Wolkenstein hrad a Brückenklippe - Krušné hory/Erzgebirge

105 km

8. 7. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 2200 m

Terén: Polní, lesní a asfaltové cesty

 

Abertamy - Hřebečná - Ryžovna - Myslivny - Tellerhäuser - Pfahlberg - po žluté Crottendorf - po Zschotautalradweg Walthersdorf, Schlettau - po modré Frohnau - Schönfeld - Neundorf - Falkenbach - po červené Wolkenstein - Brückenklippe - Wolkenstein - po červené Thermalbad Wiesenbad, Wiesa - po zelené Annaberg-Buchholz - Neu Amerika - po červené "Firstenweg" Kuhbrückenberg - po zelené Große Mittweida, Wurzelberg - Bächelhütte - PP Zlatý kopec - po Ježíškově cestě Myslivny - Ryžovna - Hřebečná - Abertamy

 

 

Včera jsem se rozcvičkově projel 85 km na Výsluní a protože to vypadá na den jako korálek, rád bych se  dneska vydal do německého Wolkensteinu. Tam už pošilháávam léta, jenže je to pekelně daleko. Podle prvního mapování to vypadá nejméně na 95 km. Bude toho dost, ale jdu do toho.

 

Z Abertam vyrážím přes Hřebečnou po louce sjezdem k Bystřici a pak po NS Hřebečná. Pod dolem Kryštof definitivně vyjíždím na silnici a stoupám kolem Maringotky. Za kopcem naopak vychutnávám serpetiny ve sjezdu k Ryžovně. Do Mysliven jedu taky po silnici, podél Blatenského příkopu bych jel věčnost. Na Myslivnách odbočuji vlevo směrem na Zlatý Kopec. Ještě kousek vystoupám a pak sjíždím až do zatáčky s rozcestím Ostrá. Tam odbočuji vpravo na CT 2008 a stoupám k hranici kousek nad Tellerhäuser. Bohužel musím přes hluboké údolí Klingerbachu. Usnadňuju si to tím, že nejedu po spádnici, kde vede zelená a žlutá trasa-takové ty německé, které nikdy neodpovídají mapě, ale ulicí Am Einsberg. I tak je to výživný kopec. V lesích se evidentně přes týden těží a všude jsou tu zákazy vstupu. První respektuji a jedu oklikou. O něco později na Klöppelstraße už ale nevidím jiné východisko, než vjet do "zakázané" zóny. Odbočuji vpravo na malou zarostlou lesní cestu, po které vede asi jakási žlutá, ale řídím se navigací v hodinkách stejně. Je to opět napříč hřebeny i údolími. Jen pár set metrů před Pfahlbergem jedu po větší cestě, ještě než dojedu na vrchol tohoto kopce, odbočuji vlevo na malinkou pěšinku, doufajíc, že neskončim někde uprostřed lesa. Pěšinka začíná klesat nesměle, ale díky bohu je průjezdná. Pak je však třeba odbočit prudce vpravo a tam už se klesá opravdu vydatně. Odbočující žlutou, nějakou kančí stezku, nechávám odbočit, raději si po obyčejné špatné lesní cestě dojedu až do údolí k Mittweidě. Ještě chvíli klesám, ale pak odbočuji mírně vpravo a znovu po žluté se vydávám přes kopec do Crottendorfu. To je po zpevněné cestě a pak po malé silničce. Celým obydleným údolím říčky Zschopau vede cyklostezka a červená turistická trasa. Těch se držím, ačkoliv několikrát se mi povedlo přejet odbočku a pak jsem jel nějakou vhodnější zkratkou. Po téhle Zschopautalradweg se jede dobře, za což jsem rád, protože toho mám dnes hodně před sebou. Projíždím tedy Walthersdorfem, pak je to kousek po louce k silnici a to už jsem téměř ve Schlettau. 

