Vyhlídka Na Cihelně, Přehýšov

20. 5. 2020
54 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 400 m

Terén: Polní cesty

Plzeň-Bory - Dobřanská ulice - po CT 2151 Nová Hospoda - U Fulínů - ZD Líně - po CT 2258 Úherce - Hoříkovice - Nový - Na Cihelně - Přehýšov - Dioss - Humboldtka - Kamenný Újezd - nad Nýřany Tlučná - výsypka - Vejprnice - Křimice - Skvrňany - Slovanské údolí - Techmania - Na Hvězdě - Bory

Mám vypsaných pár cílů kolem Plzně, kde jsem ještě nebyl. Jeden z nich je vyhlídka Na Cihelně u Přehýšova. Nepatří rozhodně mezi významné cíle, ale je relativně nedaleko Plzně a já se tentokrát nevydávám na 80km výlet.

Vyjíždím z Bor přes park Kaplířovou ulicí, kde se rekonstrukcí povedly dva majstrštyky v ironickém smyslu v podobě dvou nových křižovatek, kde je jedna horší než druhá jak přehledností, tak průjezdností. Pokračuji na Dobřanskou ulici a za parkurovým areálem vjíždím do lesa, vedou tu pěšiny k železničnímu přejezdu. Místo tratě ale přejíždím silnici na druhou stranu a právě mezi kolejemi a plochou dráhou se dá projet ke žluté turistické značce za viaduktem. Stoupám po ní k přístřešku Hradčín, pak po asfaltu po CT 2151 na Novou Hospodu.

Od dokončení přivaděče je to tu podivné, musím vjet skoro na čtyřproudovku a pak se za vraty ztratit do lesa. První cestou vlevo zamířím k motorestu. Zde je hezká lesní oblast, mám velké obavy, co se tu stane stavbou železničního koridoru. Křižuji silnici na Vejprnice a pokračuji rovně k Fulínům. Nikdy jsem v těchto místech nepotkal více než jednoho zbloudilce. Dnes, v době koronaviru, je to tu jak na Václaváku😲 U Fulínů odbočuji prudce vpravo, malinkatý kousek po CT 2258 a 2259. Tento květen je deštivý (to je dobře) a tak je tu rozbahněno. Navíc se zde na území Na Mokřinách zřejmě chystá nějaká hala (tipuji, ale co jiného, nedá se dohledat). Podél Sulkovského potoka projíždím kolem lomu k silnici Líně-Tlučná a vydávám se přes dálnici na Líně. Za zemědělským družstvem odbočuji vpravo po CT 2258 na Úherce. V malém místečku krajiny, které tam ještě nepohltily sklady, se objevilo pole jetele inkarnátu. Dnes je nám taková věc tak vzácná, že za ní i jezdíme přes půl kraje.

Na konci Úherec odbočuji šikmo vlevo a mířím k železniční trati kolem bezejmenného rybníčku. Uprostřed polí je kupodivu průjezd pod kolejemi a pěkná cesta, která vede třeba až k Jetelovému vrchu u Hoříkovic. Do zmíněné vsi však nedojedu, dříve odbočuji na západ a mířím po prašné polní cestě do Nového. Myslím, že jsme asi před dvěma lety projeli opačným směrem právě od lokality na Cihelně k jakési samotě a dvoru Gigant, ale to byla pole ještě nevzrostlá a i tak to byl boj. Proto tentokrát mířím po silnici na Přehýšov a kousek za vrcholem, kde se začíná sjíždět, odbočuji celkem nenápadnou odbočkou prudce vlevo do polí. Touto cestou už se dostávám k jednopatrové vyhlídce s naučnou stezkou Na Cihelně. Není to zrovna na dlouhé rozjímání-přečíst tabuli s informacemi a můžu jet dál... Sjíždím do Přehýšova, projíždím celou dlouhou návsí a pokračuji zpět na východ k průmyslovému areálu Dioss, odkud zas podél bývalé vlečky na Humboldtku na kraji Nýřan.

