sobota 2. listopadu 2013

Quicktrip Maršál


2. 11. 2013
33 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Černice-Koterov-Starý Plzenec-Sedlec-po zelené Svidná-po červené Maršál-Lhůta-Sedlec-Starý Plzenec-Koterov-Černice-Bory


Navzdory všem předpovědím se kolem třetí odpoledne vyjasňuje a já vyrážim na kolo. Cíl: Maršál, Limit: 16:44 západ Slunce. Bude to muset bejt fofr. Do Černic jedu klasiku přes Tyršův most a přes Úhlavu a pak dolu do Koterova. Kousek za vsí opět po známý polňačce přes louky do Plzence. Už tam leccos naznačuje, že tak úplně pro fajnovky to dneska nebude, což mi trochu mrzí, páč už jsem si umyl kolo na zimu.

Do Sedlce jsem jel přes louku podél řeky a pak se napojil na zelenou turistickou, která vede nejprudší cestou v okolí a ač se potom kopec zmírňuje, neustále stoupá, vlastně až na Maršál. Poslední kilometr před vrcholem je třeba odbočit na červenou, která nikomu nedá nic zadarmo. A jak při výjezdu bylo hezky, tady foukal vítr, 12 °C, poprchávalo, no dost slabý. Navíc tim pádem už docela tma a můj evidentní časovej skluz. Mapy se trochu rozcházely v tom, jak se dostat do Lhůty, ale nakonec jsem vyjel přesně tam, kde jsem potřeboval. Lucky me:) Ve Lhůtě jsem se ptal místních, jestli se dá dostat po cestě  Sedleckou roklí do Sedlce-nevěděli nebo se báli, že skončim za tmy někde v bažině a radili mi, ať jedu po silnici. Pfff, nasadil jsem směr a cesta pořád vedla, vedla, a neskončila!:) V tom lese v šeru bych ovšem na cestě přehlíd i menhir, takže se nejelo zrovna dobře. A jak cesta klesala, začala bejt místy dost bahnitá a rozšlapaná koněma. A i ty si tam očividně vyšlapávali různý alternativní cestičky, jak hluboký bylo to bahno...no a přesně jedno takový jsem vůbec neviděl, ale smůla, nakonec jsem se v něm ani nevykoupal, nicméně kolo jsem pod nánosy podzimní přírody ani nepoznával.

Zanedlouho už jsem dorazil do Sedlce, odkud jsem jel po silnici, abych byl co nejrychleji doma. Nakonec jsem to stihnul tak tak s tmou, ale se skvělym pocitem, že jsem dnes vystoupil ze své zóny komfortu;D 33 km, průměrná rychlost 20,15 km/h a výlet mi trval celkově hodinu a tři čtvrtě.


http://app.endomondo.com/workouts/488143298/20482649

Asi takhle no...


středa 30. října 2013

Nový rybník

28. 10. 2013
33 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední

Valcha-Sulkov-Líně-Vejprnice-Nová Hospoda-Valcha-Bory


I na konci října tu máme vysloveně letní teploty a tak na sebe výlet nenechal dlouho čekat, ač šlo o kraťounkou vyjížďku. Vyrazil jsem kolem Borské přehrady a za viaduktem pokračoval rovně, klidnym lesem, až jsem narazil na asfaltku. Chvíli jsem se jí držel, ale asi po kilometru jsem odbočil na štěrkovou cestu, která vede směrem k budově momentálně označované jako Lesov. Mezitim se kříží se spoustou jinejch cest. Na jedné jel motorkář, samozřejmě bezohledně. Po objetí Lesova jsem přejel silnici a zanedlouho se dostal do známých končin u solárního pole. Objel jsem přilehlé rybníčky a pokračoval na Sulkov, dá se říct po místní naučné stezce. Dále pak do Líní pěknou cyklostezkou, kolem Nového rybníka, kde je chráněná krajinná oblast s vyhlídkovou věží (a za humny průmyslová zóna:/). Odtud jsem se začal vracet směrem na Tlučnou. Odbočil jsem však a jel kolem lomu na Vejprnice. Ty jsem projel po cyklostezce 2258, dojel až na Novou Hospodu a znovu se vydal na Valchu, kterou jsem de facto celou objel. Dostal jsem se přes lávku a přes stoupání k Tyršovu sadu, projel Borskym parkem a byl jsem doma.

Shrnuto a podtrženo 33 km, průměrná rychlost 20,8 km/h. Převážně se jede po lesních cestách, ale nejde o drastickej terén, takže docela pohoda, páč je to mimo provoz;)


http://app.endomondo.com/workouts/488167448/20482649

Břízský mlýn

13. 10. 2013
56 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Kalikovský mlýn-Kilometrovka-Radčice-Sylván-po zelené Globus-po modré Kušutka-po cylkotrase 35 Orlík-po NS Třemošná-po žluté Břízský mlýn-Kamenný vrch-Horní Bříza-po červené U Záluží-po cyklotrase 2151 Chotíkov-částečně po žluté Radčice-Křimice-Skvrňany-Bory


Podzim je letos jako stvořenej pro vyjížďky, takže jsem opět vyjel, a to na sever od Plzně. Původně jsem chtěl dojet až do Nadryb, ale to se nakonec nepovedlo. Vyrazil jsem kolem Kalikováku Kilometrovkou k ZOO a po silnici do Radčic. Odtud jsem stoupal směrem k Sylvánu, ale stočil jsem se po zelený turistický ke Globusu. Vzhledem k tomu, že bylo neobvykle teplo a slunečno, cestou bylo dost lidí, ale taky dost bahna. Za Globusem jsem stoupal směrem na Krkavec, dokud jsem se nenapojil na modrou, po které jsem se promotal lesem na Košutku, kde jsem se měl napojit na cyklotrasu 35. Nikde po ní ovšem ani památky, tak jsem dojel až ke Kamennýmu rybníku, kde jsem se vydal dál na Záluží. V lese prošpikovaném turistickýma značkama se dá jen těžko zorientovat, protože ani aktualizovaná mapa neodpovídá situaci v terénu, překřížil jsem žlutou a modrou turistickou třikrát a ani jedna nebyla ta, po který jsem chtěl jet. Přičemž tam měla bejt jedna jediná žlutá. Asi až někde u kolomazný pece se objevila cedulka s označení cyklotrasy-bez komentáře:D

Nakonec jsem se promotal po neznačený cestě až k podjezdu pod obchvatem Třemošný a po místní naučný stezce nemusel projíždět celym městem. Dál jsem pokračoval po žlutý na Českou Břízu. Překvapil mě lepší stav cesty podél říčky, až jsem zjistil proč...staví se tam soustava vodních nádrží. Brod u chatové oblasti jsem minul, jelikož už vim, že se z něj vyjíždí 20 cm hlubokym bahnem. Vyjel jsem na silnici, pokračoval na Hromnice, ale vzhledem k času jsem se hned za mostem u Břízskýho mlýna vyddal prudce vlevo na lesní neznačenou cestu. Ač jsem měl pochybnosti o směru, dovedla mě skutečně až na silničku z Horní Břízy do Obory:) Dojel jsem až k nádraží v Bříze, kde jsem se napojil na červenou turistickou a tu jsem po projetí okolních lesů opustil až na silnici z Ledec do Bolevce. Na silnici jsem opět dlouho nezůstal, hned jsem odbočil vpravo na cyklotrasu 2151 (označenou!) a dojel až do Chotíkova.

Z Chotíkova jsem se vydal kolem chovnýho rybníka po žlutý nahoru, přes pole a zas jsem sjel do Radčic. Po asfaltce jsem byl hned v Křimicích, kde jsem to zkoušel projet po rozestavěném obchvatu Plzně, ale nepodařilo se...čerstve upravené svahy byly podmáčené a koridor pro silnici rovněž ještě nebyl hotov. Tak jsem to objel (celý Křimice rozkopaný) a přes pole dojel do Skvrňan, odkud už jsem dojel podél Vejprnickýho potoka do Plzně a přes Hvězdu na Bory.

Průměrná rychlost 20,05 km/h mi udělala tentokrát radost vzhledem k tomu, že jsem se pořád "trmácel" cestou necestou. Kolo mi ovšem kapánek zlobí, nestih jsem opravit špatně fungující ořech, takže mi v zadním kole neustále něco přeskakuje. Jak bylo hezky, tak mi to ale nedalo a musel jsem prostě přesto jet. Celkem jsem najel 56 km, Sports Tracker netrackuje, když běží jen na pozadí a na to pravidelně zapomínam:// Je to ještě trochu nevychytaný, tak snad se to do budoucna zlepší;)


http://app.endomondo.com/workouts/488143188/20482649

pátek 11. října 2013

Malochova skalka

8. 10. 2013
44 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Doubravka-Bílá Hora-po žluté Malochova skalka-Druztová-Věžka-Dolany-po zelené Hromnice-Žichlice-po žluté Česká Bříza-Zruč-Bolevecký rybník


