úterý 28. září 2021

Zřícenina hradu Buben

25. 8. 2021
59 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 700 m
Terén: Lesní cesty, místy asfaltky
 
Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - Kilometrovka - Zoo Plzeň - Přední Skvrňany - Slovanské údolí - Vejprnice - Tlučná - koupaliště Tlučná - Nýřany - Na Pomezí (Haspl Schacht) - U Maška - Kníje - Plešnice - podél Hracholuského potoka Mže - po zelené Buben - po modré Plešnice - podél trati Na Svanku - Myslinka - Tlučná - Vejprnice - Vochov - po CT 2259 Malesice - po NS Údolím Mže Křimice - Kozí pec - Sylvánský vrch - Kopeckého pramen - Pod Záhorskem
 
 
Původně jsem chtěl zajet k bývalým jámám Jan a Haspl Schacht u Pankráce na Nýřany, jenže tam opravdu není co vyfotit kromě cedulky. Takže jsem nakonec dojel až na Buben. Protože pojedu jen po okolí, můžu se tak nějak toulat. Jedu tedy přes Lochotínský park ke Kilometrovce, tak kolem zoo k lávce přes Mži a dále nikoliv ke Křimicím, ale do Předních Skvrňan. Slovanským údolím totiž zamířím na kraj Plzně a kolem Vejprnického potoka pěknou pěšinkou ke Brůdku. Podjedu viaduktem směrem na Novou Hospodu, hned za ním však odbočím vpravo do prudkého kopce, který mě vynese nad trať a kudy pokračuje lesní cesta. Děsím se dne, kdy tu začně stavba vysokorychlostní železnice a desítky krásných cest a kilometry lesa přijdou vniveč. Zatím ale nerušeně projíždím k dalšímu viaduktu u Pekelného rybníku na kraji Vejprnic. Nádražní ulicí, Nad Dráhou a Luční ulicí projíždím k novému úseku cyklostezky zatím bez číselného označení do Tlučné. Podél Vejprnického potoka se jede skutečně pěkně. Já bych preferoval trochu zajímavější cestu, ne takhle nataženou podle pravítka, ale nemůžu se zlobit, je to pěkný úsek😊
 
V Tlučné stoupám za koupaliště, abych nemusel skrz ves. Celé koupaliště objíždím a lesem se dostávám k fotbalovému hřišti. Odtud pak kudy to jde do Pankrácké ulice, která ústí v cestu na kraj Nýřan. Po velké prašné cestě pokračuji i nadále na západ směrem na Kamenný Újezd. hned na první rozcestí za Havířskou ulicí ale odbočuji doprava nahoru k Pankráci. Podle mapy.cz zde cesta končí, ale ve skutečnosti lze pěšinkou projít po nějakém náspu historické vlečky, načež vyjíždím na CT 2301. Musím trochu na jih, ale na kraji lesa hned odbočuji vpravo na neznačenou větší cestu, která se klikatí krajem lesa a nakonec do něj vjíždí právě u bývalé jámy Jan. I další úsek je dle mapy.cz bez cest, ale přitom už vím, že se projet dá a cest je tu poměrně dost. Jsou jen poněkud v horším stavu. Zklamaně navíc zjišťuji, že ani u jámy Haspl Schacht není moc k vídění. Pokračuji tedy na západ, kam mě cesty pustí, nevědíc, kam přesně mě dovedou. Trochu už jsem ztratil víru, přišlo mi to daleko, ale nakonec jsem vyjel na žluté kousek od rozcestí U Maška. To je velmi dobré znamení, tam jsem potřeboval. Necelý kilometr pokračuji po žluté, pak žlutá odbočuje na Harabasku, zatímco já pokračuji ve směru na Kníje.
 
Párkrát už jsem v těchhle končinách bloudil, tak dnes to zkusím znovu a lépe. Nenechal jsem se svést cestou zpět na východ a pokračoval tvrdošíjně pásem lesa směrem na Kníje. Není tu cesta nic moc, místy se jede spíše zarostlou pustinou. Jak se blížím k vesničce, už to vypadá nadějněji. Skutečně se podařilo projet, jenže za chvilku jsem u hlavní silnice na Stříbro a musím tak půl kilometru k odbočce na Plešnici po ní. Není žádný velký provoz, ale na rovince se jezdí autem přes 100km/h, takže nemám velkou radost. Rychle se klidím na vedlejší silnici a přes kopec pokračuji do Plešnice. Pokračuji přímo na sever přes trať k Hracholuskému potoku. Chtěl jsem jet sice spíše horem rovnou k Bubnu, ale špatně jsem odbočil, tak sjíždím do chatové osady rozprostírající se přímo nad potokem. Serpentinou rychle klesám, pak je nutné odbočit vlevo na cestu, která není slepá a vede ke Mži. Podél řeky už vede zelená, jen se ji dobře držte, já neodbočil vlevo, protože vím, že by mě tam čekal moc prudký kopec. Jenže takhle jsem jel přes soukromé pozemky ke schůdkům a po prudké stráni jsem se nevýraznou pěšinkou dostával na původní trasu ještě hůř, než kdybych si kousek vytlačil. K řece se trasa nicméně znovu vrací. Je to tu docela zábavné a technicky náročné. Podobně jako od hospody přímo ke zřícenině Buben.
 
