Klášter premonstrátů Teplá z Plzně na kole

115 km

31. 7. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1700 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Košutka - Sytná - po modré Pod Krkavcem - Příšov - Nevřeň - Telecí mlýn - Všeruby - rybníky na Zlatém potoce - Radimovice - Klenovice - Podmokly - Stříbrný mlýn - Liška - Čbán - Černý rybník - Melchiorova Huť - Karlův dvůr - Polínka - podél Dolského potoka Kamýček - Olešovice - Úterý - Obecní ryb. - Stěnská - Heřmanov - Ovčí dvůr - Ovčí ryb. - klášter Teplá - Křepkovice - po červené Loučský les - po zelené Loučky, Kamýk, Nový dvůr, Řešín - Bezdružice - Potín - Falkenštejn - po zelené Hlaváčkův mlýn - Pakoslav - Křelovice - Skupeč - Ničová - Líšťany - Košetice - po modré Čemíny - Kůští - po červené spalovna, Chotíkov - Chotíkovský les - Košutka - Košutecké jezírko - Pod Záhorskem

 

 

Ke klášteru Teplá jsme už v květnu vyrazili s Adamem, jenže prudké nenadálé ochlazení na cca 7°C nás cestou odradilo, takže jsme nedosáhli cíle. Dnes jsem jel sám, ale byl jsem úspěšný, počasí už přálo. Ze Záhorska stoupám přes Karlovarskou a nad ubytovnou, dříve Hotelem CD, projíždím do Kotíkovské. Touto ulicí vystoupám až na Košutku k novému kruhovému objezdu. V Úněšovské ulici se připojuji na CT 2151 a stoupám na Sytnou. Po modré pokračuji lesem po pěkných lesních cestách až k rozcestí Pod Krkavcem, poté objíždím pole k cestě vedoucí na Ledce. Z té na louce odbočuji vlevo a opět lesem projíždím do Příšova. Rozhodl jsem se, že tentokrát pojedu přes Nevřeň po silnici, kudy vede i CT 2293. Za Nevření se musíte vydat po frekventované silnici do kopce k Telecímu mlýnu - opuštěné drůbežárně. Zdálo se sice, že by se tam moholo dát projet po louce, ale já cestu nenašel, navíc je tam potok. Co mě ale velmi potěšilo, i když jsem to vyzkoušel naslepo, že od telecího mlýna lze projet do Všerub lesíkem a přes pole, moc hezká cesta... Následuje totiž další asfaltový úsek ze Všerub do Radimovic. Je to po malé silničce kolem rybníků na Zlatém potoce, od kterých se stoupá do Radimovic. Dříve běžná cesta do Klenovic je už několik let zahrazena za Zlatým potokem, musí se to tedy objet po nějakém náspu nebo valu, naštěstí se tudy ale projet nakonec dá, bez toho by vlastně celá oblast mezi karlovarskou hlavní silnicí a lome Zahrádka byla nepřístupná. A to by byla škoda, protože když projedete Klenovice k říčce Třemošná, využijete nádhernou cestu přes louky nad říčkou Třemošná. Je to sice do Podmokel asi jen kilometr, ale tu cestu si velice dobře pamatuji, právě proto, jak hezký prostředím se projíždí. Kousek kolem chat se jede po asfaltu, poté je cesta štěrková a motá se kolem rybníčků. Jsou tu nějaké cedule, nepřišlo mi že přímo historické, ale nějakých 15 let už na hrbu měly, které ukazovaly jakési cyklostrasy v okolí. Samozřejmě to vůbec neodpovídá aktuálnímu stavu, takže spíš pro pobavení. Nicméně čeho si lidé nevšímají, to je obvykle to nejlepší široko daleko. Lidé si tu snad ještě trochu váží přírody, ne jako v Plzni a okolí. 