Rozhod jsem se vyzkoušet GoPro kameru, takže jsem vyrazil na úzký stezky nad Berounkou za Zručí. Promotal jsem se městem až ke sv. Jíří a nahoru na Bílou Horu po žluté. Dál vede cesta lesem, ale už jsem tam asi dlouho nejel, páč stezka posléze v keřích mezi polema zarůstá a tak se jezdí po louce. Malinkej úsek se jede po silnici a turistická značka hned odbočuje doprava, směrem k řece. Po pár stech metrech se pak sjede na užší cestičku a už se jede jen mezi stromy a skalkami. Kus před onou Malochovou skalkou jsem nasadil kameru, sestřih z jízdy můžete zhlídnout dole;) Každopádně cestička lesem mě zvlášť takhle na podzim mezi listnatýma stromama osvětlenýma měkkym slunečnim svitem neskutečně baví:) Párkrát se vyjede až úplně nad řeku, tekže je vidět i do okolí. Pak se ale cesta stočí do lesa a do Druztový. Odtud však stále po té samé žluté pokračuju na Věžku a brutálním vymletym stoupáním k silnici. To už jsme na kraji Dolan, kde jsem se vydal po zelený nahoru doleva směr Hromnice, vzdálených cca 6 km. Po tom stoupání od Drahotínskýho potoka mi nějak začal blbnout řetěz, respektive kazeta a cvrček v ní, na jeden zub se mi jakoby zasekává a žene to do furtšlapu. Recept jsem na to našel jedinej, jet dostatečně rychle, aby se to snáz překonalo;D Vzhledem k tomu, že to byl zas jeden z rychlovýletů, zdržení mi zrovna nepotěšilo, do Hromnic jsem dojel a držel se plánu, že pojedu do Český Břízy po žlutý, na půli cesty je brod, kterej je možný minout, ale ještě nikdy jsem to neudělal a tak i ten je na záběrech:)
Původně jsem chtěl pokračovat až do Třemošný a pod Krkavec, ale čas neúprosně běžel a už nebylo těch příjemnejch 12°C, co chvíli před. A tak jsem to dál valil po silnici až do Zruče, kde jsem se lesem jednou z přímějších cest vydal k Boleváku a kolem Štruncáku městem zas nahoru na Bory.

Celkem jsem ujel 44 km, docela mi to překvapilo, páč jsem sotva vyjel z města, ale holt jenom na tu Doubravku to je 7 km... Průměrná rychlost pak dosáhla 20,27 km/h;)


http://app.endomondo.com/workouts/488143243/20482649


sobota 5. října 2013

Říční tunel Klabava, hrad Salon

2. 10. 2013
63 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Slovany-Božkov-Na Pohodnici-po žluté Ejpovice-říční tunel Klabava-Klabava-stále po žluté Litohlavy-Osek-Březina (hrad Salon)-po zelené Stupno-Střapole-Smědčice-po červené Chrást-po modré Zruč-Bolevecký rybník-Bory

Krásnej podzimní den se nedal strávit jinak, než na kole;) Cílem mi byl říční tunel u Ejpovickýho jezírka a zřícenina hradu Salon v Březině. Vyrazil jsem kolem Škoda parku přes Homolku na Slovany a do Božkova, kde jsem stoupal až ulicí U Památníku, kde nejezdí auta. Lesem jsem jel směrem k Tescu a napojil se na zelenou turistickou, která stoupá až ke skalce Na Pohodnici, už jsem tam jel tolikrát, ale teprv tentokrát až na vrchol. Dál jsem se vydal po žlutý ke Kyšicím a do Ejpovic, kolem jezírka, kousek za nim se přejede Klabava a dá se odbočit k ústí říčního tunelu. Ten levý se dá zřejmě projít, v mříži je díra. Já ale udělal fotku a jel dál, opět nahoru do Klabavy. Pořád jsem se držel žlutý turistický, minul jsem Vršíček a sjel do Litohlav, odkud vede žlutá po silnici do Oseka. Z Oseka se stoupá až nad 500 m.n.m. a najednou se vyloupnete na kraji Březiny, sjedese k rybníčku a vyloupne se před váma hrádek. Docela pěknej, opravenej, ale zavřenej. Chvíli jsem se hřál na lavičce u rybníčku pod hradem a pak jsem vyrazil dál, kolem zámku Březina, až na zelenou, která mi dovedla do Stupna. Dál jsem pokračoval po silnici až do Smědčic, kde jsem si neodpustil výšvih přes Chrástecký vrch, sjel k řece a opět vystoupal do Chrástu, načež jsem sjel k Berounce po modré, přes Dolanský most a dál k pěknýmu Drahotínskýmu rybníku. Pak už jsem jen projel Zruč a vydal se lesní cestou k Seneckýmu rybníku a k Boleváku, kolem Štruncových sadů, přes centrum a podél řeky na Bory.

Celkem nějakejch 63 km, tak akorát, než začla bejt večer fakt zima. Jelo se moc pěkně, většinou mimo silnice, ale po slušnejch lesních cestách. Průměrná rychlost podle tachometru 20,05 km/h. Na tomhle výletu mi hodně bavilo, že jsem nejel jen tak bezcílně, naopak jsem objevil pár metrů od notoricky známejch cest trochu schovaný, ale zajímavý památky:)


http://app.endomondo.com/workouts/488143316/20482649

Říční tunel Klabava u Ejpovic

Zřícenina hradu Salon

pondělí 30. září 2013

Pöhlberg

29. 9. 2013
73 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Střední

Suchá-Nad Suchou-Meluzína-Pod Vysokou sečí-Kovářská-Černý potok-Jöhstadt-Königswalde-Pöhlberg-Königswalde-Bärenstein-Vejprty-Háje-Meluzína-po zelené Liščí kámen-Suchá

Cílem nedělního výletu byl kopec Pöhlberg u německého Annabergu. Už na mapě se zdálo, že je to daleko, takže jsme volili méně náročnej terén. Nicméně i tak jsme museli dojet k Meluzíně po cyklotrase 2005, což znamené vystoupat asi 200m výškovejch po kamenitý cestě. Teplota dosahovala pouhých pěti stupňů, takže jak se začlo sjíždět, nebylo nám tak úplně hej. Navíc foukal prudkej vítr, takže o to hůř... Moc jsme se tedy nezdržovali, trochu se přioblíkli a šlapali do Kovářský, nejdřív po silnici, pak po cestě kolem bývalé vápenky. Z Kovářský jsme klesali až do Černého Potoka vyloženě nefrekventovanou silnicí, spíš tedy takovou špatnou asfaltovou lesní cestou. V Černém Potoce jsme překonali hranici a vystoupali do Jöhstadtu, odkud jsme se vyhoupli na hřebínek a dlouho sjížděli do Königswalde (pouhých 535 m.n.m.). Bylo to nízko, ale zase tam bylo teplo, kolem 15 stupňů.

Nad vsí už se tyčil Pöhlberg. Stoupali jsme místníma zemědělskýma komunikacema, sice pěknýma, ale pekelně prudkýma. A značení, jak už jsem se taky několikrát přesvědčil, je mnohem horší, než v Čechách. V mapě sice všechno zakreslený a popsaný, ale často nelogicky, a v terénu pak ani známky po nějaký cyklo- nebo turistický trase. Takže jsme ztěžka jeli kus po louce a pak naštěstí dojeli k lesní cestě. Místní povídali, že na vrchol lze dojet i po tý lesní. Tak jsme se rozdělili, já jel po lesní...jedu, jedu, víc klesam, než stoupam, odbočka nahoru žádná, jedu, stáčim se, po vrstevnici, až jsem objel skoro celou horu, přičemž jsem minul jen jednu odbočku na "Oberer Rundweg" a nějakej Lehrpfad, tak si řikam ahaa, ještě že je to taková tutovka, že to vede nahoru. No nakonec jsem objevil nějakou prastarou klikatící se stezičku, sotva šla vyjet, ale nakonec jsem dorazil až k rozhledně;)

Cesta zpátky byla jednodušší, už jsme věděli kam se vydat. Sjeli jsme do Königswalde a jeli po silnici proti proudu řeky do Bärensteinu, spojeného městečka s Vejprtama, ovšem asi tak o století vpředu oproti té české straně, která je vyloženě hnusná, vybydlená a plná podivnejch lidíO:-) Dali jsme malý občerstvení a stoupali dál, dalších asi 12 km až pod Klínovec. Z Vejprt už nejezdilo tolik aut, tak se jelo líp, ale vítr foukal pořád hodně, což je vždycky nepříjemný. Minuli jsme ves Nové Zvolání a České Hamry, projeli kolem Hájů a dorazili opět k hotelu Nástup u klínoveckejch sjezdovek. Na Suchou pak neni tolik možností kudy jet, po červený jsme dojeli k Meluzíně, pak pokračovali kus po zelený a odbočili doprva, motali se lesem po lesních cestách, který známe i ze zimy z běžek, až jsme dojeli na Horní hříště na Suchý.

Celkem dost náročnejch 73 km, předevšim proto, že bylo chladno, druhou půlku cesty se víceméně jen stoupalo a foukal silnej vítr. Tak těžkej terén jako den předtim nebyl, ale vynahradili jsme si to dostatečně délkou výletu, průměrná rychlost slušnejch 19,27 km/h.


http://app.endomondo.com/workouts/488143031/20482649

Pohled z Pöhlbergu na Klínovec a Fichtelberg

Rozhledna na Pöhlbergu

Fichtelberg

28. 9. 2013
48 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Suchá-Nad Suchou-Karásek (spodní stanice lanovky Neklid)-po žluté Stráž nad Jáchymovem-po NS Jáchymovské peklo Cihlena-důl Eduard-po červené Pod Špičákem-Tellerhäuser-po modré Fichtelberg-po červené Oberwiesenthal-Loučná-po červené Meluzína-Suchá


Tak jsem si zas jednou odpustil friday-to-sunday kalbu a jel jsem radši na kolo do Krušnejch hor, zřejmě jeden z posledních slušnejch víkendů na kolo v tomhle roce, a nelitoval jsem:)

Hned ráno nás probudilo sluníčko, ale jinovatka všude kolem nás nenechala na pochybách, že na letní oblečení to nebude. Ze Suchý u Jáchymova jsme vyrazili nahoru (kam jinam) k zelený turistický vedoucí do Jáchymova. Pár kilomatrů jsme tedy sjížděli, ale zelený jsme se nedrželi, jeli jsme k dolní stanici lanovky Jáchymov-Klínovec a k Hájence pod neklidskýma sjezdovkama, kde už se opět stoupá. A připojuje se žlutá turistická. Po té jsme dojeli až nad Jáchymov na vrcholek jménem Stráž (fotky). Dál jsme chtěli po zelené na Boží Dar, ale ta existuje jen v naší mapě, takže jsme pokračovali kousek po silnici a odbočili k NS Jáchymovské peklo. No nevim, jak ta je značená, ale potkali jsme zkrátka opět žlutou turistickou, tak jsme si řekli, že to je jasná volba, navíc měla dobrej směr. Neměla ale vůbec dobrej povrch-kameny, kořeny, větve, sem tam částečně potůček, takže nejlehčí převody a váha dozadu prosim. Když jsme se vydrapali nahoru, zasloužili jsme si vrcholový pivo na Cihleně. Na sluníčku se dalo ještě sedět venku, ale vzduch měl tak 9°C, takže když jsme pak sjížděli k dolu Eduard, docela jsme mrzli.

