Zámek Loučeň (Mladoboleslavsko)

8. 8. 2017

46 km

Obtížnost: Střední

Převýšení: 400 m

Terén: Lesní cesty

MB-Štěpánka-po červené Karlův vrch-Chlum-Chloumek-Vinařice-Dobrovice-po červené Pěčice-Jabkenice-Loučeň-Rejšice-Kosořice-Libichov-Písková Lhota-Bezděčín-Sahara-MB

Zjistil jsem, že v dojezdové vzdálenosti z Boleslavi se nachází zámek Loučeň, nasměroval jsem to tedy po práci přímo tam, protože se areál údajně zavírá už v šest hodin. Žádné protahování trasy, z Boleslavi opět vyjíždím přes Štěpánku k dálnici. Po červené pak pokračuji přes Karlův vrch, ale když se červená vydává vzhůru doleva, já pokračuji rovně. V mapě to vypadalo jako lehké stoupání pod Chlumem, nicméně je to místy velmi prudký kopec. Zase ale dobře, že se tu dá vůbec projet. Chce to obezřetnost, zdá se, že některé úseky jsou dokonce udržované traily. Po náročném stoupání vyjíždím před Chloumkemn a NS PP Chlum a dále pokračuji po červené vlastně skoro až do Loučně. Po silnici vede červená přes Vinařice a Dobrovici. Za velkým odstavným parkovištěm odbočuje doleva a po rozbité polní cestě vede do Pěčic, asi 3 km.

Do Jabkenic se jede opět po silničce, proti silnému větru. Je to boj, ale předjíždím dva silniční cyklisty, takže na tom nejsem nejhůř ještě. Za Jabkenicemi je krásná lesní cesta. Jednou se kříží se silnicí a dál pokračuje přímo na Loučeň slušná cesta. Až od studánky Dobrá voda, asi kilometr po NS Loučeň, se cesta trochu zhoršila, ale stále bez větších problémů. K areálu zámku Loučeň se dostávám těsně před šestou, ale vydělal jsem na tom, že jsem proklouznul bez placení vstupného. Rychle jsem si obešel zámek, kouknul na dva labyrinty a vydal se na cestu zpět. A to směrem na Rejšice. Sice neznačenou cestou, ale kratší než po silnici a s nadějí, že se neztratí v půlce lesa. Výjimečně to vyšlo a tak skrz les projíždím mezi pole, stáčím se na sever, míjím Smilovice a dojíždím do Rejšic. Další vsí jsou Kosořice, na jejichž konci směrem na Voděrady odbočuji doprava do polí a dnes podruhé s podivem projíždím ke Svárovskému rybníku. Musí se tu přes koleje, to je jediná nevýhoda, jinak se jedná o horší polní cestu. U železniční stanice Dobrovice vjíždím na silnici, po které pokračuji až do Libichova. Křižuji hlavní silnici na Nymburk, z Černavky se dá dostat pod Strašnov, což neodmítám. A na následující křižovatce jedu stále rovně, již po asfaltu, do Pískové Lhoty. Z ní pak cestou do Bezděčína a kolem letiště přes Saharu k boleslavskému hradu.

Celkem 46 km, průměrná rychlost 20,44 km/h, takže pěkné tempo. Převážně jsem jel po pěkných cestách, za jediný náročný úsek považuji stoupání na Chlum.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

 

Zámek Loučeň

 

Zámek Loučeň

Labyrintárium v Loučni

Labyrint Loučeň

Cheznovice (Kařízek)

29. 7. 2017

92 km

Obtížnost: Velká

Převýšení: 1800 m

Terén: Lesní cesty

Plzeň-Škoda park-Slovany-Božkov-V Pytli-Švábiny-po zelené Na Pohodnici, Čílinské polesí-Němčičky-Pod Kotlem-Kamenný Újezd-Polesí Žďár-Pod Žďárem-po žluté Svojkovice-po CT 2158 U Chejlavy, Holoubkov, Medový Újezd-po modré Pod Lesem u Mýta-Přes Trhoň Cheznovice-Pražanka (Štěpánský rybník)-Cheznovice-Osičina-Trhoň-po červené Hůrky-Pod Žďárem-Polesí Žďár-Rokycany-po zelené Klabava-Horomyslice-Kyšice-po CT 3 Červený Hrádek-Újezd-u sv. Jiří-Prazdroj-most Milénia-Bory

