středa 28. září 2016

Zelená hora u Nepomuku

10. 9. 2016
91 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Bory-Vokounova lávka-Hradiště-po NS Údolím Úhlavy Radobyčice-Útušice-Štěnovice-Štěnovický Borek-Kordán-po NS Nebílovy Prusiny-Netunice-po červené Sukořín-Hadovka-Čertovo břemeno-Chocenický Újezd-po žluté Bzí-Čabuzí-Jarov-po červené Prádlo, Nepomuk-Zelená Hora-Klášter-po modré Dubeč, Kámen-po zelené Buková hora, Velká skála, Blovice, Zdemyslice, Vlčtejn, Chouzovy, Pod Nebílovským Borkem-po červené Losiná-Městský les-po žluté Černice, Čechurov-po CT 3 Škoda park-Bory


Celý volný den znamená výlet na Zelenou horu, už jsem na ní měl spadeno déle. Bohužel kolem státovky na Nepomuk je poměrně málo paralelních cest, kde by se dalo jezdit. I tak to stálo za to, 91 km...

Pokud si nechci vyloženě zajet, nemám moc možností kudy z Plzně, sjel jsem k Tyršovu mostu a pokračoval k Vokounově lávce, za níž nenápadně začíná pěšinka po pravém břehu Úhlavy do Hradiště. Pak polem po NS Údolím Úhlavy do Radobyčic, které projíždím ulicí Sportovní a vlastně až do Útušic jedu kolem řeky. Nejprve kolem chatek, pak obkroužit meandr po louce, pod dálničním mostem (v kopci od řeky doleva) a už nás vítají Útušice. Do Štěnovic po silnici, je to kousek, od zámku nás čeká dlouhé stoupání, nejprve k lomům po asfaltu, pak po lesní cestě nad Borky. Celkem možná skoro 200 m převýšení. Ze Štěnovického Borku míří k červené turistické u Kordánu. Je to trochu náročnější trek, končí brodem a pak už se stoupá k Nebílovům a dá se i na Prusiny po NS Nebílovy. Z Prusin mířím po červené přes Netunice do táhlého kopce na Sukořín a kousek před rozcestím Svatá Anna si zkracuji cestu do Hadovky lesní neznačenou cestu. Zpočátku je velmi dobrá, za křižovatkou se ztrácí, ale dá se probít. Horší je to se zkratkou k Čertovu břemenu, kde by měla podle mapy vést velká cesta. Asi jsem ji úplně netrefil, protože jsem jel spíš takovým průsekem v lese, než po cestě. Naštěstí to netrvalo dlouho a dojel jsem k asfaltce, která mě stočila kolem Čertova břemena na Chocenický Újezd. Z téhle strany jsem ho nepoznal, ale jakmile jsem uviděl žlutou, už jsem byl doma-neprůjezdný úsek zarostlou alejí a stoupání na Kůs. Tentokrát to bylo lepší, pole sklizené a pod kopcem ostružiny na chuť:)

Po žluté jsem tedy dojel do Bzí, kde se na konci vesnice loučím se žlutou a pokračuji přímo přes Čabuzí do Jarova. A z Jarova už je cesta jednoduchá-až po červené pod Zelenou Horu. Cesta je dobře značená a jede se pěkně, zvlášť do Prádla se dlouho sjíždí s krásným výhledem přes několik údolí na zámek. Z Prádla se lesní cestou prudce stoupá k poustevně po lesní cestě, stále se však dá jet. Ještě se tedy dostat přes frekventovanou silnici I. třídy, úvozem k červenému baroknímu mostu a jsme skoro tam, už jen poslední stoupání na vrchol. Tedy ehm-není zavřený jen zámek, ale celá hora. A pečlivě oplocená, jak se nadále ukázalo. Je mi to divné a nejsem sám, díru v plotu jsme však nenalezli. Vydávám se zklamaný do Klášteru po modré. Cestou potkávám několik stezek vedoucích nahoru a jedna, už na dohled Klášterského rybníku, vypadá velmi nadějně. Abych to zkrátil, horu jsem asi dvakrát obkroužil, narážeje na další a další ploty (copak tu je nějaký supertajný vojenský objekt?) a nakonec se pěšky přecijen vyškrábal k zámku Zelená Hora. Ale jen tam opět zpoza plotu-nerozumim. Cestou zpět jsem ještě musel překonat v příkrém svahu schválně pokácené stromy přes cestu a pak sjížděl po pěkné pěšině opět do Kláštera.

