Zřícenina hradu Kyjov

28 km 

10. 12. 2025

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - ZOO - ekodukt Regensburská II - studánka Čumperka - Radčice - kaple Panny Marie Pomocné - zřícenina hradu Kyjov - po žluté Malesická skála, Chotíkov - Chotíkovský les - po CT 2151 Orlík - Zruč-Senec - po místní modré Pod Vysokou - po žluté Bílá Hora - Bolevecký rybník - Luční ul. - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Nacházíme se v první třetině prosince, ale venku po sněhu ani památky. Chladno je, to jo, ale jinak nic. Nejhorší je tdy krátký den, vyrážím po třetí, ale bude to tak tak s tmou takže jen kolem komína. Ze Záhorska jedu přes Lochotínský park k zoologické zahradě. Poté jedu po cyklostezce ulicí Pod Vinicemi a kousek po silnici směrem na Radčice. Odbočuji k Zámečku, dříve tudy vedla zelená turistická trasa do prudkého kopce. Právě takhle na podzim se tu stoupá špětně, protože stačí jen trochu vlhko a jílovitá zem hrozně klouže. Pak už je kopec mírnější a stáčí se k severu. Jedu podél lesa ke sjezdům ze západního obchvatu a přejíždím za silnici po ekoduktu Regensburská II. Ke studánce Čumperce vede docela pěkná cesta. Jen dole na rozcestí u rybníčku bývá dost bahna. Dnes se dá objet, tak v pořádku. Sjedu do Radčic, projedu do ulice V Podlesí, ale protože zelená pak vede po asfaltové silnici, stoupám do lesa vzhůru, abych úsek ke kapli Panny Marie Pomocné objel. Je to sice přes kopec, ale mnohem hezčí cesta. Nad Malesice vystoupám po zelené, ale na kraji lesa odbočuji vpravo a ke Kyjovu bych mohl přijet úplně shora. Přes Kyjovský les cesta vede, to znám, ale nahoře u vrcholku musím odbočit vlevo a to vypadá trochu podezřele. Opravdu to není frekventovaná cesta, vegetace je ale v útlumu, takže se projet dá. Standardní lesní překážky jako kameny, pařezy a popadané větve na vás rozhodně čekají a nakonec taky hodně prudký sjezd. U neznatelné zříceniny Kyjova jsem se ale zjevil. Slunce zapadá a je pěkně zbarvené. Udělám pár fotek a než zmrznu, vyrážím dál, vlastně na cestu zpět.

 

Čeká mě pěkná lesní cesta přes Kyjovský les nad Malesickou skalou, pak mezi poli nad Chotíkov, kde už je postavená lávka přes karlovarskou silnici, nicméně jsou tam ještě nějací dělníci, tak jsem se rozhodl, že se jim tam nebudu motat. Po žluté sjíždím do Chotíkova, podjedu hlavní silnici, zamířím k zemědělskému družstvu a kolem něj na severovýchod nezpevněnou cestou začínám stoupat k lesům pod Krkavcem. Vyjíždím na modrou turistickou trasu, po které sjedu jen kousek k rozcestí U Chotíkova, kde odbočuji vlevo jakoby po CT 2151. protože bych chtěl jet jejím směrem, ale nesnáším tyhle nudné asfaltky, které tady bůh ví proč pořád někdo staví, vezmu to lesem, tam kde to jde. Cest je tu spousty, tak tady před ledeckou silnicí mám příležitost. Potom se musím držet cyklotrasy, protože není alternativa, ale aspoň je to takový starý rozdrobený asfalt. To za zálužskou silnicí se někdo "činil", takže jsem rád, že asi za tři čtvrtě kilometru asfalt odbočuje doleva a já mnohem zábavněji mířím rovně k Orlíku. Ano, celý areál jaderného strojírenství objíždím ze severu po modré, pak se stočím na jihovýchod do Sence. Projedu obcí na východní stranu, po místní modré se dostanu k ropzcestí Pod Vysokou a pak už to frčí po žluté na Bílou Horu. Rozhodl jsem se kolem sokolovny projet k Boleveckému rybníku a pak po NS Údolím Berounky výjimečnně projet do Luční ulice. To je dost nudná záležitost, buď si na té nekonečné asfaltové rovině vyřídíte emaily nebo místo toho můžete točit nohama na válcích, to vyjde nastejno. Na závěr projedu Roudnou do Záhorska a uzavřu dnešek s 28 km průměrnou rychlostí 18,1 km/h. Hezký výlet, obzvlášť když se podívám na fotku z Kyjova😊