Za rybníkem Hroznatán a Novým rybníkem křižuji silničku u Stříbrného mlýna a trochu s obavami se vydávám do stoupání k samotě Liška. V takových zapomenutých oblastech, jako je tato, jsou tenké přerušované cesty v mapě varováním. Tentokrát se ovšem jelo dobře, cestu mi zpestřil i nepojácný koloušek, nechal mě přiblížit se úplně k němu. On asi chudák neodhad, že nevyskočí na strmý sráz vedle cesty, tak mu nic jiného nezbývalo. Po tomto setkání jsem lesní kamenitou cestou šlapal dál vzhůru, dokud jsem nedojel ke statku. Cesty jsou tu trochu jinak než v mapě, takže jsem se samozřejmě nejprve vydal špatným směrem. Správně bylo vydat se po louce po stopách traktoru dál na sever k lesu u Malého Špičáku. Zde jsem skutečně trefil větší cestu, po které se už vydávám na západ ke Čbánu. Převážně se sjíždí, ale je třeba odbočit vpravo, kam vede větší cesta přes bezejmenný potůček a dovede vás až do vsi. za Čbánem k Černému rybníku je to jasné, ale protože jsem tu letos projížděl několikrát (Fanatik), tak vím, že kolem něj jsou cesty bídmné. Vydal jsem se tedy pokud možno po největší směrem k Melchiorově Huti. Oproti mapě je tu tak 10 cest navíc, takže orientovat se tu dá vážně špatně. Někudy nad (zde už spíš) potokem Třemošná jsem instinktivně projel až k rekreačnímu středisku a mohl se po asfaltu vydat výrazně vyšším tempem nahánět kilometry ke Karlovu dvoru, karlovarské státní silnici a části obce Polínka - Na Holé. Zde jsem sjel ze silnice a pokračoval polní cestou právě do Polínek. Tam jsem odbočil na slepou cestu do Kejšovic, ale než jsem přejel Dolský potok, odbočil jsem vlevo na slušnou cestu vedoucí údolím. Pochopitelně se cesta postupně zhoršovala, zvlášť na pravém břehu, kudy jsem je. Ale projet se dalo až k chatám v Kamýčku, odkud vedlo prudké sotupání do Olešovic. Jen jsem se vyhoupnul, už jsem zas sjížděl do Úterý. Krásná obec, kterou už jsem párkrát projížděl, tak se dnes nezdržuji a takovým úvozem stoupám k "Nové výstavbě". 

Rychle se občerstvuji a vydávám se na poslední úsek, ten, který vůbec neznám - jak bych také mohl, je to přes 45 km od Plzně. Kupodivu slušnou cestou postupně více a více stoupám, horní část Úterý jekolem 550 m n. m., k Obecnímu rybníku je to přes kopeček a pak na Stěnské, kde ústí cesta na silnici, jsem už 650 m n. m. Kus Špičáku o pár metrů dál je odtěžen, tak jsem si prohlédl nedávno opuštěný lom, ještě tu stojí nevyrabované stroje. Proti větru dupu do Heřmanova, za ním odbočuji vpravo k Ovčímu dvoru, za nímž se vydávám doleva, na sever po polní cestě. Lesem nadjíždím Ovčí rybník a pak objíždím po vnější straně celý areál kláštera, ještě ale musím kousek po silnici, než se dostanu k bráně do samotného klášteru premonstrátů Teplá. Tentokrát areál obdivuji z té správné strany, chvíli sedím u občerstvení a pak se vydávám na cestu zpátky.

Bylo a je moc příjemné, když se člověk vrací po větru, to je obvykle výhoda výletů s cílem západně od Plzně. Navíc jsem v 650 m n. m., takže pojedu nejen po větru, ale také celkově nutně z kopce😊 A hned po malé silničce lemované alejí do Křepkovic je to znát. Poté odbočuji po červené, kde je cesta poněkud náročnější, ale mě tohle baví. K památníku letců neodbočuji, naopak pokračuji k zelené, které se budu držet dlouho - přes Loučky, kousek po silnici, pak zas po nezpevněné cestě přes Kamýk do údolí Pstružího rybníku, od Nového dvora po zelené vystoupat k Řešínu a završil jsem to táhlým stoupáním po silnici do Bezdružic. Kupodivu jsem trefil správnou cestu a projel na kraji zástavby pod nádražím k Plzeňské ulici, kde jsem se připojil na NS Údolím Nezdického a Úterského potoka (a modrou a zelenou a CT 2214, aby toho náhodou nebylo málo). Do Potína se sjíždí hezkou nezpevněnou cestou, pak následuje malinká asfaltka po CT 2214 k silnici a Starému mlýnu na Úterském potoce. A tady už to znám, jednou jsem tu ujížděl dešti. Pod Falkenštejnem a stejnojmenným vodopádem, které si nechávám na jindy, pokračuji údolím po proudu. Už si nepamatuji, který úsek je špatný, tak jsme jel s mírnými obavami, nicméně ty se nepotvrdily, k Hlaváčkovu mlýnu jezdí i auta a pak už je to asi jen 200 m, než odbočím na louku, kde vede nevýrazná cesta vzhůru k nebi...a do Pakoslavi. Následuje jednoduchý přejezd přes kopec do Křelovic a do Skupče. Ve Skupči odbočuji vpravo a jedu pořád rovně za nosem, křižuji silnici do Pernarce a mířím po polní cestě do Ničové. Zvláštní je, že za ní je v mapě vyznačena silnice, ale je tam úplně normální polní cesta. Někdy ty mapy jsou vážně maotucí. Asfaltka vede až od Žebráckého potoka, odkud stoupám k Chrančovicím a pak už po rovině do Náklova. Klasicky zadem kolem obory mířím do Líšťan a pak odbočuji na konci vsi na polní cestu směrem ke Košeticím. Možností se tu nabízí více, já zvolil "horní" cestu, takže sjíždím do Košetic směrem od Hunčic. 