Vrátil jsem se na modrou a dlouho v horku stoupal přes Dubeč a památník amerických letců k vyhlídce Kámen. Do Blovic jsem se rozhodl využít zelenou přes Bukovou horu-to znamená stoupání do 651 m n. m., po asfaltce. A pak předlouhý sjezd až do Blovic s malou odbočkou k Chocenické velké skále. Z Blovic opět přes kopec po modré do Podhájí, Zdemyslic a vyčerpávajícím stoupáním do Vlčtejna. Do Chouzov už se nejede po silničce, ale z kopce to rychle odsýpá. Do Plzně už přesně vím, co mě čeká-neoblíbený kopec k Babším polní cestou, po červené do Losiné, kolem chatek Pod Radyní a od rozcestí Městský les po žluté přes Černice k Vokounově lávce. Zbytek jsem dorazil po CT 3 ke Škoda parku a Samaritskou na Bory.

Sice horko a sucho, ale parádních 91 km. I když s hořkou příchutí nevychutnaného zámku, kolem kterého hodně klesla dobýváním průměrná rychlost. Zato 1800 m převýšení je uznáníhodná hodnota;P

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zámek Zelená Hora u Nepomuku

Prádlo a zámek Zelená Hora


Zámek Zelená Hora u Nepomuku

Zámek Zelená Hora u Nepomuku

Vyhlídka Kámen v PP Chejlava

Vyhlídka Kámen v PP Chejlava

sobota 24. září 2016

Zámek Vinařice (MB)

7. 9. 2016
34 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Velká

MB-Štěpánka-po modré Karlův vrch-po červené Švédské šance-po NS PP Chlum Chloumek-zámek Vinařice-Černovna-Sýčina-Libichov-Voděrady-Kosořice-Pěčice-po CT 143 Úherce-Týnec-po žluté U Doubku-po modré Boží Voda-Jemníky-Štěpánka-MB


Zámky v okolí Boleslavi jsou vesměs nepřístupné, přesto se pojedu na jeden z nich podívat, a sice Vinařice. Není to moc daleko, jen se člověk musí vyhoupnout přes Chlum. Vzal jsem to ze Staroměstského náměstí Štěpánkou a po modré pod Chlum, nahoru jsem se vyšplhal po červené. Bylo horko a tak se v tom prudkém stoupání dá pěkně zapotit. Od Švédské šance jsem to vzal po NS PP Chlum, kudy jsem ještě nejel. Do Chloumku je to kousíček a pak ještě jednou tak daleko po silničce do Vinařic k zámku. Nejlépe je ale asi stejně vidět zespoda odněkud z Dobrovic. Kousek se vracím, pojíždím sadem a mířim přes Sýčinu stále za nosem přes trať k Libichovu. Asi tři čtvrtě kilometru jedu po silnici na Dobrovice a pak sjíždím na polní cestu do Voděrad.

Do Kosořice je to jen kousek po silnici a pak už zas odbočuji na prašnou polní cestu do Pěčic. CT 143 mě dovede do Úherec a starou známou stezkou prudce stoupám do Týnce. Směrem ke žluté jsem se pokusil zkrátit cestu, ale nedopadlo to moc dobře. K Doubku jsem ale dojel a vydal se vzhledem k postupnému stmívání po dobře vypadající nábližce směřující na Boleslav. Samozřejmě to s ní bylo tak, že mi pořád dávala naději, že se úplně neztratí, ale byla horší a horší. Překonal jsem několik padlých stromů i mezí značně porostlých ostružinami, takže jsem rád, že to bylo bez defektu a dokonce jsem dojel až k modré-uf:) Jenže to nebylo vše, po modré jsem nechtěl stoupat od Boží Vody, Tak jsem se rozhodl sjet podle mapy úplně jasnou cestou do Řepova. Tak jasná, až jsem ji nenašel a opět se prodíral lesem, až jsem dojel do Jemníků. Lepší než drátem do oka, odtud už je to kousek zpět přes Štěpánku do centra MB.