Prý bude party u Cheznovic a mám se stavět na pivo, no tak co mi zbývá, že... Není to úplně blízko, tak jak to naplánujeme? Z Plzně se vydávám kolem Škoda parku přes Slovany do Božkova. Pak mě čeká stoupání kolem Božkovského potoka a chci se dostat k zelené, tak odbočuji vlevo-až příliš, cesta mě dovedla až na kraj lesa, na Švábiny. Lepší pro příště jet přes mostek o kus dál. Po zelené pak dále stoupám až na Pohodnici, kolem které je náročnější úsek lesní pěšiny. Pak už sjíždím k dálničnímu sjezdu u Ejpovic, a množství ostružin! Zanedlouho zas vjíždím do lesa, stále po zelené, a stoupám k Čílině. Na vrchol nechci, u poslední odbočky-vracečky-pokračuji dál na Němčičky u Rokycan. Kousek po hlavní na Rokycany a kolem skládky stavebního materiálu zas doprava po neznačené cestě pod Kotlem ke Kamennému Újezdu. Křižuji modrou, dojíždím k nedostavěné přeložce silnice a vjíždím do vsi.

Dostávám se přes Klabavu a pokračuji do kopce k Bouchalce. Žďár však objedu severovýchodem, takže pokračuji přes Polesí Žďár po CT 2157 k hájence Pod Žďárem, zde se vydávám do táhlého stoupání na východ podél elektrického vedení. Po více jak kilometru odbočuji vlevo po žluté, velmi špatné pěšince, která se však záhy zlepšuje. Do Svojkovic se hodně klesá, zkratka přes ves pak vede kolem koupaliště lesem. Cest je tam nepočítaně. Do Holoubkova vede krásná stezka pod kopcem Vydřiduch, CT 2158. ta vede až do Medového Újezdu, pak už pokračuji po modré turistické do prudšího kopce. Modrá se lesem pěkně motá a navíc se musí přes hluboký potok, který jsem měl teda s kolem na zádech strach přeskakovat. Odměnou za špatné cesty však byly další výborné ostružiny. Za rozcestím Pod Lesem u Mýta zkouším, jak se dostanu do Cheznovic neznačenými cestami. Není to cesta přímá, spíše intuitivní, po těch aspoň trochu větších cestách, ale dá se projet a není to špatné:) Z Cheznovic je třeba se kousek vrátit po silnici na Mýto, sjíždět k táboru Pražanka a až za ním, úplně schované u vody Štěpánského rybníku, jsou parádní party chatky. Tak to je dnešní cíl.

Škoda že nevede nic podél vody, docela bych to čekal, takhle musím stoupat zpět do Cheznovic. Až na konci vsi vjíždím do lesa a snažím se vybírat velké cesty. Dařilo se mi to jen částečně, i když čekal jsem to ještě horší. Dlouho jsem držel směr i tempo, ale někde za Osičinou se cesta začala ztrácet a stejně tak moje energie v hlubokých korytech, mechu bahně a trávě. Naštěstí nešlo o nekonečný úsek, křižuji asfaltku Medový Újezd-Strašice. Směřuji to opět po hrubé asfaltce na Hůrky, ale ještě si hodim odbočku na vrchol Trhoň. Proč ne, viď:D 600 m n. m., prudké stoupání, ale jinak hezká příroda a slušná cesta.

Další úsek se držim po červené. Jakmile to půjde, bude lepší sjet přes ves, já jel durch, takže jsem drtil brzdy v prudkém kamenitém sjezdu. Následuje kousek po silnici a pak stoupání po poli. Červená pak odbočuje vzhůru, já pokračuji na Rokycany sjezdem opět na Polesí Žďár. Zde beru opět na milost červenou a sjíždím po ní do Rokycan. Z Rokycan jedu po pěkné stálici-zelené do Klabavy, je to takový pěkně průjezdný singl. Přes Klabavu projíždím po žluté k Ejpovickým útesům, pak jedu podél jezírka po původní cyklotrase a musím projet areálem golfu. Z Horomyslic vede nová asfaltka proti proudu Klabavy. dostávám se tak snadno k CT 3, po které stoupám do Kyšic a pokračuji přes Holý vrch do Červeného Hrádku. Pro změnu lepím duši, projíždím kolem potoka do Újezdu a přes stavbu tunelu sjídžím ke sv. Jiří. Na Bory pak až k Prazdroji po CT 3, následně přes Šumavskou, most Milénia, U Ježíška, Papírenskou lávku, kolem stadionu a za nemocnicí na Bory.

Dalších 92 km na kontě. Čím víc se člověk vzdaluje Plzni, vlastně každému městu, tím hezčí krajina a poježdění. A dokonce s průměrnou rychlostí lehce přes 20 km/h. Převýšení bylo poměrně značné a terén převážně slušný s několika výjimkami, zvláště v PP Trhoň.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

Štěpánský rybník

Obora Milovice

26. 7. 2017

56 km

Obtížnost: Velká

Převýšení: 500 m

Terén: Náročný

MB-park Štěpánka-po CT Nepřevázka, Sýčina-Libichov-Voděrady-Luštěnice-po CT 8147 Struhy, Lipník (Radenice)-po červené Milovice-po modré Pozorovatelna, Dubový les-U Kalu-Josefov-Strašnov-Nepřevázka-po CT Bezděčín-MB


Výlet už jsm si vybral pár dní dopředu, když jsem zjišťoval, zda je vůbec reálné dojet z Boleslavi do Milovic, kde je obora turů.

