Pomník letcům Líně

30. 9. 2021

46 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 450 m

Terén: Asfaltky, lesní a polní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - centrum - Depo 2015 - Borský park - v. n. České údolí - Valcha - Líně - Nový rybník - Zbůch - Úherce - Nýřany - Tlučná - Kozolupy - Červený mlýn - Malesice - po žluté Kyjov, Malesická skála - Štuperk - Sytná - Košutka - Košutecké jezírko - Kotíkovská ul. - Pod Záhorskem

 

Už je sice chladno, ale zbarvující se stromy a sluníčko lákají k výletu. Dnes jen objedu Plzeň ze západu. Musím nejdřív na Bory, jedu tedy přes centrum k Radbuze a pak stoupám za nemocnicí. Pokračuji kolem minigolfu do Borského parku, odkud po žluté vede singl nad Borskou přehradou. Za rozcestím Přehrada České údolí podjíždím trať a odbočuji vlevo do kopce, připojím se na CT 2151 a sjíždím na Valchu. Z ulice K Volskému vrchu vjíždím do lesa, zanedlouho se zprava připojuje zelená turistická trasa, po které jedu kousek přes dálnici. Chtěl jsem zkusit jet přes les k Líním, ale už jsem tu jednou bloudil a dnes nemám čas se tady zamotat. Pokračuji proto po asfaltce po CT 2259 a 2271. Nejprve se lehce stoupá, do Líní se nakonec ale sjíždí.

Z této strany hned na kraji Líní je pomník letcům 5. stíhacího pluku, dnešní cíl cesty. Poté sjíždím na náves, křižuji hlavní silnici na Domažlice a pokračuji masivně se rozšiřující zástavbou k Novému rybníku. Líbí se mi stezka mezi haldou a rybníčkem u Zbůchu, k ní musím ale objet pole. Trochu vyruším rybáře, projedu podél zdi betonárky, krátce projedu okrajem Zbůchu, ale jen k aleji vedoucí z Brigádnické ulice. Tato polní cesta je pěkná a rychlá, ale asi to má spočítané, zrovna zde má vést koridor VRT a taky nějaká velká silnice od D5😢 V Úhercích jsem tedy raz dva, do Nýřan dnes zvolím silničku k Mexiku. Chci pokračovat trochu na sever, takže projedu celým městem do Tlučné, kde odbočuji doleva do ulice Pod Krimichem. Z ní se dá prudce vystoupat na sever do lesa a jet na Kozolupy. Mapa tu nesedí se skutečnými cestami, takže se hlavně nenechte zmást, že jsou tu nějaká rozcestí navíc, směr moc nesedí, jedu více doprava, než bych měl. Nicméně nakonec dojedu na rozcestí s větší cestou, kde se vydám na severozápad zpět na kraj lesa k polní cestě, která už mě bez dalších záludností vynese na kopeček. Pak po větru velice rychle klesám k podivnému statku na kraji Kozolup, kde je vždy neskutečný nepořádek.

V Kozolupech jsem se vyloupnul přímo naproti ulici, která vede k Červenému mlýnu, ideál. Po téhle rychlé polní cestě jezdím rád, do Malesic už je to o něco horší, ale podél řeky je to aspoň pěkná projížďka. Kolem malesického zámku se vydávám po žluté. Za vsí to začíná přejezdem rokle a nesjízdným stoupáním. Jde ale jen o pár metrů, pak už se cesta pěkně vine ve stráni nad Kyjovem a Malesickou skálou. Mířím ještě k Chotíkovu a už dlouho přemýšlím, zda odbočit ze žluté u varské silnice, zda ji půjde překonat. Nakonec jsem to tak provedl, viděl jsem tam zrovna někoho jet. A vyšlo to, když si počkáte, silnici stačí jen přejet a protáhnout se k bývalé silničce. Trochu se musím vrátit ke Štuperku, ale v zatáčce před prvním domkem odbočuji prudce vpravo a začínám stoupat k Sytné. Na Košutku však po cyklotrasách nejedu, dnes to vemu po pěšince na kraji lesa a pole nad Globusem.

Zpátky do Záhorska se vracím kolem Košuteckých jezírek a Kotíkovskou ulicí. Výlet mi hodil 45 km a kolem 450 nastoupaných výškových metrů.

