Lom Chlumčany

58 km

2. 7. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 600 m

Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy Depo 2015, Doudlevce, Tyršův most - Výsluní - Tyršův sad - Černý Most - Lhota - Měsíční stráň - Wartův mlýn - Dobřany - lom Chlumčany - Utopený rybník - Malý háj - Horní Lukavice - Hradčany - Jelení vrch - Útušice - Radobyčice - Hradiště - Škoda park - Papírna - Štruncovy sady - U Pramenu - Pod Záhorskem

TyJo to už je tak dávno, co jsem jel tenhle výlet. Určitě jsem chtěl vyjet brzo ráno, ale jako obvykle se mi to povedlo až dost pozdě, v půl desáté. Namířil jsem si to k lomu do Chlumčany, takže musím přes celou Plzeň. Nejlepší je to podél řek, takže sjíždím přes Roudnou do centra a pak po levém břehu Radbuzy kolem Depa a bývalé plovárny jedu proti proudu, a to až pod Malostranský most. Poté je potřeba vyjet na Mlýnské nábřeží, hned ale zase sjíždím k řece, konečně na nezpevněnou cestu. Ta je momentálně dost zarostlá, ale projet se dá až pod Tyršův most. V mapě jsem vyzkoumal, že by měla vést pěšinka hned mezi mostem a Luftovo zahradou na druhém břehu k řece a podejít vlastně celé Výsluní. První problém se objevil hned na začátku, kde byly popadané stromy. Znát to tu líp, zřejmě bych problematické místo minul, kdybych jel přímo podél plotu. Potom následuje kousek kupodivu docela dobré pěšinky, aktuálně tedy hodně mokré, rosa je tak silná, že mám promáčené boty od převislých travin.

Bez zjevného důvodu ovšem končí stezička zarostlou pustinou, jde sice jen o pár metrů, ale do toho dvoumetrového rákosí se mi moc nechce. Jenže to bych nebyl já, abych nepodlehl, protože vracet se prostě nebudu, že ano... Dostal jsem se nakonec úspěšně na louku a plný radosti zas pokračuji vv sedle dál. Radost mi překazil velice brzo nějaký nově oplocený pozemek, který samozřejmě přerušuje cestu přesně v tom nejnevhodnějším místě uprostřed. Cedule hlásá, že mám použít stezku u řeky. Tam ovšem žádná není. Zvažuji, zda projít přes pozemek nebo se otočit. Naštěstí jsem zvolil druhou variantu, o minutu později přijíždí evidentní majitel-kazisvět. Jsem tedy nucen tento úsek cesty objet do Srpnové ulice, kde se dá už pokračovat tak, jak jsem si představoval. Ještě než jsem vystoupal z Výsluní, potkal jsem člověka venčícího psa. Ačkoliv jsem včas zastavil a neměl jsem ani kyselý obličej, on si dal záležet, aby mi neuhnul a přidal protivný komentář, že příště bych mohl jet ještě rychleji. Ano, to udělám, když moje tolerance byla odměněna stařeckou nevrlostí😉

Přejíždím přes přivaděč do Tyršova sadu a následně klesám k lávce přes v. n. České údolí. Vyjíždím u osady Černý Most, přímo skrz ni sjíždím k Radbuze a podél řeky po polní cestě (snad tu s námi dlouho zůstane, druhý břeh už byl vybetonován) pokračuji do Lhoty. Za Cimrmanovou lávkou následuje průjezd Měsíční strání a za dálnicí odbočuji k Wartovu mlýnu. Jen kousek se jede pod dálničním mostem a pak už si můžu užívat rychlého průjezdu po lukách směrem k Dobřanům. Do města zajíždím až přes Kamenný most. Zadem po CT 3 se protáhnu k fotbalovém hřišti a pak stoupám po silnici ke keramičce u Chlumčan. Kousek za ní je lom, můj dnešní cíl. Nevím, nakolik je těžba aktivní, nějaký zákaz vstupu tu je, ale o víkendu je tu klid, takže jsem si našel vyhlídku a v klidu fotil. Poté jsem ještě po silnici, kolem Utopeného rybníku a podél pole přejel na druhou stranu lomu, kde je ještě lépe vidět. teď už se můžu vydat na cestu zpátky. Znovu kolem Utopeného rybníku, ale pak do lesa, "Malého háje". Za tratí jako obvykle nevím kam, tak si ověřuji, že vpravo po CT 2187 je správně směrem na Horní Lukavici. Po výjezdu z lesa je cesta zarostlá, ale není se co divit, když se sem oficiálně nesmí chodit z nejbližší obce kvůli stavbě obchvatu. Jedná se ale jinak o hezký sjezd, který končí hrubou stavbou lávky přes zahloubený budoucí obchvat. Lávka se ještě použít nedá, jedu tedy přímo přes stavbu, i v sobotu tu okouní pár makáčů. Z Lukavice stoupám po větší polní cestě kolem vysílače k Hradčanům. Následuje bohužel už také zpevněný úsek od přístřešku Ve Štolínku k bezejmennému vrchu, který má ovšem 516 m n. m. Opět jsem tu netrefil cesty tak úplně podle představ, protože jsem chtěl objet Jelení vrch a dojet až ke svatému obrázku, což se nepovedlo. Vystoupal jsem až k nejvyššímu bodu, nicméně to zas tolik nevadilo, protože zpočátku technický a později dost rychlý sjezd po zelené je velmi zábavný😊

Hodně rychle se pak dostanete i na kraj lesa nad Robčicemi, jen pozor na závoru. Do vsi není třeba zajíždět, naproti přes silnici je alej vedoucí do Útušic. Z nich jedu tentokrát po silnici směrem na Plzeň, ale hned za dálnicí odbočuji vpravo na obslužnou cestu, kterou se dostávám k příjezdové cestě k chatám V Lahošti. Ty už jsou na tohle Radobyčicím. Po asfaltové NS Údolím Úhlavy následuje rychlý úsek do Hradiště, pak se vyšvihnu prudkým kamenitým výjezdem k historickému opevnění a pěšinkou se dostávám k CT 31, po které už od Vokounovy lávky mířím ke Škoda parku. Protože je cyklostezka podél řeky od Pechtů zavřená, vystoupám do vilek na Slovanech. Zpět k řece se vracím až u Papírny. Po nábřeží jedu až ke Štruncovým sadům a soutoku Mže a Radbuzy. Do Záhorska se vracím přes Luční ulici, po polní cestě k jižnímu vstupu do fakultní nemocnice a kolem Roudenského pramenu.

Rychlý, ani ne tříhodinový výlet v příjemném počasí, celkem 58 km průměrnou rychlostí 20,4 km/h.

