Krušné hory - Rolava

56 km 

22. 12. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 950 m

Terén: Asfaltové a kamenité cesty

 

Abertamy - Pernink - Trousnická skála - po modré Chaloupky - po CT 2000 Sejfy, Tisová, Nové Hamry, Chaloupecké parkoviště, Rolava, Přebuz, Vřesoviště - po CT 2044 Jeřábí vrch - Weitersglashütte - přechod Jelení - Jelení - po CT 23 Korce - Horní Blatná - po žluté Pernink - Abertamy 

 

 

Jako je sice dva dny před Vánoci, ale prostě sníh není ani tady na horách, takže jsem vytáhl kolo. Bohužel to na ty 3,5 tisíce kilometrů nevyjde, i když bude chybět jen málo. I tak se rád projedu. Nebudou tu totiž žádní lidé, je opravdu hnusně. I tohle počasí je ale v Krušných horách pěkné, tak se těším. Přecijen po deštivém období se zdráham jezdit klasicky po pěšinkách. Proto z Abertam jedu do Perninku po cyklostezce. Je fakt zima neměl jsem se kde zahřát, proto beru zavděk táhlému stoupání po Krušnohorské NS nebo spíš Perninské cestě, protože ta vede až k rozcestí s modrou turistickou pod Velflíkem. Celou cestu je starší asfaltová nebo velká zpevněná cesta. Teď se po modré stáčím ve sjezdu na západ. Na kole se přímo přes Trousnickou skálu jet nedá, proto ji podjedu po větší cestě. Asi za půl kilometru se opět spojuji s modrou. Překonám železnici a dojedu k silnici do Nejdku u Chaloupek. Jen ji přejedu a pokračuji po CT 2000. Nad tratí, takže bez prudkých kopců, dojedu k železniční stanici Nejdek-Sejfy, potom se obtáčím dále více méně vrstevnicově pod Tisovským vrchem a nad Tisovou. Pak mě čeká opravdu chladný, ale jinak příjemný sjezd do Nových Hamrů.

 

Tím, že jedu po jednoduchých značených trasách, mám jednoduchou i orientaci a popis trasy. V Nových Hamrech totiž pokračuji po CT 2000, to znamená po silnici směrem na Jelení. Za nějaké 2 km je Chaloupecké parkoviště, odkud vede jedna z nejkrásnějších cest v naší zemi. Písčitá větší cesta proti proudu Rolavy pořádně studeným údolím. Tady se to neomrzí. Nějak tak třeba za 4 km vyjedete z lesa a otevřou se vám horské louky pod Přebuzí. Asi kilometr a půl pojedete po silničce směrem na Bublavu. Než ale tahle silnice definitivně zatočí do Rájeckého údolí na západ, já naopak odbočuji mírně vpravo na severovýchod, a to stále po CT 2000. hezká nezpevněná cesta vede k Jeřábímu vrchu, který je co by kamenem dohodil od přechodu do Německa. U našich sousedů hodně klesám po širokánských štěrkových cestách k Weiterglashütte. Tam odbočuji prudce vpravo a jihovýchodním směrem stoupám zpět k Čechám. Kousek se jede přímo po hranici, definitivně se k nám vracím až na přechodu Jelení. Občerstvení je snad i otevřené, ale já se nemůžu abslutně zastavit, nebo zmrznu. Čeká mě sjezd do Jelení, až na rozcestí U Útvaru odbočuji vlevo do prudkého kopce na Bučinskou cestu, kde vede i CT 23. Párkrát to už už vypadá, že bude kopec končit. Nejvyšší místo je sice na Korcích, ale pak je tam ještě pár houpáčků, než dojedete k Vlčí hoře. Je mi líto sjet do Horní Blatné po silnici, takže od hájovny Vlčina sjedu po zelené. Na samotě u Blatenského potoka, než se napojíte zpět na silnici, se postupně rozšiřuje omezení pro vstup na cestu. Kde skutečně končí soukromý pozemek, to nevím, ale je celkem stupidní, že vadí i průchod pár lidí po kraji. Takoví už jsou ale dnes lidé😕

 

Z Blatné přes kopec a po větrné hůrce dojedu do Perninku a pak opět po cyklostezce do Abertam. To už byl letos asi opravdu poslední výlet. Při tomto výletě přibylo k letošnímu celkovému nájezdu 56 km na horské poměry vysokou průměrnou rychlostí 18,1 km/h, navíc s převýšením 950 m. Ale i tak mi tak dva výlety k cíli chyběly, najel jsem 3385 km. Asi 10 % z toho bývá dojížděním po městě. 

 

Prosincová Rolava na kole

Prosincová Rolava na kole

Zřícenina hradu Kyjov

28 km 

10. 12. 2025

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - ZOO - ekodukt Regensburská II - studánka Čumperka - Radčice - kaple Panny Marie Pomocné - zřícenina hradu Kyjov - po žluté Malesická skála, Chotíkov - Chotíkovský les - po CT 2151 Orlík - Zruč-Senec - po místní modré Pod Vysokou - po žluté Bílá Hora - Bolevecký rybník - Luční ul. - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Nacházíme se v první třetině prosince, ale venku po sněhu ani památky. Chladno je, to jo, ale jinak nic. Nejhorší je tdy krátký den, vyrážím po třetí, ale bude to tak tak s tmou takže jen kolem komína. Ze Záhorska jedu přes Lochotínský park k zoologické zahradě. Poté jedu po cyklostezce ulicí Pod Vinicemi a kousek po silnici směrem na Radčice. Odbočuji k Zámečku, dříve tudy vedla zelená turistická trasa do prudkého kopce. Právě takhle na podzim se tu stoupá špětně, protože stačí jen trochu vlhko a jílovitá zem hrozně klouže. Pak už je kopec mírnější a stáčí se k severu. Jedu podél lesa ke sjezdům ze západního obchvatu a přejíždím za silnici po ekoduktu Regensburská II. Ke studánce Čumperce vede docela pěkná cesta. Jen dole na rozcestí u rybníčku bývá dost bahna. Dnes se dá objet, tak v pořádku. Sjedu do Radčic, projedu do ulice V Podlesí, ale protože zelená pak vede po asfaltové silnici, stoupám do lesa vzhůru, abych úsek ke kapli Panny Marie Pomocné objel. Je to sice přes kopec, ale mnohem hezčí cesta. Nad Malesice vystoupám po zelené, ale na kraji lesa odbočuji vpravo a ke Kyjovu bych mohl přijet úplně shora. Přes Kyjovský les cesta vede, to znám, ale nahoře u vrcholku musím odbočit vlevo a to vypadá trochu podezřele. Opravdu to není frekventovaná cesta, vegetace je ale v útlumu, takže se projet dá. Standardní lesní překážky jako kameny, pařezy a popadané větve na vás rozhodně čekají a nakonec taky hodně prudký sjezd. U neznatelné zříceniny Kyjova jsem se ale zjevil. Slunce zapadá a je pěkně zbarvené. Udělám pár fotek a než zmrznu, vyrážím dál, vlastně na cestu zpět.

