středa 27. listopadu 2019

Vyhlídka Hradiště, Poradní skála u Chrástu

22. 9. 2019
75 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1300 m
Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Bory - Doudlevecká lávka - Částkova ulice - Lobzy - Na Švabinách - V Pytli - Kyšice - Klabava - Horomyslice - Ostrý kámen - Kokotsko - Vitinka - Nový Dvůr - PP Radeč - rozc. Polesí Hradiště - po červené Hradiště, Březina-zámek, Přívětice - Břasy - Újezd u Svatého Kříže - po žluté Na Dračkách - po modré Vranovice - po NS Po stopách důlní činností na Břasku Hochperk - Kříše - Kříšský vodopád - Korečnický potok - po zelené Korečnický mlýn - po červené Sedlecko, Telín - Klabava - po NS Chrást Poradní skála - Chrást - po modré Dolanský most - po žluté Druztová, Malochova skalka - Zruč - Senecký rybník - Bolevecký rybník - po NS Údolím Berounky Štruncovy sady - Depo 2015 - Bory


Ou, poněkud dlouhý výpis bodů na trase... Ale když někdo dá název Naučné stezky "Po stopách důlní činnosti na Břasku", tak se nemůžu divit. Blog dopisuji dva měsíce po výletu a vzpomínám, jak pěkný okruh jsem tehdy udělal.

přes Plzeň jsem vyrazil kolem Škody ETZ k Doudlevecké lávce, odkud stoupám Liliovou a Suvorovovou ulicí k Částkově ulici. Sjíždím k Úslavě, kde hned za mostem odbočuji vpravo, směrem ke střelnici. Ale mezi statkem a výběhem pro koně odbočuji vlevo do kopce na cestu za závorou a stoupám do Lobez, pak na kraji pole na Švabiny. Nad Tescem projíždím do polesí V Pytli. Jedu kousek po zelené, asi po kilometru, u turistického přístřešku, odbočuji vlevo, podjedu přivaděč a pokračuji lesem ke Kyšicím. Z Kyšic sjíždím po CT 3 do údolí Klabavy, za železničními mosty ale tuto cyklostezku opouštím a vydávám se chatovou osadou k cestě na břehu řeky, která mě dovede do Horomyslic. Dříve se tu běžně jezdilo, dneska jsou problémy s golfovým hřištěm. Tento areál tedy objíždím a prudce stoupám po CT 2159. Zhruba na vrcholu odbočuji na upravenou cestu vlevo. Vede jak přímka skrz les, míjí Ostrý kámen, velká část je vyasfaltovaná a není prosta kopců.

Křižuji silnici a mířím dál po lesní cestě směrem na Bušovice. Vyhlížím menší lesní cestu vpravo, která by mě dostala přes Kokotsko. Měl jsem velké obavy, ale skutečně taková existovala a nebyla tak špatná, jen značně stoupala. Z Kokotska pak vede pěkná lesní, později polní cesta přímo do Vitinky. Z toho mám velkou radost, takovou cestu mi chybělo objevit. Za Vitinkou pokračuji na Nový Dvůr a rozhodl jsem se pro další risk-sjet k silnici nad Osek kolem cihelny a pak pokračovat na protější straně silnice po symbolicky naznačené cestě do PP Radeč. Cestička se podle mapy stáčí na severovýchod. Jede se spíše po louce, je tu vysoká tráva a silná rosa, moc to nejede v tom stoupání. na kraji lesa je žlutá turistická značka, po které jsem párkrát jel, nicméně to tu nepoznávám, musím pár metrů vlevo a pak prudce zpět do kopce vpravo. Cesta opět existuje! A sama mě svede k silnici Březina-Volduchy. Za silnicí bych mohl pokračovat k červené turistické značce, ale proč bych byl tak trapný, že?😀 Raději zkouším "zkratku", takovou kančí stezku zanikající mezi stromy. Ale ona ta turistická značka není lepší... Na zřetelném vrcholku, který není v mapě vůbec zřetelný se k ní podle plánu připojuji-neuvěřitelné potřetí. A po kratším kořenitém úseku začínám sjíždět po stále lepší cestě k cestě z Březiny. Zde odbočuji vpravo, začínám nejprve zvolna stoupat, na rozcestí Polesí Hradiště odbočuji na lesní cestu vlevo a tím začíná výšlap do 619 m n. m. Nejede se úplně nejlépe, ale je to sjízdné.