 

 

Kaolinový lom Chlumčany

Kaolinový lom Chlumčany

Kaolinka Horní Bříza - hlušina Vísky ("Vojtova vyhlídka")

47 km

26. 6. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 600 m

Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Na Prokopávce - Sofronka - Orlík - Třemošná - Valterův mlýn - Záluží-chaty - po místní červené Na Bohoutově - Horní Bříza - Kaolinka - hlušina Vísky - zámek Vísky - Trnová - Žilov - Příšov - Chotíkov - Stráž - Malesice - Křimice - Radčice - Zoo Plzeň - Lochootínský park - Pod Záhorskem

Týden jsem se srovnával ze závodu Fanatik pěšími tůrami na Šumavě, takže je načase trochu provětrat kolo. Původně jsem si v mapě našel takovou malou vyhlídkovou věž na výsypce kaolinového lomu, jak to ale dopadlo? Ze Záhorska jsem vystoupal na Mikulku, jako obvykle jsem minul tu asfaltovou nudu v ulici U Sudů a jel po pěšince před protihlukovým valem. za křižovatkou pokračuji pod posledními domky podél pole k Prokopávce a poté pokračuji po asfaltce k Seneckému rybníku. Objíždím ho ze severu směrem k arboretu Sofronka a potom kolem vydymáčku a pod Pupkem mířím k areálu Orlík - Škoda JS. Celý areál objíždím k Čepru a Plzeňské ulici. Ulicí U Vodárny pak dojedu až ke srpotovnímu areálu, sjíždím přes zálužskou silnici k Valtrovu mlýnu, ale těsně před ním odbočuji po cestě vyježděné traktorem vlevo na louku. Tudy skutečně lze podjet obchvat Třemošné (ten je udělaný velmi dobře estakádou, spousta pěšinek tak může dál fungovat) až k brodu/kmenu přes Třemošenku. Za potokem vystoupák cestě vedoucí podél trati k chatám u Záluží, podjedu viaduktem na severní stranu trati a pak po místní červené stoupám ke hřbitovu Na Bohoutově. Projíždím lesem k třemošenské silnici, křižuji ji, abych jel ještě kousek po nezpevněné cestě a vyjíždím až těsně před myší dírou, za níž už je Horní Bříza. 

Z Břízy stoupám přes louku a po panelové cestě směrem k vodojemu, poté v else odbočuji na jednu z mnoha pěšinek a mířím přímo ke kaolince. Zlákala mě pěšinka podél silnice, takže využívám nádherný singl, který mě vlastně namíří k "Vojtově vyhlídce". Pěšinka se stáčí na haldu nad domky ve Vískách. Po jejím hřebínku vede opravdu krásný úsek, který končí právě u vyhlídky. Dříve zde evidentně byla malá, nadšenci postavená dřevěná vyhlídka. Ta už spadla, ale výhled tu je stále. Velice zajímavá je ale i výsypka kousek zpátky, která je tvořena pravidelnými haldičkami a vytváří tak zajímavou krajinu, mezi boulemi se chytily malé borovice😊 Projedu tedy Vísky po asfaltce, která končí s posledními domky. Pak už pokračuje polní cesta k zámku Vísky. V Trnové pouze křižuji silnici a sjíždím na hráz rybníku Hamr. Pak vystoupám lesem, kde se cesta stáčí na jih a ústí před Žilovem. Na východní straně vsi u zemědělského družstva odbočuji vlevo na prašnou cestu do Příšova. V Příšově rád jezdím od Třemošenky po malé cestičce vzhůru pod lom, poté nad Ledce, kde se na louce připojí "moje" pěšinka k větší cestě vedoucí do Chotíkova. Tentokrát neodbočuji pod Krkavec. Bohužel od té doby, co zrušili lávku přes silnici, se dá přejet do Chotíkova jen podjezdem pod Štuperkem, takže objíždím celý Chotíkov k historické kruhové cihelně, odkud stoupám po polní cestě na Stráž. Odbočuji vlevo a sjíždím další kamenitou prašnou cestou nad Malesice.

Protože nehodlám podporovat hloupé asfaltování všech existujících cest, hledám dnes průjezd do Křimic na prevém břehu řeky, v zelném poli. Podle mapy by to mělo jít projet přímo po břehu. To není možné, ale mezi políčky jsem se přecijen ke Křimicím dostal. Zůstávám na pravém břehu a hezkým singlem projíždím do Radčic. Dále už v říční nivě vedou asfaltové cyklostezky k zoologické zahradě. Přes Lochotínský park se vracím do Záhorska.

Hezký výlet, objevil jsem nové úseky cest, mám radost. Nebylo ani vedro k zalknutí. Celkem tedy 47 km s průměrnou rychlsotí 20,3 km/h a převýšením kolem 600 m. 

Hlušina kaolinka Horní Bříza - Vísky

Vojtova vyhlídka - Vísky, kaolinka

Fanatik MTB 200, ročník 2022

205 km

18. 6. 2022

 

Náročnost: Dost velká😁

Převýšení: 3250 m

Terén: Lesní a polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Šídlovský rybník - po modré Pod Krkavcem - Ledce - po zelené U Stýskal - Kokořov, Doubrava - Tlucná - Brod - Horní Bělá - Černý rybník - po zelené Spankov -  Velká Mýť - Plachtín - po žluté Umíř - Melchiorova Huť - PP Manětínská - Černý ryb. - Číhaná - Něšov - Skupečský vrch - Vinice - Pernarec - po zelené Žebrácký mlýn, Chrástov, Třebobuz, Lipno - Písek - údolí Píseckého potoka - odb. k vyhlídce Hracholusky - Újezdský potok - Újezd nade Mží - po červené Čemíny - Kumberk - po zelené Dolní Vlkýš, Malesice - po NS Údolím Mže Křimice - po CT 2151 U Brůdku, Nová Hospoda, Valcha, Radobyčice, Černice - po žluté Městský les, Radyně, Březová mýť - po červené Šťáhlavy - Kozel - po zelené Neslívy - po CT 2154 Hádek - Nevid - Kamínky - Drážky - Příkosice - Homberk - Vísky - Trokavec - po CT 2154 CHKO Brdy - Břízkovec - po červené Padrťské rybníky - po modré U Studánky - Tocká cesta - Červený lom - u sv. Jana - Sýkorová cesta - vrchol Praha - Malý Tok - Borská cesta - Jeřábecká cesta - po zelené k Bahenské cestě - Bohutínský vrch - Tok - po červené Houpák - po CT 8244 pod Jordán - po červené Dlouhý vrch, Kvaň les - Hlava - Na Dlouhé - ryb. Tisý - po Tankovce k Bambuli - po čevené rozc. Pod Lesem u Mýta - po modré Medový Újezd, Holoubkov, U Chejlavy - Habr - Pod Plecháčem - Čihadlo - po žluté Osek - po modré Hudlice, Kokotsko - Kokotské rybníky - po modré Čertův kámen - studánka U Čůráčku - CT 2159 a po ní Nová Huť, Chrást - po červené Horní Zábělá - po žluté Zábělá-podjezd - po zelené Bukovec - po CT 2151 u sv. Jiří - lávka pod Pecihrádkem - Pecihrádek - po žluté Bílá Hora - Bolevecké rybníky - Sofronka - Šídlovský ryb.

