neděle 26. listopadu 2017

Z Karlových Varů do Plzně

28. 9. 2017
108 km
Obtížnost: Velká
Převýšení: 2150 m
Terén: 1/2 turistická stezka, 1/2 silnice


Karlovy Vary-Goethova vyhlídka-po žluté Hůrky, hvězdárna-Letiště K. Vary-Olšová Vrata-golfové hřiště-po zelené Andělská Hora-po žluté Pila-po modré viklan Dominik, Javorná, Svinov, Chylice, Chylický mlýn, Toužim-po zelené Políkno, Dolní Luhov-po CT 2232 Buč, Služetín, Vlkošov, Zhořec, Holubí mlýn, Nečtiny-po místní modré Nové Městečko-Plachtín-po žluté Terlovka-Dlouhá louka-po modré-po CT 2293 Hůrky-Podmokly-Klenovice-Radimovice-po CT 2293 Všeruby-Smolný vrch-Čemíny-po červené Kůští, Chotíkov-Radčice-po NS Údolím Mže Kalikovský mlýn-Techmania-na Hvězdě-Plzeň Bory

Dostal jsem jeden podzimní víkend skvělý nápad, že se má vytáhnout mlha a být hezky, tak se svezu do Karlových Varů autem a zpátky pojedu na kole. Tak ve zkratce-celý den byla zima a hnusně, ale výlet rozhodně stál za to:)

Pro začátek jsem si vystoupal tak 250 m výškových na Goethovu vyhlídku. Asi jsem chtěl jet trochu jinudy, ale to je jedno, když pojedete pořád nahoru, stěží minete. Obhlídnu pseudogotickou rozhlednu, oblíkam se a vyrážím k letišti sjezdem po Gogolově stezce do Hůrek. Následuje zvláštně (ne)značená žlutá turistická náročným terénem. Houbová sezóna vrcholí, les je plný houbařů. Pod Vítkovým vrchem pokračuji po silnici k architektonicky zajímavému terminálu letiště. Následně se vracím kolem celého letiště do Olšových Vrat, protože chci navštívit Andělskou horu. Nejprve projíždím ke golfovému hřišti, pak po zelené podél hlavní silnice na Prahu. Úsek je poměrně úzká zarostlá pěšinka, ale žádné chmury, zanedlouho vyjedete na louku a zříceninu máte jako na dlani. Já si vystoupal až do těch 717 m n. m.
Tím jsme na delší dobu vyčerpali pamětihodnosti, ale nikoliv pěkné cesty lesem. Sjíždím a znovu křižuji pražskou po žluté do Pily. Místy takhle na podzim bahno, ale jinak sjízdná příjemná lesní cesta. Z Pily pokračuji po modré turistické (a CT 2034). Za chvilku sjíždí ze silnice, ale pokračuje po zvlněné asfaltce dál směrem na Plzeň lesem. Po nějakých 3 km odbočuje modrá k viklanu opravdu krutým stoupáním a po nějakém brůdku a dalších nepříjemnsotech se kamsi ztrácí, podle mého mimo cestu. Trochu oklikou průsekem jsem se přecijen dostal k tomu viklanu, co je prostě balvan. Rád ale vidím modrou, ač jí moc nedůvěřuji. Zakrátko se však dostávám na lepší cestu a pak k pastvinám s horským skotem (stále jsme kolem 600 m n. m.) u Javorné. Za vsí je sice označená odbočka turistické značky, ale směr z toho těžko soudit, takže jsem to moc netrefil. Bylo mi to divné až na konci pastviny-tak jsem to vzal ještě přes vršek Bučka no... Nejhorší úsek mě nicméně teprve čekal. A byla to opravdu hrůza-místo cesty potok, mechem porostlé, velmi nenápadné uvolněné kameny a klacky-takže jsem letěl přes řidítka, pak proplétání mezi lejny a to neznámým směrem, pak sjezd šílenou rozdupanou loukou. Opravdu jsem byl rád na silničce, projel Svinovem a už jsem se blížil ke Střele. Dojel jsem až do Chylic, kde je ostrá vlevo, asi to jde někde zkrátit. Odtud jedu krásným údolím kolem Chylického mlýna až do Toužimi. Zde se nachází pěkně rekonstruované náměstí, já však pokračuji po zelené přes táhlým stoupáním do Políkna. Velmi zapomenutelná vesnička, nicméně cesta, která následuje, je výstavní. Za Dolním Luhovem se vjíždí do lesa a taky do těžební oblasti, takže všude bordel.

V Buči hledám cestu, hned mi radí místní z okna:) Přes Služetín jedu celkem nepřímo po CT 2232 do Vlkošova. Už jsem docela unavený, dávám občerstvení a děsím se toho, že jsou Nečtiny ještě daleko přede mnou, navíc nejde jet nikudy přímo na Plzeň. Taky jsem chtěl vidět zdejší "tvrz", ale je to asi soukromý statek. Následuje douhý úsek po regulérní silnici. Apsoň to odsýpá. Nejdřív Zhořec, pak sjezd k Holubímu mlýnu, ale do Nečtin je třeba se ještě přehoupnout přes kopec. K zámku jsem to vzal po místní modré, ke které se tedy musí taky intenzivně stoupat. Do Plachtína už to není tak dramatické po silnici, ale i poté, na žluté, se dost stoupá. Dokud nedojedu k pěkné asfaltce a konečně se vydávám na jih předlouhým táhlým sjezdem, tady se to jede jedna radost. Už jsem ve známějších místech, tak se cesta zrychluje, že nehledám pořád v mapě. Dostávám se k modré, odbočuji vpravo na rozcestí Dlouhá louka, ale hned na další křižovatce pokračuji vlevo po CT 2293. Následuje pěkný úsek do Hůrek. Na konci vsi v zatáčce odbočuji vlevo na Podmokly. Tady se cesta časem trochu ztrácí, správně je třeba jet na louce podél stromů vpravo dolu na kraj Podmokel. Podél potoku Třemošná projíždím celou ves. Váhám s pokračováním do Klenovic, ale nakonec i tam po louce vede cesta. Opačným směrem od Všerub už jsem párkrát kolem Radimovic jel. Bohužel se často používaná cesta stala soukromým majetkem bez možnosti průchodu, což je nepochopitelné a bezohledné. Je třeba tedy projít pěšinkami kolem pozemku, přejít potok a pak si vybrat cestu přes kopec nebo "podél" řeky, kde je ovšem taky prudké stoupání. Tak jako tak se dostanete do Radimovic, vystoupáte do jejich horní části a pak už se sjíždí do Všerub po CT 2293.

Ze Všerub stoupám po silnici ke karlovarské a pořád stejným směrem poté ke Smolnému vrchu. Trochu se tam motá cesta, ale když pojedete jihovýchodním směrem, do Čemín pravděpodobně dojedete:) Já tudy ještě nejel a líbilo se mi. Pak už celkem klasicky stoupám po červené, přes údolí v Kůští a nahoru zas do Chotíkova. Tam mě zlákala otevřená zmrzlinárna! Nabyl jsem síly na poslední kilometry. Je to totiž opět do kopce po žluté. Do Radčic se sjíždí a pak už je to rovinka po NS Údolím Mže až ke Kalikovskému mlýnu. Na Bory dojíždím kolem Techmanie a přes Hvězdu.

Celých 108 km průměrnou rychlostí 19,16 km/h. Místy byl velmi náročný terén, jindy zas úsek po silnici. Být hezčí počasí, bylo by to stoprocentní:)


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Goethova rozhledna, Karlovy Vary

Letištní terminál Karlovy Vary

Andělská hora

Andělská hora

Chylický (Malinův) mlýn u Toužim na Střele

neděle 12. listopadu 2017

Buben, Nový most

23. 9. 2017
62 km

Obtížnost: Velká
Převýšení: 1400 m
Terén: 1/2 turistická stezka, 1/2 silnice

Plzeň-Na Hvězdě-Karlov-Nová Hospoda-po modré Vejprnice, Tlučná, Myslinka, Buben-po zelené Hracholusky-Rájov-Český mlýn-Nový most-Čerňovice-Luhov-Lipno-Písek-Město Touškov-Kozolupy-Vochov-Křimice-Skvrňany-Borská Pole-Bory


Nejdřív to vypadalo, že pojedu dopoledne s Danem, nakonec jsme vyrazili čtyřmužně v půl třetí odpoledne. Naplánovali jsme to k Hracholuskům. Sraz jsme dali u Adyho Na Hvězdě, vyrazili jsme tedy přes Goldscheiderovu na Karlov bývalou zahrádkářskou kolonií. Po staré silnici na Novou Hospodu a pak dlooouho po modré lesem do Vejprnic, přes kopec do Tlučné a pak stoupáním kolem koupaliště a opět horšími i lepšími cestami do Myslinky. Za ní vede modrá kousek po silnici, ale v ostrá  levotočivé pokračuje na sever a my se jí drželi. Projíždíme kolem obydlené samoty, pokračujeme přes hlavní silnici na Stříbro a to už se blížíme k zahrádkám U Chaloupků. Následuje superstrmé klesání k Bubnu. Chvíli dáváme pauzu a pak pokračujeme po zelené proti proudu Mže, technicky náročným stoupáním nad údolí a ještě náročnějším klesáním zpět k řece.

