Bývalý Čertův mlýn u Berounky

35 km

18. 5. 2023

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - U pramenů - Luční ulice - ČOV - Bílá Hora - ul. V Parezí - býv. Čertův mlýn - Senec - Zruč - Česká Bříza - Břízský mlýn - po žluté Nový rybník (Kvočna), Třemošná - podél potoka Záluží - Pod Krkavcem - po modré Sytná - Globus - Sylván - Lochotínský park - Pod Záhorskem

 

Už je po šesté hodině, vyrážím sice na kolo, ale moc dlouhé to nebude... Co ale vybrat, na dvě hodinky, to sotva vyjedu z města. Zkusím se dostat k bývalému Čertovu mlýnu nad Berounkou. Ze Záhorska projíždím k roudenským Pramenům a protože už se proslýchá, že urputná podpora stavebnictví a obaloven se nezastaví ani před parádní cestou od soutoku Radbuzy a Mže k Boleveckému rybníku, jdu si ji užít, dokud z ní není nudná, asfaltová, rozpálená dálnice. Protože je celkem sucho, nebojím se jet mezi řekou a ČOV po cestě využívané rybáři. Ke konci sice prudce stoupá, ale jinak vás dovede pěkně mimo provoz na Pecihrádek. Projedu Bílou Horu do ulice A. Loose, kde už bohužel není možnost jet k lávce pod Bukovcem. Možná už tam ta lávka ani není... Od konce ulice V Parezí by měla vést pěšinka nad řekou právě až k bývalému Čertovu mlýnu, jen něco přes půl kilometru. Zkusil jsem nějaké náznaky pěšinek, ale nikam to nevedlo, vracím se tedy a prudce stoupám jednou z lesních cestiček, která vypadá, že by mohla vést mým směrem a kdysi jsem ji už asi využil. Bohužel kvůli těžbě je odvedena až na žlutou turistickou trasu, hned za korýtkem potoka se vracím a zkusím to znovu podél řeky. Ani tentokrát jsem však neuspěl, ačkoliv je tu jasně vyznačená cesta v mapě. Znovu se tedy lesem-nelesem vyškrábu k cestě do Zruče a až z louky Pod Vysokou kolem včelínů prudce, potřetí sjíždím snad už definitivně k cíli. Skutečně jsem nakonec k rozvalinám Čertova mlýna dorazil, ale předtím jsem musel přeskákat několik padlých stromů a hledat v mapě, kde že přesně to má být. Na malé pěšince k těm několika zbylým kamenům jsem nachytal zase několik klíšťat. Tak už to v květnu bývá, no.

Moc toho ke kochání nebylo, zeleň už je rozbujelá, takže se vše ztrácí v porostu. O něco lepší stav má trochu strašidelná samota U Dobré vody, ale je na stejné trajektorii jako mlýn. Evidentně tu býval i rybníček, po jehož hrázi se právě škrabu nahoru. Cesta by mě měla odvést k několika domkům přes Zručí. Bohužel to není tak snadné. Po těžbě je tu sice průchozí planina, ale plná klacků a pařezů. Místo cesty pak začíná spíše zarostlý úvoz. Jakousi pěšinku udržovali možná tak nějací bezdomovci obývající opuštěný domek U Dobré vody. Konečně se tedy dostávám na cestu a po místní žluté trase mimo silnici mířím do lesa před Druzovou, kde křižuji silnici a pokračuji kolem stále se masivně rozšiřující Zruče po pěkné polní cestě do Sence. Projíždím zemědělským družstvem, na jehož druhém konci už nejsou ani zavřená vrata. To jsem rád, vypadá to, jako by někdo nesměle toleroval průchody na polní cestu do České Břízy. Je to asi rok nebo dva, co jsem si našel cestu východně od vsi, abych nemusel projíždět po silnici, tak tudy jedu i tentokrát. Na křižovatce nad bývalým dřevěným hrádkem vyjíždím na silnici a po žluté pokračuji přes chatovou osadu Břízský mlýn proti proudu říčky do Třemošné. Míjím rybník na Bílém potoce, též zvaný dle skály Kvočna. Poté jedu po louce skrz Třemošnou k viaduktu a snažím se po levém břehu potoka pokračovat na Záluží. Staví se tu asi rybník nebo co, takže je to tu celé rozkopané a stojí to za prd. za obchvatem přejedu na pravý břeh, po louce už to jede o poznání líp. V Záluží lze jet ke hřišti za obcí mimo silnici, pak ale přecijen necelý kilometr po silnici musím. Není ale provoz, takže pohoda😊 Po místní zelené se nejede moc dobře, tak odbočuji až na neznačenou cestu o kus dál a zhruba podél elektrického vedení stoupám k haldě za Krkavcem. Ještě nedávno jsem tu projížděl nějaké cesty, dnes je to tu celé neprostupné kvůli oplocenému farmaparku. Až za ním tedy odbočuji doprava a pokračuji na úpatí Krkavce na jeho zuápadní stranu. cesta stoupá a postupně se stáčí na jih.