Neni to úplně blízko, tak jsem naplánoval pokud možno přímou cestu. Cestou tam šlo vše velmi hladce, projel jsem Štěpánku, za mostem přes dálnici prudce a nenápadně vpravo po červené. Projede se mezi poli po CT 143. Ta vede do Nepřevázky přes dva krátké prudší kopečky. Následně se jede pěknou cyklostezkou do Sýčiny. Poprve dnes experimentuji a pokračuji kolem hřbitova přes silnici na polní cestu, přes koleje. Cesta ústí na silnici kousek za Libichovem. Z rozmaru zkouším neznačenou cestu do Voděrad, vyjde to nastejno jako CT 8155.

Co nevidět jsem v Luštěnicích po menší silničce, dále jedu do Újezdce kolem čističky. Cyklotrasa 8147 to zbytečně objíždí přes Zelenou, tak se na ní napojuji později. Velmi prašnou štěrkovou cestou jedu po rovince až do Struh, odkud se pokračuje zarostlou, řekl bych sotva používanou silnicí, do Lipníku. Trochu jsem musel hledat cestu dále, vede kolem stájí a pak šikmo vlevo do lesa. Zanedlouho se objeví červená turistická. Vede přes Mordové rokle, kde by mělo vzniknout muzeum v hangárech. Je tu i naučná stezka. Bohužel červená není zrovna moc dobře značená, takže to chce sledovat mapu. Sjíždí se tedy po panelové cestě, na silnici pár desítek metrů vlevo a pak zas pokračovat ve směru na Milovice hezkým lesním singlem. A to už se blížíme k letišti po levé a oboře s koni a pratury po pravé straně.

Velká část obory se dá pěkně obkroužit, nicméně pratury jsem zahlíd skutečně v takové dálce, že jsem si je spíš představoval, než viděl. Cesta do Milovic měla být ta delší. Měl jsem radost, jak to odsýpalo a vypadalo to, že budu doma kolem půl deváté. Problémy se však objevily záhy. Ačkoliv jsem se vydal po značené cestě (modré turistické), navigaci komplikoval bývalý vojenský prostor, kde se cesty dynamicky mění. Mimo to se tu stále jezdí, takže terén je tu extrémní. Když jsem se dokodrcal na vyhlídku Na Skále, doufal jem, že už mam tu pomalou část za sebou. Ale kdeže!

Než jsem se dostal na rozcestí Pozorovatelna i s NS, trvalo mi to věčnost-areál je prošpikován tisíci cestami a značky nejsou schopny to obsáhnout samozřejmě. Co se dá na Pozorovatelně pozorovat, to nevim, ale už se aspoň jelo trochu líp, nicméně modrá stále bídně značená. Kousek před Benáteckým vrchem jsem odhadl, že je to odbočka, kterou potřebuji. Vzhledem ke slibovanému dešti byly mraky skutečně nízko a setmělo se velice brzy. V lese už to bylo špatné s viditelností. Pokračoval jsem kolem další obory, kde jsem opět nic neviděl. Z rozcestí Dubový les měla vést kratší cesta směrem na Luštěnice. No, tak vedla asi tak 300 m. Bohužel čárkovaná na mapě může znamenat od skoro asfaltky po vůbec žádnou cestu...tak tohle byla ta vůbec žádná. A další cesty vedly jen východo-západně, přičemž já samozřejmě potřeboval na sever.

Tak co mi zbylo-jel jsem lesem. Naštěstí jsem nepíchnul, což bylo s podivem. Po další půlhodině jsem se prodral o pár set metrů dál k CT 0038. Dlouho jsem na ní nezůstal, odbočil jsem vlevo k Josefovu. Tato úplně stejně značená cesta byla rychlá a udržovaná. U Josefova jsem si musel cestu opět najít, použitelná byla jen ta kolem statku, ale za odměnu tak 10 cm bahna a nechci vědět, co všechno teklo z kravína, prasečáku nebo co to bylo... Objel jsem tedy les a naštěstí i projel polní cestou ke Strašnovu. Dále, už skoro za tmy, ale měl jsem světlo, jsem pokračoval po silnici, sjezd k Nepřevázce a pak cyklostezkou do Bezděčína. Jenže ouha, nějak moc se mi houpe kolo. Super, právě padla tma, měnim duši a začíná pršet 😣. Tak jsem to vyměnil, na byt je to ještě kus. Cyklostezka ústí na dálničním sjezdu (palec nahoru:D ), pak už ale vedou vesměs cyklostezky podél silnice.