Relativně náročnější výlet vzhledem k jeho délce-jak převýšením, tak volbou terénu. Hodilo to 34 km a skoro 500 m převýšení s průměrnou rychlostí 18,76 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zámek Vinařice u Mladé Boleslavi
 

středa 21. září 2016

Rozhledna Vrchbělá (Mladoboleslavsko)

31. 8. 2016
46 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

MB-Radouč-po žluté Michalovice-po červené Čistá-Bělá p. Bezdězem, žst.-Plužná-Bělá p. Bezdězem-po červené rozhledna Vrchbělá-Bělá-po CT 0060 Bělá, žst.-Bítouchov-Dalešice-Debř-po červené vodárna-MB


S rozhlednou Čížovka jsem měl smůlu i napodruhé, tak teď ještě vyzkoušet rozhlednu Vrchbělá v inline parku Bělá. Je to poměrně daleko, takže žádné otálení. Z Boleslavi jsem vyjel přes Radouč, Michalovice a dále po červené přes Zadní Důl do Čisté. Pěkně to tam stoupá v kaňonu. K nádraží do Bělé přejíždím po silnici. Řeknete si-to je to teda daleko. Jenže Bělá má asi deset kilometrů... Navíc jsem netrefil tu nejlepší odbočku a zamířil na Plužnou. Krom kilometrů to byl také nezanedbatelný kopec navíc. Takhle mě čekal sjezd k trati a ještě jedno stoupání zpět k městu.

Z Bělé už je cesta navigačně jednoduchá-jede se po červené až k rozhledně. Asi kilometr a půl se sjíždí od náměstí kolem koupaliště do údolí, pak červená pokračuje do lesa, kde jsem čekal brutální nástup. Nebyl pohodový, ale docela dobře se jelo, cesta nebyla zarostlá a stoupalo se pozvolna-moc hezké:) A vyjede se na konci areálu inline parku, jen kousek od rozhledny s podivným názvem Vrchbělá. A mám štěstí, je otevřená. Vystoupám 22 m a kochám se pohledem od Ještědu přes Ralsko a Bezděz, za nímž se už sklání slunce.

Na cestu zpět vyrážím po příjezdové cestě k motorlandu a pokračuji velmi táhlým údolím periferie Bělé kolem rybníku Slon po CT 0060. Dlouhé snad i desítky minut se jede městem připomínající spíš chatovou osadu mírně z kopce, až se vyjede opět u železniční stanice. Stoupám ulicí Pražskou a nahoře odbočuji k modré na Bítouchov. O té už je známo, že tam to jede jedna báseň. Na Bítouchov není ikdo zvědav, vzal jsem to přímo k zelené do Hrdlořez, ale dál jsem se rozhodl sjet k Jizeře, nejlépe na protější břeh v místech Josefova Dolu. O cestu jsem měl strach, byla jen čárkovaná na mapě. Jel jsem statečně, maje radost, že cestou letim, až jsem se dostal na kraj vsi, ale jaké?:D Ukázalo se, že se jedná o Dalešice, tak mě čekal ještě kus cesty po silnici zpátky do Debře. Do centra jsem to vzal po červené k vodárně a přes Michalovice a Rožátov.

