pátek 26. března 2021

Dolanský mlýn

20. 3. 2021
44 km

Náročnost: Střední
Převýšení: 650 m
Terén: Lesní cesty, pěšiny, asfaltky

Plzeň-Pod Záhorskem – Zadní Roudná – Jateční – u sv. Jiří - Újezd – Červený Hrádek – po CT 3 Kyšice, Klabava – Horomyslice – po CT 2159 Nová Huť, Kouřim – po modré Dolanský most (mlýn) – Dolany – Žichlice – Hromnice – Českobřízský mlýn – Česká Bříza – Třemošná – Záluží – po CT 2151 Chotíkovský les, Košutka – Košutecké jezírko – Pod Záhorskem

 

Sice je dneska zima jako pes, ale bez nějakého vyvětrání venku už se to nedá moc vydržet, tak dam nějaký kratší výlet kolem Plzně. Plánuji to hlavně po asfaltkách, abych někde nezapadnul ve směsi bahna a ledu. Kolem pramenů vyjíždím k Zadní Roudné a stavbě východního průtahu. Po Masarykově mostě překonávám Berounku a kolem sv. Jiří stoupám po CT 3 do Újezdu, pak podél Hrádeckého potoka do Hrádku a dalším stoupáním, ve stínu lesa po sněhovém poprašku, na Kyšice. Do Kyšic už cesta klesá a za nimi, stále po CT 3 se taktéž dost sjíždí ke Klabavě. Po jejím levém břehu skrz chatovou osadu a pak po obslužné cestě pro golf mířím do Horomyslic.

Následuje sice nezpevněný a pochopitelně rozbahněný úsek po CT 2159, ale vše můžu spláchnout v brodu při druhém přejezdu meandru Klabavy v Nové Huti. No ale na dalším úseku do Chrástu stejně ještě něco nachytám a pak po modré ve sjezdu k Dolanskému mostu tuplem, takže ta koupačka vlastně k ničemu až tak nebyla😀 Potkávám první a jediné další cyklisty na dnešním výletu, mrknu na Dolanský mlýn s jezem a chystám se stoupat do Dolan. Jezdím po silnicích tak málo, že mi cesta do Žichlic kolem statku Na Mokřinách přijde vlastně nevšední. Jede se proti větru dlouhou alejí, ale celkem mi to utíká.

V Žichlicích za Třemošenkou odbočuji vlevo a zkratkou se tak dostávám do horních Hromnic. Všude pusto a prázdno, ještě chvíli stoupám a v serpentinách ke hřbitovu se už silnice svažuje. Vracím se totiž do údolí Třemošenky. Rozhodl jsem se, že se podívám ke skalce, kde je vyznačen bývalý dřevěný hrádek. Po něm tu nejsou žádné památky, ale pocukrovaná skalka je také pěkný cíl. Moc se nezdržuji a stoupám do České Břízy. Z návsi po místní modré turistické trase vede zpevněná polní cesta ke hřbitovu a později výrazně klesá na kraj Třemošné. Bohužel se tu těžilo, takže kvůli vyjetým kolejím, bahnu, sněhu, ledu a kamení se nedá využít potenciál sjezdu.

Za třemošenským nádražím se chytnu zelené značky, která mě provede bludištěm cest a ulic kolem sportovního areálu k lávce přes obchvat. Tím se vlastně dostávám na kraj Záluží. Lesními cestami, kousek po místní žluté turistické značce dojedu k mnohačetnému rozcestí, kde se vydávám po hrubé asfaltce na západ. Rychle se to stáčí  na jih k CT 2151. Lesem to touto cestou rychle utíká, zatím je to i převážně z kopce. Křižuji zálužskou silnici, za chvíli ledeckou, pak je to dvakrát přes údolíčko, potkávám pár běžců, jinak se po lidech slehla zem😊