Od rozcestí Pod Krkavcem jedu klasicky po modré nad Chotíkovem na Sytnou a dnes projedu přes pole ke Globusu. Kvete řepka, takže na parkoviště vyjíždím celý žlutý od pylu. Nechce se mi ještě přímo domů a tak se rodí plán, že zkusím projet segment pěšinky pod Sylvánem "na KOM". Je totiž dodcela pozdě večer, lidí moc nepotkávám, je sucho. Jedině ta zeleň mi bude lehce bránit ve výhledu na případné protijdoucí. Přes Sylvánský vrch tedy pokračuji částečně po nových cestách kolem západního obchavtu právě pod Sylván. KOM mi nakonec unikl asi o dvě vteřiny. Škoda, tak příště👿 Nad ZOO a Lochotínským parkem se pak vracím do Záhorska.

Necelých 35 km s průměrnou rychlostí 19,6 km/h, hodně jsem totiž bloudil nad tou Berounkou. Jinak to byl pěkný výlet, jen člověk musí do čím dál větších extrémů, aby nejezdil po asfaltu. Technicky náročné úseky na trase rozhodně jsou...

 

Bývalý Čertův mlýn nad Berounkou za Plzní

 

 

 

 

 

Hrad Trosky z Jičína na kole

56 km

13. 5. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1200 m

Terén: Lesní, polní a asfaltové cesty

 

Jičín-po červené Holín, Prachov - po zelené Pod Šikmou věží, Pod Malou Svinčicí - Maršov - Blata - Zámostí - Loveč - Mladějov - po modré ryb. Doly - Svitačka - po modré hrad Trosky - po červené Tachov - ryb. Vidlák - po žluté Rokytnice, Borek - Rovensko pod Troskami - po modré Bítouchov, Dráčov, Morcinov, Košov - po červené rozhledna Tábor - po modré Alainova věž - po žluté Kyje - po 

CT 4365 Železnice, nádraží Železnice - Pod Zebínem - po modré Čeřovka - Jičín

 

 

Cestu do Jičína jsem využil nejen za původním účelem, ale taky abych se projel po okolí. Naplánoval jsem okruh na vzdálenost poměrně krátký, ale s velkým převýšením a mnoha zajímavostmi na cestě. Od parkoviště na východě Jičína se vydávám do centra. Je docela teplý den, na Valdštejnově náměstí zrovna skončily trhy a proto se divím, jak málo lidí u Valdické brány je. Kolem rybníku Kníže se po červené protáhnu přes město. Až když podjedu silnici 35, provoz se zmírní a tak se sice jede přes Holín proti větru, ale celkem bez aut. Stáčím se postupně k severu a nahoru k úpatí Prachovských skal. V Prachově se nepřekvapivě dovídám, že na kolem skrz skály nesmím projíždět. Vezmu to tedy po jižním úpatí po zelené. Je to spíš turistická stezky, takže čekejte prudké výjezdy a úzká místa. Projet se ale dá a je to zábavné, jen technicky náročnější. Od rozcestí Pod Malou Svinčicí bych ctěl sjet přímo do Maršova. Ani nevím, proč jsem to nevzal dále po zelené přes Ervínův hrad, ale stalo se. Bohužel se však cesta postupně úplně ztratí a tak jedu skrz les na kraji rokle. Nic moc... Chvíli jsem si ale myslel, že tudy dolů ani nesjedu.

 

U osady Maršov se ale napojuji na asfaltku, tak zas trochu popojedu. Malebnou krajinou projedu přes Blata do Zámostí a pak k samotě Vydalov. Trochu mě tu zmátly hodinky, takže jsem napoprve netrefil správnou odbočku na malou komunikaci do kopce k Lovči. Do Mladějova pak sjíždím a dál mířím údolím občasného potoka po modré pěknou nezpevněnou cestou k rybníku Doly. Po modré jsem chtěl původně až na Trosky, ale pod kopcem Hradiště na odbočce, kde modrá začíná stoupat na hřebíne, to vypadá všelijak. Pár cyklistů, co je potkávám, mi doporučují to raději objet. Tak dobře, objedu to kolem Kamenného vrchu a poslední necelý kilometr ke Svitačce po silničce. Z Troskovic, když začnu stoupat, jsem vlastně překvapen, že už je to "závěrečné" stoupání k Troskám. Je to výživné ale nejede se mi špatně. Od parkoviště se  asi oficiálně nesmí na kole, ale nedává to žádný smysl pochopitelně, možná kromě letních prázdnin. Podívám se tedy k hradu a sjíždím zase zpět. Tentokrát klesám po červené do vesničky Tachov. Docela pěkně by se tu sjíždělo, ale před vsí jsou takové blbě postavené schody a na polních cestách v lukách zase chodí dost lidí...