Vypadá to na nejdelší popracovní výlet letoška, celých 56 km. Za úspěšný bych ho nepovažoval, ale potenciál měl...průměrná rychlost 20,59 km/h. To je mi trochu záhadou. A 60 km/h taky ani nevim, kde jsem jel, asi ze Strašnova. Tak jestli pojedete, ať vidíte pratury!


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Obora s tury v Milovicích

Jasně, na závěr v dešti oprava

Kozí Hřbety z Horažďovic

21.-23. 7. 2017

46 + 46 km

Obtížnost: Střední

Převýšení: 1400 m

Terén: Nenáročný

Horažďovice-Velké Hydčice-po CT 312 Žichovice-po CT 313 Chmelná, Sušice-po CT 331 Páteček, Dlouhá Ves-Radešov-Rejštejn-Svojše-Malý Kozí Hřbet

V pátek, sotva jsme vytáhli paty z práce, jsme se rozhodli vydat na chatu na Kozích Hřbetech zčásti na kole. Popojeli jsme vlakem (celkem bezproblémový transport!) do Horažďovic a pokračovali po vlastní ose navigačně nenáročnou trasou.

Vlak staví v Horažďovicích-Předměstí, takže ještě kousek po silnici do města a pak po nefrekventované silnici a CT 312 do Velkých Hydčic. Začíná se táhlým stoupáním a pokračuje se zvlněnou krajinou proti proudu Otavy. Z Hydčic se vyjíždí kolem areálu vápenky na pěknou rychlou polní cestu. Sem tam se objeví výmoly, ale jinak jsme byli v další vesnici, Žichovicích, co by dup. Za vsí vykukuje Rabí. Jede se kousek po silnici, ale před železničním přejezdem pokračuje cyklotrasa vlevo po pěkně zpevněné štěrkové cestě. Na značky bych nespoléhal, jeli jsme se zkušeným průvodcem, který věděl kudy kam;D

U Podmokelského potoka začíná asfaltka a stoupá se do Chmelné. Zde se nachází občerstvení přímo u cesty, jinak lze pokračovat pěkným dlouhým prudkým sjezdem k Otavě na kraj Sušice. Zde už je dobře značeno, lepší bude jet po pravém břehu, tam kde my jsme nejeli...:D Člověk se nemusí motat mezi vodáky v kempu ani na nábřeží a projede až k centru mimo hlavní silnici.

Na Luh jsme pokračovali kolem Jezu Na Fufernách stále na levém břehu Otavy. Následovaly možná tři kilometry krásné široké inline dráhy, takhle k večeru už téměř bez lidí. Přijíždíme po mostě nad jezem Páteček a stále po pěkné značené cestě dojíždíme do Dlouhé Vsi. Příště bych raději pokračoval přes Rajsko a Annín, ale ani po hlavní silnici to nebyla tragédie. Jen se začíná trochu více stoupat a taky to ženeme v pěkně vysokém tempu. Střídáme se s Danem v tahání, ale ještě před Radešovam toho máme dost. Do Rejštejna trochu zvolňujeme a už se psychicky připravujeme na závěrečné stoupání. Do Svojší se nastoupá něco kolem 200 m. My musíme ještě o dalších 100 m výš, do prvních serpentýn, odkud vede vrstvnicová cesta na zapomenutý, ale o to krásnější kout Šumavy-Kozí Hřbety. Doslova pár chalup v neskutečné krajině, kde už nás čeká zbytek osazenstva s vychlazeným pivem:))

Přijde mi to až neskutečné, průměrnou rychlost jsme udrželi nad 21 km/h. Přecijen se nejelo žádným terénem.

V neděli jsme pak stejnou cestou jeli zpět. Rozdíl činí ten první sjezd. Naštěstí jsme nezmokli, ač s tím celý víkend hrozili. No...prvních 20 km jsme ujeli za 34 minut. A prvních pět kilometrů po silnici není třeba ani šlápnout. Do Sušice už to stojí přecijen dost energie, udržet rychlost. Cestou zpět jsou zaznamenáníhodná jen dvě stoupání, to do Chmelné a druhé kolem zříceniny Prácheň před samotnými Horažďovicemi. Dokonce jsme stihli během tří minut koupit lístky (starší pár před námi nabíjel celoroční inKartu) a pivo a ještě se nalodit s pěti koly. No...průměrná rychlost přes 26 km/h, to mluví za vše:)


