neděle 21. února 2021

Holý vrch, Chlum

13. 11. 2020
44 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 600 m
Terén: Lesní cesty, singly
 
 
Plzeň-Pod Záhorskem - Luční ulice - Zadní Roudná - Jateční ulice - u sv. Jiří - po červené Chlum, Bukovec, Holý vrch, Zábělá-lesovna - vyhlídka Kozí bouda - po žluté Zábělá-rokle - po zelené Dolanský most - po modré Chrást - NS Chrást - po CT 2159 Nová Huť, Horomyslice - Ejpovické útesy - vodní tunely Klabava - po žluté Ejpovice, Na Pohodnici - po zelené Zátiší, V Pytli - Letkov - Ve Višňovce - Božkov - po NS Údolím Úslavy Lopatárna - Jateční ulice - Roudná - Pod Záhorskem
 
Jak byl začátek podzimu studený, teď je naopak teplý listopad a slunce mě vytáhlo na projížďku po bližším okolí Plzně. Ze Záhorska jedu kolem pramenů k polní cestě za Černou ovcí do Luční ulice a pokračuji po NS Údolím Berounky na Zadní Roudnou, kde jsou omezené stavební práce a už se dá projet pod železničním mostem. Přes řeku musím po Jateční ulici, ale brzy odbočuji vlevo k lávce přes Úslavu a ke sv. Jiří. Lehce stoupám k ústí železničních tunelů, do náročnějšího stoupání se pouštím po červené mimo zpevněnou cestu. K vrcholu Chlumu to pochopitelně poměrně prudce stoupá, ale jedná se o hezkou cestu😊

Ještě zajímavější je singl do Bukovce, nicméně chce to jet opatrně a za každým stromem očekávat turisty. V Bukovci je třeba dvakrát podjet (bývalou) trať a hned za druhým viaduktem je cesta vlevo, kde vás brzy čeká opravdu prudké stoupání. Krátce na to je však odbočka k vyhlídce Holý vrch, mému dnešnímu cíli, kde by měl být dobrý rozhled, protože už je opadané listí.

Cesta se srovnává a na rozcestí Zábělá-lesovna opouštím červenou turistickou značku, začínám klesat vlevo k podjezdu po kamenité široké cestě. Odtud se vlastně zdánlivě vracím na Bukovec, ale jen krátce. Žlutá značka se hned odklání od zelené. V současné době není poznat vyšlapaná pěšinka a tak je poměrně těžké určit správný směr. Asi se tu nedá úplně zabloudit, takže mířím tam, kde tuším dle mapy ostroh nad řekou. I zde na "Kozí boudě" je krásný výhled na meandr, odpoledne bohužel vždy proti slunci...

V dalším úseku opět několikrát ztrácím ne moc značenou žlutou trasu, ale není to tak daleko k zelené, kterou znám velmi dobře. Táhne se ve stráni nad řekou a je to nejzábavnější singl v širokém okolí.

Vyjíždím u Dolanského mostu, asi 200 m po silnici na Chrást, pak odbočuji vlevo k tábořišti, odkud stoupá modrá značka k Chrástu. Když se vyškrábu nahoru, jede se přes pole. Protože chci využít NS Chrást vedoucí ze severu města, jedu ulicemi až k vlakové zastávce a na konec obce na Smědčice. Zde v zatáčce jsem zkusil podél plotu projet do Luční ulice a pak už se těším z krásného singlu ve stráni nad řekou Klabavou. Vyjíždím v ulici Pod Školou a navazuji tak plynule na CT 2195 do Nové Hutě. Zpestřením na kraji vesnice je brod přes řeku, který je v případě nutnosti možný objet po lávce. Hezká cesta se pak vlní údolím Klabavy na jejím pravém břehu až do Horomyslic ke golfovému hřišti. Bohužel se musí skrz areál po asfaltu, dříve tu oficiálně vedla cyklotrasa, přičemž bylo možné tu a tam vykouknout skrz stromy na Ejpovické jezírko a útesy. Dnes je právě kvůli golfu CT 2159 vedena přes kopec.

A za útesy už na žluté turistické značce je další zajímavost, a sice vodní tunely Klabava. Také bohužel už v nepůvodním stavu. Lávkou přejíždím na levý břeh řeky a pokračuji do Ejpovic po žluté. Stoupám vsí kolem skládky, na bývalou pražskou silnici a nad Kyšicemi k lávce přes přivaděč, až k Pohodnici.