 

Ve městě jsem se nějak zamotal, takže modrou trasu vedoucí do Frohnau jsem nejdřív minul. Ale vrátil jsem se, abych se mohl pustit do brutálního kopce po Jakobsweg. Stará zemědělská cesta vede v podstatě celou dobu po asfaltu, jen krátký úsek je po štěrku. Projíždím Frohnau, vlastně takovou západní část Annabergu na druhém břehu Zschopau a s co nejmenší ztrátou výšky jedu dál na sever po červené trase. Minul jsem zříceninu rozhledny Schreckenberg a za posledním domkem o něco dále končí zpevněná cesta, těším se tedy na sjezd do Schönfeldu, který je ovšem hodně rozbitý. tato cesta ústí na hlavní trase do Chemnitz, takže rychle ujíždím, abych mohl v klidu pokračovat mimo provoz. Znovu stoupám od řeky po polních cestách nad obcí Wiesa, ale do Neundorfu nakonec sjíždím. Pak se pochopitelně stoupá do Falkenbachu. Za ním jen podjedu obchvat a po červené sjedu přes Schönbrun do Wolkensteinu. Nestíhám všechno obdivovat-krásná řeka, skála, hrad, nádraží, lokomotivy... Vydávám se přes lávku ke skalním útesům, tlačím kolo po rozličných stezkách s mnoha výhledy a protože jsme sjel z hor do nížíny, užívám si docela výhně. Obejdu tedy zámek/hrad, pokochám se náměstím a malým historickým centrem a pokračuji ke kamennému "jazyku" Brückenklippe. Je tu prazvláštní značení, jak je u Němců zvykem. Cestu si tedy vybírám sám, a to přes Anton-Günter Höhe. Po dvou kilometrech cesty se zjevil opět zákaz vstupu kvůli nebezpečí pádu stromů, což jsme tedy směle ignoroval, úprotože jsem se sem netáhl 50 km, abych ostrouhal. Hned o pár metrů dále jsem potkal nějaké turisty, takže jsem nebyl sám. Sjel jsem, kam až to šlo, ale úplně na kolo to tu není. Brückenklippe je každopádně moc zajímavý, jen je trochu schovaný za stromy. Výška nad řekou je nicméně dechberoucí. Brzy se však vydávám dál, protože Wolkenstein mi ukrojil hodně ze zbývajícího času.

 