Přes Sytnou se vracím stále po CT 2151 na Košutku. Do sjezdu ke Košuteckému jezírku už se mi moc nechce, protože pěkně mrznu. Není vůbec provoz, tak se nemusím zdržovat komplikovaným řešením cyklostezky podél Karlovarské třídy a beru to po silnici. Netrvá to tedy dlouho a už se hrnu do tepla Pod Záhorskem po 44 km v mrazu. Průměrná rychlost jen 19,8 km/h, to jsem tomu moc nedal. Ale zase 650 m převýšení, to je možná vysvětlení.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Dolanský mlýn za Dolanským mostem

 

 

 

čtvrtek 25. března 2021

Soutok Radbuzy a Úhlavy

11. 3. 2021
44 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 400 m
Terén: Lesní cesty, pěšiny, asfaltky

Plzeň-Pod Záhorskem – Vinice – Pecháčkův statek – Radčická – po NS Údolím Mže Plzeňská ulice – Křimická – Zadní Skvrňany – U Brůdku – Nová Hospoda – po zelené Valcha – Lhota – po NS Údolím Radbuzy Černý Most, Tyršův sad – Výsluní – Luftova zahradasoutok Radbuzy a Úhlavy – Vokounova lávka – po žluté Čechurov, Černice – pod Ostrou hůrkou U Přivaděče – Koterov – po NS Údolím Úslavy Božkov – Rolnické náměstí – Lopatárna – Masarykův most – Zadní Roudná – Pod Záhorskem

 

Ještě jsem vydržel a naplánoval výlet skutečně po katastru Plzně a ukázalo se, že to byl vlastně velmi dobrý nápad. Vyhlédl jsem si ostroh na soutoku Radbuzy a Úhlavy, který jsem ještě neprozkoumal. Vyrazil jsem ze Záhorska nad zoo a sjížděl pod Vinice přes bývalý Pecháčkův statek. Překonal jsem Mži po lávce a napojil se na NS Údolím Mže, po které jsem pokračoval až k řadě chatek podél konce křimické Plzeňské ulice. Tudy jsem projel do Zadních Skvrňan a po stezce od konečné tramvaje až k přemostění konce Pecháčkovy ulice přes Regensburskou. Přímo pod mostem se dá projet na Vejprnickou.

Z Vejprnické odbočuji k viaduktu U Brůdku, hned za ním se vydávám na lesní cestu podél trati prudce do kopce (je tu uklizená černá skládka 👍) a pokračuji lesem rovnou za nosem s tím, že se budu stáčet zpět k Nové Hospodě. Po pěkných pěšinách, které ani nejsou vyznačené v mapě, jsem vyjel pěkně u sokolovny a snadno se tak dostal k přemostění domažlické výpadové silnice. Následně se chystám jet po zelené na Valchu. Všude se tu těžilo, takže cesty jsou rozježděné a po zimě velmi rozbahněné. Z Valchy od konečné jsem zkusil cestu přes mokřad Lučního potoka, nějak jsem to přebrodil, ale podmáčený terén mě čekal i v kopci a lese k letišti Lhota. I odtud do Lhoty jsem zvolil cestu, kterou jsem ještě neprojel. Také jsem se brodil bahnem, ale to není překvapení, když tají zbytky sněhu.

Lhotou projíždím po NS Údolím Radbuzy a lesem se dostávám do Černého Mostu. Stále po NS překonám přehradu po lávce a stoupám k Tyršovu sadu. Nechce se mi klasickými cestami, tak to vezmu ještě přes vršek Chlumu a klesám k lávce přes přivaděč. Výsluní projíždím pokud možno ze severu podél řeky, dostávám se k Luftově zahradě a přes Zborovskou k Meditační zahradě. Odtud se dá sjet malinkou nenápadnou pěšinkou podél potůčku k Radbuze a rozmáčenou loučkou už je to na dohled soutoku Radbuzy a Úhlavy. K mému překvapení se odtud dá pokračovat podél Úhlavy k Vokounově lávce. Sice se tu musí na několika místech přeskočit koryto nebo potůček, ale jinak je to pěkná cesta. Nad Vokounovo lávkou vystoupám do Čechurova a klasicky po žluté projíždím rezidenční čtvrtí do Černic až pod dálnici. Z kruhového objezdu vyjíždím „tajným“ exitem na polní cestu vedoucí kolem dálničního nájezdu pod Ostrou hůrkou.

