pondělí 17. prosince 2012

Kolem Plzně na kole

9. 11. 2012
37 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední
 
Nová Hospoda-Vejprnice-Vochov-Křimice-Radčice-Chotíkov-po žluté a modré Košutka-Kilometrovka-Bory


Po dlouhý době a taky zřejmě letos naposled jsem se vydal vyvenčit kolo. Vzhledem k tomu, jak byl den krátkej a přecijen taky zima, nebyl v plánu dlouhej výlet. Svítilo sluníčko, takže jsem vyloučil cestu podél přehrady, kde se v takovym počasí courá spousta lidí a vydal jsem se z Bor na Novou Hospodu přes Borský pole a troufnul jsem si vyzkoušet, jestli už je vyšlápnutá cestička za halami u lesa...no, kousek je rozježděnej těžkou technikou a pak už jen močály, jámy a navršená zemina, takže rozhodně nedoporučuju to tam zkoušet, buď rovnou na první alej v lese nebo radši po silnici. Dál jsem pokračoval přes přivaděč po nový lávce a do Vejprnic lesem. Odtamtud  pak do kopce po žlutý do Vochova. A světe div se, z Tlučný do Vochova nová silnička:) Poslední dobou musim říct, že se silnice leckde zlepšujou, ačkoliv je samozřejmě neustále na čem pracovat, tak silničáři: Neusněte na vavřínech;) Do Křimic jsem dojel po cyklostezce kolem Yorku a dál pokračoal po značený cyklostezce do Křimic, kde jsem se vydal po zelený turistický, která, jak už vim, velmi nenápadně odbočuje mezi barákama nejdřív vlevo a pak vpravo do lesa. Chtěl jsem se vydat směrem na Malesice a cestou "to střihnout" na Chotíkov, abych se vyhnul cestě kolem Kyjova, která je na jednom úseku do kopce téměř nebo spíš úplně nejetelná. Nakonec jsem ale vpravo odbočil dřív, než jsem chtěl, páč nahoru vhodnym směrem vedla poměrně velká cesta, kde šlo dost lidí. Vydal jsem se jí a zjistil jsem, že vede opravdu tam, kam potřebuju, ale taky že je snad lepší, než ta značená zelená. Ovšem v tomhle úseku byl hrubej štěrk, spíš něco jako násep u kolejí a to skrytej pod vrstvou listů, takže to dost házelo s kolem do nečekanejch směrů a navíc se k tomu přida prudkej kopec, takže nízký převody a pomalá technická pasáž, proto střední technická náročnost, jinak se vesměs všude jede velmi pohodlně. Jde ale jen o krátkej úsek. Pak už jsem se vyhoupnul nahoru, popravo v dálce Globus a polevo CHotíkov, kam jsem dojel mezi polema po žlutý (je dobře zančená). Z Chotíkova jsem i nadále pokračoval po žlutý směr Krkavec, kam jsem ovšem nedojel, odbočil jsem na modrou, která vede nad Chotíkovem a vyhodila mě akorát na konečný na Košutce:) Páč jsem v poslední době jel hodněkrát přes město, rozhod jsem se jet Kilometrovkou ke Kalikováku a nahoru vilama Na Hvězdě. Pěkněj výlet tak akorát abych nestačil prochladnout, na druhou stranu bych rád pokračoval, ale rychle se ochlazovalo se západem a pak za tmy neni úplně zábava jezdit... Takže rozhodně doporučuju pro všechny, kdo si chtěj jen tak na dvě hodinky odpočnout od učení, práce, všedních problémů atd. a nechtěj jet nikam daleko, napojit se na tuhle trasu lze vlastně kdekoliv, páč vede v nejbližším okolí Plzně, ale přesto přírodou a mimo silnice:) Dohromady to dalo 37,34 km a průměrná 20,83. A tímhle se tedy zřejmě loučim se sezonou.

pondělí 22. října 2012

Pernarec na kole

20. 10. 2012
82 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká
 
 Nová Hospoda-Vejprnice-Tlučná-Myslinka-Plešnice-Hracholusky-Lipno-Třebobuz-Chrásov-Pernarec-Málkovice-Hvožďany-Úněšov-Hůrky-Zahrádka-Kokořov-Ledce-Košutka-Bory

Protože v Plzni ten den bylo hnusně, dělal jsem si srandu, že si udělam výlet za sluníčkem a kterej že to kopec kolem Plzně je nejvyšší, aby byl nad inverzní oblačností. Nakonec však ani nebylo třeba vyjet do horských oblastí, stačilo vyjet z plzeňský kotliny. Ale pěkně popořádku, vyjel jsem stejně jako nedavno přes Novou Hospodu (ale po nový lávce přes přivaděč), do Vejprnic a po modrý do Tlučný. Tam jsem pokračoval stále po turistický do Myslinky a dál na Buben, k tomu jsem úplně nedojel, těsně před nim jsem uhnul na Plešnici a pokračoval k hrázi, protože jsem chtěl přes řeku a u Bubnu už pár let chybí lávka stržená povodní. Pod hrází se jedna lávka nachází a už tam jsou přesměrovaný i turistický trasy (červená a zelená, na kterou jsem se napojil). Stoupal jsem nad přehradu a jak se tak cesta klikatila,  bylo třeba dávat velký pozor, kam vlastně ta správná, značená vede. Už jsem ji párkrát jel, ale těch odboček je tam požehnaně. Nicméně se mi zdálo, že ta trasa je jaksi trochu poupravená, nepamatuju si, že by se tam musely brodit potoky a nést kolo na zádech ve stráních. Možná už jsem zapomněl nebo je to z druhý strany jetelnější. Takhle teda nic moc, kvůli tomuhle úseku tedy velmi velká technická obtížnost. Vyjede se v Lipně a pokračuje se na nikoliv Třebouz, ale Třebobuz, odkud pak polem na Chrásov a loukami a lesem sjezd k Žebráckýmu mlýnu, kde vede cesta přes soukromej pozemek, naštěstí ale byli všichni psi za ohradou a přivázaný;) Odtud pak už vystoupat do Pernarce. A to už se právě "rozednívalo", jak byla celej den polotma, v Pernarci svítilo sluníčko a tak jsem se při svačince pěkně prohříval. Zanedlouho jsem ale pokračoval už pos ilnici do Úněšova a dál směr Zahrádka. Tam se mi teda moc dobře nejelo, ani nevim proč, jestli to bylo proti větru a do kopce, těžko říct... Jenže v Zahrádce jsem se zas dostal na zlom krásnýho a opravdu hnusnýho počasí a začal sjíždět. Tak jsem se rozloučil s krásnym barevnym prosvícenym podzimem a sjížděl do temnot u Všerub. Zjistil jsem, že je tam rok starý obchvat, což samozřejmě nebylo zaneseno v mojí mapě, tak jsem ho vyzkoušel, kde se objevim, ačkoliv jsem chtěl jet přes Kunějovice a Nekmíř. No nikam jsem si nezajel, vyjel jsem u Lipovice kousek od křižovatky na Kokořov, kam jsem se chtěl potom tak jako tak vydat. Z Kokořova jsem pak jel po zelený, která vede po hranici lesa a pole, což vždycky zavání průšvihem v podobě rozbahněnýho pole, jelikož zřídkakdy zemědělec respektuje turistickou trasu na kraji "jeho" nebo jeho políčka. V přilehlém lese je však cest dost a dost, tak neni problém, ba naopak je lepší, jet jimi a pak se nějak nasměrovat na Příšov nebo Ledce, kam jsem taky poté, cojsem se napojil opět na zelenou, sjel. To už jsem byla ale dost unavenej, tak jsem jel po silnici, minul jsem Krkavec a vzal to mojí klasikou kolem Kooperativa areny sjezdem k Lochotínskýmu pavilonu, na Rychtářku, přes centrum a kolem zimáku na Bory. Celkem 82 km, průměrná rychlost 20,41. Zpomalily mě hlavně kilometry lesem nad Hracholuskama, kde jsem měl průměrnou tak 5 km/h, místama se ani nedalo jet, jak byl svah šikmej, kluzkej, rozbitej a kořenovitej. Jinak musim říct, že jak teplota v mlze klesala k deseti stupňům, už to nebylo nic moc, naopak na sluníčku paráda, že jsem byl opravdu rád, že jsem vyrazil.



pondělí 8. října 2012

Kladruby na kole

6. 10. 2012
104 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Nová Hospoda-Vejprnice-Tlučná-Nýřany-Kamenný Újezd-po žluté Hrabaska-Kladruby-Kostelec-Nedražice-Honezovice-Lisov-Hradec-Stod-Mantov-Vstiš-Dobřany-Robčice-Štěnovice-Losiná-Černice-Radobyčice-Hradiště-Bory