Dnes se nechci vracet ani po zelené ani po modré k Chaloupkům, ale po modré podél Úlického potoka přes nějaký ten brod k CT 37. Až poté se vydávám podél trati k Chaloupkům, kde ovšem v zatáčce za podjezdem pokračuji na lesní cestu rovně, stále podél trati. Měla by mě dovést k Bdeněvsi. K "vechtru" dojíždím celkem bez problému, ale pak se cesta ztrácí. Vím, že jsem měl překonat nějakou propustí trať a vydat se po druhé straně. Jednou, kudy se sotva protáhnu, jsem tedy zrovna potkal, tak vymetu všechny pavouky a co mě asi čeká na druhé straně. Bohužel žádná cesta směrem na Bdeněves tu není. Stoupám tedy ztěžka po louce k hlavní silnici. Špatná zpráva je, že musím překonat tři pruhy státovky, ta dobrá naopak je, že po ní nemusím ani kousek stoupat, jak to původně vypadalo, ale jen ji přejedu na druhou stranu a mohu pokračovat od vysílače na jih do Myslinky. Cesta je trochu zarostlá, ale projet se dá, to mám velkou radost. Bohužel na rozcestí o kus dále nepokračuje, jak je uvedeno v mapě, tak tedy jedu doprava. Dostal jsem se k modré turistické trase, to je správně, po té už dojedu do Myslinky.
 
V Myslince projíždím po louce k CT 2301 a u Liščích jam u závory odbočuji vpravo na cestu do Tlučné. Zase jsem chtěl jet trochu jinudy, ale tahle cesta je také dobrá, obzvlášť když už je velké šero a není čas ztrácet čas. Kousek nad koupalištěm tedy odbočuji k samotě a na hranici soukromého pozemku se dá jet vymletou polní cestou k hlušině bývalého dolu Antonína Uxy. Cesta se postupně stáčí a šlo by po ní dojet zpět do Kozolup. Za pár metrů je ale odbočka na velkou cestu směřující k Vejprnicím. A po té se vydávám. Na kratší úsek využiju silniční spojení mezi Tlučnou a Vochovem, za zatáčkou ale odbočuji znovu na polní cestu k vysílači nad Vejprnicemi. Odtud pokračuje vycházková alej. Na rozcestí odbočím vlevo a dojedu rychle do Vochova. Po CT 2259 pak pod tratí, přes silnici a skrz pole jedu do Malesic, pak po NS Údolím Mže do Křimic, neznačenou cestou do Radčic a protože toho ještě nemám dost, do Plzně se vrátím cestou z ulice V Břízkách, která se mění na ulici Na Jívách. Z Radčic vede tímhle směrem tolik cest, že nikdy nevím, která je která. Naštěstí jsem jis trefil dobře, jenže ta se i nadále rozdvojuje. U studánky Viktorka jsem zvolil špatně a tak se musím ještě kus vracet lesní tmou. Napodruhé už to vyšlo, stoupám kolem Kozí pece, vyjíždím na pole za Globusem, která se rychle mění v silnici a další nákupní zónu (nikdo už do těch obchodů nejezdí, ale pořád je budeme stavět😕). Projet se tu ale dá bez problému, takže přes Sylvánský vrch a hurá do sjezdu k Tleskačově ulici, kolem ovcí k hrozivé pěšince kolem bezdomovců nad Kopeckého pramenem, po zoraném poli ještě bez vyšlapané cestičky k Privamedu a zpátky do Záhorska.
 
Zajímavé cesty jsem dnes zkusil, stálo mě to ale mnoho času. Průměrná rychlost tedy jen 18,2 km/h, ale 59 km je tak nějak podle plánu. 713 nastoupaných metrů je v pořádku😊
 
 
  
 
Zřícenina hradu Buben

 

 

pátek 24. září 2021

Zámek Štěnovice

16. 8. 2021
46 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 550 m
Terén: Lesní cesty, asfaltky
 
Plzeň-Pod Záhorskem - centrum - po pravém břehu Radbuzy Škoda park - po žluté Bručná - Černice - Valík - Štěnovice - Štěnovický Borek - V Lipí - Čižice - po pravém břehu Úhlavy zámek Štěnovice - Útušice - Robčice - exit 80 - Litice - osada Černý Most - Valcha - přehrada České údolí - po žluté věznice Bory - Goldcheidrovka - Techmania - Kalikovský mlýn - rondel - Pod Záhorskem


Vydávám se na kratší večerní výlet a říkám si, že jsem zatim nezadokumentoval zámek ve Štěnovicích. To je tak akorát, kam dnes dojedu. Ze Záhorska přes centrum Plzně mířím po pravém břehu Radbuzy od Wilsonova mostu k papírně a pak kolem Pechtů ke Škoda parku. Vše je po asfaltu, takže rychlovka. Vilkami na Bručné projíždím do ulice V Olších, kde bych snad měl pěšinkou projet na louku u řeky. Tu se mi bohužel nepovedlo najít, až od ulice V Obilí jsem dokázal projet dolu, ale to už jsem skoro na konci té louky, tak mě čeká asi 200 m po pěšince a zase stoupám kolem loděnice nahoru, abych se dostal k Pampeliškové ulici a k čerpací stanici, kde je vystaven monopost Formule 1 Alfa Romeo z roku 2018.