Na vyhlídce Hradiště chvíli fotím, ale netrvá dlouho a vydávám se ztratit více jak 100 výškových metrů na kilometrovém singlu k zámku Březina. Odtud do Přívětic doporučuji parádní cestu do červené. Poté už červenou opouštím a kolem kostela sv. Martina a přes silnici nahoru pokračuji do Břas. Vyjíždím na samém okraji u nádraží a zlákala mě pěkná cesta podél trati, vedoucí do újezdu u Svatého kříže. prvních pár set metrů je vskutku pěkných, ale pak je zde oplocený pozemek. Přelézt s kolem by to nešlo moc dobře, nakonec jsem se rozhodl pokračovat kousek po náspu trati. Je to v zatáčce, není tu moc vidět, ale je kam uskakovat, motoráky nejezdí moc rychle ani často a snad jsou slyšet. Překonal jsem tedy kritický uzavřený kousek a zjistil jsem, že se na stejné místo dá dostat i ze silnice na druhé straně trati👌 Vyšlapaná pěšinka mi ukazuje, kudy zpět na asfaltku vedoucí skrz sady. takto nečekaně se tedy dostávám do Újezdu, kde se začínám vracet, a to po žluté až k samotě Na Dražkách. Odtud vede modrá na bezejmenný kopec s úžasnou vyhlídkou nad Vranovicemi. Už jsem tu před pár lety byl, ale prozkoumané to nemám a navíc se tu rekultivuje důl, obnovují cesty a vzniká hodně nových turistických tras, takže se tu neorientuji tak dobře. Prudkým sjezdem sjíždím do oblasti Amerika, kde jsem až dnes objevil pěkné jezírko, objíždím ho po západním břehu po naučné stezce, po níž pokračuji až k opravovanému Hochperku. Zadem po polní cestě mířím do Kříší, poté asi 0,5 km směrem k přívozu Nadryby po silničce a pak opět vlevo do polí podél Kříšského potoka, která tvoří hranici PP horní Berounka, s vodopádem, který jsem kdysi i hledal.

Sjel jsem ke Korečnickému potoku, podél kterého vede zelená turistická značka, osvědčená pěkná trasa. Nyní jsou tu pokusy o vylepšení pěšiny pro pěší. Od Korečnického mlýna a Berounky stoupám do Sedlecka po červené. Za Sedleckem se jede ve stráni, kde se divím, že se ta cestička ještě drží. U Telína se červená stáčí na jih a vede do Smědčic. Já se ale poslední rok zamiloval do cesty vedoucí ke Klabavě a stoupání po NS Chrást. Po této naučné stezce pokračuji kolem samotného Chrástu k Poradní skále. Jsem překvapen, co všechno se dá kolem Plzně stále objevovat, i když zrovna tento výhled je trochu zarostlý. Nelze jinak než se vrátit na kraj Chrástu, pak po modré sjíždím k Dolanskému mostu.

Po zelené do Bukovce jsem jel nedávno, stoupám po silnici ke žluté turistické značce, po které se vydávám k prudkému sjezdu u Věžky a neoblíbenému stoupání do Druztové. Vychutnávám si celou délku NS Po stopách F. Malocha a obzvláště Malochovu skalku. Jsou tu nicméně dvě místa, která se mi nikdy nedaří projet, to mi kazí radost. Když vyjedu na silnici, pokračuji k novému kruhovému objezdu na začátku Sence a pokračuji k Seneckému rybníku sjezdem. Je hezky a tak je tu hodně lidí-otrava. Musím ještě kolem Boleveckého rybníka, pak už se trochu uvolní vzduch a tak po NS Údolím Berounky to ke Štruncovo sadům zas jede pěkně svižně. Přes Plzeň projíždím centrem, více méně podél Radbuzy, kolem Depa 2015 k papírně, pak stoupám k zimnímu stadionu a za nemocnicí na Bory.