Když jsem ten den viděl počasí, musel jsem prostě vyrazit... Ač v půlce října, úplně letní den. Jenom vítr byl silnej, podzimní. Vydal jsem se přes Borský pole, zkouknul novou budouvu Ústavu umění a designu a zadem přes Novou Hospodu jsem pokračoval lesní cestou do Vejprnic, tam jsem si chtěl ušetřit kopec, tak jsem nejel přímo po modrý, ale mírně vlevo. Moc jsem si nepomoh, protože ulice končila v poli a i když to na modrou bylo tak 50 metrů, nes jsem kolo na zádech a jenom díky suššímu počasí jsem se nebrodil po kotníky v bahně. Dojel jsem tedy do Tlučný a na konci se vydal šikmo vpravo po cestě do Nejřan, kterou jsem dřív neznal. Dovedla mě až do Kamennýho Újezda, ale ne bez problémů, dostal jsem se na kraj Nýřan, kde byla evidentně skládka bordelu a spousta cest, který končily v houští nebo kopcem odpadu všeho druhu, myslim, že by se tam z těch "dílů" dalo postavit auto. No ale nakonec jsem šťastně našel cestu, ale zas jsem ztratil žlutou, tak jsem dojel po pěkný polňačce až do Blatnice. Tam jsem se vydal na sever, vyhledat opět "mojí" turistickou. To se povedlo a už jsem mířil přes Hrabasku na Sulislav. Tam jsem přímo nedojel, napojil jsem se totiž na cyklostezku nejprve 2204, pak zkratkou za silnicí a dál po 2210. Cesta to byla krásná, lesem, potkával jsem jenom autohoubaře, každej druhej žváro v puse, no jistě si užívali přírodu... Nicméně kořenů a kamení tam bylo dost, vlastně až do Kladrub to bylo na horský kolo. Obzvláště šťavnatá byla ona zkratka, de bylo zbytečné jet po cyklostezce na Sulislav a pak se vracet po jiné. Šlo sice asi jen o kilometr a půl, ale i přes jinak kolem panující sucho, byla dost podmáčená a plná rygolů. Byla to však příjemná terénní vložka, zanedlouho jsem se vyklubal na křižovatce u Lhoty u Stříbra, sjel jednu zatáčku po silnici a zas zmizel v lese. Jel jsem pořád po cyklostezce, ale její značení mi (ani nikde jinde) nevyhovuje, je sporadický a nespolehlivý. Navíc  v tomhle lese bylo i dost odboček a cestiček, takže jsem byl rád, že vedla paralelně se zelenou turistickou, díky který jsem se moh vždycky ujistit, že jedu správně. Vyjel jsem přímo u statku ve Žďáru,  který připomínal trochu hororové prostředí...stará ruina, aspoň ze smětu, odkud jsem přijížděl, kolem ponechaný nástroje a stroje svýmu osudu a sílnej vítr od západu, navíc cedule soukromý pozemek, vstup na vlastní nebezpečí:D Nedaleko odtud byla v mapě cestička navazující na jinou za dálnicí, řikal jsem si, že by tam moh bejt nějakej malej tunýlek pro pěší, kterej neni v mapě značenej...no nebyl tam, ale moc jsem si nezajel, tak jsem po silnici pokračoval do Kladrub přímo ke klášteru. Potkal mi krásnej rychlej sjezd, udělal jsem pár fotek kláštera a pokračoval po silničce pod dálnicí a dál po modrý na Kostelec. Cesta se tam trochu motá lesem a vyjede u golfovýho hřiště Alfrédov. Kostelec je celkem hezká vesnice s opravenym náměstím, otevřenou hospodou s točenou zmrzlinou a fotbalovym hřištěm, kde se konala přehlídka draků...k tomu bylo vskutku ideální počasí-teplo, sluníčko a velkej vítr. Ten mě málem strhával ze silnice, jelikož zrovna v té chvíli byl přímo boční. Dojel jsem po silnici do Nedražic, kde jsem se chtěl vydat na Lochousice, ale vzhledem k tomu, že se mi nechtělo po stopadesátý vyndavat mapu, kterou mi vždy trhal vítr z rukou, jel jsem rovnou za nosem. Dojel jsem tedy do Honezovic. Ani na tom moc nezáleželo, příště se podívam do Lochousic;) Honezovice už dobře znam a cesta byla jasná, už se rychle začít vracet, navíc po větru! Neotočil se, takže jsem si nemoh vůbec stěžovat, jelo se úplně samo a to i díky olověnejm jablíčkům od silnice. Projel jsem Lisov a Hradec a zamířil do Stoda. Tam jsem si dal vodu a zmrzlinu a valil dál po modrý podél řeky na Mantov. Z toho jsem měl trochu strach, apamtuju si, že jsem tam před pár lety jel a nedopadlo to vůbec dobře. Teď je tam ovšem cyklostezka a to dokonce vysekaná. Problém jako vždy je pouze to, že je přímo na kraji pole, takže mírně zoraná místama. Ale vyjel jsem na silnici a zas "napnul plachty". Mantov-Vstiš klasika přes louku, pohoda. V Dobřanech ještě byla otevřená zmrzlina, ale tu jsem si nezasloužil, když už jsem měl ve Stodě, žejo. Pokračoval jsem tedy dál na Štěnovice po silnici, ta už byla krapet víc frekventovaná a do kopce, ale skoro všechny auta odbočily na Plzeň, pak jsem si jel na pohodu. Projel jsem Štěnovice a začal stoupat do Losiný. Mezisoučet vzdálenosti ukazoval 87km, tak jsem se vydal ještě k Radyni přes louku, nechtělo se mi stoupat, jen jsem tak chtěl objet vrstevnicově kopec. To se zadařilo, ale dojel jsem až na kraj Plzence, musel jsem se kus vrátit a pak se napojil na lesní cestu k Olympii. Projel jsem Černice, sjel do Radobyčic a zadem přes Hradiště, k řece, Tyršáku a nahoru jsem vystoupal na Bory. Průměrná 21,76 mi nijak nenadchla, ale na druhou stranu celkově výlet hodil 104 km, tak to neni žádnej sprint. Navíc jsem si zpětně uvědomil, že téměř celou první půlku jsem jel mimo silnice, takže to vlastně neni tak zlý. Nastoupáno ale "jen" necelých 1200 metrů, takže bych tuhle trasu nenazval kopcovitou. Psychicky mi hodně pomohlo, že jsem měl vítr v zádech druhou polovinu, když ubejvají síly. Ani mi nepřišlo, že jsem tolik najel, byl to příjemnej výlet.

 
Benediktinský klášter Kladruby
Benediktinský klášter Kladruby

sobota 29. září 2012

Radnice na kole

29.9. 2012
76 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Božkov-Kyšice-Nová Huť-Klabava-Rokycany-Volduchy-Březina-Bezděkov-Radnice-Břasy-Kříše-Sedlecko-Smědčice-Chrást-Bukovec-Doubravka-Bory

Ještě za čerstvých myšlenek dnešní výlet, přijel jsem před pár hodinama a nebylo to jen tak. Nemoh jsem se přemluvit, abych vyrazil, ale neustáé sezení u počítače se mi nezamlouvalo, tak nakonec vyhrálo kolo. Jenže to už bylo půl třetí a od čtyř mělo začít poprchávat intenzitou 0,2 mm srážek za hodinu. Ano, tak jsem vylez před barák a první kaky dosedly na můj stroj. Nicméně už jsem se nevracel, když jsem se tak odhodlával. Jel jsem přes Doudlevce, parkem na Homolce, ke Světovaru a sjel jsem do Božkova, odkud jsem se vydalo po stále rozestavěné ulici nahoru směr Tesco. odbočil jsem ale doprava, protože jsem chtěl jet lesem a vzpomněl jsem si, že jsem kdysi cestou z druhé strany našel zkratku. Tak timhle směrem jsem ji nenašel ani na dva pokusy, jeden končil špatnym směrem a nejetelnou cestičkou...prudkou a rozbahněnou a druhej taky nebyl on, ale aspoň jsem se dostal jakž takž kam jsem potřeboval. Musel jsem ale projet hřbitovem, o jehož existenci jsem dosud nevěděl, ale lidi tam chodili, díky tomu tam byla prošlapaná cestička. Která se taky nedala jet jak byla prudká a klikatá. šlo ale o pouhých pár desítek metrů. Pak jsem se ještě vydal směrem do lesa, protože jsem se nevyloup, kde jsem chtěl, ale celkem široká cesta brzo končila v mlází takovým paloučkem svědčícím o mnohých hříchách. Kousek jsem jel tady opět po silniční spojce Božkova a Rokycanský a pak odbočil na starou známou zelenou, pod přivaďečem, kousek lesem a na polní vyasfaltovanou cestu do Kyšic, kde jsem se napojil na cykloteasu vedoucí kolem velmi rozlehlého golfového hřiště do Nové Hutě. Celkem nová cyklostezka ovšem opět doznává změn. Nyní vede skrz skládku, tedy skládku materiálu nerostného, nikoliv odpadu, ale neznalý si myslim, že by cestu těžko hledal. A pak by ho navíc mohli obrat cikáni, kteří bydlí u trati za vsí. Sice jsem s nimi nikdy žádný problém neměl, ale vždycky mam docela strach tam projíždět. Tak jsem si objel golfový hřiště s miliony zákazů vstupů a vjezdů a vstupů na vlastní nebezpečí a pokračoval podél Ejpovickýho jezírka do Klabavy a dál podél řeky po zelené. Myslel jsem, že už jsem ji kdysi jel, ale vůbec, divil jsem se kudy to vede a zkrátka nikdy jsem se tam do těch končin nedostal. Trochu se motala, protože musela podjet dálnici. Jednalo se o malou cestičku, ale dobře jetelnou až na pár výjimek, kdy se přeskakoval betonový můstek. Dostal jsem se až na kraj Rokycan a po malém zaváhání kudy kam, jsem pokračoval po silnici na Osek, ale uhnul jsem na Volduchy. Celou cestu jsem jel za mírného deště, kolem 12 stupňů, ale na lehčí mikinu akorát. Nad Březinou pršeo slušně a silnice byla hodně mokrá. A stoupání výživné, ale aut jezdilo málo, takže pohodička. Přímo ve vsi pak parádní sjezd po novém povrchu (narozdíl od cesty z Volduch, kde leckterá pěšina s kořenama je pohodlnější než tento tankodrom), tak jsem do toho šlápnul, ale dole nějaká ženská ve fungl novym Bavoráku vycouvávala asi půl hodiny z vrat, tak jsem na mokru musel brzdit dřív, než bych chtěl a maximálka vystoupala "jen" na 73 km/h. Pak jsem se rozhodl ještě si trochu prodloužit vejlet a zajet až do Radnic, už ale po silnici, páč zelená před Rokycanama byla dost bahnitá a já neměl náladu na to se zřídit. Do Radnic krásnej sjezd, dlouho se klesalo a na závěr ještě padáček, zas jsem se držel jednoho auta, dobrej adrenalin. Tak tam jsem byl hned. V okolních vískách ale zřejmě začínala topná sezona a leckdo rozjížděl po dlouhé době svý kotle pneumatikama zřejmě. Někde se skutečně nedalo dejchat, k čemuž nepochybně přispělo i zachmuřené počasí, takové typické podzimní. Valil jsem dál na Břasy, tam jsem byl co by dup. Nebyl jsem si zrovna jistej, jestli kolem Korečnickýho mlýna nebude bláto, tak jsem chvíli bloumal, ale nakonec jsem se ještě projel k Berounce k nadrybskýmu přívozu. Cesta zvláště v druhé části  strašná, protože jinak by to bylo hodně slušnej sjezd, ale takhle přijede člověk dolu úplně vytřesenej. Bahno podél řeky ani nebylo, vystoupal jsem si zas do Sedlecka a jel po silnici do Chrástu, tam už zas hodně slušně pršelo. Aspoň jsem smysl trochu ten bordel z kola. V rámci zrychlení cesty a vyhnutí se rozježděné cesty, jsem na základě předchozích zkušeností vynechal část červený turistický a napojil se na ní až v půlce cesty do Plzně. To už se stmívalo. Teda ono bylo celej den zataženo, ale zkrátka ještě víc se šeřilo. Jel jsem tedy lesem, tak napůl poslepu, ale cesta byla opravená místama, někdo tam navozil bílej štěrčík, tak jsem si řikal, že tam snad nebude žádnej nečekanej šutr. Ten štěrk byl ale trochu moc jemnej. No to neva, jel jsem si a najednou prázdný zadní kolo. Super...sice vozim náhradní duši, ale do opravy toho zaprasenýho kola se mi fakt "chtělo". No pustil jsem se do toho, šlo to bez problémů, ani nevim, jak jsem se tim zdržel, ale zbytek cesty už jsem jel spíš úplně naslepo, než napůl naslepo. Jednak byl strašně vlhkej vzduch, takže se mi mlžily brejle, zadruhý teda samozřejmě byla tma a zatřetí jsem byl v lese, takže ještě větší tma. Cestu mam ale docela najetou, tak jsem vyjel v Bukovci, jak jsem měl a vydal se pod Chlumem na Doubravku, docela pěknej pohled na Plzeň se mi naskyt, i přes to počasí. Rudý nebe a zamlžená světla města. Jenže fotce z mobilu to nevyzní ani z desetiny, barvy, kontrasty, všechno jinak, jak by tam ten mobil ani nebyl. Přes město jsem už jel opravdu v noci. Aspoň že jsem měl zadní světlo...stějně to bylo nepříjemný, potkávat auta, který mě oslňovaly a za mnou jiný, který mě chtěly předjet. Jel jsem mkimo silnici, kde se dalo a šťastně jsem dojel. Celkem 76 km, průměrná 20,21. Skoro bych čekal vyšší vzhledem k tomu, že jsem jel z větší části po silnici a měl jsem pocit, že jsem i docela sjížděl, ale počítač nelže, takže takhle. Byl jsem ale z výletu hodně rozpačitej, nechtělo se mi a asi u toho mělo zůstat, neúměrně se totiž protáhnul, celej den jsem moknul a ještě jsem píchnul.