Původně jsme chtěli po zelené na Lipno, ale projeli jsme kolem lávky a hráz je zamčená, takže nic nebude. Jeli jsme tedy do vsi Hracholusky. Bylo to dost naslepo, ale kupodivu je na konci vsi mostek do pole a slušná cesta, přes návrší a lehce doprava sjezdem vede k podjezdu trati na kraji Rájova. Je tu spousta cest, správnou volbou se dá projet k Českému mlýnu. Sem tam se objeví malá šipka, která dost pomůže ztraceným cizincům v orientaci. Z lesní cesty na silnici vyjíždíme u Nového Dvora a konečně sjíždíme k Novému mostu. Vzpomínáme na legendární skoky do vody z tohoto mostu, ale to už máme před sebou táhlé stoupání nad Čerňovice. Zde poprvé odbočujeme doprava na Luhov. Mají tu oproti dřívějšku krásné silničky a tak to odsýpá. Pouze před Luhovem poněkud nepříjemné stoupání za Žebráckým potokem. Další úsek do Lipna je opět po hlaďounkém povrchu a tentokrát dokonce bez nepříjemného stoupání. Tak ještě přes Písek a pak po rovince a dlouhým klesáním do Touškova. Pro jistotu jsme to vůbec nešetřili a tak nám dole upadly nohy.

K Plzni se blížíme přes Kozolupy, podél Mže k Červenému mlýnu, nahoru do Vochova a po CT 37 do Křimic. Po CT 2157 a nad zahrádkami projíždíme lány na kraj Skvrňan. Po Regensburské se vracíme na Borské Pole, odkud už bez skrupulí dojíždíme na Bory.


1400 m převýšení se mi zdá trochu nadhodnocené, ale je pravda, že kolem Hracholusek to bylo nahoru dolu. Celkové hodnotím výlet s velkou obtížností, protože jsme moc neodpočívali a jeli dost v tempu. Trochu víc odpočívat a byla by to pohodička. Přesto průměrná rychlost opět nedosáhla na celých 20 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 


Zřícenina hradu BUben

Startovací foto

úterý 31. října 2017

Zámek Bělá pod Bezdězem

22. 9. 2017
36 km

Obtížnost: Střední
Převýšení: 900 m
Terén: Náročné lesní stezky a silnice

MB-Podlázky-po červené Debř-Hrdlořezy-U Obrázku-po modré Bělá pod Bezdězem-po zelené Bělá p. B. žst.-po žluté Březinka-po modré plužná, Myslivna Důl, po CT 8157 Bukovno-Michalovice-Podlázky-po červené MB


Nebyl jsem zrovna rozhodnutý, zda dnes vyrazit. Objevila se nějaká ta rýmička a ačkoliv jinak celý den svítilo slunce, jen co jsem vytáhnul paty z práce, zatáhlo se. Nakonec mi při rozhodování pomohl zkracující se den a ubývající možnosti si letos zajezdit za světla.

Cílem pro mě ještě nikdy nebyla Bělá pod Bezdězem, centrum města. Vydal jsem se ze Staroměstského náměstí přes Podlázky po červené do Debře, ale do Hrdlořez jsem nejel po silnici, zvolil jsem "ozkoušenou" cestu první viaduktem vlevo za Debří, směr Bakov. No-zjara, nebo kdy jsem tam jel-to bylo výrazně lepší. Nyní je to kupodivu ještě zarostlejší, rozryté od divočáků a rozbahněné. Stoupalo se tedy velmi nepříjemně. Projel jsem vsí, ačkoliv po zelené by to nakonec bylo asi lepší. Na rozcestí jsem však nepokračoval po zelené do Bítouchova, ale vlevo podél hlavní silnice. Přes rozcestí U Obrázku, stále rovně za nosem, jsem se dostal na lesní turistickou modrou, po které jsem dojel do Bělé a projel celým neskutečně roztahaným městem až k zámku v bídném stavu a na náměstí, které je naopak velmi pěkné-radnice, roubenky, altán, kašna...:) Projíždím po červené Českou branou, ale dále pokračuji po zelené kolem stadionu první výšvihem. Ještě přes hlavní tah na Českou Lípu a pak už do lesů, kde se cesta výrazně zhoršuje a před tratí je do už docela hardcore. Mění se turistická značka na žlutou, ale v nejbližším stoupání se vůbec nemění náročnost terénu. Asi kilometr se pak jede pěkně, před Březinkou je však zase sotva sjízdný padák.

naštěstí se pak pokračuje po modré, zpevněné cestě údolíčkem až k silnici, po níž se vystoupá následně do Plužné. Jen krátce modrá vede po silnici, pak zas hurá na polní cestu doprava, k lesu a trochu rozbitou cestou a kamenitým sjezdem k myslivně Důl. Odtud vede velmi špatná cesta po CT 8157 do Bukovna. Mně při snaze jet zasekl klacek do přehazovačky i do brzdy! po překonání tohoto úseku jsem už zvolil silničku do Michalovic, po té to jede jedna radost. Zpět do centra Boleslavi se vracím opět podél Jizery po červené. Mám to akorát už se stmívá. Ujel jsem pouhých 36 km. Na to vzdálenost náročný výlet a prý i 600 m převýšení, to se mi zdá hodně. Průměrná jen necelých 18 km/h.

Náměstí v Bělé pod Bezdězem
Zámek Bělá pod Bezdězem

úterý 24. října 2017

Plaské odklizy kaolinové těžby Horní Bříza

17. 9. 2017
61 km

Obtížnost: Střední
Převýšení: 900 m
Terén: Lesní cesty

Bory-Depo 2015-centrum Plzně-Štruncovy sady-po NS Údolím Berounky Bolevecký rybník-po žluté Třemošná-Ledce-Dubský mlýn-Horní Bříza-kaolínka-po NS Horní Bříza Jižní jáma, Severní jáma (Plaské odklizy)-Býkov-po zelené Kosina-Třebekov-po Jarovská NS Chotiná-Cihelna-Na Mokřinách-po místní modré Drahotínský rybník-Druztová-Malochova skalka-po žluté Bílá Hora, u sv. Jiří-po CT 3 Prazdroj-u Ježíška-Papírenská lávka-zimní stadion-Bory


Ani jsem neměl v úmyslu dnes jet na kolo, ale když místo ohlášeného deště vykouklo sluníčko, neodolal jsem a vzpomněl jsem si, že jsem si chtěl pár let zpátky udělat výlet za těžebními jamami u Horní Břízy. A tak se také stalo.

Vyrazil jsem za fakultní nemocnicí k zimnímu stadionu k nábřeží Radbuzy. Kolem Depa 2015 jsem projel centrem Plzně a kolem Štruncových sadů po NS Údolím Berounky přes lávku kousek nad soutokem Mže a Radbuzy jsem se vydal po lukách k Boleveckým rybníkům. Po žluté jsem pak výjimečně bez davů lidí projel kolem Košináře a Seneckého rybníka na stezku do Třemošné. Ve starší mapě jsem měl zakreslenou lávku u mlýna, která by mě nasměrovala na Horní Břízu. Již neexistuje, tak jsem jel po silnici přes Záluží a Ledce k Dubskému mlýnu, odkud vede pěkná neznačená polní cesta na kraj Horní Břízy-Březí. Z návsi stoupám ulicí Na Rypličce směrem ke kaolince, ba přímo k jejímu vjezdu, kde odbočuji vpravo na NS Horní Bříza a právě přes Jižní a Severní jámu Plaských odklizů, jak je uvedeno na informační tabuli, ji využívám. Je to hezká oblast, byť zasažená těžbou. Některé části už se opět vzpamatovaly a nelákají moc lidí, což se mi líbí.

Od Severní jámy pokračuji východním směrem větší lesní cestou, přes silnici na Most, do Býkova. Je to mírně z kopce a téměř bez aut. Z ničeho nic vjíždím do jiného-vodního světa. Od Býkova se brodím v potocích vody, ačkoliv doposud bylo sucho. Na Kosinu to opravdu nevadí, prudce se stoupá po zelené. Pak cestou na Třebekov (před oficiální rozcestím na ypsilonce odbočuji mírně vlevo) ale na sebe už házím litry bahýnka, i když se krotím v rychlosti. Třebekov je vlastně pouze jedna pěkná hájenka. No a nebýt evidentní průtrže mračen, krátce po které následoval můj průjezd, užíval bych si docela dlouhý sjezd do Chotiné. Takhle jsem spíš brodil.

V Chotiné se musí zase nepříjemně do kopce. Kousek za vsí to beru vlevo na polní cestu, aktuálně rozježděnou zemědělskou technikou kvůli probíhající sklizni. Dá se po ní projet k silnici Zruč-Nynice. Já směřuji na Zruč, ale jen kousek, k první křižovatce u cihelny nad Žichlicemi. Zde odbočuji na Dolany. Na Mokřinách nicméně sjíždím ze silnice, té už bylo dost. Za chvilku jsem na zelené turistické, po níž a po místní modré projíždím k Drahotínskému rybníku. No a vlastně podél Drahotínského potoka až do Druztové vede cesta-k silnici a singl-za silnicí. Moc pěkná spojka, kterou jsem dokázal dodnes nepoznat.

Z Druztové nastala klasika, kdy jsem chtěl minout Malochovu skalku, ale opět jsem si jen ušetřil první úsek kolem Berounky a druhou půlku jsem si poctivě projel. Nedej bože, když tam potkáte turisty-nebo třeba 15!:D Sice hezký technický úsek nad řekou, ale minout nebo předjet se tam nedá. Naštěstí jsem tuto skupinu potkal už v místech, kde vede cesta pro chataře, tak jsem to projel lesem na ni. Pak už jsem po známé a slušně průjezdné žluté dojel zvlněnou krajinou na Bílou Horu. (Zde vysoký výskyt courajících se babiček. Ze zkušenosti-čím větší moje ohleduplnost při přibližování, tím menší ochota uhnout-rozuměj větší bezohlednost chodců).