Dále je to klasika po modré parádní cestě do Čemín. A protože nějakou hlavu pomazanou napadlo vysypat červenou turistickou trasu k lesu štěrkem z náspu, od té doby je pěkně na hovno, tak jedu neznačenou cestou severně od vesnice a na červenou se připojuji až na kopci, kde je normální, nezpevněná, zkrátka v pořádku. Musím ještě sjet do Kůští, které je hluboko v údolí, takže ke spalovně si to zas vystoupám. V Chotíkově výšku opět ztrácím, abych se mohl pustit do posledního dnešního stoupání od hřbitova k Chotíkovskému lesu. Abych se tam dostal, musím ještě přes hlavní silnici a pak už stezkami lesem znovu přes Sytnou nad Globusem na Košutku. Sjídžím kolem Košuteckého jezírka a učiliště a protože není žádný provoz, k Lochotínskému pavilonku se pouštím po silnici... No to víte, že mi tam padla červené na tom zbytečném semaforu z ulice Boženy Němcové, to snad není pravda! To už jsem ale co by kamenem dohodil k domovu.

Krásný den s příjemným počasím, 115 km taky dobrý😀 Průměrná rychlost 19,9 km/h, to jsem se mohl pochlapit a dát přes těch 20, ale holt převýšení bylo kolem 1700 m, tak jsem se na víc nezmohl. 

 

 

 

Klášter Teplá

Klášter Teplá

Klášter Teplá

Klášter Teplá

Stříbrný mlýn - nebojácný kolouch

Krušné hory na kole - Jáchymov, Klínovec

55 km

24. 7. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1500 m

Terén: Lesní cesty

 

Abertamy - Východní Abertamy - Vršek - Skautský kříž - po žluté důl Eduard, Cihelna, Štola č. 1 - Šlikova věž - Freudenstein - Jáchymov - Suchá - po žluté Klínovec - po červené Neklid, Boží Dar - Tellerhäuser - po Kaffenberské cestě štola Johannes, Český mlýn - po CT 2004 Holubí skalky, Mílov - po CT 2004 Bludná - U Tetřeva - po zelené Abertamy

Po dlouhém výletu na Fláje jsem si v neděli připravil něco kratšího...až když jsem se vrátil s bolavými nohami, jsem si všiml, že jsem v nastoupaných metrech překonal hodnotu 1500😶 Takže to zas taková pohoda nebyla. Z Abertam vyrážím k Hřebečné do údolí Bystřice. Hned se zahřeju ve stoupání přes louku k Východním Abertamům. K CT 2002 nechci po silnici, takže jedu po cestě, kterou jsem projížděl v zimě na běžkách. No je to docela zarostlé, ale projet se dá a mám z toho větší radost, jen je to delší, dojel jsem vlastně až k Nové slatinské cestě. Od ní se tedy vracím k bývalému dolu Barbora. Po silnici projedu jen kolem kamenolomu a hned zas sjíždím na neznačenou cestu, která mě svede ke skautskému kříží nedaleko bývalého dolu a pracovního táboru Eliáš. Následuje úsek po žluté, k Horkému rybníku stoupám hezkým údolím, za ním mě čeká extrémně prudký výstup k dolu Eduard. To se v sedle nedalo. Nasedám tedy znovu na kolo a tak ještě mírně stoupám k Cihelně. Sjezd po žluté do Jáchymova je technicky náročný - kluzké kameny, místy potůček, prudký svah, zkrátka těžký terén. Po sjezdu nad dolem Svornost je krásná vyhlídka na Jáchymov. V západní stráni nad hlubokým údolím a Štolou č. 1 už to není daleko ke Šlikově věži a zřícenině hradu Freudenstein. Dále sjíždím k radnici a pak po NS O Radonu k lázním.

Zavzpomínat na staré časy jsem se rozhodl výjezdem na Suchou po zelené. Hned na začátku se vyskytl problém s nevyznačeným počátkem turistické trasy. Nakonec jsem se ale probojoval do lesa a stoupal extrémním kopcem vzhůru. Nebylo sice takové horko, ale jelo se tak ztěžka, že ze mě lilo. Kopec na hranici sjízdnosti, párkrát jsem si odpočinul, na jeden zátah bych to nedal. Pak už ale téměř nešlo nastoupit do pedálů. Dvakrát se křižuje trail Azur, samozřejmě lidé jedoucí shora absolutně nedávají pozor a ohledy, prostě jedou a nazdar nebo naopak stojí přes celou cestu. Naštěstí hned odbočuji na nefrekventovanou cestu nad Suchou, k bývalému skokanskému můstku. Kousek se dokonce sjíždí k obecními rybníčku, poté po žluté opět prudký nástup po rozvrtané cestě k Pašerácké cestě. Zde jsem to ještě vyjel, ale problémy jsem čekal v následujícím úseku k vrcholu Klínovce. To se potvrdilo, příliš prudký kopec ve spojení s kamenným korytem není úplně sjízdný. Všude v lese kolem trailů jsou vyježděné alternativní cesty. Příroda bezohledností lidí trpí, dříve klidný les se stal sjezdovkou pro ty, co vyjedou kopec lanovkou. V horní části už se zas dá jet, v protisměru potkávám docela dost turistů a na vrcholu je narváno - auty. Rychle tedy začínám sjíždět do nepřelidněných oblastí. Musím ještě prokličkovat mezi lidmi ve sjezdu po červené. U parkoviště většina lidí končí, dále vede nezpevněná pěšina. To zas baví mě, ale pořád tu nějací lidé jsou. Přecijen je to nejhezčí cesta přes Neklid a po sjezdovce k Božímu Daru. Míjím Boží vyhlídku a Boží Dar mám jako na dlani.