Ve sjezdu do údolí jsou nějaké schody a podobně, takže občas musím vzít kolo na záda. Jak ale vyjedu na asfaltku, zbývá jen něco přes kilometr zpátky do Wolkensteinu, kde pokračuji po silničce údolím Zschopau. Zatímco však silnička přejíždí na pravý břeh, já zůstávám na zpevněné cestě na levém přehu, kudy jsou vedeny turistické a cyklo trasy. Zatím se mi nejde špatně, je to teď navíc se stínu, takže mě netrápí hic. Takto pohodově jsme dojel až do Wiesenbadu, odkkud už cesta není tak přímočará. Můžete sice jet po silnici, ale já mám asfaltu dost, takže pokračuji po červené turistické trase, takže překonám řeku, slepé rameno a nakonec i trať, pak ještě dvakrát znovu řeku, kde mezi mosty jedu po pěkném singlu. Dále je však cesta nejasná, chtěl bych si to oproti značené cestě zkrátit, ale ukázalo se, že to nelze, v mapě jen došlo ke zkreslení kvůli tomu, že cesty vedou moc těsně podél sebe, jen v jiné výšce strmého úpatí. Cestu lesem kolem dalšího meandru si užívám a radostně tak jedu vstříc Wiese. Z ní musím vystoupat po zelené do Annabergu. Projíždím celým městem od severu na jih. Projel jsem si náměstí "Markt" a St. Annenkirche a pak se snažím uličkami promotat co nejpříměji dál. Určitě by to stálo za samostatnou podrobnější návštěvu, ale teď není čas. Zavřené ulice mi trochu komplikují navigaci a když jsem sjel k nějakému mostu a začínám stoupat, říkám si, že už jsem konečně za městem a o krok blíže horám. Jenže pak se silnice začla podivně stáčet a já zjistil, že jsem vystoupal špatným směrem. Tak zase zpátky a hurá k řece Sehma a super prudkým stoupáním kolem St. Katharinenkirche v Buchholzu na ten správný kopec. Konečně jsem za městem, stoupání zmírnilo, nicméně nekončí. Z 600 m n. m. musím vystoupat postupně až na Kühbrückenberg, který má bez dvou metrů 900. Toho se trochu obávám. Po Firstenweg se ale nejede špatně, na německé poměry je i obstojně značená. Střídají se větší a menší lesní cesty a zpětně viděno to stoupání po hřebeni vlastně docela utíkká. Už to počítám, že jsem v opravdových horách. Ještě jednou, mnohem blíže pramenu, překonám Zschopau, to už po nějaké zelené trase, ale na to se vůbec nedá spolehnout, jedu podle předvolené trasy v hodinkách. Za kopečkem musím ještě docela významně klesnout ke Große Mittweida, než s ebudu moct pustit do horské stěny k vrcholku Wurzelberg. To byl poslední dramatický kopec. Bohužel jsem znaven z urputného úsilí v terénu a kopci špatně odbočil, takže se vracím na rozcestí, ze kterého se dostanu k silničce od celnice k Tellerhäuser. Tam se pak dá konečně prudce vpravo odbočit na štěrkovou cestu J. Weissflog Tour, která mě už dovede mírně z kopce k přechodu na Hubertkách. Sjedu k Ježíškovce, a protože už je docela pozdě, je tu málo lidí, tak se jede dobře. Až do Mysliven jedu klasicky jako na běžkách, potom už chci být co nejdřív doma, takže vybírám silnici, kde musím lehce stoupat k Ryžovně. Opravdu poslední stoupání v serpentinách nad Hřebečnou jsem taky přežil, takže už jen zbývá projet roztahanou obcí do Abertam.

 

Nakonec padlo přes 105 km a 2200 nastoupaných metrů. Náročné, ale překrásné, mám unavenou radost. Průměrná rychlost dosáhla na 18,4 km/h.

 

  

 

 

 

Wolkenstein - hrad/zámek

Wolkenstein - hrad/zámek na útesu

Wolkenstein - Schönbrunner Wand nad řekou Zschopau

Wolkenstein - Brückenklippe

 

Annaberg - St. Annenkirche

 

 

 

 

 

Kostel sv. Václava ve Výsluní - Krušné hory

85 km

7. 7. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1650 m

Terén: Lesní a asfaltové cesty

 

Abertamy - Abertamy-Východ - Nová slatinská cesta - po červené Boží Dar - po žluté celnice - Po Alte Poststraße Oberwiesenthal - Háj - po zelené býv. vápenka, Kovářská - podél trati žst. Kovářská - po Via Czechia severní Mědník, Měděnec - Kotlina - Rusová - kostel sv. Václava Výsluní - PP na Loučkách II - Rusová - Kotlina - po červené Měděnec - Horní Halže - Vysoká seč - Pod Vysokou sečí - Pod Meluzínou - Pytlácká rokle - po CT 2011 Klínovecké sedlo - po červené Neklid - Jahodová louka - Abertamská zatáčka - Pod Špičákem - Barbora - Šlajsnou Abertamy-Východ - Abertamy