Trochu se vracím ke konečné trolejbusů v Černicích a stoupám až ke hřbitovu, kde se stáčím doleva a přes malé údolíčko pokračuji po asfaltce až k dálnici. Zde zpevněná cesta končí, ale pokračuje pěkná pěšinka nad svahem od dálnice. Tudy projíždím až nad tunelové tubusy pod Valík, po pravo ostružiny, po levo akáty👌 Cesta mě dovedla až k silnici na Dobřany, já ji jen křižuji v nepřehledné zatáčce a přes pilu sjíždím do Štěnovic. Na zámek se chystám až cestou zpět, teď od Losinského potoku stoupám k cihelně/hájovně, před níž ještě musím odbočit doprava a potom vystoupám k rozcestí za Štěnovickým vrchem, odkud se dá jet na všechny strany, do všech vsí. Tentokrát volím z mého směru rovně, na jihozápad, kde snad narazím na další odbočku ke Štěnovickému Borku. Sice to dalo trochu zabrat, jak technicky, tak navigačně, ale povedlo se a přes dva menší kopečky skutečně mířím pod Borek ke hřbitovu.

Hned naproti je cesta do chatové osady v údolí Čižického potoka, asi se to tam jmenuje v Lipí. Naštěstí se tam dá projet na kole nebo projít mezi chatami a přes mostek k cestě vedoucí do Čižic. A je to moc hezá cesta. Z Čižic se začínám vracet a sice po cestě po pravém břehu Úhlavy, jejíž zpěvněná část brzy končí a pokračuje malá pěšina přímo nad vodou. Asi na dvou místech je nutné kolo přenést, ale jinak je to můj oblíbený singl. Vyjíždím ve Štenovicích u jezu, pokračuji kolem fotbalového hříště a vyjíždím za loukou přímo naproti zámku Štěnovice. Následuje krátký úsek do Útušic a pak jsem si vymyslel, že pojedu polní cestou nad Robčice. Bohužel to není tak jdnoduché, zemědělské družstvo je tu oplocené a s bránou, ne jako v Soběkurech, Zruči a podobně... Zkouším to tedy zprava, ale ani tam mi pšenka nepokvete. Zleva to jde až z úplně jiné ulice, podle fotomap bych měl být ale úspěšný. Někdo tu venčí psa, tak to vypadá nadějně. Ale asi tam 300 m, potom cesta končí u nějakého vodojemu a nazdar. Zrovna tu překáží nějaký hospodář krmící krávy, nechci se s ním dostat do konfliktu, tak čekám za stromy. Po jeho odjezdu jsem prozkoumal oblast a zjistil to, čeho jsem se obával. Někdo tu zřídil elektrický ohradník tak, že nelze projít. Někde je pro jistotu dvojitý a se dvěma dráty v různých výškách. Opatrně ho tedy přelézám a dostávám se konečně na cestu, která měla být volná. Už je to jen kousek k cestě vedoucí k exitu 80 na D5.

Po (před lety) obnovené cestě remízkem se tedy dostávám k podjezdu pod přivaděčem i dálnici a stoupám na Kotlík, ze kterého sjíždím do Litic. Kolem hřiště na pozemní hokej projíždím k nové lávce přes Radbuzu u hřiště fotbalového. Ještě to vezmu proti proudu řeky skrz Černý Most, vystoupám k CT 3 a pak jedu po silnici pod trať. Hned za podjezdem sjedu na pěšinku kolem vyrovnávací nádrže, kterou mi nedávno ukázala mamka. Z Valchy stoupám po menší pěšině, kterou využvají hlavně koně. mezi CT 2151 a vodní nádrží. Ta ústí na rozcestí, kde CT odbočuje k Borským polím. Já sjíždím zpět k řece ke skvělému singlu po žluté k Borskému parku. Kolem věznice a silnice I/27 mířím k Goldcheidrovce, zadem zarostlou zpustlou oblastí projedu ke Šmuclerovi a pak už po cyklostezce sjíždím kolem Techmanie na Husovo náměstí a ke Kalikovskému mlýnu. Odtud pak podél Mže projíždím k zahradnictví v Lochotínské ulici a pěšinkou za ním se dostanu na rondel. A to už je co by kamenem dohodil do Záhorska. 46 km, průměrná rychlost 18,8 km/h, 566 výškových metrů. Celkem obvyklá statistika... Rychlost se mi zkazila hlavně při tom bloudění v Útušicich😕