 

 

Noo, jen výčet průjezdných bodů je pěkná slohovka. Ale popis cesty je uveden v předchozích dvou příspěvcích, kdy jsem si trasu předem nadvakrát projížděl. Vyrážím od Šídlováku o něco později, než jsem chtěl, asi ve čtvrt na osm. Předtím jsem ale jel na start, takže 6:45 už jsem byl na v sedle. Ráno je vzduch ještě čerstvý, údajně kolem 13°C, to jde, bude hůř, o hodně. Registraci jsem provedl už v pátek večer, takže si jen odpípnu čas chipem a vyrážím po modré lesem k Sytné. Už takhle brzo ráno tu jsou lidé na procházce, ale jak se vzdaluji sídlišti, samozřejmě jich rychle ubývá. Cestu pod Krkavcem znám jako své boty, sjezd k Ledcům a k zelené turistické taky a v polích nad vesnicí už předjíždím další závodníky. Za Ledcemi stoupám nad Příšov a když míjím další spoluvyzyvatele Fanatika, tak si řikám, jestli zvolili dobře, protože jejich rychlost je tak dvoutřetinová oproti mé a vzhledem k tomu, že pravděpodobně jedou stejnou trať, tak mají dost co dělat do tmy. Jakmile odbočím z prašné cesty do lesa, postupně stahuji dalšího kolegu. Na úzké pěšince ho nepředjíždím, ani nemám potřebu, jede se mi za ním dobře, ale před Kokořovem ho přecijen "očadím". V táhlém stoupání po zelené lesem z Kokořova si dávám první svačinku, dneska budu dbát na stravu, minulý týden mi bylo ouvej-možná z hladu, kdo ví. Přes Doubravu sjedu do Tlucné, kde už vím, kudy pokračovat a docela rychle se dostávám do Brodu. Ve slušném tempu stoupám do Horní Bělé, ačkoliv kopec je tam poctivý. Následuje polní cesta k Černému rybníku, je to převážně z kopce s výjimkou jednoho zvlnění, takže to odsýpá. Úsek po zelené do Spankova je úplně jiný než v minulých týdnech, kdy jsem tu také dvakrát jel. Po cestě, která je z poloviny pod vodou, není ani vidu, dnes úplné sucho. A že se dá dobře najíst na tomto klidnějším úseku, tak jsem toho využil. Brod před Spankovem vynechávám, následuje písčitý úsek a řetěz si užije své v téhle dnešní poušti.

Ze Spankova se začíná stoupat k jádru PP Manětínská, ale je to lesem, pořád je ještě ráno, dá se říct, takže pohoda. Jsem tu sám, cestu znám, nic mi nechybí. Vím, že mě čeká stoupání k Lomu, mezitím křižuji asfaltku, udržuji severozápadní směr a za křižovatkou také několik set metrů jedu po asfaltu, tato cesta se pak ale stáčí vlevo dolu, zatímco já jedu už po hřebínku k Velké Mýti. Za ní, teď už vím kde, odbočuji vlevo a rozbitým sjezdem se vydávám k Plachtínu. Zanedlouho se cesta zlepšuje a parádně rychle se klesá až do vsi. Projedu ji na severní konec, kde je odbočka vlevo se žlutou turistickou trasou. Nejprve se jede po vrstevnici, ale pak je třeba překonat údolí Umířovského potoka, než se dojede k Umíři. pár set metrů za bivakem a mýtinou je neznačené rozcestí se zarostlými lesními cestami, tak tam se vydávám jednou z nich na jihozápad. Jedná se o pár set metrů, než vyústí na CT 2244, po které se už snadno dojede do Melchiorovy Huti, prvnímu checkpointu. Dávám fotku a stále celkem čerstvý se vydávám do kopce, který je nepříjemný spíše psychicky-celý ho vidíte až na vrchol, kde se odbočuje na kančí stezku vpravo, vedoucí k Černému rybníku. Spíše jsem přešel než přejel po malinké cestičce přes hráz a pak přes mírný kopec k Číhanskému rybníku. Hned za ním křižuji karlovarskou silnici a za zatáčkou je Číhaná. Zde odbočuji vpravo na polní cestu, která mě dovede do Něšova. Tady se jede moc pěkně, opět už tu nejsou skoro žádné louže, velký rozdíl oproti minulému týdnu nebo dokonce minulému měsíci, kdy jsme právě tady mrzli v deseti stupních. V Něšově se odbočuje vpravo mezi domky a pak nenápadnou zarostlou cestou ke Skupečskému vrchu. Líbí se mi, že je trasa vedená tudy. Akorát slunce už stoupá a je cítit, jakou má sílu. Je ale pořád před desátou, takže z lesa to vane čerstvé. Začínám navíc klesat ke kopci Vinice, křižuji jen jednu silničku a pak vede nádherná alej právě k Vinici. Následuje cesta zpevněná štěrkem, taková lehce nepřirozená, ale díky bohu ne asfaltová. Asi za další kilometr se připojuje na nevýznamnou asfaltku. Dávám si další svačinu, ale cesta je boulovatá, je to nebezpečnější, než to vypadá. V Pernarci jsem tedy doplnil energii i gelem, protože mě za sjezdem k Žebráckému mlýnu čeká pekelné stoupání po zelené do Chrástova. Z Chrástova už je to pak do Třebobuzi sranda. Letos potřetí si užívám to "západočeské Toskánsko". Z Třebobuzi do Lipna je to už po silničce a do Písku také a to včetně stoupání. Hned za Pískem ale sjíždím doprava a trasa je vedena skrz chatovou osadu. Šlo by jet jednoduše po zelené, ale to nee, my jedeme po neznačené cestě cik cak k odbočce na vyhlídku Hracholusky, kde je druhý checkpoint. Právě před ním jsem předjel tři makáče, co jedou se mnou. Checkpoint by přejeli, chtěli mi pomoct, protože viděli, že stojím. Ale ulevilo se jim, nebylo potřeba. Tak jsme udělali fotku a pokračovali. Tedy já po doplnění energie, takže jsem je předjížděl až v prudkém stoupání k Újezdu nade Mží.

Vzpomínám, jak jsem minulý týden po vystoupání po pěkné polní cestě k lesu a po průjezdu lesem na rozcestí U Obrázku jako už velmi zmožený dával poslední svačinku. Teď také doplňuji energii, zatím ji mám i v nohách dostatek😊 Čeká mě sjezd do Čemín, pak přes Kumberk ke stoupání do Vlkýše a pak docela dlouhé objíždění Plzně po vnějším prstenci-skoro přesně na minutu hodinové, objednávám si tedy "oběd" do Černic na 11:17😁 Z Vlkýše po zelené sjíždím do Malesic, poté po rozkopané NS Údolím Mže, která se mění v přírodě velmi vzdálenou asfaltku. No a v Křimicích se chytnu CT 2151, po které pokračuji až do Černic, takže nejprve přes pole ke Brůdku, pak na Novou Hospodu, lesem na Valchu a pak po silnici přes Černý Most do Litic, přes dálnici a kopeček do Radobyčic. Na závěr první poloviny mě pak čekalo prudčí stoupání od Úhlavy. Ve Černicích bylo po jedenácté hodině ve stínu ještě přijatelně, takže si dávám nějaké těstoviny, doplňuji další tekutiny a zásoby na druhou půli. Prý jsem letos nikam nespěchal v porovnání s loňskem. Je pravda, že mě minulo dost cyklistů, kteří vypadali, že jedou se mnou v kategorii.