Udělat si čas na výlet v Krušných horách, to je pro mě vbždycky svátek. Tento červencový víkend navíc vyšlo i pěkně počasí a tak se vydám na delší okruh do Výsluní, ke "katedrále Krušných hor". Z Abertam vyrážím přes údolíčko Bystřice, ze které ovšem vede pekelné stoupání, pokud nejedete napříč loukou, jak dřív vedla cesta. Vzhledem k tomu, že celkové dnešní převýšení dosáhne 1650 m, budo nahoru dolů. Z rozcestí Abertamy-Východ stoupám už jen mírně po Nové slatinské cestě po asfaltu. Od Mrtvého rybníku je to po štěrku jestě kousek do kopce, jen krátký úsek pak klesá k rozcestí Pod Špičákem, abych se zas mohl pustit do stoupání pod Božídarský Špičák po červené turistické trase. Od Špičáku mě čeká konečně nějaké významnější klesání. Dá se tu jet pěkně, alejen ve vzácných chvílích, kdy je tu málo lidí. Po asfaltce do Božího Daru se nedá jet v podstatě nikdy ani na kole ani na běžkách, vždy jsou tu neukázněné davy lidí. Nějaká nefrekventovaná nezpevněná cesta však není k dispozici. Za Božím Darem naopak po žluté k celnici moc lidí nechodí, tam je to mnohem lepší. Na německé straně je super cesta Alte Poststrtraße, ale taky se vám tam z té padesátikilometrové rychlosti nikdy nechce brzdit kvůli občasným turistům. Cesta ústí v jedné za zákrut silnice v horní části Oberwiesenthalu. Projedu celé městečko přes náves až k mostku do české Loučné, kde hranici zemí tvoří právě potok. Absurdní český development dále zvýrazňuje bizarnost českého pohraničí, které se ještě bohužel nedokázalo zcela vzpamatovat z dob socialismu a vzkvétat a už ho drtí moderní neregulovaný bezohledný necitlivý rozvoj. Ne zrovna rychle unikám na extrémně prudký kopec, na jehož vrcholu je hřbitov. Naštěstí tam svou cestu nekončím😀 Pokračuji do Hájů a pak ač po zelené, tak po úzké silničce znovu do kopce. Po asfaltu hladkém jak psí kulky od Vlčího kopce sjíždím k Černé vodě. Tam zelená sjíždí ze silnice a přes malý mostek vede na druhou stranu potoka a vystoupá přes kořeny k vápence. Jak už víme, kolem ní vede taky asfaltka, ani tady v odlehlých končinách se tomuhle bezbřehému zbytečnému utrácení nevyhnuli. Rád tedy odbočuji těsně před tratí vpravo na polní cestu. Asi po půl kilometru se cesta odvrací od trati, ale když správně vyberete, kam dál, zase se vše spraví. Vracím se tedy ke Kovářské a sice do Měděnecké ulice. 

Za dalším přejezdem znovu sjíždím ze silničky a jedu dál podél trati po mnohem hezčí cestě. Nádherná krajina plyne kolem, až dorazím...do Kovářské😁 Tentokrát k železniční stanici, kde musím doprava na modrou trasu Stezka Českem. Po rovných alejích se přes kopečky blížím Mědníku. Po Dolu Václava Řezáče toho bohužel moc nezbylo, takže pokračuji loukou právě pod Mědníkem do Měděnce. Jako obvykle se do mě za obcí opřel vítr. Brzy se naštěstí silnice začně svažovat k železniční stanici v tzv. Kotlině. S nejistotou zde odbočuji doprava a doufám, že projedu dál na východ přes louku do Rusové. Zpočátku je taková štěrkopísková cesta, nutno odbočit vlevo a dostat se tak na louky s paprkem větrných elektráren. Nakonec se dalo projet dobře a kousek tam byl i mojí nejoblíbenější polní cesty lehce zarostlé trávou. O kus dále křižuji hlavní silnici od Kadaně a musím objet druhý větrný park. Zde naopak měla být lepší cesta, což se nepotvrdilo, ale projel jsem celkem bez problému díky tomu, že tu byla posekaná tráva. Abych nejel po hlavní, musel bych významně klesnout a to se mi vůbec nechce, risknul jsem proto dojet asi 4 nebo 5 km na Výsluní po hlavní silnici. No žádná radost. Silnice podle pravítka, takže nekonečné rovinky přede mnou, proti větru a zčásti do kopce. Úspěšně jsem se ale dostal až do poklidné vesničky s velkým kostelem sv. Václava, který je někdy dokonce nazýván katedrálou Krušných hor. Dal jsem si svačinku a vydal se na cestu zpátky.