Jo a ještě jedna věc: opět velkej problém s mapama pro zdejší zvěřejnění, připravim na tohle téma samostatnej článek, protože to je obsáhlej problém s mnoha řešeními, kde ovšem žádné neni zdaleka ideální, řekl bych spíš sotva dostatečné. Mapa teda tentokrát z ručního měření na mapy.cz a profil z Turistických tras.



neděle 16. září 2012

Býkov, Nebřeziny, Dolní Hradiště

15.9. 2012
81 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Doubravka-Bílá Hora-Malochova skalka-Druztová-Dolany-Žichlice-Hromnice-Obora-Nebřeziny-Čečín-Dolní Hradiště-Koryta-Dobříč-Jarov-Chotiná-Žichlice-Dolany-Doubravka-Bory

Tak jsem si vybral pěknou zářijovou sobotu, poslední před začátkem školy, na projížďku. Mělo bejt krásně, ale zřejmě když se zákon schválnosti dověděl, že vyjíždim, zařídil vítr a zataženo, zatimco pátek i neděle byly dny bez mráčku. Ale co, nezmok jsem, tak nač si stěžovat:) Cíl okolí Berounky, původně jsem zamýšlel z východní strany, ale nakonec bohatě stačilo z té bližší, západní. Když jsem se proplet městem k Jiřímu, už jsem měl přes 7 km, tam pro mě vlastně teprv začíná výlet, městem je to akorát o nervy. Dlouho jsem nejel po žluté kolem Malochovo skal, tak jsem měl cestu jasnou, valil jsem to, co to šlo, nálada i síly byly. Pamatuju si, že jsem tam dřív nemoh někde projet, ale pořád to šlo, už jsem si myslel, že jsem naexpil a projel jsem to, že už jsem v lese, ale pak se zas cesta vrátila k řece, břehy byly štěrkové, kolo podjíždělo, místy velké šutry a velkej kořen pro mě znamenal trapnou stopku, i když jen na nějakej ten metr. Pak už celkem pohoda, jen se dost stoupalo do Druztový, tam jsem se napojil na silnici, protože na Věžce jsem byl celkem nedavno. Dorazil jsem do Dolan, kde jsem odbočil na zelenou a jal se i nadále stoupat, špatnym terénem, takže zase nejlehčí převody přišly ke slovu, za zručskou silnicí se to ještě přiostřilo, sem tam mezi kořeny byla i zem, jinak kolem spoustu houbařů-takovejch těch co sbíraj z auta, hlavně neujít víc jak 50 metrů pěšky. Přejel jsem ještě pole a vyloup se v Žichlicích. Pořád jsem se držel zelený, kde mě čekal další brutální stoupák k Hromnickému jezírku. Vypadalo pěkně, ale nevim, jak se k němu dalo dostat na koupačku, byl jsem asi 50 metrů nad nim na vyhlídce;D Kopec pokračoval dál nad Býkov na vrch Kosina. Tam jsem ztratil zelenou, ale jen na chvíli, páč jsem se rychle zorientoval a zjistil, že mam špatnej směr. Nicméně jsem pokračoval po zvláštní značce...žlutém trojúhelníčku, který mě měl dovést do Obory, kam jsem přesně mířil, ale nevěděl jsem, že se tam dá dojet i takovou pěknou lesní cestou. Rozhod jsem se tomu věřit, směr byl dobrej a protože když se podíváte do mapy (mapy.cz), zjistíte, že tam vede úplně přímá cesta, kterou bych však za jiných okolností nerisknul, páč víme, jak takový cesty končí v houštinách. Tnetokrát to však skutečně vyšlo, vyjel jsem kousek před Oborou na silnici. A páč jsem si zapmněl mapu, byl jsem rád, že jsem si další cestu naplánoval a nafotil na mapě v Oboře, mimochodem velice si vážim takové vymoženosti, že skoro v každé vsi je plnohodnotná mapa okolí, ve srovnání s jinými státy je to unikát, musim říct velmi pozitivní. Rozhod jsem se pokračovat na Nebřeziny. Krásnej sjezd, respektive moh by bejt lepší, nebejt rozsekaný silnice, ale žádnej provoz. Takže jsem si sjel ke Střele a pokračoval po zelený turistický, zase jsem si zahrával s ohněm, kde skončim, ale mile mě překvapila, pár  brodů kolem chatek a pak stoupák, kterej se dal vyšlápnout, ož na mapě úplně nevypadalo, jak tak měl křižovat vrstevnice. Pak se to srovnalo a jelo se pořád rovně, jen malé houpáčky. Myslel jsem, že už budu sjíždět k řece, ale to jsem se splet, stezka vyjede kousek před Dolním Hradištěm z lesa, ztrácí se na louce, ale vede do kopce. Grr:D Až pak se sjíždí takovou zapomenutou silničkou opět ke Střele a zase se stoupá do Koryt. Tam už jsem se chystal jet po silničkách mezi vískami. A tak se taky stalo, opět jsem využil map na návsích a jel přes Dobříč a Jarov, kde mě překvapila nová silnice, krásná. Nepamatuju si, že bych po ní už jel, snad se nepletu, nevypadala úplně fungl nová, že z ní zrovna odjely válce, ale byla bombová, když vzpomenu, co tam před tim bylo za tankodrom!!! Teprve teď jsem si moh pořádně užít serpentýnky ve sjíždění k Chotiný. kousek před vsí už jsem zkušeně (:D) najel na žlutou a pokračoval opět do starejch dobrejch Žichlic a po silnici proti větru a přes kopec, kterej vyloženě nemam rád, do Dolan. Hned za mostem jsem se dal doprava na zelenou podél Berounky, která mě dovedla na Doubravku. Od těch letních průtrží jsem tam nejel a někdo mi řikal, že ta cesta je úplně v čudu, ale nebyla, dala se krásně jet, ale potkával jsem tam lidi bohužel a to je dycky otrava. V Bukovci jsem jel rovně podél trati a přejel jsem ji až pozdějš u Chlumku. U jiřího byla zase nějaká akce, tak tam bylo takhle kolem čtvrtý zas milion lidí, ale promotal jsem se a kolem řeky, u teplárny, přes most Milénia, kolem zimáku a za nemocnicí  jsem dorazil na Bory:)
Tentokrát stojí za zmínku profil, jak je na první pohled vidět, bylo to pořád nahoru dolu. Velice zajímavý, bylo to způsobeno tim, že jsem sjížděl a vyjížděl od Berounky a Střely. Takže na 81 km jsem celkem nastoupal skoro 1200 m. A najetá vzdálenost je další taková perlička, většinou se skutečnost a mapa moc neshodujou, ale tentokrát jsem na tachometru naměřil 81,29 a virtuálně 81,31 km, tak to mi to krásně vyšlo. Jinak průměrná 20,19. Na to, jakýma cestama jsem jel, je to dobrý, aspoň přes těch dvacet je to psychologicky úspěch, i když žádný mistrovství, že... Tak a co nevidět mi začíná škola, tak doufam, že ještě bude pár hezkejch dní na kole během podzimu.



středa 12. září 2012

Maršál

4.8. 2012
46 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Slovany-Koterov-Stradiště-Tymákov-Mokrouše-Lhůta-býv. Rakovská hájovna-Maršál-Sedlec-Starý Plzenec-Koterov-Božkov-Bory

Nějak jsem pozapomněl na první srpnovej výlet a byla by škoda ho vynechat, protože se docela poved. Vyrazil jsem s kamarádem z náměstí Milady Horákový do Koterova a po silnici na Plzenec až k dálnici, kde jsme si vystoupali kopec, přejeli most a pokračovali do lesů kolem kopce Stradiště. Chvíli jsme jeli po žlutý, ale ta pak vedla dál na Sedlec, kam jsme nechtěli, mířili jsme na Tymákov, tak jsme jeli dál mírně vlevo po pěkný cestě, jenže ta byla pěkná pár metrů a postupně se z ní stávala kančí stezka, až úplně zmizela. Vzhledem k tomu, že před námi ale byla mýtina, která vypadala jetelně, zkusili jsme to lesem. A ejhle, asi 200m před námi z prudkého kopce se objevila pěkná cesta. Překrosili jsme kus lesa a pokračovali po cestě, která nás svedla na silnici do Tymákova, ten jsme celý projeli a kousek za Mokroušema jsme odbočili  vpravo na polní cestu. DOjeli jsme do Lhůty, vesničky, kde jsem snad v životě nebyl, ale prej je tam dobrá hospoda, nicméně my jsme pokračovali dál do lesů, stočili jsme se doleva a dávali pozor, kdy narazíme na červenou turistickou, že se údajně lehko přejede...ano skutečně, ale uvědomili jsme si to včas a téměř jsme nezabloudili. Červená je zpočátku větší cesta, ale povrch tvoří větší kusy střešních tašek, což je velice "oblíbený" povrch. Chce to dobře sledovat značení, páč se cesta klikatí lesem až je to k neuvěření. Což s sebou nese ještě jednu změnu a sice že se  sjíždí na neustále menší a menší cestička, až se stoupá k Maršálu po cestě, kde už vůbec neni půda pod kolama, jen kořeny, ale vysoké a mokré samozřejmě, takže je nemalý problém se tu pohybovat. Tento úsek jsme však taky překonali a k Maršálu dojeli po krapet lepší cestě.  Pak jsme ale místo po červené pokračovali dál rovně, v mapách ta cesta snad ani neni a dost brutálním sjezdem, takovym vymletym korýtkem, kde minule kamarád prorazil duši, jsme se dostali na cestu vedoucí ke Svidný. Odtud už jsme sjížděli do Sence, zadem přes louku jsme se dostali do Plzence a loukama, kde věčně věku někdo venčí psy, pod dálnicí a nahoru do Koterova, kde jsme pak těsně před řekou odbočili vpravo na cyklostezku do Božkova, kde jsme se rozdělili a tak jsem se vyhoup na Světovar a na Bory. Jak už je to delší doba, bohužel nevim přesně, kolik jsme najeli, na mapách to ukazuje 46km, tak tomu věřim, ale průměrná rychlost je ztracena v nenávratnu. Výlet pěknej, ani to nevypadá na takovou dálku, bych řek, že jsme se drželi na kraji Plzně a přitom jsme byli dost v lesích, takže doporučuju rozhodně na nějaký pěkný odpoledne, kdy nebudete vědět, co s časem;)