 
Zámek Štěnovice

středa 22. září 2021

Krasíkov, Švamberk, Ovčí vrch

15. 8. 2021
107 km
 
Náročnost: Velká
Převýšení: 1700 m
Terén: Lesní cesty, pěšiny
 
Plzeň-Pod Záhorskem - Košutecké jezírko - Sytná - Chotíkov - po červené Kůští, Čemíny - po modré Košetice - Písek - Lipno - Luhov - Čerňovice - Úterský potok - po zelené Mydlovary - Šipín - Okrouhlé Hradiště - Břetislav - dvůr Krasíkov - kaple na Ovčím vrchu - Krasíkov (kostel sv. M. Magdalény, Švamberk) - po žluté Balcarův mlýn - po červené Na Hadovce, Strahov, Gutštejn - Kozolupský potok - Sviňomazy - Erpužice - Malovice - Pňovanský most - Beraní dvůr - Flaška - Chotěšovičky - Harabaska - Svanka - Bdeněves - Kozolupy - Vochov - Křimice - Skvrňany - Kalikovský mlýn - Pod Záhorskem
 
 
Čekal jsem, až budu mít volnější den, abych se podíval na Krasíkov. Je to nějaké populární místo v poslední době, ale trochu z ruky, na kraji Plzeňského kraje. Pokud možno rychle tedy projedu Plzní ze Záhorska ke Košuteckému jezírku, na konečnou autobusů v Krašovské a pak pěšinkou po kraji lesa nad Globusem k Sytné. Kolem cyklobufetu na Štuperku sjíždím do Chotíkova. Musím skrz celou ves, takže stoupám až skoro k varské hlavní silnici, kde odbočuji vlevo po červené pod spalovnu a dalším sjezdem do Kůští. Do Čemín je to přes kopec značenou pěknou nezpevněnou cestou. V podobném duchu cesta pokračuje i do Košetic, jen je to po modré. Podél Čemínského potoka se jede dobře, a to i za Košeticemi, kde už není žádná značená trasa. Na rozcestí s cestou mezi Hunčicemi a Pískem je podle mých zkušeností nejhorší pokračovat podél potoka do Líšťan. Ačkoliv to nějak jde projet, dnes odbočuji doleva na cestu po louce a skrz lesík nahoru k silnici na Písek. Ta se ještě za lesem rozdvojuje. Zdánlivě menší cesta je vlevo, ale je lepší se vydat po ní.

Následující úsek je po silnici, neexistuje lepší alternativa, z Písku tedy mířím do Lipna a stále na západ pak do Luhova, na rozcestí mírně vlevo, abych nejel na Třebobuz a pak k zámku do Luhova, který je dnes dokonce otevřen. Za Luhovem se klesá serpentinami k Žebráckému potoku, následuje logicky stoupání, spíše táhlé nad Čerňovice. Ve vsi na konci návsi odbočuji z hlavní a pak doprava do kopečku, abych se vydal na severozápad lehce zpevněnou cestou k silnici za Pernarcem. Po této silnici sjíždím dlouhým sjezdem s několika serpentinami k Úterskému potoku. Na rozcestí Most u Trpíst se vydávám po zelené. Nejprve mám trochu strach, jstli někam projedu, ale ukázalo se, že se jedná o hezkou trasu, jen trochu náročnější, konec konců je pro pěší... V Mydlovarech raději stoupám po cyklotrase, než abych jel nějaký extrém po zelené. I tak je to dost prudké. Na vyhlídku, ke sv. Barboře a hradišti Šipín ale dojíždím po zelené lesem. Dnes mám ovšem jiný cíl, tak pokračuji velmi prudkou pěšinkou po červené zpět k Úterskému potoku u Dudákovského mlýna. Na druhé straně údolí stoupám po silnici až do Okrouhlého Hradiště. Za ním se silnice trochu srovnává a hledám odbočku vlevo do Břetislavi. Jedna se mi zdála na správném místě, ale moc malá. Ukázalo se, že to byla ona, tak jsem se k ní vrátil a vydal se sjezdem zarostlou lesní cestou. Kupodivu jsem projel.

Pokračuji po NS Ke Studánce lásky, myslel jsem, že to bude raz dva, ale tahle pěšinka tu asi není dlouho, jede se přes neušlapaný terén k silnici mezi Konstantinovými Lázněmi a Kokašicemi. Na konci Kokašic odbočuji vpravo ke dvoru Krasíkov a nejprve se vydávám na Ovčí vrch ke kapli Smrtelných úzkostí Kristových. To je dost do kopce alejí ve výhni na jižním svahu po NS Krasíkov-Ovčí vrch. U kaple odpočívám a svačím, pěkně tu profukuje a ve stínu je příjemně. Dokonce tu ani nejsou lidi. Za chvíli se vydávám zpět dolů, abych mohl stoupat na samotný Krasíkov. To je příjemnější stoupání, řekl bych kratší a po lepší cestě. Na vrcholku mě překvapuje, že kromě kostela sv. M. Magdalény je opodál i zřícenina Švamberku s volně přístupnou vyhlídkovou plošinou. Pro mě asi lepší zážitek než samotný rozpadající se "tajemný" kostel, který ostatní přitahuje více. Dnes tu ale nikdo není.

