pondělí 25. května 2020

Trailpark Klínovec

18. 4. 2020
65 km

Náročnost: Velká
Převýšení: 1800 m
Terén: Lesní cesty a traily

Ostrov n. Ohří - Vykmanov - po žluté Plavno, Suchá-Horní hřiště - po CT 2011 Pytlácká rokle, Dámská sjezdovka - po červené Klínovec - singltrek Azur - Moser - po žluté Jahodová louka - Neklid - po červené Klínovec - singltrek Rubin - po lesní cestě louka nad Suchou - Pašerácká stezka - Klínovecké sedlo - Klínovec - singltrek Baron - býv. důl Bratrství - Jáchymov - po CT 2005 Horní Žďár


Dnes mi vyšel plán s tím, že si vyjedu třikrát Klínovec a zkusím místní trailpark. Lepší termín jsem si ani nemohl přát, bylo pěkně, ale před sezónou, takže jsem potkal skutečně málo lidí přes den. Vyrážím z Ostrova nad Ohří, nebo vlastně spíš z Horního Žďáru a to proto, že se chci podívat na neustále inzerovanou Věž smrti. Asi třikrát jsem to objel, autem i na kole, až jsem zjistil, že se k ní vůbec nedá dostat ani na oční kontakt a prohlídky jsou jen na objednání 👌  No nic, pokračuji do Vykmanova a po CT 2011 mířím po louce vzhůru, hned mi ten kopec pěkně zatápí, ale to není nic proti tomu, když si vyberu, že pojedu po žluté místo toho, abych si zpříjemnil stoupání zatáčkou navíc-ale po asfaltu.

Takže když potkávám cyklistu u Vrbového potoka, který mi řiká, jak za zatáčkou to bude nejhorší, nemůžu jeho slova potvrdit, já už mám nejhorší za sebou😁 Na Plavně se jedu podívat na vyhlídku na nížinu, ale už je to zarostlé, tak se vracím do kopce k Hornímu hřišti nad Suchou. Zde se jede dobře, ale nad Horním hřištěm už je to to zase výživné. Stál po CT 2011, na rozcestí Nad Suchou znovu doprava a pomalu se dostáváme k hranici 1000 m n. m. Asi po dvou kilometrech se dostávám ke skimagistrále, odbočuji na ní prudce vlevo, tedy do kopce, a hurá za dalšími nastoupanými metry. Objevuje se první poslední sníh ve stínu, nohám dávám odpočinout na Traverzu a protože se mi nechce objíždět celou horu, pojedu po "červené", tedy Dámské sjezdovce, nahoru. No - tak nepojedu, je tu ještě půl metru sněhu a i když je zmrzlý, stoupat se na tom nedá, jen pěšky. Dávám si tedy cvičení na lýtka a jsem dnes poprvé na vrcholu Klínovce.

Začínám Azurem, je to můj první trail úplně, když nepočítám takové ty neoficiální kolem Plzně. Jede se pěkně, nikdo nikde, místy nahoře zpestření závějí, místy ovšem také ještě neodklizenými stromy. Dole jsem překvapen, že celý singl má 10 km. Je ale moc pěkně vyspádovaný a žádná nemilá překvapení mě nečekala. Dole nicméně na nic nečekám a začínám stoupat dříve překrásným údolím potoka Veseřice, dnes necitlivě zplundrovaným kvůli sjezdovce. Vyjíždím ke spodní stanici sedačkové lanovky Moser, odkud už vede ve stráni žlutá turistická trasa, prudce stoupající k běžkařskému areálu a samotné Jahodové louce. Na Neklidu už roztál skutečně všechen sníh, tak ani v parku nikdo není. Pěknou a náročnou cestou po červené stoupám na Klínovec, rozcestí. Dříve odtud vedla zajímavá cesta na vrchol. Prudké stoupání zůstalo, ale už je tu štěrková dálnice. A! Vrchol podruhé pokořen...

Rovnou zapínám kameru a pouštím se přes sněhové pole na Rubin. Tady už to frčí o poznání rychleji, i zde jsou ještě místy přejezdy po sněhu😊 a i zde musím zhruba uprostřed dlouhý kus přenášet kolo přes popadaný les. Traily vedou zajímavými místy, kam se dříve nedalo dostat a tak obdivuji nové výhledy, jelikož jinak to tu znám dobře. Tu a tam je menší skokánek nebo kameny, ale všechno v pohodě na pevném rámu a vidlici s poměrně malým zdvihem. Nejvíce mě trápí těžíště, které mám příliš vpředu, ale to je u XC kola pro maratonce zcela v pořádku.