Nesjížděli jsme ovšem dlouho, takže na zimu jsme nenaříkali. Vydali jsme se lesem k Abertamský zatáčce, kde jsme se napojili na cyklostezku vedoucí kolem božídarskýho Špičáku a víceméně se drželi červený turistický. Do Božího Daru jsme ale nedojeli, radši jsme se ještě vydali do Tellerhäuseru, odkud vede modrá turistická až na vrchol Fichtelbergu-několik kilometrů stoupání po lesních cestách, kde i touhle dobou je poměrně dost lidí. Na Fichtelbergu (1214 m.n.m.) jsme se v závětří na sluníčku u piva vyhřáli a jali se sjíždět brutálním sjezdem do Oberwiesenthalu. Ona cesta je určená pro monsterkoloběžky, takže je dobře udržovaná a dá se to po ní valit, pak se navíc dokonce napojí na asflatku a tak se sjíždí jedna radost (pokud máte v tomhle podzimnim počasí bundu a rukavice navíc;) ).

Promotali jsme se Oberwiesenthalem a zase začli stoupat z Loučný pod Klínovec k hotelu Nástup. Bohužel tady už se mi vybil telefon, takže zbytek cesty chybí na Sportstrackeru. Stoupák je to pěknej, ale po krásný silničce, takže se to dá zvládnout. Od Nástupu se jede směrem na Měděnec po silnici (a červený turistický) k Meluzíně, odkud už vede spousta lesních cest k Suchý, tentokrát jsme to vzali kus po skimagistrále a pak po cyklotrase 2005.

Průměrná rychlost 15,3 km/h nevypovídá o naší špatné morálce jako spíš o náročnejch až extrémních terénech, kterejch je všude v Krušnejch horách habaděj. Tenhle den se skvěle poved, jelikož nebyla nijak zvlášť velká zima. Ještě bych zmínil nastoupanejch skoro 1500 metrů (s dopočtem zbytku trasy) :)


http://app.endomondo.com/workouts/488143070/20482649

Panorama Jáchymova s Mariánskou

Centrum Jáchymova ze Stráže

Jáchymov - Šlikova věž, radnice, kostel, důl Svornost

Fichtelberg, 1214 m.n.m.

Nebílovy terénem

26. 9. 2013
36 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká


Černice-Valík-Štěnovice-kolem lomu Štěnovický Borek-po červené Nebílovy-Netunice-Prusiny-po zelené Předenice-po červené Čižice-Štěnovice-Útušice-Radobyčice-Bory


Vydal jsem se na malej dopolední výlet do Nebílov. Moc možností, kudy se vydat do Černic, neni a tak jsem jel jako obvykle přes lávku přes Úhlavu a nahoru na Nepomuckou. V Černicích jsem se rozhod, že vyzkoušim cestu přes pole kolem nový zástavby na vršku a dál téměř na Valík a nad vjezd do tunelu. Vydařilo se, nezbloudil jsem a sjel jsem do Štěnovic. Neklesal jsem dlouho, pokračoval jsem kolem lomu nahoru lesem neznačenou cestou, která mě ale vždycky spolehlivě dovedla až do Borků. Ani tentokrát tomu nebylo jinak, stačí se držet rovnou za nosem.

Nedavno jsme jeli opačnym směrem z Nebílov k potoku a chatovou oblastí do Borků, chtěl jsem to dát přesně opačně, ale nětrefil jsem tu správnou cestu, takže jsem trochu bloudil mezi chalupama, nevěda, kdy na mě vyskočí nějakej nerudnej dědek nebo pes. Naštěstí jsem to nakonec prokličkoval a dostal se až k brodu a červený turistický, která mě dovedla do Nebílov. Pro jistotu jsem netrefil odbočku zelený turistický na Prusiny, takže jsem si vyšláp kopec a dojel do Netunic, kde už jsem věděl, kudy kam. Kousek jsem se vrátil a vydal se po zprvu dobrý zelený turistický podél lesa do Předenic. Liboval jsem si, jak to jde, nezorat i ten poslední kousíček země podél lesa, ale jak se cesta odklonila od hranice zalesnění, šlo to s ní z kopce doslova i obrazně. Pár set metrů bylo lepší jet posekanou loukou a pak se opět napojit na ne moc prošláplou stezičku, která poměrně zakrátko ústila ve vsi. Projel jsem rozkopaný náměstí a vydal se po červený turistický nahoru do lesů známou kořenovou stezkou. Projel jsem krajem Čižic a dál až k obchvatu Štěnovic. Do Robčic jsem se radši nepouštěl, páč tam víme, že bych se musel brodit polem. Takže jsem to už vzal po silnici přes Radobyčice na Bory.


Dvě hodinky, 36 km, tak nějak jsem si to představoval. Člověk zjistí, že i kousek na městem lze najít náročnej terén, a to mě baví:) Průměrná nakonec těsně přes 20 km/h.


http://app.endomondo.com/workouts/488143079/20482649

neděle 15. září 2013

Vítkův hrádek

6. 9. 2013
45 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Nízká

Lipno nad Vltavou-Lipno hráz-Přední Výtoň-Spáleniště-Pasečná-Sv. Tomáš-Vítkův hrádek-Vltavická cesta-U Mostu-Frýdava-přívozem Frymburk-Lipno nad Vltavou

Další den našeho pobytu u Lipna jsme se rozhodli vyrazit na Vítkův hrádek, druhou nejvýše položenou zříceninou hradu v Čechách:D Začátek cesty vedl stejně jako předchozí výlet přes hráz Lipna do Přední Výtoně. Dál jsme však pokračovali na Spáleniště málo frekventovanou silničkou. Jak jsme se dostali dál za ves, už byl cítit šumavský ráz krajiny, cesta se houpala nahoru dolu a vedla mezi hvozdy a rašeliništi. Stejně tak to vypadalo i po cestě do Pasečný. Všude klid, turisti žádný, auta skoro žádný...:) Z Pasečný se chvíli stoupá, pak se bohužel sjíždí a až od odbočky na Sv. Tomáše začíná ten pravej krpál. Asi dva kilometry se stoupá, konec konců není divu, když Vítkův hrádek je 1035 m. n. m. Posledních asi 500 m vede po hodně kamenitý cestě s kořenama, navíc vyšlapaný a vymletý, s poměrně dost lidma, ale i tak se to dá vyjet:) Vítkův hrádek samotnej neni nijak extra zajímavej, zřícenina jako spousta jinejch a navíc chtějí 50 korun za vstup. Možná je shora vidět do okolí, ale nám to za to nestálo a tak jsme se těšili na pivo. Nedali jsme si ho ale hned ve Sv. Tomáši pod hradem, rozhodli jsme se, že si ho dáme až dole. Po Vltavické lesní cestě, která má povrch hladší než německý dálnice se ujíždělo bez šlápnutí jedna radost až k přehradě, což je asi 5 km. Pak jsme jeli vlnicí se starší silnicí do Frýdavy, tam už to nejelo samo, ale i tak je to hezká cesta, bohužel jenom neni moc vidět na vodu. Do Frýdavy jsme dorazili akorát při odjezdu přívozu, tak jsme rovnou najeli a občerstvili se až ve Frymburku na terásce přímo nad přehradou, slunce už se sklánělo nad obzorem. No co si budem povídat, romatika;) Do Lipna jsme dojeli za chvilku podél přehrady, kde vede už několikrát zmíněná pěkně udělaná nenáročná cyklostezka.

Celkem jsme ujeli 45 na hranicích Šumavy, čemuž odpovídá zvlněný profil trasy, ale i, zvláště u přehrady, na každym kroku možnost občerstvení, zapůjčení všemožnejch strojů (i Segwaye) a zkrátka plnýho komfortu. Celou cestu jsme jeli vlastně po asfaltu, turistů je tam v létě tolik, že se vyplatí tam pečovat i o lesní cesty;) Nastoupaný metry (1225) zase moc neodpovídají realitě, ale maximální rychlost jo O:-)


http://app.endomondo.com/workouts/488143270/20482649

Vítkův hrádek

Lipno

5. 9. 2013
20 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Nízká

Lipno nad Vltavou-Lipno hráz-Přední Výtoň-Frýdava-přívozem Frymburk-po zelené Slupečná-Lipno nad Vltavou

Vyrazili jsme s Barčou na pár dní k Lipnu a hned po příjezdu jsme se vydali na výlet. Jeli jsme po krásný asfaltový cyklostezce, na který mimo sezonu a ve všední den nebylo naštěstí tolik lidí. Za chvilku jsme byli na lipenský hrázi a pokračovali i dál mimo silnici po stezce podél vody, takže nás nepotkaly žádný kopce a cesta rychle utíkala. Až jsme se divili, když jsme ve Výtoni měli za sebou celejch 9 km. Z Výtoně už nepokračuje cyklostezka, tak jsme jeli po silnici, která nejdřív mírně stoupá a pak se zas sjede k vodě do Frýdavy. V tu dobu jsme tam potkali jen pár aut:) Rozhodli jsme se, že zkusíme přívoz do Frymburku, kterej jezdí takhle ve všední zářijovej den odpoledne jednou za hodinu a pro cyklistu je za 30 korun. Překvapivě bylo plno, asi 4 auta a možná 25 cyklistů. Na druhym břehu jsme se vydali po zelený turistický, která stoupala víc, než jsme čekali, ale bylo to příjemný zpestření cesty. Ze Slupečné je krásnej výhled na přehradu, tak jsme se pokochali a sjeli do Lipna do kempu.