 

 

 

 

 

Skála se zříceninou hradu Kyjov

 

 

 

Čertovo břemeno na kole 2025

59 km 

14. 11. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínská lávka - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy Depo 2015, Doudlevce - Škoda park - Čechurov - Černice - Černý les - Kouty - Štěnovický Borek - Čižický potok - po NS Nebílovy Prusiny - Netunice - po červené Sukořín - Hadovka - po CT 2292 Čertovo břemeno -Únětice -  Hadovka - Střížovice - Chouzovy - V Babších - po modré Pod Nebílovským Borkem - Nebílovský Borek - Losiná - Městský les - Černice - Koterov - Božkov - Rolnické náměstí - Lobezský park - Rokycanská - Prazdroj - Štruncovy sady - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

Jak jsem si minulý výlet přesně vybavoval, tak z tohoto si pamatuji akorát Čertovo břemeno a jak jsem přemýšlel, jestli stojí za to tam dronovat. No nestálo...

 

Počasí zas tak dobré nebylo, ale na půlku listopadu pohoda. Přesto volím spíše větší cesty. Ono to přes město teda ani jinak nejde. Ze Záhorska přes Rondel sjíždím k Lochotínské lávce, poté ke Štruncovým sadům, podjedu k Mlýnské strouze a pak k nábřeží. Následuje cesta po levém břehu Radbuzy k Depu 2015 a k lávce pod ETZ (lávka Na Staru). Po ní přejedu na pravý břeh, podjedu tenisové kurty a silniční most a pak mezi Škoda parkem a řekou k panelové cestě za vodárnou. Vystoupám do Kostnicovy ulice, projíždím Bručnou a Čechurovem do Černic. Bohužel tu nejde jet nějakou zajímavější cestou, takže stoupám po silnici k bývalé cihelně, překonám dálnici a pak odbočuji na úzkou cestu přes Černý les. Sjedu ještě po CT 2126 k silnici mezi Losinou a Štěnovicemi a konečně opouštím asfalt - budu stoupat do chat v Koutech a pak lesem nad Borky. Sjíždím přímo na jih do Štěnovického Borku a pak kolem místního inline okruhu k Čižickému potoku. 

 

Po NS Nebílovy následně vystoupám k lesu a po jeho okraji pokračuji nad vsí na Prusiny ke kostelu sv. Jakuba Většího. Tam končí štěrková cesta a je třeba jet po asfaltce do Netunic. Zde se napojím na červenou a pojedu do táhlého stoupání na jih k Sukořínu. Je to pěkně kamenitá cesta, mám ji rád. Nedaleko na pastvině se muselo zřejmě něco stát nějakému zemědělsci, protože odtamtud zrovna vzlétá vrtulník. Rozhodl jsem se, že zkusím jet neznačenou lesní cestou od Sukořína na jihovýchod. Zpočátku byla cesta dobrá, potom se trochu zamotala, ale dokázal jsem projet až k CT 2134, jak jsem si představoval. Sjedu k Hadovce, pár zatáček po silnici směremna Únětice a pak prudce vpravo na CT 2292. Je to hrubá asfaltka, takže se dá jet rychle. Postupně se stáčím doleva a klesám, takže u Čertova břemena jsem opravdu brzo. Vyskočím na vrcholek skály a pak se vydávám dál na východ. Hned za 100 m ale sjíždím z velké zpevněné cesty vlevo na pěšinu. Nedávno se tu těžilo dřevo, takže cesta je sice dost rozježděná, ale aspoň nějaká tu je. Takže nakonec projedu až do Únětic a vracím se přes Hadovku, kde odbočuji znovu na CT 2134, která mě přes kopec dovede do Střížovic. Od kravína je neskutečný bordel na cestě, v tomhle mokru je to obzvlášť nepříjemné. Naštěstí pak jde jet kus po louce, ať nejsem celý od močůvky.