Po nějaké půlhodince se tedy vydávám po žluté přes Městský les k Radyni. Jak se to přehouplo do odpoledne, slunce už pálí a na mýtinách v prudkém technickém stoupání pod vrcholem Radyně to poznávám velmi rychle. Opět ale získávám ztracené pozice, předjíždím asi 8 spoluzávodníků. Na Radyni je při takhle pěkné sobotě spousta lidí na obědě, tak jen projíždím a spouštím se po schodech do technického sjezdu k Březové mýti. Zde odbočuji na červenou turistickou trasu, ta k silnici z Plzence ještě klesá náročnějším terénem, za silnicí už je docela slušná lesní pěšinka, akorát jsou zde popadané stromy. Sjezd do Šťáhlav mezi poli je pak velkou odměnou, škoda že zas někdo "vylepšoval" závěr nějakým štěrkem. Před každým větším kopcem se snažím doplnit energii, jako třeba teď před stoupáním ke Kozlu. V lese kolem Neslív je příjemný stín. Chvíli se jede po zelené přes pařezy, poté po asfaltce po CT 2154 k Hádku. Tady se vlastně začíná postupně stoupat k Brdům. U Hádku se stáčím vlevo a čeká mě dlouhé stopání do Nevidu. Ani tady se ale nejede špatně, předjíždím postupně ale dalšího cyklistu, vypadá nadřeně, tak mám radost. Za Nevidem se trochu stoupá, ale před Kamínky je na okamžik klesání. Do Drážek je to kousek po silnici, pak se odbočuje mezi domky vlevo do dalšího stoupání po louce nad Příkosice. Do Příkosic samotných se docela slušně sjíždí po polní cestě, to je ale jen předzvěst stoupání ke hřbitovu a k lesu u Homberku. Právě tady se míjím s dalším cyklistou. V lese je cesta hodně rozježděná a za lesem dost zarostlá. Není to ale daleko k silnici do Vísek a to už je na dohled Trokavci. Přemýšlím, jestli se nezastavit v místním občerstvení, ale jako obvykle se mi nechce zastavovat, tak nakonec pokračuji k obecnímu úřadu, kde je studna. Tady se krásně osvěžuji a také trochu smývám špínu z potu a prachu z dosavadního průběhu. Snad mě to posilní pro průjezd Brdy. Táhle stoupání k hranicím CHKO se mi jede lépe než před týdnem, poté správně najedu na červenou, která klesá k Padrťským rybníkům. Jsou tu u rozcestí davy, ty ale rychle mizí, za hrází už není téměř nikdo. Po modré pochopitelně opět stoupám a až na Tocké cestě cítím, že už ty nohy nechtějí jet úplně bomby.

To nejzajímavější je ale teprv přede mnou. Po třech odbočeních vlevo začínám stoupat Sýkorovou cestou, kde se opírá slunce a asi mírně fouká do zad, takže pekelně horké podmínky. Na Praze se moc nezdržuji, protože pot ze mě teče proudem. Tak šup na rychlou Tockou cestu, kde se ochladím. Na Malém Toku jsem pořád celkem optimistický, ale na Jeřábecké cestě už podřazuji o něco více, než bych čekal, no a stoupání na Bohutísnký vrch mi asi dalo nejvíc zabrat a zpečetilo slabší závěr... Prudké stoupání jsem si projel, tak vím, co mě čeká a nejsem překvapen. Jarní zeleň už je ta tam, taky už se blíží červenec. Tady nahoře je dobré, že je relativně chladněji, po červené kolem Toku se nějak ošívám, raději bych si sedl než pořád stál a tlumil otřesy. I tady je dost lidí. Sjíždím tedy k Houpáku, fotím další checkpoint a vydávám se do nepříjemného stoupání pod Jordánem po CT 8244 a po červené. Konečně si trochu odpočinu ve sjezdu k Dlouhému vrchu. Ke Kvani je to poté přes mírný kopec. Ještě mě čeká stoupání na Hlavu, pak je dlooouhý sjezd, tak tam si snad odpočnu, ne... Noo, nestačilo to, sjezd moc pěkný, ale nohy už ztěžkly. Tankovka je celá na slunci, to taky nepřidá. Ve stoupání nad Strašicemi hledám každý metr stínu, ale je jen v protisměru. vyškrábal jsem pod Bambuli, odbočuji na červenou a po kratším výšvihu sjíždím nad Mýto. Sjezd je pohodový, cesta zpevněnná, takže ani není potřeba přišlapávat. Až na závěr je úsek, kde odvodňovací žlábky tvoří betonové sloupy napříč cestou, takže ty se musí přeskakovat. Když dojedu k modré, odbočuji na ni vlevo. Kus je to ještě po zpevněné cestě, ale pak se nějak ztrácí a je tak zanedbaná pěšinka, že je to skoro na kolo na zádech. netrvá ale dlouho a sjíždím do Medového Újezdu. V Holoubkově jsem původně chtěl jen doplnit vodu, což se stalo, ale zároveň jsem si rád natáhnul nohy a trochu si odpočnul. Horko je velké, voda jen lehce chlazená. Už si řikam, že jsem na dohled Plzni, ale on je to ještě kus. Za Holoubkovem stoupám pod Vydřiduch, kde pod Chejlavou podjíždím D5. Svačinku jsem na dlouhém rovném úseku nestihl sníst, vůbec mi to nějak nešmakuje a jsem úplně vysušený, ačkoliv piju pravidelně a hodně. Obtočím se tedy kolem Chlumu, v Habru mě čeká poslední checkpoint, který jsem ovšem přejel, protože je schovaný na odvrácené straně sloupu. Musím se tedy k němu vracet. Až poté se vydávám do stoupání k rozcestí Pod Plecháčem. Tohle stoupání už mi přijde nekonečné, ono sice tak nenápadně utahuje a je zákeřné, ale já bych se ploužil i tak. Jsem rád, když se to srovnává, ale spíš jen kroužím nohama, než šlapu.

Neznačený úsek od silnice mezi Volduchy a Březinou ke žluté je v podstatě lesem, nejede se tu moc dobře, když jsem takhle unavený. Sjezd do Oseka velmi potěšil, i tady mají funkční studnu, s radostí ji využívám a trochu se chladím. Čeká mě stoupání do Hudlic, celkem nevinné, ale dnes mi dává zabrat, navíc pak stoupám až na Kokotsko. Sjíždím ke Kokotským rybníkům a už opět odpočítávám kopce-jeden k Čertovu kameni, pak trefit tu správnou pěšinku od pramene Čůráček k CT 2159 nad Klabavou. V Nové Huti se opět lehce svlažím v brodu, ale už chci být v cíli a tak pokračuji do Chrástu. Stoupání ke škole pěkně bolí, poslední fotka checkpointu a hurá na po červené k Plzni. Sjíždím spoustu lidí ze stokilometrové trasy. Asi na tom ještě nejsem tak špatně, když je předjíždím, ale za loukou v nejprudší části červené u hájovny mi tedy přijde, že se snad na kole ani neudržím. Sjezd k Zábělé je vysvobozením, mám ještě chuť jet, ale potkávám velké skupiny, které mě brzdí na singlu do Bukovce. Ještě tedy točím nohama, abych se vyškrábal pod Chlum po CT 2151, jenže mě čeká ještě prudký výšvih od lávky přes Berounku na Pecihrádek. Už opravdu melu z posledního, hlavně mi je špatně od žaludku, nechutná mi ani pít vodu. Každé zbrždění loudalů kolem Boleveckých rybníků mě tedy mrzí, a že si jich užiju-slunná sobota kolem Košináře a Seneckého rybníku se jen hemží lidmi. Ještě počkat na semafor na Bolevci a konečně už posledních pár metrů k Šídlováku.