 

Čeká mě pěkná lesní cesta přes Kyjovský les nad Malesickou skalou, pak mezi poli nad Chotíkov, kde už je postavená lávka přes karlovarskou silnici, nicméně jsou tam ještě nějací dělníci, tak jsem se rozhodl, že se jim tam nebudu motat. Po žluté sjíždím do Chotíkova, podjedu hlavní silnici, zamířím k zemědělskému družstvu a kolem něj na severovýchod nezpevněnou cestou začínám stoupat k lesům pod Krkavcem. Vyjíždím na modrou turistickou trasu, po které sjedu jen kousek k rozcestí U Chotíkova, kde odbočuji vlevo jakoby po CT 2151. protože bych chtěl jet jejím směrem, ale nesnáším tyhle nudné asfaltky, které tady bůh ví proč pořád někdo staví, vezmu to lesem, tam kde to jde. Cest je tu spousty, tak tady před ledeckou silnicí mám příležitost. Potom se musím držet cyklotrasy, protože není alternativa, ale aspoň je to takový starý rozdrobený asfalt. To za zálužskou silnicí se někdo "činil", takže jsem rád, že asi za tři čtvrtě kilometru asfalt odbočuje doleva a já mnohem zábavněji mířím rovně k Orlíku. Ano, celý areál jaderného strojírenství objíždím ze severu po modré, pak se stočím na jihovýchod do Sence. Projedu obcí na východní stranu, po místní modré se dostanu k ropzcestí Pod Vysokou a pak už to frčí po žluté na Bílou Horu. Rozhodl jsem se kolem sokolovny projet k Boleveckému rybníku a pak po NS Údolím Berounky výjimečnně projet do Luční ulice. To je dost nudná záležitost, buď si na té nekonečné asfaltové rovině vyřídíte emaily nebo místo toho můžete točit nohama na válcích, to vyjde nastejno. Na závěr projedu Roudnou do Záhorska a uzavřu dnešek s 28 km průměrnou rychlostí 18,1 km/h. Hezký výlet, obzvlášť když se podívám na fotku z Kyjova😊

 

 

 

 

 

Skála se zříceninou hradu Kyjov

 

 

 

Čertovo břemeno na kole 2025

59 km 

14. 11. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínská lávka - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy Depo 2015, Doudlevce - Škoda park - Čechurov - Černice - Černý les - Kouty - Štěnovický Borek - Čižický potok - po NS Nebílovy Prusiny - Netunice - po červené Sukořín - Hadovka - po CT 2292 Čertovo břemeno -Únětice -  Hadovka - Střížovice - Chouzovy - V Babších - po modré Pod Nebílovským Borkem - Nebílovský Borek - Losiná - Městský les - Černice - Koterov - Božkov - Rolnické náměstí - Lobezský park - Rokycanská - Prazdroj - Štruncovy sady - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

Jak jsem si minulý výlet přesně vybavoval, tak z tohoto si pamatuji akorát Čertovo břemeno a jak jsem přemýšlel, jestli stojí za to tam dronovat. No nestálo...

 

Počasí zas tak dobré nebylo, ale na půlku listopadu pohoda. Přesto volím spíše větší cesty. Ono to přes město teda ani jinak nejde. Ze Záhorska přes Rondel sjíždím k Lochotínské lávce, poté ke Štruncovým sadům, podjedu k Mlýnské strouze a pak k nábřeží. Následuje cesta po levém břehu Radbuzy k Depu 2015 a k lávce pod ETZ (lávka Na Staru). Po ní přejedu na pravý břeh, podjedu tenisové kurty a silniční most a pak mezi Škoda parkem a řekou k panelové cestě za vodárnou. Vystoupám do Kostnicovy ulice, projíždím Bručnou a Čechurovem do Černic. Bohužel tu nejde jet nějakou zajímavější cestou, takže stoupám po silnici k bývalé cihelně, překonám dálnici a pak odbočuji na úzkou cestu přes Černý les. Sjedu ještě po CT 2126 k silnici mezi Losinou a Štěnovicemi a konečně opouštím asfalt - budu stoupat do chat v Koutech a pak lesem nad Borky. Sjíždím přímo na jih do Štěnovického Borku a pak kolem místního inline okruhu k Čižickému potoku. 

 

Po NS Nebílovy následně vystoupám k lesu a po jeho okraji pokračuji nad vsí na Prusiny ke kostelu sv. Jakuba Většího. Tam končí štěrková cesta a je třeba jet po asfaltce do Netunic. Zde se napojím na červenou a pojedu do táhlého stoupání na jih k Sukořínu. Je to pěkně kamenitá cesta, mám ji rád. Nedaleko na pastvině se muselo zřejmě něco stát nějakému zemědělsci, protože odtamtud zrovna vzlétá vrtulník. Rozhodl jsem se, že zkusím jet neznačenou lesní cestou od Sukořína na jihovýchod. Zpočátku byla cesta dobrá, potom se trochu zamotala, ale dokázal jsem projet až k CT 2134, jak jsem si představoval. Sjedu k Hadovce, pár zatáček po silnici směremna Únětice a pak prudce vpravo na CT 2292. Je to hrubá asfaltka, takže se dá jet rychle. Postupně se stáčím doleva a klesám, takže u Čertova břemena jsem opravdu brzo. Vyskočím na vrcholek skály a pak se vydávám dál na východ. Hned za 100 m ale sjíždím z velké zpevněné cesty vlevo na pěšinu. Nedávno se tu těžilo dřevo, takže cesta je sice dost rozježděná, ale aspoň nějaká tu je. Takže nakonec projedu až do Únětic a vracím se přes Hadovku, kde odbočuji znovu na CT 2134, která mě přes kopec dovede do Střížovic. Od kravína je neskutečný bordel na cestě, v tomhle mokru je to obzvlášť nepříjemné. Naštěstí pak jde jet kus po louce, ať nejsem celý od močůvky.

 

Ze Střížovic jedu po silnici na kraj Chlumu, kde odbočuji vlevo, projedu kolem relativně nově vystavěných rybníků a pak po modré stoupám k Babším a pak polní cestou a lesem k nebílovské silnici. Ještě kousek za ní jedu po modré. Na rozcestí Pod Nebílovským Borkem odbočuji vlevo a hned jak to jde prudce vpravo. Kolem lomu, kde už se přestalo těžit, dojedu právě do Borku. Za kopcem na severu je Losiná, stoupám tedy jednou z ulic, která se asi za půl kilometru mění v pěknou polní cestu. Po této písčité cestě na druhé straně sjíždím k čističce pod Losinou. Poté projedu pod APB ke kruhovému objezdu na hlavní silnici, odkud se dá zdánlivě slepou větví jet přes louku k lesu pod Radyní. Neznačenou cestou projedu pod chatami nebo spíše rodinnými domy do Městského lesa. Jak si někdo postavil hradbu přímo napříč turistickou stezkou, je lepší úsek za bývalou silnicí na Plzenec objet kolem Krmelce. Poté štěrkovou cestou mířím k podjezdu dálnice mezi Černicemi a Ostrou hůrkou.