U trati se dá podjet dálnice zpět na plzeňskou stranu a projet bahnitou cestou kolem chatek a zřejmě rozestavěné další haly na travnatý koridor mezi tratí a halami, kudy se dá protáhnout k silnici na Koterov. Sjedu k Úslavě a hned za mostem odbočuji vlevo po NS Údolím Úslavy přes Božkov na Rolnické náměstí, pod Rokycanskou, stále po břehu k Lopatárně. Zde přejíždím na levý břeh, míjím lávku ke sv. Jiří, vyjíždím na Jateční ulici a přes Masarykův most se vracím na Zadní Roudnou a do Záhorska.

I v Plzni jsou stále cestičky, které se dají objevovat, uzávěra pohybu mi v tom vlastně pomohla a tak jsem strávil pěkných 44 km převážně v terénu po Plzni. Průměrnou rychlost jsem udržel těsně nad 20 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Od soutoku Radbuzy (vpravo) a Úhlavy (vlevo) proti proudu

 

pondělí 22. března 2021

Skála Kozí pec u Radčic na kole

3. 3. 2021
41 km
 
Náročnost: Malá
Převýšení: 600 m
Terén: Lesní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem – Mikulka – Senecký rybník – Senec – Škoda JS – PP Doubí – Orlík – po žluté zálužská silnice, ledecká silnice – po červené PR Petrovka – po žluté Bolevec – Košutka – Kozí pec – Radčice – kaple Panny Marie Pomocné – Kyjovský les – Malesická skálazřícenina Kyjov – Malesice – Křimice – po CT 2151 Zadní Skvrňany – NS Údolím Mže – Sylván – Sylvánský vrch (rozhledna) – Kopeckého pramen – Lochotínský park – Pod Záhorskem

 

Máme tu tvrdou uzávěru pohybu a tak se musíme pohybovat jen po katastru obce. V Plzni máme to štěstí, že katastr je celkem velký a zahrnuje i lesy. Zkusím tedy Kyjovský les kolem Malesic a Kozí pec nad Radčicemi, jestli se tam dostanu kolem stavby západního obchvatu. Stoupám nejprve na Mikulku, odkud sjíždím po louce do ulice Pod Stráží a novou, zatím nedostavěnou křižovatkou pokračuji do Malého Bolevce. Kolem Prokopávky mířím na hráz Seneckého rybníku a pak začínám stoupat na kraj Sence, kde přesně vede hranice katastru😀

Lesními cestičkami se postupně stáčím k areálu Čepra. Tady v lesích se jezdí hezky. Abych se udržel v Plzni, mířím zpět směrem do města po CT 2151 podél trati. V online mapě už je zakreslený podjezd pod výpadovkou na Most, ale teď když se dívám do svých aktualizovaných offline map, pochybuji o své střízlivosti, když nikde nic nevidím. Stejně jsem dojel k podchodu pod tratí a když jsem viděl širokou novou cestu vedoucí na severozápad, zkusil jsem ji. Za pár metrů už vidím rozestavěný velký podjezd. Sice je tu bahenní lázeň, ale mám radost, že někdo aspoň trochu myslí i na jinou mobilitu, než automobilovou, a dá se tak projet do lesů pod Krkavcem.

