Borecký vodopád

11. 7. 2021

73 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 900 m

Terén: Štěrkové cesty, lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem -  Roudná - Luční ulice - u sv. Jiří - po CT 2151 Bukovec - Bukovecký vodopád - Zábělá - po červené Chrást - Bušovice - Kokotsko - po modré Hudlice, Osek, Volduchy - U Chejlavy - po CT 2158 Holoubkov - Hamerský rybník - Svojkovice - Borek - Borecký vodopád - po modré Rokycany - Rokycanská stráň - po modré Pod Kotlem - po žluté Rakovský potok - Němčičky - tymákovský hřbitov - Na Pohodnici - U Zátiší - po zelené Rokycanská - Božkov - Lobzy - Prazdroj - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

Vytrvalé deště posledních dní mě inspirovali k tomu, abych se jel podívat na vodopád do Borku u Rokycan. To jsem ještě netušil, že Holoubkovský potok je ještě více rozvodněný než ostatní toky, je z něj spíše řeka a z malého čůrku poskakujícího po skále je nejmohutnější vodopád široko daleko, rozhodně v Plzeňském kraji. Vyjíždím ze Záhorska k Černé ovci, polní cestou projíždím zadem do Luční ulice a po pěkné polní cestě pokračuji k Zadní Roudné. Za řekou a areálem čističky vod se dostávám k fotbalovému hřišti, kde je na dlouhém úseku cesta pod vodou. Policie to řeší zákazem vstupu, ale dá se snadno objet po louce. Úslava nikterak rozvodněná není a já pokračuji kolem sv. Jiří po CT 2151 pod Chlumem do Bukovce.

Nedávno jsem objevil při běhání pěšinku kolem Bukoveckého vodopádu, tak ji zkusím projet na kole, kam to půjde. Pár popadaných stromů nebo sesuvů podmáčeného břehu mě nerozhodilo a vyloupnul jsem se až v Zábělé, paráda! Menší cestou na sever mířím k červené turistické, po které dojedu skrz les a po velice podmáčené louce až do Chrástu. Moc pěkná cesta, ale dnes je všude kotel vody.

Mlýnskou ulicí sjíždím ke Klabavě, ta už pěkně hučí. U samoty na půli cesty do Dýšiny však odbočuji podél plotu vlevo nahoru. Cesta se záhy rozdvojuje, buď se dá jet přes Podlesí do Smědčic, nebo jako já vpravo přes kopec do Bušovic. O kousek dál je bohužel popadáno tolik stromů, že je problém pokračovat v cestě. Nakonec jsem je obešel někudy přes roští a mohl tak vystoupat k silničce z Litohlav do Smědčic. Jen ji křižuji a sjíždím do Bušovic. Následuje stoupání po NS Kokotsko ke stejnojmennému kopci a pak jednou z horších lesních cest k modré vedoucí do Oseka. Zde je bahno i normálně, natož pak dnes. A popadané stromy jsou jako bonus.

Z Hudlic nám to nějak zarůstá, ale to asi kvůli letní vegetaci. V Oseku bohužel začíná docela dost pršet. To meteorologové neodhadli před dvěma hodinami, kdy jsem to kontroloval. Musím ale pochválit cyklostezku/chodník vedoucí podél silnice až do Volduch. Ve Volduchách jsem „objevil“ rychlou štěrkem zpevněnou cestu pod Chlum, plynule směřující k dálnici. To bylo přesně to, co jsem potřeboval. Rychle ujet z deště a pokračovat jižně od dálnice. Než vjíždím do lesa, vykoukne na mě ještě logistický areál u Svojkovic, hanba všech, kteří se účastní schvalování a budování takové zrůdnosti. Velice rád tak unikám do nepříliš navštěvované přírody PP Trhoň, kde v jednom místě podjíždím dálnici a překonávám i potok Chýlava. Do Holoubkova je to co by kamenem dohodil po CT 2158. To je nejvzdálenější bod dnešního  výletu, začínám se vracet po cestě mezi tratí a průmyslovou zónou k Hamerskému rybníku. Projedu kolem chatek, cesta se mění ve štěrkovou a už vidím, že Holoubkovský potok má opravdu hodně vody.

Trochu rozbitou cestou pokračuji k dalšímu viaduktu pod tratí. Po louce by se dalo dostat do Svojkovic přímo, ale já chci jet „oklikou“ po cestě. Před tratí pak odbočím vlevo mezi domky/chaty a chtěl bych projet lesem do Borku. Cestu jsem hledal delší dobu, protože některé cesty byly jen ke hnoji chatařů, jiné končily v lese nebo zarostlé. Chce to jet pěšinkou na jih a dostat se k větší, ale pořád zarostlé cestě na jihozápad a ta už mě sama dovedla ke skutečné cestě do Borku. Docela vtip, že všechny velice rozdílné cesty jsou označeny jedním typem čárkované čáry v mapě, ale nevadí. Borek projíždím přes hlavní silnici a pod kapličkou sv. Václava se dostávám k rozbouřenému Boreckému vodopádu. Chtěl bych se dostat i na druhý břeh, ale to není tak docela možné, takže po rozbahněné modré turistické trase mířím do Rokycan. Za koupalištěm stoupám na Rokycanskou stráň, opět jsou tu popadané stromy, ale také pěkný výhled na město. Netrvá však dlouho a sjíždím zpět k Holoubkovskému potoku. Chtěl bych ještě objet přírodní rezervaci Vojenské cvičiště s buvoly, takže přes Jižní předměstí pokračuji po modré pod Kotel, poté po žluté na jeho úpatí lesem až k Rakovskému rybníku. Mezitím opět začalo pršet, buvoli se neukázali a tak se definitivně vydávám vstříc Plzni.

