Horšovský Týn z Plzně na kole

6. 10. 2018
105 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1250 m
Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Bory - Karlov - Nová Hospoda - U Fulínů - po CT 2258 Úherce - Husí rybník - Kotovice - po CT 2271 Ves Touškov, Mířovice, Honezovice - Hořina - po zelené Všekary, Bukovec, Malý Malahov, Doubrava - Semošice - po zelené Horšovský Týn, Semošice - Semošice-Peřina - Peřina - Křenovy - Vránov - Staňkov - po modré Holubí hlava, Výtůň - po žluté Lelov - Stod - po modré Chotěšov - Zbůch - po CT 2271 Červený Újezd, Líně - Sulkov - Valcha - přehrada České údolí - Plzeň-Bory


Sezóna skoro za námi, ale letos jsem nějak flákal delší výlety. A vzhledem k tomu, že už jsem se delší dobu chtěl podívat do Horšovského Týna, hned jsem věděl, jak to napravit.

Vyrazil jsem sice Kaplířovou ulicí na Borská pole, ale netradičně jsem se stočil za Kauflandem na Goldscheiderovku a projel na Karlov. To abych se dostal po vedlejší ulici na Novou Hospodu. Dálniční přivaděč je nově oplocen a už jsem měl obavy, že se nedostanu na lesní cesty. Naštěstí vrata byly zavřeny pouze drátem, tak jsem mohl pokračovat lesními cestami k Fulínům. Odtud přes dálnici po CT 2258, ze Sulkova vede polní cesta až k další silnici, od Líní. Odtud se jede stále po CT, ale už po asfaltce. A sice do Úherec. V Úhercích se stáčím směrem na Hoříkovice po rychlé polní cestě. V půli podjíždím trať a pokračuji k Husímu rybníku. Kousek za ním odbočuji na západ k obci Nový. Na kraji lesa zkouším cestu vedoucí do Kotovic. Povedlo se a mohu pokračovat do Vsi Touškov nijak zvlášť zajímavou krajinou.

V této oblasti končí veškeré neasfaltové cesty. Ono není divu, i na silnicích je minimální provoz. Není tak problém jet po okreskách (a CT 2271) přes Miříkovice do Honezovic. Konečně zas jedu mimo silnici k potoku Hořina po neznačené cestě směrem na jih. Po náročném, asi půlkilometrovém úseku po modré  se vydávám po zelené turistické značce a značně stoupám až na vrch Boušov. Sjezd do Všekar si moc neužívám, je tu divný povrch, místní na vycházce a na konci čeká přednost v jízdě.

Ačkoliv už si připadám daleko od Plzně, do cíle to mám ještě daleko. Skoro celý zbytek cesty ale vede
po zmíněné zelené značce. Nejprve je třeba stoupat ke kostelu sv. Barbory, kde se odbočuje na lesní cestu k rozcestí Pod Lesem. Výrazně horší cesta mě čekala k chatové osadě u Bukovce. Dále naopak následuje přesun po silnici do Malého Malahova, Doubravy a přes kopec do Semošic. Ze Semošic opravdu nedoporučuju pokračovat po hlavní, mnohem lepší jet po zelené říční nivou. Bez problému se tak dostanete mimo auta přímo do Horšovského Týna. Krom nádvoří hradu a zámku jsem si prohlídl i přilehlý park-opravdu stojí za vidění. Na cestu zpět se vydávám podobnou trasou do Semošic, jakou jsem přijel.

Ze Semošic do Staňkova bych rád co nejpříměji mimo silnici, tak využívám cesty při trati. Podle map by to tak mělo být možné až do Křenov, bohužel cesty vedou zcela jinak, než v mapách a vyhání mě to až přes samotný vrchol přilehlého bezejmenného kopce vedle Peřiny. Takže opět téměř do 450 m n. m. To abych zas mohl sjet zpět do Křenov, to už ne po kančí stezce, ale velké cestě s hrubým asfaltem. Do Vránova je to pak co by kamenem dohodil po polní cestě. Odtud následuje cyklostezka do Staňkova. Město projíždím a vydávám se do dlouhého kopce po modré značce na rozcestí Holubí hlava. Určitě už jsem tu jel z Lacemboku, ale to už je dávno a nepamatuju se. Do Výtůně (490 m n. m.) se ještě pěkně zapotím, ale je to možná nejhezčí úsek výletu. Na zvlněné žluté turistické mě nečekaně dojíždí nějaký Christoph Sauser a chce mi uniknout. To se mu daří až v klesání na velmi rozbitém povrchu, kdy tomu dává čoud. Ještě bych ho dostihnul, ale definitivní sbohem mu dávám, když jsem si "vybral" zkratku přes kořeny přes rozcestím Za Hůrkou. Za rybníkem Jindra, kde se cesta stáčí o 90° kolem pole, ho nicméně mám opět na dohled. Jedu si celkem pohodu, ale vidím ho před sebou, jak se mu přibližuji. To mě stálo netrefení odbočky žluté a dojel jsem do Lelova, což jsem fakt nechtěl. No nic, před Stodem jsem už opět kousek za vyzyvatelem, nicméně naše cesty se rozcházejí, já jedu po modré do Chotěšova. Kde už se mimochodem chystá cyklostezka nad řekou.