 

Přes Plzeň pojedu Píseckou ulicí, sjedu do Koterova, poté k Úslavě přes louky mimo nudnou asfaltovou cyklostezku, po lávce a znovu po pěšince podél řeky, abych se vyhnul asfaltce. Božkovem to vezmu ulicemi Sušickou a Na Vyhlídce. Pak nad řekou po pěšince na valu na levém břehu a od Rolnického náměstí na druhé straně přes Lobezský park. Poté mě čeká už jen cesta podél Prazdroje do centra a přes Lochotínskou lávku na Severní předměstí a za Rondelem do Záhorska. 59 km s průměrnou rychlostí 20,6 km/h. I když jsem nastoupal přes 750 výškových metrů, dnes to jelo dobře.  

 

 

 

Čertovo břemeno

 

 

Lom Zahrádka

56 km 

1. 11. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Polní, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Vinice - Sylvánský vrch - Kozí pec - Kyjovský les - Malesická skála - Kyjov - Malesice - Dolní Vlkýš - po zelené Kumberk - Čemíny - po modré Košetice - Líšťany - Klenovice - Podmokly - ryb. Hroznata - Stříbrný mlýn - Hůrky - Zlatý ryb. - lom Zahrádka - Radimovice - tůně na Zlatém potoce - Všeruby - Telecí mlýn - Kokořov - Ledce - pod Krkavcem k modré - po modré Štuperk - Košutka - Košutecké jezírko - Pod Záhorskem

 

 

Tenhle výlet si pamatuju dobře, i když jsem ještě nikdy nebyl v takovém skluzu s psaním blogu. Je to už skoro 7 měsíců, co jsem byl na téhle projížďce!😞 Ale byla pěkná evidentně. Vyrazil jsem na průzkum lomu Zahrádka a kupodivu se mi povedlo namotat trasu tak, abych se z přijatelné části vyhnul asfaltu. To je největší umění, protože žijeme v asfaltové zemi. Z plzeňského Záhorska jsem vyjel na Vinice podél ulice Na Chmelnicích. Solidně dimenzovaná ulice se už několikrát uměle zužovala, takže provoz je tu nepřehledný a pomalý, navíc je to tankodrom. To naštěstí na kole tolik nevadí, co ale vadí víc, že Sylvánské terasy nebo jak se ten svah naproti Vinicím jmenuje, se z rekreační zóny mění na sídliště a během stavby ani nejde pořádně projet na Sylvánský vrch. Samozřejmě stavba probíhá tím nejméně ohleduplným způsobem k okolí. Všude létá polystyren a další stavební materiál apod. Když jsem rozježděnou pustinou objel staveniště a vyšplhal se k Sylvánskému vrchu, pokračoval jsem přes západní obchvátek na západ ke Kozí peci. U studánky Viktorky jsem to prudce stočil doprava. Prudce jsem sjížděl, takže teď musím od potoka stoupat k bývalé cihelně, kudy se dá projet k Dolnímu Kyjovskému lesu. Je lepší se vyhnout Radčicím, protože tam ten les taky vyasfaltovali. A príávě když vyjíždím z lesa na žlutou, vidím, že mám další defekt. Musím říct, že tolikrát za sezónu jsem snad ještě nepíchnul, a to mám fungl nové kolo, vše "v továrně" v top stavu. Schwalbe je opravdu katastrofa. Asi pětkrát jsem měl defekt na zadním a když jsem vyměnil plášť vzadu za Maxxis, okamžitě přišel defekt na předním Schwalbe. To je konečná, opakovaně špatné zkušenosti s toutu "věhlasnou" značkou, opravdu už nikdy více, nikomu nedoporučuju především Rapid Ron a Racing Ralph. Sice je pěkně jasno, ale je sobota ráno, asi 9 hodin, takže pořádná zima a samomzřejmě bahno. No jsem nadšený. Od zbytku výletu mě to ale neodradilo.

 

Po žluté projíždím Horní Kyjovský les, obzvlášť na západní straně právě nad Malesickou skalou a Kyjovem je parádní cesta. Spíš náhodou jsem objevil, že pod Kyjovem vede pěščina. Ta je nesjízdná, ale dá se na ní napojit také odbočením ze žluté pod prudkou pravotočivou zatáčkou kousek před Malesicemi. Asfaltu se sice nevyhnete, ale čeká vás brůdek přes Chotíkovský potok a pak vysoká tráva se spoustou rosy směrem k silnici. Do Dolního Vlkýše jinudy než po silnici cesta nevede, takže stoupám po ní. Poté po zelené lze pokračovat pod zříceninou Komberk do Kumberku. Nejprve po štěrku sjezdem k Čemínskému potoku, kousek podél něj a pak po silničce kolem statku a do Čemín. Po modré je docela fajn cesta do Košetic. Nejprve větší prašná, přes les štěrková a pak hezká polní od Rakovny. Z Košetic pokračuji do kopce na severozápad, asfaltka brzy končí a pokračuje pěšinka, která někdy v létě bývá dost zarostlá. Dnes to šlo, jede se podél nějakých dubů, je to docela pěkné místo. Narazíte na kolmou cestu vedoucí do Hunčic, tam odbočuji doleva a asi po dvou stech metrech se vracím do západního směru na takovou hodně rozježděnou cestu do Líšťan. Tady se mi moc dobře nejezdí, ale podél potoka už to projet nejde, kdysi jsem tam několikrát jel a nestálo to za to. Z Líšťan volím cestu ke hřbitovu na kopci Orel, nevybavuji si, že bych tu někdy jel, to je příjemné. Celkem velká cesta mě dovedla ke státní varské silnici. Naštěstí ji stačí jen púřejt a můžu pokračovat po silničce do Klenovic. Malá víska, kde sice končí silnice, ale ne cesta. A na kole je to super, po nádherných lukách projedete po houpavé cestě nad říčkou Třemošná do Podmokel. Jenom teda to chce vyhnout se nějakým deštivým obdobím, umí to tu být pořádně podmáčené, jak už tak název trochu napovídá. To mě nepotkalo, takže celkem bez problému mohu pokračovat kus po asfaltové cestě kolem vypuštěného Zámeckého rybníku. Za chatami končí zpevněná cesta, to je dobře. Další chatu z druhé strany se poměrně rychle blíží stejně jako rybník Hroznata. Je tu klídek a parádní slunečný podzim, tak nelítám dronem a jen si to fotím. Po levém břehu Třemošné dojedu až k chatové osadě Na Řempu. Ještě tedy překonám planovod, na kterém se neustále něco buduje. Serpentiny kolem Stříbrného mlýna vystoupám směrem na Hůrku. Už jsem vlastně na cestě zpátky. Asi dva kilometry tedy jedu po klidné silničce, kdybych měl více času, mohl bych to objet podél PP Manětínská po nezpevněné cestě. V Hůrce odbočuji doprava na štěrkovou cestu, která slouží jako příjezdová k chatám u Zlatého rybníku. Kolem hráze je asi soukromý pozemek, ale vlastní ho zřejmě majitel s mozkem, takže tam nepostavil plot. Ačkoliv to považuji za slušnost až samozřejmost, v dnešní době tomu tak není a je třeba ocenit. Jen o kousek níže pod Zlatým rybníkem a  mlýnem jsou i skály na Zlatém potoce, kde jsem byl asi před rokem. Dnes s dovolením vynechám, vyškrábu se k lomu Zahrádka.