Po červené stoupám od hlavní silnice přes Němčičky pod Čílinu a pak po vymleté kamenité cestě sjíždím směrem k Tymákovu. Na kraji lesa ale odbočuji vpravo právě po cestě podél něj. Postupně se cesta mění v potok a vyplouvám tak na silnici u hřbitova. Přes Pohodnici jsem to vzal po větší cestě podél přivaděče a za sjezdem na Kyšice jsem se napojil na zelenou, po které je vždy radost klesat. Protože je hodně mokro, jedu po panelové cestě po CT 2151 k Božkovskému potoku a pak podél něj do Božkova. Nevymýšlím žádné experimenty, po NS Údolím Úslavy jedu do Lobez a po levém břehu k Prazdroji. Do Záhorska pak obligátně kolem Rychtářky, přes Lochotínskou lávku a rondel. 73 km s velkým překvapením v podobě mesivního vodopádu, ale také dvou přeháněk, které „zaručeně“ nehrozily. Průměrná rychlost se ustálila na 17,5 km/h, což mi přijde docela málo, protože se mi zdálo, že to odsýpá.

 

 

Borecký vodopád na Holoubkovském potoce

Borecký vodopád, Borek u Rokycan

Bukovecký vodopád

Výhled z PP Rokycanská stráň na Rokycany

Bývalý důl Otto u Přebuzi (Krušné hory)

6. 7. 2021

75 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1250 m

Terén: Lesní cesty, štěrk, asfaltky

 

Abertamy - Pernink - po Perninské cestě a po modré Trousnická skála, Chaloupky - po CT 2000 Tisovský vrch, Pod Tisovským vrchem, Nové Hamry (Sejfská cesta), Chaloupecké parkoviště, bývalé Chaloupky, Přebuz - důl Otto - Přebuz - Sauersack - Rolavský rybník - U Velkého močálu - po červené Jelení vrch - k Černé vodě a do Jelení - přechod Jelení - Dreckspfütze - Henneberg - Johanngorgenstadt - Potůčky - po Písečné cestě (CT 2009) Vlčí Hora - Horní Blatná - po žluté Pernink - Abertamy

 

 

Ve státní svátek jsem se připojil k Adamovi a Pepovi na výlet po Krušných horách, všcihni jsmy byli ubytovaní v Abertamech. Vyrážíme hned v devět ráno po cyklostezce do Perninku, kde začínáme stoupat po Perninské cestě a to až k Trousnické skále, táhne se to docela dlouho, ale jede se po zpevněné cestě, tak to není tak zlé. Trochu nepříjemnější je to jen v úseku po modré turistické trase, kde navíc v prudkém kopci žhne slunce. Přímo k Trousnické skále to s kolem nejde, tak ji podjíždíme po větší cestě a pokračujeme rychlou cestou lesem nad Oldřichovem, přes trať a k Chaloupkám. Po Sejfské cestě (a CT 2000) jedeme na rozcestí Pod Tisovským vrchem, kde si uděláme odbočku z Trasy na Pajndl (Tisovský vrch). Kopec je to pořádný a v závěru také prudký. Na rozhledně je bohužel demontované zábradlí, takže se nedá jít z budky na ochoz. Vcelku rychle se tedy vracíme a podél trati, opět po CT 2000, obkružujeme celý kuželovitý Tisovský vrch, z kopce až do Nových Hamrů.

 

V Nových Hamrech se vydáváme podél řeky Rolavy k Chaloupeckému parkovišti, tam odbočujeme se silničky na pěknou cestu údolím Rolavy. Projíždíme v tempu k bývalým Chaloupkám a později přes rozpadlý mostek k Přebuzi. Po CT 2229 jedeme k lesu a pak hledáme důl Otto. Když areál obejdeme, vracíme se zpět přes Přebuz na Rolavu a přímo naproti Sauersacku jedeme lesní cestou k Rolavskému rybníku. Překrásný rybník, kterého si nikdo nevšímá, ačkoliv mají všichni auto zaparkované uprostřed lesa 300m odtud. Snad to tak zůstane. Kromě těch aut, za Přebuzí měl být už dávno zákaz vjezdu. Vracíme se k CT 23 a na hranici NPR Rolavské vrchoviště odbočujeme doprava, abychom se dostali na červenou turistickou značku. Po té míříme na Jelení vrch. Odtud sjíždíme po stejnojmenné rozbité staré asfaltce hodně rychlým sjezdem k Černé vodě. Stačí vyjet z lesa a jsme na Jelení. Vystoupáme ještě k přechodu a tam si dáváme občerstvení.

