlincemi se stoupá a horší se cesta-řekl bych konečně… Následuje poměrně náročný sjezd, při kterém ztratíte dobrých 150 výškových metrů. Pak se jede přes kilometr podél řeky po modré.

Poztrácené výškové metry začnete velmi rychle sbírat po žluté ke Krašovu-s kolem na zádech. Z Krašova je nádherný výhled na celé údolí a odtud se konečně dá jet v sedle a stoupavě do Rohů. Do Kozojed jsem využil cestu vlevo v půli cesty na Zimohráz. Konečně se sjezdem dostávám do Liblína a můžu zvesela prudce a pak extrémně prudce stoupat k Hornímu Liblínu. Teď jsem docela rád za pouhý mírný do Bujesil. Už nevymýšlím žádné skopičiny, šero je celý den a stmívání se blíží, jedu tedy po malých silničkách (a CT 352) k Novému mlýnu. Zde mě naštěstí čeká poslední významnější stupání, cítím se už nějaký unavený, ačkoliv jsem ujel jen kolem 75 km. Ze Svinné do Hlohovic je to přes nevýrazný kopec.

Tak splněno, moc pěkný výlet, 76 km, průměrná rychlost nic moc, 18,8, ale značných 1500 m nastoupáno.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Hrad Krakovec

Hrad Krakovec

Rozhledna na Senecké hoře

Zřícenina Krašov

Berounka z Krašova

Klášter Hradiště nad Jizerou

23. 8. 2018
41 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 650 m
Terén: Místy náročné singly, cesty, silnice

Mladá Boleslav – Radouč – po modré Bradlec – po červené Bakov n. Jiz. – Veselá – po CT 17 Mnichovo Hradiště – po červené Klášter, Maníkovice, Klokočka, Velký Řečkov – Bítouchov – Dalešice – po CT 17 Debř – Michalovice – U Česany – MB


Vyjel jsem si s cílem v Kláštěře, nějak jsem si neuvědomil, že je to ta ruina, kde se dělá pivo. Ale cestou bylo více zajímavostí. Ze Staroměstského náměstí jsem jel přes Boleslav na Radouč, pak jsem po modré vystoupal do Bradlce. Sjezd začal po silnici na Chudoplesy a pokračoval maximální ztrátou výšky, sjel jsem až k Jizeře. Jel jsem singlem po levém břehu, částečně po červené až do Bakova. Odtud jsem to vzal kolem koupaliště štěrkovou a poté polní cestou do Veselé. Vesnici lze de facto úplně minout, tak jsem to také udělal. Před pískovnou se dostávám na cyklotrasu MHC, po níž jedu kolem jezu Ptýrov na kraj Mnichovo Hradiště. Z Lesní ulice vede pěšina dolu k řece, je to zkratka, ale jde se po schodech.

To už jsem ale na červené turistické značce a tu sleduji až do Kláštera, kde mě čeká stoupání a nahoře kostel a bývalý zámek. Přehoupnul jsem se přes ostroh a do druhé poloviny výletu. Od Zábradky musím zas stoupat po silnici, křížem přes silnici na Ralsko a pak kolem obří obory Klokočka po červené přes Maníkovice. Zde to pěkně odsýpá a do Klokočky se sjíždí, je to stále po proudu. Ve Velkém Řečkově odbočuji vpravo, přes trať i přes silnici Bělá-Bakov na nenápadnou cestičku vzhůru lesem. Je kamenitá, nejede se tu dobře, ale je to užitečná spojka směrem na Bítouchov. Z Bítouchova jsem chtěl sjet k Jizeře na úroveň Josefova Dolu. Bohužel se mi to nepovedlo, cesty moc neodpovídají mapě. Dojel jsem tedy do Dalešic.

Do Dobře jsem tedy jel delší dobu po silnici, což mě úplně netěšilo. Do Michalovic jsem to vzal cestou podél řeky a pak po červené. Od Podlázek jsem pak jel kolem vodárny na lávku u Krásné louky a po Ptácké dojel k hradu. Klášter je takový…no řekněme sešlý, ale Klokočka, Mnichovo Hradiště a Pojizeří je moc pěkné, zvláště na cestách mimo silnici. Udržel jsem průměrnou rychlost na 19,9 km/h.
 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Klášter; kostel Narození Panny Marie