Za Pohodnicí mě čeká stará známá lesní cesta k samotě Zátiší, kde musím překonat frekventovanou silnici z Letkova do Kyšic. Nechce se mi jet ale přímo na Švabiny, tak se zkouším dostat zase jednou lesem do oblasti V Pytli. A zase mě to vyneslo někam pryč, až na kraj Letkova. K Pytli tedy pokračuji podél Božkovského potoka a do Božkova, do ulice Ve Višňovce dojedu z jižní strany bývalé skládky popela. Za Božkovem pokračuji po NS Údolím Úslavy po pravém břehu kolem střelnice, přes Lobzy, pod mostem na Rokycanské a vyjíždím až u vstupu na Lopatárnu.

Do Záhorska se vracím Chrásteckou ulicí, opět kolem Masarykova mostu Jateční ulicí a ulicí Na Roudné. Teď už vím, že letos ty 4000 km za sezonu zvládnu, dnes přibylo 44 km průměrnou rychlostí 19,5 km/h.
 
   
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Rozhledna Chlum, Plzeň

Vyhlídka Holý vrch nad Berounkou, Bukovec u Plzně



 
 
 

středa 10. února 2021

Újezd nade Mží, jámy Jan a Haspl Schacht

12. 11. 2020
55 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 750 m
Terén: Lesní cesty
 
Plzeň-Pod Záhorskem - rondel - Ke Slonům - zoo - Křimice - U Brůdku - Pekelný rybník - Vejprnice - po modré Tlučná - Nýřany - Kamenný Újezd - bývalá jáma Jan a Haspl Schacht - U Maška - Doubrava - Plešnice - hráz Hracholusky - po červené Újezd nade Mží, U Obrázku, Čemíny, Kůští, Chotíkov - Sytná - sportovní střelnice - Bolevec - Zavadilka - Pod Záhorskem
 
 
Další ze série pozdně podzimních výletu je na řadě, už to bude více o preferenci zpevněných cest, ale přecijen i dnes se podívám do terénu. Ze Záhorska vyjíždím přes rondel do ulice Ke Slonům, kudy projíždím alejí k zoologické zahradě. Přes lávku k NS Údolím Mže se dostávám do luk před Křimicemi a cestu si zpestřuji přes louku kolem zahrad v ulici Plzeňská. Přejedu Chebskou ulici, pak přes Regensburskou po mostě, který spojuje Vojanovu ulici a V Dolově a pak k CT 2151, která mě dovede ke Brůdku. 

Po nové cyklotrase podél Vejprnického potoka mířím k Pekelnému rybníku, pak podjedu trať a jižní částí Vejprnic projíždím k modré turistické značce. Po té už se dostávám na dohled Tlučné. Vypadalo to, že se dá projet podél trati do vsi celkem dobře. Ukázalo se, že to není nic moc, ale nakonec se podařilo. Za Tlučnou vyjíždím kolem fotbalového hřiště do lesa, že snad projedu podél trati k Nýřanům. To se mi nepovedlo, cesta mě svedla zpět na konec Pankrácké ulice, na kterou za hlavní silnicí navazuje polní cesta kolem průmyslového areálu. Bahnitou cestou se tudy dostanu do Kamenného Újezdu. Chtěl jsem pokračovat po žluté na severozápad, ale netrefil jsem správnou odbočku a stoupal směrem k Pankráci. Díky tomu jsem ale vlastně objevil novou cestu podél lesa kolem bývalé důlní jámy Jan. Tady ještě v mapě nacházím vyznačenou malinkou pěšinu. Ve skutečnosti je tu pěkná lesní cesta. Jak to ale bude dál, kde už podle mapy nic není?

Jedna cesta odbočuje na sever, tam nepotřebuji. Proto pokračuji na západ, kam rovněž vede cesta a dokonce za chvilku objevuji další důlní pozůstatky, jámu Haspl Schacht. Na žlutou zanedlouho narazím, ale jedu po ní nakonec jen krátký úsek kolem rozcestí U Maška. Ona totiž odbočuje na Harabasku, já ale chci do Kníjí. Opět tu situace v mapě neodpovídá situaci v terénu, tak jedu zkrátka pokud možno ve směru po cestě, která se nabízí. Nevím, jestli jsem nějakou nenápadnou pěšinku přehlédl, mohlo se stát, protože tu probíhala těžba a vše je tu rozježděné. Každopádně jsem bohužel sjel úplně na východ na dohled k Doubravě. Moc to ale nedává smysl, jediná cesta měla vést do Kníjí, místo toho jediná směřovala sem. Pravda, postupně se ztrácela a nakonec jsem musel jet asi 500 m po promočeném zoraném poli, takže netrvalo dlouho, a kola se mi přes nánosy bahna sotva protáčela v rámu. No a když jsem vyjel na silnici, netušil jsem, kde se nacházím.