Z Humboldtky se stáčím na sever k hlavní silnici na Blatnici, křižuji ji a začínám stoupat kolem garáží k polní cestě do Kamenného Újezdu. Ves projíždím po vedlejší ulici, ani jsem nevěděl, že je to tak velká obec. Na dohled rybníčku a CT 2301 se stáčím vpravo na obslužnou cestu samoty, kterou míjím a jedu dále nad Nýřany k ulici Havířská. Vidím, že je tu cesta kolem nějakého autoservisu, přes trať a silnici na kraj Tlučné. Do vsi se mi neche, tak zkouším polní cestu na sever, kam mě asi dovede? Zpět ke trati a ke koupališti. Za koupalištěm se dá pořád pokračovat vrstevnicově a jednou z mnoha horších cest do lesa kolem silnice na Vochov. Po té jedu jen jednu zatáčku, asi 500 m, pak zas sjíždím na polní cestu nad Vejprnice (přes další bývalou cihelnu).

Nově upravenými alejemi se prodírám desítkami lidí k Vochovu, ale protože chci do Skvrňan, jakmile je možnost, odbočuji vpravo, tudy dojedu ke Křimicím a pak přes pole, částečně po CT 2151, na kraj Plzně. Zbývá už jen příjemný úsek Slovanským údolím a pak stoupání kolem I. brány, Techmanie a přes Hvězdu na Bory.

Nějaké nové zapadlé cestičky jsem si našel i na relativně krátkém okruhu o 54 km. Průměrnou rychlost jsem udržel na 22,6 km/h 😲

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Vyhlídka Na Cihelně, Přehýšov

Jetelové pole Líně

Jižní jáma - odklizy Horní Bříza

13. 5. 2020
52 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Lesní cesty

Plzeň-Bory - Doudlevecká lávka - Částkova ulice - Stavební stroje - po CT 3 u sv. Jiří - Pecihrádek - Bílá Hora - po žluté silnice u Sence - Druztová - Drahotínský rybník - po místní modré Česká Bříza - po místní zelené Břízský mlýn, Kamenice - Jižní jáma - po NS Horní Bříza kaolinka - Horní Bříza - Dubský mlýn - Ledecký oprám - rozc. Pod Krkavcem - po modré Chotíkovský les - Košutka - po zelené Zámeček - podél Mže CAN - Na Hvězdě - Bory

Dnes plánuji ne úplně dlouhý výlet na severním Plzeňsku, vybral jsem si tedy Jižní jámu u Horní Břízy. Vyjel jsem z Bor k Doudlevecké lávce, následuje stoupání Liliovou ulicí a takhle směrem k Lobzům jsem začal jezdit vnitroblokem mezi Suvorovovou ulicí a náměstím Gen. Píky. Trochu nepříjemné je jezdit ve všední den Částkovou ulicí, na silnici je kolona a na chodnících lidé příliš nerespektují pruh pro cyklisty. Pak už je to zase lepší a navíc Drážní ulicí projíždím ke schovaným garážím, za nimiž ústí cesta do prostoru čekacích kolejí jižního zhlaví plzeňského nádraží. Kupodivu se tu dá projet i na druhé straně a tak se dostávám k Rokycanské ulici. V Těšínské, za čerpací stanicí, sjíždím nenápadnou cestou k řece a podjíždím pod železničním a silničním mostem podél řeky a vyjíždím v Doubravecké ulici. Odtud pokračuji po CT 3 ke sv. Jiří.

Vyjíždím rychlým tempem na Pecihrádek po žluté turistické značce, drží se mě děda na elektrokole, ale nepředjel!😊 Projíždím Bílou Horou mezi baráky a Zručskou cestou. Následuje zpevněná lesní cesta po žluté. Vyjíždím o pár kilometrů dál na silnici mezi Sencem a Druztovou. Všude se tu dost staví, přírody ubývá, ale jedu kousek po silnici na Druztovou a vpravo se dá vjet do lesa. Jednou z více cest vlevo se vydejte, abyste se dostali pěkným lesním singlem do Druztové. Chtěl bych pokračovat nad Drahotínským potokem. Z tohoto směru je složité trefit tu správnou ulici, jedinou, která není slepá. Je třeba mířit k rybníčku Skřivanov a pak vystoupat na pěšinu nad údolím a vede kolem chatových/rezidenčních oblastí beze jména a určení a křižuje silnici Zruč-Chrást. Pak už se pomalu dostávám k Drahotínskému rybníku a stoupám lesní cestou hezkou oblastí po místní modré značce až do České Břízy. Z České Břízy mě pořád mrzí, že musím po silnici k Břízskému mlýnu. Chtěl jsem vyzkoušet, jestli to nejde jinudy, ale nejde. Od mostu přes říčku Třemošná tak jedu po místní zelené nejprve prudce a pak dlouho a táhle nahoru k rozcestí Kamenice.