 

Lom je z výšky vidět moc pěkně, jenom ty barvy jsou takové podzimní. Na sluníčku už je trochu tepleji, ale ani tak se nezdržuji a vyrážim po cestě pod lomem přes údolíčko k Březovému vrchu a pak po silničce přes Radimovice kolem tůní na Zlatém potoce, které jsou ovšem ve skutečnosti na Třemošné, do Všerub. Odbočuji z hlavní silnice, vystoupám východním sídlištěm k polní cestě k lesu a pak pod Lipovicí projedu k Telecímu mlýnu. Do Kokořova nezbývá než jet po silnici a za ním se pak po zelené vyšvihnout do lesa mezi Stýskaly a Nevření. Zelená je zpravidla zoraná, tak je lepší jet skrz les a na zelenou se napojit až později. Sjezd z lesa nad Příšov stojí za to, je tam pěkná přirozená písčitá cesta a je to zábava. Podobně pak po zelené do Ledec, která už je zpevněná různým materiálem, ale dá se tam pěkně letět. Jen doufat, že proti vám něco nevyjede... Po zelené projedu i vesnici a stoupám k lesu pod Krkavcem. Přes vrchol se mi nechce, takže ho objedu západně, asi tam je nějaká místní zelená trasa značená. Po té se dostanete k modré turistické k bývalému rozcestí Pod Krkavcem, kde se sbíhjali tři turistické trasy, která byly ale z různých důvodu přeznačené, žluté už neexistuje, červená jje úplně k ničemu, protože vede ve stejné trase jako práve modrá, po které teď projedu nad Chotíkovem ke Štuperku a na Sytnou. Tam odbočuji mírně vpravo a projedu k polím za Globusem. Asi kilometr je tam pěkný singl, ale často tu chodí lidé, potom obrovské nechutné stanoviště bezdomovců a pak přes pole sjedete třeba do Krašovské. Kolem Košuteckého jezírka jsem to pak vzal zpátky do Záhorska.

 

Krásných 55,5 km za nějaké 3 hodinky, průměrná rychlost 18,9 km/h. Jedinou kaňkou jsou ty SCHwalbe komponenty.

 

 

 

 

 

Schwalbe, na kvalitu dlabe

Rybník Hroznata

Lom Zahrádka

 

Košutecké jezírko na kole

41 km 

25. 10. 2025

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 550 m

Terén: Polní, lesní a štěrkové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Na Jíkalce - Slovanské údolí - po CT 9 Vejprnice - Město Touškov - Touškovský les - po červené Čemíny - Nevřeň - Příšov - Chotíkov - Košutka - Košutecké jezírko - Pod Záhorskem

 

Spojil jsem výlet za babi tak trochu s výletem. Nejdřív tedy vyrážím na návštěvu, takže rychlopřesun po dálnici po Plzni - Rondel, přes Jíkalku do Slovanského údolí a pak už podél Vejprnického potoka až do Vejprnic. Po chvilce u babi pokračuji přes obec, projedu severozápadním sídlištěm, kde vznikla v posledních letech nová štěrková cesta mezi poli. Stoupám tedy k silnici na Vochov, překonám ji v zatáčce a pokračuji západním směrem do lesa nad Tlučnou. Za lesem je jedna větší cesta právě z Tlučné do Kozolup. Po této nezpevněné cestě dojedu do Kozolup, kterými projedu po CT 37 a pak podél potoka Myslinka, částečně po zelené, pokračuji do Města Touškova. Poslední hezká cesta, která tu zůstává, vede podél zavlažovací strouhy k Samotám. Stoupám podél touškovské rokle na severozápad. Cesta se potom v lese poněkud zhoršuje, až skoro ztrácí, ale nebojte, vyjedete na červenou turistickou trasu nad loukou nad Újezdem nade Mží. Tam už to obracím směrem na Čemíny. Necelý kilometr je to pěkně lesem, pak musíte po silnici, než odbočíte na pěšinku, která je za hájem povětšinou zaoraná nebo zarostlá.

 

Za Čemíny jezdívam po červené, ale jak ji hloupě vyštěrkovali před pár lety, donutilo mě to najít i další, zajímavější alternativy. Jednu jsem našel více severně, za vsí je to taková písčitá cesta a potom v lese se spojí s červenou. O dalších pár set metrů dále, na kopečku, je odbočka vlevo, která vede ke státní karlovarské silnici a za í pak klesá do Nevřeně. Nemám moc času, takže do Příšova jedu po silnici, aspoň že není frekventovaná. Z Příšova jedu klasicky lesem nedaleko pískovny, vyjíždím pod lesempod Krkavcem a tentokrát na Plzeň pojedu po polní cestě k zemědělskému družstvu v Chotíkově. Odtud pak jednou ze tří cest, kde dříve vedly i turistické trasy, do lesa nad Štuperkem, kde se spojuji s modrou. Na Sytné z ní potom sjíždím a beru to přes pole ke Globusu. Projedu Košutkou konečně k dnešnímu minicíli v podobě Košuteckého jezírka. Pak už jen sjedu do Záhorska.

 

Nevím, jestli je vůbec možné, že jsem nastoupal více než 550 m, ale hodinky to tak tvrdí. Průměrná rychlost naopak poměrně nízká, 18,7 km/h.

 

 

 

Košutecké jezírko

Město Touškov

 

Lom Štěnovice Na Průhonu

48 km 

24. 10. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Polní, lesní a štěrkové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - centrum Plzně - podél Radbuzy Doudlevce - Škoda park - Hradiště - Radobyčice - Valík - Štěnovice - lom Na Průhonu - Kouty - Nebílovský Borek - Losiná - Starý Plzenec - po červené Šťáhlavy - PP Kornatický potok - Sedlecká skála - Sedlecká rokle - Sutice - ryb. Pod Tymákovem - Stradiště  - Merfánka - Zátiší - polesí V Pytli - hrádecká myslivna - Újezd - Doubravka - Jateční ul. - Zadní Roudná - Roudenské prameny - Pod Záhorskem

 

 

Kam vyjet na kratší výlet do 50 km z Plzně? To je vždy oříšek, aby to stálo za to. Nějakou náhodou jsem ale objevil, že ve Štěnovicích existuje ještě jeden lom, o kterém jsem nevěděl a je přístupný! Jedu tam okamžitě. Na jih přes celé město, takže k Rondelu, přes Šafaříkovy sady, pak jsem přejel řeku a pokračoval po pravém břehu U Ježíška. U bývalé papírny jsem se vrátil na levý břeh Radbuzy a pokračoval do Doudlevec. Po dalším mostě jsem přejel do Škoda parku a pak po panelové cestě pokračoval kolem areálu vodárny. Do Hradiště jsem jel tentokrát horem přes skutečné pravěké hradiště a následně do Radobyčic po asfaltce za lávkou. Poté pokračuji do Podhájí a protože i zde vyasfaltovali všechny cesty, obvykle odbočuji na nějakou pěšinku do lesa, abych se neunudil k smrti jako ti, co by chtěli využít NS Údolím Úhlavy.  Na vrcholu Valíku se vracím na červenou turistickou, která vede po kamenité cestě dolů k silnici. Ve Štěnovicích jsem se dřív bál projet pilou, ale je to normální silnice, takže buď můžete projet zábavnou klikatou ulicí Na Šancích nebo přímo dolů ulicí K Pile. Od potoka stoupám ulicí Ke Cvičišti a pak rekonstruovanou Na Průhonu a jak napovídá název výletu, už nejsem daleko od cíle. Popravo je louka, za ní takový statek a hned za ním je pěšina k lomu, nemá název, tak jsem ho označil názvem Na Průhonu podle ulice. Je schovaný mezi stromy a jsem překvapený, jaký je pěkný. Udělám pár podzimních fotek se žloutnoucím listím a vyrážím na zbytek naplánovaného okruhu.