Horažďovice -> Kozí Hřbety
Kozí Hřbety -> Horažďovice

Ticholovec

16. 7. 2017

60 km

Obtížnost: Střední

Převýšení: 1400 m

Plzeň-Výsluní-Litice-Robčice přes Kotlík-Vysoká-Předenice-po zelené Prusiny-Netunice-po žluté Hájsko-po červené Krasavce, Střížov, Kucíny-po místní NS Ticholovec a kaple sv. Vojtěcha-Příchovice-po žluté Přeštice-Dolní Lukavice-Horní Lukavice-Chlumčany-Dobřany-po zelené Nová Ves, Valcha-Borská Pole-Bory

Zaregistroval jsem v dosud nezmapované oblasti kapli sv. Vojtěcha. To by mi asi nezlákalo, ale blízký kopec Ticholovec mě svým názvem nadchnul:D

Je to celkem nedaleko, u Přeštic, a tak se chystam prokřižovat nějaká méně známá místa. Z Plzně se vydávám Borským parkem ke Sluneční lávce, prudkým výšvihem na Výsluní a pak podél přivaděče k nejbližšímu mostu do Litic. Přes vrch Kotlík jedu svou oblíbenou cestou do Robčic kolem dálničního sjezdu 80. Konečně po letech dodělali cestu remízkem a už se nemusí po poli, to je úleva:)) Jen před vsí je nově závora, škoda, že se musí ztrácet rychlost.

Robčicemi projíždím přímou cestou na Vysokou. Cesty se tu dost obnovují, takže mapa často neodpovídá. I tak jsem kupodivu trefil jednu z větších cest, co jsem potřeboval. Ve sjezdu se ke mně připojuje zelená turistická, které se pak držím celým klesáním do Předenic. Tam se povrch zhoršuje, ale jedeme na horském kole, že... Ještě hůře pak vypadá cesta vzhůru k Prusinám. Nikoho tu nepotkáte, to vám zaručuju, jen pasoucí se krávy a spoustu rozbujelého křoví. Projet se ale stále dá a tak můžu po žluté pokračovat přes Netunice do Mrtole. Odtude začíná cesta klesat a jede se pěkně. V Hájsku nad Snopušovami měním barvu na červenou, ale dál sjíždím až do Krasavec. Následuje rychlá polní cesta nad Vícovem, přes silnici a kolem bioplynové stanice. Pomalu se dostávám pod Ticholovec. Očekávám naučnou stezku, ale je značená nepravidelně a dost nenápadně, naštěstí tam až tolik cest nevede. Pod vrcholkem je místo odpočinku a kaplička sv. Vojtěcha.

Sjezd do Příchovic vede "někudy", jsou tam traily, takže je více možností, obvykle ale relativně náročných. Projíždím novou zástavbou, dostávám se na žlutou a loukou se přibližuji k Přešticím, odkud volím nefrekventovanou silničku do Dolní Lukavice a aktuálně rekonstruovanou a tudíž dočasně pro auta neprůjezdnou spojku do Horní Lukavice. Křižuji hlavní silnici a zkouším si cestu do Chlumčan zkrátit lesem přes kopec Ve Vrších. Kupodivu to vychází, ačkoliv místy se jede dost přes kořeny. Projíždím Chlumčany po silnici do Dobřan a do Plzně se vracím přes náměstí, po louce naproti mlýnu a následně přes kopec po zelené, lesem do Nové Vsi. I nadále je zelená hezká cesta lesem, tak si ji užívám i přes Valchu. Za Valchou pokračuji po až příliš pěkné cestě na Borská pole ke konečné autobusu 30. Zpět na Bory se vracím přes univerzitní kampus.

Taková nenápadná trasa, cílem teda není zrovna UNESCO památka, ale mně se to líbilo. Poslední dobou docela držím průměr kolem 20 km/h a ani tentokrát jsem se příliš nevzdálil na 60 km s docela výrazným převýšením.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Kaple sv. Vojtěcha pod Ticholovcem

Radechov (Mladoboleslavsko)

13. 7. 2017

43 km

Obtížnost: Střední

Technická náročnost: Vysoká

MB-vodárny-po červené Debř-Hrdlořezy-PP Valcha-Podolský les-Radechov-Bílý kříž-po zelené Klokočka-Velký Řečkov-Malá Bělá-Zvířetice-Dalešice-Debř-Radouč-po modré staré město

První výlet po dovolené jsem podniknul v Mladé Boleslavi, vydal jsem se na vršek u Bělé pod Bezdězem, Přírodní park Radechov. Je to příjemné poježdění, pokud jedete lesem. Třeba jako já z Boleslavi kolem vodárny po červené až na konec Debře, do Dolu a pak prudkým stoupáním do Hrdlořez pod silnicí na Českou Lípu. Z Hrdlořez jsem měl naplánovanou docela přímou cestu k PP Valcha. Počátek jsem znal, ale pak jsem si nebyl jistý, jestli neskončim uprostřed pustého lesa, jako obvykle. Kupodivu se nestalo! Musel jsem sice docela často nahlížet do mapy, ale projel jsem křížem modrou turistickou až nad Pohotovostní osadu celkem v pořádku. Poté se začlo klesat úzkou roklí, kde bylo hodně lesního nepořádku, takže průjezdnost špatná, ale dalo se. A netrvalo to až tak dlouho, za chvíli jsem přejel silnici v Šubrtově, projel a odbočil vpravo u pochybných domků a přejel trať.