Zde je malý viadukt (asi se to tu v dohledné době velmi změní bohužel, vykácí se tu obří plochy kvůli obchvatu se sporným významem), který podjíždím, chvíli stoupám po silnici a pak se vydávám vlevo na malou lesní cestu, která by mě měla dovést k Jižní jámě. Vypadá to nadějně, ale pak je tu významný problém v podobě hlavního tahu Z Plzně na Most. Daří se mi jej sice překonat, ač je v zářezu, ale na druhé straně cesta jaksi nepokračuje, což odporuje mapě a tak se dál řídím spíš instinktem. Musím se probojovat lesem, kde to vypadá, že dříve skutečně nějaká cesta mohla být. Naštěstí to netrvá dlouho a cesta se objevuje a já se dostávám mimo "bílé" místo na mapě, to už jsem na dohled k Jižní jámě. Bohužel je tu nějaký odpad (pneumatiky), ale jinak bych tot u popsal jako pěkné lesní jezírko😃

Kaolinový lom se sice rozšiřuje, ale stále je to tu kolem pěkné a já jedu prozkoumat další cesty. Po NS Horní Bříza ke kaolince to znam, ale pak pěšinami kolem nádrže nebo bývalého lomu či co to je nedaleko věžového vodojemu, to mi známé zatím není. Kupodivu hladce projíždím lesní cestou k panelce, kudy sjíždím do Horní Břízy. Projíždím směrem na Ledce a v kopci v první zatáčce odbočuji vlevo přes závoru na cestu k Dubskému mlýnu. Za Dubským mlýnem opět křižuji silnici a zkusím cestu do kopce vlevo před první barákem před Ledcemi. I zde se dá projet, to mám radost. Stoupá se sice dost, ale vyjíždím šikovně u Ledeckého oprámu, stačí asi 300m po silnici na Plzeň a odbočuji vpravo za průmyslovým areálem. Více méně vrstevnicově objíždím Krkavec, dostávám se tedy na západní a pak na jižní stranu kopce, rozcestí Pod Krkavcem a pak po modré nad Chotíkovem k rozcestí Nad Chotíkovským lesem. Všiml jsem si, že krátce na to vede cesta nad Globus, jdu ji zkusit. Je to super singlík, ale úzký a tak je třeba nepotkat nepříklad běžce se sluchátky na uších... Projíždím tak na Košutku, po zelené v této podobě zřejmě naposled projíždím k Zámečku. Už je tu vykáceno pro obchvat (tady se vegetační období dodržovat nemusí). Na Bory se vracím přes lávku přes Mži, po CT 37 k autobusovému nádraží a přes Hvězdu.

Téměř celý výlet po lesních cestách, tenhle květen celkem i prší, tak je v lese příjemně. 52 km, průměrná rychlost 19,7 km/h, ale také nastoupáno přes 700 m.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Jižní jáma, Horní Bříza

Klasika do Dobřan

8. 5. 2020
28 km

Náročnost: Malá
Převýšení: 150 m

Terén: Polní cesty, asfaltky

Plzeň-Bory - Borský park - Škodaland - po NS Údolím Radbuzy Tyršův sad, Černý most - Lhota - Měsíční stráň - Dobřany - podél Radbuzy Lhota - po NS Údolím Radbuzy Valcha - Borská pole - Bory

Nadešel čas našeho pravidelného výletu "jednou za rok" s Barčou. I tentokrát jsme se vydali na jih, do Dobřan. Z plzeňských Bor jsme vyrazili přes Borský park, sjezdem na hráz přehrady a ke Škodalandu. Tudy vede zadní nefrekventovaná ulice a NS Údolím Radbuzy nahoru k Tyršovu sadu. Od občerstvení u Červa se pak sjíždí k lávce přes cíp přehrady a už vyjíždíme u osady Černý most. Projíždím na louku na levém břehu řeky a dostáváme se tak do Lhoty. Tou se projíždí dlouho, kolem hřiště, k jezu a pak přes osadu Měsíční stráň. Poslední úsek je po silnici od Šlovic, která je momentálně u Dobřan uzavřená, takže se tu jede příjemněji.

