Rallysprint Plzeň - Kunějovice-Slatina

79 km

4. 6. 2022 

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1150 m

Terén: Polní a lesní cesty

  

Plzeň-Pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - po NS Údolím Mže Křimice - Na Horničce - Vochov - po CT 37 Kozolupy - Touškov - Košetice - po modré Všeruby - Kunějovice-Slatina - Kunějovice - po modré Lhotka - Hubenov - po CT 35 Kostelík - Spankov - po zelené Černý rybník, Dolní Bělá - Na Velkém vrchu - Na Cihlovce - Mrtník - po červené Krašovice - Doubrava - Nekmíř - Lipovice - Telecí mlýn - Kokořov - Důl Nevřeň - Nevřeň - Kůští - po červené Chotíkov - Horní Kyjovský les - Radčice - Čertova kazatelna - zoo - Lochotínský park - Pod Záhorskem

 

 

Loni jsem se na Rallysprint v Plzni nedostal, letos jsme to s Martinem naplánovali tak, že se pojedeme podívat na 2. RZ startující u Všerub. Vydávám se tedy do chladného mlžného rána. Samozřejmě jsem si nedal dostatečnou časovou rezervu, takže jen co sjedu ke Kalikovskému mlýnu, nasazuji ostré tempo po asfaltkách podél Mže a rychle se zahřívám. Podjíždím rozestavěný obchvat Plzně, blížím se k Radčicím, ale těsně před mostem odbočuji vlevo na cestu vedoucí do Křimic. Projíždím celou obcí až k podjezdu pod tratí v Žitné ulici. Za podjezdem už jsou pole, mezi nimiž stoupám ke hřbitovu Na Horničce. Zde se potkávám s Martinem, nijak neotálíme a pokračujeme po silničce do Vochova, máme asi tři čtvrtě hodiny na to, abychom se dostali za Všeruby a stihli průjezd závodních aut.

Vyjasňuje se a slunce hřeje, takže chladné ráno bude brzo zapomenuto. Ve Vochově projíždíme od fotbalového hřiště k tomu novému odpornému sídlišti a pak se po štěrkové cestě značené jako CT 35 přehoupneme do Kozolup. Projedeme malým průchodem pod tratí a zamíříme po cyklostezce do Touškova. Směrem na Košetice bohužel žádná rozumná alternativa k silnici neexistuje, takže se vydáváme do dlouhého stoupání po ní. Aut tu naštěstí moc nejezdí, ale je tu pár nepřehledných zatáček, kde se žádnému autu brzdit nechce. Vystoupáme tedy nad Čemíny, projedeme lesem a za ním odbočujeme vpravo do Košetic. Tam už vede v podstatě slepá cesta, když nepočítáme naší modrou turistickou, která nás opět vyvede z údolí Čemínského potoka po lehce zpevněné lesní cestě ke státní silnice Plzeň-K. Vary. Jen asi 20 m vpravo od vyústění na silnici je pěšinka, po které pokračuje modrá sjezdem do Všerub. Je to můj oblíbený singl, ale projíždí houštím, které svírá ze všech stran a na chvíli vyjíždí na louku. Všude je silná rosa, takže vyjíždíme pěkně mokří. Všechno se ale odpařuje v prudkém stoupání nad Všeruby. Bukový vrch má 510 m n. m. Odtud už vidíme, že jsou tu stovky lidí a auta parkují nejen na velkém odstavném parkovišti, ale podél celého úseku uzavřené silnice, který má tak půl kilometru. Jsme tu včas, divácké zóny Rallysprintu Plzeň jsou však extrémně bezpečně postavené, takže jsme trochu daleko od průjezdové trasy a pořadatel nás dál pochopitelně dál nepustí. Asi hodinu sledujeme průjezdy, Václav Pech jel nicméně hned první. Prudká zatáčka, u níž stojíme, má ale asi nějaké nevhodné vyklopení, protože tu mnozí jedou opatrně a pomalu-vyjíždí se tu z šotoliny na asfalt přes hrb. Byla to ale pěkná podívaná. Martin pokračuje na Hracholusky, já si ještě udělám okruh, takže se loučíme🙋