Zatím se mi jelo dobře, ale cestou zpátky využiju turistické trasy, tak mám trochu obavy. Pod Krasíkovem chci jet po žluté, ale už na vjezdu se trochu zarazím, musím vjet do nějaké díry mezi keři a stromy. OK, téměř nulovou rychlostí vjíždím do temného hvozdu. Všechno pekelně zarostlé, dvakrát pomalinku šlápnu do pedálů, abych nespadl z kola a...letím do kopřiv. Jsem vyjevený, co se stalo? Kontroluju končetiny, nejhorší je asi naražené žebro, ale jinak se zdá všechno v pořádku. Zřejmě pahýl nějakého keře v té minimálně rychlosti, kdy jsem měl příliš málo energie, způsobil, že jsem byl úplně katapultován do strany. No nic, opatrně pokračuji dál, cesta je velmi špatná. Po průjezdu zarostlou loučkou na rozcestí několika (ne)cest nevidím žádnou značku, takže samozřejmě odbočuji špatným směrem. Za chvíli je mi to podezřelé, tak to kontroluji v mapě a vracím se. Pak už žlutou trefuji, cesta se trochu zlepšuje, ale sjezd si úplně neužívám.
 
Dole u Hadovky u bývalého Balcarova mlýna přejíždím silnici a váhám, zda se vydat hodně zarostlou pěšinou po červené. Nakonec to zkouším, za chvíli mě čeká brod a pak se dá jakž takž jet. Což ovšem netrvá dlouho. Cesta se vine na kraji lesa ve strmém svahu a vede přes vysoké kořeny. Často musím slézt, takže otrava. Nejhorší je to ale na mýtinách, rozbujelá zeleň úplně pohltila cestu, značky samozřejmě nikde nejsou, místy se nedá skoro ani projít, natož projet. Trochu se to zlepšuje, jak se přibližuji k silnici 202. Za ní se jede lesem už o něco větší pěšinou, křižuji železniční trať a pak chvíli lesem, chvíli po louce mířím ke Strahovu. Zbývá asi kilometr cesty kolem Papírového mlýna k silničce na Bezemín, to už aspoň nemusím kolo vést. Po silnici nicméně červená nepokračuje, pokračuje pořád po pravém břehu Hadovky přes louku a pak lesem pod Gutštejn. Zde chci po žluté vystoupat, z toho mám obavy. Cesta ale kupodivu existuje, je průjezdná a dokonce nevede po spádnici, takže se dá i vyjet. Nahoře u bodu záchrany TC 004 pokračuji po větší lesní cestě na jih podél hranice PP Úterský potok a pak kam mě cesta svede, přes pole směrem ke Kozolupskému potoku. Vjíždím na větší cestu od Mydlovar a o kousek dál na dalším rozcestí odbočuji doleva, kudy sjíždím k CT 2214.

Po cyklotrase 2214 překonám Kozolupský potok a vydávám se vstříc nepříjemnému kopci, který jsem sjížděl loni a připadal mi dlooouhý. Je to ale po asfaltu a kupodivu mi to nahoru utíká. Jen je završen prudkou stojkou, než se vyhoupnu nad Sviňomazy. Ty projíždím ze severu na jih a pokračuji po malé silničce na křižovatku, odkud k zemědělskému družstvu, přes trať a do Erpužic vede prašná cesta. Z Erpužic po silnici ještě musím trochu vystoupat, ale do Malovic už klesám a po CT 2222 k Pňovanskému mostu taktéž. Vymyslel jsem si, že k Beranímu dvoru pojedu od CT 37 podél potoka z Nového rybníku. V mapě sice cesta vyznačená je a zpočátku se zdá, že skutečně existuje, ale u trati už je definitivně jasné, že je to historická informace. Jakýsi průsek v lese existuje, takže pokračuji, protože se nechci vracet, ale o cestu se nejedná. Prodírám se tedy ke žluté turistické trase a ztrácím tím mnoho sil. Od Beraního dvoru je to po žluté aspoň po cestě, i když ještě přes kopec k Chotěšovičkám. Za nimi překonávám hlavní silnici na Stříbro a pak mě čeká nepříjemně dlouhé stoupání lesem na Harabasku, tedy do 502 m n. m.
 
Nad Rochlovem nechávám odbočit CT 2204, žlutá má pak takový schodovitý tvar, u třetí pravoúhlé zatáčky ji nechávám být a odbočuji vlevo na severovýchod, kudy se dá projet pod Kníjemi, za silničkou na Doubravu pokračovat na Svanku k modré turistické trase. Po té jedu kousek na jih a konečně odbočuji vlevo na cestu, která mě dovede až do Bdeněvsi. Po CT 37 pokračuji skrz viadukt v Kozolupech do polí a do Vochova. Ve Vochově se vydávám na jih směrem na Vejprnice, na půli cesty se ale vracím na východní směr a mezi poli se dostávám na kraj Křimic. Zpočátku po CT 2151, poté neznačenou polní cestou jsem za chvíli u západního obchvatu. Plzní projíždím po cyklostezce podél železniční trati do Předních Skvrňan, poté ke Kalikovskému mlýnu a přes Rondel do Záhorska.
 
Až na jeden držkopád a neprůjezdný úsek kolem Hadovky moc pěkný výlet, 107 km. Celkem mě překvapilo více jak 1700 nastoupaných metrů. Ale celkem to v nohách cítím, takže asi jo. Průměrná rychlost 18,2 km/h mě také přijde v pohodě, jelikož jsem jel většinou po lesních cestách. 