Celá cesta vedla po asfaltu, jen část po zelený turistický byla místy spíš štěrková, takže celkově nenáročnej terén. Profilově vlastně pouze jeden, ale vydatnej kopec. Trochu mi nesedí údajně nastoupanejch 480 m, já bych to odhadoval tak na 200, ale Sports Tracker (Endomondo) to ví asi líp:D


http://app.endomondo.com/workouts/488143282/20482649

Frymburk

neděle 8. září 2013

Rozhledna Břasy

1. 9. 2013
70 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká


Slovany-Koterov-Letkov-po zelené Na Pohodnici-po žluté Ejpovice-Klabava-po zelené Kokotské rybníky-Hůrka-Kokotsko-po NS Bušovice-Střapole-Všenice-po zelené Stupno-Břasy-rozhledna Břasy-Bezděkov-Březina-Osek-Vitinka-Bušovice-po NS Nová Huť-po modré Chrást-Dolanský most-po zelené Bukovec-Doubravka-Bory

Tento výlet jsem nebloudil bezcílně krajinou, vytyčil jsem si, že se dojedu podívat na novou rozhlednu u Břas. Hned přímo tam jsem jet nechtěl a tak jsem vyrazil přes Koterov do Letkova a na kopci směrem na Kyšice jsem odbočil ze silnice na starou známou zelenou turistickou, která mě dovedla ke žlutý, po který jsem se svez přes dálniční přivaděč k Ejpovickýmu jezírku. Hned za mostem prudce doprava a v pěknym klesání doleva do louky... Přejel jsem řeku Klabavu a stoupal do vsi Klabava, kde jsem se měl napojit na opět zelenou. Sjíždět k rozcestníku se mi nechtělo, tak jsem pokračoval rovně do lesa a zanedlouho jsem na ni natrefil, navíc jsem si ušetřil kopec:) Pak jsem jel dlouho pustým lesem po uzounkejch stezičkách přes kořeny, ale pořád po značce. V mapě jsem zaregistroval zříceninu Hůrka, která měla bejt poblíž, ale turistická značka ji míjela. Rozhod jsem se ji najít, tak jsem křižoval les na území zaniklé obce Kokotsko, ale nic, až když jsem dojel k silnici mezi rybníky, byla tam samostatná značka ke zřícenině. Řikam si, kdyby tam nic nebylo, nenaváděli by tam "turisty". Hmm, asi kilometr jsem se vláčel ostružiním a nenašel jsem jedinej kámen. Zřejmě tam opravdu nic neni, nikde jsem nenašel jedinou fotku-tedy pokud nepočítam pahorek s ostružiním s názvem Hůrka za onu zříceninu;)

Pokračoval jsem tedy dál, po NS Bušovice do Bušovic. Tam jsem se trochu zamotal, ale nakonec jsem projel zemědělskym družstvem a vydal se kupodivu správnou cestou mezi polema do Střapole. Tentokrát nebyla zoraná, ale velmi zarostlá. Nicméně se dala tak jakože projet, místy dost naslepo vysokou trávou, pod kterou byly naházený všelijaký zbytky stavebního materiálu, místy nechutnym, chemií prosycenym močálem. Do Všenic jsem pokračoval po silnici, ze vsi jsem se už opět vydal po zelené do Stupna, kde jsem jakousi zadní cestou jel podél kolejí a prvním podjezdem se vydal doprava na Břasy. Rozhodně lepší varianta, než pos silnici:)

Zvláštní, že v Břasech neni jedinej ukazatel na novou rozhlednu a ze směru od Stupna ani neni vidět, tak jsem ji trochu hledal. Je směrem na Újezd u Sv. Kříže. Nahoře byli asi 4 lidi a vstup zdarma, tak jsem se pokochal podvečernim prosluněnym pohledem do okolí a vyrazil na cestu zpět, kterou jsem musel dost zrychlit, vzhledem k tomu, že doposud jsem neustále lovil v mapě kudy kam, vyjížděl si na neexistující zříceniny a podobně.

Sjel jsem do Bezděkova a do Březiny, odkud jsem se krásně vez do Oseka, což mě velice mile překvapilo. Bohužel jsem z časových důvodů minul zříceninu hradu Salon, ale bůh ví, jestli tam je aspoň pár kamenů:P Tak příště... Z Oseka jsem vystoupal do Vitinka a opět sjížděl do Bušovic a už taky notoricky známou cestou do Nové Hutě. Nevydal jsem se ovšem klasicky do Kyšic, ale po cyklostezce do Chrástu, kde mě čekal moc pěknej brod a ten mi vždycky zpestří cestu...i když byl tak hlubokej, že jsem se namočil;) DO Chrástu je pak spoustu možností, kudy dojet, já vystoupal k nádraží a pak sjel po silnici k Dolanskýmu mostu a klasicky po zelený nad Berounkou do Bukovce, pod Chlumem na Doubravku a kolem Rapidu a pivovaru, u papírny přes řeku a kolem zimáku na Bory.

Celkově 70 km, průměrná rychlost 19,36 km/h a velká spokojenost, škoda, že vždycky vyrazim tak pozdě, že musim chvátat domů, ale dny už jsou krátký no, to se nedá svítit.




Panorama Břas

Panorama směrem na Radnice

Rozhledna Břasy



pondělí 2. září 2013

Zmrzlina Dobřany:)

29. 8. 2013
56 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Valcha-po zelené Dobřany-Vstiš-Mantov-Stod-po červené Pod Křížovým vrchem-po zelené Lažany-Přestavlky-Dnešice-Chlumčany-Hradčany-Vysoká-Robčice-Útušice-Výsluní-Borský park


Příjemný podnebíčko mi vytáhlo ven, krásnej čerstvej vzduch a jasno, cyklistickej ideál:) Jako minulej výlet jsem vyrazil přes Valchu, ale po zelený jsem pokračoval do Dobřan, je to pěkná cesta lesama, kde se víceméně nikdo nepohybuje. V Dobřanech jsem neodolal zmrzlině, ale rychle pokračoval dál do Vstiše, abych zas nedojížděl poslepu za tmy. Už x-krát projetou cyklostezkou jsem pokračoval na předvsí Chotěšova, vesnice Mantov. Odtud jsem se vydal po silnici do Stoda. Odbočil jsem na ostře vlevo a zakrátko začal stoupat, připojila se ke mně červená turistická, po který jsem pokračoval k rozcestí Pod Křížovým vrchem. Nahoru se mi nechtělo, jezdim tam každej rok a tak už to znam, je tam nicméně krásnej výhled po okolí. Já se radši vydal po zelené, která se houpe lesem, až ústí u osamělejch baráčků  (Lažany). Následuje pěkná asfaltka do Přestavlk, odkud je to jen kousíček do Dnešic. Za vsí a za vypuštěnym zarostlym rybníkem jsem uhnul z hlavní do lesů, přímo do Chlumčan mimo silnici;) Dál jsem si vystoupal můj neoblíbenej kopec k výpadovce na Přeštice a pokračoval do Hradčan. Vlastně těsně před nima jsem uhnul doleva do lesa. Opět jsem tak trochu nevěděl kudy kam v tom lese s tisícem cest. Už jsem tam tolikrá zabloudil, že jsem věděl, že se nesmim nechat strhnout pěknou cestou z kopce...dostal bych se zpátky někam k Dobřanům. To se povedlo, ale jel jsem cestou necestou, už to vypadalo, že jsem skutečně trefil tu správnou a vyjedu tam, kde jsem chtěl, ale nikoliv. Ale byl jsem na kraji Robčic, takže nějakej pozitivní postup tam je, za pár let už to možná trefim přesně;) Z Robčic už jsem se nevydal do Litic, ač bych rád, ale sjel do Útušic a abych nejezdil pořád stejně, jel přes Výsluní do Borčáku.