 

K rybníku Vidlák je pak stezka poněkud nesjízdná, takže pár zákrut a schodů je třeba vzít kolo na ramena. Za hrází odbočuji vpravo na žlutou turistickou trasu a tam je to lepší, dá se normálně jet. Celým údolím vede pěkná cesta, až před Rokytnicí vyjíždím na silničku. Celý den slyším z dálky houkat parní lokomotivu a doufal jsem, že zde na nádraží v Borku ji zahlédnu, ale nepovedlo se. Do Rovenska pod Troskami bych potřeboval přes Borecké skály. Modrá ale stoupá k vrcholu Bor a vypadá docela nesjízdně, tak se vydávám po velké cestě v údolí. Jak postupně odbočují příjezdové cesty k chatám, tak ta "moje" se postupně ztrácí, až končím u malé pěšinkky do strmé stráně tlačíc kolo. Naštěstí jsem se vyklubal na zpevněné cestě vedoucí do Rovenska. Konečně se začínám obloukem vracet. Modrá turistická trasa vede na dohled Liščím Kotcům po pěkné polní cestě, pak trocho podmáčená po kamenech lesem apak po větší štěrkové cestě, postupně nabírá výšku z nějakých 300 m n. m. do 450. m n. m., kde se u Bítouchova dostává na silničku. Stoupání ale ani zdaleka nekončí. Dál to pěkně utahuje, v Dráčově je to o dalších 100 výškových metrů dále a vyvrcholení přichází v 649 m n. m. na kopci Ředice. Následuje intenzivní sjezd přes Košov, abych zase nastoupal něco kolem 150 výškových metrů na vrchol Táboru, kde je rozhledna, restaurace a kostel. Jak mi bylo ve stoupání horko, tady fouká a je citelně chladněji. Ve sjezdu po modré k Alainově věži mi dokonce prochladnou ruce!? Žlutá do Kyjí je pěkně podmáčená, takže díky tomuto úseku budu mít dnes špinavé kolo. Jinak je to ale zajímavá stezka. Dále jsem měl jet po silničce na Železnici, protože jsem se bál červené vedoucí po spádnici přes hřebínek Habřiny. jenže odbočka od lomu v Doubravici vypadá jak příjezdová cesta z lomu a ne jako silnice, proto jsem ji nevědomky přejel a když jsem se vracel, nevěřil jsem svým očím, že tam skutečně něco vede. Noo, vedlo, sutečně jsme dojel do Železnice, nejen do obce, ale až k nádraží, za nímže mě čeká odbočka na cestu k pile a hezký úsek polní cesty pod Zebínem. Zebín jsem dnes vynechal, stejně jako skokanský můstel v lomnici, bylo toho totiž dneska dost.

 

No a když projedu aleji po modré turistické kolem Bílého mlýny, jsem už na kraji Jičína. Ač unavený, ještě jsem si vyjel k rozhledničce Čeřovce přímo v Jičíně. Pak už jen projedu sídlištěm k autu. Moc pěkný poznávací výlet s rozmanitými povrchy. Převýšení činí 1200 m a to už v nohách teda cítim. Cestou spadlo i pár kapek, ale teď už je zas teplo a sucho😊

 

Valdická brána, Jičín

Valdická brána, Jičín

Hrad Trosky

Alainova věž

Čeřovka, Jičín

Bezdružice z Plzně na kole

30. 4. 2023

86 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m

Terén: Lesní cesty, asfaltové cyklostezky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Košutecké jezírko - Globus - Chotíkov - Stráž - Dolní Vlkýš - Komberk - Čemíny - U Obrázku - Písek - Lipno - po zelené Třebobuz, Chrástov - Žebrácký mlýn - Pernarec - Krukanice - Rozněvice - Šipín - Dudákovský mlýn - Úterský potok - Dlouhé Hradiště - Poloučany - Nová Ves - Bezdružice - býv. Žižkův mlýn - Dolský potok - Ostrov u Bezdružic - Krsov - Křelovice - Skupeč - Ničová - Žebrácký potok - Náklov - Líšťany - Košetice - po modré Čemíny - Kůští - po červené Chotíkov - Chotíkovský les -  Košutka - Lochotín - Pod Záhorskem

Tak konečně se letos dostávám k nějakému delšímu výletu, vyhlédl jsem si Bezdružice, protože přímo v centru u zámku jsem ještě nebyl, jen jsem projížděl loni cestou do Teplé. Ze Záhorska stoupám přes Plzeň ke Košuteckému jezírku, pak projíždím ke Globusu a vyzkouším, zda projedu podél karlovarské silnice do Chotíkova. Řepka zatím není vzrostlá, takže to jde a docela mě to i baví. V Chotíkově ztrácím výšku, takže za ním stoupám na Stráž, který děli Chotíkov od Vlkýše. Před pár lety zbytečně vyasfaltovanou cestou rychle sjíždím do vsi a pak dál až k Čemínskému potoku. Pod zříceninou Komberk vyjíždím na silnici a v táhlých rovinkách bojuji proti větru do Čemín. Tady to nemám rád, fouká tu hodně a téměř pořád, snad tedy cestou zpátky pojedu po větru... Protože z Čemín nechci jet po červené turistické, vybírám si neznačenou cestu, která vede částečně přes zadní část statku. To víte, že mě tu nachytal nějaký šmudla, aby mi sdělil, že příště si mam vybrat jinou cestu. Tahle je ale pěkná, lesem by se dalo dojet skoro až do Písku, kdybych odbočil správně. To se ovšem nestalo, tak jsem súíš lesem než po cestě projěl k rozcestí U Obrázku. I tak jsem si ale ušetřil kus cesty po silnici. Několik dalších kilometrů pokračuji po CT 2295 po nefrekventovaných silničkách přes Písek do Lipna a pak do Třebobuzi. Kousek dál konečně opouštím asfalt a vydávám se přes kopec po pěkné polní cestě do Chrástova. Chrástov projíždím po zelené turistiické trase, která se stáčí hodně doleva. K žebráckému mlýnu je lepší zelenou obet po větší cestě, jen pak musíte trefit tu správnou cestu, abyste nesjeli na slepou cestu jako já. V Žebráckém mlýnu až asi žijí majitelé trvale, loni a letos jsem tam projížděl mnohokrát a vždy tu byli. Postavili drobnou lávku přes potůček, aby cesta nevedla přes jejich pozemek. Místní pes vás ale bude i tak doprovázet hlasitým štěkotem u nohou.