Pěšinkou směrem na sever pokračuji k hranici katastru na rozcestí Orlík a pokračuji po žluté na západ. Je dost bahno, ale jinak se tu jede pěkně. Případně je tu paralelní zpevněná silnice, ale zdá se, že už je v jiném katastru😛 Křižuji zálužskou silnici, kde hlídkuje Celní správa. Za křižovatkou se držím stále po žluté a za ledeckou silnicí se vydávám vlevo k červené turistické značce. Tudy sjíždím do PR Petrovka. U Strženky odbočuji na žlutou, kudy se dostávám k bezejmenným rybníčkům na kraji Bolevce. Po písčité cestě vykáceným prostorem pod vysokým napětím stoupám k modré turistické trase. Po té se přiblížím Krašovské ulici a Globusu. Po tankodromu po zelené vyjíždím mimo město (asi tu bude brzy další obchodní zóna, tak užívám, dokud to tu není definitivně pohřbené). Zelené odbočuje vlevo, já pokračuji do lesa rovně a prudkým sjezdem se dostávám nad (asi) Radčický potok, kde je spousta pěšinek, z nichž jedna vede ke skalce Kozí pec.

Následuje sjezd ke studánce Viktorka a bahnem kolem chatek do Radčic. Ke kapli Panny Marie Pomocné tentokrát nejedu po zelené, ale menší cestou severněji. Od kaple pak stoupám nepříjemným kopcem ke žluté trase do Chotíkova. Po žluté pak projíždím Kyjovský les kolem Malesické skály a zříceniny Kyjov. Cesta se tu pěkně vlní, ale bývá tu dost lidí. Na závěr se prudce technicky sjíždí na kraj Malesic. Po NS Údolím Mže a nenápadnou pěšinkou podél náhonu jsem projel k zámku Křimice. Projíždím celou obcí a po CT 2151 se směruji na Zadní Skvrňany. Od železniční stanice projíždím k chatám na konci Plzeňské ulice a vyjíždím na NS Údolím Mže, přejedu lávku u zoo a ulicí Pod Vinicemi stoupám na Sylván. Netrefil jsem to úplně tak, jak jsem chtěl, ale nakonec jsem se dostal na zelenou od Zámečku. Je sice nutné projet kousek stavbou, ale nic se tu teď neděje a lidé tu chodí, je tu i vyšlapaná pěšina. Po CT 2151 pak mířím na Košutku kolem rozhledny Sylván.

Po bahnitých cestách s mnoha slepými rameny (to ani nejsou ulice) sjíždím otřesnými křovisky plných nepořádku a přístřešků bezdomovců ke Kopeckému pramenu a pak už jsem skoro Pod Záhorskem…

Aspoň jsem se vyvytral, když se teď skoro nic nemůže dělat a už vůbec nikam jezdit. 41 km, 600 m převýšení a průměrná rychlost 16,8 km/h.

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati
 

 

Skála Kozí pec

neděle 21. března 2021

Kaple Štěnovice

26. 2. 2021
65 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 800 m
Terén: Asfaltky, polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem – Kotíkovská ulice – Košutka – Košutecké jezírko – rondel – Štruncovy sady – prazdroj – Pod Záhorskem – Depo 2015 – Doudlevce – po CT 3 Bručná – Hradiště – Radobyčice – po červené Štěnovice – po zelené Vysoká – Lišice – jez Lišice – Snopoušovy – Předenice – po zelené Nebílovy-kaple – po žluté Čižice – po červené Štěnovice - kaple Štěnovice – cihelna Černice – Černice – po žluté Čechurov – Škoda park – po CT 3 centrum Plzně – Štruncovy sady – Rooseveltův most – Pod Záhorskem

 

No, tak prvních 15 km jsem najezdil jen kvůli vyzvednutí balíčků a zásilek, ale zamířil jsem na Košutku, takže mě neminulo dlouhé stoupání a pak Košutecké jezírko, stále ještě pod vrstvou ledu. Pak jsem musel ještě do Hornbachu pro materiál, abych se pokusil opravit svou vidlici na kole za 30 korun+práce místo výměny za novou včetně zapleteného kola, bratru za cca 15 tisíc.