Pomník letcům 5. stíhacího pluku, Líně

 

 

Příbram (Ševčinský důl) z Plzně na kole

28. 9. 2021

123 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1900 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - park V Homolkách - Špitálský les - Holý vrch - Kyšice - po CT 3 Ejpovické jezírko, Klabava - po zelené Rokycany - po modré Borecký rybník a vodopády - Lopatárna - po modré Svojkovice - Hůrky - Strašice - po místní zelené Na Dlouhé - po CT 2252 Nad Růžkem - po CT 8258 Kvaň, Bártův dub, Dlouhý kámen, Carvánka, Na Třetí, Nad Pilskou nádrží - Roviny - po zelené Ohrádka, po modré Třemošná, Kazatelna, Pod Malou Třemošnou - po žluté Podlesí - Příbram-Hornické muzeum Ševčinský důl - po CT 302 lesopark Litavka, býv. důl Rastislav Štefánik - hřiště Bohutín - po zelené Nad Pilskou nádrží, Na Třetí, Bor - Trojhran - po CT 8190 Tři Trubky, Strašice - Bábovka - Hůrky - Pod Žďárem - po červené Rokycany - hájovna Čílina - exit 67 D5 - podél přivaděče Zátiší - po zelené Švábiny - Letná - Prazdroj - Na Rychtářce - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

Celý pozdně letní den mám k dispozici na výlet...do Příbrami! Zjistil jsem, že je to blíž, než dojet na Šumavu, což jsem absolvoval na jaře, takže pohoda, teď mám naježděno. Je to sice přes Brdy, ale to půjde, na závěr přece budu klesat.

 

Ze Záhorska vyjíždím nejkratší cestou pod Bílou Horu, Jateční ulicí k Mohylové a za Lopatárnou, hned za podjezdem trati, odbočuji vpravo do parku V Homolkách, lehce stoupám kolem OC Centrum ke Špitálskému lesu, který projíždím až k Ústřednímu hřbitovu. Kolem hřbitova pokračuji přes pole do lesa u Hrádecké myslivny, projíždím podmáčenou cestu, křižuji hrádeckou silnici a mířím k Holému vrchu. Vyjíždím až na kraji pole a ještě mě čeká jedno krátké stoupání po CT 3 před tím, než sjedu do Kyšic. Po zmíněné cyklotrase pokračuji z kopce ke Klabavě. Ke kempu už bohužel vede asfaltová cesta, ale aspoň tu nejezdí auta. Za kempem se silnička vrací k Ejpovicím, já pokračuji po zpevněné lesní cestě po žluté k říčním tunelům na Klabavě, k jezu, pod nímž využívám brod a po silnici dojedu do vsi Klabava. Pokračuji po zelené na kraji přehrady pod Vršíčkem zpočátku rozježděnou polní cestou, později pěkným singlem pod dálnici, kde je stržený mostek, a do Rokycan.

Městem projíždím kolem koupaliště a pak se připojím na modrou, která vyjíždí ze zástavby nad Holoubkovským potokem a pokračuje k Borku další hezkou nezpevněnou cestou. U Boreckého rybníku vyjíždím nad Boreckými vodopády mezi baráky, chci rybník objet z jihu. Je třeba mezi vedlejšími rybníčky odbočit vlevo k Lopatárně a první cestou za potokem zase vpravo. Tím vjíždím do lesa na malou pěšinku, vracím se na modrou a vyjíždím u svojkovického hřbitova. Silnice se tu zužuje, je rozkopaná a protože se tu i dnes pracuje (!), objíždím stavbu po louce. Svojkovice projedu po žluté k železniční zastávce. Hned za tratí by měla být pěšinka skrz les na východ. Zkusil jsem tři různé, ale ani jedna nebyla ta správná, vrátil jsem se tedy na pár metrů na silničku, dokud jsem neodbočil doleva na kraji lesa a potom na konci louky k Hůrkám. Poslední kilometr už jedu po silnici. Hůrka je rozložená v celkem prudké stráni a na její vrchol já mířím. Není tu žádná značená cesta, jen jedna nenápadná horší asfaltka prudce stoupá na východ a to je ona.