úterý 11. září 2012

Třemšín na kole

11. 9. 2012
105 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Losiná-Chouzovy-Vlčtejn-Zdemyslice-Blovice-Struhaře-Ovčín-Nechanice-Nové Mitrovice-Třemšín-Borovno-Číčov-Lučiště-Záluží-Těnovice-Lipnice-Milínov-Šťáhlavice-Šťáhlavy-Star Plzenec-Koterov-Doudlevce-Bory

Po nešťastnym tejdnu, kterej byl promarněnej servisováním kola a shlukem společenskejch akcí o víkendu, jsem se konečně opět dostal na kolo, nehleděl jsem na tropické teploty a vyjel jsem si do Brd přes Losinou, kde jsem se rovnou napojil na červenou turistickou a jež mě dovedla po pár kilometrech hezky loukama a lesama na rozcestí s modrou u Nebílovskýho Borku. Za chvilku jsem vyjel z lesa a polilo mě v září nevídané dusno sálající z pole, aspoň, že větřík mírně pofukoval a já uháněl dál na Chouzovy a stoupal do Vlčtejna. Kouknul jsem tam na zříceninu, ale pouze zvenčí, neboť dveře dovnitř byly zavřené. Pokračoval jsem tedy krásnym sjezdem (70km/h) do Zdemyslic, kde jsem odbočil vpravo těsně za kolejemi. Napojil jsem se na silničku na Seč, ale za chvilku v Podhájí u nové vilky jsem se zas vydal do kopce doleva stále po modré. K Blovicím jsem pak kousek sjížděl, projel jsem je. Mimochodem je tu pouť asi celej rok, projížděl jsem tu za poslední dvě sezony třikrát a snad pokaždý tam byla...nebo jestli se umim takhle trefit? Každopádně tam jsem měl trefit červenou turistickou, což se mi nepovedlo, takže jsem projel celý město. Aspoň jsem ale viděl zámek a park, krásně opravený:) A jel jsem po silnici na Poříčí, než jsem se dostal na tu mou červenou. Ta mi ale hned za Struhařema opět někam frnkla, ale aspoň jsem stačil odbočit na Dražkovice a Ovčín, kde jsem konečně mohl opět stoupat, už jsem myslel, že snad budu celej den jenom sjíždět;D Za celou dobu jsem potkal sotva živáčka, jen ve vesnicích a to se nezměnilo víceméně za celej den,naotož pak v Brdech, který už jsou příliš daleko pro obyčejné Plzeňany. Ještě před Nechanicema jsem se opět dostal na červenou, které jsem se ale už nepustil:) Tak jsem se dostal do Nových Mitrovic,kde byl otevřenej konzum a čekal na mě ledově vychlazený Staropramen Grep a malinovej Mrož, chvíli jsem se posadil u kaple a frčel jsem dál už pustými lesy po krásnejch asfaltovejch a štěrkovejch cestách. Až za chynínem se jaksi cesta začala vytrácet, až byla úplně miniaturní, mezi malými smrky s haldou kořenů a kluzkých kamenů. Asi Kilometr jsem jel timhle extrémním terénem, kterej bych nedoporučoval nikomu nezkušenému. Nazval bych to slušnym punkem, ale to bych nesměl jet zpátky cestou, jakou jsem jel, ale o tom později. Dostal jsem se opět na slušnou cestu a kousek dál jsem narazil na bukovou bránu, docela zajímavý, dva srostlý buky, fotka je dole:) Pak už jsem jel po slušně značený cestě, napojil se na modrou a stálého celkem příjemného stoupání (převod 2/6) jsem se dostal těsně pod Třemšín, kde se sbíhaly turistické trasy, odtamtud vedlo více cest, vydal jsem se tou největší, ale stejně jsem jel po kamenité cestě na 1/4 a stálo to za prd, k čemuž přispěla moje lenost, jelikož jsem si stále nevyměnil ten zadní plášť:/ Na Třemšíně přímo na vrcholu je jen kaplička a bývalá rozhledna, na kterou by šlo leda šplhat, ale její stav napovídá, že by šlo o slušnej hazard se životem. A to je velká škoda, protože kolem to je zarostlý a neni vlastně nikam vidět, ačkoliv je to 827 m.n.m. Ani jsem se moc nezdržel a vydal se po žluté na Borovno. Hned první půlkilometr (ke třemšínské studni a partyzánskému bunkru) bylo na hranici sjízdnosti a to mluvim prosim o cestě dolu, nahoru by to bylo s kolem na zádech a haldou prdelí kříčených do větru, takže štěstí, že jsem si vybral tento směr:) Nicméně by se tu hodilo trialové kolo, obrovský balvany, kořeny a srázy, které by bolely v případě pádu. Pak se cesta otočila už zpátky a Borovany a dostala se do lesa, kde se to trochu zlepšilo,ale stále to byl ten punk, kterej jsem myslel, že nemůže přijít po tom, co jsem zažil na červené cestou nahoru. Pak se cesta jakože trochu zlepšila, ale vzhledem k tomu, že se v okolí zrovna kácel les a pokáceli i strom se značkou, sjel jsem ze žlutý, naštěstí ne moc, vrátil jsem se pár set metrů zpátky a měl jsem odbočit prudce vpravo. Tak jsem zamířil na Marásky, kde měla bejt krásná skála... Jel jsem lesem nelesem, cesta pořád hodně náročná, samej kořen, ale jel jsem pomalu, spíš nejistě kupředu. Řek bych to asi takhle: debilní cesta, táhlej kopec, nic, nad čim by se moh člověk usmívat. Dojel jsem k nějakýmu vysílači taky. Nad Maráskem jsem byl 800 na mořem, takže  jsem se těšil na sjezd, ale ouha, "zkopec" byl, jenže brutálně prudkej zase prostředkem lesa, asi jako kdyby tam někdo tak předvčírem vyjel cestičku, takže žádnej kalup, pěkně technickej sjezd dlouho a hodně na brzdách. A čekal mě ještě nejetelnej kopec k Dívčím skalám, odkud byl aspoň krásnej výhled údajně až na Šumavu, ale to asi s hodně bujnou fantazií. A pak už jsem konečně začal sjíždět a cesta se postupně zlepšovala, až byla hrubě asflatová a já si tak moh užít vysněné rychlosti. Už jsem tušil, že do Borovan si vyjedu pěkněj kopeček k hospodě a skutečně se tak stalo. Do Plzně už jsem pokračoval nejkratší cestou mimo hlavní silnici, chtěl jsem jet krapet jinudy původně, ale měl jsem v nohách už nějakých 70 a byl jsem unavenej, tak jsem si odpustil křižování údolí Bradavy a jel jsem "po hřebení" přes Číčov, Lučiště, Záluží a do Těnovic, kde jsem si dal druhou část svačinky. Zajímavý, touhle cestou jsem jel už tolikrát a pořád si nemůžu zapamatovat ty vesničky, jen to, že se tam silnice tak vlní, nahoru, dolu, serpentýny a je taky neskutečně rozbitá. Cestou jsem potkal ale asi tak tři auta a Jeden traktor, takže to zřejmě nikomu nevadí. Hledal jsem taky ještě nějakej otevřenej konzum, kde by měli čokoládu, ale žádnej nebyl, snad kromě Lipnice, kde ale měli otevřeno jen dopoledne. Tak jsem si řek ale co, dojedu to, už to neni daleko, ještě jsem chvíli váhal, jestli nezkusim cyklostezku do Kornatic, kde jsem minulezabloudil, ale těšil jsem se na sjezd, kterej následuje po kopečku za Milínovem..krásná asflatka, hladká jako samet, ale jsou tam dvě závory. No a to už se dostáváme k Plzni, respektivě ke Kozlu, do Šťáhlav, ze Sence jsem jel opět po louce, projel Plznec a pod dálnicí, přes mostek jsem se vyhoup do Koterova, odkud už jsem zástavbou domků prokličkoval k cyklostezce ke Škodaparku,kudy jsem jel proto, že už mi nebaví jezdit pořád kolem Památníku obětem zla, jenže hned po prvních metrech mi bylo jasný, že jsem to měl překousnout radši, než se promotávat davama dementních lidí, který nejsou schopni se držet při straně ani mít psy na vodítku nebo dohlídnout, aby děti nekřižovaly nebezpečně cestu sem a tam. Tak jsem projel pod Homolkou a kolem trati a Alky k nám na Bory. Průměrná rychlost 19,75, celkově najeto 105km. A ještě vlastně celkem nastoupáno téměř 1900m. Hodně těžkej výlet, musim říct, že už se mi na konci moc šlapat nechtělo. Co se týče tý rychlsoti...není divu, kolem Třemšína cestičky ztrácející se mezi stromy a i cestou dolu rychlost tak 15. Jinak doporučuju, všude po cestě klid, bez lidí (ačkoliv jsem jel v pracovní den) a pokud je horko, v hlubokých lesích Brd se aspoň trochu zmírní vaše utrpení:)




Zřícenina Vlčtejn

Zámek Blovice

Kaple v Nových Mitrovicích

Buková brána

Vrchol Třemšín


středa 5. září 2012

Melchiorova huť na kole

1.9. 2012
90 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Radčice-Malesice-Chotíkov-Kůští-Čemíny-Všeruby-Radimovice-Klenovice-Podmokly-Úněšov-Číhaná-Budeč-Pláň-Štipoklasy-Vojtěšín-Melchiorova Huť-Hubenov-Horní Bělá-Tlucná-Tatiná-Žilov-Ledce-Košutka-Bory