Když jsem tedy vyrazil na tu hlavní část výletu, byl jsem povzbuzen tím, že posledních pár dní je opravdu teplo a bahna ubývá. Vydal jsem se tedy i více mimo zpevněné cesty. Přes město to jde hůře, ale když to vemu přes Šafaříkovy sady... Kolem Radbuzy se dá jet celkem slušně, na levém břehu od papírny bývá méně lidí. Nebýt několika stanů s bordelem a bezdomovci projíždím hezkým koutem přírody kolem loděnice a vyjíždím na Malostranský most. Kolem Škoda parku pak pokračuji po CT 3 na Bručnou, sjíždím do Hradiště a pokračuji po cyklostezce do Radobyčic. Následuje dlouhé stoupání na Valík a prudší sjezd k dobřanské silnici.

Ve Štěnovicích se cesta krásně kroutí, ale posledních pár serpentin si zkracuji po červené turistické značce, po které konec konců pokračuji až k jezu, kde odbočuji na menší cestu na zelenou. Začínám stoupat, cesta se mění v pěšinku a za chvíli je to tak prudké, že se dá sotva jet. Bohužel se tu masivně kácelo, takže se beztak nedá vlastně skoro ani projít. Další asi kilometr a půl pokračuji po mírně stoupající, větší, lehce zpěvněné cestě a pokračuji na ní i poté, co zelené odbočí vzhůru k Vysoké. Já stoupám trochu pozvolněji, ale nechá se to šlapat. Na dalším rozcestí odbočuji vlevo a zvlněnou, nicméně převážně klesající cestou obkružuji Kozí kámen.

Snažím se držet větších cesta, za PP Pod Smutným koutem tedy odbočuji vpravo a pak hned vlevo, dostávám se na 200 m na zelenou a pak z ní zase odbočuji mírně vlevo hned za křižovatkou s velkou cestou. Dostávám se nad Hradčany a ačkoliv jsou pro mě ty cesty tady pořád bludištěm, zde poznávám, že mohu údolím klesat a docela přímo tak vyjet z lesa a polní cestou sjet do Lišic. Ani za vsí mezi rybníčky k lávce přes řeku, ostrůvek a náhon, jsem se neutopil v bahně, tak dobrý.

Začínám se vracet po polní cestě do Snopoušov, poté po silnici do Předenic a pak dlouhým stoupáním nad Nebílovy. Tam se stáčím vlevo na žlutou turistickou značku a klesám opět přes úsek cesty pekelně zdrancovaný těžbou. V Čižicích jsem přesto za chvilku, shodím nějaké bahno v zatáčce a přes Úhlavu kolem mlýna pokračuji po červené chatovou osadou zpět do Štěnovic. Kolem zámku a přes staré Štěnovice opět vyjíždím serpentinami po červené a přímo nad obcí se konečně po letech jedu podívat na kapličku schovanou ve stráni nad řekou.

Přejíždím hlavní silnici, vydávám se do kopce k vrcholu Valíku, ale v levotočivé zatáčce pokračuji rovně na neznačenou cestu vedoucí nad východní ústí tunelu. Podél dálnice se dá dojet až k bývalé cihelně. Zde se už napojím na silnici a pokračuji po ní do Černic. Černice a Čechurov projíždím po žluté, přes město se vracím od Škoda parku tentokrát po pravém břehu Rabuzy po CT 3, kolem papírny a U Ježíška. Přes řeku se vracím až u bývalého Domu kultury, poté přes Mlýnskou strouhu a Lochotínskou lávkou k rondelu a do Záhorska.