Za Božím Darem se vydávám po Ježíškově stezce k Tellerhäseru, tady je nutné se obrnit trpělivostí samozřejmě. Za Tellerhäserem v dlouhém sjezdu po Kaffenberské cestě nad štolou Johannes však už nepotkávám ani živáčka. Po hrubém asfaltu se jede jedna radost, až se nechce brzdit do zatáček. Nicméně auto sem tu a tam zabloudí. Po nějakých neskutečných 8 km sjezdu jsme se dostal pod 700 m n. m. a čeká mě o něco kratší stoupání po asfaltové cestě od Českého mlýna kolem Holubích skalek na Mílov. Nejede se zas tak špatně, chce to udržet tempo a mysl na výši😀 Zpět do nějakých 950 m n. m. ale vystoupat musím, takže je to zas prudší. Na Mílově je podle mě špatně označená ccyklotrasa, ukazatel ukazuje na jinou cestu, než kam vede. Nejel jsem tedy správnou alejí, ale o jednu východnější. Nijak zvlášť to nevadí, ale je to docela dost rozbitá a místy zarostlá lesní cesta. Mě to baví, ale každého by to nemuselo potěšit. Super je to pak kolem Kravího potoka, kde je cesta lepší a je tam dokonce brod. Krásné Háje s  říčkou Černou si užívám v jakémkoliv ročním období, vždy je to tu nádherné a bude i nadále, dokud se tedy nepostaví opodál nesmyslný pískový lom. Stoupání po CT 2004 ale tak příjemné pocity nepřináší, zvláště než se vjede do lesa má nepříjemný sklon a hrubý kamenitý povrch. Kolem dolu Zuzana už to ale jede a pak zbývá stoupání k Bludné. Na neříjemné lidi, co valí svoje zadky od auta zaparkovaného na louce u silnice k Červené jámě, nejsem zvědavý, takže odbočuji vpravo a jedu po cestě K Tetřevovi. Největší davy tedy míjím, dnes totiž svítí sluníčko, to vytáhne paty kde kdo. Po zelené pak už sjedu do Abertam a završím tak těch 55 km s převýšením, které mě tolik překvapilo.

Vyhlídka na Jáchymov nad dolem Svornost

Šlikova věž, Jáchymov

Zřícenina hradu Freudenstein, Jáchymov

Klínovec - rozhledna, vysílač a zřícenina hotelu

Krušné hory - Fláje

108 km

23. 7. 2022

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 2200 m

Terén: Štěrkové, lesní a asfaltové cesty

Hora Sv. Šebestiána - po červené Bezručovo údolí, Balzerův rybník, Hadinec, Nový dům - po žluté sv. Anna - Kamenná Hůrka - Zákoutí - po CT 3081 Pod Blahutovem, Rudolice - Eduardova skála - Sruby - po CT 23 Mikulice, Nová Ves v Horách - po NS Flájská hornatina Mníšek - po žluté Am Göhrener Tor - po červené Jelení hlava - po CT 23 přehrada Fláje, Fláje-hájovna - bývalé Fláje - po CT 23 Černý rybník - Klíny - po modré přehrada Janov - po červené rozhledna Jeřabina u Litvínova - Nová Ves v Horách - Mikulovice - po červené Dřevařský rybník, Lesná, Svahová - po zelené Zákoutí - po modré Mezihoří - po zelené Radenov, Blatno, Bečov, Dolský mlýn - po CT 3079 Třetí mlýn, Bezručovo údolí, Hora Sv. Šebestiána

 

 