Kaple na Ovším vrchu u Krasíkova

Krasíkov - kostel sv. M. Magdalény

Krasíkov - zřícenina hradu Švamberk


úterý 21. září 2021

Skalní útvar Na Půlku

10. 8. 2021
58 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 800 m
Terén: Polní a lesní cesty
 
Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - Lobezská ulice - Bručná - pod dálnicí Městský les - částečně po žluté chaty pod Radyní - Bambousek - skalní útvar Na Půlku - Nezbavětice - Chválenice - V Babších - Střížovice - rozcestí Sukořín - Osek - Háje - Hájsko - Snopoušovy - Útušice - Radobyčice - Hradiště - po CT 3 Škoda park, centrum Plzně - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem
 
 
Vyšpekuloval jsme v mapě, že uprostřed lesa někde mezi Radyní a Nezbavěticemi je jakási skalka Na Půlku. Jedu to prověřit, jak to tam vypadá a jestli to stojí za to. Sjíždím na Roudnou a abych měl změnu, překonávám Mži po lávce nad soutokem a vracím se k centru kolem Štruncových sadů. Přes most v Šumavské ulici se dostávám do Lobezské, která mě dovede až k Petrohradu. Musím jet uličkami, protože kolem trati je to neprostupné z důvodu výstavby zastávky a železničního koridoru. Za chvíli jsem ale v ulici U Seřadiště, jejíž severní chodník je trochu pro smích, zužuje se totiž tak, až po něm nelze projet. Pokračuji tedy skrz Bručnou, kde pro změnu rozparcelovali oblast tak hloupě, že ji nelze pořádně překonat. Objíždím to tedy nějakými ulicemi a nakonec v Barvínkově ulici vyjíždím na silnici, podjíždím přivaděč a jedu kolem logistického parku úzkým koridorem mezi plotem a křovím, kde dříve bývala pěšinka. Na konci ulice U Přivaděče se vykácel les a staví se další sklad naproti posledním vytrvalým chatařům. Tímto bezútěšným prostředním se dostávám k dálnici, pod níž se konečně dostávám trochu mimo beton. Nenápadnou zarostlou pěšinkou podél nájezdu na dálnici projíždím na louku před Ostrou hůrkou a za silnicí do Městského lesa.

Po žluté stoupám lesem k bývalé silnici ze Štěnovic do Plzence, pak neznačenou cestou k chatám pod Radyní. Odtud kousek sjíždím a zhruba podél trasy budoucího obchvatu, kde je dnes pěkná klidná louka pod lesem, pokračuji k Bambousku. Naproti pile je opravdu zapadlá cestička na východ do lesa, kudy se dá s trochou štěstí klikatou cestou dostat ke skalce Na Půlku. Je tu úplná mýtina, což je v tomhle případě z určitého pohledu dobře, protože skalka krásně vynikne. Nechali na ni dokonce menší listnatý stromek, který ji dodává na zajímavosti. Pod skalou pokračuji tím směrem, kudy to jde. Nějaké trvalejší cesty tu moc nejsou, jedu zkrátka po nějaké těžební cestě, kudy se dostanu k cestě na jih do Nezbavětic.

Do Chválenic mířím po silnici a poté po trase bývalé modré turistické na rozcestí V Babších. Jako obvykle prvních několik set metrů směrem na Střížovice je nějak zoraných nebo zkrátka těžko průjezdných, takže jedu krajem pole, dokud se nedostanu na využívanou polní cestu, která mě dovede do areálu zěmědělského družstva. Do vsi projíždím bez problému, pak mířím k fotbalovému hřišti a na cestu za ním, která vede směrem k rozcestí Sv. Anna. Na rozcestí, kde končí po levé straně pastvina a vjíždí se do lesa, odbočuji doprava na kupodivu docela velkou cestu, po níž se snadno dostanu na Sukořín. Bohužel jsem minul cestu do Hájů, ale ono je to zde každý rok jinak, jednou jsem se tu mořil někudy necestou, jindy tu bývá oplocená pastva, dnes projíždím bez problémů, ale do Oseku. Je to pěkným sjezdem, jen si to pak musím vystoupat po silnici zpět do Hájů.

V Hájích odbočuji na Vodokrty, ale v zatáčce než bych začal sjíždět, pokračuji rovně na polní cestu, kudy se dá pokračovat k vrcholku Hájsko. Je to trochu obtížnější, kudy se vydat, protože cesty moc neopovídají mapě, ale někde zkraje lesa se vydejte vpravo a pokračujte na sever, dokud se nezačne rozbitou cestou sjíždět a na druhém konci lesa po přenesení pár popadaných stromů nenarazíte na červenou nebo žlutou turistickou trasu. Já konkrétně jsem popojel pár metrů doprava k rozcestí Hájsko a po červené mě čeká prudký sjezd do Snopoušov. Odtud za řekou a více méně hned za silnicí pokračuji do stoupání k hájovně Vysoká. Na kraji lesa na odbočce k táboru se střetávám s cyklistou a ukázalo se, že je to Tomáš. Taky míří do Plzně, tak pokračujeme společně. Chtěl zkusit projet pod lesem k Předenicícm, ale to nejde, tak stoupáme pod Tlustou horou, pak odbočujeme vpravo na zelenou, ale za dalších 300 m opět uhýbáme vlevo a po větší cestě sjíždím k PP Pod Smutným koutem. Pod hřebenem Jeleního vrchu a Vysokou míříme houpavou cestou na sever, nad Čižicemi znovu křižujeme zelenou turistickou trasu a následuje sjzed k Radčicím. Překonáme silnici na Dobřany a alejí jsme za chvilku v Útušicích. Do Plzně se vracíme po silnici do Radobyčic a pak po NS Údolím Úhlavy přes Hradiště ke Škoda parku.