Rozepsal jsem se no, ale tolik zážitků a tolik neznačených, těžko popsatelných cest se nevešlo do pár vět. 75 km, přes 1300m nastoupáno, průměrná rychlost 17,9 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 
 
Vyhlídka Hradiště u Březiny
Hradiště
Panorama s vrchu nad Vranovicemi

Poradní skála na NS Chrást nad Berounkou
 

úterý 19. listopadu 2019

Zámek Březno (Mladoboleslavsko)

19. 9. 2019
30 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 475 m
Terén: Lesní a polní cesty

Mladá Boleslav - Štěpánka - po modré Karlův vrch - po červené Chlum, Švédské šance - Bojetice - po žluté Holé Vrchy - U Křížku - Dolánky - zámek Březno - po CT 8148 Kolomuty - Holé Vrchy - po modré Boží voda - Jemníky - park Štěpánka - Staré Město


Tak už máme podzim na krku, docela se ochladilo, na dlouhé výlety to není. Přes Březno sice jezdím poměrně často, ale místní zámek jsem si za cíl dosud nikdy nestanovil. Z boleslavského Starého Města sjíždím do parku Štěpánka a proti proudu stejnojmenného potoka projíždím skoro až k Olympii. Chatovou osadou vyjedu k silnici, abych překonal dálnici a hned za ní prudce vpravo po modré, která vede kousek mezi poli a pak začíná stoupat.

Na rozcestí Karlův vrch vjíždím do PP Chlum a odbočuji vpravo na červenou, která objede rybníček a prudce stoupá na vrchol Chlumu. Ještě pár výškových metrů nahoru ke Švédským šancím, pak už po panelové cestě směrem na východ po hřebeni. Projíždím lesem po větší cestě, připojuji se na silnici a na kraji Bojetic v zatáčce odbočuji vlevo nahoru. Přes vršek U Doubku jedu po žluté, pak klesám k nenápadnému rozcestí Nad Zákoutím, kde odbočuji vpravo a už je to jen přes pole do Holých Vrchů. Za vsí pokračuji asi kilometr ke křižovatce po CT 8155, pak se vydávám vlevo po polní cestě ke Křížku, kde se cesta stáčí opět na východ. Kupodivu se tu dá dobře projet až na hranici PP Chlum, kudy vede příčně větší cesta. Po té se vydávám prudce vlevo. Buď se za chvíli připojíte k modré turistické značce nebo zkusíte neznačenou cestu jako já. Ta je ovšem hodně nevyužívaná, takže se spíš jede lesem, naštěstí prostupným listnatým.

Do Dolánek se dost sjíždí. Silnička do Března je pro mě taky premiéra, dost tu fouká, táhne se to. V Březnu stíhám posledními paprsky slunce osvícený zámek a než vychladnu, musím pokračovat po CT 8148 do Kolomut. Nechce se mi jet notoricky známou cestou do Řepova, tak ještě vyjíždím do Holých vrchů a po modré se vracím kolem Boží vody zpět pod hřeben Chlumu, i tak je to ale místy pěkně strmé, navíc už skoro za tmy. Nevracím se na Karlův vrch, ale aniž bych něco viděl, sjíždím úvozem do Jemníků. Z Jemníků už je to po CT 143 kousek na kraj Boleslavi a tak je návrat přes Štěpánku rychlý, tak akorát s tmou.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Zámek Březno

čtvrtek 14. listopadu 2019

Radyně, Sedlecká skála

14. 9. 2019
38 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 700 m
Terén: Lesní cesty, singly

Plzeň-Bory - Tyršův most - po NS Údolím Radbuzy Vokounova lávka - Bručná - Černice - po žluté Městský les, Radyně, Březová mýť - po červené Šťáhlavy - Sedlecká skála - pohodnice - Lhůta - Mokrouše - Tymákov - Stradiště - po žluté nad Letkov - Zátiší - po zelené v Pytli - Božkov - Slovany - Doudlevce


Dnes mám jen pár hodin dopoledne na výjezd, tak zkusím objevit něco nedaleko, kolem Radyně. Z Bor sjíždím k Tyršovu mostu a pak po slavné NS Údolím Radbuzy k Úhlavě, tedy na Vokounovu lávku. Následně stoupám na Bručnou a vilovou čtvrtí projíždím směrem k Olympii, do Černic. Konečně unikám z města do lesa, stoupám po žluté na rozcestí Městský les. Až sem vede až příliš luxusní štěrková cesta. Dál už je to přes kořeny, tak je mi libo:)

Místy se jede velmi ztěžka a přes velké vymleté kořeny vyšperkované volnými mokrými kameny a klacky, ale neměnil bych:) Když vysupím na Radyni, je tu samozřejmě dav lidí-škoda, že je sem povolen vjezd autem... Rychle ujíždím pryč po červené, která není pro slečinky. Schody, kořeny, známe to. Turistická značka se stáčí do Šťáhlav, křižuje silnici a pak sjíždí přes pole nad šťáhlavský hřbitov. Chtěl bych se dostat do chatové osady na Kukačce. Teď, když rekapituluju trasu, už vím, že příště to vezmu kolem Bambousku přes lávku, ale tentokrát ještě, neznav této varianty, jedu po silnici na Rokycany a pak zkouším, která pěšinka mě provede kolem chat do ostrého stoupání. Trefuji se a už šlapu k Sedlecké skále.