Noo, 46 km takhle po práci, hezký a rychlý výlet-23,71 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozhledna Vrchbělá
Bezděz z Vrchbělé

inline park Bělá

Rozhledna Vrchbělá s Bezdězem

úterý 20. září 2016

Těnovická buddhistická stúpa

20. 8. 2016
58 km

Obtížnost: Střední
Technická náročnost: Střední

Bory-Škoda park-Slovany-Světovar-Božkov-Buková-Letkov-po žluté a NS Hůrka, Sedlec-po zelené Sedlecká skála, Svidná-Neslivský rybník-po CT 2154 Kornatice-po CT 2039A Lipnice-Těnovice-buddhistická stúpa-Lipnice-Milínov-Šťáhlavice-Vymrovka-Kozel-po modré Šťáhlavy-po červené Starý Plzenec-Plzenecká železnice-PP Andrejšky-Černice-po žluté Čechurov-po CT 3 Škoda park-Bory
 

Po losinském triatlonu jsem využil volného dne a ještě jsem se šel vyjezdit, a to k buddhistické stúpě v Těnovicích, což je první a dosud snad i jediné podobné místo v celé republice.

Vyjel jsem přes Doudlevce na Slovany, pokračoval přes Světovar do Božkova a nakonec jsem se rozhodl jet do Letkova přes Bukovou. Jede se až téměř na kopci poslední ulicí v Božkově doprava. Nastoupané metry zas rychle sjíždím k pár domkům schovaným v hlubokém údolíčku, načež zas prudce stoupám nově po vyspravené cestě k silnici na Letkov. Za Letkovem se táhle stoupá po silnici, podjede se dálnice a po 200 metrech odbočuji po žluté do lesa. Nejprve se stoupá, ale čeká mě i sjezd zarostlým úvozem. Na křižovatce cest pokračuji po "NS Stará Plzeň a kupci" na Hůrku a opět klesám Sedlcem.

Už se můžu těšit na kololezeckou stěnu po zelené k Sedlecké skále. Po pár metrech to přestane být tak dramatické a už se přibližuji Kozlu. Ze Svidné však pokračuji mírně vlevo po asfaltce, kde mě čeká rychlý úsek směrem k Neslivskému rybníku. To už jedu po CT 2154 na Hádek, po pěkné rychlé lesní asfaltce bez aut. Z Hádku jedu stále rovně, do Kornatic. Zde jsem chvíli lovil CT 2039A do Lipnice. Na mapě se mi to zdálo jako kousek, ale i když jsem držel vysoké tempo, cesta mi moc neutíkala, jak se tak táhla do kopce. Z Lipnice už jsem to měl téměř na dohled do Těnovic. Stúpa není nijak označená, ale je na kopečku nad vsí a tak tam lze jednoduše instiktivně dojet. Pokochal jsem se pohledem, nekroužil jsem kolem, abych si naklonil Buddhu. Raději jsem vyhledal a opět risknul cestu-zkratku zpět do Lipnice. Na mapě opět všechno jasné, dvakrát doleva hned jak to půjde a dojedu k silnici.

No...tak nejprve pěkně ostrý sjezd a pak spousty a spousty nejasných cest necest. Nějakou jsem se vydal, vypadalo to nadějně i na druhé odbočce, ale pak cesta skončila u nějakého posedu a kus jsem dojel po louce. Nevyšlo to až tak špatně, ale ideál to také není. Tak kilometr zpět do Lipnice, do Milínova přes kopeček a pak pěknou zkratkou bez aut ke Šťáhlavicím dlooouhým sjezdem. Jen pozor na závory. K zámeckému areálu Kozel projíždím podél řeky kolem chatek na pravém břehu a vyjíždím po modré alejí do Šťáhlav. Ze Šťáhlav už jsem delší dobu nejel po červené do Plzence. bohužel cesta trochu zarůstá, ale stále je sjízdná, takže doporučuji pro ty, kdo nechtějí jet po silnici. Čaká na vás samozřejmě docela náročné stoupání, tomu se vyhnout nedá. Projíždím po lesní cestě na jižní straně Plzence kolem Plzenecké železnice pod Andrejšky. Tam není příliš dobrá cesta, jedná se ale o krátký úsek, než se sjede ke střelnici a přes les do Černic.