Přes Plzeň už žádné novoty-přes lávku ke sv. Jiří, po CT 3 za teplárnou k Prazdroji. Pak po Šumavské přes nádraží, k Radbuze, přes Papírenskou lávku, nahoru k zimnímu stadionu a opět za nemocnicí na Bory. 61 km, průměrná rychlost pod 19 km/h. jednak jsem to moc nehnal, odpočíval jsem po včerejšku a taky mě trochu zdrželo to všudypřítomné bahno kolem Třebekova.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Plaské odklizy po těžbě kaolinu, Horní Bříza
Jižní jezírko-po letech zarůstání může zbýt po těžbě i takový pěkný kout

pátek 29. září 2017

Luková u Manětína

16. 9. 2017
101 km

Obtížnost: Velká
Převýšení: 1600 m
Terén: Lesní cesty a silnice

Plzeň Bory-Na Hvězdě-CAN-po NS Údolím Mže Radčice-Kyjovský les-po žluté Chotíkov-Stráž-Dolní Vlkýš-po zelené Komberk-Čemíny-po modré Košetice, Všeruby-Radimovice-po CT 2296 Mostice, rozc. U Františka, Kostelík-po CT 35 Libenov, hájovna Lipí-po zelené Lipí-po žluté Kačina-Lešovice-Újezd-Mezí-Luková-Mezí-Újezd-Manětín-Švandův mlýn-Bažantnický rybník-Líté-Dolní Bělá-Horní Bělá-Tlucná-Tatiná-Stýskaly-Příšov-rozc. Pod Krkavcem-po modré Košutka-Kotíkovská-Kilometrovka-Techmania-Na Hvězdě-Bory


Měl jsem pocit, že jsme na kole nebyl tak půl roku. No je to 14 dní, ale i tak jsem se těšil a vzhledem k tomu, jak slibovali, že v neděli bude pršet, ale sobota ještě ujde, vydal jsem se na tuhle štreku v sobotu. Můžu směle prozradit, že začalo lehce pršet na 10. km a až na dvě přestávky už nepřestalo po následujících 5 hodin.

Za cíl jsem si vybral Lukovou, se sotva stojícím kostelem, který na sebe strhl pozornost strašidelnou uměleckou instalací. Mapy povídaly, že nejkratší cestou je to tam 40 km, přidávám tedy 10% a říkám si, že to půjde. Následující řádky odhalí pravdu:D

Vezmu to přes Všeruby, takže z Bor přes Hvězdu a kolem Techmanie k autobusovému nádraží. Pak po NS Údolím Mže do Radčic. Chtěl jsem se mrknout na novou lávku, ale vlastně podle mě vede tak trochu odnikud nikam. Z Radčic stoupám po loni nové, ne zrovna smysluplné asfaltce lesem do kopce za kostelíkem směrem na Chotíkov. Pěkně se zahřívám, po žluté dojíždím do Chotíkova, projíždím celou vsí směrem na Malesice, ale před koncem vsi odbočuji vpravo do kopce mezi baráky na západ, na Vlkýš. A v tu chvíli se spouští poprchávání. To mi teda moc na radosti nepřidává, zataženo je však dost a všude. Stoupám tedy přes kopec Stráž a sjíždím po asfaltové cestě do Vlkýše a po bahnité cestě do Komberku, po zelené. Do Čemín je to asi 2 km po silničce, pak se vydávám po modré, v dešti rovněž trochu bahnité cestě podél Čemínského potoka do Košetic. Modrá pokračuje přes kopec, Červenou punčochu, křížem hlavního tahu na Karlovy Vary a sjezdem do Všerub a já s ní. Tady už je teda dost vody i na silnici. Jedu dál přes Radimovice po CT 2296. Teda asi-v mapě to tak je, ale v terénu se ty čísla pořád nějak mění. Každopádně objíždím lom raději po CT, než abych riskoval zapadnutí po krk v bahně. Musím tedy opět kousek po silnici do Mostic.

Pak už vjíždím do PP Manětínská. Obvykle bez človíčka, nyní v houbařském období je tu dálnice houbařů, co sbírají na dohled auta, asi aby příliš neomokli. Cesty jsou tu pěkně značené i zpevněné, takže se tu jede jedna radost. Překvapivě na rozcestí U Františka jsem ani pořádně nestoupal, horší to pak bylo před Libenovem, už po CT 35, to se táhlo a přiostřovalo. Zato potom tři kilometry sjezdu pod Lipí člověk sfoukne tak za 5 minut. No musí se pak stoupat, to jinak nejde-po zelené do Lipí přes louku a pak už mírněji po žluté ke Kněží hoře. ve sjezdu odbočuje žluté vlevo, já mam výhodu, pokračuju bez ztráty energie rovně a po větší cestě. Ještě jedno stoupání, přes asfaltku s červenou turistickou a pak rovnou za nosem dolu neznačenou cestou rozbitým úsekem do Lešovic. Už už jsem si říkal, že jsem skoro v cíli, od Holubova mlýna do Újezdu ještě dobré, ale do Mezí se to pak ještě strašně táhne. A Luková je vidět tak daleko! Po levé straně Kozelka, tu si dam asi příští rok:) V Mezí přes brůdek nebo o 180° doprava a poslední dva kilometry do Lukové! ...abych zjistil, že je tu za celý víkend otevřeno jen od jedné do čtyř v sobotu. No, je před polednem, prší a domů 50 km. Fotím přes okno, naštěstí tu nejsou vitráže a obracim to. Zas přes Mezí a Újezd, tentokrát ale převážně z kopce, zato stále v dešti, do Manětína. Jednak mi přestává bavit počasí a zadruhé potřebuji být brzo doma, tak jedu po silničce (a CT 35) kolem Švandova mlýna, za ním lehce vlevo co nejpříměji do Hvozdu. Ovšem! Tento úsek je tak nekonečný kopec, že jsme málem umřel. Klasika-za zatáčkou se to už musí srovnat-no ani náhodou a stoupá se asi 5 km. Uff, umřely nakonec "jen" stehna, zato fest. Asi i kvůli tomu chladu, nějakých 12°C.

Naštěstí to začalo celkem utíkat, v Bažantnici jsem se vydal vpravo po nové silničce na Líté a pak do Dolní Bělé. Konečně se dostávám do známých míst a zavání to návratem. Do nečekaně nepříjemného kopce do Horní Bělé už se mi pramálo chce a počítám, kolik mě toho ještě čeká. Nejprve po CT 35 přes Tlucnou do Tatiné. Odtud kdysi silničkou na kraj Stýskal a pak po rozbahněné cestě do Příšova. Cestičkami lesem se dá nad Ledcemi, kolem pohodnice, projet až k pískovně u Chotíkova a pak k modré pod Krkavec. Až na Lochotín jsem po ní jel. Je zcela očekávaně a tradičně rozbahněná-slušná terénní vložka. Přes Plzeň mám oblíbenou trasu Kotíkovskou, pak Kilometrovkou a na Bory kolem Techmanie přes Hvězdu. Už mi to moc nejelo, tak jsem byl rád, že jsem dojel domů. Ani bych si už asi neobjel barák, kdyby mi chybělo třeba půl kilometru do 100 km, takže to vyšlo šťastně. To se bohužel nedá říct o počasí. Převýšení je tedy 1600 m, ale to není nic výjimečného na 100 km. Cesty převážně velmi slušné:)

 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Luková s tajemnou uměleckou instalací

Kostel Luková
Kostel Luková u Manětína


neděle 24. září 2017

Zámek Mirošov

2. 9. 2017
55 km

Obtížnost: Střední
Převýšení: 1000 m
Terén: Asfaltové cesty a místy polní

Bory-Tyršův most-po NS Údolím Radbuzy Vokounova lávka-Černice-po CT 31 Koterov-betonárka Letkov-Tymákov-Mokrouše-Raková-Veselá-Peklo-po žluté Holubí kout (PP Kamínky), Mirošov-Kamínky-Nevid-Potoky-Svidná-po zelené Sedlec-Starý Plzenec-Koterov-po NS Údolím Úslavy Božkov-Slovany-Škoda park-Bory


Předchozí týden krásné počasí, ale byli jsme na ferratách na Dachsteinu, takže kolo až teď, v září. A čeká mě dnes účast na svatbě, takže musim vyrazit za ranního kuropění. Rozuměj v osm, na sobotu docela půlnoc.

Vyrážím tedy do mlhy, výhodou je, že nikde nikoho nepotkám skoro za celý den:) Pro začátek mrznu ve sjezdu k Tyršovu mostu, pak ztichlými lukami k Vokounově lávce a konečně zahřát a roztočit ztuhlé nohy výšvihem do Černic. Abych dojel do Mirošova, mám se co ohánět, takže moc nehazarduji s pěšinkami a pokračuji přes Koterov po silnici až těsně před dálnici, kde odbočuji do prudkého stoupání po obslužné cestě-až k betonárce nad Letkovem. Takže to máme poprvé přes dálnici, za mostem vlevo a pak přímo pod náspem až k silnici na Tymákov, hurá zpět pod dálnici a hned doprava kolem solární elektrárny a potřetí přes dálnici nad Tymákovem. Následuje kousek pěkného sjezdu a pak pokračuji spojenými vesnicemi do Mokroušů. Jak jezdím málo po silnicích, tak tuhle spojku k hlavní na Rokycany ani pořádně neznam. Přímo na křižovatce však pokračuji rovně na lesní cestu do dlouhého stoupání k Rakovské hájovně. Vše je mokré, zamlžené, v mraku. Ale jede se pěkně, není horko. Od (bývalé) hájovny do Rakové je to pak rychlovka po polní cestě.