V Dobřanech je u zmrzliny na hřišti v době Covidu fronta a k lesu, tak se občerstvujeme prvním pokaranténním pivem z okýnka a zmrzlinou z cukrárny na náměstí. Je krásně teplé počasí a tak nám cesta zpět rychle uteče. Přejíždíme kamenný most a za ním rovnou na louku, po které pokračujeme až pod dálnici. Tam nezkoušíme žádné skopičiny přes mokřad a vyjíždíme na silnici, vjíždíme do roztahané Lhoty a míříme opět skrz ni k NS Údolím Radbuzy, tentokrát lesem na Valchu. Z Valchy vystoupáme po CT 2151 až k přístřešku Hradčín (psal jsem vystoupáme po žluté, ale ona už tu z nějakého důvodu nevede), poté se vracíme na Borská pole kolem útulku asfaltovou cestou. Na Bory se vracíme kolem toho nového tramvajového zázraku.

Krátký rovinatý výlet s oblíbeným cílem v Dobřanech mohu vřele všem doporučit. Celkem jsme najeli 28 km. 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Knížská skála na kole z Plzně

7. 5. 2020
68 km

Náročnost: Střední
Převýšení: 850 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

Plzeň-Bory - Jižní Předměstí - podél Radbuzy Tyršův most - Hradiště - Radobyčice - po červené Štěnovice, Čižice - po žluté Prusiny, Netunice - po červené Svatá Anna - Knížská skála - Řenče - Plevňov - pod Střížovem Přeštice - podél Úhlavy Dolní Lukavice - Snopoušovy - Předenice - PP Pod Smutným koutem - po zelené Štěnovice - Útušice - podél Úhlavy Radobyčice - po CT 3 most Milénia - Jižní Předměstí - Na Hvězdě - Bory

Dlouhá léta jsem jezdil nic netušíc kolem velmi pěkné přírodní památky Knížská skála u Řenčí. Dnes se tomu podívám na zub. Protože jsem potřeboval jet přes město, mířím z Bor na Klatovskou třídu na Masarykově náměstí. Chci nicméně jet na jih, takže se zas vracím, a to kolem zimního stadionu k Radbuze, po jejímž levém břehu projíždím po starém asfaltu k Doudlevecké lávce. Pak malou pěšinkou za loděnicí k jezu a vyjíždím na Mlýnské nábřeží. Netrvá dlouho a vracím se zpět k řece, kudy vede pěšina v trávě. Podjíždím tedy Tyršův most, ale stoupám k cestě Českým údolím vpravo a následně přejíždím údolí právcě po mostě. Hned za ním odbočuji vlevo po žluté, která mě provází až za Vokounovu lávku, kde korýtkem vjíždím na pěšinku vedoucí nad řekou do Hradiště.

Z Hradiště po nudném asfaltu pokračuji do Radobyčic. Pak už konečně začínám unikat spárům města a stoupám na Valík po červené turistické, která se postupně mění skoro v lesní cestu. Do Štěnovic se značně klesá a je třeba překonat frekventovanou silnici v nepřehledné zatáčce. Za Štěnovicemi pokračuji po červené nad Úhlavou chatovou osadou do Čižic. To je celkem pohodová cesta. Táhlé stoupání však následuje na žluté směrem k Prusinám (také CT 2125). U kostela sv. Jakuba Většího najíždím na červenou turistickou, což zmiňuji proto, že ta mě provede Netunicemi a na rozcestí Sukořín. Červená krátce na to odbočuje vlevo, ale tu cestu jsem si moc neoblíbil, na kole raději obvykle pokračuji dál po větší lesní cestě, která se vrací zpět na červenou o půl kilometru dál.

Už ale začínám hledat, kudy bych se mohl dostat k cíli dnešního výletu-Knížské skále. Zatím se mi to moc nezdá, ale cesty v mapě nejsou značeny a tak se musím rozhodnout podle sebe. Zdá se, že jsem zvolil dobře, když jsem odbočil na lesní cestu vpravo, vedoucí paralelně se silnicí asi 100m před ní. Mířím nadějným směrem a na jednom z křížení cest se po kontrole pozice vydávám vpravo. Nikde jsem se nedočet, kde a jaká skála je ta správná, nakonec zjišťuji, že jsou pod nevýrazným vrcholem kopce nejméně tak 4 skalní útvary, všechny velmi pěkné. Vyšlapané pěšiny se sbíhají s těžebními cestami a svádí mě správně do Řenčí.