Na Bory se vracím po žluté turistické k Vokounově lávce, poté CT 3 ke Škoda parku a Samaritskou ulicí. Tak jsem dokonce po poměrně vyčerpávajícím triatlonu ujel ještě 58 km, průměrná rychlost 20,63 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Buddhistická stúpa Těnovice

pondělí 12. září 2016

Vinec (Mladoboleslavsko)

17. 8. 2016
31  km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední
MB-Bezděčín-Nepřevázka-Strašnov-Podhrušov-Hrušov-Niměřice-Strenice-Řehnice-Vinec-po červené MB


Jeden z dalších popracovních výletů na vyvětrání hlavy. Sám se divim, ale ještě jsou tu cesty, které neznám, třeba jako cyklostezka z Bezděčína do Nepřevázky prostředkem pole. Musí se k ní jet po přivaděči na dálnici, ale jinak dobré:) Asi nejlepší je vzít to přes Saharu, já jel po cyklotrase podél letiště. Pak tedy ten přivaděč, lehce do kopečka do Nepřevázky a po vedlejší silničce do Strašnova, do kterého se docela stoupá. Na konci vsi odbočuji doprava do lesa. Dokonce je tu stále asfaltová silnice a pěkně se sjíždí, až pod dálnici. Asi 50 m se pak musí po hlavní silnici a opět odbočuji směrem k Jizeře. Projede se lesíkem a jedna z cest vás dovede po louce k lávce v Podhrušově.

Tím se dosáhlo minimální výšky a tak se do Hrušova poměrně prudce stoupá po panelové cestě. Pivaři na terásce na mě koukají v sedm večer jak na zjevení, ale to už jsem v polovině cesty. Po něčem mezi cestou a silnicí pokračuji přes koleje k trochu víc silnici. Stále rovně vede už jen polní cesta, následně "vyspravená" hrubým štěrkem, tady se moc dobře nejede. Křižuji tah na Mělník a pokračuji kolem prazvláštního hororového poloopuštěného statku Hájek do Strenic. Proklikatím se ještě celou obcí přes údolí a vyjíždím směrem do Krnska. Po dlouhé rovince však odbočuji do Řehnice, odkud už mam prozkoumanou lesní cestu skrz viadukt k Jizeře. Poslední úsek do Boleslavi dojíždím po červené turistické přes VInec a pěšinkou z nádraží k Česaně.

Příjemný výlet, škoda že jsem až teď zjistil, že jsem jel nedaleko "zbytků hradu" Malkov a zámku Krnsko. Jistě by stály za to...:D 31 km s průměrnou rychlostí 22,1 km/h, takže taková rychlovka.


neděle 11. září 2016

Triatlon Losiná 2016

20. 8. 2016
16,6 km

Obtížnost: triatlonový závod


Po roce opět na místě činu. Proběhla lehká čtrnáctidenní příprava, hlavně ta plavecká, protože kolo a běh provozuju pravidelně. V pátek před závodem jsem si naordinoval odpočinek, v den závodu nás pak čekalo pěkné počasí, avšak mnohem teplejší, než by bylo optimální.

Startovalo se v jedenáct dopoledne. Tak akorát na to, aby už byl člověk probuzen. Muži, co se účastnili předchozího ročníku, startovali ve třech vlnách podle loňského času. Ženy se vešly do jedné, té úplně první vlny, takže nebylo co řešit. Deset minut po ženách jsem se tedy chystal na start v první vlně...

100 m plavání pohodička v vyšetřenou energií a první z bazénu. Trochu mi trvalo převléknutí, ale i tak jsem vyjel asi čtvrtý na cyklistický okruh. Z Losiné se dost klesá až do Štěnovic, postupně jsem těch pár jezdců přede mnou stáhnul a jeli jsme ještě s jedním závodníkem na čele. Chvílema jsme se střídali, ale já bych potřeboval o něco těžší převod, jeli jsme přes 40 km/h a frekvence nenesla efektivitu ve zrychlování. Bohužel hned jak se terén srovnal, můj sparing se někde ztratil. Do Čižic jsem se ještě držel, ale pak mě dohnal favorit závodu v trojčlenné skupině. V táhlém stoupání do Borků jsem jim nestačil. Jak je vidět, chybí mi tempové tréninky na silnici. Vzdalovali se mi bohužel docela mocně a na křižovatce, kde se odbočovalo zpět na Losinou, už jsem je měl z dohledu všechny tři.