Z Rakové se dá jet do Veselé kolem statku a pak loukou postupně se ztrácející cestou. Tady už je vody ve vysoké trávě opravdu hodně. Ve Veselé jsem ale hned a pokračuji slušnou cestou k samotě Peklo, odkud trochu nepřímo pokračuji po žluté k silnici, které se vlastně nepustím až do Mirošova. Je ale v tuto stále ranní dobu nefrekventovaná, s kvalitním povrchem a pěkně se klikatí lesem-kolem Holubího koutu a přes PP Kamínky. Zámek Mirošov není volně přístupný, ale je vidět celkem pěkně přes hradbu, tak se krátce, dokud nevychladnu, zastavím a začnu se vracet do stoupání zpět směrem na Kamínky. V Kamínkách se vydávám na Nevid polní cestou přes Habr. Dále chci přes hájovnu Potoky a pod Maršálem, kam ovšem nevede cesta nijak zvlášť přímo. Musím sjet na Kudličky a pak se zas trochu vracet. Cesta je to ale velká a pěkná, tak to odsýpá. Od Potoků se táhle stoupá, ale není to nekonečné. Slušná cesta vede kousek pod hřebínkem Maršálu, do "pouhých" 530 m n. m. Do Svidné se pak logicky sjíždí a tato tendence pokračuje převážně i po zelené do Sedlce. Opět po louce, oproti minulosti už úplně bez zelené turistické značky, dojíždím do Starého Plzence a klasickou krásnou cestou po louce podél Úslavy pokračuji do Koterova. Asi mi to bylo ještě málo, tak jsem se vydal po NS Údolím Úslavy do Božkova-zde stále přibývá asfaltu:( Touhle cestou jezdím až příliš často, nevím, proč jsem se sem vydal, nicméně stoupám podjezdem na Světovar a přes nám. Milady Horákové a kolem Škoda parku se vracím na Bory. Paráda, kolem jedenácté hodiny, ve čtvrt na jednu stíhám odjezd na svatbu. Po 55 km a docela slušném převýšení to bude zasloužené obžerství:D Tento výlet byl nicméně technicky nenáročný.


Zámek Mirošov

Pohled na tajemný vrchol Kotel

úterý 19. září 2017

Chotětov (Mladoboleslavsko)

23. 8. 2017
38 km

Obtížnost: Střední
Převýšení: 300 m
Terén: Lesní cesty a silnice

MB-Čejetičky-po červené Vinec-Řehnice-Strenice-Bezno-Sovínky-Černý Důl-Chotětov-Jizerní Vtelno-Stránov-po CT 143 Krnsko-Chrást-Sahara-MB


Původně jsem měl za cíl zámek Sovínky, jenže to není žádný zámek. V Chotětově je aspoň hezká náves. Byl to vlastně docela rychlý výlet, vyjížděl jsem až asi v půl sedmé. Ze Staroměstského náměstí v Boleslavi jsem dojel kolem Jizery k nádraží. Dále jedu po červené. Až za Vincem projíždím rekonstruovaným viaduktem a stoupám prudce vzhůru po levé straně údolí do Řehnice. Dále neúspěšně pokouším polní cestu do Strenic, tak se vracím na silničku, klesám ke Strenickému potoku a opět stoupám serpentýnami nad tvrz Velké Horky.

Následuje celkem nezábavná dlouhá rovinka do Bezna, spojené vesnice se Sovínkami. Najednou však zpozorním kvůli houpavému pocitu na zadním kole. Jsem na něj už přecitlivělý, ale smysly mě nešálí, opět měním duši. Asi potřetí během posledním pěti výletů. Nějak se mi překroutila duše při noční výměně minule. Ale už je na cestě nové vybavení, tak snad zas budu víc jezdit, než měnit.

Necelý kilometr jedu po CT 8158 na Všelisy, ale pak odbočuji do dalšího údolí na jih, doleva. Jede se podél (vyschlého) Košáteckého potoka, tzv. Černým dolem a je to pěkná cesta mezi lukami a políčky a odsýpá to, protože ani není kam se ztratit nebo odbočit. Po pár kilometrech se dostávám k silnici a stoupám takovou vlásenkou zakroucenou k hlavnímu tahu na Mělník a pak mírně z kopce do Chotětova. Odtud pak dlouho a monotónně po CT 8145 do Jizerního Vtelna. Od Stránova jsem si v šeru chytře vybral evidentně bývalou nebo nechtěnou CT 8145. Značneá je jen v mapě a zarostlá je hodně. Nicméně je dobré, že míjí skoro celý úsek hlavní silnice, sjede se totiž do Dolního Krnska. Já pak pokračoval po silnici na Boleslav, abych se dostal k železničnímu viaduktu pod Chrástem. Za ním vede pěšina stoupáním do Chrástu. Do centra města pak jezdím kolem letiště, přes Saharu a pro tentokrát po Ptácké. 38 km, s denním světlem to už bylo na hraně, jsou ty dny už krátké. Průměrná rychlost 21,35, ale čekal jsem i vyšší, jel jsem převážně po silničkách docela v tempu. A závěrem - Sovínky NE! :D
 

úterý 12. září 2017

Kopec Chlum u Volduch

19. 8. 2017
72 km

Obtížnost: Vysoká
Převýšení: 1500 m
Terén: Lesní cesty

Bory-Škoda park-Slovany-Světovar-Božkov-V Pytli-Letkov-Tymákov-po zelené Čílinské polesí-vodní nádrž Klabava-po CT 3 Rokycany-PP Rokycanská stráň-Díly-Volduchy-PP Niva u Volduch-Chlum-Těškov-po CT 2153 PP Radeč-Rumpál-Březina-Dolní Stupno-Přešov-Střapole-Bušovice-Smědčice-po červené Chrást, Bukovec-po NS Údolím Berounky u sv. Jiří-Masarykův most-po NS Údolím Berounky Štruncovy sady-Plzeň-Bory


Koukam takhle na mapu a u Volduch je nějaký kopec Chlum. Tak uvidíme, co se z něj vyklube...

Už zase sjíždím z Bor do Doudlevec ke Škoda parku a pak zas stoupám na Homolku, abych přes Světovar sjel do Božkova. Potřebuji se dostat do Letkova a jek je vidět, nemusím podél Božkovského potoka, zkouším nenápadnou pěšinku těsně vedle a pak ještě nemám dost, tak jedu po kraji "skládky" podél lesa po cestě až do lokality V Pytli a tam zas jedním z trailů stoupám. Vyjíždím u potoka těsně před Letkovem, křižuji silnici, projíždím celou vsí až ke žluté turistické těsně před dálnicí. Odbočuji na cestu údržby přímo podél dálnice a pokračuji až k ejpovickému dálničnímu sjezdu, kde zas k rozcestí Čílinské polesí využívám zelenou turistickou. Zhoršující, ale už projetou cestou do kopce pokračuji nad dálnicí, dokud nedorazím přes pár kaluží na asfaltku vedoucí na Čílinu.

Cestu do Rokycan jsem nechával osudu, nakonec mě zlákala cesta přímo dolu ke Klabavě. Možné je dočasně průjezdná podél železničního koridoru, ale já využil tunel pro potok jako podchod a raději se tak dostal pod železnicí i dálnicí na CT 3, která už mě dovedla bez aut na kraj Rokycan. Kolem Penny jsem pak projel zpět ke Klabavě, vystoupal PP Rokycanská stráň k letišti a po silnici pokračoval do Volduch přes samotu Díly. Za Volduchami pár set metrů po modré, dokud nenarazíta n PP Niva u Volduch se studánkou s pitnou vodou. Po půl kilometru se vydávám vzhůru. Dokud nepokračuji po zelené, cesta je rozumná, ale pak se stává extrémní a pak na samé hranici sjízdnosti prudkostí i vymletým terénem. Dosáhnout vrcholu Chlumu však za námahu stojí, je tu i výhled na Radeč a neskutečný klid. Sjezd druhou stranou je stejně extrémní jako výjezd, chce to sedlo dolu... Plzeňský vrch objíždím z jihu, odbočuji tedy ze zelené. Zde už se cesta opět zlepšuje a za chvíli jsme na silnici. Chci na kraj Těškova, takže doleva a na křižovatce doprava. U prvních domků pak ostře vlevo na CT 2153 a pak zvlněnou lesní asfaltkou pod Radčí. Je to úplně horská atmosféra, tak si ji užívám.

Rozhodl jsem se vzít to ještě přes Rumpál. Není to nijak významný kopec, jen vysoký. Měl jsem se kousek za silnicí za Sklenou Huť vydat po žluté. To jsem udělal, ale na špatnou stranu:D Tak jsem se vracel zrovna ve výživném kopci. Vyjel jsem si tedy do nějakých 600 m n. m. Pak už mě čekal příjemný sjezd po žluté na rozcestí Polesí Hradiště a ještě úsek po červené. Nemorduju se přes Hradiště, držím větší a příjemnější cestu a sjíždím do Březiny. Následuje taková místní komunikace do Dolního Stupna. Ještě váhám, jestli to nevzít do Chrástu po hlavní, ale to se mi moc nechce, tak nakonec volím cestu přes Přešín. Je mi jasný, že tam zabloudim, ale holt nějak se to tam musim naučit projet. Nejdřív mě tedy čeká táhlé stoupání zcela mimo můj směr-na Vítinku. Pak prudce vpravo, téměř zpět. Cesta se pak k mé libosti stáčí doleva, až to vypadá, že vede přesně kam potřebuju. Bohužel se mění v těžko průjezdnou, vracet se mi nicméně nechce, tak přežiju pár set metrový úsek a nakonec dojíždím na křižovatku lesních cest nad Střapolem, kterou už poznávám. Sjíždím tedy na kraj vsi a ač mám s ní mám špatné zkušenosti, vydávám se přes kopec do Bušovic bývalou alejí, dnes úvozem téměř bez cesty. No projel jsem, ale nic moc. Z Bušovic do Smědčic jedu po silnici, hned na kraji vsi jsem ale vyhledal zkratku k červené turistické, abych neztrácel výšku, a dojel tak o něco snadněji do Chrástu. Musí se přes Klabavu, takže se musí prudce stoupat. Dále už je červená příjemnější, za přejezdem se vjíždí vpravo do polí a pak lesem přes Zábělou do Bukovce. Přes Plzeň to táhnu dnes po NS Údolím Berounky, takže podél trati ke sv. Jiří, pak přes lávku, k Jateční, přes Masarykův most, doleva k Roudné zpět na NS Údolím Berounky a mezi lukami na Štruncovy sady.