Po pravém břehu Radbuzy se dostáváme do centra, ve Štruncových sadech se loučíme, Tomáš jede do Hrádku, já Tyršovou ulicí k Lochotínské lávce a pak do Záhorska. 58 km, ale průměrná rychlsot jen 17,5 km/h.
 
 
 
 
Skalní útvar Na Půlku

Lávka přes ulici U Seřadiště u Koterova

Skalní útvar Na Půlku   
 

 

 

neděle 19. září 2021

Stříbrský vodopád

7. 8. 2021
77 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 950 m
Terén: Lesní cesty, pěšinky, místy asfaltky
 
Plzeň-Pod Záhorskem - Vinice - Radčice - po zelené Malesice - Červený mlýn - Kozolupy - Město Touškov - po zelené Bdeněves - po CT 37 Plešnice - Nová Jezná - Hracholusky - Rájov - Pňovany žst. - Pňovanský most - po modré Butov, Petrský potok, Stříbro (Stříbrský vodopád) - Červená lávka - po červené Vranov - po CT 37 Pňovany žst., Pňovany - Burda - Úlice - Harabaska - po žluté U Maška - po zelené Doubrava, Myslinka - Vochov - Křimice - lávka přes Mži u zoo - Pod Záhorskem


Delší dobu jsem si brousil zuby na Stříbrský vodopád, čekal jsme na vhodnou příležitost, která nastala dnes. Vody je všude dost, hezké počasí, čas na delší výlet... Ze Záhorska tedy projedu k Lochotínskému parku a stoupám podél zoo skrz Vinice. Po pěšince mezi posledními domky a lesem objíždím Sylván a blížím se k lesu nad Čertovou kazatelnou. K Radčicím jedu po pěšince horem přes les a pak podél stavby k místu, kde ji lze přejet do ulice Ke Kovářce.

Do Malesic jezdím rád po zelené, i když je to přes kopec a tentokrát tomu nebylo jinak. Za Malesicemi se vydávám po rozježděné, ale suché cestě k Červenému mlýnu. Skoro až k Vochovu po CT 2259 a poté vpravo. Od Červeného mlýna vede pěkná polní cesta do Kozolup. Chci jet pokud možno mimo asfalt, což je v době asfaltové velmi obtížné, nicméně když po opravené cyklostezce dojedu na kraj Touškova, mohu projet po zelené turistické trase do Bdeněvsi. Do Plešnice pokračuji klasicky po CT 37, která se protáhne na břehu řeky kolem chatek a pak stoupá ke trati. Vyjíždím do horní části vsi a do Nové Jezné jedu nenápadnou polní cestou, zkratkou vedoucí přímo na západ, ne jako silnice, která vede k železniční stanici. Za Jeznou hned na první křižovatce odbočuji doprava a sjíždím před viadukt, kde je zatopené polní cesta po levé straně. Po překonání vodní překážky musím prudce vystoupat po kraji pole k polní cestě vedoucí podél elektrického vedení ze vsi Hracholusky ke křížku, kde se rozděluje a já odbočuji doprava ke sjezdu do Rájova. Odtud po malé asaltce pokračuji směrem k chatám v oblasti Na Radosti, ale poté pokračuji stále na západ menší a menší cestou, až vjedu do lesa na pěšinku a projíždím k Českému mlýnu. 

Od Českého mlýna už vede opět zpevněná asfaltová cesta stoupající ke trati pod Novým dvorem. Silnici k Novému mostu křižuji a blížím se k nádraží Pňovany. Zde parkuje většina lidí, co se jde projít k nové lávce u Pňovanského železničního mostu. Dříve naprosto zapomenutá cesta je nyní dost velká kvůli masivní těžbě dřeva a frekventovaná právě kvůli novým trasám vzniklým díky přemostění přehrady. Sice lávku také využívám, ale už mi není tak vzácná, takže ji jen projedu a hned za ní unikám na modrou turistickou trasu bez lidí. Obávám se jen o průjezdnost. Kupodivu je to velmi dobrá cesta s výhledy na vodní plochu a příjemnými stoupáními i klesáními a to i kolem Butovského vodopádu, přes Butov, až za butovským kempem se prudce stoupá lesní pěšinou a teprve sjezd k Petrskému potoku je pro mě nesjízdný terén. Později jsem zjistil, že by daný úsek možná šel objet, to budu muset vyzkoušet příště.