Od Žebráckého mlýna stoupám do Pernarce, za nímž opět následuje delší úsek po malých silničkách. Za Krukanicemi musím přes údolí Křelovického potoka, na druhém břehu jsou Rozněvice. Přes další odhalený vršek ukrajuji pomalu další metry proti silnému větru. Kolem Šipína už se schovávám do lesa a prudce klesám k Úterskému potoku. U Dudákovskému mlýna odbočuji vpravo na zelenou. Asi o kilometr dále proti proudu by měla být cesta vzhůru k Dlouhému Hradišti. Měl jsem z toho strach, ale cestu jsem našel a byla dobře průjezdná. Chvíli vedla po louce, potom úvozem po okraji PP Úterský potok. V kopci jsem  se celkem zapotil, ale to ještě není konec. Po zpevněné cestě se  táhne dál do Poloučan. Tam už se dostávám na větší silnici. Odbočuji tedy směrem na sever, na dohled Konstantinovým Lázním jedu přes Novou Ves právě do Bezdružic. Vystoupám přes obec až k zámku, který je ovšem celý zapečetěný a tak si ho nelze moc dobře prohlédnout. Objíždím ho celý i ze severu po louce, ale ani děravý plot tu není... Krátce si tedy odpočnu na náměstí Kryštofa Haranta a vyrážím nazpět. 

Vyjíždím po CT 2221 pěknou alejí kolem hřbitova. Na kraji lesa ale cyklotrasu opouštím a dlooouhým rychlým sjezdem klesám k Žižkovskému mlýnu u Úterského potoka. Překonám parádní louky na soutoku s Dolským potokem, pak přeskáču potok po modré a vydávám se vzhůru z údolí. Jsou tu dvě cesty, ale tentokrát už to nedopadá tak šťastně jako cestou do Dlouhého Hradiště. Vybírám si nyní tu větší cestu, která má o serpentinu víc, takže mírnější stoupání. No, ale stejně to nejde v sedle-kameny, zarostlé zbytky cesty, velká svažitost. není to ale dlouhý úsek. Vyškrábu se k CT 2214 a mířím do Ostrova u Bezdružic. Cože ale? Mám přeci jet se silným větrem v zádech, proč zas šlapu jako blbej proti němu?!

Přes údolí Blažimského potoka jedu do Krsova a pak mě čekají dvě dlouhé nepříjemné novinky-do Křelovic a do Skupče. Po silnici musím ještě k silnici na Pernarec, za křižovatkou už je polní cesta do Ničové. Fouká ale takový vítr, že mě ani lidé neslyší zezadu přijíždět, to přitom dělám pořádný hluk na kamenech v nějakých 40 km/h. Z Ničové nevede nikam žádná zpevněná cesta, nechápu to, ale je to skvělé, mam to tu rád. Žebrácký potok už ale překonávám po silnici a stoupám k odbočce do Chrančovic. Opět proti větru musím až k Náklovu, pak se trochu schovám mezi domky a projíždím do Líšťan. Za vsí v levotočivé zatáčce odbočuji na polní cestu, která je vždy brutálně rozježděná. Dnes je navíc pořád bahno, musím tedy hned na začátku objet kus po poli. Dřív jsem jezdil kolem Čemínského potoka, ale pár let už jsem to nezkusil, tahle varianta bude asi přecijen lepší. Před Košeticemi se ale k potoku vracím na zarostlou rádoby cestu, za nimi pokračuji po modré pěknou cestou do Čemín. Červenou turistickou trasu loni někdo zničil nasypáním štěrku s frakcí "násep pod železnici", takže raději jedu po nezpevněné cestě severně od vesnice k lesu. V lese se na červenou vracím a po písčité cestě s pěknými výhledy pokračuji do Kůští. Už jsem docela unavený po celodenní dřině proti větru, ale nakonec jsem po červené vystoupal pod spalovnu celkem energicky. V Chotíkově jsem měl ještě chuť si to objet kolem průmyslové zóny na nezpevněnou cestu nad pískovým lomem. Polní cestou se pak klikatě dostávám ke statku a pak od žluté neznačenou cestou k modré turistické trase. Ta vede nad Chotíkovem k Sytné, kde odbočuji na singlík nad polem. Z Košutky zkusím projet k bývalé cihelně. Dřív to šlo celkem dobře, ale protože se město plánuje, tak jak se plánuje, zcela bez koncepce, logiky a nějaký uživatelský přívětivosti, postavily se tu obří paneláky tak, že se oblast stala v podstatě neprostupnou. Já to hecnul v prudké stráni a vyjel jsem na nějaké předzahrádce😁 Neuvěřitelné, tak špatná uurbanistická a stavební práce se jen tak nevidí. Pak už jsem sjel k lochotínskému bazénu a přes alej Svobody zpět do Záhorska.