Není všem radostem konec, i když už jsme na dohled Plzni. Objevil jsem, že by možná mohla vést cesta do Zbůchu přes les Dubovec. A vskutku! Nejlépe projet Hornickou ulicí v Chotěšově a pak podél koryta jakéhosi potoka do lesa a rovnou za nosem do Zbůchu, přes nepoužívanou trať vedoucí na letiště. Ze Zbůchu pokračuji stále pěknou CT  2271 přes Červený Újezd do Líní. Plovární ulicí pak jedu pro mě premiérově kolem koupaliště do Sulkova, pod dálnicí po CT 2259 a pak po zpevněné lesní cestě na Valchu. Poslední úsek do Plzně pak zbývá dorazit hezkým singlem kolem přehrady České údolí.

Celkem 105 km, ale kupodivu celkem malé převýšení cca. 1200m. Jinak skvělý výlet s úžasným cílem. Průměrná rychlost je tím pádem vyšší, 20,3 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Hvížďalka na kole z Plzně

28. 9. 2018
74 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1100 m
Terén: Zpevněné cesty, výjimečně problematické úseky

Plzeň-Bory - Škoda park - Černice - Koterov - Starý Plzenec - po červené Šťáhlavy - Šťáhlavice - po CT 2039 Milínov, Spálené Poříčí - po zelené Hvížďalka, Hořehledy, Planiny, Dvůr, Křtí - po žluté Borovno - Číčov - Vísky- Homberk - Příkosice - Drážky - Kamínky - Nevid - Raková - Tymákov - letiště Letkov - Háje - Koterov - Bručná - Vokounova lávka - po žluté Tyršův most - Plzeň-Bory


Letos jsem nějak zanedbával Brdy, tak jsem se nachystal to napravit a vydal se ke Spálenému Poříčí na Hvížďalku a ještě kousek dál.

Z Bor sjíždím k Radbuze, konkrétně pro změnu kolem Škoda parku a stoupám na Bručnou zhruba po CT 31. Jelikož nechci jezdit po všepohlcujícím asfaltu, snažím se vyhnout nové cyklostezce do Starého Plzence. Pod přivaděčem směrem na Koterov tedy odbočuji doprava, podél trati, podjíždím dálnici a mířím k nadějnému místu v poli, kde by mohla vést cesta buď dolu na louku nebo přímo do Plzence. Ani jedno se bohužel nepotvrdilo a ještě jsem musel přes potok, o kterém jsem ani nevěděl, že existuje. Nevyschnul ani po suchém létě.

Do Štáhlav jsem se rozhodl pro náročnější variantu přes kopec Radyňskou ulicí a pak po červené sjezdem. Do Šťáhlavic je to pak kousek po modré. Za vsí jsem jel po silnici až za železniční přejezd, poté po CT 2299 táhlým stoupáním, kde by neměla jezdit auta, nad Milínov. Krátce se pak klesá, ale za Milínovem opět nabírám výšku. Potulují se tu nějaké krávy na cestě, nebrání ale v pokračování po pěkné zvlněné štěrkové cyklostezce do Spáleného Poříčí. Pěkně se do něj spadne, až do údolí k Bradavě. a čeká mě pěkný singl po zelené ke Hvížďalským vodopádům, kolem rybníku Hvížďalka. Dostat se k Labežskému mlýnu je ale problém. Už tak téměř nesjízdná pěšina je po vichřici s popadanými stromy akorát k zlosti. Rozumná náhrada však neexistuje, tak pomalu překonávám kritický půlkilometrový úsek. Kousíček před Hořehledy vede turistická trasa po silnici s intenzivní dopravou, naštěstí vám to pak ale vynahradí krásná příroda, hned za vsí začíná CHKO Brdy.

Pamatuju si, jak jsem tu jednou sjížděl a přišel mi ten sjezd nekonečný, proto jsem se tentokrát opravdu netěšil na opačný směr. Jenže ono to zas tak hrozné nebylo. Stoupá se dlouho, ale bylo příjemné počasí a kopec není prudký, tak mi to na planiny uteklo. Ještě se mi nechce vracet, tak pokračuji přes prapodivný Dvůr (statek, nikde nikdo, volný pes pobíhá kolem, budovy rozpadlé, bordel kolem, trasa vede přímo přes dvorek). Na rozcestí Křtí jsem dřív, než bych řekl švec. Už to ale opravdu nemohu prodlužovat, vracím se sjezdem po žluté do Dolního Borovna. Sjezd je pěkně vykoupený kopcem do Borovna.