Měl jsem obavu, jak trefím směr a jak moc budu muset stoupat, ale nebylo to tak špatné. Ano, vlní se to, není to po rovince, ale když se budete držet směru a největší cesty, dojedete zanedlouho na rozcestí na konci údolí Hůreckého potoka. Tady jsem odbočil jen doleva a pak hned znovu na další cestu na jihovýchod doprava. Ještě musím vystoupat na hřebínek Bílé skály, než začnu sjíždět do Strašic. Ještě kousek jedu v PP Trhoň, pak vyjíždím z lesa a klesám k novostavbám nad obcí. Tak sem to byla taková rychlovka, teď už hledám místní zelenou trasu, která mě dovede k Muzeu dopravy a Tankovkou k rybníku Tisý, po jehož hrázi vjíždím do CHKO Brdy. Někde tady jsem po kamenech drtil skluznice běžek na konci zimní sezóny, dnes se trochu nedůvěřivě snažím dostat k rozcestí Na Dlouhé, směr se mi moc nezdá. Netrvá ale dlouho a skutečně nacházím jak rozcestí, tak CT 2252, která stoupá k rozcestí Na Růžku. Nevede moc přímo, ještě se hodně stáčí k Zaječovu. Neznačené zkratky dnes zkoušet nebudu, protože jedu daleko a není čas někde bloudit. I tak je výzva se přes ty Brdy dostat.

Z rozcestí Nad Růžkem tedy pokračuji konečně na jihovýchod po CT 8258. Všechny cyklostezky jsou zde vedeny po asfaltkách, to je poněkud smutné. Ale aspoň se dobře stoupá do toho nepříjemného kopce přes Kvaň, za nímž se to trochu srovnává, stáčí na východ a připojuje se na cestu Aliance. Znovu se začíná celkem prudce stoupat, sem tam potkávám nějaké e-bikery a dokonce i pár skutečných sportovců na kole. Od Bártova dubu se cesta úplně stáčí do protisměru, než dojedu k Dlouhému kameni a mohu se konečně vydat k Carvánce na dohled vrcholu Tok. Tento krátký úsek je štěrkový, pak už se začíná sjíždět po asfaltu stále po CT 8258, ale na to se nedá moc spolehnout, takže k rozcestí Na Třetí po žluté. Parádní sjezd, bohužel tu potkávám velké množství turistů. Nad Pilskou nádrž už je menší sklon kopce i méně lidí. Proudí sem beztak po největší cestě od Příbrami, já ale chci jet jinudy a sice po CT 8198 k rozcestí Roviny, kde odbočuji na zelenou vedoucí po hřebenu Ohrádek a Třemošné, je to tu nahoru dolů. Než však vyjedu k vrcholu Třemošné (779 m n. m.), připojuje se modrá turistická trasa a to v extrémně prudkém kopci se skalnatým terénem, navíc zničený těžbou. Tady je to sotva sjízdné. K tomu modrá vede nějakou postranní cestou i z vrcholku, kudy ani jet nejde, zatímco paralelně vede sjízdná cesta vyježděná harvestory. Ke skále Kazatelna se prudce sjíždí po kamenech. Pro mě je to na hraně, jedná se spíš o trial... Skalka je menší, než jsem čekal, ale pěkná a díky vykácenému lesu je i s výhledem do příbramského podbrdí.

Ještě kus po modré je dost technicky náročný, postupně se cesta zlepšuje, ale zůstává poctivou lesní. Chci pokračovat do Podlesí po žluté, není ovšem nutné sjet až do Oseče a pak znovu stoupat, zkrátil jsem si to přes louku k vysílači. Za chvíli vjíždím na větší cestu, kudy vede žlutá, sjíždím tedy k Podlesí, žlutá někam odbočuje doleva, já jedu po větší cestě do Starého Podlesí. To už je předměstí Příbrami a protože Ševčinský důl, který je zároveň hornickým muzeem, je na kopci naproti mě, jedu přes Litavku a po zelené tam. Na svátek je areál otevřený, téměř nikdo tu není a vstup na těžební věž je za symbolickou korunu. Prohlédnu si tedy areál, ale zdržovat se nechci, brzy zas sjíždím k Litavce na CT 302 a podél říčky mířím k lesoparku Litavka. Moc hezká cesta, jen je tu pochopitelně dost lidí.