Po polní cestě unikám od odjíždějících davů do Kunějovic, kde odbočuji na modrou turistickou trasu do Lhotky. Ani nevím, jestli jsem tu kdy jel, je to moc pěkná cesta. Jen jsem bohužel nevyužil nábližky do serpentiny k Holoubkovu, takže jsem zbytečně sjel až do Lhotky a pak o to víc stoupal po silnici. V Hubenově ale ze silnice zase sjíždím na CT 35. Ona je to taky zpevněná cesta, ale už vede pěkným lesním prostředím. Táhlým kopcem stoupám k rozcestí U Františka a pak spíše mírně klesám ke Kostelíku. Tady se začnu trochu vracet, odbočím doprava a sjezdem po starší asfaltce se rychle dostávám do Spankova. Dlouho jsem tu nebyl, ale pamatuji si, že se jede kolem obory po zelené a je tam i pěkný brod. Následující cesta je pěkně rozbahněná, ale jinak parádní a rychlá. Netrvá tedy dlouho a jsem u Černého rybníku, kde je občerstrvení Porájt. Nezastavuji se, abych otestoval, hledám cestu, kam dál. Bude to ještě po zelené (NS Stezka Hornobělskem není moc dobře označena) přes kopec do Dolní Bělé. V Bělé odbočuji prudce vlevo a stoupám k Velkému vrchu po CT 35A, po které se dostanu k silnici II/205. Jen ji křižuji a po neznačené polní cestě pokračuji směrem na Mrtník. Tam však cesta nevede, stáčí se mezi Lozu a Mrtník. Vyjíždím tedy na silnici a do Mrtníku dojíždím po silnici poslední půlkilometr. Hned odbočuji vlevo, později se ukáže, že to byla správná cesta, ačkoliv nejdřív jsem si nebyl jistý. K červené turistické trase vedoucí od Plas se tak dostávám po stoupající lesní cestě.

Úsek po červené mám rád, i když je na ní místy hodně kořenů. Jakmile jsem ale překonal silnici do Kaznějova, dost se to zlepšuje a dá se to valit. Přijíždím ke Krašovickému rybníku. Na západní straně obce jsem netrafil správně zelenou, takže jsem jel o jednu cestu jižněji. Na rozcestí Doubrava jsem se tedy za silnicí musel kousek vracet, ale vůbec to nevadilo, tady v lese se jede hezky, i když je to náročnějším terénem. Pak už jsem sjel rychle do Nekmíře a od polorozpadlého zámku po trase bývalé modré turistické trasy zas stoupal alejí blum a dalších ovocných stromů na jihozápad. Na vršíčku je rozcestí, kde jsem se vydal vlevo, protože jsem chtěl pokračovat k Lipnici. Je to tu poněkud zarostlé, samozřejmě keři s ostny😌 Za severním obchvatem Všerub chci pokračovat k Lipnici, ale objevuji cesty nezakreslené v mapě, tak je vyzkouším. Vedou polesím směrem k Telecímu mlýnu, to mi vyhovuje. Není to příliš přímá cesta, odboček je tu velké množství, ale propracoval jsem se přesně tam, kam jsem chtěl, takže skvělé😊 Po silnici přejedu do Kokořova, vystoupám do lesa po zelené, ale pak odbočuji vpravo a nad Nekmířským potokem těžším terénem mířím k Dolu Nevřeň. Prudkým sjezdem pak pokračuji do vsi. Nad Nevření u varské silnice stavěli nějaký vodojem nebo co a bohužel při tom přesypali nějakým bordelem parádní polní cestu na jih. Smutně tedy stoupám po té skládce kameniva. Až za silnicí v lese se to trochu zlepšuje. Volím běžnější cestu přes Kůští, protože se mi nechce přes strže pod pískovnou. Do Kůští tedy přijíždím klesáním po červené, poté stoupám po štěrkové cestě pod spalovnou do Chotíkova. U čističky v Chotíkově jsem se rozhodl, že dnes je ten den, kdy zkusím projet podél Chotíkovského potoka do Malesic. Zpočátku to vypadá nadějně, cesta tu je, ale stále se tenčí. Kupodivu vede i nad potokem pod (dle očekávání) kritickým polem. No, jenže v místech na dohled Hornímu Kyjovskému lesu se potkávají dvě strže. To není na kolo a v tomhle mokru skoro ani na pěší překonání. No ale víme, jak rád se vracím, takže jdu do toho. Na druhé straně to vypadá na nějaký bývalý squat, takže se mi to tu moc nelíbí. Líbí se mi, že jsem se ale nikde nezasekl a dostal se až na žlutou. Po té vystoupám nad Dolní Kyjovský les, kde je naprosto nepochopitelně vyasfaltovaná cesta. Což je docela nebezpečné, protože to nutí člověka jet hodně rychle. Mě tahle asfaltka ale beztak nudí, tak raději jedu naslepo více východní cestou. Kupodivu dobrá cesta mě vyhodí až nad kaplí. Abych nemusel asfaltkou, vyjedu si ještě jeden kopeček a sjedu do Radčic shora.