Po nábřeží Radbuzy projíždím centrum Plzně, kolem Depa 2015, zimního stadionu a za nemocnicí na Bory. 72 km, průměrná rychlost 19,56 km/h a opět celkem značné převýšení.



Pohled z Chlumu u Volduch na Radeč a vrchol Brno

Ejpovice-pod dálnicí, tratí i pod vodou



úterý 5. září 2017

Rozhledna Železný Újezd

12. 8. 2017
85 km

Obtížnost: Velká
Převýšení: 1600 m
Terén: Lesní cesty


Bory-Škoda park-Černice-Starý Plzenec-po červené Šťáhlavy-Šťáhlavice-Nezvěstice-Žákava-Blovice-po modré Smederov, Žďár-Hřebenec-Přešín-rozhledna Železný Újezd-Nechanice-po červené Struhaře, Dvůr Habří-Štítov-po žluté Zdemyslice-Vlčtejn-po modré Chouzovy, V Babších, Pod Nebílovským Borkem-po červené Losiná-po CT 2126 Černý les-Valík-po NS Údolím Úhlavy Radobyčice, Hradiště-Vokounova lávka-Tyršův most-Bory


Je to asi dva roky, co jsem byl u rozhledny v Železném Újezdu na úpatí Brd, ale nedostal jsem se na ni. Rozhodl jsem se to dnes změnit. Není to úplně za humny, ale našel jsem moc pěknou trasu.

Z Bor sjíždím k Radbuze, kolem Škoda parku, pak po žluté přes Černice a až za dálnicí, kde žlutá vede k Městskému lesu, pokračuji o jednu cestu více vlevo, abych se dostal nad Starý Plzenec. Na malý úsek vjíždím na bývalou silnici do Štěnovic, ale hned zas odbočuji do kopce a pak vlevo k Andrejškám. Udržím tak výšku a nemám to tak daleko k červené, po které lesem přes kořeny sjíždím do Štáhlav. Po modré se pak dostanu do Šťáhlavic. O kus dál po silnici, před řekou, se nachází polní cesta po pravé straně, vede pod železničním mostem a ústí v Nezvěsticích, odkud to už není daleko po bývalé zelené do Žákavy. Celou Žákavu je třeba projet až ke statku směrem na Štítov, kolem kterého vede slušná cesta. Ta se velmi zhoršuje na kraji lesa, ale netrvá dlouho a zas jsem se dostal na sjízdný terén, nejlépe hrubou asfaltkou do Kamenska. Poté od hájenky z kopce po žluté a kolem rybníčku pokračovat jižním směrem chatovou oblastí do Blovic.

Z Blovic stoupá modrá turistická značka po nevýznamné silničce až do 500 m n. m. Výšku pak bohužel ztratíme cestou přes Smederov a Žďár. Trochu riskuji a pouštím se do lesa. Ze zkušenosti nevolím nejkratší, ale spíše největší cestu. A tentokrát jsou cesty relativně slušné. Stoupá se kolem chat, tam je to úplně bez problému, pak kolem množství ostružin stále po velké cestě. Dostávám se na rozcestí, kde se bude lámat chleba-a volím cestu, co není v mapě:D Velká byla jen zpočátku, pak už jsem se prodíral lesem, ale byl to takový kousíček! Naštěstí jsem se probojoval a pak už po trochu bahnité cestě, ale klidným lesem, jsem stoupal k vrcholu Hřebenec. Zanedlouho mě cesta dovedla na louku a s krásným výhledem na Brdy jsem sjížděl do Přešína. Poslední úsek k rozhledně Železný Újezd vede po silničce do táhlého kopce a proti větru. Vstup na vysílač s plošinou je za 15 korun.

Okolní krajina je parádní, ale hodně fouká, tak se zas vydávám na cestu zpět. NS Železný újezd stále není značená, jen se sem tam objeví informační tabule, ale orientovat se podle ní nedá. Dostal jsem se ke statku, ale nechci ho objíždět po žluté, která je pak velmi špatná, pokud mě paměť neklame. Jenže i moje varianta je dost na prd, vede jen průsekem v lese, o cestě se mluvit nedá. Naštěstí jsem za chvíli na větší cestě a můžu sjet k červené turistické trase kousek před Nechanicemi. Stoupám na Hromadnici, stále po červené, cesta se náhle zhoršuje a začíná klesat. Před Struhařemi jsem dal na cestě duel s krávou-bála se víc než já:D Následují asi 2 km k rozcestí Dvůr Habří, tam sjíždím z červené doprava, rovnou do Štítova. Dnes podruhé tedy po žluté dolu, tentokrát však až do Zdemyslic-velkým brodem nebo nahnutou lávkou. Bohužel mě čeká dlouhé stoupání do Vlčtejna. Nemam ho moc rád, ale občas se mu nevyhnu. Dnes jsem udržel tempo, tak jsem ho měl celkem rychle za sebou. Z Vlčtejna se sjíždí po kamenité modré turistické do Chouzov a pak přes Babše zas do kopce pod Nebílovský Borek. Zde končí modrá, pokračuji po červené ostružinovou alejí stoupáním nad Losinou. Tu s menší zastávkou v hospodě Pod Lesem projíždím a klesám až k Černému lesu (CT 2126). Kolem logistického parku údržbářskou cestou a pěšinou pokračuji nad tunel na vrch Valík, poté po NS Údolím Úhlavy sjíždím do Radobyčic a do Hradiště. Za Vokounovo lávkou mě čeká předposlední kopec. Poslední výškové metry z celkových více jak 1600 mi zbývá urazit od Tyršova mostu přes Borský park na Bory. Čekal jsem více než 85 km, ale to nepíšu zklamaně. Spíše jsem se obával, že to bude ještě více. Průměrná rychlost opět těsně pod 20 km/h - 19,34. Převýšení během výletu bylo značné, ale cesty dobře sjízdné až na tři krátké výjimky.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 


Brdy z rozhledny železný Újezd

Pohled na jih z rozhledny Na Skále v Železném Újezdu

Prý od západu ubývání oblačnosti...:D

Vyhlídková plošina v 25 m nad zemí




čtvrtek 31. srpna 2017

Zámek Loučeň (Mladoboleslavsko)

8. 8. 2017
46 km

Obtížnost: Střední
Převýšení: 400 m
Terén: Lesní cesty

MB-Štěpánka-po červené Karlův vrch-Chlum-Chloumek-Vinařice-Dobrovice-po červené Pěčice-Jabkenice-Loučeň-Rejšice-Kosořice-Libichov-Písková Lhota-Bezděčín-Sahara-MB


Zjistil jsem, že v dojezdové vzdálenosti z Boleslavi se nachází zámek Loučeň, nasměroval jsem to tedy po práci přímo tam, protože se areál údajně zavírá už v šest hodin. Žádné protahování trasy, z Boleslavi opět vyjíždím přes Štěpánku k dálnici. Po červené pak pokračuji přes Karlův vrch, ale když se červená vydává vzhůru doleva, já pokračuji rovně. V mapě to vypadalo jako lehké stoupání pod Chlumem, nicméně je to místy velmi prudký kopec. Zase ale dobře, že se tu dá vůbec projet. Chce to obezřetnost, zdá se, že některé úseky jsou dokonce udržované traily. Po náročném stoupání vyjíždím před Chloumkemn a NS PP Chlum a dále pokračuji po červené vlastně skoro až do Loučně. Po silnici vede červená přes Vinařice a Dobrovici. Za velkým odstavným parkovištěm odbočuje doleva a po rozbité polní cestě vede do Pěčic, asi 3 km.

Do Jabkenic se jede opět po silničce, proti silnému větru. Je to boj, ale předjíždím dva silniční cyklisty, takže na tom nejsem nejhůř ještě. Za Jabkenicemi je krásná lesní cesta. Jednou se kříží se silnicí a dál pokračuje přímo na Loučeň slušná cesta. Až od studánky Dobrá voda, asi kilometr po NS Loučeň, se cesta trochu zhoršila, ale stále bez větších problémů. K areálu zámku Loučeň se dostávám těsně před šestou, ale vydělal jsem na tom, že jsem proklouznul bez placení vstupného. Rychle jsem si obešel zámek, kouknul na dva labyrinty a vydal se na cestu zpět. A to směrem na Rejšice. Sice neznačenou cestou, ale kratší než po silnici a s nadějí, že se neztratí v půlce lesa. Výjimečně to vyšlo a tak skrz les projíždím mezi pole, stáčím se na sever, míjím Smilovice a dojíždím do Rejšic. Další vsí jsou Kosořice, na jejichž konci směrem na Voděrady odbočuji doprava do polí a dnes podruhé s podivem projíždím ke Svárovskému rybníku. Musí se tu přes koleje, to je jediná nevýhoda, jinak se jedná o horší polní cestu. U železniční stanice Dobrovice vjíždím na silnici, po které pokračuji až do Libichova. Křižuji hlavní silnici na Nymburk, z Černavky se dá dostat pod Strašnov, což neodmítám. A na následující křižovatce jedu stále rovně, již po asfaltu, do Pískové Lhoty. Z ní pak cestou do Bezděčína a kolem letiště přes Saharu k boleslavskému hradu.