Teprv únor a už dva poctivé výlety, letošní sezóna začíná snad ještě ostřeji než loňská. 65 km, téměř 800 m převýšení a průměrná rychlost 19,4 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Kaple Štěnovice



čtvrtek 18. března 2021

Buddhistická stúpa Těnovice

23. 2. 2021
64 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 900 m
Terén: Asfaltky, polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem – U Prazdroje – seřaďovacví nádraží – Božkov – Koterov – Starý Plzenec – Sedlec – po zelené Svidná – Lipská alej – po CT 2154 Neslívský rybník, Hádek – po CT 2040 Kornatice, Lipnice – po CT 2039 Těnovice – buddhistická stúpa – Spálené Poříčí – po CT 2299 Milínov, Šťáhlavice – dubová alej – Starý Plzenec – po CT 31 Koterov – Velenická ulice – Částkova ulice – Železniční ulice – Na Rychtářce – Pod Záhorskem

 

Extrémně teplé dva týdny v únoru mě vyhnaly po třech měsících na kolo. Vybíral jsem více zpevněné cesty a tak právě kolem Těnovic se to hodí. Sjíždím přes rondel po Rooseveltově mostě k prazdroji a následně za železničním mostem vpravo, do areálu seřaďovacího nádraží a tudy až k Částkově ulici. Na chvilku sjíždím k Úslavě, od střelnice ale stoupám k likérce a po NS Údolím Úslavy mířím na Koterov. Do Starého Plzence jedu po silnici, asfalt jako asfalt, provoz není.

Zůstávám na pravém břehu řeky, do Sedlce jedu Podhradní ulicí a pak přes pořádně šťavnatou louku pod Hůrkou. Čeká mě pak prudké výživné stoupání po zelené turistické trase k Sedlecké skále. Je hodně mokro, taje sníh a místy v lese jsou ještě zmrazky. Za rokycanskou silnicí se situace zlepšuje, na Svidnou vede zpevněná cesta. Na Svidné jedu jen mírně vlevo, skoro rovně, ale není tu asfaltka, jak jsem myslel, takže trochu bahna v tom táhlém sjezdu nachytám. Dojedu až na Lipskou alej, která není ničím významná, krom toho, že má jméno. A je rozježděná od nějaké těžby, takže se brodím bahnem. Docela se tedy těším na pevný povrch na CT 2154, po níž mířím kolem Neslívského rybníku a Hádek. Do Kornatic už vede CT 2040 a v závěru to pěkně klesá, je zima. Projíždím poklidnou ves a začínám stoupat po (v létě) prašné štěrkové cestě do Lipnice. Dnes i vlivem hnojení polí je cesta úplně rozježděná a připomíná spíše bahnotok. Z Lipnice už je to co by kamenem dohodil do Těnovic po nefrekventované silničce. Jen trochu do kopce. O něco víc se to pak zvedá na místní komunikaci přímo k buddhistické stúpě. Oproti mé poslední návštěvě před několika lety je tu navíc parkoviště a několik zákazů. Ale lepší, než kdyby si to soukromý majitel oplotil.

Při obcházení stúpy jsem poněkud vychladl a tak mi dlouhý sjezd do Spáleného Poříčí kolem Šťastné věže (CT 2288) těší o něco méně, než by mohl. Rychle se to ale změní, protože z náměstí po CT 2299 ke kapličce je to pořádná stojka. Do Milínova je cesta opět těžce podmáčená (v pořádku, takový stav už pomalu ani nepamatujeme), takže to moc neodsýpá. Navíc mi začíná střílet řetěz - nepochopitelné, když jsem měnil řetěz s kazetou najednou. Takže tahle kazeta vydrží míň než dobře udržovaný nevytahaný řetěz KMC X10, masakr :-O Musel jsem objet pár močálů, ale tohle je fajn cesta. Z vrcholku Dobšovky ještě přes jedno údolíčko na hřebínek Sváreče a hurá sjezdem do Milínova. Za Milínovem se vyšvihnu ke kopci Kohout a pak se dlouho sjíždí po asfaltce ke trati a zastávce Šťáhlavice. Vsí projíždím na její severozápadní cíp a dostávám se tak zhruba do poloviny dubové aleje vedoucí z Kozlu do Šťáhlav. Červené turistické, podmáčené i v létě, se dnes bojím, takže stoupám po silnici na křižovatku pod Radyní a pokračuji vpravo do Starého Plzence. Vlak jsem samozřejmě chytil jak ve Šťáhlavech, tak zde v Plzenci.