Teď už je čas vyrazit směr Plzeň. No a u Vysokopeckého rybníku jsem začal tím, že jsem neodbočil na CT 302B. Odbočuji tedy o něco dál na krásnou cestu při kraji louky vedoucí ke hřišti v Bohutíně. "Rychlý" návrat pokračuje tím, že jsem někde prorazil duši u ventilku, takže ji měním🙈 No a pak jsem si chtěl zkrátit cestu po pěšince k hájovně U Prokopa. Samozřejmě pěšinka zanikla, takže jsem se lesem prodíral zpět k Bohutínu. Prudce odbočuji vpravo a začínám mírně stoupat po CT 8258 k Pilské nádrži. Zpět přes Brdy je to naštěstí navigačně celkem snadné. Nad Pilskou nádrží odbočuji doleva na CT 8190, stoupám k rozcestí Na Třetí, pak pod Bohutínský vrch někam k 800 m n. m. Do Boru už sjíždím. Byl bych pokračoval po zelené, je to kratší, ale mám pocit, že tam je úsek, který se dá sotva sejít, natož sjet. Sržím se proto CT 8190 nad Třítrubeckým potokem. Tady to opravdu sviští, pár serpentin a jsem u Trojhranu. Odbočuji zde na severozápad, abych se vrátil do směru vedoucího ke Strašicím. Stále mírně klesám a to po asfaltce, takže za chvilku jsem u zámečku Tři Trubky. Poté se proplétám mezi lidmi, kteří, courajíc se od nejbližšího parkoviště na konci Strašic, jsou i v malých skupinkách schopni zablokovat 8 m širokou silnici. Strašicemi projíždím k pile. Na křižovatce se silnicí 117 pokračuji rovně, chvíli stoupám po modré. Tam, kde se odděluje od CT 3, odbočuji doprava na cestu, která je podle mapy asfaltová, ale ve skutečnosti spíše zarostlá lesní cesta (tím lépe). Stoupám k Bábovce, na závěr je to poměrně nepříjemný kopec.

Pod Bábovkou sjíždím k Pytlácké rokli, pak zelená odbočuje doleva, ale já sjíždím na sever k Hůrkám pod Vysokou lávkou. Na její severní straně musím sjet na malinkou lesní pěšinu, kterou se díky bohu dostanu k silničce nad Hůrkami. Spíše strání než přímo po červené stoupám pod Žďár, poté neznačenou cestou pod elektrickým vedením sjíždím k CT 2157. U Střelnice odbočuji doprava na červenou, po které sjedu rozbitou polní cestou do Rokycan. Přes centrum pokračuji ke Šťáhlavské cestě, za tratí odbočuji do ulice K Trhovce. Na jejím konci začíná polní cesta, která by snad mohla vést k hájovně Čílina. No, je to nějak přes louku, pak po malé nevýrazné pěšince k lesu, pak na kraji lesa, kde už to opravdu vypadá, že skončím v pralese. Možná díky těžbě, možná se to tam opravdu projet dá, každopádně jsem se vyloupnul skutečně u té hájovny, neuvěřitelné! Po zarostlé lesní cestě podél dálnice projíždím k rozcestí Čílinské polesí. Dlouho jsem tu nejel, docela se to tu změnilo, ale nějaký traktor tu projel evidentně.

Z Čílinského polesí pokračuji přes dálniční exit 67, kde se teda maká a přímo zde podél cesty je skládka materiálu a velký provoz stavebních strojů. Všude sucho, takže prach se táhne daleko. Vždy se tak nějak žinýruju vjet na ten dálniční nájezd, ale ona z něj vede polní cesta k Pohodnici... Někdo si z ní udělal skládku, takže až k závoře jedu po stavebním odpadu, pak už je to lepší. Až u lesa odbočuji vpravo a znovu podél dálnice po obslužné cestě jedu ke sjezdu z přivaděče do Kyšic. Cesta vede chvíli pod silnicí, pak prudce stoupá nad ni, takže je to ještě docela makačka na závěr. Zátiší míjím lesní pěšinkou a dost ztuha se tak dostávám k zelené turistické trase. Přes polesí V Pytli rychle sjíždím k Tescu a pak na Švabiny. Myslel jsem, že na Letné nad čerpací stanicí projedu lesíkem na Rokycanskou. To není možné, tak jsem se tam ještě zamotal a pak se vracím kolem autosalonu na ulici. Do Záhorska se vracím kolem Prazdroje, Rychtářky, k Lochotínské lávce a pak přes Rondel.