Před kostelem, na spodním konci návsi odbočuji vlevo (po CT 2188) na Plevňov. Z nějakého důvodu jsem tu snad vždy jel obráceně a do Plevňova stoupal táhlým dlouhým kopcem, který máte neustále celý před sebou. Dnes jsem konečně jel tím "správným" směrem, ale nakonec jsem dal přednost polní cestě před silnicí. Tak zase nic🙈 Mířím tedy do lesa pod vrcholkem Střížov. Musím si dát kopec navíc, ale jedu hezkou zpevněnou lesní cestou... Zpět k silnici (je třeba po ní kus přejet) nebo červené turistické od Vícova se rychle sjíždí. Zpozoroval jsem v mapě cosi jako motokrosovou trať mezi Kucínami a Přešticemi a vydáváms se vyzkoumat, co je to zač. Je tu označený i bike park a tak vybírám jednu linu a sjíždím hezkým trailem k vodárně. Za ní se stáčím doprava po proudu Úhlavy, kousek po louce a pak širokou asfaltkou vyhrazenou pro cyklisty a inlinisty bez označení mířím do Dolní Lukavice. Chtělo by se mi říct "zase ten černej asfaltovej mor", ale já bych tu cestu neobjevil, kdyby ji nevyasfaltovali a trochu nezpropagovali. Protože dosud ani v mapě nebylo nic značeno, ačkoliv jsem v těchto místech takovou spojku několikrát hledal. Na inline paráda, na biku to začne být za chvíli nuda. Navíc oficiálně ta cesta končí uprostřed louky. Nevadí, pokračuje parádní polní cesta😊 A nebo, jak jsem zjistil později, se dá projet bažantnicí.

Přejíždím na pravý břeh Úhlavy a do Snopoušov mířím pod PR Zlín kolem jezu Lišice, kde se dá přejet řeka a jet třeba na Vysokou. Já ale chtěl spíš do Předenic, kam jsem ze Snopoušov nakonec dojel po silnici, protože mě trochu tlačil čas.

Na kraji Předenic mířím po červené vlevo a když se vyškrabu na křižovatku cest nad chatovou oblastí, opouštím značenou cestu a mířím mírně vlevo dál vzhůru. Naštěstí jsem skutečně dojel k větší cestě (značení velikosti cest v mapě opět vůbec neodpovídá), která vede vpravo na Štěnovice, podjíždí Kozí kámen a vede podél PP Pod Smutným koutem. Až minete žlutou, vedoucí do Čižic, je třeba to na další odbočce vzít vpravo, pak už míříte jistě správně k zelené turistické značce, která vás kolem dalších chat a pěkným lesním singlem dovede do vsi. Do Plzně jsem se vracel přes Útušice, a to kolem soutoku Útušického potoka a Úhlavy, pod dálničním mostem a pak přímo kolem řeky do Radobyčic.

Do Hradiště opět po NS Údolím Úhlavy a pak ještě přes město po CT 3 kolem Škoda parku, k papírně a na most Milénia. Poté následovalo stoupání na Klatovskou třídu, na Hvězdu a na Bory.

Co dodat, hezký výlet hezkým okolím Plzně, 68 km, průměrná rychlost 19,6 km/h a 850 m převýšení.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Knížská skála

Rozhledna Kotel, kopec Chlum u Volduch

1. 5. 2020
74 km

Náročnost: Velká
Převýšení: 1350 m

Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Bory - Doudlevecká lávka - Slovany - Rolnické náměstí - Švábiny - po zelené V Pytli - Na Pohodnici - Čílinské polesí - Němčičky - Němčičky, hájovna - lom Raková - Kotel - Nad peklem - po žluté Peklo - Nová Huť - FVE Hrádek - Žďár-Bouchalka - po místní modré Trhoň - po žluté Svojkovice - po CT 2158 U Chejlavy - kopec Chlum - PP Niva u Volduch - Habr - PP Radeč - Pod Plecháčem - Pod Čihadlem - Cihelna - Nový Dvůr - Vítinka - Kokotsko - Nová Huť - Dýšina - Červený Hrádek - po CT 3 Újezd - u sv. Jiří - Lopatárna - po NS Údolím Úslavy Lobzy - Slovany - Doudlevecá lávka - Bory

Vyhledal jsem si pár zajímavých cest kolem Hrádku a tak se mi naskytla příležitost vyrazit přes Kotel. Přijde mi, že jsem tam často, ale zdá se, že ne až tolik, naposled před 4 lety. 