Nooo a naposled se tedy pouštím nahoru na Klínovec. Tentokrát cestou začínající kousek nad ústím trailů a vede mimo ně (ještě že tak), relativně lehce stoupá a objíždí hřebínek Kamenné hory nad mýtinu nad Suchou. Kousíček jedu po zelené turistické, ale dále pokračuji k CT 2005, tedy Pašeráckou cestu. Po té se dostanete k silnici od Neklidu na Klínovecké sedlo. Tentokrát vyjídžím na vrchol Klínovce po asfaltu, ať si dám všechny verze. Na závěr dne si nechávám trail Baron, který už není po celé trasy flowtrail. Nahoře ještě fotím a točím a pak se pouštím no znatelně náročnějšího terénu, který se v druhé polovině ještě připravuje a tuní na novou sezónu. Na mém kole nic moc, na dropech padám kvůli těžišti na hubu, zdvih není ideální, asi bych musel i víc najezdit na trailech. Čtvrtý "trail", downhill, je pro ty bez pudu sebezáchovy.

Od spodní stanice lanovky (dnes nejezdí, proto tu nejsou lidi), sjíždím kolem dolu Bratrství do Jáchymova a pak po trase bývalé trati, kudy dnes vede cyklotrasa 2005, bez námahy dojíždím zpět k autu do Horního Žďáru.

Celkem sice "jen" 65 km, ale zato 1800 m nastoupáno. Mám radost, bylo i pěkné počasí a užil jsme si to.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Trailpark Klínovec

Trail Baron

Trail Baron Klínovec

Rozhledna na vrcholu Klínovce


pátek 15. května 2020

Skalní reliéfy Třemošná

10. 4. 2020
35 km
Náročnost: Malá
Převýšení: 450 m
Terén: Lesní a polní cesty
 
Plzeň-Bory -  Papírenská lávka - Prazdroj - po CT 3 u sv. Jiří - po žluté Pecihrádek - Bílá Hora - V Koutě - Senec - Třemošná - skalní reliéfy - železniční viadukt - Záluží-chaty - po místní červené Záluží - po modré vyhlídka Záluží - PR Petrovka - po CT 2151 Chotíkov - Kozí pec - studánka Viktorka - Zámeček - CAN - Na Hvězdě - Bory


Velký pátek, menší výlet. Na FB skupině Výlety po Plzeňském kraji se tu a tam objeví zajímavá místa. Neměl jsem ani potuchy, že existují jakési skalní reliéfy v Třemošné. Na mapy.cz jsou označené pochybně, ostatně stejně jako spousta např. menších cest. V aktualizovaných offline mapách nejsou vůbec, v online mapách jen při určitém přiblížení. To ale nevadí, aspoň tam bude chodit míň lidí.

Nejdřív mě čeká přejezd přes Plzeň, a to z Bor za nemocnicí k zimnímu stadionu, přes Papírenskou lávku, na Šumavskou ulici přes nádraží, k Prazdroji a pak po CT 3 k Úslavě a ke sv. Jiří. Pokračuji pak po žluté prudkým stoupáním na Pecihrádek a pak skrz Bílou Horu. Až na konci, kousek před čerpací stanicí, odbočuji vlevo na lesní cestu. Vede klidným lesem podél silnice, mírně stoupá a tak krásně projíždím do oblasti V Koutě, která je součástí Sence. Cest je tu nepočítaně, snažím se udržet směr, což se kupodivu povedlo a tak vjíždím do Třemošné ulicí 9. května. Přejíždím krátký úsek po hlavní a zkouším stoupání do ulice Lesní. Zjišťuji, že je to přesně ta, kterou potřebuji. Končí úzkým průchodem k lesu se skalními reliéfy. Chvíli mi trvá je najít, navíc to tu neni pro kolo úplně ideální, všude prudké svahy. Po krátkém spočinutí pokračuji do středu vsi a narážím na rozestavěný singlík. Pak projíždím kolem hřbitova a kolem potoka Třemošné do parku.

Tady pro mě vlastně Třemošná končí, ulicí U Potoka se dostávám k renovovanému železničnímu viaduktu, za ním pak polní cestou pod obchvat a stoupám k regulérní cestě u trati. Zbývá necelý kilometr k rozcestí Záluží-chaty, odkud pokračuje místní červená turistická stezka na jih do Záluží. Zde naopak vybírám modrou značku a stoupám k vyhlídce Záluží. Kousek za ní je skládka, kolem které se ale projede do lesa s milionem cest na úpatí Krkavce. Na vrchol po modré nechci, v prudké pravé zatáčce, kam vede značení, pokračuji mírně vlevo, kudy se dá projet k silnici na Ledce. Za silnicí pokračuji větší lesní cestou na jih, dokud nenatrefím na asfaltovou CT 2151. Ta mě kolem cípu PR Petrovka provede do Chotíkova. Zde ztrácím výšku k Chotíkovskému rybníku, chci jet směrem na Radčice. Takže mě opětovně čeká stoupání po žluté. Ta ale odbočuje do Malesic, já mířím o 200 m dál na neznačenou, ale používanou polní cestu, která se mění v panelovou a asfaltovou a začíná klesat právě do Radčic.