To už jsem byl vlastně na kraji PP Valcha, kde mě kupodivu opět nečekal smutný konec, nýbrž relativně slušná lesní cesta, která se časem zlepšovala a vedla přesně jak jsem potřeboval, k CT 3045. Radechov zřejmě není tak významný, aby byl značený, ale nakonec pár cedulí o místní fauně nacházím a stejně tak i vrcholek, z něhož bohužel není výhled do okolí. Obhlídnu pěknou hájenku a rychle se vracím chladným lesem předlouhým klesáním po hrubém asfaltu/štěrku. 392 m n. m. se mi opravdu nezdá moc, ale Klokočka je holt kolem 250, tak to klesá. Přes Velký Řečkov a Novou Ves jedu po červené do Malé Bělé, kde stoupám po louce do Zvířetic. Rozhodl jsem se nevracet se trapně po silnici, tak jsem to do Dobře objížděl kudy to šlo. V Podhradí se jedním viaduktem projede k silnici a hned dalším zpět do lesů a vlevo do prudkého kopce do Dalešic. Pro změnu prudký sjezd, který lze stěží využít, protože vede do nepřehledné prudké úzké zatáčky, přes přejezd a končí nepřehlednou křižovatkou s hlavní silnicí. Vydal jsem se na její druhou stranu a pokračoval kolem josefodolského jezu na kraj Debře. Odtud jsem si dal ještě docela znatelné stoupání na Radouč a pak už po modré na staré boleslavské město. Celkem 43 km s průměrnou rychlostí 19,77 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Hájenka Radechov

Bolfánek u Chudenic z Plzně na kole

17. 6. 2017

95 km

Obtížnost: Velká

Technická náročnost: Vysoká

Plzeň-České údolí-po žl. Valcha-Nová Ves-Vodní Újezd-Vstiš-Černotín-Lažany přes Vrabinu-po zel. Merklín, Kloušov, Ptenín, Háje, Těšovice, Zichov, Chudenice-po mod. rozhledna Bolfánek-po mod. Chudenice-Přetínský les-Strýčkovice-Hráz-Kačerna-Kloušov-Bijadla-po mod. Merklín-Soběkury-Přestavlky-Dnešice-Šavlice-keramička Chlumčany-Dobřany-Wartův mlýn-Měsíční Stráň-Lhota-po NS Údolím Radbuzy Valcha, Tyršův sad, Borský park-Bory

Volný den přede mnou a parádní cíl k tomu-Bolfánek u Chudenic. Vypadá to na 90 km, tak jedem!

Je pravda, že směrem k Merklínu jsem jel celkem nedavno, ale jel jsem jinudy, takže jako by se nestalo. Dnes jsem vyjel přes Borský park, po žluté kolem Borské přehrady na Valchu. Ulicí K Volskému vrchu vjíždím do lesa a mířím k letišti, kde je spousta pěšinek, jedna z nich vede k zavřenému mostu přes dálnici u Nové Vsi. Za vsí pokračuji do areálu letiště, který se dá projet a objet a sjíždím do Vodního Újezdu. Tam se vydávám po malé lávce přes řeku a jedu lukami do Vstiše. Tu projíždím ve směru na Bayerův důl. Alej ústí na silničce kousek před Černotínem. na konci Černotína v zatáčce odbočuji vpravo, abych opět zkusil cestu přes Černotínský les do Lažan. Povětšinou je slušná, ale pak nějak záhadně odbočuje, ztrácí se a já se prodírám porostem a musím i slézt z kola kvůli prudkému výstupu. Nakonec se dostávám, kam chci, ale lepší se asi příště držet větší cesty a počítat se zajížďkou.