 

Kousek teď pojedeme Německem. Je to po zpevněné cestě, nicméne zpevněné štěrkem. Zdravim asfaltovací velmoc Čechy... Na rozcestí Dreckspfütze se vydáváme ostře vpravo, kousek pojedeme po trase Stonemana. Za Hennebergem je Oberjugel, kde se cyklotrasa noří do lesa a je hodně rozbitá ve sjezdu. Úsek ale není dlouhý, za chvilku jsme u potoka Lehmergrundbach. Podél něj sjíždíme do hezkého městečka Johanngeorgenstadt, které ostře kontrastuje s jednou z nejhnusnějších obcí v Čechách, Potůčkami. Tedy ony nejsou tak špatné v přilehlých samotách a vzdálenějších částech, ale centrum je otřesné. Odtud to nejde jinak než do kopce. Po Písečné cestě (CT 2009 a opět také Karlova stezka) tedy hodně dlouho táhle stoupáme po dobré cestě na rozcestí Vlčí hora. Po silnici ještě musíme dvěma serpentinami vystoupat k lokálnímu vrcholu a pak už to valíme dolu k hájovně, kde sjíždíme ze silnice a do Horní Blatné dojíždíme po červené a zároveň zelené turistické značce. 

 

Po žluté (a CT Euregio Egrensis a Karlově stezce), která už bohužel není pěknou polní cestou, ale ani ta štěrková není špatná, se vydáváme přes kopec do Perninku. Závěrem si ještě vystoupáme po asfaltové stezce podél silnice do Abertam a uzavíráme den snad v jednu po poledni s 75 km na účtu. Tempo bylo rychlé, zvláště tam, kde má Strava segmenty, ale na Tisovský vrch se nám stejně nepovedlo prorazit do úplného čela, jen top 10. Průměrná rychlost 19,5 km/h v horách je slušný výsledek😊

 

 

 

Bývalý důl Otto u Přebuzi

Tisovský vrch (Pajndl)

 

Cheb -> Abertamy (rozhledna Cibulka)

5. 7. 2021

101 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 2000 m

Terén: Lesní cesty, technické pěšiny, asfaltky

 

Cheb - po CT 6 Jindřichov, Chocovice, Vokov, Nebanice - Chotíkov - Liboc - Kynšperk nad Ohří - Zelený vrch - Chlum Svaté Máří - Litovská výsypka - po zelené Habartov - Hrádek - po CT 2074 Krajková - Oloví - U Studence - rozhledna Cibulka - po NS Oloví Oloví - Hory - po modré Loučná, Jindřichovice, zámek Favorit - Dolní Rotava - Šindelová - po modré V Poušti - Poušť - Bernov - Nejdek - Pozorka - Vysoká Štola - po žluté Vlčinec - Pernink - Rybná - Pernink - po červené Mezilesí - Lesík - Abertamy

 

 

Červencové svátky částečně strávím v Krušných horách. Rozhodl jsem se dojet vlakem do Chebu a pokračovat odtamtud na kole do Abertam. Vlak jel přesně, na čas dokonce dorazil i do cíle, nevídaná věc... Jako obvykle je trochu problém s místem pro kola, ale ačkoliv průvodčí brblal, lidi se domluvili. Jede se parádní tratí v krásném údolí Mže a pak kolem Mariánských Lázní. 

 

V Chebu jsem tedy kolem v půl desáté společně s plným vlakem výletníků. Vyrážím do centra ke Špalíčku, přičemž všechny ulice přilehlé náměstí jsou obdivuhodné. Ještě se přesouvám za roh ke kostelu sv. Mikuláše, k bráně hradu Cheb a jeho Černé věži. Podél hradeb sjíždím k Ohři, projíždím Písečnou branou ke kryté lávce a tou se dostávám na levý břeh. I odtud je pěkný výhled na hrad a fakticky tu začíná můj výlet. Pobřežní ulicí (CT EV4 a 6) projíždím město, rychle se dostávám do luk a polí za ním, přes které vede asfaltka s cyklotrasou. Krásné prostředí, jede se po proudu, ale brzy je to trochu monotónní. Před Jindřichovem se podjíždí dálnice a já pokračuji do Chocovic po místní komunikaci, stále po CT 6. V zatáčkách před Vokovem začínám mít podezření, že mi nějak měkne zadní kolo. Ještě pár kilometrů pokračuji kolem meandrů řeky, abych trochu ujel těm, které předjíždím. Před Nebanicemi to ale už dál nejde, tak měním duši. Je to rychlovka, kolo je i celkem čisté, takže podmínky dobré. Nebanice ještě objedu po CT 6, ale pak pokračuji po nefrekventované silnici přes Chotíkov a Liboc na kraj Kynšperka. Odbočuji vlevo ke žluté turistické značce, po níž projíždím podél trati mezi oprámy a chystám se na výjezd k Zelenému vrchu. Žlutou asi nedám, protože vede přímo napříč vrstevnicemi, ale mělo by se to dát objet mírnější a lepší cestou. Na začátku se mi nechtělo věřit, že jsem ji trefil správně, protože nebyla ani trochu mírná a ani zpevněná. Vše je podmáčené a jsou tu i uvolněné kameny, takže jsem se při výjezdu pořádně zapotil. Z nížiny jsem ale hned v 570 m n. m.