V půli cesty nicméně odbočuji vlevo do hlubokého údolíčka s potokem a studánkou Viktorkou. Chci si to tu projet, dokud tu není obchvat. Od studánky se velmi prudce stoupá kolem Kozí pece k Sylvánskému vrchu. Až na něj ale nedojedu, cesta se nejprve ztrácí a pak na kraji lesa zase nabírá na síle. Je to tu trochu bludiště, ale dá se projet k zelené turistické značce právě místem, kudy povede silnice s monstrózní mimoúrovňovou křižovatkou. Pak už klesám na kraji lesa nad Zámečkem a Čertovo kazatelnou a mířím k nové lávce přes Mži. Poté zbývá dojet rovinatou CT 37 k autobusovému nádraží a vystoupat kolem Techmanie a přes Hvězdu na Bory.

Celkově jen 35 km, převážně po lesních cestách, s průměrnou rychlostí 18,3 km/h. 


Skalní reliéfy Třemošná
Skalní reliéfy Třemošná


Železniční viadukt Třemošná
Železniční viadukt Třemošná


středa 13. května 2020

PP Valcha u Bělé pod Bezdězem (Mladoboleslavsko)

8. 4. 2020
34 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 500 m
Terén: Lesní a polní cesty

Mladá Boleslav - NPP Radouč - Debř - Dalešice - zřícenina Zvířetice - Zvířetice - Malá Bělá - Velký Rečkov - NPP Klokočka - PP Valcha - PP Paterovské stráně - Stránka - Důl - Debř - po červené MB


Tak nějak jsem nevěděl, kam zamířit, tak jsem zkoumal mapu a našel si pár neozkoušených cest. Jedna  z nich mě dovedla k jezírku v PP Valcha.

Vyrazil jsem z Boleslavi na Radouč za sluníčka. Vzduch byl čerstvý, ale hřálo to. Z Radouče jsem sjel do Debře, přejel Jizeru po Masarykově mostě a vydal se hned za ním vpravo na louku, abych nemusel jet po nudné silnici. Naproti bývalé textilce není na břehu prostor pro žádnou další cestu, než silnici a železnici, tak jedu kus po asfaltu, ale zase pak sjíždím na polní cestu, která vede oklikou podél meandru řeky do Dalešic. Hlavní silnici přejíždím a prudce stoupám až nad vesnici, jedu kolem kinologického cvičiště a sjíždím pod zříceninu Zvířetice. Hledám, kudy nahoru, a volím pěšinu od viaduktu. Moc sjízdná není, hrad je navíc oficálně uzavřený. Ale už od počátku karantény lidé mnohem víc chodí do přírody a za památkami, takže je jich tu plno, více než kdy jindy.

Od zříceniny chci do vsi Zvířetice, jedu po modré na Bítouchov a když modrá odbočuje vlevo, já mířím na severovýchod. Je to sice dál, ale nechtělo se mi přes další údolíčko, kudy vede příjezdová cesta k hradu. Kousek za vsí jedu po silnci, ale v pravotočivé zatáčce pokračuje polní cesta rovně přes kopec do Malé Bělé. Znovu tedy klesám k Jizeře, směrem na Velký Rečkov vede hodně dlouhá ulice, ale nakonec musím pár set metrů i po hlavní silnici na Bělou pod Bezdězem. Naštěstí brzy odbočuji k úpravně vody a kolem ní projíždím na lesní cestu podél trati k PP Klokočka. Kaple Klokočka s nachází trochu jinde.

Protože místní cesty jsou rozmanité a nevyzpytatelné, jedu tak nějak za nosem a po větších cestách. Samozřejmě jsem netrefil, co jsem si našel v mapě, ale to nevadí. Táhlým kopcem stoupám k nevýraznému vrcholku Kozinec, který má pouhých 275 m n. m. Odvážně zkouším projet přímo k rybníčku v PP Valcha a i z tak malé nadmořské výšky se dá prudce klesat... Celou malou oblast objíždím, kupodivu jsem neskončil nikde v houští, a dostávám se na větší cestu, kudy už jsem jednou jel. Začínám se tedy vracet a to směrem k oblasti Šubrtov, což je vskutku šílené místo, pro které je nejvýstižnější označení asi squat. Musím se tedy probojovat kolem bývalého vechtru. Nyní se tu potulují psi, všude bordel, vraky... Hned za tratí je další opuštěná papírna a opuštěné domky ve stejně špatném stavu jako některé (znovu?) obydlené.

Rychle ujíždím pryč, přes hlavní silnici na pěšinu vedoucí vzhůru kolem "Pohotovostní osady". Tato pěšina, spíše nesjízdné koryto, je poseté odpadem z těžby dřeva, takže nic moc... Zanedlouho se ale dojede k rozcestí, kde jsou zpevněné cesty, já jedu doprava a nechávámm se vést cestou přes jednu malou silnici i hlavní tah až do Stránky, části obce Čistá.

Po dlouhé době za světla sjíždím po neznačené cestě údolíčkem do Dolu a vracím se nad Jizerou po červené k Česaně a na Staroměstské náměstí. Na tak krátký výlet velké převýšení 500 m, převážně po lesních a polních cestách, průměrná rychlost 18,1 km/h.


Zimní barvy rybníčku v PP Valcha


Zřícenina Zvířetice