Čeká mě velmi pěkná cesta podél hranice přírodního parku Na Loučkách II. Stoupám uličkou a další polní cestou, která se postupně stáčí na západ. Střídá se les s loukou, cesta zatím nezmizela, ale ani není zrovna velká. Nakonec přecijen někam mizí, naštěstí se dá jet po louce. Kupodivu jsem se dostal až do Rusové. Projíždím po panleové cestě kolem bývalého nádraží, poté jedu skrz větrný park po stejné cestě jako cestou tam. Ještě jednou a z kopce si užiju polní cesty, pak ale také té podivné štěrkopískové navážky na cestě ke Kotlině. Až teď jsem zjistil, že se lze vyhnout silnici cestou do Měděnce, dá se krásně projet od železniční stanice po červené. Z Měděnce bych chtěl projet po polních cestách vedoucích paralelní jižně od silnice do Horních Halží. Asi před třemi lety jsme tu prošli, snad to půjde i teď. Naštěstí se cesty neruší tak rychle jako například kolem Plzně, takže se chvílemi horší a chvílemi lepší cestou dostávám až do Halží. Pokračuji podobným způsobem přes Halžský vrch, musím si dát pozor, abych nesjel někam na jih, ale držel se ve směru napříč mnoha potoky a roklemi. Za přístřeškem U Apolenky se cesta na chvíli zlepší, ale já ani nepotřebuju lepší cestu, jede se mi pěkně. Až když se dostanu na  rozcestí Pod Vysokou sečí, nelze jet dál po nezpevněné cestě. Sice hezkou krajinou, ale docela po nudné silnici mířím k rozcestí Pod Meluzínou, kde odbočuji vlevo a zelené mě dovede ještě více pod Meluzínu. Za dvěma pozvolnými sjezdy a jedním stoupáním je Pytlácká rokle, pak je třeba dost vystoupat na  "vrstevnicový" traverz přes severoklínovecké sjezdovky. Na severní straně se připojuji na červenou, ale jen nakrátko. Až na Neklid po červené nedojedu, odbočuji v lese z rozbité cesty na ještě rozbitější a vymletou. Dříve tudy vedl Stoneman, ale nevím, kudy je veden teď. Cesta je tu rozhodně horší než dříve. Dá se tudy ale dalším traverzem překonat dvě nebo tři další sjezdovky a pak upalovat skvělými cestami k Jahodové louce. Mapa sice říká, že k Abertamské zatáčce bych se měl dostat i po pěšince podéll silnice, ale když jsem to před dvěma lety prověřoval, dopadl jsem hodně bídně. Dnes tedy poučen touto zkušeností pokračuji po velmi frekventované silnici. Za Abertamskou zatáčkou sjíždím ze silnice po žluté, vystoupám k rozcestí Pod Špičákem a musím do toho šlapat ještě k vrcholu Barbory do 1031 m n. m. Pak to jede samo opět až k silnici. Spojka k Abertamům-Východ tak skvělá není, ale to nevadí. Přes údolí Bystřice po NS Hřebečnbá už se mi moc nechce, ale je to zpátky na chalupu jen pár metrů, to už zvládnu😊Nakonec pěkných 85 km s 1650 nastoupanými metry. Průměrná rychlost tím pádem není takový zázrak, 17,9 km/h.

 

Kostel sv. Václava, Výsluní

 

 

 

 

 

 

Pernarec na kole z Plzně

62 km

5. 7. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Lesní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kotíkovská ulice - Chotíkov - po červené Kůští, Čemíny - po modré Košetice - Líšťany - Chrančovice - Březí - Pernarec - Krukanice - Čerňovice - Nový most na Hracholuskách - Český mlýn - Rájov - Hracholusky - Nová Jezná - Plešnice - po Ct 37 Bdeněves - Kozolupy - Červený mlýn - Malesice - Křimice - po CT 37 podél Mže zoologická zahrada - Pod Záhorskem