 

Vesnička Chlum Sv. Máří leží v údolí, tak klesám, ale hned za ní vyjíždím po zelené na Lítovskou výsypku se zatopeným lomem. Je tu pěkný výhled a začíná tu být takové horské prostředí. Před Habartovem se dlouho a rychle sjíždí po technicky zajímavé cestě, trochu vymleté. Z Habartova bych měl jet až pod rozhlednu Cibulka po CT 2074. Jedu si, stoupám nad Krajkovou po pěkných štěrkem zpevněných cestách. Podle mapy to moc nevypadá, ale za Krajkovou se dost klesá a teď zpětně přesně vím, kde jsem minul zelenou značku, po které jsem chtěl vystoupat k rozhledně od silnice. V jedné ze zatáček je jakési parkoviště, kde se někdo nemotorně zkoušel otočit auto, to strhlo moji pozornost a odbočku na druhé straně silnice jsem zcela minul. Dojel jsem tak do horní části Oloví a masivním sjezdem klesl k říčce Svatavě. Na sídlišti Hory jsem měl už moc velký hlad, tak si dávám svačinku, otočím poled a zjistím, že Cibulka je dávno za mnou. Vracím se tedy do údolí a zkouším jet údolím podél potoka z ulice Československých lesů. Cesta se postupně zhoršuje a je prudší. Na NS, která by tu měla být, jsem nenarazil, ale na rozcestí U Studence jsem naštěstí dorazil. Odtud je to mírně do kopce po hřebenové velké cestě přes Šibeniční vrch k rozhledně Cibulka asi 2 km. Je tu už docela dost lidí, rozhledna otevřená, výhled na všechny strany skvělý. Tak se psychicky připravím, že musím sjet do 450 m n. m. a pak v následujícím kopci na jeden zátah minimálně 200 výškových metrů vystoupat. Nejprve se ale vracím přes Šibeniční vrch po žluté na rozcestí Nad Kaplí a od kaple sv. Josefa mě čeká prudký sjezd zpět ke kostelu sv. Michaela Archanděla.

 

Tentokrát Tyršovou ulicí sjíždím do údolí, znovu stoupám do Hor a po modré náročným stoupáním po rozbité cestě pokračuji přes Loučnou do Jindřichovic. Kolem zemědělského družstva jedu zapomenutou alejí k silnici, ale hned po pár metrech v první zatáčce pokračuji na lesní cestu, stále po modré. Ta mě dovede pod soukromý zámeček Favorit, ale hlavně k cestě údolím potoka Skřiváň, která se mi loni tolik líbila, že si ji projedu znovu, i když je to zajížďka. Čekají mě totiž i tři příjemné brody. Z Horní Rotavy ale stoupám zpět do Šindelové po silnici, kde mě neminulo snad jediné auto, a zastavuji se u opravené vysoké pece. Kolem rybníku se po silnici vracím k modré turistické značce, odbočuji na ni doleva, na východ. Dlouhou rovinkou, která rychle utíká, se dostávám k rozcestí V Poušti. Odtud bych mě dojet neznačenou cestou do vísky Poušť. Bohužel mapa tu vůbec nesedí a těžko se tu i kvůli těžbě orientuje. Asi třikrát jsem tu zabloudil, málem dojel do Hradecké, málem skončil uprostřed lesa, ale nakonec jsem se probil po velmi špatné cestě někam k bývalým Schindelhäuser. Zde už naštěstí existuje obslužná cesta pro pastviny, po které se dá dojet do Pouště.

 