Celkem 46 km, průměrná rychlost 20,44 km/h, takže pěkné tempo. Převážně jsem jel po pěkných cestách, za jediný náročný úsek považuji stoupání na Chlum.

 
Zámek Loučeň
 
Zámek Loučeň

Labyrintárium v Loučni


Labyrint Loučeň

pondělí 28. srpna 2017

Cheznovice (Kařízek)

29. 7. 2017
92 km

Obtížnost: Velká
Převýšení: 1800 m
Terén: Lesní cesty

Plzeň-Škoda park-Slovany-Božkov-V Pytli-Švábiny-po zelené Na Pohodnici, Čílinské polesí-Němčičky-Pod Kotlem-Kamenný Újezd-Polesí Žďár-Pod Žďárem-po žluté Svojkovice-po CT 2158 U Chejlavy, Holoubkov, Medový Újezd-po modré Pod Lesem u Mýta-Přes Trhoň Cheznovice-Pražanka (Štěpánský rybník)-Cheznovice-Osičina-Trhoň-po červené Hůrky-Pod Žďárem-Polesí Žďár-Rokycany-po zelené Klabava-Horomyslice-Kyšice-po CT 3 Červený Hrádek-Újezd-u sv. Jiří-Prazdroj-most Milénia-Bory


Prý bude party u Cheznovic a mám se stavět na pivo, no tak co mi zbývá, že... Není to úplně blízko, tak jak to naplánujeme? Z Plzně se vydávám kolem Škoda parku přes Slovany do Božkova. Pak mě čeká stoupání kolem Božkovského potoka a chci se dostat k zelené, tak odbočuji vlevo-až příliš, cesta mě dovedla až na kraj lesa, na Švábiny. Lepší pro příště jet přes mostek o kus dál. Po zelené pak dále stoupám až na Pohodnici, kolem které je náročnější úsek lesní pěšiny. Pak už sjíždím k dálničnímu sjezdu u Ejpovic, a množství ostružin! Zanedlouho zas vjíždím do lesa, stále po zelené, a stoupám k Čílině. Na vrchol nechci, u poslední odbočky-vracečky-pokračuji dál na Němčičky u Rokycan. Kousek po hlavní na Rokycany a kolem skládky stavebního materiálu zas doprava po neznačené cestě pod Kotlem ke Kamennému Újezdu. Křižuji modrou, dojíždím k nedostavěné přeložce silnice a vjíždím do vsi.

Dostávám se přes Klabavu a pokračuji do kopce k Bouchalce. Žďár však objedu severovýchodem, takže pokračuji přes Polesí Žďár po CT 2157 k hájence Pod Žďárem, zde se vydávám do táhlého stoupání na východ podél elektrického vedení. Po více jak kilometru odbočuji vlevo po žluté, velmi špatné pěšince, která se však záhy zlepšuje. Do Svojkovic se hodně klesá, zkratka přes ves pak vede kolem koupaliště lesem. Cest je tam nepočítaně. Do Holoubkova vede krásná stezka pod kopcem Vydřiduch, CT 2158. ta vede až do Medového Újezdu, pak už pokračuji po modré turistické do prudšího kopce. Modrá se lesem pěkně motá a navíc se musí přes hluboký potok, který jsem měl teda s kolem na zádech strach přeskakovat. Odměnou za špatné cesty však byly další výborné ostružiny. Za rozcestím Pod Lesem u Mýta zkouším, jak se dostanu do Cheznovic neznačenými cestami. Není to cesta přímá, spíše intuitivní, po těch aspoň trochu větších cestách, ale dá se projet a není to špatné:) Z Cheznovic je třeba se kousek vrátit po silnici na Mýto, sjíždět k táboru Pražanka a až za ním, úplně schované u vody Štěpánského rybníku, jsou parádní party chatky. Tak to je dnešní cíl.

Škoda že nevede nic podél vody, docela bych to čekal, takhle musím stoupat zpět do Cheznovic. Až na konci vsi vjíždím do lesa a snažím se vybírat velké cesty. Dařilo se mi to jen částečně, i když čekal jsem to ještě horší. Dlouho jsem držel směr i tempo, ale někde za Osičinou se cesta začala ztrácet a stejně tak moje energie v hlubokých korytech, mechu bahně a trávě. Naštěstí nešlo o nekonečný úsek, křižuji asfaltku Medový Újezd-Strašice. Směřuji to opět po hrubé asfaltce na Hůrky, ale ještě si hodim odbočku na vrchol Trhoň. Proč ne, viď:D 600 m n. m., prudké stoupání, ale jinak hezká příroda a slušná cesta.

Další úsek se držim po červené. Jakmile to půjde, bude lepší sjet přes ves, já jel durch, takže jsem drtil brzdy v prudkém kamenitém sjezdu. Následuje kousek po silnici a pak stoupání po poli. Červená pak odbočuje vzhůru, já pokračuji na Rokycany sjezdem opět na Polesí Žďár. Zde beru opět na milost červenou a sjíždím po ní do Rokycan. Z Rokycan jedu po pěkné stálici-zelené do Klabavy, je to takový pěkně průjezdný singl. Přes Klabavu projíždím po žluté k Ejpovickým útesům, pak jedu podél jezírka po původní cyklotrase a musím projet areálem golfu. Z Horomyslic vede nová asfaltka proti proudu Klabavy. dostávám se tak snadno k CT 3, po které stoupám do Kyšic a pokračuji přes Holý vrch do Červeného Hrádku. Pro změnu lepím duši, projíždím kolem potoka do Újezdu a přes stavbu tunelu sjídžím ke sv. Jiří. Na Bory pak až k Prazdroji po CT 3, následně přes Šumavskou, most Milénia, U Ježíška, Papírenskou lávku, kolem stadionu a za nemocnicí na Bory.

Dalších 92 km na kontě. Čím víc se člověk vzdaluje Plzni, vlastně každému městu, tím hezčí krajina a poježdění. A dokonce s průměrnou rychlostí lehce přes 20 km/h. Převýšení bylo poměrně značné a terén převážně slušný s několika výjimkami, zvláště v PP Trhoň.


Štěpánský rybník

čtvrtek 24. srpna 2017

Obora Milovice


26. 7. 2017
56 km

Obtížnost: Velká
Převýšení: 500 m
Terén: Náročný

MB-park Štěpánka-po CT Nepřevázka, Sýčina-Libichov-Voděrady-Luštěnice-po CT 8147 Struhy, Lipník (Radenice)-po červené Milovice-po modré Pozorovatelna, Dubový les-U Kalu-Josefov-Strašnov-Nepřevázka-po CT Bezděčín-MB


Výlet už jsm si vybral pár dní dopředu, když jsem zjišťoval, zda je vůbec reálné dojet z Boleslavi do Milovic, kde je obora turů.

Neni to úplně blízko, tak jsem naplánoval pokud možno přímou cestu. Cestou tam šlo vše velmi hladce, projel jsem Štěpánku, za mostem přes dálnici prudce a nenápadně vpravo po červené. Projede se mezi poli po CT 143. Ta vede do Nepřevázky přes dva krátké prudší kopečky. Následně se jede pěknou cyklostezkou do Sýčiny. Poprve dnes experimentuji a pokračuji kolem hřbitova přes silnici na polní cestu, přes koleje. Cesta ústí na silnici kousek za Libichovem. Z rozmaru zkouším neznačenou cestu do Voděrad, vyjde to nastejno jako CT 8155.

Co nevidět jsem v Luštěnicích po menší silničce, dále jedu do Újezdce kolem čističky. Cyklotrasa 8147 to zbytečně objíždí přes Zelenou, tak se na ní napojuji později. Velmi prašnou štěrkovou cestou jedu po rovince až do Struh, odkud se pokračuje zarostlou, řekl bych sotva používanou silnicí, do Lipníku. Trochu jsem musel hledat cestu dále, vede kolem stájí a pak šikmo vlevo do lesa. Zanedlouho se objeví červená turistická. Vede přes Mordové rokle, kde by mělo vzniknout muzeum v hangárech. Je tu i naučná stezka. Bohužel červená není zrovna moc dobře značená, takže to chce sledovat mapu. Sjíždí se tedy po panelové cestě, na silnici pár desítek metrů vlevo a pak zas pokračovat ve směru na Milovice hezkým lesním singlem. A to už se blížíme k letišti po levé a oboře s koni a pratury po pravé straně.

Velká část obory se dá pěkně obkroužit, nicméně pratury jsem zahlíd skutečně v takové dálce, že jsem si je spíš představoval, než viděl. Cesta do Milovic měla být ta delší. Měl jsem radost, jak to odsýpalo a vypadalo to, že budu doma kolem půl deváté. Problémy se však objevily záhy. Ačkoliv jsem se vydal po značené cestě (modré turistické), navigaci komplikoval bývalý vojenský prostor, kde se cesty dynamicky mění. Mimo to se tu stále jezdí, takže terén je tu extrémní. Když jsem se dokodrcal na vyhlídku Na Skále, doufal jem, že už mam tu pomalou část za sebou. Ale kdeže!