Tak to mám za sebou, úplně vyčerpaný, nesnědl jsem si ani objednanou polévku a řízek, jen jsem se vykoupal, trochu napil a odpočíval ve stínu a pak odjel tramvají za podpory Barči i s kolem domů. Nevim, čim to bylo, překyselením organizmu nebo dehydratací (i když jsem vypil asi 6 litrů vody-Hydrapak píše, že má objem tři litry vody, ale mně se tam vejdou tedy tak dva, takže spíš 6l než 8l), každopádně večer jsem zbytky ionťáku a energy tyčinek vyhodil ven😨 Pak už bylo líp, druhý den vyrážíme na Šumavu, takže jdu spát, ať jsem ready. Přestože jsem se poslední čtvrtinu trápil, průměrná rychlost 19,6 km/h není taková ostuda. Ostatně, byl jsem s náskokem nejrychlejší na trati. Někteří chudáci to jeli o 3 a více hodin déle. Ale být chladněji, věřím, že jsem mohl ještě o hodinku zrychlit.

 

Pár tisíc kcal na cestu

Obědový rozkroj

Konečně v cíli Fanatika 200 km MTB

Výsledky Fanatik 200 MTB

Brdy-Bohutínský vrch - druhá půlka Fanatika MTB 200 km

119 km

11. 6. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1700 m

Terén: Lesní a polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Prazdroj - podél Úslavy střelnice Lobzy, Božkov, Koterov - po CT Starý Plzenec - Sedlec - kolem Nového rybníku chatová osada - Šťáhlavy-Kozelská - Kozel - po zelené Neslívy - po CT 2154 Hádek - Nevid - Kamínky - Drážky - Příkosice - Trokavec - CHKO Brdy - Míšovská cesta - po CT 315 Hořejší Padrťský rybník - po modré U Studánky - Teslínská cesta - U Sv. Jana - Sýkorová cesta - vrchol Praha - po žluté Malý Tok - Jeřábecká cesta - po zelené k Bahenské cestě - Bohutínský vrch - Tok - po červené Houpák - po CT pod Jordán - po červené Dlouhý vrch, Kvaň les - Hlava - Dobrotivská cesta - ryb. Tisý - Tankovkou k červené - Pod Lesem u Mýta - po modré Medový Újezd, Holoubkov, U Chejlavy - PP Niva u Volduch - Habr - Pod Plecháčem - Pod Čihadlem - po žluté Osek - po modré Hudlice, Kokotsko - Kokotské rybníky - k CT 2159 a po ní Nová Huť, Chrást - po červené Zábělá-lesovna - polesí Zábělá - po zelené Bukovec - po CT 2151 u sv. Jiří - Zadní Roudná - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Včera jsem se vrátil dost pozdě z testu na první půlku Fanatika a dnes ráno vstávám brzo, abych stihl rozumně odjet tu druhou. Moc lehce se mi teda nevstává, doufam, že to rozjezdim. Nejdřív mě čeká asi 15 km, než se vůbec dostanu u Šťáhlav na trasu. Ze Záhorska tedy sjíždím ke Štruncovým sadům a ulicí U Prazdroje pokračuji k Úslavě. Tentokrát je mi asfaltka dobrá, slouží pouze jako přibližovadlo a pro úsporu energie, ne pro zábavu. Až ke střelnici v Lobzích jedu po levém břehu, pak přejíždím na pravý a po CT 2127 pokračuji na Božkovský ostrov. Do Koterova také vede poměrně nezábavná asfaltová cesta, aspoň že za řekou se dá vybrat pěšinka přes louku do Břidlicové ulice. 

Projíždím rozkopaným Koterovem k CT 31, která mě nekonečnými rovinkami časem přivede do Plzence, pokud do té doby neumřu nudou. V Plzenci přejíždím řeku na Malou Stranu, kde je mnohem hezčí cesta. Tedy byla. Tedy byly. Úplně původně se dalo jezdit po pravém břehu strouhy do Sedlce, tam si někdo vysoudil, že to tedy ne. Pak byla dlouhá léta nádherná cesta loukou mezi strouhou a Úslavou, ale nyní někomu přišlo jako skvělý nápad celou cestu dojebat tím, že na ní nasype zbytky odpoadu v podobě recyklátu. Lepší než asfalt, ale radost je ta tam...😥 V Sedlci objíždím z jihu Nový rybník, tady je moc hezký singl, jen tu sedává dost rybářů. Kus se jede podél náhonu a vyjídžím pod nejníže položenými chatami. Je nutno se po větší cestě skoro vrátit a nastoupat pár metrů. Z ulice K Jezu pak jde loukou přejet nad výběhem koní do Mechové. Teď vidím, že vždy zbytečně stoupám až k horní chatové osadě. Mělo by se dát vystoupat i příjemněji mezi spodními chatkami. Takto dost prudce vyjíždím a pak odbočuji vpravo, abych se dostal na pár let vyspravenou cestu do šťáhlavské části chatové osady. Tady se to dá dost valit od té doby, co je tu zpěvněná cesta štěrkem. Necelý kilometr se přibližuji ke Šťáhlavům po silnici, konečně jsem zpět na trase Fanatika, odbočuji vlevo na červenou, která stoupá ke Kozlu. Trasa vede po silnici, červená vede v nejprudším stoupání nějakým větším hardcorem. Zatím není takové horko, tak se jede dobře, už mám přes dvacet kilometrů, tak ještě asi stovku, snad méně...