Byl jsem tak rád, že jsem konečně na cestě a silnici, že jsem zapomněl odbočit další (ne)cestou na Suchou a zamyšleně jel do Lesíku. Ono se tam jelo dobře, sjezd byl příjemný a dlouhý. A tak jsem se nevracel, beztak jsem si už zajel dost. Sjel jsem tedy roztroušenou zástavbou až do Nejdku. Zde jsem si dal výbornou borůvkovou zmrzlinu, abych se posilnil do poslední části výletu. A že to bude třeba. Přes Nejdek jsem chtěl podél Rolavy, ale nezdálo se mi to průjezdné, protože to vede přes průmyslový areál. Po hlavní silnici, Karlovarské jsem tedy dojel na Pozorku, kde konečně odbočuji na NS Vysoká štola-Oldřichov. Že budu stoupat, bylo jasné, ale že pojedu následující třičtvrtě hodinku na nejlehčí převody a nastoupám v kuse přes 400 výškových metrů, to jsme úplně nečekal. Ve Vysoké štole se napojuji na žlutou značku, nicméně kopec se stává ještě prudším a cesta se stává lesní pěšinou. Chvilinka odpočinku mě čeká jen asi na stometrovém úseku v Oldřichově, pak se pouštím do Výjezdu na Trousnici. Až tady se začíná klesat, ale zase jedu po cestě, která se stala potokem. To je ale zajímavé zpestření😊 Na rozcestí Vlčinec odbočuji prudce vlevo, opět trochu stoupám a projedu po modré k Chvapilově cestě. Ta velice příjemně pozvolně klesá, jsou tu výhledy na Plešivec i Klínovec, bohužel je trochu bahnitá, ale nejsem z cukru, že ano...

 

Vyjíždím na silnici u autobusové zastávky Pernink, Rybná, ještě asi půl kilometru stoupám k Perninku, kde chci zkusit odbočku k Rybné. Vypadá slušně, jdu do toho. Projel jsme bez obtíží celou Rybnou a protože vidím, že do stovky mi nezbývá mnoho, ale přímou cestou do Abertamy bych ji nenaplnil, ještě odbočuji oklikou po Krušnohornické NS k perninskému hřbitovu, odkud jedu po červené parádní horskou loukou a skrz les do Mezilesí. Jednou z mnoha špatně indentifikovatelných a špatně průjezdných cest to vezmu ještě přes rozcestí Lesík a pak se přes Větrov konečně dostávám do Abertam. Skoro přesně 100 km, slušných 2000 nastoupaných metrů, průměrná rychlost 17,3 km/h, spoustu nových objevených a připomenutých míst, kde nebyly davy lidí, zkrátka radost:))

 

 

 

 

Vysoká pec Šindelová

Rozhledna Cibulka na Šibeničním vrchu nad Olovím

Hrad Cheb

Černá věž, hrad Cheb

Špalíček, Cheb

 

Z Velenov do Plzně 2021

27. 6. 2021

63 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 700 m

Terén: Asfaltky

 

Velenovy - Zborovy - Lovčice - Bližanovy - Neurazy - Klikařov - Vojovice - po zelené Žinkovy - po CT 2143 Březí - po zelené Svárkov, Letiny - Libákovice - Řenče - Osek - Háje - Nebílovy - Předenice - Čižice - Štěnovice - Útušice - Radobyčice - po NS Údolím Úhlavy Hradiště - po CT 31 Škoda park, papírna - Denisovo nábřeží - Rychtářka - Lochotínská lávka - Plzeň-Pod Záhroskem

 

 

Z Velenov se vracíme s Adamem ještě trochu přímější cestou, Nejprve stoupáme po zapadlé silničce do Zborov. Následuje klesání ke křižovatce u Račína. Pak se cesta dlouho tak nějak pohupuje přes Lovčice, Bližanovy a Neurazy. Sice je tu silnice II. třídy, ale provoz tu není veskrze žádný. Za Neurazy pokračujeme po zelené turistické, ta nicméně vede přes Klikařov do Vojovic po malé silničce. Až poté odbočujeme na cestu kolem Žinkovského rybníku k zámku. V Žinkovech stoupáme po CT 2143, protože jsme měli strach, že zelená bude nesjízdná. Asi nakonec nebyla. Tak jsme jeli ještě kus po silnici do Březí, kde odbočujeme vpravo a po rozbité polní cestě (která je v mapě vyznačena úplně stejně jako předchozí asfaltka z Žinkov!) stoupáme do Svárkova. Já jsem za terénní vložku rád, ale mít kolo na dobré cesty, rozhodilo by mi to trochu pantofel.

Ze Svárkova je prudký sjezd do Letin po hladké nové silničce. Co jsme si sjeli, to si za Letinami v táhlém stoupání nad Libákovice po CT 2187 (a také po červené turistické, která vede těch asi 5 km po úzké nepřehledné silnici💣). Nějakých 150 výškových metrů pod vršek Hájek, který má 588 m n. m. ale také znamená, že do Plzně musíme nutně ještě dost sjíždět.