Bohužel tentokrát výlet trochu bez cíle, pokud nepočítam zmrzlinu;P Ale i tak příjemnej, kdo chce, může si dát za cíl Křížovej vrch, je tam dost slušné stoupání, když se jede po turistický;) Průměrná rychlost byla 22,40:) GPS ukazuje, že jsem nastoupal přes 1000 m, ale klesal jen kolem 650, tak nevim, kde se stala chyba:D

 Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

neděle 1. září 2013

Sulislav

27. 8. 2013
72 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká


Valcha-Líně-Červený Újezd-Zbůch-Blatnice-Rochlov-po žluté Sulislav-po cyklotrase 37 Pňovany-Plešnice-Bdeněves-po zelené M. Touškov-Malesice-Radčice-Bory


Asi až v půl šestý večer jsem se rozhod, že vyrazim na kolo a že chci do Sulislavi. Cesta ubíhala poměrně rychle, kolem přehrady na Valchu, dále lesem, přes dálnici a doprava na Líně, tam už je myslim značená cyklotrasa vedoucí po polní cestě do Zbůchu a dál do Týnce a Hoříkovic. Cyklotrasa by měla pokračovat i do Blatnice, kam jsem mířil, ale asi 15 km tam neni ani cedulka, čímž opět zpochybňuje opodstatnění cyklotras. Cestou bylo nepočítaně velkejch i malej odboček a i když už jsem tam kdysi jel, nevěděl jsem dlouho, jestli jedu dobře. Právě tehdy bych očekával, že mi bude "značená" cyklotrasa nápomocna, abych nemusel neustále hledat v mapě. Ale to jsem se mýlil, jen na opravdu malé množství cyklotras je spolehnutí. Až před Rochlovem se najednou zjevila cedule kam co vede, musel jsem se jenom smát... Ale jel jsem po ní a po žluté do lesů, údajných 8 km do Sulislavi bylo nakonec snad 11, což pro mě bylo poněkud nevýhodný, jelikož jsem se chtěl vrátit jaksi za světla a každej kilometr mi bylo jasnější, že to nestihnu.


Sulislav jsem projel a pokračoval k Hracholuské přehradě. Převážně se dost klesalo na mokrejch ostrejch kamenech, nic moc cesta-ale vedla tam cyklotrasa. Což mě přivádí k otázce, pro jakej typ cyklistů je vlastně taková cyklotrasa určená? Zde bych teda moc nedoporučoval jiný, než horský kolo. Když jsem dojel k přehradě, odbočil jsem vpravo a jel podél vody, ač jsem ji vlastně moc neviděl. Cesta vždy vedla hlouběji do lesa v údolíčku z potokem a pak se vracela blíže k přehradě, kde byl hodně prudkej stoupák a pak se zas sjíždělo. To se opakovalo snad pětkrát. Kdybych tolik nepospíchal, přišlo by mi to malebný a moh bych si to víc užít. Dorazil jsem k železníčnímu mostu přes Hracholusky, což jsem vůbec nečekal. Je fakt vysokej:D A nechtěl bych teda stát na tom mostě, kdyby tam zrovna projížděl vlak. Udělal jsem fotku a pokračoval dál, páč bylo zataženo a bylo znát, že bude co nevidět tma.


Při plánování jsem udělal tu chybu, že jsem si splet Pňovany a Plešnici, navíc Pňovany zastávka je sakra daleko od skutečný vsi, takže tenhle úsek, ač pěknej (ale bahnitej), mi přišel nekonečnej. Makal jsem pořád dál bez zastávky, z Plešnice jsem si nebyl moc jistej cestou vedoucí přes les. Už bylo opravdu špatně vidět a já musel jet rychle kořeny nekořeny. Cesta ovšem byla správná (opět spatně značená cyklotrasa), což už jsem záhy poznal. Vyjel jsem před Bdeněvsí, vzal to přes louku po zelený do Touškova a dál už jel po silnici, abych byl co nejrychlejš doma. Už bylo po osmej, kdy zapadalo slunce. Naštěstí moc aut nejezdilo, i když jsem měl světlo, nemam to rád... Do Malesic se to ještě trochu táhne, ale pak už jsou hned Radčice a mezi loukama jsem dorazil k autobusáku a přes Hvězdu jsem dojel na Bory.


Sice jsem původně nevěděl ani kam chci jet, ale nakonec se to skvěle vydařilo, zvlášť úsek u Hracholusek si někdy zopáknu:) Jak jsem to hnal domů, průměrná rychlost vylítla na 23,36:) Chtělo to ale přecijen vyrazit dřív.



Zajímavý profil trasy, nastoupáno 826 metrů

Železniční most přes Hracholusky

Železniční most přes Hracholusky

pondělí 26. srpna 2013

Všeruby

11. 8. 2013
64 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední


Nová Hospoda-Vejprnice-po žluté Vochov-Malesice-Dolní Vlkýš-po zelené Komberk-Čemíny-po červené Újezd nade Mží-Košetice-po modré Všeruby-Nekmíř-po zelené Krašovice-Trnová-Horní Bříza-Záluží-po modré Bolevák-Bory

Dopřál jsem si opět výletu pro radost, už jsem delší dobu nevyrazil na sever od Plzně, takže volba padla na Všeruby. Vydal jsem se přes Novou Hospodu zadem do Vejprnic, kde jsem se napojil na žlutou turistickou, po ní projel Vochov (viaduktem pod tratí) a polema do Malesic. Dál jsem pokračoval po silnici do zapomenutý vesničky Dolní Vlkýš. Cestu lemovaly dozrálý mirabelky, ale na chuť nebyly nic moc, tak jsem radši pokračoval po zelený na Komberk;) Po silnici proti větru jsem dojel do Čemín, kde jsem si matně pamatoval, kde začíná červená turistická. Za restaurací vlevo... Prvních pár metrů mi zkazilo náladu, lesní cesta rozježděná technikou a nemožnost vyhnout se mazlavýmu blátíčku. Kvůli deseti metrům totálně zadělaný kolo-nedalo se svítit. Pak následoval krátkej výšvih a pole. Červená turistická jakž takž značená, ale cesta nikde, Vzpomněl jsem si, že už jsem tu kdysi jel mezi kukuřicí, dnes bylo zoráno, ale zase jsem si moh jen ukroutit hlavu nad tim, proč někdo musí ničit turistickou stezku, aby měl o řádku víc kukuřic:// Na poli se jede vždy neobyčejně špatně a pokud se v něm dá pohybovat, beru to za výhru. Úsek opět pár set metrů, kterej mě rozladil, naštěstí pak veda cestička úvozem a lesíkem, překonala silnici a pokračovala až do Újezda nade Mží. Ten úsek jsem neznal a byl moc pěknej, lesem, nikde nikdo, slušná cesta která následně klesala.

Z Újezda jsem se vydal po silnici do Košetic, kde je uprostřed vsi úplná změť cest, tak mi trvalo, než jsem našel tu správnou, která se za prvním barákem napojila na modrou turistickou. Měl jsem dojem, že už jsem tudy jednou na Všeruby jel, ale byla to mýlka. A modrá mě překvapila, krásná, řek bych nově udělaná štěrková široká cesta vedoucí lesem k hlavnímu tahu na Karlovy Vary. Ten jsem jen překřižoval a pokračoval úzkou cestičkou sjezdem až do Všerub. Moc hezkej úsek, opět něco novýho:) Ve Všerubech jsem se občerstvil a chtěl po zelený na Nekmíř. Ta však nebyla! Na pouhé dva roky starou mapu jsem se spolíhal a tentokrát zklamala, takže jsem přejel. Zřejmě v poslední době někdo onu zelenou přesunul a nyní vede z Nekmíře na Krkavec. Ale její bývalou trasu jsem vystopoval a byl jsem za to moc rád, stoupal jsem od školy ve Všerubech, přes obchvat a pak zas sjížděl do momentálně zcela rozkopané Nekmíře. Se štěstím jsem opět narazil na bývalou zelenou (sem tam značka, jindy přebarvená na khaki) díky tomu, že jsem dobře odhad směr na Krašovice. V lese se pak na jedné z křižovatek skutečná stávající zelená připojila. Po ní jsem pokračoval do vsi. Po silnici po větru jsem profrčel Trnovou a Horní Břízu a dojel do Záluží. Nedalo m to a odtud jsem jel po modré a žluté ke Kameňáku a kolem Boleváku a Štruncovejch sadů, skrz město a podél řeky a kolem zimáku zadem za nemocnicí na Bory.

Průměrná rychlost se ustálila na 22,11 km/h. Konečně jsem se trochu hecnul a i přes spoustu lesních a polních cest udržel solidní rychlost:) Celkem jsem nastoupal skoro 1200 m, ale maximální rychlost byla pod 50 km/h, takže po cestě nebyly žádný rychlý sjezdy.


http://app.endomondo.com/workouts/488143207/20482649

Radyně a Nebílovy

10. 8. 2013
44 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední


Koterov-St. Plzenec-po žluté Radyně-Losiná-po červené a modré Nabílovy-Losiná-Štěnovice-Útušice-Robčice-Litice-Bory

Konečně jsem se propracoval od prehistorického zobrazení trasy k současnému, takže si snad už konečně všichni budou moci užívat libovolného zoomování a zobrazování detailů na každé z cest včetně možnosti rozkliknutí a zobrazení detailů a statistik na mém účtu na Endomondo:) Problém je ale v použítých Google mapách, které jsou nevhodné pro turisty a cykloturisty, nicméně použití map Seznamu není možné, velká škoda, tam jsou naprosto výborný, detailní a se všema možnýma turistickýma stezkama.