Kolem depa byla spousta lidí, tak jsem nedokázal odhadnout, jaký mají náskok-zřejmě docela veliký. Kolo jsem ale nemoh hnát do krajnosti, protože běh mám poměrně silný a nechtěl jsem úplně vyhnít. Minimíálně zpočátku to vypadalo, že se vyplatilo. Průběžně jsme předbíhali další ženy, ale i pár můžu, což mě povzbudilo a až k úřadu jsem měl pocit obří rychlosti oproti ostatním závodníkům. Buď to byli ti slabší ze špice závodu nebo mi pak došla síla. Přestože jsem pod kopcem měl všechny před sebou na dohled, nedokázal jsem jim zatnout tipec. Stoupání k lamám je nejhorší v tom, že je za větrem a na výhni. Pro mě špatné podmínky, ale velmi potěšila občerstvovačka dole na konci vsi:)

Běžel jsem na hranici moměntálních možností, až mi z toho nebylo dobře. V půlce kopce mě ještě naneštěstí předběhl nějaký mladý borec a ani jsem se ho nedokázal udržet. Docela smutné. I když jsme se prvnímu běžci přibližovali, po prudké obrátce za polem už je jen málo času do cíle a tak jsem nestihl předběhnout ani na třetí pozici. Byl jsem smířen se třetím místem ve své kategorii, do 40 let. Jenže to by se nakonec nesmělo ukázat, že ve druhé vlně závodil člověk, který nakonec všechny očadil! Takže na mě zbyla čtvrtá pozice a velká výzva do příštího roku, významně se zlepšit na kole. Protože o tom tento triatlon je. To ovšem není sázka na jistotu, protože jezdím na kole pro radost a nejlépe úplně mimo silnice, takže takovéhle intenzivní monotónní tréninky se za takových podmínek těžko provozují. Uvidíme, co se s tím dá do příště dělat... Průměrná rychlost přes 24 km/h i s tříkilometrovým během.



Triatlon Losiná


pondělí 5. září 2016

Čertova hráz

14. 8. 2016
73  km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Bory-po NS Údolím Radbuzy Štruncvy sady-Zadní Roudná-Mikulka-Malý Bolevec-Senecký rybník-PP Doubí-Orlík-Třemošná-po žluté Českobřízský mlýn, Žichlice, Třemošnice-Třebekov-Jarov-Dobříč-Koryta-Dolní Hradiště-PP Čertova hráz-Kozojedy-Borek-Břízsko-Čívice-Kaceřov-Chotiná-Žichlice-po zelené a místní zelené Česká Bříza-Zruč-Senec-po žluté Bílá Hora, u sv. Jiří-po CT 3 Prazdroj-U Ježíška-Papírenská lávka-Bory

  
Pohledem sjíždim po mapě a první, co mě utkví, je PP Čertova hráz u Kozojed. Neni to úplně blízko, ale dobře, vybereme nějakou přímou cestu. Skutečně se taková našla, vede z Bor pod nemocnicí k Radbuze, pak po NS Údolím Radbuzy ke Štruncovým sadům, za lávkou nad soutokem hned doleva, do Luční ulice a na Zadní Roudnou. Abych se vyhnul nedělnímu letnímu návalu u Boleveckého rybníka, jel jsem přes Mikulku, to znamená hned pěkně ostré stoupání. Následuje sjezd do Malého Bolevce a jednou z pěšinek od Ostende k Seneckému rybníku. Po hranici území PP Doubí a Orlíku pokračuji jen pár metrů po modré a sjíždím do Třemošné. Sklárenskou ulicí se dostávám ke trati a pomalu se dostávám do části za vodou, kde se chystám jet po žluté. Ta mě kolem VN na Bílém potoce dovede k Českobřízskému mlýnu. Pokračuji totiž na Žichlice, před nimiž je známý a oblíbený brod. Abych měl změnu, dojíždím do vsi po louce za brodem, nikoliv po žluté. Na ni se ale vzápětí vracím a až těsně před statkem Třemošnice uhýbám vlevo do kopce, na Třebekov. Zde se dá spolehnout na směry a velikosti cest, což mě překvapilo a potěšilo...že jsem nebloudil, jak bývá zvykem.