Na Fláje už se chci podívat delší dobu, konečně mi to vyšlo a vyrážím autem na Horu Sv. Šebestiána, odkud vyrazím objevit litvínovskou část Krušných hor. Parkování na rozlehlém náměstí malé vsi je pohodlné, skoro nikdo tu není, takže je tu klídek i uprostřed prázdnin. Po staré rozbité asfaltové cestě se vydávám k Bezručovu údolí po CT 3079 a zároveň po červené. Za několika zátočinami projíždím pomyslnou vstupní branou, pilíři bývalého železničního mostu-hned na mě dýchá nezaměnitelná atmosféra Krušných hor. Jen o kousek dál pod vodopádem Chomutovky (kterým protéká sotva viditelný pramínek, jelikož je obrovské sucho) je rozcestí Bezručovo údolí, kde odbočuji prudce vlevo po červené (a CT 3081) do prudkého kopce po kamenité cestě. Po úvodní stojce se kopec zmírňuje a povrch je zpevněn. Docela rychle se tak dostávám k Balzeroovu rybníku, který vypadá jako přírodní rašeliništní jezírko. Svítí sluníčko, takže kontrast modré oblohy s tmavě zbarvenou vodou tvoří krásnou scenérii. Za rybníkem odbočuji vpravo a napříč menším údolím pokračuji k Hadinci, kde odbočuji vlevo k Novému rybníku, za nímž se rozprostírá rozsáhlá NPR Novodomské rašeliniště. O několik zatáček dál se demoluje Nový dům a zřejmě se připojuje nějaká oblíbenější cyklostezka, protože tu potkávám docela dost cyklistů. za Starým rybníkem ovšem sjíždím na žlutou, takže všem unikám. Za chvíli jsem u sv. Anny, kde odbočuji vpravo a stoupám po nezpevněnné lesní cestě k vysílači na Kamenné hůrce. Jen co se cesta začně svažovat, vidím dlouhý sjezd asi 100 m výškových. Za silničkou, po které vede CT 3077, je jen menší cesta, která by mě měla dovést ke Třetí Bernovské aleji. Nertrefil jsem to úplně dobře, vyjel jsem na louku před Zákoutím. Tam jsem se  aspoň zorientoval a vyrazil hustým travním porostem ztěžka vzhůru k CT 3081. Cyklotrasa se stočí na severovýchod a pak vede podle pravítka až k silničce z Boleboře do Kalku. O 100 m dále, na rozcestí Pod Blahutovem, ale zase ze silničky sjíždí na štěrkovou cestu a vine se lesy k Rudolicím.

 

Následuje úsek po silnici do Rudolic, úžasné horské roztahané vesničky, která si zachovala svůj ráz a ještě není zničena developingem. Na křižovatce před vískou odbočuji doprava do kopce k samotě. Modrá turistická trasa míjí Eduardovu skálu, takže stoupám po příjezdové cestě ke dvěma chalupám a za nimi pokračuji po malé pěšince mezi skály. Ještě kousek to jde v sedle, ale pak je nutné kus přenést. Za nádherný výhled do horské krajiny s kostelem v Malém Háji to ovšem stojí. O 200 m dále se zas napojím na větší štěrkovou cestu, která vede po spádnici průsekem v lese až ke Kateřinskému potoku. Jsou tu ale obří ostré uvolněné kameny, nedá se tu pořádně jet, to mě nebaví, tak na nejbližší  vrstevnicové cestě odbočuji vlevo a do Srubů, sjíždím po silnici. Do Hory Sv. Kateřiny jsme nakonec nedojel, i když mě chvíli lákalo vystoupat i na Růžový vrch. Cestu mám dnes ale beztak dlouhou, tak abych to nepřehnal... Já si ale stejně na úroveň toho Růžového vrchu nakonec vystoupal. Chtěl jsem sjet do Nové Vsi/Deutschenneudorfu po NS Lesná. Nic jsem ale před hraničním terminálem zemního plynu nenašel, takže jsem pokračoval po silnici. I když je to do Nové Vsi mírně z kopce, docela se to táhne. Navíc jsem objel celé údolí, protože navazuji na červenou téměř od hraničního potoku Svídnice. tato cesta je zároveň NS Flájská hornatina a podle toho to zde také vypadá-krásná kopcovitá krajina, ve které se táhne "moje" nezpevněná cesta-paráda. V malé vesnice Mníšek vyjíždím na silnici, překonávám hranici a hned za Svídnicí odbočuji vpravo po "žluté" Schweinitztalwanderweg. V táhlém kopci jedu v tempu, tak se rychle zahřívám, i když se už slunce schovalo a vzduch je chladný. Klasické hory, ještě kdyby trochu sprchlo a rázem je z příjemných 20° ledových 5°C. S německým turistickým značením mám špatné zkušenosti, ale tentokrát to není tak špatné. Když překonám vrchol v 834 m n. m, cesta se srovnává a blíží se rozcestí, kde odbočuji vpravo, vracím se do Čech na červenou turistickou trasu, po které pokračuji přes kopce Pestrý a Jelení hlava zase po nějaké bývalé vojenské cestě podle pravítka po hrubém štěrku k oboře Fláje. Podél silnice sice vede průsek vhodný pro průjezd rolby a předpokládám běžecké stopy v zimě, ale teď je zarostlý a nechci se zdržovat, abych všechno do večera stihl, když jsem se zdržel cestou autem do Sv. Šebestiána. Sjíždím tedy k přehradě po silnici docela příjemným sjezdem.