No a od Lažan už se nechám vést zelenou. Je dobře značená a vypadá zpočátku pěkně, ale po chvíli odbočuje k Prašivému vrchu a ten je opravdu pěkně prašivý. V letním horku je to zarostlé prudké stoupání fakt chuťovka. Aspoň že pak následuje sjíždění do Merklína:) Pamatuji si, jak zelená ještě nedávno vedla podél Merklínky. Jenže nějaký zabedněnec na truc ohradil pár metrů cesty, takže se teď jede delší, zato horší cestou. Nejdřív přes kopeček do Kloušova, pak dlouhé stoupání, místy intenzivní kolem Srnčího vrchu a pak sjezd zarostlými lukami do Ptenína. Následuje úsek po místní betonové komunikaci přes Hráz do Hájů. Pak se sjíždí ze silničky mezi pole, kde není kam umístit značku. Těšovice jsou ale na dohled, tak se dají dobře trefit. Za Těšovicemi u Bukové hory se objevuje pěkně zpevněná cesta, která mě uchlácholí natolik, až jsem minul v Zichově silnici. Přes údolí s další stoupání po polní kamenité cestě tedy dojíždím do Chudenic po zelené ze severu. Poslední táhlé stoupání k Bolfánku vede po modré a je tu dost lidí. Na vršku (584 m n. m.) stojí pěkná rozhledna, hospoda a letní divadlo. Pod ním pak nepoužívaný lázeňský zámek Lučice, ke kterému sjíždím.

Na cestu zpět se vydávám přes Chudenice směr Býšov. Asi po 0,5 km je odbočka vlevo podél Chudenického potoka. Tudy se dá projet až do Strýčkovic, pěkná zkratka. Hodně fouká, to pociťuji když vyjíždím na pole před Hrází. Naštěstí se vítr točí, tak mě nečeká 40 kilometrový boj až do Plzně. Z hráze jedu doleva po žluté. Chci ale podél nádrže Kačerna. Bohužel blokátor cesty je zrovna přítomen, tak se kousek (vzrostlými pěkně ostrými kopřivami, což nebylo nutné) vracím a překvapivě po dvou mostcích projíždím na pravý břeh. Následuje špatně průjezdný singl přímo u vody. Až před Kloušovem se to zlepšuje. Dá se pak pokračovat rovně, ale já vyjel do Kloušova a pokračoval k modré, která mě kolem Bijadel dovedla zpět do Merklína. Dále potřebuji do Soběkur. Lesními cestami by to byla velká zajížďka, tak stoupám po nefrekventované silnici. Kousek za Soběkurami sjíždím doleva na rychlou polní cestu do Přestavlk a poté po silnici do Dnešic. Odtud projíždím pod střelnicí k rybníku Šavlice a to už je kousek od keramičky. Projedu její areál, načež sjíždím do Dobřan. Borůvková zmrzlina mě nakopla do posledního úseku.

Z Dobřan po zelené k lávce, pak po levém břehu lukami kolem Wartova mlýna k osadě Měsíční Stráň. Na Valchu jsem tentokrát dojel po NS Údolím Radbuzy a využil ji i dále k Tyršovu sadu, přes hráz Borské přehrady, málem s rozsekávkou na štěrku v zatáčce do parku a závěrečným stoupáním k minigolfu.

Hodně pěkný výlet, kde je cestou spousta dalších památek a možností k zastavení-inspirace k dalším výletům. Nejhezčí je ale samozřejmě Bolfánek. I když některé úseky byly nepříjemné, celkově se jede dobře a dá se vybrat slušná cesta (například silnička místo zelené z Merklína do Ptenína). Trochu delší výlet, 95 km, ale to je pořád v mezích rozumu. Průměrná rychlost 19,81 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Bolfánek u Chudenic

Bolfánek

Rozhldna na Bolfánku

Zámek Lučice

Rabakov (Mladoboleslavsko)

14. 6. 2017

37 km

Obtížnost: Střední

Technická náročnost:Střední

MB-Štěpánka-po modré Karlův vrch, Boží Voda, Holé Vrchy, Dolánky, Kladěruby, nová Telib, Lhotky, Domousnice-Rabakov-Lhotky-Telibský dvůr-Nová Telib-Kladěruby-Dolánky-po žluté Kolomuty, Řepov, Štěpánka-MB

Sice to bude zčásti ohraný výlet, ale modrá turistická pod Chlumem je zkrátka krásná. Takže už zas vyrážím ze Staroměstského náměstí přes Štěpánku a hned za dálnicí sjíždím prudce vpravo po náspu po modré. Kousek přes pole a postupně začíná stoupání kolem Karlova vrchu. Je tam pár prudkých šťouchů, ale nejsou dlouhé. Před Boží Vodou je trvale i za sucha bažina, pak se ale kousek sjíždí. Do Holých vrchů je to pak v lese také pěkně zvlněné. Až do Dolánek následuje poměrně dlouhý sjezd. Který bych si rád ušetřil, podle všeho ale vrstevnicová zkratka vede před soukromý pozemek, takže pešek. Následně si tedy ztracené metry nahrazuji v měkkém terénu před Kladěrubami, kde se tak 50% energie ztrácí v listech.