Po dlouhé pauze způsobené dovolenou v Norsku jsem se těšil na kolo jako malej, zrovna ale moc nepřálo počasí, teplota se převalovala mezi 13 a 14 stupni a lenost o sobě dala vědět, nakonec jsem ale po obědě přecijen vyrazil na severní Plzeňsko. Cesty mě zavedly přes Radčice do Malesic. Tam jsem odbočil vpravo po silnici na Chotíkov a v zatáčce na konci vsi co to nevidim...zbrusu nová silnice. V to už snad ani nikdo nedoufal, dlouhá léta se tam jezdilo po tankodromu a musim říct, že teď je od vsi ke vsi krásná silnička, což je moc příjemný:) Původně jsem chtěl jet z Chotíkova do Příšova, ale pak jsem se rozhod pro mnohem hezčí cestu po červené přes takovou zapomenutou vesničku Kůští a lesem do Čemín, kde jsem si chtěl zkrátit cestu a ušetřit kopec, ale podle mapy to neni možný, takže jsem sjel do Čemín, kousek stoupal po silnici k Nové Hospodě a pak odbočil mírně vlevo, kde podle podkladů měla být jasná cesta vedoucí směrem k Všerubům...no jak už to tak bývá, několikrát jsem se ztratil, protože cesty zarůstají, zatímco jiné, které projedou několikrát za rok traktory, ale vedou jen doprostřed pole, se stávají výraznějšími a tak málokdy odolam se po nich nevydat. A pak si vždycky nadávam, když mam na kolem nabalený kila bahna. Měl jsem pořád stoupat až na jakýsi vrchol (Smolný vrch) a tak jsem měl aspoň dvě indicie, podle kterých se řídit...přibližný směr a pořád dokopce, pokud to půjde. Skutečnost mapě příliš neodpovídala, ale i v tom je kouzlo bikování:) Nakonec jsem narazil na podezřele velkou cestu, od které byl slyšet hlavní tah na Vary...Vedla bohužel kolmo na směr, který jsem potřeboval,ale vydal jsem se správně doprava a cesta se zakrátko stočila, načež jsem vyjel přímo u odbočky na Všeruby. To jsem tedy měl radost, vůbec jsem nečekal, že vyjedu s přesností na centimetry. Sjel jsem tedy do Všerub a pokračoval na milionářké Radimovice (tentokrát nedaleko od cesty u pole parkoval vrtulník). Pamatuval jsem si můj celkem nedávný výlet po tamějším okolí, snad dokonce letos na jaře a nestačil jsem valit bulvy, jak se to tam proměnilo, místo rozježděné cesty na pomezí pole a lesa zpěvněná asfalto-štěrková cesta vedoucí směrem na Zahrádku. Příště určitě vyzkoušim, tentokrát jsem chtěl dojet do Únešova. Sjezd do Radimovic se také změnil, míň nápadně a ne vlivem člověka, ale vody. Brutální balvany, které drželo pár zrnek písku v prudky sjezdu odhraničené hlubokými koryty od slejváků, tedy ideální terén na rozsekávku. Ta mě naštěstí minula, projel jsem si brod a už jsem se blížil k zástavbě. Bohužel! Stává se mi to poslední dobou stále šastějš, že dřívější oblíbené cesty jsou nyní neprůjezdné z jednoho pro mě nepochopitelného důvodu...někdo skoupí pozemek a dá tam závoru, plot nebo jinou zábranu a je pak pruďas, když to člověk přelejzá. To je příklad naprostý demence, zvlášť, když cesta slouží jako turistická stezka. Tohle mě vždy přivádí do varu. Chvíli jsem se rozpakoval, že budu přeslušnej a zeptam se velectěného panstva, zdy můžu vstoupit na posvátnou půdu, ale nakonec jsem tam vjel, páč jsem neznal žádnou objízdnou trasu, kterou bych stejně jel s krajní nechutí, jestli vůbec nějaká existuje. Takovej příklad nejvíce bijící do očí je například po cestě z Plzence do Sedlce, ale tam se to dá zatim aspoň objet po louce. No ale abysme se vrátili k radostem cyklistiky...dojel jsem do Klenovic, kde jsem jel řekl bych podle mapy, ale dojel jsem úplně jinam, než jsem potřeboval. Tentokrát jsem si myslel, že vyzraju na ty pseudo cesty, co končí v poli a vydal jsem se po "skutečné", vyznačené v mapě, že vede do Podmokel. Tak jsem se ještě vrátil a najel na tu supersprávnou...hm, asi po sto metrech se stáčela zpátky, takže jsem se vydal po spíš fiktivní cestě..spíš proluce, kde asi jednou, dvakrát jen někdo na čtyřkolce. ALe dojel jsem podmáčenou půdou a vysokou trávou k nějaké opuštěné osadě, odkud to vypadalo, že vede slušná cesta přes potok směrem, kterej potřebuju...další omyl, vrátil jsem se na tu cestu, kterou jsem opustil, že skončí v poli, ale nekončila...teda asi tak dva kilometry se po ní dao jet bez problému, pak až končila v poli. opravdu k nasrání. Jediný štěstí bylo, že pole nebylo rozbahněné a použitelné k jízdě k naštěstí asi tak 300 m vzdálené asfaltce, příjezdové cestě do Podmokel. Což byl a mimochodem úplně divná vesnice...jak někde v pohraničí, všude klid, až mrtvo, kozy na stráni, starý sešlý domky, nečekal jsem takovej ráz obce asi 30 km od Plzně. Mimochodem zvláště v tomto úseku digitální mapa hrubě neodpovídá tomu, kudy jsem jel, to mi dost mrzí, páč to vypadá, že jsem jel po silnici, zatimco jsem se trápil na převod 2/4 mírně do kopce nekdě po poli a v lese. Navíc pak ani nesedí kilometry. Každopádně jsem se pak rozhod pro delší variantu cesty a tak jsem vyrazil podle oka směr Úněšov. Musel jsem přejet stavbu ropovodu či co to má bejt a vyjel jsem přímo u benzinky před Úněšov, dneska mi tyhle cesty na slepo skutečně vycházely:) Ve vsi jsem dal krátkou přestávku na svačinu, ale abych nevychladnul, zas jsem pokračoval, asi kilometr po hlavní, než jsem uhnul na Číhanou, odku už vedla moc hezká silnice působící spíš jako cyklostezka (bez aut, upravená, bez děr) do Budče, kde skončila ta pěkná cesta a pokračoval tankodrom drsnej i na kolo. Takto jsem pohodově ale proti větru dojel do Pláně a pokračoval do táhlého kopce na Štipoklasy. Překřižoval jsem hlavní tam na Karlovy Vary a pokračoval po modré turistické, na kterou jsem se dnes nejvíc těšil. A skutečně, okolí i pustiny (pusté lidu) připomínaly Krušné hory. Tak jsem jel krásnou přírodou nejdřív po hrubé asfaltce, pak po lesních cestách a míjel malé vesničky, rekreační středisko v Melchiorově huti a spoustu menších cest a cestiček, které přímo vyzývaly k prozkoumání. Cesta byla dobře značená musim říct, protože ani já jsem ji neztratil, ačkoliv se leckde dalo jet dost rychle a to se pak značky sledujou blbě. Udělal jsem jen jednu odbočku, respektive alternativu a to kousek za Melchiorkou jsem jel po silnici místo po modré, která se ne chvíli odpojila, pak jsme se ale sešli a možná 10 kilometrů brázdili lesy se spoustou srnek, až jsme se vyloupli před Hubenovem, kde jsem se musel opět "přebrodit" přes bahniště od stavby onoho ropovodu. Zbytek cesty už byl po silničkách. Horní Bělá, Tlucná, Tatiná, ty jsem míjel snad i s větrem v zádech. Dorazil jsem do Ledců a už se mi nechtělo přes Krkavec, tak jsem jel po silnici na Košutku. Sídliště jsem objel zprava po kraji lesa a napojil se na sjezd u Košuteckého jezírka a sjížděl až k mostu Gen. Pattona a dál přes centrum a po silnici k zimáku, jelikož stezka bez aut podél řeky je neustále zavřená kvůli přestavbě mostu pro železniční koridor. Celkem unavenej a hladovej (ani jsem se nestavil na jednoho kamarádskýho cheese) jsem dorazil domů. Průměr jen 20,59. Ztratil jsem hodně na těch polích a v lesích před Všerubama, kde bylo tolik kořenů, že se skoro nedalo jet a jistil to převod 1/3. Nicméně výlet moc pěknej a ani to počasí nakonec nebylo tak zlý, jen to chtělo jet v tempu a nikde se na dlouho nezastavovat.



úterý 4. září 2012

Holýšov a Všekary

15. 7. 2012
85 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Litice-Dobřany-Vstiš-Mantov-Stod-Hradec-Holýšov-Kvíčovice-Všekary-Hradišťany-Honezovice-Mířovice-Ves Touškov-Kotovice-Hoříkovice-Zieglerův důl-Nýřany-Tlučná-Vejprnice-Nová Hospoda-Bory

Dnes jsem se rozhodl vyrazit do Všekar, kde bydlí moje babi, takže směr jsem měl a teď už jen vyhledat pěkné cesty. Vydal jsem se přes Litice kolem Radbuzy k chatový oblasti u Lhoty a do Dobřan, odkud jsem jel kolem výborný (ale zrovna zavřený) zmrzliny do Vstiše a po cyklostezce přes louky do Mantova, promotal jsem se vesničkou a dojel do Stoda, z náměstí jsem pokračoval po cyklostezce 2268. Po té jsem vlastně dojel až do Holýšova, většinou mimo silnice, jen kousek před Hradcem byl po menší silnici. Pak ale následoval hezkej úsek lesem po dobré polní a lesní cestě. V Holýšově jsem musel pár set metrů po hlavní, což i na takovej kousíček bylo velmi nepříjemný, ale co nevidět jsem odbočil na Kvíčovice, vyhoup jsem se nahoru a vidim, jak se na mě opět od západu valí černej mrak, ujel jsem asi dvě stě metrů a začalo lejt jako z konve, naštěstí to bylo přímo u zastávky u Neuměře, tak jsem se schoval a dal si Tatranku. Vyšlo to akorát, naštěstí to byla jen krátká přeháňka a moh jsem pokračovat dál, za půl kilometru už byla zas suchá silnice. Ale vítr foukal i nadále a to dost silně. Ve Všekarech jsem se chvíli zdržel, ale musel jsem jet dál, abych  omezil možnost zmoknutí, nebe bylo těžké a podmračené. Vydal jsem se do kopce a proti větru...no výborný zkrátka. jen co jsem viděl za horizont, bylo mi jasný, že zmoknu, jen kousek přede mnou za lánem evidentní slejvák mířící mym směrem. šlápnul jsme do toho, páč jsem se měl co nevidět stočit směrem zpátky. Nervózně jsem sledoval mračna, ale opravdu cesta uhla víc na sever, takže už jsem nejel proti větru...navíc jsem byl i skrytý v lese a jel jsem mírně z kopce. Pak i po větru a to to teda svištělo, slušnejch 40 bez nějaký námahy:) Tak jsem dojel do Hradišťan, kde mi zpomalilo stoupání. Začalo poprchávat a déšť mi stále hnal před sebou jak štvanou zvěř, ale nedal jsem se, silnice se narovnala a já do toho zas dupnul, jen jsem proletěl Honezovicema a Mířovicema do Vsi Touškov, jenže tou dobou mizačal svírat i mrak zleva. Jel jsem tedy co nejrychleji do Kotovic, kde jsem měl už z předchozích výletů vyhlídnutou krytou zastávku busu. Posledních pár metrů jsem jel v dešti, ale největší liják jsem přečkal pod střechou. Sice mi začla bejt zima, ale musim říct, že se na mě usmálo štěstí-jednak, že jsem nezmok a zadruhý, že liják netrval nikterak dlouho, asi 25 minut a já pak moh pokračovat trochu bahnitou cestou do Hoříkovic. Nechtělo se mi přímou cestou do Plzně, protože jsem ji jel den předem a tak jsem vyrazil na Nýřany, kde navíc bylo sluníčko. Hezká cesta lesem a pak už víceméně silnice přes Tlučnou, Vejprnice, Novou Hospodu a na Bory. Průměrná tentokrát slušná...to odpovídá kvalitě cest, a sice 24,21.