Z Libákovic do Řenčí skutečně klesáme, do Oseka se to srovnává, ale do Hájů a k Mrtoli nad Netunicemi se ještě pekelně stoupá. To si vynahrazujeme sjezdem do Předenic, kde se jede sedmdesátkou hned, pakliže na to převody ještě stačí. Jak se blížíme městu, přibývá provozu, ale stále to není nijak dramatické, nad Úhlavou tedy pokraujeme do Čižic a po rovince do Štěnovic. Sjíždíme k zámku, přes kruhový objezd je to nedaleko do Útušic a tam pod kopcem předjíždíme dvojici cyklistů. Udělal jsem "chybu", že jsem se nepodíval, že se jedná o elektrokolo a jak mi klesla v kopci rychlost pod 25 km/h, překvapeně jsem koukal, že mě někdo předjíždí. Vše bylo rychle napraveno a nad dálnicí už elektristy sotva vidíme. Síly ještě máme, ačkoliv přes polohu Velenov o 200 m výše než je Plzeň jsme nastoupali přes 700 výškových metrů. Z Radobyčic jedeme po asfaltové NS Údolím Úhlavy do Hradiště, poté po CT 31 kolem Škoda parku k Radbuze. Proplétáme se mezi lidmi až do centra, pak projíždíme kolem Rychtářky k Lochotínské lávce a stoupáme domů do Záhorska a na alej Svobody. V podstatě celá cesta byla po zpevněných cestách a i přesto, že nebyla vůbec rovinatá, udrželi jsme průměrnou rychlost na 25,7 km/h. O tolik přímější jako cesta tam to zase nebylo, ujeli jsme opět 63 km. Velkou obtížnost výletu dávám proto, že jsme byli za dvě a půl hodinky zpátky v Plzni, pokud si to člověk rozloží na celej den, je to celkem pohoda😊

 

 

 

Koupání před odjezdem, lom Rabí

Velenovy 2021

25. 6. 2021

63 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 850 m

Terén: Asfaltky, polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - centrum Plzně - po pravém břehu Radbuzy Doudlevce - Hradiště - po NS Údolím Úhlavy Radobyčice - Útušice - Štěnovice - Čižice - Předenice - Lišice - Dolní Lukavice - Vícov - po červené Kucíny, Radkovice - Horšice - po CT 2186 Luh hájovna - po zelené Holý vrch, Měčín - Bíluky - Petrovice - Němčice - Újezd u Plánice - Kratice - Kvasetice - Račín - Zborovy - Velenovy

 

 

Po roce opět vyrážíme na víkend do Velenov. Ostatní tentokrát bez kola, ale my s Adamem neváháme a vyrážíme v pátek na cyklocestu. Trasu naplánoval Adam, takže se pojede po rychlých cestách. Máme navíc zpoždění kvůli shánění dárku na poslední chvíli pro Chorvata, který se ovšem nakonec stejně nepodařilo obstarat. Odbíjí tedy pátá hodina a proto hned nasazujeme pořádné tempo. Tedy přes centrum Plzně to moc není možné, ale jakmile vyjíždíme od Wilsonova mostu na břehu Radbuzy a trochu se to uvolňuje, už se to točí. Do Hradiště je to přes malý kopec, do Radobyčic ale pořád po asfaltu, takže expresní rychlostí. Tím více méně končíme s cyklotrasami vyhrazenými pro kola a pěší, pokračujeme po silnici do Útušic, ve Štěnovicích se vyhoupeneme z říčního údolí nahoru, průběžně se střídáme na první pozici a docela proti větru míříme do Čižic. Překonáváme údolí Čižického potoka a pokračujeme po úzké, ale pěkné silničce do Předenic. 

Cesta pochopitelně rychle ubíhá, protože jedeme pořád kolem 30 km/h. Před Lišicemi se trochu stoupá, v tom kalupu to ale dá celkem zabrat. Prudce odbočujeme a jedeme vstříc Dolní Lukavici, kde chvilku hledáme polní cestu k osadě Vícov. Cesta od rozcestí Střížov je rozježděná auty a hodně bahnitá. Doposud jsme byli čístí, no... Křižujeme silnici na Přeštice a pokračujeme kolem bioplynové stanice po červené nahoru k lesu pod vrcholem Střížov. Opět masivním bahnem projíždíme asi kilometrový úsek, zároveň segment na Stravě, takže Áda to docela drtí. Do Kucín je to pak už po silnici a je dobře, že se z ní sjíždí na malou místní komunikaci, která se pěkně proplétá až do Radkovic a Horšic. Dostáváme se na opravdový venkov a pomalu také do krásné krajiny Švihovské vrchoviny. Ještě kousek, k Luhu, vede cyklostrasa, pak ale odbočuje, a my pokračujeme do hodně dlouhého táhlého stoupání k Holému vrchu po zelené. Opět je tu segment a první 3/4 kopce také nový asfaltový povrch. O to spíše se tu hecujeme a v tempu opravdu nepolevujeme. Až pod vrcholem je nějaký štěrk, po kterém se skoro nedá jet. Přesto tam padl KOM (😀 moc lidí tu opravdu nejezdí). Za vrcholem začíná také velmi dlouhý sjezd rozbitou cestou-k cihelně a zpět k silnici. Projíždíme Měčín po vedlejší ulici a následuje úsek po silnici přes Bíluky do Petrovic. Krajina je tu krásná, kopce ovšem také přibývají. Například z Němčic to stoupá pořádně. A do Újezdu u Plánice jsme si to zase sjeli😊

Před Kvaseticemi, u Kratic, sjíždíme na chvíli z nefrekventované silničky na polní cestu. No a do Velenov už to nemáme daleko, na východ ke křižovatce Račín, pak kus na jih do mírného stoupání, zkratkou kolem zemědělského družstva do Zborov a pak převážně příjemným sjezdem po rozbité úzké silničce posledních asi 5 km do Velenov. Nakonec jsme to zvládli za 2,5 hodinky průměrnou rychlostí 24,6 km/h! To jsme ani nečekali. Tma nám v patách tedy nebyla. Vzdálenost 63 km je něco nad očekávání, ale když se jelo tak dobře... Přesto to stačilo na téměř 850 nastoupaných metrů.