Od Kozlu se jede kus po zelené, tady moc dobrá cesta není. Asi po kilometru se ale trasa vrací na asfaltku CT 2154. K Hádeckému potoku se přes kopeček lehce klesá, ale poté začíná hodně dlouhé stoupání. Nejprve k Hádku, kde odbočuji vlevo a stoupám táhle další téměř 3 km do Nevidu. Po silnici jedu jen přes ves, poté v zatáčce pokračuji na východ přes Habr do Kamínek. Do Drážek je to jen kousek, pak bych měl opět stoupat pochybnou cestou na jihovýchod. Kupodivu se jedná o celekm slušnou polní cestu. Trochu se pak ztrácí na louce, ale trefil jsem směr a správně jsem tak sjel do Příkosic. Ve vsi odbočuji přes zemědělský areál ke hřbitovu. Od něj následuje nezpevněná cesta. Docela utahuje, jak se blížím k lesu, kde jsem mimochodem netrefil odbočku vpravo do Vísek a tak jsem se lehce odchýlil, protože jsem dojel k silnici s CT 2154 vedoucí do Pančavy a Trokavce. Z Trokavce po Ct 2154 mi stoupání k hranici CHKO Brdy přišlo docela dlouhé, ale pak k Míšovské cestě se mi špatně nejede. Jen jsem opět špatně odbočil, protože jsem nechtěl znovu studovat trasu. Místo po červené jsem tak dojel mezi Padrťské rybníky po CT 315 a 2154. Je tu hodně lidí, tak pokračuji dál a dávám si svačinku až na druhém konci hráze. To už jedu po modré a z údolí stoupám po vojensky nalajnovaných cestách k rozcestí U Studánky. Altánskou cestou se dostávám k Teslínské, kde opět odbočuji na severovýchod do stále intenzivnějšího kopce k Červenému lomu.

 

Tady mně čeká pár metrů, kdy se můžu volně nadechnout a nabrat síly. Odbočuji na CT 2251 směrem na Nepomuk. Hned o kousek dál je rozcestí, kde odbočuji vlevo na severovýchod na štěrkovou cestu, která docela intenzivně stoupá. Dojedete k Sýkorové cestě, kde je třeba znovu odbočit vlevo do dlouhého prudkého stoupání pod vrcholem Praha. Dnes ještě není nesnesitelné vedro, takže to není tak zlé. Tři sta metrů po žluté po asfaltce na Prahu už je jen takový bonbónek. O moc výš už to ale nejde, chladím se rychlým přesunem po Tocké cestě k Malému Toku. Právě kolem jeho vrcholu se stočím na sever. Chvíli se jede po relativně velké cestě, ale už vím, že mě čeká těžko průjezdný úsek k Borské cestě. Chvíli k Jeřábecké cestě klesám, po Jeřábecké je to pak přes kopec k zelené. Na počátku sjezdu k v. n. Pilská je nenápadná odbočka na lesní pěšinku k Bohutínskému vrchu. Přesně tudy mám jet, to jsem zvědav. Kupodivu se dá projet, i když se samozřejmě prduce stoupá. Kvůli těžbě není místy jasné, kudy správně jet, nakonec jsem to ale trefil a na náhorní plošině mě pak čekal nádherný, ještě jarně čerstvý singl. Tady 800 m nad mořem je svěží vzduch. Zanedlouho prudce odbočuji vlevo na CT 2158, ale nevyužiji ji na dlouho, hned zas odbočuji na neznačenou cestu vedoucí k hřebínku Toku. Po kamenité červené turistické trase projíždím k vrcholu a pak podmáčenou cestou postupně sjíždím k rozcestí Dlouhý kámen. Intenzivním sjezdem se pak dostávám k vyhlídce na Houpák. Tady červená odbočuje prudce vlevo, já mířím k bunkrům a pod Jordán se vracím po CT 8244. Zde by měla být ta červená...je to zde ale vykácené a značka dlouho chybí. Je to ale ono. Musím se prudce vyšvihnout na úroveň Jordánu, pak ale vymletou cestou rychle sjíždím k Dlouhému vrchu. Zde po červené otáčím směr ke Kvani. Kousek za rozcestím je neznačená odbočka vlevo. Po pěkném štěrku stoupám k vrcholu Hlava, už docela cítím únavu. Chystám se na sjezd do údolí a podle mapy to teda bude navigační i technický boj-spousta rozcestí, malinké cestičky. Za Hlavou, kde odbočuji vpravo, ale vidím, že cesta je stále relativně velká. Sjíždí se opravdu brutálně. Nakonec jsem to trefil dobře. Dá se celou cestu dost letět, ale jsou tam záludné zatáčky, uvolněné kameny a také nepořádek po těžbě, nikde ale nebyl strom napříč nebo tak podobně, jen před výjezdem na Dobrotivou cestu je závora. Doufal jsem, že si i pěkně odpočnu...

Na rozcestí Na Dlouhé pokračuji dále sjezdem rovně k rybníku Tisý. Vyjíždím přímo na Tankovku. Jak jsem sjel 300 výškových metrů, vrátil jsem se do velkého horka a na otevřeném prostranství kolem Strašic mě to ale vůbec nesvědčí. Za silnicí do Hořovic je táhlé stoupání. Vůbec se mi nejede dobře a odbočuji na červenou v podstatě až na vrcholu u Bambule (600+ m n. m.). Červená trasa klesá podle pravítka k rozcestí Pod Lesem u Mýta. Trasa Fanatika vede po větší cestě mírnou oklikou, zato ale lepším terénem a tak se snadněji sjíždí😊 Nad Mýtem tedy odbočuji vlevo na modrou. Mapy se trochu rozchází, kudy vede kolem Mýtského potoka, ale nakonec je to značené celkem dobře, jen je tam úsek takový neprošlápnutý, jede se skoro volným lesem. Do Medového Újezdu se sjíždí od hřbitova. Na druhém konci vsi modrá vede po poli k železnici, za ní už je Holoubkov. Stoupání po modré k Chejlavě mě už moc nechutná. Podjíždím dálnici a lesem po pěkné rovinaté cestě objíždím Chlum k PP Niva u Volduch. Asi o 200 m dále po silnici v Habru je odbočka na neznačenou větší cestu. Ta stoupá (pro mě dnes pekelným) kopcem k rozcestí Pod Plecháčem. Opravdu to z mapy nevypadá, ale nechá se šlapat, obzvlášť po těch 90 km. Ani po té rovince lesem se mi nejde moc dobře, za silnicí se propletu ke žluté a pak od rozcestí Pod Čihadlem sjíždím do Oseku. Tady jsem se odchýlil od trasy, mělo to být přímo po žluté. Za Osekem ztěžka stoupám k Hudlicím. Musím se tu natáhnout do trávy a trochu vydechnout, abych se mohl pustit do posledních kilometrů. K Hornímu Kokotskému rybníku se nejede po modré, tu nechám odbočit na zarostlou cestu a pokračuji ještě kus rovně k vrcholu Kokotsko. Zpět dolu ke Kokotským rybníkům je to po větší cestě, asi po NS Kokotské rybníky.

K Čertovu kameni je potřeba znovu stoupat, po modré turistické trase. Sjezd není veden do toho technického úseku, ale někde cestou odbočuje vlevo. Dnes jsem to úplně přesně netrefil, nicméně nad golfové hřiště u Horomyslic jsem dojel a do Nové Hutě, přes brod a do Chrástu pokračuji po CT 2159. Už počítám kopce do cíle. Z Chrástu po červené mě čeká jeden táhlý Zábělé. Přes louku se ztrácí energie v trávě, ale horší je to u zadní hájovny kvůli sklonu kopce. K Zábělé konečně klesám, jen jsem neodbočil včas na žlutou k podjezdu. Objíždím to tedy o odbočku dál a od podjezdu mířím do Bukovce po zelené. Poslední kopec, který stojí za zmínku, je právě přede mnou, na CT 2151 pod Chlumem. Pak už zbývá dostat se přes Jateční na Zadní Roudnou a kolem roudenského pramenu do Záhorska. Uff, mam toho teda plné zuby, také mám za sebou po kratším spánku dalších 119 km a 1750 výškových metrů. 