Celkem 86 km, ale celý den proti větru. průměrnou rychlost zachránily delší úseky asfaltu, takže 20,7 km/h. Na druhou stranu jsem se párkrát trápil i téměř nulovou rychlostí. Každopádně krásný výlet, údolí Úterského potoka je jistota😊

Bezdružice, nám. Kryštofa Haranta

Bezdružice, kostel Nanebevzetí Panny Marie

Všekary z Plzně na kole

75 km

22. 4. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 700 m

Terén: Lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - ZOO Plzeň - Přední Skvrňany - Slovanským údolím U Brůdku - Nová Hospoda - Vejprnice - Tlučná - Na Torovce - Nýřany - Jetelový vrch - Nový - Ves Touškov - Mířovice - Honezovice - údolí Hořiny - po modré a zelené Všekary - Na Plachtě - vrch Hořina - po modré Hradec, Stod - Chotěšov - Zbůch - po CT 2271 Červený Újezd, Líně - Sulkov - U Fulínů - Nová Hospoda - po Domažlické CAN - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Vydal jsem se na neohlášenou návštěvu k babičce do Všekar.  Po běžeckém závodě jsem si nebyl úplně jistý, že se mi ještě bude chtít na kolo. Nakonec jsem ale vyrazil a tak do toho musim šlápnout, když už jsou skoro tři hodiny odpoledne a Všekary nejsou úplně za humny. Vyjíždím přes Lochotínský park k zoologické zahradě a pokračuji na lávku přes Mži. Chci pokračovat k Vejprnickému potoku, takže jedu na jih ke skvrňanské škole a pak Slovanským údolím podél potoka. Jak to jde, jedu po pravém břehu mimo asfalt, toho si dnes ještě užiju... Pod západním obchvatem se už začíná na úkor přírody budovat asfaltová dálnice pro cyklisty. Já zatím plně spokojen můžu využít pohodovou pěšinku až ke Brůdku. Podjedu trať a odbočuji od prudkého stoupání k lesu, kterým projedu až k CT 2258, nicméně dál pokračuji neznačenou cestou přes les, za nímž je rozlehlá průmyslová zóna, kvůli které už Vejprnice dávno ztratily vesnický ráz. Nově se také připravuje další sídliště západně od silnice. Zatím tu však je stále pěkná polní cesta bez aut, po které se rychle blížím k Tlučné. Na úrovni bývalého lomu, dnes rybníku pro sportovní rybaření, odbočuji vpravo na menší lesní cestu, jednu ze tří, které vedou právě do Tlučné. Jen krátce projíždím jižní částí obce, abych mohl pokračovat po hezké cestě přes Torovku a pak sjezdem k Nýřanům. V docela nešikovném místě je třeba překonat frekventovanou silnici, pak už to jde přes Nýřany celkem snadno kolem hřbitova a koupaliště. 

 

Kolem Mexika se protáhnu na cestu do Úherec, podjedu dálnici a na dohled Janovskému mokřadu pokračuji neznačenou cestou do lesa. Překážkou je stržený mostek přes Luční potok, dá ce ale překonat, někdo tu připravil pár trámů😊 Severně od jetelového vrchu se krátce napojím na větší cestu do Hoříkovic, ale brzy se vracím do jihozápadního směru na cestu, která je vždy trochu průšvihem, jenže je děsně šikovnou spojkou. I dnes je nejprve rozbahněná, později v lese jako vždy zarostlá a s  popadanými stromy a ačkoliv tu nejsou nikdy vidět čerstvé stopy od traktoru, přibývá tu odpadní suti se mi zdá. Když se však člověk probojuje za les, na dohled obci Nový, je z toho venku. Kolem dvoru Gigant jedu k CT 2271. Do Vsi Touškov je to klasická polní cesta, pak už tahle cyklotrasa vede po silnici přes Mířkovice do Honezovic. Pár kilometrů asfaltu je za mnou a i když to podle mapy vypadá, že podobně kvalitní cesta pokračuje i do údolí Hořiny, tam už je to větší tankodrom. To ale není špatně... Těchhle turistických kolem Hořiny se bojím, vím, že jsou špatně průjezdné. U té modré se to potvrdilo, navíc člověk vystoupá vysoko nad potok, musí si proklestit cestu skrz les a pak tedy už po slušné cestě sjíždí. Nevím, jestli by za sucha šlo projet podél toku, jak ukazuje mapa, nyní za velmi mokrého jara to rozhodně není možné. Od rozcestí Na Soutoku po zelené se dlouho stoupá, ale buď je jiné trasování od mé poslední návštěvy nebo je cesta vyspravená, nevím, každopádně vzpomínky na tenhle úsek byly mnohem horší, než jak to bylo nyní ve skutečnosti😊 Najednou jsem se vyloupnul na Boušově, 476 m n. m. a to už jsem věděl, že jsem v suchu, protože mě čeká jen prudký sjezd do Všekar. Babi byla doma, popovídali jsme a já jsem vyrazil na cestu zpět.