Vrchovinou proti větru pokračuji přes Číčov do Vísek. Jsou tu i cyklotrasy, ale nedává mi smysl označovat cesty duplicitně, prostě se jede po silnici a směr je jasný. Vísky jsou 550 m n. m., takže už jsme pěkně vysoko a to mířím kolem Homberku (v zatáčce za Vískou jeďte rovně po polní cestě), takže dosáhnu na metu 600m. Do Příkosic přijíždím přes zemědělské družstvo, nikdy nevím, jestli se přes areál smí nebo ne...

Z Příkosic už jsem jel párkrát na Kakejcov polní cestou, to je ta, co začíná stoupat za železničním přejezdem do Mešna. Tentokrát jsem ale zkusil ještě jinou alternativu, a sice vydat se na kraji lesa více vpravo a projet až do Drážek. Kupodivu se povedlo a tak už je to jen kousek do Kamínek po silnici, kde odbočuji na polní cestu na Nevid. To je hezká cesta, ne jako další úsek do Rakové-ač po asfaltu, vždy, když tu jedu, jako by byla zima a protivítr a nemam to tu zkrátka rád:D Přes Rakovskou hájovnu ke křižovatce na Mokrouše už je to lepší. Nejdřív se zahřejete ve stoupání a pak celkem dlouho sjíždíte. Od hlavní silnice na Rokycany je třeba jet asi kilometr na Mokrouše, ale po silnici mě to nebaví, tak odbočuji na kamenitou cestu, kterou objíždím roztahanou vesnici a vracím se v Tymákově.

Z Tymákova mě čeká dost asfaltu zase-ve stoupám k dálnici, pak po cestě údržby k solární elektrárně nad Letkovem, pak k pískovně na druhé straně dálnice. Poté chci jet podél letiště, to je třeba objet ze severu a držet se mimo letištní plochu na části určenou pro skládku. Kousíček cesty tam chybí, ale skutečně asi jen 10m. Často se to tu mění kvůli skládce stavebního materiálu. Za vrchem Háje už je to celkem jasné, jen alej nad Koterovem je čím dál více zarostlá a aktuálně i s popadaným stromem. Je tak lepší to valit po srovnaném poli. Zřejmě právě zde jsem píchnul, ačkoliv se mi nepovedlo zjistit, co přesně defekt způsobilo. Je to vlastně poprvé, co jsem píchnul s těmi plášti Maxxis Ardent EXO protection. A jsou ve všem lepší než Schwalbe Rapid Ron, jdou i krásně sundat, takže jsem výměnou ztratil sotva čtvrthodinku...přesně tu, kdy přišla tma a už bych byl jinak doma. Ale přes město to není takový problém, u Vokounovy lávky jsem hned, k Tyršovu mostu auta nejezdí a pak už jen poslední kopec na Bory. Průměrná rychlost klesla na 18,4 km/h, zvláště kvůli neprostupnému úseku za Hvížďalkou.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Hvížďalský vodopád

Západní Mladoboleslavsko, Goliášova rokle

26. 9. 2018
34 km
Náročnost: Malá
Převýšení: 450 m
Terén: Zpevněné cesty, asfaltky, místy náročné pěšiny

Mladá Boleslav - po červené Podlázky - Michalovice - Na Kokoříně - Rokytovec - Pětikozly - Krásná Ves - Dolní Cetno - Strenice - Krnsko - Zámostí - Bezděčín - Mladá Boleslav


Vzhledem k tomu, jak brzo se stmívá, uvidíme, co dnes vůbec stihnu. Vyjíždím ze Staroměstského náměstí po červené podél Jizery do Podlázek. Intenzivně stoupám do Michalovic ke golfu a hned za skládkou odbočuji vlevo mezi pole. Ve skutečnosti tu moc cesta není, ačkoliv by podle mapy měla být. Projíždím nicméně k silnici, vydávám se asi půl kilometru směrem na Bukovno a prudce se stáčím vlevo, tentokrát skutečně po cestě. Křižuji železniční trať a asi za další kilometr a půl se dostávám k CT 8157. Zde opět odbočuji vpravo a jednou z prvních možností, kdy sjet, se vydávám na pospas džungli Goliášovy rokle. Jsou tu různá koryta vypadající jako cesty, chce to zkrátka nějakou risknout. Už je celkem šero a tak přes listí, klacky, kameny a na písčitém podloží se nejede zrovna dobře. Tento úsek je ale krátký, zanedlouho jsem na dně rokle a hned, jak je to možné, odbočuji vpravo do prudkého kopce, abych se dostal do Rokytovce.