Do Plzně se vracím pod rozestavěnou estakádou a nad Čertovou kazatelnou. K silnici sjíždím pod Zámečkem a pak už pod zoo a Lochotínským parkem mířím do cíle pod Záhorskem.

Noo, hezký výlet, 79 km, přes 1100 nastoupaných metrů, průměrná rychlost 20,3 km/h. Konečně nějaký delší výlet😉

Rallysprint Plzeň - 2. RZ - Kunějovice, Slatina

Železniční most Chrást

42 km 

2. 6. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Pecihrádek - Ejpovický tunel - pod Chlumem Bukovec - po zelené Dolanský most - po modré Chrást - po NS Chrást železniční most od Klabavy - po lávce u Elis-plastu přes Klabavu - Telín - býv. Spálený mlýn - Valentovský mlýn - Korečnický mlýn - Střapole - Bušovice - Smědčice - Chrástecký vrch - Kouřim - Nová Huť - Dýšina - Červený Hrádek - Újezd - park Potoční - u sv. Jiří - Masarykův most - po NS Údoliím Berounky Roudná - Pod Záhorskem

Příjemný letní čtvrtek, něco přes dvacet stupňů, to je ideál. Na dvě hodinky se pojedu vyvětrat, asi k želzničnímu mostu v Chrástu. Stoupám na Mikulku a pak sjíždím podél pole k ulici U Sudů, ke kruhovému objezdu. Odtud stoupám na Pecihrádek. Po žluté sjíždím prudce dolu k lávce přes Berounku kousek pod sv. Jiřím. Od kolejí stoupám nad ústím Ejpovického tunelu po červené, tudy se dostávám do lesa, nechávám červenou odbočit k vrcholu a po severní straně k Bukovci. Východně od vrcholu se vracím na singl klesající po červené. Pěkné svezení, nikoho jsem tu nepotkal😊

Z Bukovce následuje krásný úsek nad Berounkou po zelené turistické trase k Dolanskému mostu. Kousek je to pak po silnici, ale u kempu opět začíná nezpevněná cesta a úsek do kopce je segmentem na Stravě. Dneska nejedu daleko, šlápnul jsem do toho, ale jak tudy vede Kolo pro život, nepřiblížil jsem se ani trochu těm nejlepším. Nerozumim, jak to tu dokáže někdo prosvištět😃