Dobré, nakonec 123 km, ale jelo se mi dobře, Brdy vyhnaly nastoupané metry téměř ke 2000, ale to vlastně není až tak moc. Naopak průměrná rychlost 19,6 km/h je poměrně na slušné úrovni. 

Ševčinský důl, hornické muzeum v Příbrami

Ševčinský důl, hornické muzeum v Příbrami

Ševčinský důl, hornické muzeum v Příbrami

Skalka Kazatelna, CHKO Brdy

Zámek Manětín

22. 9. 2021

82 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1250 m

Terén: Polní a lesní cesty, singly, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Košutecké jezírko - Sytná - po modré Pod Krkavcem - Příšov - Kokořov - po zelené Doubrava - Tlucná - Horní Bělá - Dolní Bělá - Líté - PP Manětínská - Libenov - Radějov - Lipí - po zelené zámek Manětín - po místní červené Vomastkův vrch, Lipí, Na Kamenici, Libenov - Kostelík - Zahrádka - lom Zahrádka - Radimovice - Všeruby - Hunčice - Košetice - po modré Čemíny - Komberk - po zelené Dolní Vlkýš, Malesice, Radčice, Čertova kazatelna - Zoo Plzeň - Pod Záhorskem

 

 

Abych si splnil předsevzetí, že na konci září bych měl mít najeto 3500 km, musím trochu zabrat, vyjedu tedy dnes po práci o trochu dřív, ve dvě hodiny, abych stihl dojet do Manětína k zámku. Stoupám Kotíkovskou ulicí ke Košuteckému jezírku, od konečné autobusů na Košutce pokračuji k Sytné, v lese končí stoupání a po modré nad Chotíkovem na kraji lesa mířím pod Krkavec. Cesta se postupně trochu horší, ale to nevadí, lesní cesty jsou nejlepší. Kousek za rozcestím Pod Krkavcem odbočuji znovu doleva na polní cestu, zhruba směrem k pískovému lomu. Na dalším rozcestí odbočuji doprava na cestu do Ledec, na louce pod lomem ale pokračuje vlevo k lesu nevýrazná cesta, kudy se dá projet až do Příšova. Stoupám vsí k cestě do Žilova, ale na kraji lesa odbočuji po zelené směrem na Kokořov. Protože ovšem nemám rád pěšinu ztrácející se před Kokořovem někde na hranici lesa a pole, projíždím lesem po lepší lesní cestě blíže kaolinovému Dolu Nevřeň. Kokořov je v údolíčku, proto z něj táhle stoupám po zelené přes silnici Tatiná-Nekmíř a dále k rozcestí Doubrava. V Tlucné projíždím kolem rybníčku a bohužel jsem minul NS Stezka Hornobělskem. V některých mapách je zakreslena, v některých ne, možná v terénu ani není vyznačena. Do Horní Bělé jsem tedy nakonec jel po silnici (CT 35) proti silnému větru.

Z Horní do Dolní Bělé se celkem logicky sjíždí, a protože mám cestu dalekou, raději neriskuji a do Lítého jedu po silnici, nikdo tu nejezdí a pěkně se kroutí nad Bělou, tak to není tak hrozné. V Lítém chci odbočit vlevo u úřadu, jenže to nějak nemohu trefit, nakonec ta správná odbočka je až ta třetí, k chatám na Smouhách. Ještě před nimi na kraji lesa na hranici PP Manětínská ovšem sjíždím na nezpevněnou cestu mírně vpravo. Té se taky bojím, ale je sjízdná a zanedlouho ústí na větší severozápadní cestu směřující k Libenovu. Chtěl bych nicméně vyjet u odbočky z CT 2262 na Baroko II. Mám dvě možnosti, zvolil jsem tu, která mě navede přímo na to správné rozcestí. Samozřejmě ačkoliv je jak jedna, tak druhá cesta vyznačena jako stejně malá, ta, kterou jsem vybral, je téměř nesjízdná, zatímco ta předchozí byla projetá lesní technikou👌