Tento výlet měl původně vypadat zcela jinak, ale nakonec jsem dojel za Barčou do Losiný a jeli jsme se projet do Nebílov. Cestou tam jsem to vzal přes Radyni po vytesanejch schodech nahoru a přestože bylo mokro, vyjel jsem je a sám jsem byl překvapenej. Jinak po dlouhý době nebylo vedro k zalknutí, takže se jelo příjemně. Do Losiný jsem sjel po silnici a do Nebílov jsme pokračovali po červené a modré turistické a pak po neznačené polní cestě k sadu nad Nebílovama. Zpátky jsme jeli stejně a já pak pokračoval ještě menší projížďkou do Plzně. Už jsem nestih moc velkej výlet, bylo dost pozdě. A tak jsem se rozhod vyzkoušet, zda náááhoudou mezi Robčicema a Liticema nechali zemědělci cestu nebo ji opět bezohledně zorali. Dojel jsem tedy v rychlosti do Útušic a pokračoval do kopce do Robčic. Vydal jsem se po cestě za rybníčkem na Litice. Velká voda cestu značně vymlela a musela být zřejmě srovnána těžkou technikou. Navíc přes ní tek potůček, ale nebyl problém ho překonat. Cesta vedla několik set metrů, ale krátký úsek, než začně štěrková cesta kolem obchvatu, byl samozřejmě zoranej. Naštěstí pole bylo vyprahlý a posečený, tak se dalo zdolat, ač to nebylo ve stništi nikterak příjemný. Do Litic jsem se rozhodl ale nejet, našel jsem totiž pro mě dosud neznámou cestu podél výpadovky na Přeštice, vedoucí do Šlovic. Co mi ale vyloženě vytočilo, že tahle cesta byla najednou přehrazena vratama u nějakýho statku, opět a zase si někdo přivlastnil kus cesty, kjterá by měla sloužit všem. Nechápu, jak je tohle možný, snad si začnu na mapě červeně kroužkovat, kde je co neprůjezdný. Kolem Plzně je takovejch míst jak naseto. Osobně bych v určitejch případech byl pro vyvlastnění takovejch pozemků, ale to bysme nemohli žít v banánový republice... Tak jsem to překrosil přes přilehlý pole, kde se zanedlouho objevil elektrickej ohradník, to už se mi nehctělo vracet, tak jsem ho dvakrát přelejzal, ale nedoporučuju teda nikomu tuhle cestu zkoušet. Pak už jsem jen dojel do Litic a přes Borskej park dojel na Bory.

Průměrnou rychlost beru z cyklocomputeru, jelikož ta podle GPS je dost zkreslená. Celkově 17,08 km/h a 44 km;)


http://app.endomondo.com/workouts/488143223/20482649

Letiny tam a zpět

27. -28. 7. 2013
61 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední


Černice-Losiná-po červené Nebílovský Borek-po modré Chouzovy-Střížovice-Sv. Anna-po červené Libákovice-Letiny-Libákovice-po červené Netunice-Prusiny-po žluté Čižice-po červené Štěnovice-Útušice-Radobyčice-Bory

Tentokrát jsme vyrazili na grilovačku do Letin a druhej den jsme se vraceli víceméně stejnou cestou. Aplikace Runtastic se minimálně ve verzi pro Windows Phone ukázala jeko naprosto k ničemu, neustále ztrácela GPS signál a tak vlastně nedokázala změřit vůbec nic.

Cesta začíná promotáním se skrz Plzeň do Černic a do Losiný, kde už jsme se napojili na červenou turistickou, po níž jsme pokračovali až mezi Borky. Dál jsme jeli po modré na Chouzovy, odku pak z důvodu urychlení cestování po silnici na Střížovice. Projeli jsme celou vsí a hned za fotbalovym hřištěm odbočili vpravo na slušnou polní cestu, která se rychle změnila na lesní a kupodivu vedla úplně přesně podle mapy se napojila opět na červenou turistickou vedoucí na Libákovice. Ještě sice bylo třeba překonat nepříjemnej úsek u pole, evidentně dost nepoužívanej. Všude po řidítka vysoká tráva, ale ten půlkilometr se to dalo zvládnout. Rozhlednu Kožich jsme minuli a už po silnici pokračovali, převážně sjížděli do Letin. Ty jsme opět projeli a odbočili k chatové osadě, kde jsme se po celou noc občerstvovali:) Druhej den po řádném odpočinku jsme vyrazili téměř stejnou cestou zpět, pouze jsme z Libákovic pokračovali po červené až do Netunic, odkud jsme sjeli po žluté do Čižic, podél řeky po červené projeli do Štěnovic a dál pokračovali po silnici na Bory.

Výlet pěknej, jak člověk jede ve větší skupině, hned mu cesta rychleji utíká. Celkově 61 km a 908 nastoupanejch metrů, příjemná projížďka, bohužel nám jen nezbyl v letních vedrech čas na koupačku v Letinech.



pondělí 29. července 2013

Modrá Hvězda Dobřany

21. 7. 2013
35 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední

Pro tentokrát se na cestu vydal velkej peloton, cílem totiž byla Modrá Hvězda v Dobřanech. Ve vedru, které panovalo, ani nebyla chuť jet dál. Rozhodně jsme ale nechtěli jet po silnici, takže jsme jeli podél přehrady a po žluté na Valchu, kde jsme se napojili na zelenou. Ta nás dovedla až do Dobřan. Cesta je to příjemná, převážně v lese, chvílema stezička, chvílema i po asfaltu. Značený je to dobře, zabloudit se dá těžko. Před Dobřanama se překřižuje silnice i řeka a pak se jen projede na náměstí.

V Modré Hvězdě pak lze zahnat žízeň Hospodářem (svěží 11° pivo) a dalšími, převážně silnějšími kousky tmavých i světlých druhů. Na osvěžení před cestou je výbroná ještě zmrzlina u hřiště, ale tu jsme nestihli, páč jsme jeli na beach do Škoda parku. Vydali jsme se směrem na Šlovice, cestou zanotovali Kozla a odbočili u železniční zastávky na cestu pod dálnicí tak, abysme se drželi přibližně u řeky. Podél té jsme dojeli na kraj Lhoty a dál, pod tratí, až na kraj Litic. Tam ovšem alfa samec naší skupiny rozhod, že se vydáme neznámo kam do houští prudce z kopce. Několik z nás přežilo, až jsme se dostali k jezu...a kdo "se neutopil", ten umřel smíchy pohledem na odplouvající kola a podobně. Za řekou jsme se dali do kupy a hurá přes lávku přes přehradu, přes Tyršův sad a na beach.

Jeden z hodně pohodovejch výletů s příjemnym cílem, já ostuda byl v Modrý Hvězdě poprve. Na průměrnou rychlost se nehrálo, ale i tak někteří bědovali:P Kopců taky moc nebylo, takže zkrátka výlet, aby se nezkrátily žíly, dá se říct, že kompletně mimo silnice;)









Vypadá to spíš na obtížnost velmi vysoká:D



úterý 23. července 2013

Vysoká

20. 7. 2013
40 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Hradiště-Radobyčice-po červené Štěnovice-po zelené Vysoká-Snopoušovy-po červené Netunice-Prusiny-po naučné stezce Sv. Barbora-Štěnovický Borek-Černý les-Černice-Slovany-Bory

Vzhledem k vedru během dne jsme vyrazili kolem půl sedmý večer na vejlet, prej nic brutálního... No a hned padla volba na Vysokou:D Do Hradiště a Radobyčic pohoda, pak přes Valík po starý známý červený, sjet k řece ve Štěnovicích serpentýnama a pokračovat podél řeky směr Čižice.

Hned na začátku lesa se však odbočuje po zelený nahoru. V době sucha "pouze" kamenitá a rozoraná cesta, hned na rozkoukání takovej menší hardcore na převod 1-3. Po několika stech metrech jsme se však dostali na slušnější lesní cestu, po které jsme trochu oklikou vystoupali až pod vrchol. Poslední kousek jsme jeli opět po zelený přes skaliska, udělali krátkou zastávku a začali sjíždět. Až jsme uznali za vhodný, nechali jsme zelenou a sjeli ke Snopoušovům. Předchozí kopce nám zřejmě byly málo, tak jsme se vydali do prudkýho stoupání zarostlou loukou, pěkně s pražícím sluncem v zádech, do Netunic. Cesta pořád stoupá, ale později ne tak dramaticky, i tak to ale tahá za nohy.

Poslední kousek do Netunic jsme sjeli po silnici a odbočili na Prusiny, kde jsme se zas vydali k Čižickýmu potoku. Sice jsem tudy jel pár dní zpátky, ale brodů neni nikdy dost:) Nepokračovali jsme ovšem po červený do Nebílovskýho Borku, ale hned jsme vystoupali k chatový oblasti skrz ostružiní. Přes kopec jsme se pak přehoupli k Černýmu lesu a klasicky do Černic, na Slovany a pro změnu spodem kolem Škody ETZ na Bory.

Jako obvykle obtížnost je značně závislá na stylu jízdy, když do toho člověk šlápne, má toho plný kecky i po 40 km. Průměrná rychlost 20,48 je myslim dost slušná a celých 881 nastoupaných metrů taky o lecčems vypovídá. Jinak v lese kolem Vysoký je snad nekonečný množství cest k objevování a velmi často je člověk překvapen, kde se vyloupne, to je takovej faktor zábavy na výletech v blízkym okolí Plzně.

Mimochodem konečně jsem se propracoval k moderní technice a aplikaci Runtastic, která mapovala cestu, ale jaksi jen do poloviny, takže snad příště se ji naučim ovládat a už tu bude přesná cesta podle GPS;)


sobota 20. července 2013

Žichlice

17. 7. 2013
52 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Nízká

Doubravka-Bolevecký rybník-Zruč-Česká Bříza-po žluté Žichlice-Dolany-po modré Chrást-po červené Smědčice-Nová Huť-Dýšina-Kyšice-Božkov-Bory

Co vymyslet, když máte na výlet jenom necelý tři hodinky? Jet pokud možno po pěknejch cestách za nosem, nezdržovat se nad mapou. Já vyrazil přes město kolem Boleváku, pokračoval lesem do Zruče, maje po levici trať. Dál po silnici pproti větru do Český Břízy, za níž jsem se vydal podél potoku Třemošná po žlutý turistický do Žichlic. To byl víceméně jedinej náročnější úsek, nad potokem mezi křovím, ale celej jsem ho projel a jako bonus jsem si dopřál brod. Turistická stezka se ztrácí v zarostlý stráni vlevo od něj, ale je možný jet do Žichlic i cestou přes brod (loukou, vyježděná od aut).