 

Po písčité cestě jedu od lomu k myslivně, pak odbočuji doprava a na kraji lesa šikmo vlevo na menší cestu. K chatám V Koutech vede malá, špatně prostupná pěšina, ale občas ji přesto rád využívám. Z Koutů pak pokračuji na jihovýchod přes louku a pak lesem nad Nebílovský Borek. Okrajem lesa pak vede hezká lesní pěšina na východ nad Losinou. Trochu sjíždím, poté kolem Matulky stoupám znovu lesem na Vinařovic vršek a nakonec vyjíždím do Losiné u koupaliště. Stoupám obcí přes silnici k Bambousku a loukou k lesu, kterým je to už jen pár metrů ke křižovatce silnice do Šťáhlav a na Radyni. Na 45° mezi těmito dvěma silnicemi vede širší lesní cesta na Plzenec. Ještě se ale úplně nevracím, na červené odbočuji vpravo, za silnicí kousek stoupám a pak uý valím mezi poli do Šťáhlav. Tam mě baví stezka podél potoka Beránka přímo do centra ke kruhovému objezdu. Po silnici přejedu Úslavu, poté ale sjíždím na louku a k chatám jedu podél řeky. Pod lesem znovu přejedu rokycanskou silnici, abych mohl stoupat po pěšince východně od silnice. Nevím, co od ní mám čekat, navíc je dost mokro, tak snad to půjde. Kupodivu do šlo docela dobře, ale s prudším stoupáním samozřejmě je třeba počítat. Narazíte na vrstevnicovou cestu od Melicharky, kde je asi nejlepší vyjet na silnici a po prá metrech pak pokračovat na západ na CT 2154 k Sedlecké skále. Nevím, co se tu děje, ale je to tu celé vybagrované, takže v podzimní plískanici totálně zbytečně rozbahněné. Tak doufám, že nějakého lumena nenapadlo to tady vyasfaltovat. Asi uvidíme přístí rok...

 

Kolem Sedlecké skály je náročné stoupání, Pak jedu kousek po zelené, a sice než odbočím na polní cestu směrem na Lhůtu. Tady už se taky místy drží voda, překonat ji ale jde. Chci objet malý rybníček a sjet do Sedlce. Cesta v mapě je, ve skutečnosti ale je zarostlá, opravdu to jde špatně přejít, projet vůbec. Po několika desítkách metrů se dá znovu nasednout do sedla a nad Lhůtským vodopádem prudce po kořenech sjet k PP Sedlecká rokle. Přejedu potůček a vydávám se polesím Sutice asi nejměnší možnou cestou nad údolím, ale na sever. Takže přes kopec. Cesta se kupodivu neztrácí, to je dobře, protože počasí mi moc nepřeje. Asi za kilometr se to zlomí a začínám sjíždět k rybníku Pod Tymákovem. Poté za silnicí stoupám kolem hájovny pod Stradiště, které objíždím z jihu a dostanu se na žlutou před Merfánkou. Po žluté podjedu dálnici a objedu solární elektrárnu. Za elektrárnou vede hezký singl do lesa. Objedu Letkov, postupně se stáčím k západu a dojedu k Zátiší. Po zelené sjíždím polesím V Pytli na Švábiny nejprve lelsní cestou a potom po štěrku. Už za šera podjedu pražskou výpadovku u myslivny. Vypadá to, že by se dalo projet kolem domků naproti obchodnímu domu. Kupodivu to jde, to je milé, že se tu dá ještě objevit nová cesta. Sjíždím polní cestou, která tu díky bohu zůstala, na sídliště v Újezdě. Projedu na louky nad potokem a tím se dostávám na Doubravku. Mezi Chrásteckou a Jateční jedu po cyklostezce, skrz Zadní Roudnou pak po silnici. No a to je vlastně všechno, zadem kolem roudenských prmenů jsem se vrátil do Záhorska. Padlo téměř 48 km průměrnou rychlostí 16 km/h a více než 850 nastoupaných metrů.  

 

 

 

Lom Štěnovice - Na Průhonu

Lom Štěnovice - Na Průhonu

Lom Štěnovice - Na Průhonu

 

 

  

Rozhledna Chlum - Plzeň

46 km 

20. 10. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Polní, lesní a štěrkové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Pecihrádek - Újezd - Červený Hrádek - Dýšina - Horomyslice - Litohlavy - Kokotsko - Nová Huť - Chrást - Zábělá - Bukovec - po červené Chlum, u sv. Jiří - Lopatárna - U Prazdroje - most Milénia - Bory - Kilometrovka - Lochotínský park - Pod Záhorskem

 

 

Jsme po dovolené, v Čechách pořád teplíčko, takže se na kolo těším. Nepojedu nijak zvlášť daleko, delší dobu jsem nebyl na Chlumu, tak to tam ještě zaznamenám, než se spustí kompletní přestavba celé hory. Nejdřív ale udělám okrhu po okolí Plzně. Jedu přes Zadní Roudnou, jako obyvkle po silnici, protože všechny nezpevněné cesty už zrušili. Tu kolem vodárny u Berounky si ale ujít nenechám, je to zajížďka, ale jezdím tam rád. Projedu pod Pecihrádek za Feronou, Pěšinka nad řekou stojí za prd, v únoru jsem si tam byl zaběhat a nestojí to za to, rozhodně ne na kole. Objíždím to tedy horem po žluté a vracím se prudkým sjezdem k lávce pod soutokem. Pak pokračuji do Újezda, k čemuž musím využít asi 12 m širokou asfaltku. Do Červeného Hrádku stoupám horní štěrkovou cestou vedoucí k třešňové aleji. Pak projedu naopak podél topolové aleje pod zemědělským družstvem, překonám silnici na Dýšinu a po prašné polní cestě jedu na východ. Dřív se dalo docela dobře jezdit o něco severněji od asfaltky, ale to už se pár let spíš nedá, takže je lepší jet právě touhle cestou k vysokému vedení a odbočit kolmo doleva. vyjeté koleje od traktoru vás pak navedou neobdělávanou půdou nad ústím ejpovického železničního tunelu k cestě do Dýšiny. Projíždím celou obcí ke trati, pak pod průmyslovou zónou a viaduktem ke golfu v Horomyslicích.