Pár kilometrů po silničce (CT 2300) do Plešnice jsem tedy shazoval kila horniny. Když jsem trochu kolo odlehčil, opět mě srdce táhlo mimo zpevněnou cestu k chatám nad Hracholuským potokem. Bál jsem se toho, ale dopadlo to dobře, projel jsem ke Mži. Zde je třeba ještě dojet pod hráz na lávku po zelené turistické značce. Na rozcestí Přehrada Hracholusky jsem ji vyměnil za červenou, po které stoupám do Újezdu nade Mží. Kupodivu není ten kopec tak dramatický, jak jsem čekal, ale výživný je. Aspoň se zahřeju. V Újezdě je skromný zámek a hezká náves, jinak nic zvláštního. Následuje táhle stoupání po louce proti větru kolem podivného hospodářství k rozcestí U Obrázku. Opět následuje jen krátký úsek po silnici a zpět do bahýnka na pěšince podél pole do Čemín. Už vím, jak to tu vypadá, jel jsem zde předevčírem a nevyplatí se mi jet jinudy.

Z Čemín, stále po červené, stoupám nad Kůští. Přímo ve vsi zase výšku ztrácím a tak mě čeká předposlední kopec před cílem, ke spalovně. Jede se tu dobře, vlastně i po polní cestě do Chotíkova. Celým Chotíkovem projíždím po CT 2295 a až pod Štuperkem mířím po staré, dnes slepé silnici, z níž se dá odbočit do lesa a projet k Sytné zábavněji, než po asfaltce na cyklotrase. Rozhodl jsem se, že domů se vrátím přes střelnici, tak mířím jednou z mnoha lesních cestiček na východ do Rabštejnské ulice, ke konečné tramvaje na Košutce, přes Bolevec na Zavadilku a pak kolem nemocnice do Záhorska.

Noo, vlastně jsem toho po asfaltu tolik nenajezdil, to je dobré na polovinu listopadu. A těší mě, že jsem objevil zase nějaká nová místa a cesty. Ještěže ty mapy nejsou tak dokonalé, to přináší cestou někdy i příjemná překvapení😊 Průměrná rychlost 18,6 km/h.
 
 

Zámecký statek Újezd nade Mží


 
 
 

úterý 2. února 2021

Lom Hradišťský vrch

10. 11. 2020
88 km
 
Náročnost: Velká
Převýšení: 1300 m
Terén: Asfaltky, polní cesty
 
Plzeň-Pod Záhorskem - Radčice - Malesice - Dolní Vlkýš - Komberk - Čemíny - po červené U Obrázku - Lipno - Luhov - Čerňovice - Trpísty - Sviňomazy - Rochlov - Bezemín - Okrouhlé Hradiště - Hradišťský vrch - Východní brána - Hadovka - Šipín - Rozněvice - Krukanice - Pernarec - Březí - Náklov - Líšťany - Hunčice - Všeruby - po CT 2293 Nevřeň, Příšov - Pod Krkavcem - po modré Košutka - Kotíkovská - Pod Záhorskem
 
 
Už je začátek listopadu a dlouhé období inverzí působí zimu v nížinách, tak zkusím, jestli bude trochu sluníčka aspoň nad 600 m n. m. Už delší dobu jsem hledal chvíli, kdy budu mít čas dojet až ke Konstantinovým Lázním na Hradišťský vrch. Tak dnes to zkusím. Všude je hodně bahna, ani mě nebude mrzet, že to bude dost po asfaltu.

Ze Záhorska ted jedu kolem zoologické zahrady po silnici do Radčic. Karanténa, omezení před Radčicemi, hnusné počasí=malý provoz. Z Radčic vyrážím po zelené, následně využívám do Malesic cyklotrasu. Do Vlkýše se zahřívám v kopci po nefrekventované silnici, je totiž vlastně slepá, končí ve vsi. Pokračuji sjezdem po zelené do Komberku. Poté už je to jen kousek do Čemín. Po červené se trochu bojím jet, obvykle není zrovna moc průjezdná po poli. A začíná to už na výjezdu z vesnice. Hluboké vyjeté koleje bahna se pokouším objet po mezi, naštěstí pak nějaká pěšina úvozem na kraji pole vede. Vyjíždím na silnici nad Touškovem, po které pokračuji do Písku. Tady už jsem nějakých 450 m n. m., slunce ale ani neprosvítá skrz mraky a začalo tu foukat.