Vyrážím z Bor k Doudlevecké lávce, po větru stoupám Liliovou ulicí, projíždím vnitroblokem na náměstí Gen. Píky a pak Částkovou ulicí, dokud nesjížídím k Úslavě v Lobzích. Nad Rolnickým náměstím se vydávám uličkou vpravo na cestu mířící na Švabiny nad střelnicí na kraji pole. Podél zahrádek pak dojedete až k Tescu a na křižovatce se silnicí z Božkova se vydáte rovně na štěrkovou cestu polesím V Pytli. Jede se tu pěkně, ale později se začně stoupat. K pohodnici vás dovede zelená, ale já jel tentokrát paralelně o kousek blíže přivaděči po neznačené cestě. Poté znovu klesám k lávce do Kyšic a podél lesa sjíždím zpět k zelené. Po té podjíždím dálnici a na rozcestí Čílinské polesí ji nechávám za sebou a nořím se hlouběji do klidného lesa. Je po dešti, příjemně, jede se pěkně a stoupání je mírné. Zelená následně odbočuje vlevo na Čílinu, já udržuji směr pod hřebínkem, načež se cesta postupně srovnává a začíná klesat nerovným terénem k Němčičkám.

Přes hlavní tah na Šťáhlavy přejíždím spolu s červenou značkou, ale ta pak odbočuje na Maršál, zatímco já chci ještě něco přes kilometr blíže k Rakové po silnici, tam odbočím k zatopenému lomu a snad projedu ke Kotli. Povedlo se, pár metrů jedu po žluté a pak se vrhám jednou z pěšinek do strmého stoupání. Poprvé křižuji modrou, to je dobré znamení. Následuje další stoupání, zřejmě v protisměru nějakého improvizovaného nepoužívaného trailu. Podruhé nevím, jakým směrem po modré je správně, pěkně to tu ta značka šněruje. Poslední, prudký úsek je po volném štěrku, tak to není zadarmo-tak je to správně:) Výhled z rozhledny Kotel stojí určitě za to.

Z Kotle sjíždím po pěšině, kteoru jsem sem kdysi vůbec poprvé dorazil, to ještě ani nebyly plány na rozhlednu. Prudce se klesá těžebním prostorem, tak je tu i dost klacků, ale u silnice jsem hned. tak kudy dál? Schůdné je jet po modré, za pár set metrů ale odbočuji vpravo na výrazně horší cestu, protože chci směrem k Peklu. Naštěstí projíždím až ke žluté, kam skutečně potřebuji, je to ale přes údolíčko a pak jsem přehlédl rozcestník, tak jsem se vydal špatně do neprůjezdných míst. Nakonec ovšem sjíždím správným směrem, do Pekla, po žluté. Ta však stoupá k silnici, já pokračuji podél třech baráků na samotě podél PP Kamínky. Tudy projíždím kolem střelnice do Hrádku - Nové Huti. Využívám nenápadné lávky u areálu hutí, kde je velká fotovoltaická elektrárna, stoupám na výsypku k chatám a kupodivu skutečně projíždím k PP Trhoň a křižuji silnici na Dobřív. Lesem se kolem Bouchalky (těžko, protože mapa opět neodpovídá realitě) dostávám k CT 2157 a zelené turistické značce, ale i ty jen křižuji a pokračuji na sever pod Žďárem. Vede tudy místní modrá značka s odbočkami ke studánkám a dalším zajímavostem.

Nekonec ale tuto místní modrou opouštím, když odbočuje zpět ke Žďáru, o kus dál je větší cesta pod vysokým napětím, po té kousek stoupám a pak sjíždím po žluté do Svojkovic. ještě nemám dost, tak po CT 2158 dojedu ještě k rozcestí U Chejlavy, kde je možné podjet dálnici a pokračovat-třeba na Chlum. Už jsem zapomněl, jaká je tam cesta. I na úpatí hory hledám cestu a nacházím jen těžko, dokonce i klesám a to se mi nelíbí. Jak jsem se ale dostal k zelené, vybavuji si více a více, až pod vrcholem vím úplně přesně, že ten úsek se nedá jet ani jedním směrem kvůli sklonu a sypkému povrchu. Naštěstí jde jen o pár metrů a za chvíli se můžu kochat výhledem na Radeč z vrcholu Chlumu (561 m n. m.). Následuje pěkně ostrý a rozbitý sjezd. Dole na větší cestě odbočuji vpravo, kudy se dostávám k Habru a PP Nivy u Volduch.