Cesta se stáčí kolem chat, vede přímo vzhůru, ale až na vrchol nevede, to zas někdy příště. Mířím k rozcestí Pod Sedleckou skálou a pak doufám, že půjde projet k pohodnici, odkud by měla vést cesta kolem hřbitova do Lhůty. Jsem sám překvapen, projíždím bez větších obtíží, ač zpočátku je cesta nepřesvědčivá. Ze Lhůty jezdím rád do Tymákova nad střelnicí někde kolem "pramenu" Lhůtského potoka. Samozřejmě jeden jediný den v roce, kdy se tam koná nějaká myslivecká akce, jsem trefil a nemohu projet bez postřelení. Musím tedy na silnici a přes Mokrouše klasicky po asfaltu do Tymákova. Odbočuji nicméně pod kopcem vlevo směrem na Sedlec a naproti zemědělskému areálu/parkovišti už hledám polní cestu vedoucí do kopce ke Stradišti. Je neznačená, jednou jsem ji jel opačným směrem. Netrefil jsem ji, jak jsem chtěl, ani tehdy ani nyní. Ale nevadí, obě cesty mě bavily, vrchol se v každém případě objede, tentokrát ze severu. Počkám si na větší cestu-ona je tam jen jedna-abych z jižního směru odbočil na severozápadní. A to už je na dohled žlutá turistická.

Tam to znám, projedu na Merfánku, pod dálnici a do lesa nad Letkov kolem solární elektrárny. Žlutá odbočuje k Pohodnici, to je pro mě objížďka, zkusím jet rovně k Zátiší. Opět se zadařilo, sjíždím kvapem k přístřešku Poštovská po zelené a po singlu V Pytli vlevo dolu valím k Božkovskému potoku, poté kolem skládky, vyjíždím na silnici a čeká mě rychlý sjezd Božkovem.

Pod tratí se vyhoupnu na Petrohrad/Slovany, pak Slovanskou alejí a Malostranskou ulicí do Doudlevec a třeba Samaritskou do posledního kopečka na Bory. Téměř na vteřinu přesně dvě hodiny, průměrná rychlost 18,9 km/h a pár umístění v úsecích na Stravě v top 10. Navíc 720 m převýšení a to na 38 km, to je docela masakr.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Zřícenina hradu Radyně


 

pondělí 11. listopadu 2019

Zámek Zbiroh, vrchol Brno na kole z Plzně

13. 9. 2019
96 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1600 m
Terén: Lesní a polní cesty, singly

Plzeň-Bory - Slovany - Božkov - V Pytli - Letkov - U Zátiší - po zelené Na Pohodnici, Čílinské polesí - v. n. Klabava - Rokycany - po modré Svojkovice - PP Trhoň - Hamerský rybník - Holoubkov - Mýto - po modré Pod Sirskou horou, Sirá, Pod Bukovem - Švabín - zámek Zbiroh - studánka Františkov (CHKO Křivoklástko) - Švabín - Chotětín - po červené Lhota pod Radčem (PP Radeč) - Radeč východ - Brno - Osek - po modré Kokotské rybníky, Ostrý kámen, Nová Huť, Chrást, Dolanský most - po zelené (PR Zábělá) Bukovec - po NS Údolím Berounky u Jiřího - Prazdroj - U Ježíška - Plzeň-Bory


Celý den volna přede mnou, tak můžu vyjet do dáli, na Zbiroh. Vyrážím z Bor ke Škoda parku, pak stoupám na Slovany, klesám do úslavského údolí do Božkova a pak dlouhou ulicí Ve Višňovce. Na konci ulice před trafo stanicí odbočuji vlevo do kopce na stezku, možná trail, nad Božkovským potokem. Za chvíli jsem na velké rovinaté cestě, která mě podél potoka dovede až na kraj Letkova přes oblast V Pytli. U Letkova odbočuji vlevo do kopce přes planinu, pak lesem, kde žádná cesta nemá své trvalé místo, obzvlášť teď, kdy se všude těží smrky.