Kolem třebekova vznikla nová (Jarovská) NS. Ty využívám asi na 500m, než se vydám do Jarova. Ten vyloženě škrtnu a pokračuji ve směru polní cestou na kraj Dobříče. Objíždím zemědělské družtvo a vydávám se opět po polní (šotolinové), velmi prašné cestě do Koryt. Cyklotrasy Baroko jsou výsměchem, vůbec nemá smysl je brát vážně. Další úsek je ve znamení parádního sjezdu přinejmenším o 120 výškových metrů ke Střele. Já jel po silnici, asi se dá najít nějaká zkratka lesem. Jen o trochu méně se vystoupá zpět v serpentýnách do Dolního Hradiště.

Teď už mi jen zbývá risknout cestu k Čertově hrázi. Jediní dva človíčkové na návsi mi neuměli poradit, jak to tam vypadá...a musim říct, že zpočátku velmi nadějně (a to je zrádné). Mířím skálopevně ke Kralovickému potoku, maje spočítáno, že mě čekají tři brody. První špatenka-hluboký, velké kameny, vysoké břehy-neprůjezdné, potok však překonávám o pár metrů výš. To by ještě šlo. Třetina za námi. Další brod byl průjezdný špatně, ale pořád bylo dobré, že tam existuje cesta. Jenže se to samozřejmě spíše horšilo. Ale když mě čekal ten poslední brod...hmm, leda kulový. A přidaly se popadané stromy, hluboké bahno a vysoké kopřivy. To je výběr. Jenže na návrat už je pozdě, jsem rád, že už mam za sebou to, co mam. Bohužel mě čekají asi další tři brody, k tomu navíc cesty vyjeté motorkáři a už vůbec netušim, kde jsem. Poslední, pěkně hluboký brod je přímo u PP Čertova hráz, jenže samotné skalní útvary jsou zarostlé a tak z nich člověk vlastně nic nemá. Podle toho vypadá i obrostlá cedule. Pro mě dobrý důkaz, že jsem nadobro nezabloudil v pralese, aspoň nějaké plus. A to už je začátek prudkého stoupání kamsi. Jo, tak ke Kozojedům. Koukám, kde jsem se ocitl a na to, že jedu už přes dvě hodiny, to naznačuje menší problém.

Velím tedy pro rychlý ústup zpět. Borek, bum a je to tam, sjezd ke Střele, paráda. Za normálních okolností by mě zlákala odbočka nějakého maratonu (Spoke maraton tudy asi nevede?) do lesa, jenže já musim před tmou dojet ještě tak 30 km. Takže táhle stoupám do Břízska. Nohy kupodivu jedou, takže i do Čívic to šlo dobře, vyplatí se zkrátit si cestu a minout samotnou obec. V aleji si natrhat jablka nebo o kus dál právě zralé švestky:) Silnička je tu pěkná, vlní se krajinou a provoz tu není, to je mi útěchou. V Kaceřově si od zámku opět zkracuji cestu a sjíždím k Třemošné, kde je úplně nový povrch, no nádhera. Za říčkou okamžitě odbočuji na Chotinou a už vím, že se mi nebude chtít do stoupání na Žichlice, přičemž počítám, jaká ještě stoupání musím dnes absolvovat. Tak třeba hned ze Žichlic po zelené na kopec U Petra je docela nepříjemné, po lesní pěšině. Není to ale tragédie, po místní zelené pokračuji přímo do České Břízy a polní cestou do zemědělského družstva ve Zruči. Taková klasika, až tam jednou bude pes, budu hořce litovat, že jsem prolez tím plotem.