V Chrástu nejedu přímo k viaduktu, ale projíždím nad Klabavou po NS Chrást, taky moc hezká pěšina. Ústí na hlavní silnici, ale není to daleko a dá se znovu odbočit k čističce, za níž pokračuje cesta vyšlapaná od rybářů. Dá se po ní ale dostat přímo pod železniční most, který obvykle přejíždím nahoře. Vracím se trochu zpět a Vilovou ulicí stoupám ke trati, dá se k ní dostat mezi zahrádkami a pak ji přeběhnout na druhou stranu, kde je asfaltka. Ta vede k Elis-plastu u Klabavy. Měla by tu být lávka. Už sice není značena v mapě jako uzavřená, ale to asi jen proto, že už ji někdo počítá jako nefunkční nebo zbořenou. Sice jsem ji překonal, ale byl jsem rád, že jsem byl na druhé straně-na louce, kde není ani známka po tom, že by ji někdo používal. Táhnu tedy kolo zarostlou nivou Klabavy a sbírám klíšťata. Asi pět jsem jich sundal o 200 m dál, kde je náznak cesty. Není to ale nic moc, spíš loukou a mezi stromy se proplétám zpět k základům mostu, až tam je vidět cesta, která vede k samotě na kopci. Odtud už se dá normálně dostat k červené do Telína. Sjíždím až ke Spálenému mlýnu a nádhernou loukou po břehu Berounky mířím ke Korečníckému mlýnu. Tady by mohla/měla stoupat cestička ke Střapoli. No není tu, ale nad loukou se zdá být průsek, tak to zkusím. Podél lesa to chvíli jde, ale stejně pak musím kus pěšky. Naštěstí skutečně v lesním porostu cesta existuje. Mám velkou radost, protože každý metr nově objevené cesty je důležitý, spousty kilometrů ročně jsou odepsány kvůli zbytečnému asfaltování. Prudce tedy stoupám od řeky a když vyjedu z lesa do polí, dokonce je tu štěrkem vyspravená cesta, která mě dovede až do vsi.

Nedám si pokoj a zkouším za vsí a za tratí polní cestu do Bušovic. Několikrát jsem tu bojoval s průjezdem, dnes to ale není tak zlé, jak jsem čekal. Skládka bordelu je už nějak zarostlá a někdo tu evidentně tu a tam chodí. Vyškrábal jsem se tedy nad Bušovice a pak už je cesta slušná. Do Smědčic jedu po silnici, pak zas odbočuji na polní cesty a přes Chrástecký vrch se vracím do Chrástu. Přes Kouřim stoupám k modré turistické trase, která vede podél trati do Nové Huti/Dýšiny. Z Dýšiny jsem se vydal přes pole do Červeného Hrádku. To už nedopadlo tak dobře, ale nakonec jsem polem projel. Nad Hrádkem, pod statkem, jsem odbočil vpravo a pak sjel do Újezdu. Přes park Potoční jsem to vzal ke sv. Jiří a pak pochopitelně přes Masarykův most k Zadní Roudné a ještě po NS Údolím Berounky na Roudnou a pak do Záhorska.

42 km, téměř 700 nastoupaných metrů a 10 klíšťat, docela slušné. Průměrná rychlost ale jen 19,6 km/h.

 

Železniční most Chrást

 

 

Třebobuz

78 km

29. 5. 2022 

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1000 m

Terén: Polní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotín - Košutka - Sytná - Chotíkov - po červené Kůští, Čemíny - po modré Košetice - Líšťany - Náklov - Chrančovice - Hvožďany - Číhaná - Něšov - Skupeč - Málkovice - Pernarec - po zelené Žebrácký mlýn, Chrástov - Třebobuz - Lipno - Písek - odb. k vyhlídce přehrady Hracholusky - Hracholusky-hráz - po červené Nová Jezná - Plešnice - po CT 37 Bdeněves - Kozolupy - po CT 37 Vochov, Křimice, Kalikovský mlýn - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Vyrazili jsme s Adamem na delší výlet, že se podíváme na klášter Teplá. Můžu hned prozradit, jak je vlastně vidět z délky výletu, že se nezadařilo. Ochladilo se po dešti na nějakých 5-7°C, takže jsme byli rádi, že jsme si to výrazně zkrátili. Výlet to byl nicméně pěkný, pojďme se tedy podívat, kudy jsme jeli: U Gery jsme měli sraz a vydali jsme se skrz město, tedy alejí Svobody, nahoru po Karlovarské a Studentské a pak z Košutky po panelové cestě na Sytnou. Zde se konečně noříme do lesa a po modré se dostáváme nad Štuperk. Sjíždíme do Chotíkova a na jeho druhém konci odbočujeme vlevo na červenou turistickou trasu po polní cestě pod spalovnou do Kůští. To je skoro celou cestu z kopce. Červené se držíme, ale za vsí už musíme stoupat. Cesta se postupně stáčí na jihozápad do Čemín. Bohužel dříve nádherný singl od lesa do vsi je vysypaný naprosto nevhodnou frakcí štěrku, takže jsme přišli o dalších pár set metrů cesty, Kameny lítají všude, no aspoň je slyšet, že jedeme, když už se místní rozhodli zničit pěšinu a zase tak o krůček zhoršit kvalitu prostředí. Po modré do Košetic je ještě svět v pořádku, jede se po polní a pak po lesní cestě proti proudu Čemínského potoka. Pěkně se to vine a cesta rychle utíká.