Projíždím Lipnem vlnící se krajinou, odbočuji vlevo na Luhov, kde znovu odbočuji vlevo a přes údolí Žebráckého potoka kolem Rasovny mířím do Čerňovic. Zde na konci návsi vyjíždím do kopečka na sever, kudy se dá projet nad údolím Úterského potoka k silnici z Pernarce. Po CT 2295 vedoucí po silnici II. třídy sjíždím právě k Úterskému potoku. Pochopitelně následuje dlouhé stoupání do Trpíst. CT 2214 mi trochu usnadňuje orientaci cestou do Sviňomaz. Následuje celkem významné klesání ke Kozolupskému potoku, hned za ním na rozcestí se vydávám vlevo do překvapivě příjemného stoupání k Rochlovu. Tady už cítím opravdový venkov, hezké louky a pole všude kolem, navazující lesy, paráda😊 Po CT 306 pokračuji do Bezemína, kde se silnice stáčí na sever do posledního úseku před cílem. Přehlédl jsem v mapě, že ještě musím sjet k Hadovce, to znamená jedno stoupání od ní navíc. Na následující křižovatce odbočuji vlevo, jedu skrz Okrouhlé Hradiště, stále stoupám, ale opravdu to nevypadá, že se dostanu nad mraky. Naopak zapínám světla...

Silnice objíždí na úpatí Hradišťský kopec až na jeho západ téměř na dohled Konstantinovým Lázním. Dnes je ale viditelnost leda tak na vlastní řidítka. Ze silnice sjíždím doprava podle značky na koupaliště😀 Jsem vlastně rád, že jedu do kopce, že se zahřeju. Několikrát je tu oznámení o soukromém pozemku, ale to je zřejmě důležité pro letní návštěvníky, že mají zaplatit za parkování. Dnes mohu projet zcela podle libosti, jsem tu sám. Zanedlouho se tedy dostávám k lomu Hradišťský vrch. I v mlze má velké kouzlo. Rozhled však není, tak nevidím tak jasně, že pokud chci pokračovat na vrchol, skutečně se musím vrátit ke vstupu a vyjet po zelené. V lese na Hradišťském kopci je to teď skutečně magické jak v nějakém skotském lese. Lesní cestou pomalu začínám klesat, listí pod koly jen šustí (a taky teda klouže) a od Východní brány zkouším neznačenou cestu, která by měla vyústit na silnici. To se mi kupodivu daří, parádní technický sjezd. Počasí je však ještě horší, sjezdem ke křižovatce u Okrouhlého Hradiště pěkně mrznu. Odbočuji vlevo a tím stvrzuji počátek návratu domů.
 
Po CT 2206 sjíždím na dohled Gutštejnu k Hadovce (Dudákovskému mlýnu) a konečně v kopci k Šipínu se zahřívám. Osamělou silnicí Přes Rozněvice a údolíčko Křelovického potoka jedu do Krukanic. To je vlastně součást Pernarce. Za Pernarcem obvykle jezdím po zelené k Žebráckému mlýnu. Dnes však volím CT 2295 a tak poznávám novou cestu ve známém okolí. Projíždím Březí, jedu napříč údolím Žebráckého potoka a po dlouhé rovince se blížím k Náklovu. Přes ves projídžím do Líšťan, občerstvuji se u kostela a podobně jako v létě cestou z Hracholusek pokračuji přes Hunčice a karlovarskou státní silnici do sjezdu do Všerub.

To už sem vlastně co by kamenem dohodil do Plzně, CT 2293 do Nevřeně bohužel vede částí po frekventované silnici. Ve chvíli, kdy tam projíždím, to nicméně brzdí nějaký náklaďák, takže se vlastně držím tempa okolního provozu, dokud nedbočím zase na klidnější komunikaci. Ještě dva kilometry do Příšova, kde podél říčky Třemošná mířím k lesu, pak odbočuji do prudkého stoupání na pěšinku směřující k pískovému lomu. Ten objíždím ze severu a východu po lesní a polní cestě. Uprostřed polí nad Chotíkovem je třeba prudce odbočit vlevo a zamířit tak k rozcestí Pod Krkavcem. Modrá turistická značka částečně po technickém úseku, částečně po štěrkové cestě mě dovede nad Chotíkov a pak lesem na Košutku.

Kolem Malého i Velkého Košuteckého jezírka projíždím do Kotíkovské ulice a sjíždím zpět do Záhorska. Mlhy a zimy jsem si užil dnes dost na vzdálenosti 88 km. Průměrná rychlost 21,6 km/h odráží lehčí zvolený terén. Hradišťský vrch je pěkný, stálo to za to i přes tu nepřízeň počasí😊

 
Lom Hradišťský vrch - Okrouhlé Hradiště

Hradišťský kopec u Konstantinových Lázní