Do Plzně-Koterova jedu po CT 31, tentokrát vystoupám do ulice U Seřadiště, kde už se ruší nádraží a chci projet Velenickou ulicí, o které jsem si dodnes myslel, že je slepá a vede jen k nějakým průmyslovým areálům. Není tomu tak, docela elegantně, ale krajně zanedbanými lokalitami, se tudy dají projet podél trati celé Slovany. Do centra pak jedu Lobezskou ulicí, kolem nádraží do Tyršovy ulice, kde ovšem se zkrátka rozumně projet nedá, takže teda jedu tak nějak blbě po silnici až k fotbalovému stadionu. Poté už můžu po chodníku na Lochotínskou lávku a nahoru do Záhorska.

Docela pěkný výlet pro začátek, 64 km neurazí, 900 m převýšení také nezostudí. Ještě je ale čas běžek, tak bych prosil trochu (tak o 20°C) nižší teploty.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

  

Buddhistická stúpa v Těnovicích

středa 17. března 2021

Mariina skála - vyhlídka u Kornatic

21. 11. 2020
73 km
 
Náročnost: Velká
Převýšení: 950 m
Terén: Asfaltky, lesní a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem – centrum – Depo 2015 – Mlýnské nábřeží – Tyršův most – České údolí – Slunečná lávka – Výsluní – Malá Homolka – Radobyčice – po červené Valík – Štěnovice – Čižice – po červené Předenice – po zelené Nebílovy – V Babších – po modré Chouzovy – Želčany – Olešná – Nezvěstice – po žluté Mariina skála (vyhlídka), Pod LopatouNZ Okolo Kozlu – Svidná – po zelené Sedlecká skála – Sedlec – po NS Staroplzenecká Starý Plzenec – Koterov – Božkov – teplárna – Masarykův most – po NS Údolím Radbuzy Štruncovy sady – Roudná – Pod Záhorskem

 

Tak tu máme poslední výlet letošního roku. Vyhlédl jsem si Mariinu skálu a spoustu cest k prozkoumání. Přes Plzeň jezdím rád kolem řeky a sice ze Záhorska přes centrum Plzně k Depu 2015 a poté stále po levém břehu Radbuzy kolem Papírenské a Doudlevecké lávky za loděnici v Doudlevcích. Podjíždím Malostranský most, za nímž je nutné vyjet na chvíli na Zborovskou. Hned se ale vracím k řece po polní cestě, vlastně k soutoku s Úhlavou. Pěšina dále pokračuje pod Tyršovým mostem až k asfaltové cestě vedoucí Českým údolím.

Přes Slunečnou lávku a krátkým prudkým stoupáním vyjíždím na Výsluní, klikatými uličkami projíždím k doudleveckému hřbitovu a pak Slámovou ulicí ke krátkému nezastavěnému úseku, který ústí v rezidenční oblasti Malé Homolky. Chtěl jsem tudy projet a pokračovat mezi poli k Radobyčicím. Jenže si tu postavili domky tak chytře, že se z ulice nedá přes pozemky vůbec dostat do krajiny😀 Celé jsem to tedy obkroužil, projel po hlavní, frekventované silnici (kudy vede cyklotrasa 2155 😲 ), nicméně hned za zastavěným územím odbočuji na nadějnou cesto vpravo k remízku. Tam naděje celkem končí. Není extrémní bahno, tak to zkusím ve stopě po traktoru dál. Kus jsem dojel, ale samozřejmě jsem pak jel i polem. To už bylo v místech, odkud jsem se nechtěl vracet. Dojel jsem tedy na půl cesty mezi Litice a Radobyčice. Po silnici do Radobyčic jsem tedy shodil kila zeminy a už o něco lehčí stoupám Podhájím k Valíku.