Švihov na kole

14.7. 2012
105 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Radobyčice-Útušice-Robčice-Vysoká-Snopoušovy-Krasavce-Kucíny-Radkovice-Loupensko-Stropčice-Kaliště-Třebýcinka-Švihov-Ježovy-Biřkov-Soběkury-Lažany-Líšina-Stod-Kotovice-Zbůch-Líně-Valcha

Po těch minivýletech jsem se rozhod konečně pro nějakej výlet, kterej je spíš maxi: cílem jsem určil Švihov a vyrazil jsem přes Radobyčice. Za Radobyčicema už jsem měl vyhlídnutou cestu, kterou jsem chtěl zkusit (a není v mapě). Takže do Útušic jsem nejel po silnici, ale podél řeky, stačí zahnout v Radobyčicích z hlavní doleva na výjezdu, kolem novejch řadovejch domků a tam už to člověka svede kolem chatek k řece, chvíli se to tam klikatí, projede se kolem lanovek přes řeku pro chatky, který jsou na druhym břehu a já tedy vyjel po údržbářské cestě nahoru na most přes dálnici, ale příště jsem přesvědčenej, že bych moh podjet dálnici a vyklubat se rovnou v Útušicích nebo Štěnovicích. Dál jsem jel do Robčic, ne přes centrum, ale zkratkou k cestě na Vysokou, kde jsem měl konečně aktuální mapu, ale ani ta mi nepomohla, fakt je to tam nějaký prokletý, bloudil jsem tam nějmíň půl hodiny, to správnou cestu prostě neumim trefit nikdy:/ Ale výjezd na Snopoušovy jsem trefil, přejel přes novej mostek (od 2002 tam byl provizorní skládací) A pokračoval mezi polema proti hodně silnýmu větru, kterej jsem se pro dnešek rozhod morálně překonat, do Krasavců, tam jsem se napojil na červenou a valil na Kucíny, Radkovice a tam jsem se napojil na takovou horší a po nedávných deštích vymletou lesní a začal stoupat na Skálu, zříceninu hradu…
Stoupák hodně slušnej, vyzkoušel jsem nejlehčí převody a celkem zanedlouho jsem dorazil ke zřícenině, kde bylo asi 10 paintballistů, tak jsem si s chlebem v ruce prošel zbytky hradních věží na skála, celkem slušná vejška, a pokračoval dál. Cestou na mezi zrovínka rostly maliny a už jsem myslel, že se od nich neutrhnu. Překonal jsem chutě a sjel do Loupenska. Pokračoval jsem stále po červené turistické, ale opět do kopce, ale po slušný cestě kolem přírodního parku s pár skalkama. Vystoupal jsem ke zlomu a pak poměrně dlouho sjížděl lesem, nikde nikdo, dalo se to valit:) Tak jsem sjel až do Stropčic téměř neviditelnou cestičkou, promotal se spící vesničkou a na konci jsem zjistil, že se tam koná pouť, velice skromná řekl bych, asi tak pět lidí i s kolotočářema. Nebylo času nazbyt, tak jsem jel dál, nečekaje odbočku do lesa a celkem brutální podmáčenou zarostlou cestu do Kaliště. Zvláštní, že do téhle vesničky přijedu vždy odjinud a vždy koukam, jak jsem se tam vzal, nicméně už ji mam pevně zapsanou v mysli, jelikož je v neskutečnym svahu...kterej neomylně jezdim nahoru. A tenhle kopec nekončil ani zdaleka s vesnicí, nýbrž pokračoval až do nevidim. Naštěstí i to se nakonec přiblížilo a rádoby asfltakou se sjíždělo do Třebýcinky, jenže cesta byla horší než lepší, teda spíš abych řek pravdu hodně špatná, rozbitá, často s překvapivýma děrama, takže slušný rázy do rukou. Navíc nepřehledný zatáčky zarostlý křovím. Nicméně zjevně používaná jen občasně zemědělskou technikou. Při tomto sjezdu se mi taky poprve otevřel výhled na Šumavu, kde se to pekelně černalo. S tim se však nedalo nic dělat, uháněl jsem dál do Švihova po turistické, která však vedla z Třebýcinky po málo frekventované silničce, zato však ještě přes jeden horizont, kterej byl psychicky velmi nepříjemnej. Čekal jsem, že se aspoň pěkně svezu do Švihova a taky že tam byl slušnej kopeček dolu, jenže vítr natolik zesílil, že jsem měl pocit, že mě nepustí dál:/ Rychle jsem si objel hrad, mimochodem krásný okolí na procházku, i když ne zrovna v tomto podnebí. Co si budem nalhávat, měl jsem vítr z toho, co se čim dál tim víc blížilo ze západu a hrozilo temnotou a padajícími větvemi. Naštěstí jsem jel směrem od toho na Mezihoří, kde jsem cestou do kopce schytal pár kapek a do jel do Ježov, kde už bylo jasnější, že se tomu snad uhnu. Každopádně jsem se vydal po zelené do lesa, takže už jsem ani neměl výhled, co se děje za mnou. Hned se mi samozřejmě povedlo ztratit značku, páč mi nebavilo na každý asi ze sta křižovatek cest a cestiček zastavovat a hledat jestli ma odbočit tu nebo onu a značky mi byly skrytovány. Nakonec jsem jel kus dobře po zelené a už ani nevim, kde jsem ji ztratil, nebo spíš kde zelené ztratila cestu. Po zkušenostech jsem se chtěl za každou cenu vyhnout polím, což se mi naštěstí povedlo, ačkoliv jsem bloudil mezi rybníky a loukami. Nakonec jsem se dostal na příjezdovou cestu k nějaké vodárně a po silnici dojel do Biřkova. Přes další vrchol pro jistotu jsem dojel do Roupova, kde jsem se vydal na Otěšice, kam jsem však nedojel. Naopak jsem odbočil na sever, na Plzeň. Jak jsem tak stoupal před Soběkurama, viděl jsem, jak to za mnou nevypadá vůbec dobře, adrenalin mi do žil vlily především už i vetší padající větvě při poryvech větru. A měl jsem ho v zádech, takže to krásně svištělo. Do Soběkur už jsem dojížděl za lehkého deště, ale tam už vim o krásnym autobusovym přístřešku, kterej jsem už dřív použil. I tentokrát mě zachránil, naštěstí se déšť rychle přehnal a já se tak rozhod udělat si ještě trochu kolečko, abych nejel přímo do Plzně po až moc známejch cestách. Vlastně je to s podivem, ale od křižovatky v Soběkurech jsem to kolem tamějšího koupaliště neznal. Cestu jsem jakž takž trefil, odsejpala rychle, jen párkrát jsem musel vyndat mapu. Cesta byla písčitá a trochu kamenitá, ale jelo se po ní dobře. Tam někde u prostřed lesa jsem se napojil opět na zelenou turistickou, odkud už jsem to znal...teda spíš asi dvakrát jel, ne že bych věděl z hlavy kudy kam. ALe do Dolních Lažan jsem dojel a cesta byla jasná-směr Horní Lažany, pod Křížový vrch a do Stoda. Jenže nic není jasné tak, jak se zdá, sjel jsem doleva předčasně a pak už mi bylo jasné, že jedu špatně, ale na druhou stranu nejelo se mi špatně, tak jsem touhle už známou cestou z předešlých výletů dorazil do Lelova, odkud už jsem zamířil po silnici do Stoda. A protože jsem měl akutní nedostatek tekutin a sladkostí, stavěl jsem se na náměstí na Řízný citron, nanuk a vodu, krásně jsem si odpočinul a vyrazil na poslední část trasy...do Kotovic, Hoříkovic, Týnce, Zbůchu a dál klasikou po cyklostezce přes Červený Újezd, Líně a lesem na Valchu, kde jsem tentokrát zkusil zkratku rovnou ke křižovatce...to přímo nevyšlo, ale trochu jsem si cestu přecijenom zkrátil...měl jsem aspoň radost, že nejezdim slepě známýma cestama, přehlížejíc nové, atraktivní možnosti;) Z Valchy jsem už jel notoricky známou cestou kolem přehrady.
Tentokrát tedy víc než dost slušnej výlet, 105 km, průměrná 20,38. Velká část byla lesama a mimo silnice, takže spokojenost veliká a taky konečně štěstí, že jsem nezmok jak slepice:)) Za zmínku nepochybně stojí taky převýšení více jak 1800!