 

Včera jsem si dal výlet do Chotěšova, dneska už vůbec nevím, kam se vydat. V běžné dojezdové vzdálenosti kolem Plzně už asi všechno znam... Tak se vydam do Pernarce a zkusim aspoň tam někde v těch končinách objevit něco nového. Pro začátek si tedy vystoupám ze Záhorska celou Kotíkovskou ulicí. Pak překonám parkoviště u Globusu a podél silnice na Karlovy Vary bych rád projel do Chotíkova. Pole je ale právě ve fázi největšího vzrůstu, takže to nepůjde tak hladce. Jedu tedy po drnech za pangejtem silnice, až od křovíčka na půli cesty je cesta od traktoru. Jak přijede člověk na kraj lesa, začíná asfalt. Sjíždím kolem Štuperku do Chotíkova, projíždím celou dlouhou ves až na severozápadní konec, kde červená turistická trasa odbočuje na polní cestu. Po téhle parádní cestě jedu pod spalovnou Chotíkov do Kůští. převážně z kopce. Z údolí je pak třeba vystoupat do míst, kde jsem na jaře pěkně zmoknul za bouřky. Poté se zas cesta začne svažovat a tak po cestě, která byla před pár lety bezdůvodně vyštěrkována, ale už konečně zas trochu zarůstá, sjíždím do Čemín. Z Čemín po modré vede další pěkná nezpevněná cesta podél Čemínského potoka do Košetic. Do Líšťan, další vsi na trase, lze jet více cestami, já dnes vystoupám do oblasti Nad Cihelnou, kde odbočím vlevo na cestě od Hunčic. Brzy se ale vracím do západního směru, hned na dalším rozcestí. Následující úsek je většinou rozbitý. Nevím, čím tu zemědělci jezdí, ale je to tu pěkný tankodrom.

 

V Líšťanech na silnici shazuji bahno a protože už nechci jet znovu přes Žebrácký mlýn, rozhodl jsem se, že pojedu po silnici. Už jsem dost daleko od Plzně, takže není tak frekventovaná. Konečně serpentiny před Březím sjíždím. Nenáročným stoupáním pak zbývají asi 2 km do Pernarce. Někdo ho nepěkně přejmenoval na ceduli, jak si můžete povšimnout na fotce.

 

Ze vzdálenější části Pernarce, Krukanic, pokračuji na jih takovou malou asfaltkou k silnici od Trpíst. Tu ale využiju jen na pár metrů, hned zas odbočuji doleva na větší lesní cestu, která nad údolím Úterského potoka vede do Čerňovic. Tentokrát se nebudu vracet přes Luhov, takže se vyhoupnu na kopec a pak sjíždím k Novému mostu. Jen tak pro zpestření cesty si serpentiny za přehradou Hracholusky zkracuji po mokré lesní cestě. Před tratí odbočuji vlevo směrem k Českému mlýnu a začínám se tedy vracet. Sjíždím až k vodě a pak po osvědčené lesní cestě, která se zas vrací ke trati, jedu k další chatové osadě. Dále vede malá asfaltová cesta, kterou využívají jen chataři. Takže do Rájova to pěkně odsýpá a provoz tu vlastně není. Z Rájova si užívám jednu z pěšinek mezi tratí a přehradou a brzy jsem v obci Hracholusky. Sjíždím do údolí, podjíždím trať, za níž odbočuji vlevo a po nezpevněné cestě stoupám do Nové Jezné. Zjistil jsem, že vede malá pěšinka podél trati až k fotbalovému hřišti v Plešnici. To je fajn, že nemusím po silnici. Za vsí jedu klasicky po CT 37. Ta nejprve znovu podjede trať, pak vede k chatové osadě U Chaloupků, kde končí zpevněná část a pak vede moc pěkná cesta vlastně až do Bdeněvsi. Člověk má vždycky chuť do toho pořádně šlápnout, ale jezdí tudy dost lidí. Do Kozolup tentokrát projíždím po silnici, pak opět hurá na polní cestu k Červenému mlýnu a přímo po stezce podél Mže do Malesic. Odtud už začíná nuda, musí se po asfaltu aspoň kus k náhonu. Od té doby, co tu zničili tu krásnou cestu podél řeky, jezdím jedině pěšinkou pod zámek v Křimicích.