 

Od Klabavy stoupám po cyklotrase 2159 do lesů kolem Kokotska. Zhruba v nejvyšším bodě na kraji lesa odbočuji vlevo na malé cestičky, které bych sotva trefil správně bez navigace, po nichž se dostanu na chvíli na zelenou a poté polní cestou k silnici do Litohlav. Nad nimi je takové pěkné pole, kolem kterého se dá sotupat zpátky k Hůrce, už se to stáčí zpátky k západu. Přejedu silnici na Smědčice a odbočuji z ní znovu u Horního kokotského rybníku. Nikdy si nepamatuju, které ty cesty jsou tu dobré a které špatné, tahle vedoucí přímo kolem bývalého hradiště Kokot je jedna z horších. Pod Dubovým vrchem se to ale zlepšuje a postupně více a více klesám k Nové Huti, musím si jen dát pozor a odbočit včas vlevo na singl s prudkým klesáním přímo k mostu přes Klabavu. Z Nové Huti vyrážím po modré na břehu řeky, ta pak vede kolem železniční stanice, já si cestu do Chrástu zkracuji pěkným singlíkem a přes pole. Protože chci vyzkoušet jednu cestu nad Berounkou, sjíždím po silnici. za dvěma zatáčkami nad Dolanským mostem bych měl jet vlevo. Podle mapy jsou tu dvě cesty, samozřejmě chci jet tou přímější. Sice jsem ji zkusil, ale ta není prostupná... Naštěstí ta druhá, delší a víc do kopce, se využít dá. Motám se pak lesními a štěrkovými cestami v polesí Zábělá. Je to mnohem lepší a zábavnější, než dálnice v trase bývalé trati, tu přenechávám s radostí jiným. Z tohoto směru je v některých vykácených místech těžké poznat, kudy vlastně vede pěšina, proto jsem trochu hledal. Cesta ústí kousek nad viaduktem v Horní Zábělé, odkud stoupám k myslivně a pak zkusím projet k Bukoveckému vodopádu. Dříve solidně průchozí pěšina je přerušena školkou pro stromy, kterou lze sice obejít, ale není to nic moc. Až pod ohradou a za spadlým kmenem právě v místech voddopádu začíná sjízdná pěšinka, to už jste ale kousek od vyústění u strážního domku u Bukovce. Z něj stoupám po červené strmě, ale po pěkném singlu k vrcholu Chlumu. Je tu docela málo lidí, udělám fotku a pokračuji dál, ještě musím na Bory, než pojedu domů. Sjíždím tedy po zábavné červené ke sv. Jiří, potom podél řeky k Lopatárně. Je tu parádní stezka, nikdo tu asfalt nepotřebuje, ale stejně se tu plánuje, peníze se neutratí přece samy.

 

Přes město na Bory jedu kolem /Razdrije, úpřes Šumavskou, ulicí U Trati, a když jsem vyřešil, co bylo třeba, pokračoval jsem dolů od Techmanie Kotkovou ulicí a pak ke Kalikovskému mlýnu a Kilometrovkou na Severní předměstí. Pak už jsen projedu Lochotínským parkem a jsem Pod Záhorskem. Hezkých 46 km a docela překvapivých 750 m převýšení 

 

 

 

Rozhledna Chlum - Plzeň

 

Chlumčany - kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů

47 km 

29. 9. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Polní, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Husovo nám. - Techmania - Na Hvězdě - Borský park - po žluté přehrada České údolí - Valcha - po CT 2271 D5 - po zelené Nová Ves, letiště Líně, park Martinská stěna - kamenný most Dobřany - Kotynka - Hujáb - kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů v Chlumčanech - Vysoká - Komárova Vyhlídka - Jelení vrch - po zelené Štěnovice - po červené Radobyčice - po NS Údolím Úhlavy Hradiště - Vokounova lávka - Škoda park - po pravém břehu Radbuzy centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

No, takže jsem vyjel v pět a jak to asi dopadne, když je konec září. Vzal jsem dron a nachystal jsem se na alej u kaple v Chlumčanech. Musím tedy přes celé město na jih. Sjedu k Rondelu, projedu parkem za Plazou, pak stoupám k Husovo náměstí, Korandovou ulicí a pak Schwarzovou na Hvězdu a pak ještě Boettingerovou ulicí do Borského parku. Konečně se tedy dostávám mimo beton, z parku pokračuji po žluté singlem na břehu Borské přehrady. Pokračuji přes kopec na Valchu, kde místní političtí bezmozci vyasfaltovali lesní cestu. Už tu tedy ani nevede žlutá turistická, protože tim betonem nikdo samozřejmě nechce chodit ani jezdit. Jediným argumentem je "podpora životního prostředí díky dojíždění na kole". Tímto způsobem je návratnost investice v podobě spotřebovaného a ušetřeného CO2 při optimistickém předpokladu tisíc let za předpokladu, že by se asfalt za tu dobu nikdy neopravoval. Dá se tu tedy jezdit přes 40 km/h, což taky hodně přispívá k bezpečnosti a toleranci mezi uživateli. Projedu Valchou do ulice K Volskému vrchu, ze které pokračuje lesní cesta k CT 2271. Tato štěrková cesta se zanedlouho spojí se zelenou a pak vedou společně k přemostění dálnice D5. Hned za dálnicí zelené sjíždí z rozbité silničky a pokud se tu zrovna netěží dřevo, je tu hezký singl k Dolnímu novoveskému rybníku. I z návsi po zelené se bohužel zcela nesmyslně a zbytečně asfaltovalo. Taky už se nedá projet areálem - výběžkem letiště Líně. Toho jsem ale moc nevyužíval, zábavnější je jet po zelené. Pár set metrů je to hezká lesní cesta, pak hodně velká štěrková cesta a pak, když skončí les, se jede po parádní polní cestě. Ta navíc začíná klesat, tak se tam dá pěkně valit. Projíždím Martinskou stěnou, protože všechny ostatní cesty široko daleko v okolí už jsou vyasfaltované. Pak sjíždím do Dobřánek, naučnou stezkou pěšinkou ke kamennému mostu v Dobřanech a poměrně novou cestou pod silnicí Brentnerovými sady do Lipové ulice. 

 

Na Chlumčany musím jet po silnici, takže to ten kilometr a půl přežiju. Za přejezdem odbočuji doleva na polní cestu vedoucí kolem nějakého výběhu směrem k Hujábu, ale na rozcestí s NS Chlumčany odbočuji vpravo. No a za hřbitovem už je polevo alej vedoucí ke kapli Panny Marie Pomocnice křesťanů. Slunce zapadá, což je dobrá zpráva pro to, že je tu klid, ale špatná proto, že jsem zhruba tak v polovině výletu a světla už moc nebude. Dlouho se proto nezdržuji a pokračuji do ulice Na Výsluní, která mě dovede k silnici od Dobřan k Vysoké. Stoupám ke čtyřproudé silnici, podjedu ji, po levé straně je skládka a kousek jižněji začíná kamenitá cesta lesem do polesí Vysoká. Tahle zpevněná cesta odbočuje do Hradčan, ale já chci jet pokud možno dál rovně. Mám obavy,protože někdy je ta cesta slušná, když ji projede harvestor, jindy je téměř neprostupná. Dnes by se mi moc nehodilo se vracet. Naštěstí se povedlo, projel jsem k hřebeni nějakou cestou, která ani není v mapě, a napojil se na rozcestí Na Stolínku k asfaltovým cestám. Vydal jsem se dál na východ, chvííli sjíždím, ale poté znovu stoupám k Jelenímu vrchu. Na dalším větším rozcestí zpevněných cest se zprava připojuje zelená a po té stoupám kolem Komáří vyhlídky až na Jelení vrch i vrcholek Vysoká. Pak už se sjíždí, část cesty je docela technická, asi kilometr pod vrcholky se ale napojíte na větší plynule klesající cestu a tam to jede krásně rychle. Až nad štěnovickými chatami odbočujete na mýtině na singl, kde se klesá výrazněji a po kořenech. lávka u jezu mi přijde zbytečná. Jednou jsem ji využil, ale jinak jezdím do Štěnovic raději po červené. Už je dost šero. Při stoupání vsí to tolik nevadí, ale když překonám silnici a vjedu do lesa k Valíku a zvlášť potom ve sjezdu větší ryclostí po panelce, kde jezdí auta, už je to na světlo. Až v Podhájí opouštím červenou a po silnici projedu Radobyčice po trase NS Údolím Úhlavy. Po asfaltové dálnici se přemístím do Hradiště, nad řekou po singlu pokračuji k Vokounově lávce a potom po panelové cestě po CT 3 do Škoda parku. Nebo spíš pod ním přes louku.