 

Bál jsem se nepříjemného stoupání, ale po CT 306 MTB se nabírá výšky postupně. Cyklotrasa pak někam odbočuje, takže po větší štěrkem zpevněné cestě pokračuji přes vršek Na Plachtě bez značení. Jelo se mi tu lesem velmi dobře, žádné velké výškové rozdíly, pěkně to jelo, nebloudil jsem... Když se ke mně připojila modrá turistická trasa na Honezovické cestě, bylo to podobné, navíc se začíná klesat zpět k potoku Hořina. Přebrodím ho a pak stoupám k Hradci. Modrá trasa vede severněji, pro změnu dnes jedu loukou. Moc dobrý nápad to ale nebyl, je hodně podmáčená, místy dobrých 15 cm vody a bahna, jede se hodně ztuha. Od Střelického mlýna je to už lepší. Úsek podél řeky je božím singlem. Bohužel za Stodem se rozhodli prolít louku asfaltem a pak jsme přišli o dobré dva kilometry pokračování parádní cesty👎 Sjíždím tedy ještě před chotěšovským jezem na pěšinku nad řekou, ale jak vidím, už zde nevede dokonce ani modrá turistická trasa, je nyní převedena mimo přírodu na asfalt. Nevím, jaké to má důvody, ale logiku v tom těžko hledám. Lituji, že jsem to nevzal po pravém břehu, kde je ještě svět v pořádku, ale zase chybí propojení pěšin až k jezu a dál by se taky muselo přes Mantov po silnici. Aspoň že ještě nenapadlo nějakého chytráka vyasfaltovat singl po modré od jezu ke klášteru😊

 

Z Chotěšova do Zbůchu to vemu přes pole. Zkusím to po cestě od průmyslové zóny. Na posledním pozemku před polem mi ale radí paní, že je to tak podmáčené, že neprojedu. Nechal jsem se zviklat a objíždím to tedy z druhé strany, kde to lépe znám. Nijak zvlášť podmáčené se to nezdá, asi jsem to mohl zkusit s původním záměrem, ale kdo ví. Mokro samozřejmě je, třeba na kraji lesa před vlečkou. Ve Zbůchu si postavili nové bytovky naproti dříve pěkné oblasti kolem Olšinek. Klasika - spoustu asfaltu a betonu, jako pěst na oko, ale zbůšské vedení je dle všeho to, které podporuje gigamontovnu v Líních, takže se není co divit. Kousek pěkné cesty po CT 2271 ještě ale do Červeného Újezdu zbyl a do Líní se také jede pěkně alejí. Dnes ovšem proti větru, o rekordy úseku se pokoušet nebudu. Z Líní do Sulkova už jsou ovšem úplně všechny cesty aspoň zčásti vyasfaltované, vyberu dnes tu podél Lučního potoka. V Sulkově už docela cítím únavu, malé stoupání k hlavní silnici mi nějak nechutná. K Fulínům se sice sjíždím, ale pak mi ještě čeká táhlý kopec po nezpevněné cestě v lese k Nové Hospodě. Hecnul jsem to a už se těším na snazší jízdu po rovince. Před Novou Hospodou je ale cesta často podmáčená a dnes je kompletně pod vodou, od těžké techniky jsou tu obří rygoly a těžko se dá je nějak překonat. Před jednom z manévrů jsem dostal křeč do lýtka takovou, že mi bolelo ještě po návratu domů. Jak se ale dostanu na Novou Hospodu, nijak to nekomplikuji a přes kruhový objezd u Makra sjíždím Domažlickou ulicí přes Zátiší a kolem Škody k autobusovému nádraží. Pak už zbývá jen projet parkem za Plazou a posledním kopečkem se vyšvihnout do Záhorska.

 

Celkem za výlet 75 km, to je trochu méně, než jsem čekal, ale k tomu je třeba připočíst nějakých 14 km cesty na běžecký závod a z něj a 6 km v závodním tempu běhu. Tak toho je dost. Nastoupaných 700 m také není dramatické, průměrná rychlost je ale těsně pod 20 km/h.  