Baroko II je klasika, značka tu a tam někde za rozcestím, už se ani nerozčiluji, tak to prostě je, že tahle "cyklotrasa" je k ničemu. Nejprve s radostí sjíždím k Radějovu, trochu ale zaváhám na louce, kde se cesta téměř ztrácí. Kupodivu jsem ale jel správně, už po asfaltce ještě kousek sjíždím k Hájovně Lipí, kde odbočuji do kopce na zelenou. Přeci nepojedu do Manětína po silnici, ne... Projedu Lipí a pokračuji po kraji louky na sever. Moc dobře takové cesty znám, někam nepozorovaně uhnou a já nevědomky jedu do pekel. Mám tedy oči otevřené a bedlivě sleduji, kudy kam. I tak jsem sjel ze zelené, takže celou rozlehlou louku objíždím, vracím se na trasu a až poté sjíždím do údolí Kačiny. Zelená by měla pokračovat na sever, ale přes pole, které je právě zorané. Naštěstí to lze objet podél lesa. To už je ve stoupání k Vomastkovu vrchu. Hezkým singlem se pak krátce sjíždí do Manětína. Zámek ovšem z vršku bohužel vidět nebyl, to až z liduprázdného parku.

Dlouho se nezdržuji, obhlídnu krásné centrum městečka a vyrážím na cestu zpět po místní červené značce. Ta je celkem dobře značena, beztak na Vomastkův vrch kromě zelené, po které jsem sem sjel, vede jen jedna další cesta-silnička, která se pak stáčí na západ, já ale odbočuji vlevo a za bývalou přistávací plochou začínám sjíždět znovu ke Kačině. Od potoka je stoupání lesem výživné a ani před Lipím to není žádný med, travnatá cesta bere z kol hodně energie. Z Lipí místní červená trasa pokračuje po polní cestě k lesu na jih. Měl jsem strach, že tu budu nepříjemně stoupat, protože musím přes Manětínskou. To mě čeká až za chvíli, zatím se jede dobře. Na rozcestí V Dubech je studánka, kolem které je prudká zatáčka překonávající Malý potok s malebným údolíčkem. Tady už se začíná stoupat, o půl kilometru dál pak vjíždím na asfaltku, kde táhlé stoupání pokračuje. Konečně ve správném směru na jih.

 

Znovu jsem u Libenova v 600 m n. m. a protože mě nebaví ty rovinky na CT 35, jedu pro změnu po cestě blíže k vrchu Lom. Asi za kilometr a půl se ale vracím na značenou cyklotrasu a přes údolí Bělé pokračuji k rozcestí Kostelík. U Frantška pak nevyberu žádnou ze 3 značených cest, nýbrž tu zbylou mírně vpravo. Měla by mě bez problémů dovést do Zahrádek. Dal jsem si velký pozor, abych jel dle mapy po té největší cestě, abych předešel problémům. No, tak tahle cesta, vyznačená velikostí malé asfaltky, se brzy změnila v kančí stezku a na konci lesa úplně skončila. Ještě štěstí, že pole k Zahrádkám šlo přejet.

Ze Zahrádek mi to nedá, pamatuju si, že jsem kdysi lomem projel a dnes to prostě musím zkusit. Po silničce ke Zlatému rybníku je to proti nepříjemnému větru, branou do lomu bohužel teď vjet nemůžu, zrovna tu odjíždí nějaký zaměstnanec, zkouším to tedy kolem chat a na druhý pokus trefím nadějnou cestu pod výsypkou. Modlím se, aby neskončila za kilometr. Naštěstí tot tu lidé používají a projet se dá překvapivě dobře nad Zlatým potokem na jižní stranu lomu. K Březovému vrchu se mi jede hned veseleji, i když si nejsem úplně jistý, že mám ideální směr. Nakonec si to ale musím pochválit. K CT 2293 jsem se připojil nad Radimovicemi.

Měl jsem v plánu jet přes Hunčice, jenže cesty kolem bývalého letiště jsou takové nějaké...no vedou přes pastvu a zemědělské družstvo, kde je třeba překonávat ohradníky. Asi to za to nestojí, další variantou je varská silnice a to nepřipadá v úvahu. Objedu to tedy přes Všeruby kolem Tůní na Zlatém potoce. Zde je to ještě rychlé, jede se z kopce, ale ze Všerub musím vystoupat zpět k hlavní silnici, přitom se ještě vzdálit od cíle. Jako mohl jsem jet po modré rovnou do Košetic, ale tam jsem jel nedávno, takže prostě za každou cenu musím do Hunčic😁, za nimiž v zatáčce za Košetickým potokem odbočuji vlevo na rozbitou polní cestu a stoupám k lesíku. Na kopečku pak odbočuji doleva na neznačenou cestu do Košetic. Tady to odsýpá, jede se pěkně z kopce. Do Čemín pokračuji známou pěknou nezpevněnou cestou po modré podél Čemínského potoka.