Z Žichlic jsem jel do Dolan po silnici, aby mi to rychlejš odsejpalo, ale dá se i po zelený turistický. Od Dolanskýho mostu jsem pak stoupal do Chrástu po modrý tusristický, kde je slušnej stoupáček, ale lepší, než jet mezi autama po hlavní. Z Chrástu jsem se vydal po čefvený turistický do Smědčic. Chtěl jsem si zkrátit cestu a tak jsem se vydal lesíkem směrem na Bušovice. Opět se mi tenhle pokus krutě vymstil. Cestička se zmenšovala a zmenšovala, až se po ní skoro nedalo projet. Byla navíc lemována trním a skončila-kde jinde, než v poli, tak jsem kousek projel na cestu vyježděnou od traktorů. Naštěstí nekončila uprostřed ničeho, ale dovedla mi do Smědčic, takže jsem ji jenom zajel. Pak už jsem po silnici mířil na Litohlavy. Než jsem ale vjel do lesa, ve stoupání jsem odbočil na polní cestu (značena naučná stezka) vedoucí do Nové Hutě. Tou jsem projel do Dýšiny a do Kyšic, kde už jsme nevymejšlel nic novýho, projel skrz les nad Červenym Hrádkem (Švábiny), pod přivaděčem a napojil se na kousek na zelenou a sjel do Božkova. Přes Slovany jsem pak dojel na Bory.

Celkem tedy 52 km, průměrná rychlost odpovídá vyššímu podílu asfaltek, takže 21,61 km/h, nastoupáno 806 m, což mi ani nepřišlo, jelo se mi dobře až na vedro kolem 30°C.



úterý 16. července 2013

Lopata

9. 7. 2013
63 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Radobyčice-Valík-Nebílovský Borek-po červené Nebílovy-Netunice-Střížovice-Únětice-Seč-Zdemyslice-Žákava-Varta-po žluté Pod Lopatou-po modré Šťáhlavy-po červené St. Plzenec-po žluté Černice-Tyršův most-Bory

Krásné letní dny přímo vybízejí k projížďce, například na jižní Plzeňsko. Do Radobyčic jsem dojel přes Hradiště a stoupal jsem po červené na Valík. Než jsem dojel k silnici na Štěnovice, vydal jsem se doleva a jel kousek podél dálnice, úak jsem projel Černym lesem a pokračoval rovně přes kopec do Nebílovskýho Borku po neznačené, ale dobře vyjeté polní/lesní cestě.

Za Borkem jsem se napojil na červenou turistickou, kterou chce bedlivě sledovat, jelikož několikrát nenápadně odbočuje a dost se klikatí lesem. Po ní se sjede až k Čižickému potoku, který se dá přebrodit:)) nebo přejet po lávce. Pak už se jen stoupá do Nebílov. Do Netunic jsem jel po silnici, páč byl večer všedního dne a provoz byl minimální. Rybník na kraji vsi jsem objel zleva a mazi zahradami jsem projel na hlavní až na konci vsi. Dál se musí stoupat, až má člověk půl kraje pod sebou, ale doStřížovic se nakonec sjíždí.

Cyklostezka dál vede mírně, ale stále do kopce až k osídlení Hadovka, odkud je to kousek po pěkný silničce do Únětic. Tady už se dost klesá, přes hlavní na Nepomuk, až do Seče. V Seči jsem se vydal doleva po asfaltce zřejmě nepříliš používané auty a dojel mezi polema do Zdemyslic. Nevydal jsem se tentokrát na Vlčtejn, ale na Žákavu. Dál jsem chtěl směrem na Milínov, ale Žákava je podivně rozdělená různýma cestama, takže jsem asi třikrát hledal v mapě, než jsem našel tu správnou cestu ven. To už jsem opět stoupal. Do Milínova jsem nedojel, napojil jsem se na žlutou, vedoucí na Lopatu. Lesní cesta, dost náročná, stoupání a kořeny, jak to tak v lese bejvá. Zase přišly ke slovu velmi lehké převody a rovněž se musela velmi pečlivě sledovat značka. Tentokrát jsem nezabloudil, vystoupalk vrchu Kohouty a začal klesat k Lopatě, ale neni to k ní daleko.

Zříceninu znam, tak jsem pokračoval po modré rovnou na Šťáhlavy. Ta je zpočátku pohodová, ale pak stoupá nad chatky, což jsou "slušný sady", ale překonal jsem vysoké kořeny v prudkém stoupání na prašném podloží a zas pomalu začal klesat ke Kozlu po mnohem lepších cestách:)

Ze Šťahlav jsem se rozhod jet jako nedávno po červené mezi polema, k jižnímu cípu Plzence, pod Radyní a o kus dál jsem se napojil na žlutou. Mezi polema nebylo zrovna snadný jet, na jaře to tam bylo mnohem míň zarostlý. Ale zase je teď větší sucho, takže jsem mohl projet po dříve spíše řečišti k rozcestníku "Městský les" na bývalé spojce Plzence s Černicemi. Pak už byla cesta jasná, podjet přivaděče a po lávce přes dálnici do Černic, na Slovany a abych pořád nejezdil kolem Meditační zahrady, jel jsem až ke Škoda parku a kolem Škody ETD zas nahoru na Bory.

Z původně výletu na chvilku se vyklubala docela náročná trasa, navíc se mi podařilo projet neprozkoumané cesty, takže jsem spokojen. A ani se to nezdálo, nastoupal jsem 1286m. Průměrná rychlost se ustálila na 19,61 km/h



středa 10. července 2013

Žďár u Rokycan

8. 7. 2013
64 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Vysoká

Lobzy-Rokycanská-po zelené Na Pohodnici-Tymákov-Rokycany-Kamenný Újezd-Bouchalka-Žďár-Kocanda-Nová Huť-Mirošov-po modré Zvoníčkovna-Hádek-Kozel-Šťáhlavy-Starý Plzenec-Koterov-Doudlevce-Bory

Na jaře jsem objevil zajímavou horu, kde jsem ještě nebyl, a sice Žďár u Rokycan, cílem dnešního výletu tedy bylo dostat se na vrchol. Hned v Plzni jsem vyzkoušel novinku, z Rolnického náměstí jsem odbočil do kopce lesíkem do chatové (či vilové) oblasti. Sice to dalo trochu hledání v mapě, ale skutečně jsem přes vyhlídku dojel až k Tescu:) Evidentně je cestička používaná, páč kdyby nebyla, polem bych se neprodral. Pokračoval jsem po staré známé zelené do kopce, ale nikoliv bažinami jako na jaře Na Pohodnici a doprava sjížděl lesem a pak polem do Tymákova. Z Tymákova jsem jel lesem na Rokycany, taky už známá cesta, chce to před kostelem odbočit doleva a nechat se vést slušnou polní cestou.

Kolem Rokycan jsem se rozhodl jet jakýmsi "obchavatem". Ten vedl kolem zpracování odpadů Řempo. Odpady zřejmě zpracovávají tak, že je vozí do přilehlého lesa, kde jsem bloudil a všude bylo spousta bordelu, což mi nebylo vůbec sympatický. Nakonec jsem našel správnou cestu, která odpovídá té v mapě, nicméně je dost špatně průjezdná, i za sucha, které panovalo, tam byl hluboký močál, který se nedal objet. Nicméně jsem ho překonal a zanedlouho už pokračovala daleko lepší cesta, která se napojila na I. etapu obchvatu Rokycan, dostavěnou v květnu.

Dále jsem se promotal Kamennym Újezdem, kde jsem našel zelenou. Ta za chvilku opravdu prudce stoupala k Bouchalce. Odtamtud jsem se řídil místní mapou, která byla naštěstí skoro na každý křižovatce, a dorazil nečekaně rychle skoro až k vrcholu Žďáru a hned se mi naskytl krásný výhled směrem na severovýchod (fotky). Ačkoliv další úsek byl nesjízdný, rozhod jsem se pokračovat pěšky, páč mi nalákal nevídaný rozhled a členitost a výška místních skal, na Plzeňsko rozhodně nevídaných. Vyplatilo se, cca půl km s kolem na zádech se dalo zvládnout a pořád bylo na co koukat. Pak už se dalo opět nasednout a sjíždět po červené turistické. O kus níž jsem dorazil k naprosto úžasnýmu výhledu do kraje na západ (panorama). Dál jsem sjížděl velmi přkrým svahem mezi kořeny, kameny, ve vymletám korytě, po šiškách a písku. Ještě že jsem nejel opačným směrem, jak bylo původně v plánu, nahoru by se nedalo jet (některý mapy tudy vedou cyklostezku, tak ta tam neni ani omylem)...

Kousek jsem se vracel po stejné cestě kole Bouchalky a dál jel na Mirošov po silnici, to byla ta slabší část výletu, navíc s nepříjemnym kopcem. V Mirošově naštěstí byla otevřená večerka, kde jsem doplnil pití a pokračoval po modrý, kterou jsem úspěšně na chvíli ztratil, nicméně jsem věděl, že se vrací na "mou" silnici, tak jsem si pak dával větší pozor a jel po ní po krásnejch zvlněnejch cestách lesem až ke Kozlu, kde jsem následně sjel do Šťáhlav, po silnici do Plzence a lukama pod dálnicí kolem koňského ranče do Koterova. Tam je rozkopaná silnice, neprůjezdná pro auta, ale pro cyklisty bez problému. Na Bory jsem se vrátil přes lávku přes Úhlavu a Tyršův most.