 

Vodní plochu zatím nevidím, prosvětluje jen v některých zatáčkách, ale pořádně se přehrada Fláje ukáže až když dojedu k hrázi. Jak jsem čekal, je působivá. Po hrázi přejíždím k infocentru a poté se ještě jdu podívat na hráz zespodu. Dávám si svačinku a pokračuji do druhé poloviny výletu po severním břehu po turistické i cyklotrase. Sice je to po silnici, ale jezdí tu v podstatě jen návštěvníci přehrady, takže tu není moc provoz. Zelená končí u hájovny, kde sjíždím ze silnice a pokračuji po neznačené lesní cestě k vodě-tedy vzhledem ke stavu hladiny spíš ke dnu😀 Dále nicméně pokračuje pěšina podél hranice ochranného pásma. Na tomto, asi půlkilometrovém, nejhezčím úseku nejdete potůčky, lávky, horské traviny, brod a málo lidí. Poté se pěšina vrací na obslužnou štěrkovou cestu na břehu a kolem mnoha zálivů se vrací k silnici z Litvínova, odkud jsem přijel. Zleva je však cesta lemována plotem obří obory. Bohužel se nedá ani projet nikde, nezbývá tedy než si vystoupat ten před chvílí "příjemný sjezd". Nakonec to nebylo tak strašné😊 Po silnici ale objíždím půl obory, až do Klínů. Chci jet zpět jinou trasou. Jenže zatímco v první půli jsem se držel tak nějak v horách, teď mě čeká několik brutálních sjezdů a výjezdů dolů k Ohři a pak zpět. Hned první mě čeká teď v lesích bikeparku Klíny. Asi protože tu není lanovka, téměř nikdo tu není. Stejně ale sjíždím po modré. V prudkém klesání po mokrých volných oblázcích občas prostoupených potůčkem a lidmi za zatáčkou se člověk dost nabrzdí. Vyjíždím z lesa u přehrady Janov, dle mapy jen taková malá loužička, ale s překvapivě hezkou hrází a hrázným domkem. Po koruně hráze se ale nedá projít. Po nafocení se tedy vydávám do Křížatek. Docela výživné, ale to je jen začátek. Dramatické stoupání pokračuje po silničce další 3 km. A na závěr, pokud chcete k rozhledně Jeřabině, musít sjet ze silničky a vydat se pěšinkou k vrcholu. Po kamenech, vysoké mokré trávě a popadaných větvích je to horko těžko sjízdné a skutečně vyčerpávající. Když pak vystoupáte na rozhledničku na vysoké skále a fouká to, není to na dlouhé otálení. 

 

Spouštím se tedy po žluté ze skály k silnici, za níž máum pokračovat neznačenou cestou na jihozápad. Toho se trochu bojím, úplně živý kraj to tu není a tenká čárkovaná v mapě mě varuje. Část je ale vyježděna kvůli těžbě dřeva, pak je úsek trochu horší, ale po necelých dvou kilometrech se na mýtině vyjede na větší cestu a už to frčí. Za rozcestím, kde se držím velké cesty vpravo, vyjíždím z lesa k parku větrných elekráren. Mezi nimi je už asfaltka, ale musí se vystoupat na Strážný vrch. To už jsem na kraji Nové Vsi a Mikulovic, kde se připojuji na červenou turistickou trasu. ta mě provede dlouhým stoupáním spíše polní cestou k Dřevařskému rybníku a pak pod Liščím vrchem. Prudkých stoupání si tam ale i tak užívam dost. Vracím se do 900 m n. m. a vyjíždím v Lesné, kde je teď k večeru už zavřené občerstvení a pěkný rozhled do okolní luk. Čeká mě kamenitý sjezd, stále po červené, k Helenčiným vodopádům na potoku Lužec. Jak jsem řikal, je velké sucho, na vodopády to dneska není😥 Docela prudce, ale krátce se stoupá po štěrku do Svahové, kde je samooblužný pivní výčep. Odtud se budu držet zelené. Rychle sjíždím pod Kohoutím vrchem k silnici nad Boleboří, o kousek dál ale se zelnou odbočuje opět na západ a mířím zhruba vrstevnicově do Mezihoří. Někam mi ta značka ale utekla, vede zkratkou dolů, já dojel po větší cestě až před Zákoutí, kde jsem si dal odpočinek na klidné louce s výhledem a pak jsem se pustil do dlouhého sjezdu, nejprve tou loukou, přes Mezihoří až k Bílině. Stoupat se mi už moc nechtělo, ale to nic nemění na tom, že mě čekalo menší stoupání hned za křižovatkou. Přes Radenov do Blatna vede zelená turistická trasa po silničce, kudy jsem jel i já. V Blatně se to zlomilo a já jsem šedesátikilometrovou rychlostí valil k Ohři. Hodně dobrý sjezd. Od Prvního mlýnu jedu po asfaltové cyklostezce proti proudu k Třetímu mlýnu. Je mi nějak nedobře, jako při Fanatikovi letos-co se to děje k sakru? Dal jsem si tedy před závěrečným osmikilometrovým stoupáním osvěžení v Chomutovce, posilnil se cukry a vyrazil. Ono se nejede špatně, není nutné mít extra lehké převody, ale je to nekonečné. Škoda že není trochu více vody, bylo by co sledovat v korytu... Zatáčka za zatáčkou, šlápnutí za šlápnutím, postupně ukrajuji ze zbývající vzdálenosti. Krásné údolí, ne nadarmo Bezručovo... Párkrát je kopec trochu prudší a musím přišlápnout, ale míjím odbočku k Balzerovu rybníku ze začátku výletu, za chhvíli vyjíždím z lesa a už mám Horu Sv. Šebestiána. U auta při převlékání a nabírání síly dlouze hovořím s místním klukem, dověděl jsem se toho mnoho o jeho rodině😃 