Pak už se jede líp, kolem Telibi a do Lhotky, to není problém. Do Domousnice je to lehce přes kopec, ale z téhle strany nebolí. Sjezd je pak prudký a rozbitý. V Domousnici na všechny čeká opravený zámeček, který je uzavřen veřejnosti, ale taky cesta do Rabakova, kde je pro změnu Jawa muzeum. Po hrázi Pilského rybníku se vydávám na cestu zpět. Směrem si nejsem moc jistý, nějak mi to neodpovídá mapě. Ale trefil jsem a jede se dobře, i když je místy cesta zarostlá více, než je zdrávo. Ještě před soustavou rybníků na Trnávce už se jede po velmi pěkné cestě. Jen mi mátl směr, měl jsem za to, že potřebuju mnohem víc západně.

To už jsem se ale pomalu blížil ke Lhotce, kde jsem poznal, že jsem opravdu správně. Zpět na Boleslav jedu po silnici kolem Telibského dvora a do Telibi. Kousek ještě jedu po modré, ale sjíždím z ní na Dolánky. Tam mě čekají pěkné serpentýny ve sjezdu. Z Dolánek už se vracím domů přes Kolomuty a Řepov po žluté, velice prašné cestě. Míjejí mě jen dva panáčkové na domácím prskoletu. Závěrečné metry patří samozřejmě parku Štěpánce.

37 km, 20 km/h průměrná rychlost a spousta přírody.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Harabaska z Plzně na kole

10. 6. 2017

58 km

Obtížnost: Střední

Technická náročnost: Vysoká

Plzeň-Borská Pole-po CT 2258 Vejprnice-po modré Tlučná, Myslinka-Doubrava-U Červeného kříže-po žluté Harabaska, Chotěšovičky-Pňovany-Burda-Nová Jezná-Plešnice-po CT 37 Bdeněves-Kozolupy-Červený mlýn-Malesice-po NS Údolím Mže Křimice-Zadní Skvrňany-nám. Emila Škody-Techmania-Na Hvězdě-Bory

Pustil jsem se do lesů jižně od Hracholusek, to je jistota malého množství lidí a velkého množství terénu. Z Plzně unikám přes Borská Pole kolem univerzity, na Novou Hospodu a po CT 2258 do Vejprnic. Z Vejprnic stoupám po modré a už tlumím první přejeté kořeny. Do Tlučné se zase sjíždí, projede se vsí a pokračuje se dlouhým stoupáním kolem koupaliště směrem na Myslinku. Párkrát to tam nenápadně odbočuje, tak pozor na značku. Jede se pěkným lesem převážně po slušné cestě, kromě posledního kilometru, ten je velmi kořenitý, rozbitý a nakonec mezi průmyslovými halami také zarostlý. Z Myslinky už netřeba řešit turistickou modrou, jede se po vedlejší asfaltové silnici do Doubravy.

Pokračovat jsem chtěl cestou, kterou už jsem je v opačném směru. Bohužel jsem ji netrefil napoprvé. Myslím ale, ačkoliv v mapě to není nijak zakresleno, že tam je aktuálně nově vyznačená zelená značka a nově položený asfalt na konec vsi. Pak už se snažíte držet směru po lesní cestě a dostanete se na žlutou turistickou, která přes podmáčený úsek za Červeným křížem vede na velkou zpevněnou cestu z Rochlova a na Harabasku. Po více jak kilometru za Harabaskou žlutá odbočuje vpravo a já s ní. Jede se dobře, i když se podle mapy mělo jet po rozbité pěšině. Přejedu silnici na Stříbro, stoupání do Chotěšoviček a hurá zkratkou do Pňovan. Vjel jsem zezadu do areálu zámku, přičemž jsem se octl za plotem. Branka naštěstí byla otevřená, tak mohu po krátké pauze pokračovat k lomu, odkud vede cesta přes kopec Burda k silničce do Nové Jezné. Měl jsem strach, kde skončím, ale nakonec to byla hezká cesta, i když poněkud náročnější stoupáním i kamenitým povrchem. Jen ten lom jsem teda jaksi neviděl, respektive jezírko.

Už z Nové jezné jsem jel po CT 37 nad Bubnem do Bdeněvsi/Kozolup. Dále jsem pokračoval k Červenému mlýnu a ne zrovna přímou cestou přes pole do Malesic (Nedá se i při řece?). Po NS Údolím Mže už se vracím do Křimic, přes Zadní Skvrňany. Podél trati vede pěkná cyklostezka, ale to už jsem ve městě. Na Bory jak jinak než kolem Techmanie a přes Hvězdu... 21,47 km/h. Relativně málo kopcovitá trasa s hezkým novým úsekem kolem Pňovan.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Nebe nad Harabaskou