 

Velenovy

Quicktrip zřícenina Věžka

18. 6. 2021

32 km

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Lesní cesty, singly

 

Plzeň-Pod Záhorskem - alej Svobody - Zavadilka - Malý Bolevec - ryb. Nováček - Kamenný ryb. - po CT 35 Orlík - po modré Třemošná, Senec - Druztová - ryb. Skřivanov - dolanská silnice - po žluté zřícenina Věžka - Druztová - po žluté Malochova skalka, Pod Vysokou, Bílá Hora - kolem ČOV Zadní Roudná - po NS Údolím Radbuzy Luční ul. - Pod Všemi svatými - Pod Záhorskem

 

 

Vyrážím až po osmé večer, takže skutečně rychlovka. Ze Záhorska stoupám na Zavadilku, pak sjíždím ke stále nedokončenému průtahu kolem Boleveckého rybníku. K Prokopávce se dá projet kolem krajních domků, přes pole a lesík. Poté se trochu vracím k Plaské ulici za hřbitovem a projíždím k rybníku Nováček. Přímo po západním břehu Třemošenského rybníku by měla vést pěšinka. A skutečně uzounká stezka podél plotu chatek mě nasměrovala ke Kamennému rybníku. Po CT 35 pak uháním k rozcestí Orlík, odkud pokračuji pod obchvatem Třemošné po modré přímo ke Škodě JS a do Zruče-Sence. Pokračuji dále na východ a po parádní polní cestě jsem za chvilku v Druztové. Snad z té cesty něco zbyde do budoucna. Každou další jízdou zde zjišťuji, jak masivně se tu všude staví.

 

V Druztové sjíždím k rybníku Skřivanov a pak sice krátkým, ale pěkným singlem stoupám k silnici na Dolany. Vydávám se vpravo, zanedlouho ale odbočuji na žlutou turistickou značku a pouštím se do prudkého sjezdu. Bohužel to ke zřícenině Věžka a vyhlídce na Berounku nejde jinak, než kolem rybníku Pod Hradem. Poté, co jsem si dostatečně užil večerního klidu jsem se rychle vydal na cestu zpátky přes Druztovou a pak po žluté (a NS Po stopách F. Malocha) nad řekou. Touhle dobou tu nikoho nepotkávám, užívám s další skvělé výhledy na meandry Berounky a dostávám se zpět ke Zruči, na rozcestí Pod Vysokou. Lesem pokračuji na Bílou Horu a abych to měl zajímavější, vybírám si rozježděnou polní cestu, kterou jinak využívají leda tak rybáři, vedoucí mezi areálem čističky a Berounkou. Plynule na ni navazuje pěšinka pod Masarykovo mostem a dále NS Údolím Radbuzy, kudy se dostávám do Luční ulice a kolem Pramenů pak do Záhorska. Celkově 32 km průměrnou rychlostí 19,1 km/h.

 

 

Výhled na Berounku od zříceniny Věžka

Výhled na Berounku od zříceniny Věžka

Malochova skalka

 

 

 

 

 

Zámek Kozel

16. 6. 2021

54 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén:

 

Plzeň-Pod Záhorskem – Štruncovy sady – Prazdroj – Rolnické náměstí – Na Švabinách – V Pytli – Zátiší – Merfánka – ryb. Pod Tymákovem – PP Sutice – Sedlec – Nový rybník – pod Sedleckou skalou – Na Kukačce – Šťáhlavy – podél Úslavy Kozel – NS Okolo Kozlu – Hájek – Šťáhlavice – po Hraběcí cestě Šťáhlavy – po červené Březová mýť – PP Andrejšky – Starý Plzenec – po NS Staroplzenecká CT 31 – Koterov – po NS Údolím Úslavy Božkov – Lobezská ulice – hlavní vlakové nádraží – Šafaříkovy sady – Rooseveltův most – Pod Záhorskem

 

 