Rozhodl jsem se vyzkoušet malou pěšinu začínající kousek pod křižovatkou s Dobřanskou silnicí směrem k řece. Skutečně se tu dá přes skalky ve srázu projet až k obslužné lávce vodočetu. Sice je tu zákaz vstupu, ale snad proklouznu… Přes louku tedy dojedu k zámku Štěnovice, přejedu řeku na druhou stranu a zkusím se po pravém břehu Úhlavy dostat až do Čižic, to bude celkem výzva. Za fotbalovým hřištěm se projet dá, kolem chatek nad jezem také, pak už se údolí trochu otevírá a pěšina stále pokračuje. Pár překážek tu sice je, ale i v tomto případě jsem úspěšný a dorazil jsem až k mlýnu v Čižicích.

Lesem přes kořeny pokračuji po červené turistické značce do Předenic, kde se stáčím na (severo)východ, po zelené intenzivně stoupám nad Nebílovy. Vesnice je v hlubokém údolí, takže výšku ztrácím a neznačenou cestou mezi sady po obvodu kopce Průhon opět stoupám. Terénem, ale bez větších obtíží jsem projel na modrou k rozcestí V Babších. Následuje sjezd do Chouzov, krátký přesun po silnici do Želčan a asfaltka do Nezvěstic. Po žluté prudce stoupám přes Vartu, poté mírněji lesem nad Milínov a k Mariině skále už se klesá. Je tu hodně lidí, kvůli lockdownu se nesmí v podstatě nic kromě výletování, takže není divu. Počasí mi ale přeje. Ve sjezdu po žluté pod Lopatu mi ale nepřejou neukáznění chodci. Od Kornatického potoka stoupám jako obvykle první zatáčku po NS F. X. France, pak k Hájku po modré, kterou nechám odbočit vlevo a pokračuji rovně, dokud nenarazímna NS Okolo Kozlu. Tou se nechám dovést k CT 2154, křižuju ji a pokračuji táhlým stoupáním po lesní cestě na rozcestí s asfaltovou cestou, po níž se vydám vlevo na Svidnou. Po turistické i cyklistické trase rozbitou asfaltkou sjíždím k rokycanské silnici a tyto trasy opouštím pod Sedleckou skalou, kde kolem střelnice vede zkratka do Sedlce.

Prudce sjíždím k Tymákovskému potoku a po NS Staroplzenecká pokračuji přes louku přímo do Starého Plzence. Do Koterova jedu pěšinkami po lukách na levé straně Úslavy. Pokud možno se vyhýbám asfaltce. V Koterově se podél řeky projet nedá, tak stoupám do vsi a pak sjíždím zpět k řece a tím se dostávám k Božkovu. Tentokrát jsem zvolil cestu z ulice Na Vyhlídce na levý břeh řeky, pak ulicí na Cihlářce nahoru, projet podél seřaďovacího nádraží k Rokycanské a pak jsem to zkusil ještě projet kolem teplárny. To bohužel nejde a jsem rád, že mě tam v těch šílených končinách někdo nezamordoval😀 Vracím se tedy na Jateční, přes řeku jedu po Masarykově mostě a pak pod ním projíždím po pěšině na Zadní Roudnou. Po silnici mě to nebaví, tak to beru po NS Údolím Berounky do Luční ulice a pak kolem pramenů do Záhorska.

Parádní tečka za rekordní cyklosezónou, ve které jsem těmito 73 km dovršil 4000 km. To je takové pozitivum koronaviru. Ani dnešní převýšení téměř 1000 m není marné, průměrná rychlost 18,4 km/h odpovídá.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Mariina vyhlídka
Lávka k vodočetu přes Úhlavu ve Štěnovicích

Mariina skála