 

Do centra Plzně pak jedu podél řeky po jejím pravém břehu a do Záhorska přes Rooseveltův most a přes Rondel. Celkem 47,5 km průměrnou rychlostí 21,1 km/h. Ani to však nestačilo na návrat za světla😀 Jinak pěkný výlet, 700 nastoupaných metrů kolem Plzně je docela dost na této vzdálenosti.

 

 

 

Chlumčany - kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů

Chlumčany - kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů

 

 

Rabštejn nad Střelou z Plzně na kole

112 km 

20. 9. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1900 m

Terén: Polní, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lidická a Plaská ul. - Kamenný ryb. - po místní zelené Orlík - Třemošná - Panský dvůr - Na Bohoutově - Horní Bříza - kaolinka - po NS Horní Bříza Kaznějov - podél Kaznějovského potoka Nebřeziny - po levém břehu Střely Plasy - podél Hlubočice Žebnice - po modré U Šebíkova - Řemešín - podél Mladotického potoka Chrášťovice - Hluboká - Rabštejn nad Střelou - PP Horní Střela - Radotín - po červené Vladořice - po žluté Kolešov - Novosedly - Chlum - Manětín - po zelené Lipí, lipská hájovna - po CT Baroko II Radějov, Libenov - PP Manětínská - Spankov - alej Šestka - po NS Stezka Hornobělskem Hřebensko - Lhotka - po modré Kunějovice - Všeruby - karlovarská silnice - Košetice - po modré Čemíny - po červené Kůští, Chotíkov - Sytná - Košutka - Pod Záhorskem

 

 

Asi dva měsíce zpátky jsem se už do Rabštejna jednou vydal, jenže nakonec všechno zhatil déšť. Teď tu máme druhý pokus a můžu rovnou prozradit, že úspěšný, ačkoliv úplně bez starostí to nakonec nebylo. Je to kus cesty a navíc nechci jezdit podobnými cestami jako před těmi dvěma měsíci. Už plánování teda něco stálo. Přes Plzeň jsem to vzal rovně na sever Lidickou a Plaskou ulicí k Třemošenskému a Kamennému rybníku. Poté vede hezká cesta po místní zelené k Orlíku, kde podjedu silnici a pokračuji okrajem Třemošné. Kousek je to po místní žluté, poté Lipovou ulicí a pak skrz lesík k Zálužské ulici. Loukou kolem bývalého Panského dvora chci pokračovat k potoku Třemošná, ale místní obyvatel mi trvdí, že cesta není průjezdná. Moc mu nevěřím, ani to, že cesta je na jeho pozemku, ale objíždím to jinou polní cestou, blíže obchvatu. Ten se dá pod estakádou projet a zároveň překonat potok. Pěšina pak stoupá ke trati, kde před pár lety někdo bydlel, ale teď už ne, ani se toho prostoru tolik neštítím, takže nemusím objíždět daleko k dalšímu podjezdu, abych mohl pokračovat pěšinkou dál na sever do kopce takovým remízkem. Objede se pole a pak se vrátíte do severního směru a vystoupáte k Bohoutovu. U hřbitova jsme překonal silnici a pokračoval asi půl kilometru po NS Horní Bříza, než jsem odbočil doleva na pěšinku k podjezdu v ulici K Rybníčku. Podél trati se pak dá projet ke "Kolonii", kde za posledním domkem vlevo začíná nenápadně lesní cesta vedoucí na sever ke kaolince. To je pro mě příjemné novinka. Objedu areál kaolinky po NS Horní Bříza k Modrému kříži, kde moje cesta odbočuje mírně vlevo a po nějaké další naučné stezce vede až ke kaznějovskému hřbitovu. Odtud po příjezdové asfaltce zamířím do středu obce, překonám hlavní silnici a ulicí Ke Škále a její odbočkou pod tratí ústící v polní cestu jedu k lesu. Od drážního domku se sjíždí prudce lesem ke Kaznějovskému potoku a potom už celkem klasicky jeho údolím nádhernou cestou až do Nebřezin.

 

Mapy sice hlásí, že všechny cesty podél Střely, na jedné i druhé straně do Plas, jsou neprůchodné, ale stavba obchvatu nepokračuje, takže s klidem můžete vyrazit. Já to vzal po levém břehu a bylo to v pohodě, nikde nikdo a dokonce ani vykácené stromy na téhle straně. Plasy projíždím od kláštera převážně Lipovou ulicí, až asi za kilometro odbočuji do prudce stoupající Polní ulice, ze které neméně prudce pokračuje nezpevněná cesta podél potoka Hlubočice. Od jeho toku se odchyluje trochu výše a vede více na sever nad Žebnici. V tomhle místě ustí na silničku, takže přes obec jedu po ní. Za Žebnicí už ale stoupám po modré, která se taky stává postupně nezpevněnou. Za kopečkem stojí přes celou cestu dodávka a vykláda balvany na cestu. Bručel jsem na chlápka, ale byl dotčený, že to tam takhle spravuje 20 let pro chataře a že prý to srovná. Tak snad, protože ve sjezdu se dá jet tak 40+ km/h a ten stavební odpad, který tam sypal, bych trefit opravdu nechtěl. Popravdě jsem ani žádné chaty na mapě v okolí nenašel, takže nevím, jak to bylo doopravdy. Každopádně pokračuji po modré dál na sever. skrz les. Za rozcestím U Šebíkova to znovu mírně stoupá, pak asi 2 km po silničce do Řemešína, to je opravdu klidná vesnička, kde se stáčím doleva a sjíždím do údolí Mladotického potoka. Než dojedu k potoku, zrádně mě čeká brždění na odbočení na nevýraznou cestu na louku. Za loukou sice cesta vede po tělese staré mladotické dráhy, ale je až k neuvěření, jak je zpustlá a opravdu špatně prostupná, o jízdě ani nemluvě. Navíc to ještě chci riknout a překonat Mladotický potok a jet do Chrášťovic. Tenhle risk kupodivu vyšel. Vody nebylo moc, takže jsem to přeskákal a pak už to v nějaké stopě traktoru dalo zvládnout. Před vsí jsem ještě podjel železniční trať, na vsí pak jedu na sever, asi 150 m po silnici a pak v zatáčce rovně přes kopec a pak polní cestou do Hluboké. 