Více méně jen přejíždím silnici a vjíždím do PP Radeč a chci nejlépe podél lesa projet nad Osekem. Cesty se mi ztrácí před očima, takže to drtím lesem-nic moc. probojoval jsem se ale k rozcestí Pod plecháčem a konečně mířím správným směrem, křižuji silnici na Březinu a pak už jsem měl za to, že je to v pohodě. Jenže cesta se opět nějak vypařila a tak doufám, že pěšinka mě dovede tam, kam bych se rád dostal-ke žluté. Uff, dnes se mi bez ironie celkem daří. A hned za rozcestím Pod Čihadlem zkouším projet zarostlým úvozem. Po louce to nakonec také šlo a tak opět přejíždím silnici a stoupám kolem cihelny do Nového Dvora a po malé silničce do Vítinky. Po nedávno objevené cestě (na konci vsi šikmo vlevo) stoupám na Kokotsko. Opět potkávám davy lidí na místech, kdy nikdy nikdo nebyl... Dojíždím k silnici a vydávám se nad Bušovice.

Odbočuji vlevo ze silnice a asi půl kilometru, než se stočí vlevo, jedu po NS Kokotské rybníky. Pak pokračuji sjezdem mezi Novou Huť a Chrást. V údolí Klabavy zamířím do Nové Huti přes pěkný brod a Dýšinou projíždím podél potoka k dětstkému hřišti. Ačkoliv vím, že moje nejoblíbenější cesta z Dýšiny je nebezpečná kvůli pravděpodobné neprůjezdnosti, stejně jí opakovaně zkouším. Je to ta z ulice Do Křemší. Kus je v pořádku, ale pak je pole, letos řepkové, ale je tam brázda, tak budu sice mít žluté ruce, ale projedu. Cesta od zemědělského družstva ústí kousek nad Hrádkem, odkud jezdím rád pěšinou podél potoka do Újezdu. Z Újezdu se jede po megasilnici ke sv. Jiří a pak podél Úslavy na Lopatárnu. Chci pokračovat po pravém břehu až do Lobez a tak také činím. Na Bory se vracím stejnou cesotu jako jsem vyrážel, přes Slovany a Doudleveckou lávku.

Je s velkým podivem, že jsem dnes nezůstal někde uprostřed lesa. O to horší to bylo s plánováním trasy, orientací a popisem... 1370 nastoupaných metrů, to je už v nohách cítit, však jsem taky byl kolikrát nad 500 m n. m. Průměrná rychlost naopak klesla až k 17,3 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozhledna Kotel

Výhled z Kotle

Rozhledna Šťastná věž, Spálené Poříčí

28. 4. 2020
62 km

Náročnost: Střední
Převýšení: 950 m

Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Bory - Doudlevce - Homolka - Slovany - Božkov - Koterov - po CT 31 Starý Plzenec - Sedlec - Šťáhlavy - podél Úslavy Kozel - Šťáhlavice, žst. - Nezvěstice - Žákava - podél Bradavy Spálené Poříčí - Šťastná věž - po CT 2299 Milínov - Pod Lopatou - mohylové pohřebiště Hájek - Svidná - U Sedlecké skály - po zelené Sedlec - po NS Staroplzenecká Hůrka - betonárka - letiště Letkov - paraglide startoviště Koterov - Koterov - Bručná - po žluté Tyršův most - Bory

Krom toho, že jsem se chtěl podívat na novou rozhlednu, zjistil jsem, že by měla vést jakási nová cyklostezka z Žákavy do Poříčí, tak jedem:)

Vyrážím kolem Škodaparku, stoupáním na Homolku, dále na Slovany a zas dolu do dalšího údolí k Úslavě. U Božkovského ostrova se stáčím vpravo na cyklostezku s naučnou stezkou směrem do Koterova. Z Koterova jedu polní cestou podél CT 31. Do Sedlce klasicky přes louku pod rotundou. Do Šťáhlav jsem se snažil projet podél řeky, ale jeden pozemek tomu brání, takže nakonec vyjíždím na hlavní silnici. Později jsem zjistil, že asi po 300 m by bylo možné zase sjet na louku a dalo by se projet do Šťáhlav, ale já už to dojel po silnici. Odtud už jsem měl více stěstí, Úslavskou ulicí se dá vyjet k řece, podél níž vede pěšinka, která mě provedla krásným okolím a vyplivla přímo u mostku do areálu Kozlu.