Než jsem se dostal na rozcestí Pozorovatelna i s NS, trvalo mi to věčnost-areál je prošpikován tisíci cestami a značky nejsou schopny to obsáhnout samozřejmě. Co se dá na Pozorovatelně pozorovat, to nevim, ale už se aspoň jelo trochu líp, nicméně modrá stále bídně značená. Kousek před Benáteckým vrchem jsem odhadl, že je to odbočka, kterou potřebuji. Vzhledem ke slibovanému dešti byly mraky skutečně nízko a setmělo se velice brzy. V lese už to bylo špatné s viditelností. Pokračoval jsem kolem další obory, kde jsem opět nic neviděl. Z rozcestí Dubový les měla vést kratší cesta směrem na Luštěnice. No, tak vedla asi tak 300 m. Bohužel čárkovaná na mapě může znamenat od skoro asfaltky po vůbec žádnou cestu...tak tohle byla ta vůbec žádná. A další cesty vedly jen východo-západně, přičemž já samozřejmě potřeboval na sever.

Tak co mi zbylo-jel jsem lesem. Naštěstí jsem nepíchnul, což bylo s podivem. Po další půlhodině jsem se prodral o pár set metrů dál k CT 0038. Dlouho jsem na ní nezůstal, odbočil jsem vlevo k Josefovu. Tato úplně stejně značená cesta byla rychlá a udržovaná. U Josefova jsem si musel cestu opět najít, použitelná byla jen ta kolem statku, ale za odměnu tak 10 cm bahna a nechci vědět, co všechno teklo z kravína, prasečáku nebo co to bylo... Objel jsem tedy les a naštěstí i projel polní cestou ke Strašnovu. Dále, už skoro za tmy, ale měl jsem světlo, jsem pokračoval po silnici, sjezd k Nepřevázce a pak cyklostezkou do Bezděčína. Jenže ouha, nějak moc se mi houpe kolo. Super, právě padla tma, měnim duši a začíná pršet 😣. Tak jsem to vyměnil, na byt je to ještě kus. Cyklostezka ústí na dálničním sjezdu (palec nahoru:D ), pak už ale vedou vesměs cyklostezky podél silnice.

Vypadá to na nejdelší popracovní výlet letoška, celých 56 km. Za úspěšný bych ho nepovažoval, ale potenciál měl...průměrná rychlost 20,59 km/h. To je mi trochu záhadou. A 60 km/h taky ani nevim, kde jsem jel, asi ze Strašnova. Tak jestli pojedete, ať vidíte pratury!


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Obora s tury v Milovicích

Jasně, na závěr v dešti oprava






pondělí 21. srpna 2017

Kozí Hřbety z Horažďovic

21.-23. 7. 2017
46 + 46 km

Obtížnost: Střední
Převýšení: 1400 m
Terén: Nenáročný

Horažďovice-Velké Hydčice-po CT 312 Žichovice-po CT 313 Chmelná, Sušice-po CT 331 Páteček, Dlouhá Ves-Radešov-Rejštejn-Svojše-Malý Kozí Hřbet


V pátek, sotva jsme vytáhli paty z práce, jsme se rozhodli vydat na chatu na Kozích Hřbetech zčásti na kole. Popojeli jsme vlakem (celkem bezproblémový transport!) do Horažďovic a pokračovali po vlastní ose navigačně nenáročnou trasou.

Vlak staví v Horažďovicích-Předměstí, takže ještě kousek po silnici do města a pak po nefrekventované silnici a CT 312 do Velkých Hydčic. Začíná se táhlým stoupáním a pokračuje se zvlněnou krajinou proti proudu Otavy. Z Hydčic se vyjíždí kolem areálu vápenky na pěknou rychlou polní cestu. Sem tam se objeví výmoly, ale jinak jsme byli v další vesnici, Žichovicích, co by dup. Za vsí vykukuje Rabí. Jede se kousek po silnici, ale před železničním přejezdem pokračuje cyklotrasa vlevo po pěkně zpevněné štěrkové cestě. Na značky bych nespoléhal, jeli jsme se zkušeným průvodcem, který věděl kudy kam;D

U Podmokelského potoka začíná asfaltka a stoupá se do Chmelné. Zde se nachází občerstvení přímo u cesty, jinak lze pokračovat pěkným dlouhým prudkým sjezdem k Otavě na kraj Sušice. Zde už je dobře značeno, lepší bude jet po pravém břehu, tam kde my jsme nejeli...:D Člověk se nemusí motat mezi vodáky v kempu ani na nábřeží a projede až k centru mimo hlavní silnici.

Na Luh jsme pokračovali kolem Jezu Na Fufernách stále na levém břehu Otavy. Následovaly možná tři kilometry krásné široké inline dráhy, takhle k večeru už téměř bez lidí. Přijíždíme po mostě nad jezem Páteček a stále po pěkné značené cestě dojíždíme do Dlouhé Vsi. Příště bych raději pokračoval přes Rajsko a Annín, ale ani po hlavní silnici to nebyla tragédie. Jen se začíná trochu více stoupat a taky to ženeme v pěkně vysokém tempu. Střídáme se s Danem v tahání, ale ještě před Radešovam toho máme dost. Do Rejštejna trochu zvolňujeme a už se psychicky připravujeme na závěrečné stoupání. Do Svojší se nastoupá něco kolem 200 m. My musíme ještě o dalších 100 m výš, do prvních serpentýn, odkud vede vrstvnicová cesta na zapomenutý, ale o to krásnější kout Šumavy-Kozí Hřbety. Doslova pár chalup v neskutečné krajině, kde už nás čeká zbytek osazenstva s vychlazeným pivem:))

Přijde mi to až neskutečné, průměrnou rychlost jsme udrželi nad 21 km/h. Přecijen se nejelo žádným terénem.

V neděli jsme pak stejnou cestou jeli zpět. Rozdíl činí ten první sjezd. Naštěstí jsme nezmokli, ač s tím celý víkend hrozili. No...prvních 20 km jsme ujeli za 34 minut. A prvních pět kilometrů po silnici není třeba ani šlápnout. Do Sušice už to stojí přecijen dost energie, udržet rychlost. Cestou zpět jsou zaznamenáníhodná jen dvě stoupání, to do Chmelné a druhé kolem zříceniny Prácheň před samotnými Horažďovicemi. Dokonce jsme stihli během tří minut koupit lístky (starší pár před námi nabíjel celoroční inKartu) a pivo a ještě se nalodit s pěti koly. No...průměrná rychlost přes 26 km/h, to mluví za vše:)


Horažďovice -> Kozí Hřbety
Kozí Hřbety -> Horažďovice





neděle 20. srpna 2017

Ticholovec

16. 7. 2017
60 km

Obtížnost: Střední
Převýšení: 1400 m

Plzeň-Výsluní-Litice-Robčice přes Kotlík-Vysoká-Předenice-po zelené Prusiny-Netunice-po žluté Hájsko-po červené Krasavce, Střížov, Kucíny-po místní NS Ticholovec a kaple sv. Vojtěcha-Příchovice-po žluté Přeštice-Dolní Lukavice-Horní Lukavice-Chlumčany-Dobřany-po zelené Nová Ves, Valcha-Borská Pole-Bory


Zaregistroval jsem v dosud nezmapované oblasti kapli sv. Vojtěcha. To by mi asi nezlákalo, ale blízký kopec Ticholovec mě svým názvem nadchnul:D

Je to celkem nedaleko, u Přeštic, a tak se chystam prokřižovat nějaká méně známá místa. Z Plzně se vydávám Borským parkem ke Sluneční lávce, prudkým výšvihem na Výsluní a pak podél přivaděče k nejbližšímu mostu do Litic. Přes vrch Kotlík jedu svou oblíbenou cestou do Robčic kolem dálničního sjezdu 80. Konečně po letech dodělali cestu remízkem a už se nemusí po poli, to je úleva:)) Jen před vsí je nově závora, škoda, že se musí ztrácet rychlost.

Robčicemi projíždím přímou cestou na Vysokou. Cesty se tu dost obnovují, takže mapa často neodpovídá. I tak jsem kupodivu trefil jednu z větších cest, co jsem potřeboval. Ve sjezdu se ke mně připojuje zelená turistická, které se pak držím celým klesáním do Předenic. Tam se povrch zhoršuje, ale jedeme na horském kole, že... Ještě hůře pak vypadá cesta vzhůru k Prusinám. Nikoho tu nepotkáte, to vám zaručuju, jen pasoucí se krávy a spoustu rozbujelého křoví. Projet se ale stále dá a tak můžu po žluté pokračovat přes Netunice do Mrtole. Odtude začíná cesta klesat a jede se pěkně. V Hájsku nad Snopušovami měním barvu na červenou, ale dál sjíždím až do Krasavec. Následuje rychlá polní cesta nad Vícovem, přes silnici a kolem bioplynové stanice. Pomalu se dostávám pod Ticholovec. Očekávám naučnou stezku, ale je značená nepravidelně a dost nenápadně, naštěstí tam až tolik cest nevede. Pod vrcholkem je místo odpočinku a kaplička sv. Vojtěcha.
Sjezd do Příchovic vede "někudy", jsou tam traily, takže je více možností, obvykle ale relativně náročných. Projíždím novou zástavbou, dostávám se na žlutou a loukou se přibližuji k Přešticím, odkud volím nefrekventovanou silničku do Dolní Lukavice a aktuálně rekonstruovanou a tudíž dočasně pro auta neprůjezdnou spojku do Horní Lukavice. Křižuji hlavní silnici a zkouším si cestu do Chlumčan zkrátit lesem přes kopec Ve Vrších. Kupodivu to vychází, ačkoliv místy se jede dost přes kořeny. Projíždím Chlumčany po silnici do Dobřan a do Plzně se vracím přes náměstí, po louce naproti mlýnu a následně přes kopec po zelené, lesem do Nové Vsi. I nadále je zelená hezká cesta lesem, tak si ji užívám i přes Valchu. Za Valchou pokračuji po až příliš pěkné cestě na Borská pole ke konečné autobusu 30. Zpět na Bory se vracím přes univerzitní kampus.