 

Kolem discgolfového hřiště pak vede CT 37 na kraj Radčic. Po nezáživné NS Údolím Mže pak můžete zkoušet různé rychlostní a frekvenční rekordy, abyste se na těch kilometrech k zoologické zahradě nebo Jíkalce trochu zabavili. Od ZOO jedu pod Lochotínským parkem do Záhorska. Rychlý 62kilometrový výlet, průměrná rychlost 22,3 km/h. Však mě taky nebrzdilo žádné hledání cest, terén ani dramatické převýšení - to bylo 700 m.     

 

Lidová tvorba v Pernarci

 

 

 

 

Chotěšov - rybník Velká Sakta

52 km

4. 7. 2023

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 400 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - Na Jíkalce - Slovanské údolí - U Brůdku - Nová Hospoda - Lesov - Sulkovský rybník - po NS Líňská okružní trasa Sulkov, Líně - po CT 2271 Červený Újezd, Zbůch - Chotěšov-Velká Sakta - Hoříkovice - Husí rybník - Úherce - PR Nový rybník - Líně-vyhlídka - pískovna Tlučná - Vejprnice - Nová Hospoda - po CT 2151 Skvrňany - NS Údolím Mže - zoologická zahrada - Lochotínský park - Pod Záhorskem

 

 

V úterý na Den nezávislosti si dám rychlý podvečerní výlet do Chotěšova. Tam už jsem mnohokrát byl u kláštera, u řeky, dříve s chatičkou na pilíři, ale ještě nikdy jsem nezajel k rybníkům za náhonem. Je šest hodin, takže abych to stihl za světla, jedu přes Plzeň expresně kolem Kalikovského mlýna, přes Jíkalku, pak Slovanským údolím podél Vejprnického potoka až za hranice města ke Brůdku. V kopci za viaduktem se vracím na území Plzně-Nové Hospody. Po lávce překonám dálniční přivaděč a pokračuji do lesa po zelené. Ještě jsem si nezautomatizoval pokračovat po zelené dál rovně, takže odbočuji na větší cestu doleva a na prvním větším rozcestí zpět doprava. Tato cesta je bohužel z nepochopitelných důvodů z velké části vyasfaltovaná. To je totiž uprostřed lesa strašně potřeba. Klesám směrem k Lesovu, kde je aspoň štěrk. Za příjezdovou cestou k solární elektrárně cesta slouží jako odpadiště stavební suti. Až kolem Sulkovského rybníku je trochu normální lesní cesta, poměrně vyježděná, protože tudy jezdí rybáři. Objedu celý rybník a spolu s NS Líňská okružní trasa se vydávám na jihovýchod podél dálnice, dokud nedorazím k podjezdu. Za ním už je na dohled Sulkov.