 

 

 

 

 

Knížská skála

55 km

7. 4. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy Depo 20215, Malostranský most - po CT 31 Čechurov - Černice - Městský les - Bambousek - Losiná - Nebílovský Borek - Nebílovy - po červené Prusiny, Netunice, Sukořín - Knížská skála - Řenče - Osek - Háje - Na Mrtoli - Netunice - Prusiny - po žluté Čižice - po pravém břehu Úhlavy Štěnovice - po červené Valík, Radobyčice - po NS Údolím Úhlavy Hradiště - Vokounova lávka - Škoda park - po pravém břehu Radbuzy papírna, Wilsonův most - Křížíkovy sady - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

Zima sice skončila už dávno, ale slunné jaro nepřichází. V dubnu je to zcela v pořádku, nicméně dnes je asi první hezčí den, takže to vidím na vyjížďku aspoň za kopec.

 

Pojedu na jižní Plzeňsko, takže ze Záhorska sjíždím přes Rondel a Rooseveltův most do centra, na náměstí Republiky. Pak projedu k Wilsonovu mostu a po levém břehu Radbuzy projíždím kolem Depa 2015, bývalé plovárny, pod Škodou ETZ, kde se dá pěknou pěšinkou za loděnicé projet přímo pod Malostranský most. Po něm se vydávám na druhou stranu řeky a pokračuji po CT 31 kolem Škoda parku do Čechurova. Projíždím Bručnou do Černic Zadní cestou, ještě nedávno to vedla žlutá turistická trasa. Hned za dálnicí chci vjet do lesa, takže musím přes kruhové objezdy u obchodního centra a kousek po silnici směrem na Plzenec. Pak už jsem konečně mimo provoz a stoupám Městským lesem k občerstvení a pak neznačenou cestou na jihozápad k chatové/rezidenční oblasti pod Radyní. K horní části Losiné vede pěkná polní cesta přes louku, kudy v budoucnu povede obchvat. Zatím je to krásné místo plné klidu. Na kraji lesa nad prvními domky se připojuje červená a po té budu pokračovat nejen  skrz Losinou, ale i dále kousek za obec.

 

Neznačenými cestami se dá více způsoby dostat přes kopec do Nebílovského Borku. Jen na pár metrů využiju silnici a hned zas sjíždím v další zatáčce. Západně od kamenolomu mírně sjíždím k jedné z větví Čižického potoka a pak vyjíždím polní cestou k silnici. Zbývá mi necelý kilometr táhlého stoupání kolem sadu do Nebílov, pak následuje prudké klesání k zámku a u rybníka odbočuji vpravo na červenou turistickou. Tuhle pěšinku mezi zahradami neznám, ale využívat ji zřejmě více nebudu, protože jsou tam schody. Brzy jsem ale na asfaltce a touto alejí vystoupám na Prusiny, ke kostelu sv. Jakuba Většího. Z prusin do Netunic a skrz ves musím ještě po asfaltu, ačkoliv je tu turistická stezka, takže už se těším na polní cestu k Sukořínu, přestože docela nepříjemně stoupá. V lese je ještě dost bahna, ale je to lepší, než aby se od března prášilo za kolem. Projždím lesem a asi 200 m před silnicí odbočuji na neznačenou lesní cestu v horším stavu, o které si myslím, že jsem jí před pár lety využil a dostal se ke Knížské skále. Tehdy ještě byla zcela naznámá, prostě skály v lese. Nyní je tam postavený příbytek loupežníka pro účely natáčení filmu. Tomu také odpovídá návštěvnost, je tu se mnou asi 8 lidí. Zase se to tu ale trochu prosekalo, takže skály líp vyniknou. Nezdržuji se více, opět povědomou cestou sjíždím k Řenčím, snad jsem to trefil správně. Je tu plno krátkých klacků od těžby, ty jsou poměrně nebezpečné, když mě navíc "vyruší" statný jelen - albín, nevím, kam bych oči dal. Utíká ale dál, takže můžu v klidu pokračovat až do Řenčí. Teď zas bude následovat delší úsek po místních silničkách. Nejprve do Oseka a pak stoupat nejprve do Hájů a pak následuje nejvíce nepříjemné stoupání, už navíc s větším provozem aut, nad Netunice. Já si ho ale malinko ušetřil, protože se ukázalo, že v první zatáčce nad Háji je polní cesta, která by mě mohla dovést do Mrtole. Vyplašil jsem sice nějaké srnky a projel několikaletou vrstvou listí, ale dostal jsem se tam😊 Z Mrtole už zas musím do Netunic po silnici no. Pak znovu po červené na Prusiny a pak už po štěrkovce ke kapli a skrz les po žluté převážně sjezdem do Čižic. 