Po červené do Kůští se mi nechce stoupat, tak dnes jedu do Komberka po silnici. Za ním odbočuji na zelenou, kde je v kopci do Dolního Vlkýše opravená cesta obrovským množstvím štěrku. Jede se tu líp, stoupání tolik nebolí. Z Vlkýše pak po silnici sjíždím do Malesic a hrdě po singlu přes kopec po zelené pokračuji ke kapli panny Marie Pomocné. Zelenou využiji ještě cestou nad pískovcovými útesy kolem Čertovy kazatelny. Naštěstí k nim lze pořád projet přes stavbu západního obchvatu. Pod Zámečkem sjíždím na silnici a do Záhorska se vracím kolem zoologické zahrady a přes Lochotínský park.

Celkem 82 km za skoro přesně 4 hodiny, z čehož vyplývá průměrná rychlost 20 km/h. To mi nepřijde špatné, jelikož cestou bylo mnoho pomalých nezpevněných úseků a navíc jsem nastoupal přes 1200 výškových metrů.

 

Zámek Manětín

Zámek Manětín

Sv. Blažej u Starého Plzence

20. 9. 2021

52 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Lesní cesty, štěrkové cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Kilometrovka - Kalikovský mlýn - Na Hvězdě - Doudlevce - Památník obětem zla - Vokounova lávka - Hradiště - po NS Údolím Úhlavy Radobyčice - podél Úhlavy Útušice - Štěnovice - Štěnovický lom - Štěnovický vrch - nad Nebílovským Borkem Losiná - Andrejšky - po NS Staroplzenecká sv. Blažej - po žluté Merfánka, Na Pohodnici - po zelené V Zátiší, V Pytli, Švábiny - Lobzy - Lobezský park - Prazdroj - Pod Záhorskem

 

 

Jako bylo jasný, že jak se krátí den, hrozí můj pozdní návrat, takže světla jsem měl, ale přesto nechápu, proč mi trvalo 3 hodiny čistého času ujet něco přes 50 km. Jel jsem totiž jen za humny. Pěkně kolem Lochotínského pavilonu přes parčík do Kilometrovky, kolem Kalikovského mlýna projet hustým provozem k Husovo náměstí a pak dlouhým táhlým stoupáním kolem areálu bývalé Škody k náměstí Českých bratří a znovu do kopce přes Hvězdu na Bory. Z Bor sjíždím Samaritskou ulicí do Doudlevec. Opět jedu podél zdi bývalé i současné Škody a Vinohradskou ulicí projedu k nenápadné cestě vedoucí k Radbuze. Po podmáčené polní cestě míjím soutok Úhlavy s Radbuzou a podjíždím Tyršův most. Jen co najdu pěšinku, kterou se dostanu nahoru na něj, tak odbočuji a pokračuji na druhý břeh.

 

Ze silnice unikám hned, odbočuji doleva směrem k Památníku obětem zla. Třezalkovou ulicí projedu na louky v říční nivě. Opět musím podjet most, tentokrát tedy Vokounovu lávku a dojet na cestu vedoucí přes ni. Na druhém břehu v první zatáčce před stoupáním odbočuji vpravo na pěšinku, která tam zdánlivě ani není. Podél Úhlavy se dá po břehu, přes skalky a krátkým úzkým siglem dostat do Hradiště. Dále jedu po asfaltové dálnici po NS Údolím Úhlavy do Radobyčic. Z Radobyčic mám rád cestu nad řekou kolem chat, poslední chata ale byla vždy kritická, kuny na plot připravené k oplocení, projíždí se přímo pod verandou chaty. Letos nebo teď momentálně je ale prošlapaná cesta nad soukromým pozemkem, tak to je pak jiná, s tím nemám problém, vystoupat si k poli a projet na louky před dálnicí tudy. Jede se tu parádně, dvě cesty, jedna od řeky, druhá podél pole se spojí v jednu, která vás svede do stoupání na západ. Hned jsem ale odbočil přes potůček vlevo, abych projel přímo pod dálničním mostem na kraj Útušic.