 

 

 

Bohutínský vrch, Brdy

Malý Tok, Brdy

Houpák, Brdy

Houpák, Brdy

 

 

Velká Mýť - první půlka Fanatika MTB 200 km

116 km 

10. 6. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1700 m

Terén: Lesní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Bolevec - Košutka - po modré Pod Krkavcem - Ledce - po zelené U Stýskal - Kokořov - po zelené Doubrava - Tlucná - Brod - Horní Bělá - Černý rybník - po zelené Spankov - Velká Mýť - Plachtín - po žluté Umíř - Melchiorova Huť - Černý rybník - Číhaná - Něšov - Skupečský vrch - Vinice - Krukanice - Pernarec - po zelené Žebrácký mlýn, Chrástov, Třebobuz, Lipno - Písek - Písecký potok - Újezd nade Mží - po červené Čemíny - Komberk - po zelené Dolní Vlkýš, Malesice - po NS Údolím Mže Křimice - po CT 2151 U Brůdku, Nová Hospoda, Valcha, Litice, Radobyčice, Černice - Městský les - po žluté Radyně, Starý Plzenec - sv. Blažej - po CT 31 Koterov - Božkov - Letná - U Prazdroje - Na Rychtářce - Rondel - Pod Záhorskem

Po roce jsem se opět přihlásil na závod Fanatik a už jsem se trefil na tu správnou, nejdelší MTB trať, 200 km. Dost se to blíží, je to za týden, tak už je opravdu poslední příležitost si trasu projet. Na jeden zátah to nedam, ale snad v pátek večer jednu půlku a v sobotu dopoledne druhou bych zvládnout mohl... Tak se na to podívejme:

Hned po práci krátce po třetí vyjíždím na minimálně šestihodinové dobrodružství. Den je ale v podstatě nejdelší v roce. Počasí není špatné, těším se. Vyjíždím přes město ke konečné tramvaje na Košutce, kde se v lese připojuji na trasu Fanatika, správně vedoucí od Šídlovského rybníku. Lesem stoupám k Sytné a pak nad Chotíkovem k rozcestí Pod Krkavcem. Odtud pak neznačenou cestou podél lesa na sever, která mě sjezdem po lesní cestě dovede k zelené vedoucí z vrcholu Krkavce. Ještě kousek po štěrku mezi poli a jsem v Ledcích. Stačí projet úzkou pěšinkou zábavnou roklí, skrz náves a pak zelená znovu stoupá po polní cestě nad Příšov. Je dost sucho a na cestě ke Stýskalům to vždy hodně práší, dnes je tomu nejinak. Brzy ale zatáčím stále po zelené vlevo do lesa, tam už je to jiná. Cesta se postupně zhoršuje, ale nejede se špatně. Jen poslední úsek do Kokořova je známý tím, že je hodně špatný, tak je zvykem objet to po lepší, neznačené cestě blíže Nevřeni. Cest je tam ale víc, tak jsem omylem odbočil o jednu alej dříve, než vede oficiální trasa. Do Kokořova nicméně sjíždím stejně, znovu po zelené. V podstatě se jen kříží silnice a pokračuje se do lesa na druhé straně táhlým sotupáním nad Nekmíř a k rozcestí Doubrava. Tady se ještě v korytech na cestě drží voda. Cesta se ve sjezdu k Tlucné ale zlepšuje, poté zelené odbočuje, nicméně já jedu stále rovně a vyhodí mě to až na kraji Tlucné v celkem nepřehledné zatáčce. Naštěstí tu není žádný provoz.

Trochu hledám, kam pokračovat, je to po cestě k chatové osadě Brod. Dle mapy by tu snad měla vést nějaká naučná stezka, ale já značneí nepotkal. Ostatně po téhle stezce bych měl jet až do Horní Bělé, ale nikde žádné značení není, projíždím tedy cik cak, abych mířil do následující vsi. V kopci se slunce opírá do zad a v závěru zatápí i kopec, ale za chvíli jsem nahoře a projíždím vsí na jihozápad. Až na konci se vracím do severního směru a kamenitou cestou k CT 35A. Pak ještě sjedu k Černému rybníku, ani nezastavuji a pokračuji najisto po zelené do lesů před Spankovem. Mnohem lepší, než když jsem tu jel minule, to tu bylo vše pod vodou. Brod před Spankovem ale neprojíždím, následuje písčitá cesta, tak před dlouhým zbytkem cesty pošetřím řetěz. Celou obcí mě provádí turistická trasa, to je fajn, protože je tu mnoho cest a křižovatek. Nemusím se tedy bát zajet mezi domky, cesta mezi nimi pokračuje a v okolí potkávám leda tak srnku. Tímto se dostávám do lesů Manětínská a začínám stoupat k nevýrazným vrcholkům. Z nějakých 500 m n. m. do 600 k CT 35 po kamenité lesní cestě, poté po zpevněné k vrcholu Lom do 657 m n. m., před nímže je třeba pevně držet severozápadní směr. Po jakémsi hřebínku jsem opravdu zakrátko na rozcestí a "vrcholu" Velká Mýť s kótou 658 m n. m. Je vlastně ještě jaro a všude je čerstvá zeleň, přitažlitvý kousek přírody, ve kterém jsem náhodně objevil i ŘOPík. Sjet do Plachtína není jen tak, trasa je vedena po cestě, která není v mapě, takže panuje trochu nejistota, ale nakonec se zadařilo, využívají ji zřejmě jen koně, i bez toho by ale byla dost rozbitá a zarostlá. Časem se dostávám na pevnější zem a rychle sjíždím do Plachtína. Ten už mi svou vegetací na louce připomná horský ráz, tohle údolí směrem k Nečtinám mam rád. Projíždím ho napříč po žluté a i nadále spíše sjíždím, a to až k Umířovskému potoku. Pak naopak k Umíři musím nastoupat. Zde se nachází evidentně oblíbené bivakovací místo. A nenní divu, je tu nádherně, příroda a samota, jakou mohou národní parky závidět. Já tiu ale nejsem od bivakování, tak pokračuji dál po CT 2293 ještě asi půl  kilometru a pak bych měl jet nějakou haluzí na jih. Kupodivu jsem to (nejistě) trefil a po technicky náročnějším kilometru vyjíždím na asfaltku, která mě raz dva dovede do Melchiorovy Huti.