 

No, nakonec 108 km a převýšení přes 2200 m, to už je ranec. Ale viděl jsem toho tolik, že vůbec nelituji, ba naopak. Chce se mi říct, že je škoda, že to tu není trochu dostupnější, ale ono je dobře že není😊

 

 

 

Eduardova skála, Rudolice v Krušných horách

Přehrada Fláje

Fláje - Mackovský potok

Fláje - Mackovský potok

Přehrada Janov

Rozhledna Jeřabina u Litvínova

 

 

Na Haldách - rybník a skalní útvar Zbůch

65 km

21. 7. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 550 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - ul. V Radčicích - Zadní Skvrňany - Regensburská ul. - Borská Pole - Nová Hospoda - po CT 2258 Vejprnice - Tlučná - Torovka - Nýřany - Úherce - skalka a rybník Na Haldách Zbůch - Jetelový vrch - Hoříkovice - po CT 2271 Kotovice - Krůtí hora - Chotěšov - Mantov - Vstiš - Dobřany - po NS Lesopark Martinská stěna - po zelené Nová Ves, Starý Sulkov - po CT 2271 Valcha - v. n. České údolí - po žluté Borský park - Na Hvězdě - Techmania - Kalikovský mlýn - sady Pětatřicátníků - Pod Záhorskem

Červenec, no, to už je doba. Tehdy ve čtvrtek k večeru jsem se rozhodl pro vyjížďku a nasměroval jsem si to ke skalce u rybníku u Zbůchu. V žádných mapách jsem se nedověděl, jak se ten rybník jmenuje, takže jsem si pro něj stanovil náhradní pojmenování Na Haldách, protože je u haldy z historické těžby. ze Záhorska se tedy vydávám na západ přes Lochotínský park. Pokračuji pod Vinicemi nad zoologickou zahradou a prudkým sjezdem nezpevněnou cestou do ulice V Radčicích. Za nepřehlednou křižovatkou pokračuji přes lávku přes Mži, kousek pokračuji po CT 37 na Křimice, ale v prodloužení Plzeňské ulice projíždím po pěšině za domky ke Křimické ulici. Objíždím Zadní Skvrňany k nové masivní výstavbě a pak za fotbalovým hřištěm po cyklostezce k Regensburské ulici-mostu přes Slovanské údolí. Na kruhovém objezdu u Makra se vydávám na Novou Hospodu a pak po CT 2258 do Vejprnic. Zde je ještě svět v pořádku, ačkoliv pěkná polní cesta byla zpevněna štěrkem. Sokolskou a Polní ulicí pokračuji západním směrem k Tlučné. Tentokrát nejedu po modré, ale po lesní cestě okrajem lesa Draganec k CT 2300. 

 

Jižní částí Tlučné projíždím k vysílači na Torovce. Poté jsem chtěl jednou z pěšinek sjet k Vejprnickému potoku, překonat ho a pokračovat k Hlavní ulici. Cestiček je ale v lese mnohem více než v mapě, vedou dost zvláštními směry a často se někde ztrácejí. Bloudil jsem tedy mezi ostružinami a marně hledal tu správnou možnost. Když se podívám zpětně, byl jsem už už na správném místě, ale pro neprostupnost jsem odbočil a zase stoupal do kopce. O pár set metrů dál jsem to znovu zkusil k potoku. Sice ho šlo přeskočit, ale nějak moc mě to nenadchlo. Aspoň jsem projel k mimoúrovňové křižovatce, která odděluje Tlučnou a Nýřany. Nýřany jsem projel přes Staročeské náměstí a po silnici před D5 dojel až do Úherec. Netrefil jsem Topolovou ulici, takže jsem se musel kus po hlavní vrátit k polní cestě, která mě konečně dovedla k haldě u Zbůchu. Na jejím západním úpatí vede pěkná rybáři prošlapaná cestička, pro mě singl. Než se dojede k betonové hradbě betonárky, jede se kolem jakýchsi skalních útvarů zvláštního typu kamene. Nikde jsem k tomu nenašel informace, jestli někdo víte, co je to zač, dejte prosím vědět, docela to stojí za vidění, a to včetně přilehlého rybníčku.