Zámek nechávám zámkem, pokračuji přes Vymrovku ke trati u Šťáhlavic. Stejně jako bych jel do Milínova, ale místo abych najel na asfaltku, přímo u závory sjíždím na lesní cestu, která následně šplhá ke žluté turistické značce. Po té sjíždím do Nezvěstic. Do Žákavy je nově podél silnice cyklostezka od místa, kde se připojuje pěšina z druhého břehu řeky. V Žákavě se vždy zamotám a tentokrát to nebylo jinak, ubzvlášť, když ta údajná nová cyklotrasa a stezka měla začínat zde. Ve skutečnosti začíná trasa asi o kilometr dál a stezka ještě později. Musí se vyjet po silnici k lesu směrem na Štítov, nenechat se zmást značením CT 2146, která pokračuje právě po silnici, odbočit vlevo a sjíždět po asfaltu do chatové oblasti Babiny. Právě zde pak začíná zmíněná cyklostezka. Naštěstí časem končí asfalt a jede se hezkým údolím Bradavy. Do Spáleného Poříčí to utíká. Projíždím přes náměstí a stoupám na druhé konec města k uzavřené (koronavirus) rozhledně Šťastná věž.

Čas už se nachýlil, musím se rychle začít vracet. Projíždím zpět přes náměstí Poříčí a v Pražské ulici se spojuji s CT 2299. Začíná se prudkým stoupáním ke kapličce. Poté se cesta trochu srovnává, ale vrstevnicově to tedy do Milínova není. Jinak se tu jede pěkně. Po sjezdu do Milínova trochu stoupám, vjíždím na asfaltku směrem do Šťáhlavic, ale na křižovatce cest, kde žlutá odbočuje vlevo, já mířím doprava sjezdem po štěrku, pod Lopatu. Od Kornatického potoka logicky následuje stoupání. Už po kolikáté bojuji s tím, že mapy.cz zobrazují menší cesty velice špatně. Zde to byl zase extrém, který se ovšem pomalu stává pravidlem-cesty jsou v mapě zakreslené tam, kde ve skutečnosti nejsou, naopak jiné chybí a zbytek v podkladech nerozlišuje zarostlou pěšinku od asfaltky pro auta. K tomu se přidala (ne)značená naučná stezka končící uprostřed lesa a tím má tahle navigační výzva zpečetěný neúspěch. Po páté kontrole pozice ovšem rezignuji a prostě to projedu! Nějak jsem se dostal k CT 2154, kde křižuje zelenou, tak mám orientační bod. Už s menšími problémy jsem se dostal lesními cestami (zkratkou) znovu k CT 2154. Po této velké cestě mířím k hlavní silnici na Rokycany, křižuji ji a pokračuji po zelené do Sedlce.

Po NS Staroplzenecká prudce stoupám na Hůrku (431 m n. m.), poté kousek po žluté turistické značce pěšinou v křoví, které je ale viditelně prořezané (díky tomu, kdo to tam zprůjezdnil). Na Merfánku ale nepokračuji, Na Kocandě, kde žlutá odbočuje vpravo, pokračuji rovně a objíždím areál betonárky a lomu ze severovýchodní strany. Cesta je tam horší a špatně se hledá, ale dá se projet až k mostu přes dálnici. Když chci pokračovat kolem letiště, musím jet ještě kousek po hlavní silnici a pak odbočit vlevo. Pod letištěm vede cesta ke skládce, tam nenarušujete provoz a projedete až ke kopci Háje, kde jsou oblíbené vyhlídky. Sjíždím ke startovišti paraglidu nad Koterovem a užívám si sjezd k Úslavě.

Zpět na Bory se vracím přes Bručnou, dále po žluté k Tyršovu mostu a nahoru kolem Gigantu. Celkem 62 km průměrnou rychlostí 20,9 km/h a převýšením 950 m, to jsem byl nějak při chuti:))

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozhledna Šťastná věž, Spálené Poříčí