Hrad Švihov

Zřícenina hradu Skála

Nápory větru cloumající s kolem










čtvrtek 26. července 2012

Radyně na kole

11. 7. 2012
35km

Technická náročnost: Střední
Obtížnost: Nízká

Slovany-Hradiště-Radobyčice-Valík-Losiná-Radyně-Losiná-Štěnovice-Robčice-Litice-Bory


Pro změnu jeden z takovejch pohodářskejch výjezdů, abych tak řek jen se vyvětrat... Cestou z Bor k Meditační zahradě, do kopce na Slovany, do Hradiště, odtud pak do Radobyčic, přes Podhájí na Valík a tam v lese vlevo (není zobrazeno na mapě) a kousek podél dálnice a pak už klasika zadní cesta do Losiný. Dál po červený na Radyni jen pro radost a zas zpátky do Losiný, po silnici do Štěnovic a kousek po červený a pak po silnici do Robčic, tam měl přijít zlatej hřeb výletu...terénní vložka do Litic. Pak jsem si ale uvědomil, že to tam ňákej blbec už loni zoral, tak jsem se začal obávat o svůj osud...a poprávu, k cestě na Útušice, kterou jsem mimochodem vlastně ještě nikdy nevyzkoušel, to bylo dobrý, ale pak začlo pole, kde byla jen cestička po nějakym myslivcovi, kterej to taky po pár desítkách metrů vzdal evidentně. Jenže to už mi zas moc mrzelo, vrátit se, tak jsem si razil cestu přes vzrostlou odkvetlou řepku, což teda bylo něco, urval jsem tam asi úplně všechno...řidítka, blatníky, svoje nohy, nemluvě o přehazovačce:/ Ne, přehánim, ale bylo to zřejmě naposled, co jsem to tam zkusil. Jenom kvůli demenci, že tam někdo musí mít o dva metry širší pole. A to byl přitom uklizenej bordel tam v podjezdech po dálnicí a přivaděčema, takže to tam někdo používá. Nojo, tak to je z novinek kolem Plzně pro dnešek všechno.



Řenče na kole

7. 7. 2012
53 km

Technická náročnost: Malá
Obtížnost: Střední

Litice-Šlovice-Dobřany-Chlumčany-Hradčany-Dolní Lukavice-Krasavce-Vodokrty-Řenče-Seč-Háje-Netunice-Předenice-Čižice-Štěnovice-Útušice-Radobyčice


To jsem si zas jednou vzpomněl na večer, že se projedu, zvolil jsem takticky všechno po silnicích po známejch trasách, abych se nikde nemusel zdržovat, hledat a tak podobně a byl rychle před setměním doma. Jedu si, do Litic přes Borskej park, k řece a pak pěkně do kopce a přes přivaděč, odkud už jsem jel po silnici do Litic a pokračoval přes dálnici do Šlovic. Bylo to proti větru jako obvykle, ale hlavně žádnej stres… V Dobřanech jsem odbočil na kruháči do kopce na Chlumčany, konečně jsem si asi po dvou letech od uvedení do provozu všim, kde je to nový přírodní koupaliště, ale minul jsem ho a pokračoval…jak jsem psal přes Chlumčany a na Hradčany nefrekventovanou, zato velmi rozbitou silnicí. Tam jsem se dal kolmo vpravo mezi pole podle mapy slušnou "silničkou", ano, nešlo o nic jinýho, než polňačku po prudkých lijácích posledních dnů pěkně rozbahněnou, ani správný odbočky jsem netrefil, chtěl jsem vyjet až v Lukavici, ale dostal jsem se na kraj Lišic, no nevadí, dojel jsem to po silnici. Dál přes řeku už se slušně zvednutou hladinou a začínalo poprchávat, to nevěstilo nic dobrýho, zvlášť, když zrovna tím směrem, kam jsem se měl vydat, bylo nejčernějš. Na druhou stranu jsem ale neměl kam, to bych se musel vracet stejnou cestou nebo polema a já se nechtěl vracet jako bahňák. Jenže se mi to nakonec vymstilo, začínalo pršet víc a víc. Za Krasavcema v zatáčce auto na střeše zrovna moc klidu nepřidalo a jak jsem se blížil k Řenčím, začínalo vyloženě brutálně chcát. Zastavil jsem už značně mokrej v autbusový zastávce a hledal nejkratší cestu domů, zatimco jsem doufal, že bouřka nad blízkou horou se brzo rozpustí. Nerozpustila, ale déšť se umírnil, vlastně jen tak poprchávalo. Vydal jsem se na cestu a liboval si, že jedu po větru, že jsem za chvíli doma, najednou však začínalo pršet a já si řikal no kruci, jakpa je to možný? Ani jsem nemoh bohužel už nikde zastavit, páč se začínalo stmívat a mě čekalo tak 10km domů… A bouřka se blížila víc a víc, až mě docela obklopovala. Na déšť jsem už nedbal, byl jsem durch. Ale domů jsem dojet musel. V Útušicích začal zase regulérní slejvák a ten už se jen zhoršoval, navíc všude kolem praskaly hromy a blesky:/ Navíc jsem vyjel mimo silnici a jel jsem mezi polema docela odhalen, nejvíce na mostě přes dálnici, opravdu nepříjemnej pocit, když se kolem čerti ženili. Pak už jsem jel víceméně zástavbou nebo alejema, což mi přinášelo subjektivní pocit většího bezpečí, nicméně bylo čim dál horší, nakonec od Tyršáku už jsem jel v takovym lijáku, že jsem pomalu neviděl, kam jedu. Nechal jsem se deset minut okapat na terásce u vchodu, vylil jsem boty a pak vstoupil domů teprv, už po mě byla sháňka doma. Opravdu šlo o neobyčejnou melu tam venku, lidi si ji fotili z oken…a já se v tom vydal na výlet, jak se ukázalo, měl jsem pech jako svině, páč jsem s tim lijákem evidentně jel, a to třeba 20km, jelikož během tak maximálně 15 minut bylo po všem. To nasere no:D Ale nevadí, když je zázemí, bejt pod stanem, asi bych nadával víc;) Bohužel nevim už průměrnou rychlost, ale byla zhruba kolem 25.




Nepříjemnost za Krasavcema

neděle 22. července 2012

Mikrovýlety kolem Plzně 2

6.7. 2012

82 km (20+20+29+13)

Technická náročnost: Malá
Obtížnost: Nízká


A máme tu další mikrovýlety. Ne, že bych je stihnul za jeden den, ale shrnu to v jednom příspěvku. 2x na Bolevák na koupačku,respektive na závody v dálkovym plavání...co dodat, jen přes Plzeň, z  Bor jezdim za nemocnicí k Lidlu u zimáku, tam k řece, podál který až ke Štruncáku, přes pole na spojku z Roudný na Bílou Horu a po fungl novym kruháči k Boleváku.
Druhej vejlet byl o něco delší, zhruba 30 km, vyjeli jsme k Ejpovickýmu jezírku z centra, jediný, kde jsme se zasekli byla cesta z Hrádku no Kyšic, směrem z kyšic je značená nebo jí minimálně znam, ale opačně je špatně k natrefení...vede totiž jednosměrkou v protisměru, ale stačí se vydat v Hrádku do kopce doprava a někde to tam protlačit...cesty tam jsou, ankonec jsme se na tu cyklostezku napojili u pár set metrů dál. Jinak z Kyšic velmi stará dobrá cesta před cedulí na "výpadovce" na Dýšinu doprava z kopce. Cestou zpátky jsme jeli po silnici, takže neni kde se ztratit.Poslední výlet nebyl okružní, jednosměrná akce z grilovačky ve Šťáhlavech, přes Radyni hurá do Losiný a dál přes Černice na Bory. Beru tyto výlety jako tip pro lehký první jarní rozježdění nebo jako cestu za jinou zábavou;)


Mapa z mapmyride





pondělí 16. července 2012

Mikrovýlety kolem Plzně

5.7. 2012

75 km (14+21+23+18)

Technická náročnost: Malá
Obtížnost: Nízká

Trochu netypicky dneska...několik výletů najednou, v době letního volna jsem jezdil kol kolem na koupáky a různý další akce, jako paintball ve Lhotě. Nezdá se to, ale najel jsem při tom vlastně celkem kolem 150 km, další takový vejlety totiž pokračovaly... Tentokrát je všechno jinak, pár map ze Seznamu, ale taky žádná spokojenost. No takže abysme to shrnuli: cesta na chatu na Vejprnický, to je i s cestou zpátky 14 km, koupání ve Štěnovickym lomu, plus cesta zpátky přes Losinou...celkem asi 21 km. Pak taky onen paintball ve Lhotě, což dalo 23. No a konečně cesty do Škodaparku za beachem, který jsem opravdu nemapoval;) V satelitech kolem Plzně je strašně moc možností kudy kam se vydat, nejlepší je asi udat si směr a zkusit nějakou cestu, málokdy se neproderete k cíli,ale samozřejmě to neni pro slečinky;)








čtvrtek 12. července 2012

Jakou mapu použít při plánování výletu?