 

Přes údolíčko Útušického potoka projíždím k silnici na Štěnovice. Ve Štěnovicích stoupám nejprve kolm lidového domu a pak kolem hasičárny ke Štěnovickým lomům. Stoupání je výživné a u lomů nekončí, vychutnám si to až na Štěnovický vrch. Vím, že se tudy někudy jede Losinský triatlon, chtěl bych projet v protisměru jeho trasy do Losiné. Samozřejmě to obtížně trefuji, ale aspoň k chatám Pod Cihelnou jsem to nasměroval dobře, poté stoupám vymletou lesní cestou ke Štěnovickému Borku, ale je mi jasné, že se musím stočit na východ, což jsem provedl na kraji lesa. Bohužel cesta je zoraná nebo tu nikdy ani nebyla, zkouším tedy zajet víc do lesa, ale ani to není správně, klesám moc dlouho zpátky na sever, to je špatně. Vracím se tedy kajícně zpět a už to budu drtit po vyschlém extra prašném kraji pole nad Nebílovský Borek, dokud se nenapojím na cestu. Jasně že jsem se pak zorientoval na cestě, která vede od losinské čističky. Nesjíždím ale po ní, odbočuji znovu na východ podél lesa, kde už cesta je. Místy se noří trochu víc do lesa, ale zkrátka se po ní dostanu konečně až k samotě Pod Dubem. Po poli pak projedu k fotbalovému hřišti v Losiné, kterou projíždím do severní části pod Radyní.

 

Lesní cestou projíždím k Andrejškám, je tu ale neskutečný bordel po těžbě a nějaký klacek mi v malé rychlosti dokázal nějak nepochopitelně ohnout patku přehazovačky. Ty nízké rychlosti mi nějak nesvědčí... Ručně jsem to nějak narovnal a po NS Staroplzenecká sjíždím kolem Andrejšek na kraj Plzence. Tudy, stále po značené stezce, se dostávám za silnicí na Plzeň k viaduktu pod tratí a hned za ním odbočuji na zarostlou pěšinku ke sv. Blažeji. Stával zde kostel, stále je tu vymezený prostor kruhem stromů, ale zbyla tu jen socha sv. Blažeje. Kousek se vracím, abych projel na cestu vedoucí do Luční ulice. Projíždím celým Starým Plzencem až na Malou Stranu, po rozbité kamenité stezce stoupám po žluté ke křížku sv. Marka. Zde žlutá odbočuje. Polovinu letošního roku tady byla pěšina pod vodou, dnes je tu prašno, ani kapička. Někdo to zde tu a tam proseká, to je skvělé, takže se dá projet a vystoupat pod Stradiště, kde začíná větší cesta. K Merfánce už to pak proto jede rychle. Akorát padá tma. Po silnici k dálnici to tolik nevadí, pak podél solárního parku je ještě taky asfaltová cesta, ale pak lesem k Pohodnici je to už horší. I tak je tento úsek zábavný...

 

Na Pohodnici přehazuji výhybku na zelenou turistickou trasu, k Zátiší by to jelo celkem rychle, ale ne za takového šera. Pak překonám silnici, kus musím horší lesní pěšinkou a pak když překonám cestu zprasenou bezohlednou těžbou, začíná štěrková cesta a už to valím k Tescu a ke Švabinám. Přes pole do Lobez se nedá jet, mířím tedy ulicí Na Terasách na Letnou a podél lesíka a nad chatami projíždím právě do Lobez. Někudy se složitě motám přes sídliště ke kostelu sv. Martina. Pak už podjíždím Lobezský park k Úslavě. Nijak to dále nezdržuji a do Záhorska se vracím po Rokycanské, kolem Prazdroje, Tyršovou ulicí k Lochotínské lávce a pak po Karlovarské přes Rondel. Jen necelých 52 km, ale tři hodiny jízdy, 17,2 km/h. Výlet to byl ale jinak pěkný, po nezpevněných cestách s převýšením 750 m😊

 

 

 

Sv. Blažej u Starého Plzence