 

Ze Střížovic jedu po silnici na kraj Chlumu, kde odbočuji vlevo, projedu kolem relativně nově vystavěných rybníků a pak po modré stoupám k Babším a pak polní cestou a lesem k nebílovské silnici. Ještě kousek za ní jedu po modré. Na rozcestí Pod Nebílovským Borkem odbočuji vlevo a hned jak to jde prudce vpravo. Kolem lomu, kde už se přestalo těžit, dojedu právě do Borku. Za kopcem na severu je Losiná, stoupám tedy jednou z ulic, která se asi za půl kilometru mění v pěknou polní cestu. Po této písčité cestě na druhé straně sjíždím k čističce pod Losinou. Poté projedu pod APB ke kruhovému objezdu na hlavní silnici, odkud se dá zdánlivě slepou větví jet přes louku k lesu pod Radyní. Neznačenou cestou projedu pod chatami nebo spíše rodinnými domy do Městského lesa. Jak si někdo postavil hradbu přímo napříč turistickou stezkou, je lepší úsek za bývalou silnicí na Plzenec objet kolem Krmelce. Poté štěrkovou cestou mířím k podjezdu dálnice mezi Černicemi a Ostrou hůrkou.

 

Přes Plzeň pojedu Píseckou ulicí, sjedu do Koterova, poté k Úslavě přes louky mimo nudnou asfaltovou cyklostezku, po lávce a znovu po pěšince podél řeky, abych se vyhnul asfaltce. Božkovem to vezmu ulicemi Sušickou a Na Vyhlídce. Pak nad řekou po pěšince na valu na levém břehu a od Rolnického náměstí na druhé straně přes Lobezský park. Poté mě čeká už jen cesta podél Prazdroje do centra a přes Lochotínskou lávku na Severní předměstí a za Rondelem do Záhorska. 59 km s průměrnou rychlostí 20,6 km/h. I když jsem nastoupal přes 750 výškových metrů, dnes to jelo dobře.  

 

 

 

Čertovo břemeno

 

 

Lom Zahrádka

56 km 

1. 11. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Polní, lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Vinice - Sylvánský vrch - Kozí pec - Kyjovský les - Malesická skála - Kyjov - Malesice - Dolní Vlkýš - po zelené Kumberk - Čemíny - po modré Košetice - Líšťany - Klenovice - Podmokly - ryb. Hroznata - Stříbrný mlýn - Hůrky - Zlatý ryb. - lom Zahrádka - Radimovice - tůně na Zlatém potoce - Všeruby - Telecí mlýn - Kokořov - Ledce - pod Krkavcem k modré - po modré Štuperk - Košutka - Košutecké jezírko - Pod Záhorskem

 

 

Tenhle výlet si pamatuju dobře, i když jsem ještě nikdy nebyl v takovém skluzu s psaním blogu. Je to už skoro 7 měsíců, co jsem byl na téhle projížďce!😞 Ale byla pěkná evidentně. Vyrazil jsem na průzkum lomu Zahrádka a kupodivu se mi povedlo namotat trasu tak, abych se z přijatelné části vyhnul asfaltu. To je největší umění, protože žijeme v asfaltové zemi. Z plzeňského Záhorska jsem vyjel na Vinice podél ulice Na Chmelnicích. Solidně dimenzovaná ulice se už několikrát uměle zužovala, takže provoz je tu nepřehledný a pomalý, navíc je to tankodrom. To naštěstí na kole tolik nevadí, co ale vadí víc, že Sylvánské terasy nebo jak se ten svah naproti Vinicím jmenuje, se z rekreační zóny mění na sídliště a během stavby ani nejde pořádně projet na Sylvánský vrch. Samozřejmě stavba probíhá tím nejméně ohleduplným způsobem k okolí. Všude létá polystyren a další stavební materiál apod. Když jsem rozježděnou pustinou objel staveniště a vyšplhal se k Sylvánskému vrchu, pokračoval jsem přes západní obchvátek na západ ke Kozí peci. U studánky Viktorky jsem to prudce stočil doprava. Prudce jsem sjížděl, takže teď musím od potoka stoupat k bývalé cihelně, kudy se dá projet k Dolnímu Kyjovskému lesu. Je lepší se vyhnout Radčicím, protože tam ten les taky vyasfaltovali. A príávě když vyjíždím z lesa na žlutou, vidím, že mám další defekt. Musím říct, že tolikrát za sezónu jsem snad ještě nepíchnul, a to mám fungl nové kolo, vše "v továrně" v top stavu. Schwalbe je opravdu katastrofa. Asi pětkrát jsem měl defekt na zadním a když jsem vyměnil plášť vzadu za Maxxis, okamžitě přišel defekt na předním Schwalbe. To je konečná, opakovaně špatné zkušenosti s toutu "věhlasnou" značkou, opravdu už nikdy více, nikomu nedoporučuju především Rapid Ron a Racing Ralph. Sice je pěkně jasno, ale je sobota ráno, asi 9 hodin, takže pořádná zima a samomzřejmě bahno. No jsem nadšený. Od zbytku výletu mě to ale neodradilo.