 

Za Košeticemi, stále na pravém břehu potoka je cesta trochu zarostlá, ale jde jen o pár metrů. brzy se dostáváme na větší cestu vedoucí od Písku, zde odbočujeme vpravo a o 300 m dál se vracíme na západní směr. Po rozbité cestě dojedema až do Líšťan, kde kolem kostela projíždíme na asflatku do Náklova. Následuje úsek po silnici, do Chrástova nutno odbočit vpravo po dvou kilometrech. Přes údolí Popovického potoka bychom měli projet po neznačené cestě do vesnice Lípa. Hodně zanedbanou cestou sjíždíme k potoku, objíždíme nějaký rybníček a stoupáme na Kozí hřbet. Je až s podivem, že jsme projeli. Není však konec všem srandám, hned na kraji Lípy opět odbočujeme na celkem slušnou polní cestu, u Žebráckého potoka bychom však měli odbočit doprava, kde tedy opravdu nic není kromě oplocené pastviny. Vyjíždíme tedy po jiné cestě kolem statku a na silnici, po které pokračujem do Hvožďan. Dostali jsme se na vyvýšené nezalesněné místo a vidíme, jak všude, a obzvlášť tam, kam míříme, jsou temná mračna s intenzivním deštěm. Je úplný konec května a není zrovna horko, řekl bych zatím příjemně, jenže Adam má jen lehký dres. Já si vzal aspoň větrovku. Tak uvidíme...

Z Hvožďan do Číhané je v mapě zakreslena čárkovaná-té už se trochu bojíme po těch zkušenostech kolem Lípy. Ale matně si vybavuji, že jsem tu už jednou jel od Úněšova a byla to asfaltka. A skutečně, jen prvních pár metrů je štěrk a pak už se jede po asfaltce. Vždycky mě pobaví, jak i ty nejlepší mapy dokážou zobrazit úplně stejnou důležitostí asfaltovou cestu i neexistující zarostlou pěšinku. Ale v tom je vlastně kouzlo poznávání😊