Je to delší dobu, co jsem chtěl pojednat o tom, jakou mapu používat při plánování výletu. Případně tedy při vizualizaci. Asi nejlepší, nejjednodušší a taky nejvíc kúúúl je GPS v mobilu a pomocí aplikace rovnou na hrávat na sociální sítě, nejlépe přes tréninkový program Nike a podobně. To beru...zřejmě ideální řešení až na to, že s sebou musíte mít neustále nějakej krám a to nabitej.
Pro nehrotiče bez navigací, GPSek a smartphonů pak musí stačit mapa digitální nebo obyčejná tištěná. V terénu je bezpochyby nejlepší ta tištěná, nepotřebuju mít nic nabito, mam krásnej přehled o dalekym okolí, nic se mi neleskne a nemusim mžourat do mikrodispleje a kvůli každýmu kroku pohybovat kurzorem, případně přibližovat a oddalovat...
Čemu jsem se ale chtěl nejvíc věnovat, je trasovač cest. Doposud jsem používal aplikaci Turistické trasy, která má slušný možnosti nastavení a exportu, včetně výškového profilu, poznámek, deníku atd. Existuje i možnost editace map.., a tady narážíme na limity této jinak povedené aplikace, zřejmě jediné svého druhu, alespoň mně se nepovedlo žádnou konkurenční najít. Mapy jsou dostatečně podrobné dokud jezdíte/chodíte po silničkách a značenejch cestách, jakmile se vydáte pěšinkou nebo ve městě menšíma uličkama, jste v koncích. Udělal jsem si čas a našel trpělivost k editaci map, ale je bohužel nedotažená. Body, které rozdělují úseky komunikací na části, se obtížně spojují cestami, což je poněkud zásadní. Problém je i s nastavením nivelace těchto bodů, ačkoliv jsou na přednastavené komunikaci a tedy nadmořskou výšku již mají určenou. Nebyl jsem tedy spokojen a protože některé méně pokryté části republiky mi zkreslovali délku tras i o 10-15%, začal jsem hledat alternativy. Jenže jsem moc nepochodil...Google má mapy pěkné, vizuálně propracovaný trasovač taky naláká, ale co se týče turistiky (a cyklistiky) v ČR, je nepoužitelný. Chybí turistické trasy, cyklotrasy a další orientační body. Přes to by se dalo přenést, ale zásadní je velmi malá podrobnost, řekl bych až zoufale malá pro naše účely. Bohužel na tomto základě pracují i další sítě jako například MapMyRide, kde jsem si založil účet a je tam velmi pěkný routeplanner narozdíl od samotného Googlu. Zkoušel jsem i další velké hráče na poli map, o kterých jsem doufal, že mají dobré podklady pro vytvoření potřebných služeb. A upřímně řečeno, zklamaly na celé čáře-Bing, Yahoo, velká slabota. Stále tedy vedly Turistické trasy. Jediným konkurentem pro tuto aplikaci byly mapy.cz. Byly zhruba stejně podrobné, ale pro detailní plánování neposkytovaly dostatečný počet průjezdových bodů a nebo bylo nutné vytvořit jen velmi orientační trasu pomocí "vzdušných čar". Píšu právě v minulym čase, neboť dnes jsem si přečetl, že byla spuštěna nová, ještě podrobnější verze. Hned jsem ji vyzkoušel a vypadá to na nového vítěze. Mam v Plzni takovou testovací trasu, která dosud nebyla na žádné mapě uspokojivě zobrazena, ačkoliv je velká a používaná, kdo jezdí, jistě ji zná jako své boty-od Štruncáku přes pole kolem soutoku Mže a Radbuzy směrem k Boleváku. A nové mapy.cz mě velice potěšily, podrobný výškový profil, nekonečné množství průjezdových bodů, mnoho podrobností, veškeré možné stezky, cyklotrasy a samozřejmě turistické trasy zakresleny jak se patří a jak odpovídá aktuální situaci. Doplnění: bohužel ani nové mapy.cz nedokážou naplánovat trasu touto cestou, ale jen v módu turistická trasa. V normálním je to možné (demence?) No nicméně je to ve vývoji, tak snad se to brzo změní. Změnu, a velkou, by taky potřeboval tisk mapy...jaký tma jsou "nástroje" to je k pláči. Čekal bych možnosti nastavení rozlišení, přiblížení, možnosti tisku výškového profilu atd. atd. Nic z toho neni možný, ale pořád dobrý oproti MapMyRide, kde jdou trasy tisknout do souboru jen pokud jsem Gold member za 20$ měsíčně. Jinak print screenem-je tohle možný?!!! Neskutečný, shit stránky, to má bejt hlavní doména portálu tohoto typu. Jsem velmi zklamanej z toho a pořád tomu nějak nemůžu uvěřit. NO nicméně zkoušíme co se dá...možná SmartMaps, nějaký zkušenosti?;)

Aktualizace: Tak máme updatovaný i mapový podklady Googlu, dobrá práce, aspoň, že se něco děje:)

neděle 24. června 2012

Moravský kras, Kalečník

8. 6. 2012
75 km

Technická náročnost: Střední
Obtížnost: Vysoká


Brno, Královo Pole-Divišova čtvrť-Lesná-Obřany-Bílovice-Kopaniny-Líšeň-Horákovská myslivna-Mokerská myslivna-Mokrá-Hoštěnice-Kalečník-U Tří Javorů-Říčky-Bukovinka-Lhotka-Malý lesík-Kanice-Řícmanice-Bílovice-Obřany-Maloměřice-Královo Pole


Nehodlal jsem ztrácet hodiny motáním se po Brně, tak jsem vyrazil na jisotu podél silnic, a vyplatilo se, aspoň tedy časově. Takže jsem se vcelku rychle dostal do Obřan, odkud jsem s eopět vydal po parádní cyklostezce, hladké jako dětská prdelka. A nedbočil jsem do Těsnohlídkova údolí jako dva dny před tím, ale pokračoval až do Bílovic, naštěstí ještě před tim, než po týhle cestě začly proudit miliony lidí. Těsnohlídkovo údolí jsem objel po lepší, štěrkové cestě, která stoupala plynuleji (přes Resselovu hájovnu), ale ústila na stejném místě nad Brnem u odbočky na Líšeň. Tam jsem sjížděl do Mariánského údolí k Horákovské myslivně pohodovou cestou proti proudu potoka. Původně jsem se chtěl napojit na silnici, ale nakonec mi zlákala červená turistická. Byla pohodová, jetelná...slušná lesní cesta, ale s celkem velkym převýšením. Dojel jsem k Mokerské hájovně a tam už se dal doprava po silnici do vsi Mokrá. D8l pak k Hoštěnické myslivně  apak jsem stoupal k odbočce na Kalečník, trochu jsem se motal lesem, ale vyjel jsem správně, jak jsem chtěl. Cesta byla pořád íc než dobrá...bez aut, převážně asfaltová a po žluté turistické dokonce s novým povrchem. Krásnej pojezd lesem mi čekal ještě značnou dobu...kolem Tří Javorů, dá se říct pořád stoupání, ale následoval velice slušnej sjezd k silnici. Původnim plánem bylo dojet k Macoše, ale jak se ukázalo v nejbližší vesnici Bukovinka, nebyl to vůbec reálnej odhad. Už teď jsem měl najeto 45 a  k Macoše zbývalo minimálně 20km, tak jsem to vzdal, dal si pivo jako křen pro nabrání síly a vyrazil směr Brno. Pořád po červené, která pak uhla, takže později po modré. Chvílema horší polní cesta, chvílema asfaltka, ale pořád se dal držet slušnej průměr. I z modré jsem nakonec uhnul, páč bych sjel do údolí Říčky, kde nejen že jsem jel pár dní před tim, ale taky tam cesta vůbec neodsejpá kvůli bahnu, vodě a terénu. Napojil jsem se tedy na silnici, celkem hlavní, z Křtin na Ochoz. Jezdilo na ní dost aut, tak jsem odbočil na Kanice a Řícmanice. Velkou výhodou je, že pokud se vracíte do Brna z tohoto směru, vždy sjíždíte a to ne málo, co si vystoupáte, to si sjedete na konci, což je naprosto super, síly nakonec tedy tolik nepotřebuete a návrat je rychlej. Dojel jsem opět do Bílovic a poslední úsek (kolem 15km), jsem jel stejnou cestou jako na začátku. Ale v pátek v podvěčer a už se to všude hemžilo cyklisty, in-linisty, pejskaři a procházkáři, takže to nebyl takovej pošmak. Celkem najeto 75km. Bohužel se nevydařil možná trochu extrémní plán na odpoledne dojet až k Macoše, ale i tak to byl pěknej výlet, Moravskej kras je totiž opravdu překrásné místo, zvlášť se sedla;)



pátek 22. června 2012

Josefovské údolí, Křtiny (Brno)

7. 6. 2012
65 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Brno,Královo Pole-Lesná-Obřany-Těsnohlídkovo údolí-Resselova hájovna-Kopaniny-Hornek-Hádek-Březina-Křtiny-Josefovské údolí-Adamov-Kateřinský most-Vranov-Jehnice-Mokrá Hora-Řečkovice-Královo Pole
 

Řek jsem si, že tentokrát nesmim podcenit průjezd městem. No nepovedlo se, Na Lesnou jsem trefil z Krpole ještě dobře, ale dál to zas byla bída, přesvědčen o správnym směru jsem začal bloudit, jakmile jsem natrefil na tramvajovou trať a ta vlaková se ztrácela v hoře. No nakonec jsem zjistil, že jedu úplně jinam, než potřebuju, tak jsem se vydal po pěšince směr "doufam, že jedu do Obřan". Jel jsem, ale takovou brutální cestičkou, že jsem nevěřil, jednak prudká k neubrždění a navíc končila propastí... což byl taky vchod do temnýho vlhkýho podchoidu pod tratí, přičemž jsem si nebyl vůbec jistej, jestli se na druhý straně nevyloupnu v nějakym drogovym nebo bezdomoveckym doupěti. Naštěstí ne a pak už jsem se vymotal na kraj Obřan, kde jsem po bádání v mapě vydal po červený podél řeky...než jsem se napojil asi po kilometru na luxusní cyklostezku, byla to pěšinka centrimetry od břehu Svitavy. Zanedlouho jsem odbočil do Těsnohlídkovo údolí...jeden z nejhezčích úseků dne:) Stoupání lesní pěšinou, ale pěknou, i když náročnou, nebylo nutný slejzat z kola. Pak jsem se napojil na zelenou, která byla řádnej kus skutečněj oříšek, ale i to se zdolalo a zanedlouho jsem se dostal na pěknou cestu a na žlutou turistickou, která mě dovedla ke Hronku. Původně se mi tam nechtělo, ale vydal jsem se odbočkou na vyhlídku a udělal jsem hodně dobře...nádhernej výhled na údolí Říčky (foto), kam jsem taky sjel po pár metrech délkovejch a pár desítek nebo spíš stovek vejškovejch;D To dosvěčujou připravený skokánky pro downhill... U Říčky jsem se dal  po modrý dál proti proudu. cesta byla velmi řekl bych mokrá, bahnitá a tak vůbec nic extra, ale bez lidu a aut:) Můj stálej problém byl najít správnou cestu, takže jsem často stavěl a koukal do map. Bohužel ty na rozcestích byly většinou úplně k ničemu, nakonec jsem ale docela náročnou cestičkou po modré a pak zelené dojel do Hádku. Ale pokračoval jsem pořád po zelený až do Březiny, kde jsem se vydal už po silnici trochu oklikou na Křtiny, kde jsem "objevil" slušně velkej kostel, jak jsem se dověděl později, poutní místo. To už se ale stíny prodlužovaly a já musel rychle zpátky, respektive kousek dál krásným zatáčkovitým údolím s kopce. To údolí má i jméno-Josefovské, vede až do Adamova a projedete ho za chvilku. Za Adamovem jsem jel jako dva dny před tim podél řeky ke Kateřinskému mostu a pak jsem udělal tu osudovou chybu, že jsem se vydal po červené, která nebyla v mapě značená jako nesjízdná neschůdná. Bylo totiž asi tak půl devátý a nebyla moc sranda, že jsem šel s kolem na zádech. Vyhoup jsem se nad Vranov a doufal v nekonečný sjezd do Brna, jenže do Jehnic se přecijenom ještě musel stoupat, naštěstí město je osvětlené, tak jsem viděl na cestu při dojezdu přes Mokrou Horu a Řečkovice. V mapě to vychází na 58 km, což je opravdu rozdíl oproti skutečným 65, ale dávam to na vrub nějakýmu tomu bloudění a velkým nepřesnostem v mapě. Tam, kde je ve skutečnosti hustá síť ulic, je ve zdejší mapě jedna, dvě hlaavní a nazdar, takže trasa je trochu zkreslená, ale i tak mi překvapuje, jak moc. Průměrná se nakonec zastavila na 22,16



Panorama Brna z Lesné

Údolí Říčky

Panorama z Horneku

Křtiny

Křtiny-poutní místo