 

Po žluté projíždím Horní Kyjovský les, obzvlášť na západní straně právě nad Malesickou skalou a Kyjovem je parádní cesta. Spíš náhodou jsem objevil, že pod Kyjovem vede pěščina. Ta je nesjízdná, ale dá se na ní napojit také odbočením ze žluté pod prudkou pravotočivou zatáčkou kousek před Malesicemi. Asfaltu se sice nevyhnete, ale čeká vás brůdek přes Chotíkovský potok a pak vysoká tráva se spoustou rosy směrem k silnici. Do Dolního Vlkýše jinudy než po silnici cesta nevede, takže stoupám po ní. Poté po zelené lze pokračovat pod zříceninou Komberk do Kumberku. Nejprve po štěrku sjezdem k Čemínskému potoku, kousek podél něj a pak po silničce kolem statku a do Čemín. Po modré je docela fajn cesta do Košetic. Nejprve větší prašná, přes les štěrková a pak hezká polní od Rakovny. Z Košetic pokračuji do kopce na severozápad, asfaltka brzy končí a pokračuje pěšinka, která někdy v létě bývá dost zarostlá. Dnes to šlo, jede se podél nějakých dubů, je to docela pěkné místo. Narazíte na kolmou cestu vedoucí do Hunčic, tam odbočuji doleva a asi po dvou stech metrech se vracím do západního směru na takovou hodně rozježděnou cestu do Líšťan. Tady se mi moc dobře nejezdí, ale podél potoka už to projet nejde, kdysi jsem tam několikrát jel a nestálo to za to. Z Líšťan volím cestu ke hřbitovu na kopci Orel, nevybavuji si, že bych tu někdy jel, to je příjemné. Celkem velká cesta mě dovedla ke státní varské silnici. Naštěstí ji stačí jen púřejt a můžu pokračovat po silničce do Klenovic. Malá víska, kde sice končí silnice, ale ne cesta. A na kole je to super, po nádherných lukách projedete po houpavé cestě nad říčkou Třemošná do Podmokel. Jenom teda to chce vyhnout se nějakým deštivým obdobím, umí to tu být pořádně podmáčené, jak už tak název trochu napovídá. To mě nepotkalo, takže celkem bez problému mohu pokračovat kus po asfaltové cestě kolem vypuštěného Zámeckého rybníku. Za chatami končí zpevněná cesta, to je dobře. Další chatu z druhé strany se poměrně rychle blíží stejně jako rybník Hroznata. Je tu klídek a parádní slunečný podzim, tak nelítám dronem a jen si to fotím. Po levém břehu Třemošné dojedu až k chatové osadě Na Řempu. Ještě tedy překonám planovod, na kterém se neustále něco buduje. Serpentiny kolem Stříbrného mlýna vystoupám směrem na Hůrku. Už jsem vlastně na cestě zpátky. Asi dva kilometry tedy jedu po klidné silničce, kdybych měl více času, mohl bych to objet podél PP Manětínská po nezpevněné cestě. V Hůrce odbočuji doprava na štěrkovou cestu, která slouží jako příjezdová k chatám u Zlatého rybníku. Kolem hráze je asi soukromý pozemek, ale vlastní ho zřejmě majitel s mozkem, takže tam nepostavil plot. Ačkoliv to považuji za slušnost až samozřejmost, v dnešní době tomu tak není a je třeba ocenit. Jen o kousek níže pod Zlatým rybníkem a  mlýnem jsou i skály na Zlatém potoce, kde jsem byl asi před rokem. Dnes s dovolením vynechám, vyškrábu se k lomu Zahrádka.

 