V Číhané už je jasné, že pokud pojedeme dál, zmokneme. Kontrolujeme radar, nebe potemnělo, je rozhodnuto, vracíme se. Pro mě je to úplné deja-vu, může to být tak tři roky zpátky, co mě tu potkalo krupobití. Rychlým tempem se tedy vydáváme po polní cestě do Něšova. To je takový konec světa se slepou ulicí, my ale přijíždíme od toho slepého místa, takže pokračujeme po silničce do Skupče. Hodně fouká od západu, takže kolem Málkovic se dost nadřeme. V Krukanicích/Pernarci jsme ale celkem brzo a zatím ujíždíme dešti. Z Pernarce se parádně sjíždí po zelené k Žebráckému mlýnu. Stejně výživné je pak stoupání nad Chrástov. Zde zelená odbočuje vpravo a my s ní, krásně zvlněnou krajinou, přes kterou se vine naše cesta mezi dozrávajícím obilím, připomíná prý Toskánsko. Tuhle západočeskou verzi Toskánska před Třebobuzí budu považovat za dnešní cíl. Z Třebobuzi už jedeme po silnici, ono není moc možností, jak jet jinak. Následuje tedy Lipno a pak  stoupání do Písku. Rozhodli jsme se, že projedeme kus trasy Fanatika (200 km), takže za Pískem sjíždíme na lesní cestu vedoucí k chatám, nevím jak se to tu jmenuje, asi Na Císařské. Musíme překonat údolí potoka a na kousek se připojit k zelené turistické trase. Ta pak ale klesá k hracholuské hrázi, my míříme přes další hluboké údolí dalšího bezejmenného potoka. Po dalším prudkém stoupání se připojujeme na červenou turistickou trasu a po prudké otočce vpravo se vracíme sjezdem ke Mži. Po červené stoupáme k vodohospodářskému objektu, který se už asi tři roky rekonstruuje, takže je tu už dobře vyšlapaná pěšina kolem stavby, která oficiálně tuhle cestu znepřístupňuje. Od hráze Hracholusk vede turistická trasa po silnici, takže míjiíme ves Hracholusky, podjíždíme trať a stoupáme do Nové Jezné. Nezpevněnou zkratkou za pooslednní řadou domků se přesouváme do Plešnice a pak jedeme po CT 37 do Bdeněvsi. To už začalo pršet a bohužel nejsme s to tomu ujet. Projíždíme Bdeněvsí zadem a pak viaduktem u kozolupského nádraží vzhůru znovu po CT 37 do Vochova. Regulérně leje a neskutečně se ochladilo. Ještě že jsme se v první půlce výletu vyhýbali louží, abychom udrželi kola čistá, teď jedeme po rozmočené štěrkové cestě do Vochova v totálním bordelu😀Z Vochova se přes Horničku dostáváme do Křimic, kde projíždíme až na dohled Radčicím, protože ostatní cesty jsou uzavřené kvůli stavbě obchvatu. Pršet nepřestává, ruce už mám promrzlé a to i za vysokého tempa, které Adam nasadil tady na těch nudných rovinkách k Jíkalce. Přes sady Pětetřicátníků jsme  dojeli ke Karlovarské, já pak končím Pod Záhorskem a jen za jízdy se rychle loučíme, protože jsme promoklí. Cestou totiž bylo asi tak 7°C + voda všude, takže se těšíme na čaj a teplou sprchu.

Kdo by to byl čekal, takový rozmar počasí, ale lepší než kdyby bylo vedro. Nakonec jsme najeli 78 km průměrnou rychlostí 21,2 km/h a převýšením přes 1000 m.

 

 

Třebobuz

Bývalý lom Hřeben - Starý Plzenec

33 km

18. 5. 2022 

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Polní a lesní cesty

  

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - centrum Plzně - podél Radbuzy Škoda park - Hradiště - Radobyčice - Podhájí - Černice - Městský les - po žluté Radyně - po NS Skalní stezka Vysoký Štont, býv. lom Hřeben - Starý Plzenec - Ostrá hůrka - Koterov - po NS Údolím Úslavy Božkovský ostrov - Lobzy - Plzeňský Prazdroj - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Už je šest hodin, všední den, takže to bude jen na chvilku. Cíl ale mám, chtěl bych se podívat na vyhlídku nad bývalým lomem Hřeben nad Starým Plzencem. Jak už to tak při cestách na jih bývá, musím projet skoro celou Plzní, takže přes Rondel sjíždím do centra, poté ke Štruncovým sadům a přes Kopeckého sady k Radbuze, podél níž vedou chodníky. Po levém břehu se mi jezdí lépe, na pravém se asi stejně staví, takže bych neprojel.

 