Už jsem se dlouho nebyl podívat na Kozlu, tak přestože je už půl šesté večer, vyrážím na menší okruh. Ze Záhorska sjíždím k Lochotínské lávce a pokračuji kolem Prazdroje až k Rokycanské. Zde projíždím areálem seřaďovacího nádraží nebo jižního zhlaví nebo jak se to jmenuje a vyjíždím u Úslavy na Rolnickém náměstí. Stoupám cestou do ulice Na Hraně a pokračuji podél pole nebo spíše přímo polem řepky na Švabiny. Ačkoliv tu lidi chodí, nepodařilo se rozbujelé rostliny nějak usměrnit a je to boj. Naštěstí je tento úsek brzy za mnou a vjíždím do polesí V Pytli, sjíždím k Božkovskému potoku a podél něj pokračuji až k samotě na kraji Letkova. Odtud mě vítr zavál na sever směrem k Zátiší, stále ani po letech tu cesty nijak neodpovídají mapě a ztrácí se různě v lese, kolem lesních školek, na pastvinách nebo těžebních prostorech. Takže jsem opět neprojel jen tak a asi dvakrát se vracel. Od samoty Zátiší objíždím lesem Letkov až ke žluté turistické značce, která mě pod dálnicí provede k rozcestí Merfánka. Zde vjíždím opět do lesa a přes kopec Stradiště mířím sjezdem k rybníku Pod Tymákovem. O nějaký dřevěný odštěpek jsem prorazil duši, tak ji měním a pak pokračuji podél Tymákovského potoka pod PP Sutice k Sedlecké rokli.

V Sedlci odbočuji na cestu kolem Starého a Nového rybníku, stoupám chatovou osadou a pak nově vyspravenou cestou k chatám Na Kukačce. Do Šťáhlav už dojedu po silnici, ale pak se protáhnu mezi baráky a pokračuji po louce k propusti do mlýnského náhonu a dále po parádní pěšince podél řeky. Tím se dostávám přímo k inundačnímu mostu a do areálu zámku Kozel. Ten je oficiálně od 18:00 zavřený, ale dnes jsou vrata otevřená a nikdo nikde, tak je to taková soukromá prohlídka zámeckého parku. Dokonce mi paní z okna radí, že nahoře už je zavřeno. Udělal jsem pár fotek, mrknul se ke skalce Švejcary a na doporučení vyjet spodem jsem nedbal, bylo otevřeno i nahoře. Pokračuji po NS Okolo Kozlu do míst, kde se potkává s horní částí oploceného parku. Zde odbočuji doleva k modré turistické značce. Dlouho se jí ale nedržím, hned sjíždím k soutoku Kornatického potoka Úslavy. Tím se dostávám na nejzazší místo výpravy a přes Šťáhlavice pokračuji do půlky dubové aleje/Hraběcí cesty. Ve Šťáhlavech jsem co by dup a začínám stoupat po červené až na Březovou mýť pod Radyní. Trochu sjíždím, pod bývalý lom, pak se vydávám k Andrejškám a opět sjíždím na kraj Starého Plzence po NS Staroplzenecká. Skvělým singlem s podjezdem se dostávám za trať. Trasu jménem Nuda jsem objel po zábavné stezce podél Úslavy. Z Koterova jsem jel celkem tradičně do Božkova. Z ulice Na Vyhlídce se dá projet za garážemi kolem stavby železničního koridoru do Lobezské ulice. Abych měl změnu, tak jsem do Záhorska projel kolem vlakového nádraží do Šafaříkových sadů a přes Rooseveltův most.

Celkem slušných 54 km, pěkné slunečné počasí, průměrná rychlost jen 17,7 km/h. 

Zámek Kozel

 

Špunt na kruhovém objezdu Černice

13. 6. 2021

202 km

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 300 m

Terén: Polní, lesní cesty, špatné pěšinky i asfaltky

Plzeň-Pord Záhorskem - Plzeň-centrum - Depo 2015 - Škoda park - po žluté Černice - Černý les - Losiná - chatová osada Pod Radyní - Městský les - Černice - Koterov - po NS Údolím Úslavy Božkovský ostrov, střelnice, Rokycanská - Plzeňský prazdroj - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

Po Fanatikovi se dnes jen lehce vyjedu do Losiné. Cestou tam jedu krátkou trasou přes centrum Plzně, po levém břehu Radbuzy ke Škoda parku, na Bručnou, do Černic po žluté turistické trase zástavbou, pak přes dálnici po silnici do Černého lesa a kolem hřbitova do Losiné. Zpět se vracím pod Radyní přes chatovou osadu, k rozcestí Městský les a na kruhovém objezdu u dálnice směrem na Starý Plzenec vyjíždím na polní cestu vedoucí podél dálničního nájezdu. Pod dálnicí projíždím u trati a pokračuji dříve pěknou polní cestou, dnes územím pokrytým montovanými sklady a podél plotu se prodírám ke Koterovu. Podél Úslavy se dostávám k Božkovskému ostrovu a po louce projíždím ke střelnici, kde přejíždím na levý břeh a vydávám se po pěšince na břehu řeky. Přes město pak jedu kolem Prazdroje a přes Lochotínskou lávku.

Sice jen 33 km, ale i tak jsem sám překvapen, že jsem na kolo po včerejšku sednul, průměrná rychlost 20,9 km/h...

 

Špunt Bohemia Sekt na kruhovém objezdu v Černicích