Kolem samoty Zátiší už jedu po lesní cestě značené zelenou turistickou značkou. Po té projíždím kolem Pohodnice (499 m n. m.) a sjíždím k dálničnímu sjezdu Ejpovice. Silnici jen křižuji, dál vede cesta podél dálnice přes rozcestí Čílinské polesí. Když budete pokračovat, dá se jet dlouho pod Čílinou, dokud nenarazíte na asfaltovou cestu. Po té se dávám vlevo dolu, křižuji bývalou pražskou a dál sjíždím k železničnímu koridoru. Ten lze podlézt takovým tunýlkem pro potok a rázem jsem u CT 3. Dojíždím po této asfaltce do Rokycan, jedu přes centrum a pokračuji po modré do Borku. Kolem Hamerského rybníka vede polní cesta k lesu, přes který se dostávám do Svojkovic. Na druhém konci vesnice neznačenou pěšinkou projíždím ke koupališti.

Chtěl bych pokračovat podél trati, ačkoliv by to bylo lepší kolem železniční zastávky. Ale i když odbočíte za koupalištěm vlevo do ulice a pak projedete k viaduktu přes louku, dá se projet. Právě zde začíná velký PP Trhoň. Kamenitou cestou, mnohem větší, než jak je vyznačena v mapě, se snadno dostávám k Hamerskému rybníku, což už je vlastně kraj Holoubkova. Stále jedu podél trati, přes jakési staré nástupiště, chvíli i po modré značce a uvidíme, zda budu muset do Medového Újezdu. Nikoliv, opět zcela bez zmínky v mapě vede pěšina podél trati až k silnici vedoucí do Mýta. Kousek za náměstím v Mýtě odbočuje do nenápadné ulice modrá turistická značka, jíž se budu nějakou dobu držet. Podjíždím dálnici, poněkud nepřímo stoupám ke kapli sv. Vojtěcha a už mírněji stoupám k rozcestí Pod Sirskou horou. Tím se uzavírá nevídaný dvaceti kilometrový úsek trvalého stoupání. Ani mi to nepřišlo, jelo se pěkně, ale už jsem skutečně 550 m n. m.

To se ovšem rychle mění sjezdem do Siré, který následuje po terénním úseku pod Sirskou horou. Trochu se obávám nějaké závory, ale tentokrát zbytečně. Ze Siré už zas mírně stoupám k silnici, ze které zas rychle sjíždím, stále po modré, vlevo. Je třeba se následujících 3 km motat kolem několika pahorků, pak se ale připojuji na asfaltový sjezd a zaměstnán rychlostí a děrami v cestě si ani nevšímám, že mi modrá kamsi utekla. Nevadí, setrvačností dojíždím až do Švabína. Následuje poslední kopec pod zámkem Zbiroh, kolem centra humanitární pomoci. Objíždím celý areál zámku, mrknu i na nádvoří a začínám se vracet kolem lanového centra. Měly by tu být slušné cesty vedoucí ke studánce Františkov. Bohužel je tu jen nepořádek, vymletá koryta, rozježděný les a spousta popadaných stromů. To byl tedy nápad-nakonec se přesto dostávám k asfaltce a můžu se vrátit do Švabína-do kopce.

Odbočuji vpravo podél hranice CHKO Křivoklátsko, pár metrů se mnou vede i červená značka, pak ovšem stoupá k Čertovu kamenu a já místo toho sjíždím do Chotětína. Jsem zpět na červené, vjíždím do PP Radeč a úžívám si počínající podzim, příjemné počasí a samotu v lese. Jede se po lehce zpevněné lesní cestě, ale rovinek si moc neužijete. Ze Lhoty pod Radčem se začíná docela nepříjemně stoupat. Nejprve k fotbalovému hřišti, zpět do PP Radeč a pak na samotný hřeben Radeč. Po červené to nemá ale na kole smysl, volím delší, ale přístupnější cestu vedoucí do sedla Radeč-východ. Odtud po zelené a rozhodl jsem se, že se podívám i na vrchol Brno, když jsem tu. Čeká mě ale ještě pěkně překvapivé stoupání. Však jsem taky 718 m n. m.