Za Depem 2015 a bývalou plovárnou většinou ubývá lidí a nejhezčí úsek je od Doudlevecké lávky k Malostranskému mostu po pěšince. Tedy kdyby tu nebyly neustále nějaké odpadky po bezdomovcích. Přejíždím řeku do Škoda parku a po CT 31 stoupám ke Slovanům. Poté přes historické hradiště po pěšině pokračuji do Hradiště. Následuje asfaltový úsek do Radobyčic, pak Podhájí a podél takové stoky do ulice V Brdci se musím vyloženě proklestit. Zde je to nevyzpytatelné, někdy je to tu zaroslté, někdy podmáčené, málokdy je to tu průjezdné, ale všude jinde už je asfalt, takže není moc na výběr. Projíždím tedy okrajem Černic mezi poli a připojuji se na žlutou turistickoui trasu, která je nějak nově značena právě po lávce přes dálnici, za níž vstupuje do lesa a stoupá přes Městský les. K vodojemu je to pěkný singl, poté sepovrch výrazně zhoršuje a místy je docela problém se přes kořeny do prudkého kopce dostat. Obzvlášť, když jsou mokré. Je to výživné stoupání, sebere hodně energie. Na rozcestí Pod Radyní odbočuji vlevo, vyhýbám se tedy poslednímu vyhlazenému úseku k vrcholu a mířím k Vysokému Štontu. Musí se přes skalku, je to přecijen stezka pro pěší, takže pro kolo to není úplně ideál.

Po místní modré značce (NS Skalní stezka) se pak prudce klesá nad bývalý lom Hřeben. Z jeho horní hrany je pěkný výhled do údolí a na Starý Plzenec. Cestička klesá dál a to tak výrazně a po uvolněném materiálu, že není moc sjízdná. S tím jsme počítal, Jednou z mnoha pěšinek projíždím lesem ke strouze nad fotbalovým hřištěm. Poté jedu skrz dříve odloučenou chatovou oblast, dnes součást rezidenční čtvrti k lesu, za nímž je (asi bývalá) střelnice. Právě tam sjíždím ze silnice na cestu vpravo, která vede k Černicím nebo lze na rozcestí odbočit k Ostré hůrce. Já jedu právě k Ostré hůrce, z ní musím vždy rozježděnou cestou s jezírky k dálnici. Mezi D5 a Koterovem už nezbývá žádná příroda, jsou tu jen haly. Do Božkova jedu po NS Údolím Úslavy, zpočátku po štěrku, pak přes Úslavu po asfaltce k Božkovskému ostrovu. Ke střelnici do Lobez je to po šotolině po pravém břehu, pak přejíždím na levý břeh, protože podél asfaltky, které už jsem přesycen, vede i pěšinka podél řeky, to je něco pro mě:) Podél řeky se takhle dá jet minimálně k Rokycanské. Poté se kolem pivovaru vracím do centra Plzně a po Rooseveltově mostu přejíždím Mži, čímž se dostávám na Roudnou a krátce na to do Záhorska.

Krátký zajímavý výlet, technicky náročnější. 33 km průměrnou rychlostí 18,4 km/h a 400 nastoupanými metry.

 

  

Vyhlídka nad lomem Hřeben - Starý Plzenec

 

Vyhlídka nad Střelou - Dolní Hradiště

69 km 

12. 5. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1000 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - lidickou a Plaskou ulicí Bolevec, Kamenný rybník - Orlík - Záluží - po místní červené Na Bouhoutově - Horní Bříza - kaolinka - po NS Horní Bříza Jižní jáma - Kaznějov - podél Kaznějovského potoka Nebřeziny - po zelené Richardka, Čečín, vyhlídka na Střelu, Dolní Hradiště - Koryta - Dobříč - rozhledna Radost - údolí Dutých hlav - Chotiná - po žluté Žichlice - po zelené U Petra, Nad Drahotínským rybníkem - po místní modré Drahotínský rybník - Druztová - Pod Vysokou - po žluté Bílá Hora - Bolevecký ryb. - po NS Údolím Berounky Štruncovy sady - Depo 2015 - Bory - centrum Plzně - pod Záhorskem