Kousek po modré, přejíždím přes Senec na rozcestí Pod Vysokou, kde na mě čeká žlutá turistická. Po té jedu přes Bílou Horu až ke sv. Jiří. Po CT 3 pak jedu už obvykle k pivovaru, následuje přejezd po Šumavské k Ježíškovi, přes Papírenskou lávku a spodem nad plovárnou k Lidlu a za nemocnicí na Bory.

Škoda trochu, že ta Čertova hráz neni lépe vidět, ale výlet to byl pěkný a zajímavý, přímo tam jsem zahlédl pár daňků, což se ve volné přírodě zrovna moc nevidí. Celkový účet je 73 km s průměrnou rychlostí 20,3 km/h. Ale to jen díky tomu, že cestou zpět jsem to valil po silnicích.
Brod Žichlice

čtvrtek 1. září 2016

Rozhledna Čížovka po dvou letech

11. 8. 2016
46 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Střední

MB-Kosmonosy-Horní Stakory-Dolní Stakory-Husí Lhota-Obora-Lítkovice-Solec-Malobratřice-Čížovka-Drhleny-Suhrovice-Kněžmost-Žantov-Lítkovice-Chlumín-Žabokliky-Úhelnice-Husí Lhota-Valy-MB


Dva roky zpátky jsem byl na rozhledně Čížovka. Byla zavřená, tak to zkusím znovu. Bohužel je to trochu z ruky, tak jsem to vzal po slušnějších cestách. Vyjel jsem přes mladoboleslavské sídliště do Kosmonos a po silnici přes Horní Stakory do Dolních Stakor. Hned na kraji vsi odbočuji doleva mezi baráky a projíždím polem a přes lesík ke stavení náležící k Husí Lhotě. Kousek za Lhotou směrem na Sukorady vede cesta do polí, kude přesně chci jet. Nechám se jí vést až k Sukoradské stoce, kde to beru prudce vlevo, abych se dostal do lesa a mohl pokračovat podél polygonu jednou z mnoha cest na Oboru. Je to tam poměrně zmatené a bez orientačních bodů, ale projet se dá.

Chtěl jsem do Lítkovic, bohužel jsem nenatrefil na žádnou cestu dřív než za rybníkem Roztěpel, ale aspoň že nějaká cesta tam byla. A dokonce mě vynesla na panelovou cestu vedoucí k polygonu, ze které jsem zanedlouho odbočil doprava do Lítkovic. Projel jsem touhle zapomenutou vsí na Solec, trochu se to táhne, ale rozhledna už se na obzoru ukazuje:) Pár metrů po hlavní silnici a začíná stoupání , které končí de facto až na Čížovce. Solcem se projede za nosem, až se dojede na kraj Malobratřic, načež zbývá poslední půlkilometr stoupání k rozhledně Čížovka-stále zavřené:( Prý majetkové spory, velká škoda.

Začíná tedy cesta zpět dlouhým klesáním do Drhlen. Odbočil jsem zde, abych se projel kolem rybníků s pěkně renovovaným okolím. Vyjíždím v Suhrovicích a pokračuji do Kněžmostu, nejlépe jet po CT 8150, kterou jsem minul. Kněžmost tak není úplně třeba projet a pokračuje se do Žantova. Zde se sjíždí na malinkatou silničku zpět do Lítkovic, pak ještě menčí do Chlumína a úplně mrňavou do Žaboklik!:D Přesně jak to tu vyjmenovávam, tak rychle cesta odsýpá. Přes Úhelnici do Husí Lhoty už po zas o trochu slušnější silničce. Cestou utrhnout nějaké to jablko a hurá do Valů, kde konečně na závěr cesty sjíždím do polí na Chaloupky. Cesta ústí na dálničním sjezdu, což je velké mínus, ale takhle večer to není o život a po Průmyslové se dá jet po cyklostezce. Vracím se na Staroměstské náměstí s 45 km a průměrnou rychlostí 22,2 km/h.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rozhledna Čížovka