Z Rokytovce jedu po silničce do Pětikozel, za nimi pak křížím větší silnici a pokračuji po polní cestě do Krásné Vsi. Už se fakt musím začít vracet, tak házim skoro zpátečku a vydávám se do Cetna. Musíte vyjet do polí a pak zase celkem špatnou cestou k silnici a CT 143 na kraj Dolního Cetna. Do Stranic jsem se rozhodl použít nedávno objevenou cestu nad pravým břehem Cetenského potoka. Ve Strenicích zas přejíždím na druhou stranu údolí a stoupám po cestě k Řehnici. Na křižovatce ale odbočuji opačným směrem, protože chci vyzkoušet spojku do Krnska-dnes potřetí sjezd do údolí pochybnou cestou, už opravdu za tmy, naštěstí se světlem. Po silnici jsem jet nechtěl, ač osvětlen, jel jsem tedy přes Zámostí do Bezděčína, po cyklostezce kolem letiště a posledním stoupáním do centra Boleslavi.

34 km, z toho tak třetina skoro za tmy a taky už v pěkné zimě. Všechno ve známém okolí Boleslavi, přesto i po nových (zajímavých a náročnějších) cestách


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Viadukt Krnsko

Jabkenice na kole

19. 9. 2018
39 km
Náročnost: Malá
Převýšení: 450 m
Terén: Lesní cesty, asfaltky

Mladá Boleslav - Štěpánka - po CT 143 Jemníky, Boží voda - po modré Holé Vrchy, Dolánky, Kladěruby - Žerčice - Velkoledecký rybník - PP Jabkenicko - Jabkenice - po CT 8147 Kosořice - nádraží Dobrovice - Sýčina - Nepřevázka - Bezděčín - Mladá Boleslav


Našel jsem pár cest směrem k Jabkenicím, které jsem ještě nikdy neprojel, ale zajímala mě také cesta kolem Žerčického potoka. Vyjel jsem ze Staroměstského náměstí přes Štěpánku, po CT 143 do Jemníků a pak stále bohužel po silnici, kudy je ovšem vedená i zmíněná cyklotrasa. Až za studánkou Boží voda pokračuji po modré křivolakou pěšinkou přes Holé Vrchy k Dolánkům. Už bych jednou chtěl projet kolem samoty nad vsí a ušetřit si tak táhlé stoupání. Uznal jsem, že je na to vhodná chvíle...a skončil uprostřed lesa. Abych se dostal k cestě, musel jsem přes louku, která vypadá nápadně jako soukromá a ještě kus podél pole, než jsem se dostal, kam jsem chtěl.

Pak už jsem tedy stoupal do Kladěrub, kde jsem se vydal vpravo k soustavě rybníků na Žerčickém potoce. Z druhé strany jsem neměl to štěstí, abych projel. Z této strany jsem v začínající podzimu sice jakousi cestu našel, hned za prvním rybníkem je to spíš ale průsek porostem a nakonec jsem rád, že jsem vůbec schopen projít dál. Cesta jby tu měla být, ale ve skutečnosti se tu dá projít po kraji pole pouze po sklizni. Skutečně se dostávám do Žerčic, kde odbočuji na konci vsi vlevo na Ledce. Pod Kobylnicí sjíždím ze silnice, jedu rovně k Velkoledeckému rybníku. Přes hráz se dostávám do PP Jabkenicko a začíná ta nejhezčí část výletu po rychlé cestě hlubokými lesy.  Cesta se mírně stáčí vpravo, ale nikam se neodbočuje. Je tu jen pár horších úseků a převážně tam není moc kopců. V Jabkenicích se nachází jedna z mnoha dřevěných zvonic v okolí Boleslavi. Takovou tu mají skutečně skoro v každé vesnici, zatímco ze Západních Čech je vůbec neznam.

Na cestu zpět se vydávám za zapadajícím sluncem po CT 8147 po prašné cestě do Kosořic. Na konci vsi odbočuji na polní cestu vpravo, kudy se dá dojet trochu horším terénem ke Svárovskému rybníku. Za ním se dostávám na silnici, ale hned odbočuji k vlakovému nádraží, abych mohl jet po malé cestě do Sýčiny. Ze Sýčiny pak po cyklostezce vedoucí polem mířím přes Nepřevázku k dálničnímu sjezdu v Bezděčíně. Za ním následuje dlouhá rovinka podél letiště a cesta přes údolí pod Boleslavským hradem.

Dnes jsem se přes nudnou rovinu kolem Dobrovice dostal až na Jabkenicko, kde jsou mnohem hezčí lesní cesty. Den už se začíná krátit, takž 39 km je dobrých a to s průměrnou rychlostí dokonce 20,81 km/h.

 
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Dřevěná zvonice Jabkenice