Loni na konci sezóny jsem se už jednou k vyhlídce nad Střelou mezi Nebřeziny a Dolním Hradištěm vydal, ale kvůli krátkému dni jsem nedosáhl cíle. V půlce května by to mělo vyjít lépe. Ze Záhorska stoupám k aleji Svobody a pak po cyklostezce podél tramvaje pokračuji až ke Kamennému rybníku. Směrem k orlíku vyrážím po místní zelené, ale pak sjíždím na přímější cestu více vlevo. Do Záluží je to pak asi po místní žluté trase a aby těch barev nebylo málo, červenou využiji cestou k zálužským chatám a hřbitovu Na Bohoutově, před nímž si ještě od trati musím vystoupat. Za Bohoutovem pokračuji neznačenou cestou, jednou z mnoha, která mě snad dovede k viaduktu v ulici U Stadionu/K Rybníčku. projíždím Horní Břízou a vydávám se do táhlého stoupání k vodojemu, kde končí zpevněná cesta a pak po lesní ke kaolince. Kousek se vracím a pokračuji po NS Horní Bříza, která se stáčí na sever a vede k Jižní jámě. Za ní se naučná stezka začíná vracet, já ale pokračuji rovně na zhoršující se cestu, která se postupně přilbližuje trati a nakonec ji podjíždí viaduktem. Klidnou lokalitou nijak nepřipomínající blízkost města a rozsáhlého lomu sjíždím s radostí, že jsem objevil něco nového.

V Kaznějově chvíli hledám správnou odbočku - ulici Ke Škále, tudy dojedu k ulici Na Důl, na kterou navazuje krásná cesta podél Kaznějovského potoka až do Nebřezin. Podél Nebřezinského potoka po zelené se chvíli ještě projíždí mezi chatami, je tu i pár brodů, pak se ovšem začne stoupat a je to poměrně výživný dlouhý kopec. Kousek za hájovnou Richardka by bývalo bylo možné odbočit na první vyhlídku na Střelu, kam jsem původně chtěl. Nějak jsem si to ale popletl a měl jsem za to, že je až za Čečínem. Tam jsem tedy dojel a až o další dva kilometry později odbošuji vpravo, abych se pokusil najít neznačenou skalku. Kupodivu jsem to odhadl dobře a zděnou vyhlídku vysoko nad Střelou jsem našel poměrně rychle. Řeka je poměrně zarostlá, ale kus meandru přecijen vidět je😊 Vracím se tedy úspěšně na zelenou a přes údolí Lesního potoka se blížím Dolnímu Hradišti.

Musím se začít vracet, takže po silnci sjíždím ke Střele a pak stoupám serpentinami do Koryt. Odbočuji vlevo hned na kraji vsi, za areálem zěmědělského družstva pokračuje prašná cesta do Dobříče. po silnici já nerad, tak stoupám k rozhledně a projedu neznačenou lesní cestou (naštěstí průchodnost loni ověřena pěšky) od jarovského hřbitova. Dnes je to samý hřbitov...😁 lesem se to klikatí, chvílema to vypadá na konec cesty, ale dá se projet k bezejmennému potoku s rybníčkem a od něj vystoupat k Jarovské NS. Po větší lesní štěrkové cestě se pak rychle sjíždí k chatám v "údolí Dutých hlav", které jsou dvě zatáčky před Chotinou. Hned před prvním barákem ale stejně odbočuji na žlutou trasu, která mě proti proudu Třemošné provede po nezpevněné cestě k Třemošnici a poté po starší asfaltce do Žichlic. Odtamtud stouám po zelené na kopec u Petra a po průjezdu lesem na rozcestí Nad Drahotínským rybníkem  odbočuji vpravo na místní zelenou trasu, která klesá k Drahotínskému rybníku. Vyzkouším cestu mezi poli do Druztové. Po poli na jihozápadě obce vede pěšinka k lesíku, to abych nemusel po silnici-projedu k NS po stopách F. Malocha a po žluté se vracím do Plzně, na Bílou Horu.

Ještě mám ale domluvené pivo na Slavii na Borech, tak od Boleveckého rybníku pokračuji po NS Údolím Berounky do Štruncových sadů a pak podél Radbuzy kolem depa 2015 a za nemocnicí na Bory. Zpět do Záhorska pak jednoduše přes centrum, Rooseveltův most a Rondel... Celkem 69 km s novým cílem, mám radost. průměrná rychlost navíc dosáhla 21,6 km/h a to i přes téměř 1000 nastoupaných metrů.

 

Vyhlídka nad Střelou - Dolní Hradiště

Vyhlídka nad Střelou - Dolní Hradiště