 

Do Rabštejna mě čeká poslední úsek nad údolím Střely, částečně přes PR Střela. Je to neznačená cesta, asi kilometr od Hluboké vede mezi poli a pak vjíždí do lesa. Musím překonat rokli potoka a pak...jsem píchnul. Letos nové kolo, tovární vybavení Schwalbe a jak už vím z minulosti, pláště této značky jsou magnety na defekty. Letos asi pátý nebo šestý, nějaká tříska ho tentokrát způsobila. Ale prostě ten Racing Ralph je bláto. Rovnou můžu říct, že jsem ho vyhodil ještě před koncem první sezóny. Po výměně jsem prudce sjel po modré ke Střele, pár metrů po singlu ke kamennému mostu a pak už jsem stoupal historickými kulisami Rabštejna nad Střelou ke kostelu Panny Marie Sedmibolestné, bývalému klášteru s hradem Rabštejn nad Střelou a také zřícenině Sychrov. Je fakt hezké počasí, takže je tu opravdu hodně lidí, jsem překvapen. Udělám pár hodně rychlých fotek, protože je strašně pozdě a já to mám zpátky do Plzně ještě tak 3 hodiny😟

 

Z Rabštejna vyrážím po silnici směremna Stvolny, trochu přemýšlím, jestli mám odbočit doprava a držet se tak naplánované trasy, ačkoliv vím, že to za světla do Plzně nestihnu, nebo nikoliv. No a protože tady je tak pěkně, tak samozřejmě vyhrálo dobrodružství po polní cestě na hranici PR Střela. Na kraji lesa se připojuje CT 2278, která mě už po zpevněném povrchu dovede do Radostína. Do Vladořic kolem stolové hory Vladař vede malinká silnička včetně turistické a cyklistické trasy. Po žluté turistické se jede do Kolešova pěšinkou přes bývalý sad, je to moc zajímavá technická trasa. Za Kolešovem je to zase kousek po asfaltce, ale za rozcestím Kolešov sjíždím ze značené cyklotrasy doleva a valím po polní cestě na jioh do Novosedel. Musím širokým mělkým údolím západočeského venkova, z Novosedel pak začínám sotupat do vsi Chlum na úpatí Chlumské hory. Je tu bohužel štěrkem zpevněná cesta a krásný západ slunce s výhledem na Rakovnickou pahorkatinu. To je sice super, ale taky mi to připomíná, jak dlouho pojedu za tmy... Od Chlumské hory sjíždím do Manětína po zelené, to je taky boží cesta. Kdybych ji měl lépe najetou, nemusím tolik brzdit, takhle se bojím, kde bude nějaký ohradník, větev nebo strouha, přecijenom v té čtyřicetikilometrové rychlosti by to čtvrt roku po zlomenině ruky mohlo bolet. Z Manětína jedu dál po zelené, je to moc hezká cesta, ale má tu nevýhodu, že vystoupáte k nouzovému letišti na Vomastkově vrchu, pak sjedete hluboko k potoku Kačina a když překonáte slatiny kolem něj, škrábete se zase lesem a po louce do Lipí. Z Lipí se pak znovu sjíždí k Lipské hájovně u rybníčků, to je poslední odfrknutí před táhlým stoupáním do PP Manětínská.

 

Dnes ale pojedu po větší zpevněné cestě (to už jsou vlastně skoro všechny cesty v okolí) po CT Baroko II přes Radějov, takže si to stoupání trochu ušetřím. Samozřejmě mě ale nemine zcela, cesta to tak obkružuje, ale stejně se dostanete nedaleko Libenova. Křižuji žlutou trasu a pokračuji na jih docela bídnou alejí Pod Libenovskou loukou, u potoka Veska odbočuji doleva na cestu Od Chrásti, ta už je o něco lepší a je to dobře, protože je dost šero. Protože ale nechi do Lítého, znovu odbočuji kolmo vpravo na alej "Liščí díry". Po té se svezu do Spankova. Pak mě navigace táhne kolem rybníka a protože jsou tu trochu jinak vyšlapané cesty než v mapě, omylem jsem ho objel až k nějakému soukromému pozemku s hodně vyvoněnou chatou, kde jsem nechtěně vyrušil večerní rozjímání několika pohodářů, kteří mi poradili, kudy jet a kudy ne. Trochu jsem se vrátil a vyrazil znovu na jih poněkud špatnou lesní cestou Šetka. Ty dva kilometry byly naštěstí dobře sjízdné, pak jsem dojel k modré turistické trase, a musel trochu vybočit ze směru doprava po NS Stezka Hornobělskem (WTF, naučná stezka Stezka???). Ta mě vyvedla z PP Manětínská a zároveň z lesa. To se hodí, každý foton navíc je potřeba. Překonám silnici a zkouším cestu, kterou neznám. stoupám po polní cestě k Hřebensku a zajíždím znovu do lesa. Neznalost terénu a už opravdu málo světla samozřejmě způsobí další zpomalení postupu. Díky bohu, že se tu dalo projet, jak mapa říkala a vyjíždím před serpentinou nad Lhotkou. Tam už musím zapnout světla. V zákrutě navíc znovu opouštím silnici a jedu dál skrz les k modré turistické trase. Tu mám rád...za světla😀 Úplně po paměti to tady ještě nedávám. Až za Kunějovicemi, kde jsem letos i loni několikrát jel-po celkem rozbité, ale zábavné polní cestě na rozcestí mezi Nekmíří a Všeruby. Odbočuji doprava právě do Všerub. Sjíždím polní cestou a za obchvatem Všerub pěšinkou, kudy dříve vedla i zelená turistická trasa.

 

Protože už chci být co nejdřív doma, stoupám po silnici ke státní silnici na Karlovy Vary. Samozřejmě po ní nepojedu, za ní se vydávám na štěrkem zpevněnou lesní cestu do Čemín. Tenhle úsek jsem neměl v navigaci a věřil si, že to trefím. Bohužel za tmy to vypadá tak nějak jinak a nechal jsem se svést doprava o jedno rozcestí dříve, takže místo abych jel přes Smolný vrch, klesám přes Frýbus do Košetic. Taky hezká cesta, ale ne v osm večer😏 Z Košetic tedy po modré do Čemín, kus po polní cestě, pak po štěrku. Poté ještě černočernou tmou po červené přes kopec do Kůští. Jako zase tyhle cesty kolem Plzně jsou tak notoricky známé, že je vlastně zpestření, že teď vypadají jinak. Kopec pod spalovnu si ale musim vystoupat stejně jako vždy a podobně pak písčitou cestou do Chotíkova. Červená vede přes celou ves až ke Štuperku, poté po modré projedu lesem na Sytnou a zbývá sjet na Košutku. Do Záhorska protentokrát sjedu Kotíkovskou ulicí, to je rychlovka. Úspěšně jsem dorazil zpátky asi v půl deváté se 112 km na kontě. 112 jsem naštěstí volat nemusel😀 Krásný Rabštejn se konečně vydařil, převýšení přes 1900 m mě nešetřilo, průměrná rychlost 17,9 km/h, to se tak dalo očekávat.  

 

 

 

 

 

Rabštejn nad Střelou - kostel Panny Marie Sedmibolestné

Rabštejn nad Střelou - kostel, klášter a zřícenina hradu

Rabštejn nad Střelou - Kamenný most