Takovým psychicky nepříjemným stoupáním se zas "Melchiorce" vzdaluji, tentokrát už směrem na východ. Právě v první zatáčce je lesní cesta, kde se vydávám vpravo a po ní snad budu klesat k Číhanskému rybníku. Cesta je to prastará, spíše jen taková koryta od těžebního stroje plná kamenů a klacků, navíc se různě rozvětvuje, no nevím, nevím. Ale jo, nakonec jsem to trefil a po hrázi opouštím Manětínskou. O něco lepší cesta mě vede lehce nahoru, poté po louce, kde se mi zdálo, že jsem daleko od civilizace, ale někdo tu měl velkolepý piknik a přijel v Porsche-zajímavé. Do Číhané se ale jede pěkně, jen je třeba překonat karlovarskou státní silnici. V Číhané odbočuji vpravo, ale nikoliv po asfaltce do Budče, nýbrž na polní cestu do Něšova. Je to obyčejná polní a pak částečně lesní cesta, takové, které mám rád, kde se jen tupě nešlape. V Něšově musím před rybníčkem doprava. Vypadá to, že jedu někomu na dvorek, ale skutečně se tudy dá projet na lehce zarostlou cestu ke Skupečskému vrchu. V lese musím doleva a vydat se na jih k další výrazné homoli, kopci Vinice, který se tyčí nad Skupčí. Krásněho objedu po úpatí a po štěrkem zpevněné cestě uháním z kopce ke Krukanicím. Čekají mě ještě asi dva kilometry po kodrcavé asfaltce a vjíždím do vsi spojené s Pernarcem. Zde jedu klasicky po zelené, která na konci městečka odbočuje ze silnice do polí a klesá k Žebráckému mlýnu. Z hlubokého údolí prudce stoupám a znovu jedu po větší cestě a objíždím tak údajně špatně průjezdnou část zelené k Chrástovu.

V Chrástově odbočuji společně se zelenou vpravo a po krásně zvlněné polní cestě mezi obilím pokračuji do Třebobuzi. Tento úsek jsme jeli nedávno s Adamem, po silnici tedy následuje směrem na východ do kopce Lipno a pak Písek. I tentokrát, protože je to trasa Fanatika 200 km, odbočuji za Pískem k chatové osadě, jejíž jméno prostě za boha nemohu zjistit. Je tu v údolíčku i potok s rybníčkem, ale nic tu zkrátka nemá název. Tak já nevím, pracovně jsem si to nazval údolím Píseckého potoka. Je tu mnoho cest, šachovnicových způsobem pokračuji až k zelené, k odbočce na vyhlídku na hráz Hracholusek, pak se ale stáčím vlevo do dalšího údolí či přímo rokle k dalšímu bezejmennému potoku pod Újezdem nade Mží. Do vsi záhy velmi prudce stoupám po štěrku. Není to ale dlouhý kopec, ten následuje až za vesnicí podél statku. Jedu po červené, ale ta je trochu schoovaná, musí se právě před areálem hospodářství odbočit do pole/louky. V jedné zatáčce v jinak příjemném stoupání potkávám dvě krávy. Řikam jim, ať se rozestoupí, že potřebuju projet... A ony to fakt udělaly😁 Zdrhly do kukuřice. Pokračuji tedy dál k lesu a skrz něj k rozcestí U Obrázku, kde si dávám poslední svačinku, co mám k dispozici. Následuje nedlouhý úsek po silnici a pak červená odbočuje doleva, projede se mezi pár stromy a pak se musí polem, tady je to vbždycky poctivě zorané do posledního centimetru. Až tak v půlce sjezdu do Čemín je prošlápnutá cestička a dá se jet o něco líp. Pořád tu ale tu a tam vykoukne nějaký kámen na poslendí chvíli, takže opatrně.

Z Čemín po dlouhé rovince, obvykle proti větru, se jede do Komberku, kde se silnička zavlní, pak ještě jedna rovinka a hurá po zelené pod zříceninou Kumberk do Vlkýše. Kopec pod vsí byl masivně zpevněn štěrkem, jede se tedy i nahoru docela dobře. Za Vlkýšem už vede zelená po silnici do Malesic, už jen chvilku stoupá a pak se klikatí dolů ke Mži. Trasa vede po NS Údolím Mže do Křimic, která je momentálně zavřená, protože se nějaká hlava pomazaná rozhodla zdevastovat spojku podél řeky asfaltem a popřít tak smysl naučné stezky. Mám tedy zřejmě předposlední příležitost se tu projet, dokud je tu polní cesta. Zdá se, jako bych už byl skoro doma, jenže z Křimic stoupám na Horničku a pak po CT 2151 přes skvrňanská ke Brůdku, znovu do kopce od Vejprnického potoka na Novou Hospodu, po lávce přes dálniční přivaděč a stále po cyklotrase bohužel už převážně po asfaltu na Valchu. Je to spíše z kopce, tak se jede dobře. Cyklotrasa pak je vedene po silnici, já raději jezdím pěšinkou podél vyrovnávací nádrže, ale i rady mě čeká nemilé překvapení, místo parádního přírodního singlu je tu hromada volného štěrku, já nevim, kdo takové zhovadilosti vymýšlí... Projedu osadou Černý Most, sjíždím k Radbuze a pak stoupám Liticemi. Pokračuji vlastně rovnou za nosem po silnici přes klatovskou výpadovku a dlouhému úseku po silnici pořád není konec. Ještě se musím přehoupnout do Radobyčic, tentokrát k Úhlavě a vystoupat další nepříjemný kopec do Černic. Až v ulici K Losiné opouštím CT 2151 a pokračuji po žluté před D5, hza níž konečně vjíždím do lesa na cestu zpevněnou pouze štěrkem.

 

Poslední úsek začíná, nechtěl jsem si ho nechávat na zítra, nejprve na rozehřátí stoupám k rozcestí Městský les, poté ještě po pěkném singlu nad rančem k vodojemu a pak začíná technickky těžký úsek do prudkého kopce. Je to přes kořeny, přes vodu, prach, uvolněné kameny i ostré vystouplé balvany, sebere to hodně energie. Asi se mi to ale líbí stejně víc, než od rozcestí Pod Radyní, kde ještě donedávna bývala pěkná cesta a teď už je tu zase štěrková dálnice. Pod vrcholem Radyně pěkně utahuje. Po žluté ještě sjedu schody směrem k Plzenci a až na rozcestí Březová mýť opouštím trasu, která pokračuje po červené do Šťáhlav, a sjíždím po technicky náročné žluté až na kraj Starého Plzence. Kolem vysílače pod loomem projíždím jednou z pěšinek k fotbalovému hřišti a NS Staroplzenecká, po které klesám ke sv. Blažeji, podjíždím trať a až v půlce se připojuji na Nudu s velkým N do Koterova. V Koterově poslední odbočkou vlevo před koncem vsi v ulici Ke Kolešovce odbočuji na polní cestu směřující k lávce přes Úslavu. Pak už musím znovu po asfaltce do Božkova. Podél Úslavy jedu až na Letnou, kde odbočuji k Prazdroji a pak kolem Štruncových sadů a přes Rychtářku pokračuji k Rondelu a do Záhorska.

Výživných 116 km, docela mi to dalo zabrat, tak snad do zítra na tu druhou polovinu stihnu zregenerovat. Průměrná rychlost 20,7 km/h je celkem přijatelná pro mě😊 1700 m převýšení není nějaký extrém na takovou dálku, ale je to dost, to zas ne, že ne.

Velká mýť, 658 m n. m., PP Manětínská