Celkově náročná trasa, průměrná rychlost opět poměrně nízká, ale je to tim, že jsem dost hledal cesty (zvláště kolem Rokycan) a jezdil po krkolomných cestách (mapa ukazuje max skoln stoupání 47% a klesání dokonce 500%!:D). To asi bude trochu bug, ale stejně zabíračka slušná, v půlce cesty dokonce Av = 16,06 km/h, na konci 19,18. Celkově nastoupáno 1324 m, to je hodně na takovou střední vzdálenost.


Výhled ze žďárského masivu na Rokycany a široké okolí
Žďár, výhled na Hůrky

Žďár, panorama na SV

Vysoká skála s kamennym polem

Vysoko nad stromy


pondělí 1. července 2013

Vodopád Dírka

30. 6. 2013
80 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Doubravka-Bolevecký rybník-Kamenný rybník-Záluží-po červené Horní Bříza-Obora-po žluté Obořická hájovna-Koryta-Piplův mlýn-po zelené Liblín-Újezd u Sv. Kříže-Vranovice-Darová-po červené přívoz Nadryby-po červené Sedlecko-Chrást-Dolanský most-Bukovec-Doubravka-Bory

Dnes jsem se rozhod pro krapet delší výšlap s cílem až v Liblíně, páč je to jeden z mála mostů na Berounce. Přes město jsem se vydal za nemocnicí na Borech, podél řeky k Ježíškovi, po Šumavský k pivovaru a po silnici k Boleváku, kde už jsem se vez lesíkama až ke Kamennýmu rybníku a nabral přímej směr na Záluží. Napojil jsem se na modrou, která nenápadně mizí a zase se objevuje, chce ji pozorně sledovat. Ze Záluží jsem se vydal na Ledce kus po silnici, ale pokračoval dál po červený na Horní Břízu. Tuhle cestu si pamatuju jako zanedbanou lesní, místy dost rozoranou od lesní techniky, ale nyní byla spravená, štěrková, pěkně uválcovaná, úplnej luxus. Ani nemá cenu se striktně držet místního značení nebo červené turistické, která místy odbočuje po stezičkách okolo, ale dovede ke stejný křižovatce na silnici mezi Břízou a Třemošnou (Na Bohoutově). Vlastně až do Břízy jsem jel "za nosem" a dorazil jsem bez bloudění. Dál jsem se vydal po silnici do Obory do táhlýho stoupání, ale v lese a s minimálním provozem na novym asfaltu, kde se jede jedna báseň:)

Za Oborou, už na žluté turistické, je odbočka na polní cestu, kde je nově postavená (obří) rozhledna (foto :D). Zde by rovněž měla vést cyklostezka Baroko III, ale jak zkušenosti napovídaly, nemělo nejmenší cenu se snažit jí hledat, její jedinou značku v terénu jsem objevil až v Liblíně. Nicméně žlutá byla značená výborně a dovedla mě nejen k Obořický hájovně, ale až k Piplovu mlýnu krásnými lesy, ale dost náročnym terénem-střídá se bahno, písek, brody, jehličí, kameny velký i malý, kořeny, klády přes cestu, prudký stoupání i brutální klesání. Zelená za Piplovým mlýnem byl předem jasná a "splnila" očekávání, místy kolo na zádech, skalky, kopřivy. Nakonec ale byla větší část jetelná, takže pohoda. Jen bych ji nedoporučoval za velký vody;D

Projel jsem chatovou oblastí a už jsem byl v Liblíně, vystoupal jsem od řeky a bohužel musel minout zříceninu Libštejn z nedostatku času. Po silnici jsem dojel do Újezda, kde jsem se vydal zpočátku po žlutý, ale pak dál přímo na Vranovice, dojel jsem na vršíček, kde byl krásnej rozhled do kraje a hlavně na zbrusu novou, snad ještě nedokončenou rozhlednu u Břas. Sjel jsem do vsi jednou z cestiček a vydal se po první silnici z kopce-chyba:D Dojel jsem do Darový a už se mi nechtělo stoupat, tak že pojedu na převoz, hm, ani ne...bylo sedm a jezdí do šesti. Vydal jsem se tedypo červený kolem Darovanskýho dvora a odbočil podél Díreckého potoka. Objevil jsem zcela nečekaně krásný vodopády Dírka (údajně největší v Plzeňském kraji, foto), jenže radost mi zkalil místní chatař, kterej si ohradil asi půl lesa a zabránil průchodu k Berounce (asi tak 50m). Chvíli jsem obcházel pozemek, pak jsem to tam chtěl střihnout, ale opravdu tam měl psy. Nakonec jsem se s nim domluvil, aby mi pustil přes ten pozemek, takže dobrý, že jsem se nemusel vracet někam nahoru. Nicméně opět jsme u toho, jak je tohle možný, úplně de facto zabránit přístupu na nějakou cestu, zvlášť když jde o přístup k přírodní památce. Prej se kvůli němu ale přeložila i turistická trasa, která dřív vedla právě tudy://

Kolem Korečnickýho mlýna jsem pokračoval nahoru do Sedlecka a kolem trati do Chrástu, kde jsem doplnil tekutiny, sjel k Dolanskýmu a již starou známou cestou nad Berounkou jsem dojel do Bukovce, na Doubravku a na Bory.

Celkově vzato krásnej výlet v přírodě, ale docela dlouhej a náročnej. Převýšení jen 1062 m a průměrná rychlost 17,61 km/h, takže mi to ten den asi dost nesedlo, musim přiznat, že posledních tak 15 km mi to nebavilo. Každopádně jsem ale nasbíral spoustu tipů na další výlety-Libštejn, rozhledna u Břas, zřícenina hradu Salon a vodopád v Pekle u Plas. Už se těšim!



Ukazatel vzdálenosti k rozhledně

Rozhledna Obora

Dírecký potok

Vodopád Dírka, výška 3,1 m




neděle 30. června 2013

Neobjevené cesty kolem Plzně

29. 6. 2013
47 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední

Valcha-Sulkov (U Fulínů)-U Suché louky-Líně (Nový rybník)-Úherce-Kamenný Újezd-Pankrác-po modré na Tlučnou-Vochov-Křimice-Skvrňany-Bory

Konečně jsem po měsíci měl příležitost jet na kolo, ale svou lenost jsem překonal až v půl sedmý večer, takže byla v plánu jen taková rychlovka. Na Valchu jsem jel klasicky podél přehrady, kde je místy nově spravená stezka. Projel jsem si taky Novou Valchu, zavzpomínal, jak se těmi místy jezdilo "uprostřed lesů" po takový betonce a pokračoval kolem betonárky, kde jsem se opět nechal chybně zlákat, že areál půjde objet z jižní strany. Jak jsem věděl, čekal mi potok bez mostku a zvýšená voda mi vystavila stopku. Pokorně jsem se vrátil a pokračoval mezi bezejmenými rybniky k podjezdu pod přivaděčem U Fulínů, kde už je značená cyklostezka. Tý jsem se ale moc dlouho nedržel. Jel jsem ke kaolinovejm lomům a vyjel na půli cesty mezi Tlučnou a Líněma. Cesta bahnitá, ale až na nějakou tu skládku hezká, akorát mi svedla do areálu lomu, chce to se držet striktně směru. Pak jsem se vydal jsem se k Novému rybníku, kde je vyhlídka na malou přírodní rezervaci s obrovskym množstvím ptactva. Úherce jsem projel, za povšimnutí možná stojí konečně částečně opravenej kostel. Pod dálnicí jsem dál valil na Kamenný Újezd a dál severovýchodně na Pankrác s přilehlou chatovou oblastí. Kus jsem sjížděl po silnici a odbočil na hlavní doleva, směr Myslinka. Chtěl jsem na modrou turistickou, kterou už se mi několikrát povedlo hrubě netrefit, tentokrát jsem byl úspěšnej díky tomu, že jsem nevěřil mapám a jel až na první očividně lepší lesní cestu, kde jsem sjel z hlavní doprava a už mě to dovedlo, kam jsem potřeboval.

V lesích nad Tlučnou je hromada cest, vybral jsem opět jednu větší, která odpovídala velikostí a směrem tak, abych objel Tlučnou horem. To se nakonec povedlo, ač to nebylo jen tak, musí se dojet k baráku na samotě, kde je třeba se vydat doprava dolů kolem závory. Jen tak mimochodem jsem si vyjel na navršenou hlušinu z dolu, kde jsem nikdy nebyl a byl tam krásnej výhled na údolí Vejprnickýho potoka (foto). Pak jsem pokračoval na východ a vyjel v esíčku v lese na silnici vedoucí do Vochova. Asi rok nebo dva tam je novej asfalt, tak jsem se svez do vsi, kde jsem po cyklostezce pokračoval do Křimic a přes pole na Skvrňany, kde jsem zas prozkoumal rozestavěnej západní obchvat Plzně. Roste jako z vody, fotky přiloženy dole. Městem jsem pak prokličkoval obvyklou cestou podél Vejprnickýho potoka a bejvalou silnicí projel ke III. škodovácký bráně. Na Bory pak nejradši jezdim vilovou čtvrtí přes Malou a Velkou Hvězdu.

Poněkud jsem cestou bloudil a hodně najel v lesích a polích, takže průměrná rychlost 19,48 km/h. Nakonec jsem dojel se stmíváním kolem půl desátý, takže to vyšlo akorát, takovej pěknej večerní vejlet:)

Mapa výletu kolem Plzně


Výhled na Tlučnou

Rozestavěný západní obchvat Plzně u Skvrňan

Budoucí lávka na západním okruhu

Most přes Slovanské údolí