Lom je z výšky vidět moc pěkně, jenom ty barvy jsou takové podzimní. Na sluníčku už je trochu tepleji, ale ani tak se nezdržuji a vyrážim po cestě pod lomem přes údolíčko k Březovému vrchu a pak po silničce přes Radimovice kolem tůní na Zlatém potoce, které jsou ovšem ve skutečnosti na Třemošné, do Všerub. Odbočuji z hlavní silnice, vystoupám východním sídlištěm k polní cestě k lesu a pak pod Lipovicí projedu k Telecímu mlýnu. Do Kokořova nezbývá než jet po silnici a za ním se pak po zelené vyšvihnout do lesa mezi Stýskaly a Nevření. Zelená je zpravidla zoraná, tak je lepší jet skrz les a na zelenou se napojit až později. Sjezd z lesa nad Příšov stojí za to, je tam pěkná přirozená písčitá cesta a je to zábava. Podobně pak po zelené do Ledec, která už je zpevněná různým materiálem, ale dá se tam pěkně letět. Jen doufat, že proti vám něco nevyjede... Po zelené projedu i vesnici a stoupám k lesu pod Krkavcem. Přes vrchol se mi nechce, takže ho objedu západně, asi tam je nějaká místní zelená trasa značená. Po té se dostanete k modré turistické k bývalému rozcestí Pod Krkavcem, kde se sbíhjali tři turistické trasy, která byly ale z různých důvodu přeznačené, žluté už neexistuje, červená jje úplně k ničemu, protože vede ve stejné trase jako práve modrá, po které teď projedu nad Chotíkovem ke Štuperku a na Sytnou. Tam odbočuji mírně vpravo a projedu k polím za Globusem. Asi kilometr je tam pěkný singl, ale často tu chodí lidé, potom obrovské nechutné stanoviště bezdomovců a pak přes pole sjedete třeba do Krašovské. Kolem Košuteckého jezírka jsem to pak vzal zpátky do Záhorska.

 

Krásných 55,5 km za nějaké 3 hodinky, průměrná rychlost 18,9 km/h. Jedinou kaňkou jsou ty SCHwalbe komponenty.

 

 

 

 

 

Schwalbe, na kvalitu dlabe

Rybník Hroznata

Lom Zahrádka

 

Košutecké jezírko na kole

41 km 

25. 10. 2025

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 550 m

Terén: Polní, lesní a štěrkové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Na Jíkalce - Slovanské údolí - po CT 9 Vejprnice - Město Touškov - Touškovský les - po červené Čemíny - Nevřeň - Příšov - Chotíkov - Košutka - Košutecké jezírko - Pod Záhorskem

 

Spojil jsem výlet za babi tak trochu s výletem. Nejdřív tedy vyrážím na návštěvu, takže rychlopřesun po dálnici po Plzni - Rondel, přes Jíkalku do Slovanského údolí a pak už podél Vejprnického potoka až do Vejprnic. Po chvilce u babi pokračuji přes obec, projedu severozápadním sídlištěm, kde vznikla v posledních letech nová štěrková cesta mezi poli. Stoupám tedy k silnici na Vochov, překonám ji v zatáčce a pokračuji západním směrem do lesa nad Tlučnou. Za lesem je jedna větší cesta právě z Tlučné do Kozolup. Po této nezpevněné cestě dojedu do Kozolup, kterými projedu po CT 37 a pak podél potoka Myslinka, částečně po zelené, pokračuji do Města Touškova. Poslední hezká cesta, která tu zůstává, vede podél zavlažovací strouhy k Samotám. Stoupám podél touškovské rokle na severozápad. Cesta se potom v lese poněkud zhoršuje, až skoro ztrácí, ale nebojte, vyjedete na červenou turistickou trasu nad loukou nad Újezdem nade Mží. Tam už to obracím směrem na Čemíny. Necelý kilometr je to pěkně lesem, pak musíte po silnici, než odbočíte na pěšinku, která je za hájem povětšinou zaoraná nebo zarostlá.

 

Za Čemíny jezdívam po červené, ale jak ji hloupě vyštěrkovali před pár lety, donutilo mě to najít i další, zajímavější alternativy. Jednu jsem našel více severně, za vsí je to taková písčitá cesta a potom v lese se spojí s červenou. O dalších pár set metrů dále, na kopečku, je odbočka vlevo, která vede ke státní karlovarské silnici a za í pak klesá do Nevřeně. Nemám moc času, takže do Příšova jedu po silnici, aspoň že není frekventovaná. Z Příšova jedu klasicky lesem nedaleko pískovny, vyjíždím pod lesempod Krkavcem a tentokrát na Plzeň pojedu po polní cestě k zemědělskému družstvu v Chotíkově. Odtud pak jednou ze tří cest, kde dříve vedly i turistické trasy, do lesa nad Štuperkem, kde se spojuji s modrou. Na Sytné z ní potom sjíždím a beru to přes pole ke Globusu. Projedu Košutkou konečně k dnešnímu minicíli v podobě Košuteckého jezírka. Pak už jen sjedu do Záhorska.

 

Nevím, jestli je vůbec možné, že jsem nastoupal více než 550 m, ale hodinky to tak tvrdí. Průměrná rychlost naopak poměrně nízká, 18,7 km/h.

 

 

 

Košutecké jezírko

Město Touškov