 

Přemýšlím, zda takhle za mokra jet podél řeky do Štěnovic, nakonec jsem se nepřekvapivě rozhodl, že ano. Je to moc pěkná pěšinka, jen pár míst se dá špatně projet, ale místní položili prkýnka přes dvě korýtka, tak se zas tolikrát z kola slézat nemusí. Pod chatami se dá projet až k jezu a hřišti ve Štěnovicích. Protože chci přes Valík, čeká mě prudké stoupání nejprve od potoka, pak je chvilka odpočinku k hlavní silnici, a pak ještě jeden intenzivní úsek právě na Valík. Kousek za vrcholem, kde je závora, už začíná beton, takže se tu dá je hodně rychle vlastně až do Podhájí. Z Radobyčic volím asfaltku do Hradiště po NS Údolím Úhalvy, mnoho jinýách možností ostatně není. Z Hradiště si ale vybírám terénní vložku pod hradištěm nad řekou přímo k Vokounově lávce. Po panelce pod Homolkou dojedu ke Škoda parku a aby byla změna, do centra Plzně jedu po pravém břehu Radbuzy. Lidu je všude hodně, je třeba dávat velký pozor na nepozorné lidi. Když už se všechna nábřeží plzeňských řek systematicky asfaltují, chtěl jsem využít pěšinky v krátkém úseku naproti plovárně, ale ta je zas vybagrovaná, přerušená a zničená od stavby nového sídliště v papírně a taky odtěžením stromů. To nebyla dobrá volba, tak zas hurá do davu v betonovém městě... Přes centrum to beru Šafaříkovými a Křižíkovými sady k Mlýnské strouze, přes Rychtářku k Lochotínské lávce a pak kolem Rondelu do Záhorska.

 

Pěkný jarní rozpinkávací výlet vyšel na 55 km, průměrná rychlost pěkných 21,3 km/h, a to na převýšení 850 m.

 

   

 

Řenče, Knížská skála

Řenče, Knížská skála

Řenče, Knížská skála

 

Ejpovický železniční tunel - razící štít Viktorie

37 km

12. 4. 2023

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 550 m

Terén: Polní a štěrkové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Senecký ryb. - Bílá Hora - Pecihrádek - razící hlava Viktorie u ejpovického železničního tunelu - Chlum - po červené Bukovec, Horní Zábělá, Chrást - Horomyslice - Červený Hrádek - Újezd - u sv. Jiří - po NS Údolím Berounky Luční ul. - Roudná - Pod Záhorskem

Dnes jen krátký večerní výlet kousek za město. Cíl žádný významný, cílem je cesta. Přecijen jsem si ale našel kousek razícího štítu použitého k ražbě železničního tunelu na cestě do Chrástu, takže jsem ze Záhorska vyjel na Mikulku, projel do Malého Bolevce a přes pole k Prokopávce. U Seneckého rybníku zkouším projet kolem chatek, ale na konci jsou zamčená vrátka, takže se zas vracím k lesní školce a pak stoupám lesní cestou k "menhiru". Od něj cesta míří na jihovýchod k Bílé Hoře. Pokračuji Zručskou cestou a po žluté sjíždím přes Pecihrádek k Berounce. Některé mapy ukazují pěšinku nad řekou v Psovském údolí, ale končí u skalek a nejde ji využít pro cestu do Bukovce. Vracím se tedy trochu zpátky, právě k razícímu štítu Viktorie u západního konce ejpovického železničního tunelu.

Ještě kousek pokračuji směrem na Újezd, ale mezi poli odbočuji vlevo k úpatí Chlumu. Stoupám pak prudce klikatou cestou k vrcholu, dokud nenarazím na odbočku k červené turistické trase do Bukovce. Za Bukovcem prudce stoupám k Holému vrchu. Štěrkovou lesní cestou pak kolem hájovny v Horní Zábělé stále mírně stoupám až k zadní hájovně, odkud už cesta převážně klesá stále po červené Do Chrástu. Východně od trati pak mířím až ke golfovému hřišti v Horomyslicích. Jen na kousek podjíždím trať a podél haly jedu k dalšímu podjezdu, pak už je to zase podél trati po polní cestě. S malou odbočkou k (zavřenému) občerstvení v areálu golfového hříště jedu až k chatám pod Kyšicemi. Abych si pak zpestřil cestu, jedu po obslužné cestě nad tratí k silnici na Dýšinu. Zkusím pokračovat až k východnímu vstupu do tunelu. Jde to, za vstupem je to už horší, ale po louce jde jet, není vzrostlá, jen podmáčená. K asfaltce na Hrádek mi zbývá asi 50 m přes pole. Nevypadá nijak podmáčeně, ale stačí tři otáčky kola a už mám kilo bahna na řetězu, výborné. Tak to mi za to fakt stálo... Další dva kilometry do Hrádku to ze mě lítá na všechny strany. Pak nemůžu najít cestu k nové cyklostezce do Újezdu. Po asfaltu jsem tedy sjel do další obce, díky bohu že bylo celkem pozdě a nebyli tu žádní lidé, tak jsem mohl jet podle svého gusta. Z Újezdu jedu přes sv. Jíří na Jateční a pak si po NS Údolím Berounky rád užiju průjezd po parádní cestě do Luční ulice, než ji zas zalejou asfaltem a nadobro ji tím zničí.

Když vystoupám z Roudné do Záhorska, vidím, že tam padlo dnes jen necelých 37 km. Víc jsem nicméně ani nečekal, už bude brzo tma. Vyzkoušel jsem pár cest, které nikam nevedou a pár, které možná trochu někam vedou-ale jen v daný čas a za daných podmínek.

 

Razící štít Viktorie - ejpovický železniční tunel