Konečně se pouštím do sjezdu. Prvních 100 výškových metrů po CT 2153 k silnici do Skelné Hutě. Poté na jihozápad pod Rumpálem, kousek po žluté. Ta ale odbočuje na jih, já se stáčím spíše na západ po štěrkové cestě, k silnici Volduchy-Březina. Opět ji jen křižuji, krátce za ní ale odbočuji lehce vlevo, poslední úsek sjezdu vede do Oseku. Odtud pokračuji po modré přes Hudlice ke Kokotským rybníkům. Je to lesem, trochu terénem. Poté o něco lepší cesta vede k Čertovu kameni a pak zas prudkým technickým sjezdem do Nové Huti. Nenápadným singlem nad Klabavou, na levém břehu, projíždím do Chrástu, odkud zas následuje sjezd k Dolanskému mostu. Známým a oblíbeným singlem nad Berounkou po zelené turistické přes PP Zábělá dojedu až do Bukovce. Po NS Údolím Berounky projíždím pod Chlumem až na Doubravku, ke sv. Jiří.

A zbývá se dostat přes město, kolem teplárny k pivovaru, dále Šumavskou, k Ježísku, kolem papírny a zimního stadionu a konečně na Bory za nemocnicí. Pořád nemůžu uvěřit, kolik nových cest se dá v širším okolí Plzně objevit, to je skvělé. Některé dokonce přes všeobecnou mánii zůstávají nevyasfaltované:) Na stovku jsem to dnes nedotáhl, 96 km průměrnou rychlostí 18,4 km/h, za zmínku stojí více jak 1600 m převýšení.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Zámek Zbiroh

Zámek Zbiroh
 
Vrchol Brno, PP Radeč


úterý 5. listopadu 2019

Zámek Benátky nad Jizerou

5. 9. 2019
41 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1100 m
Terén: Lesní a polní cesty, singly

Mladá Boleslav - Bezděčín - Zámostí - Písková Lhota - Libichov - Brodce - Dražice - po červené Benátky n. Jizerou - po CT 17 Dražice, Horky n. Jizerou - Podhrušov - po červené Zámostí - Chrást - Neuberk - Mladá Boleslav


Tak už tu máme září a já bych se chtěl podívat na zámek v Benátkách, kudy to vezmeme? Z boleslavského Starého města sjíždím k potoku Štěpánka, pak zas stoupání k letišti a podél silnice po cyklostezce do Bezděčína. Z Bezděčína mířím do Zámostí po polní cestě, která křižuje státní silnici na Mělník. No a Zámostí je spojené s Pískovou Lhotou. Odtud se stáčím na jihovýchod, pod Strašnov. Křižuji místní komunikaci a pokračuji po polní cestě do Libichova. Naštěstí musím jen pár metrů podél hlavního tahu na Nymburk a můžu uniknout na vedlejší silnici směrem na Brodce.

U zemědělského družstva, kde se silnice stáčí vpravo, pokračuji přímo mezi pole na roh lesa, kde odbočuji kolmo vpravo k zemědělskému areálu, který je součástí Brodců. Už jen přejet dálnici a jsem ve vsi. Kousek pokračuji podél dálnice silnicí II. třídy na Prahu. Je tu ale klid, někde vpředu se opravuje mostek a cesta je neprůjezdná. Stejně hned za vsí, pod vedením vysokého napětí, odbočuji nenápadnou cestou mírně vpravo do luk. Kolem PP Stará Jizera se zde dá projet hezky až k Dražicím.

Z Dražic už navigačně jednoduše mířím po červené do Benátek. Spíše užší cestička vede míst ve svahu od tábora hodně do svahu. To už ale zbývá poslední kilometr, přes náměstí, k zámku. Areál je kupodivu otevřený, jen začíná pršet. Rychle se tedy začínám vracet a to po CT 17, díky čemuž neztrácím výšku sjezdem k řece. Z Dražic pokračuje tato cyklotrasa polem obnovenou cestou, stále po rovině. Až do Horek se sjíždí. Odtud jsem zvolil neznačenou cestu na levém břehu Jizery. V Podhrušově se na mou stranu přidává červená turistická značka a tak spolu pokračujeme do spodní části Zámostí. Pak se bohužel musí jet asi 2 km po silnici, než se dá odbočit vpravo k viaduktu a vystoupat do Chrástu.

Neměl jsem to tam projeté a tak jsem to vzal ještě přes Saharu k Neuberku a pak zadem přes Ptáckou zpět na Staré město.

41 km za necelé dvě hodinky a další návštěva jedné z nejhezčích památek okolí je za námi. 300 m převýšení není mnoho, přesto se pár prudkých výjezdů našlo.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Zámek Benátky nad Jizerou