Pěšinka podél hradby se časem poněkud horší, začínají tam růst ostružiny a k náspu nezbývá mnoho místa. Snad se tam bude sát projíždět i v dalších letech... Zbůchem projíždím jen na okraji, k nádraží. Hned za ním je přejezd, takže ho vlastně objíždím a vydávám se po cestě k lesu u Jetelového vrchu. Zpočátku velká cesta končí na samotě u evidentně trvale obydleného domku, kupodivu to není vyloučená lokalita. Dle mapy to vypadalo jednoduše, ale malou pěšinku pokračujícím dál jsem chvíli hledal mezi stromy. Rovnou za nosem jsem přes pole a po hezkých lesních cestách projel až na větší cestu vedoucí od Úherec. Tam už to poznávám, vystoupám ke kraji lesa a pak sjíždím k relativně novému Husímu rybníku na rozcestí. Sjel jsem až do Hoříkovic, kde odbočuji vpravo a po NS Stodsko/CT 2271 rovinatým terénem mířím do Kotovic. Kousek musím po silnici, kudy vede dokonce i ta naučná stezka. Ta vede až do Stoda, já odbočuji kousek před Krůtí horou (vysílač) na polní rozbitou cestu vedoucí až do Chotěšova. Sjíždím do Mantova a protože nehodlám podporovat asfaltové šílenství, sjíždím z nudné CT 3, podle mapy by měla vést cesta i podél řeky. Není to úplně nejlepší, ale projet se dalo, tráva byla vzrostlá. Projel jsem až k lávce, tak jsem ji také viděl z jiného úhlu než shora. Přeskočil jsem Dnešický potok a pak už jsme viděl, že do Vstiše dojedu, cesta se zlepšila. Vlastně jsme ale ves objel ze severu, pokračoval jsem na Dobřany, kam se jede podél Radbuzy. Musí se jen objet rozzsáhlé, často nevyužité, ale oplocené pastviny. Dojedete tedy téměř do Vodního Újezdu, dělit vás od něj bude jen řeka. Následující úsek parádní polní cesty si užívám ještě o to víc, že už se dlouhá léta plánuje její likvidace. Snad na to nebudou peníze, bylo by to lití peněz do kanálu. Jak víme, kudy teče beton, tudy tečou peníze, nikdo tam jinak žádnou asfaltku nepotřebuje, chodí tu spousta lidí na procházky a venčit psy-díky tomu, že tam je kousek přírody.

Za Dobřany pokračuji po NS Lesoparkem Martinská stěna. za historiickým kamenným mostem vede  přes louku a pak prudce sotupá, logicky, na Martinskou stěnu. Za ní pak pokračuji po polní cestě po zelené turistické trase  k letišti Líně. Na kraji lesa se buduje nějaká zcela nová silnice odnikud nikam, stálo to vylkou vykácenou plochu v lese-nerozumím. Snad nebudou asfaltovat i dosud parádní cestu k leltišti. Zelená vede lesem, moc lidí to nikdy nepotkávám, ústí v Nové Vsi a pokračuje podél dálnice k mostu přes ni k rozcestí Starý Sulkov. Odtud se držím po CT 2271 až před Valchu, rád pak sjíždím neznačenou cesotu do ulice K Volskému vrchu. Dříve nad přehradou vedla žlutá turistická trasa z Valchy až do Borského parku, nyní je její vedení změněno a tak nejprve stoupám po CT 2151, poté sjíždím k viaduktu a až pak se připojuje žlutá. Následuje známý a oblíbený singl nad v. n. České údolí. Projíždím po žluté i Borský park k bývalé konečnně tramvaje č. 4. Poté sjíždím přes Hvězdu k Jižnímu předměstí a kolem Techmanie stále z kopce, přes Husovo náměstí a ke Kalikovskému mlýnu. Park za Plazou pořád není průjezdný, takže do Záhorska musím přes sady Pětatřicátníků.

Ani mi nepřišlo, že bych ujel 65 km, asi proto, že převýšení nebylo tak velké, jen kolem 550 m. Objevil jsem nějaké nové cesty, z toho mám vždy velkou radost. Průměrná rychlost se udržela na 21,5 km/h.

Skalka Na Haldách, Zbůch

Rybník Na Haldách, Zbůch

Lávka přes Radbuzu u Vstiše