Mezi průmyslovými halami postavenými na dřívějších mokřadech se protáhnu k Lučnímu potoku a za koupalištěm se po suprové cestě loukou sousedící s borovým lesem přibližuji silničce do Líní. V Líních najedu na CT 2271, která po rychlé polní cestě vede přes Červený Újezd do Zbůchu. Zde se hodně ukrojilo ze zmíněné pěkné cesty novou silnicí😟 Polní ulice je stále, až asi 5 let rozkopaná. Výjezd z obce na štěrkovou cestu tak není moc velká změna. Za chatovou oblastí už se jede po obyčejné polní cestě, to je ještě lepší😉 Za tratí bývalé vlečky sjíždím ještě chvíli lesem, než vyjedu mezi polemi před Chotěšovem. Zkusím jet podél stoky až k průmyslové zóně. Letos na jařde mi paní cestu z druhé strany rozmluvila. Dnes je ale sucho, tak uvidíme. není to nic moc, sice tu je louka nebo pole ležící ladem, ale buď jsou tu obří drny nebo bylo pole ponecháno v zopraném stavu a teď zarostlo trávou. Cesta tu žádná nevede. Já to ale projel i tak k hlavní silnici na Dobřany. Pak už jsem zamířil Chotěšovem k Velké Saktě. Nejprve jsem zkusil neuspěšně projet ulicí U Řeky, pak Jiráskovou a nakonec jsem to objel přes Klášterní. Teď ale vidím, že jsem měl v ulici U Řeky dojet až za mostek k hradbě a tam projet schovanou pěšinkou. Zkusíme příště znovu💁 U rybníku Velká Sakta je přístřešek a taky klídek. Hezké místo, ještě to prozkoumám u sousedícího jezírka a náhonu a vydám se zpět do Plzně.

Stoupám jižně od kláštera a po silnici jedu do Hoříkovic. Vedou tam po silnici i nějaké cyklotrasy a NS Stodsko. Z Hoříkovic jedu ale polní cestou na sever k Jetelovému vrchu. Před jeho vrcholem je na rozcestí Husí rybník, kde odbočuji mírně vpravo a pak už jedu rovnou za nosem severovýchodně skrz les-tam je to ještě do kopce, a pak mezi lesem a polem ke trati. Pod tratí je malý viadukt a pak následuje prašná cesta kolem dalších rybníčků před Úhercemi. Celé tohle území čeká asi velká proměna, protože tu povede přeložka silnice I/26 a rychlostní trať, vše naplánováno hodně bezohledně vůči krajině a její prostupnosti. Malá víska Úherce má pojmenované ulice? Aha😁 Tak Topolovou dojedu k silnici vedoucí od dálničního sjezdu. Poté objedu montované haly a konečně mě čeká zase chvilka jízdy přírodou, a sice po svoižné polní cestě k PR Nový rybník. Opěr po NS Líňská ukružní trasa stoupám k zemědělskému družstvu nad Líněmi, kde je rozcestí Líně-vyhlídka. Odtud klesám k D5. Hned za jejím přemostěním odbočuji vpravo na starou zanedbanou rozvrtanou cestu k Fulínům, která z jihu objíždí pískovnu Tlučná. Než však dojedu k Fulínům, odbočuji na CT 2258, která mě po pár stech metrech dovede ke stavbě nového sídliště ve Vejprnicích. Pod touto budoucí čtvrtí jedu na severovýchod k průymslovým halám, přejedu silnici a až u zemědělského družstvě, které bylo dříve na úplně samotě, končí asfalt. Těším se do lesa, podél mýtiny jedu k CT 2258. Brzy z ní sjíždím, křižuji i modrou turistickou a lesem, který bude také zdevastován vyýstavbou vysokorychlostní trati právě zhruba ve stopě, kterou teď jedu po parádní lesní pěšině, objíždím Novou Hospodu, takže nakonec vyjedu až U Brůdku. Za hlavní silnicí stoupám do křimických polí. Po CT 2151 se jede pěkně, od křížku sv. Vojtěcha se cesta stáčí a začíná klesat k Zadním Skvrňanům. Kolem nové části sídliště lze jet po cyklostezce, u železniční stanice Zadní Skvrňany je podchod, takže tam se dostávám k Chebské ulici. Malou pěšinkou se pak dá projet kolem chat/domků a napojit se na NS Údolím Mže. Po ní dojedu až k zoologické zahradě. Propojení samostatné stezky se jestě nezačalo budovat, ale staveniště je předané prý. Přes Lochotínský park se pak vracím do Záhorska.

Když pomineme, jak invazivně, hloupě a zbytečně se všude asfaltuje, tak je to pěkný rychlý okruh. Převýšení jen necelých 400 m a průměrná rychlost 22,9 km/h.

 

 

Chotěšov - klášter a rybník Velká Sakta