Taková nenápadná trasa, cílem teda není zrovna UNESCO památka, ale mně se to líbilo. Poslední dobou docela držím průměr kolem 20 km/h a ani tentokrát jsem se příliš nevzdálil na 60 km s docela výrazným převýšením.


Kaple sv. Vojtěcha pod Ticholovcem


úterý 15. srpna 2017

Radechov (Mladoboleslavsko)

13. 7. 2017
43 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

MB-vodárny-po červené Debř-Hrdlořezy-PP Valcha-Podolský les-Radechov-Bílý kříž-po zelené Klokočka-Velký Řečkov-Malá Bělá-Zvířetice-Dalešice-Debř-Radouč-po modré staré město


První výlet po dovolené jsem podniknul v Mladé Boleslavi, vydal jsem se na vršek u Bělé pod Bezdězem, Přírodní park Radechov. Je to příjemné poježdění, pokud jedete lesem. Třeba jako já z Boleslavi kolem vodárny po červené až na konec Debře, do Dolu a pak prudkým stoupáním do Hrdlořez pod silnicí na Českou Lípu. Z Hrdlořez jsem měl naplánovanou docela přímou cestu k PP Valcha. Počátek jsem znal, ale pak jsem si nebyl jistý, jestli neskončim uprostřed pustého lesa, jako obvykle. Kupodivu se nestalo! Musel jsem sice docela často nahlížet do mapy, ale projel jsem křížem modrou turistickou až nad Pohotovostní osadu celkem v pořádku. Poté se začlo klesat úzkou roklí, kde bylo hodně lesního nepořádku, takže průjezdnost špatná, ale dalo se. A netrvalo to až tak dlouho, za chvíli jsem přejel silnici v Šubrtově, projel a odbočil vpravo u pochybných domků a přejel trať.

To už jsem byl vlastně na kraji PP Valcha, kde mě kupodivu opět nečekal smutný konec, nýbrž relativně slušná lesní cesta, která se časem zlepšovala a vedla přesně jak jsem potřeboval, k CT 3045. Radechov zřejmě není tak významný, aby byl značený, ale nakonec pár cedulí o místní fauně nacházím a stejně tak i vrcholek, z něhož bohužel není výhled do okolí. Obhlídnu pěknou hájenku a rychle se vracím chladným lesem předlouhým klesáním po hrubém asfaltu/štěrku. 392 m n. m. se mi opravdu nezdá moc, ale Klokočka je holt kolem 250, tak to klesá. Přes Velký Řečkov a Novou Ves jedu po červené do Malé Bělé, kde stoupám po louce do Zvířetic. Rozhodl jsem se nevracet se trapně po silnici, tak jsem to do Dobře objížděl kudy to šlo. V Podhradí se jedním viaduktem projede k silnici a hned dalším zpět do lesů a vlevo do prudkého kopce do Dalešic. Pro změnu prudký sjezd, který lze stěží využít, protože vede do nepřehledné prudké úzké zatáčky, přes přejezd a končí nepřehlednou křižovatkou s hlavní silnicí. Vydal jsem se na její druhou stranu a pokračoval kolem josefodolského jezu na kraj Debře. Odtud jsem si dal ještě docela znatelné stoupání na Radouč a pak už po modré na staré boleslavské město. Celkem 43 km s průměrnou rychlostí 19,77 km/h.


Hájenka Radechov




čtvrtek 10. srpna 2017

Bolfánek u Chudenic z Plzně na kole

17. 6. 2017
95 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Plzeň-České údolí-po žl. Valcha-Nová Ves-Vodní Újezd-Vstiš-Černotín-Lažany přes Vrabinu-po zel. Merklín, Kloušov, Ptenín, Háje, Těšovice, Zichov, Chudenice-po mod. rozhledna Bolfánek-po mod. Chudenice-Přetínský les-Strýčkovice-Hráz-Kačerna-Kloušov-Bijadla-po mod. Merklín-Soběkury-Přestavlky-Dnešice-Šavlice-keramička Chlumčany-Dobřany-Wartův mlýn-Měsíční Stráň-Lhota-po NS Údolím Radbuzy Valcha, Tyršův sad, Borský park-Bory


Volný den přede mnou a parádní cíl k tomu-Bolfánek u Chudenic. Vypadá to na 90 km, tak jedem!

Je pravda, že směrem k Merklínu jsem jel celkem nedavno, ale jel jsem jinudy, takže jako by se nestalo. Dnes jsem vyjel přes Borský park, po žluté kolem Borské přehrady na Valchu. Ulicí K Volskému vrchu vjíždím do lesa a mířím k letišti, kde je spousta pěšinek, jedna z nich vede k zavřenému mostu přes dálnici u Nové Vsi. Za vsí pokračuji do areálu letiště, který se dá projet a objet a sjíždím do Vodního Újezdu. Tam se vydávám po malé lávce přes řeku a jedu lukami do Vstiše. Tu projíždím ve směru na Bayerův důl. Alej ústí na silničce kousek před Černotínem. na konci Černotína v zatáčce odbočuji vpravo, abych opět zkusil cestu přes Černotínský les do Lažan. Povětšinou je slušná, ale pak nějak záhadně odbočuje, ztrácí se a já se prodírám porostem a musím i slézt z kola kvůli prudkému výstupu. Nakonec se dostávám, kam chci, ale lepší se asi příště držet větší cesty a počítat se zajížďkou.

No a od Lažan už se nechám vést zelenou. Je dobře značená a vypadá zpočátku pěkně, ale po chvíli odbočuje k Prašivému vrchu a ten je opravdu pěkně prašivý. V letním horku je to zarostlé prudké stoupání fakt chuťovka. Aspoň že pak následuje sjíždění do Merklína:) Pamatuji si, jak zelená ještě nedávno vedla podél Merklínky. Jenže nějaký zabedněnec na truc ohradil pár metrů cesty, takže se teď jede delší, zato horší cestou. Nejdřív přes kopeček do Kloušova, pak dlouhé stoupání, místy intenzivní kolem Srnčího vrchu a pak sjezd zarostlými lukami do Ptenína. Následuje úsek po místní betonové komunikaci přes Hráz do Hájů. Pak se sjíždí ze silničky mezi pole, kde není kam umístit značku. Těšovice jsou ale na dohled, tak se dají dobře trefit. Za Těšovicemi u Bukové hory se objevuje pěkně zpevněná cesta, která mě uchlácholí natolik, až jsem minul v Zichově silnici. Přes údolí s další stoupání po polní kamenité cestě tedy dojíždím do Chudenic po zelené ze severu. Poslední táhlé stoupání k Bolfánku vede po modré a je tu dost lidí. Na vršku (584 m n. m.) stojí pěkná rozhledna, hospoda a letní divadlo. Pod ním pak nepoužívaný lázeňský zámek Lučice, ke kterému sjíždím.

Na cestu zpět se vydávám přes Chudenice směr Býšov. Asi po 0,5 km je odbočka vlevo podél Chudenického potoka. Tudy se dá projet až do Strýčkovic, pěkná zkratka. Hodně fouká, to pociťuji když vyjíždím na pole před Hrází. Naštěstí se vítr točí, tak mě nečeká 40 kilometrový boj až do Plzně. Z hráze jedu doleva po žluté. Chci ale podél nádrže Kačerna. Bohužel blokátor cesty je zrovna přítomen, tak se kousek (vzrostlými pěkně ostrými kopřivami, což nebylo nutné) vracím a překvapivě po dvou mostcích projíždím na pravý břeh. Následuje špatně průjezdný singl přímo u vody. Až před Kloušovem se to zlepšuje. Dá se pak pokračovat rovně, ale já vyjel do Kloušova a pokračoval k modré, která mě kolem Bijadel dovedla zpět do Merklína. Dále potřebuji do Soběkur. Lesními cestami by to byla velká zajížďka, tak stoupám po nefrekventované silnici. Kousek za Soběkurami sjíždím doleva na rychlou polní cestu do Přestavlk a poté po silnici do Dnešic. Odtud projíždím pod střelnicí k rybníku Šavlice a to už je kousek od keramičky. Projedu její areál, načež sjíždím do Dobřan. Borůvková zmrzlina mě nakopla do posledního úseku.

Z Dobřan po zelené k lávce, pak po levém břehu lukami kolem Wartova mlýna k osadě Měsíční Stráň. Na Valchu jsem tentokrát dojel po NS Údolím Radbuzy a využil ji i dále k Tyršovu sadu, přes hráz Borské přehrady, málem s rozsekávkou na štěrku v zatáčce do parku a závěrečným stoupáním k minigolfu.

Hodně pěkný výlet, kde je cestou spousta dalších památek a možností k zastavení-inspirace k dalším výletům. Nejhezčí je ale samozřejmě Bolfánek. I když některé úseky byly nepříjemné, celkově se jede dobře a dá se vybrat slušná cesta (například silnička místo zelené z Merklína do Ptenína). Trochu delší výlet, 95 km, ale to je pořád v mezích rozumu. Průměrná rychlost 19,81 km/h.


Bolfánek u Chudenic
Bolfánek

Rozhldna na Bolfánku

Zámek Lučice