Kolem vranovské lávky to není úplně nejlepší, tu a tam musím slézt z kola a přenést ho přes skalky, ale celkově nelituji zvolené cesty. Celou cestu se nedá ani postřehnout, že už se projíždí městem, kousek třeba rovinka, úzký singlík, pak pár zatáček a najedou se objevuji na skále vysoko nad Stříbrským vodopádem. Několika zákrutami sjíždím pod Svatováclavskou lávku a bez jediného živáčka kolem si užívám vodopádek. Celá rokle je pěkná, asi by stála za prozkoumání až k řece, ale ne v cyklistických tretrách. Odjíždím tedy k Červené lávce, po které překonávám Mži přímo k Hornickému skanzenu u Dolu Prokop. Mám navíc štěstí, zrovna jede důlní vláček k druhé části expozice. Podél jeho trati pokračuji po červené k vranovské lávce. Následující úsek džíve nebyl značený jako turistická trasa, ta vedla výše s cyklostezkou, ale dnes u vede červená přímo po břehu a mě zlákala zpočátu slušná cesta. Rychle se ovšem změnila v bahnitou rozježděnou a pak v horší pěšin a nakonec před prvními chatami na okraji Vranova jsem musel i kus nést. Do Vranova pak prudce stoupám po rozbité cestě, až se divím, že tohle vyjedou i auta. Vranov je hodně roztahaný, je to spíš soubor chatových osad, takže jím projíždím po CT 37 až k Sulislavské,u potoku, odkud začínám stoupat.

Následující 3, 4 km k Pňovanskému mostu jsou zajímavé, chvíli prudce nahoru, pak dolu, několikrát se opakuje podobný scénář vždy kolem údolíčka přitékajícího potoka. Po deštích je všude sposta vody a navíc tahle cesta je známá svými vetšími uvolněnými kameny, takže se tu nejede úplně hladce. U pňovanského nádraží podjíždím trať a stále po CT 37 stoupám do Pňovan. Po 2 km mám ale už asfaltu dost, takže pokračuji silničkou na jih k lomu, kde odbočuji na zatopenou lesní cestu a stoupám na kopec Burda, který je z jihu z velké části odtěžen. Od Hracholusek jsem jel nedávno, takže pokračuji do Úlic a po CT 2166 stoupám na Harabasku, kde odbočuji vlevo na žlutou turistickou trasu. Na úseku k Maškovi se jede střídavě rozbitou lesní pěšinou, kousek je i obvykle zatopen, a většími cestami. Od Maška po zelené do Doubravy to jede dobře a pak do Myslinky už je to po silničce (kudy vede i CT 2301). V Myslince už tradičně stoupám po louce za domky u hlavní silnice místo slepého následování cyklotrasy po silnici. Bahnitou cestou lesem kolem Liščích děr projíždím mezi pole k aleji vedoucí na Vochov. Na rozcestí značená cyklotrasa odbočuje vlevo do Kozolup, zatímco já pokračuji polní cestou do Vochova. Znechucen vyhlídkou na nové nevzhledné sídliště raději rychle pokračuji ke hřbitovu po CT 37, za nímž odbočuji doleva na panelovou cestu k podchodu pod tratí v Křimicích.

Mířím Plzeňskou ulicí a pak po louce k NS Údolím Mže. Do Záhorska se pak vracím kolem zoo. 77 km, vyšlo to krásně, průměrná rychlost 19,5 km/h a převýšení téměř 1000 m. 


 
Stříbrský vodopád

pátek 17. září 2021

Skalní věž Velký oltář u Žďáru u Rokycan

4. 8. 2021
64 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 1000 m
Terén: Lesní cesty, asfaltky
 
Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Zavadilka - po žluté Pecihrádek - Újezd - ústřední hřbitov - V Pytli - Letkov - kolem hájovny Tymákov - Němčičky - Kamenný Újezd - po zelené Bouchalka - Žďár - po žluté Oltáře, Svojkovice - Volduchy - Osek - Litohlavy - Horomyslice - Dýšina - Černá mýť - Zábělá - Bukovec - po NS Údolím Berounky Plzeň, u sv. Jiří - Zadní Roudná - Pod Záhorskem


Původně jsem zamířil na Žďár u Rokycan, ale cestou se ukázalo, že pojedu ještě kolem dalšího zajímavého cíle, který nemám mezi navštívenými, a sice skalní útvary Velký a Malý oltář. Ze Záhorska jsem vystoupal na Mikulku mezi Biomedem a fakultní nemocnicí a pak jsem sjel k nové okružní křižovatce na východním průtahu Plzně na Zavadilce. Ke sv. Jiří, kde nutně vede většina mých výletů tímto směrem, jsem se vydal přes kopec na Pecihrádku. Lávka přes Berounku je po mnoha odkladech už otevřená, ačkoliv se ještě lakuje. Po široké asfaltce vystoupám kolem ejpovických železničních tunelů do Újezdu, kde pokračuji kolem stavby sídliště dosud ještě pěknou polní cestou k ústřednímu hřbitovu. Kousek pod ním odbočuji vlevo na cestu přes pole a stále podmáčený les k Hrádecké myslivně a za silnicí přes Holý vrch k propusti pod přivaděčem, která je dostatečně velká, aby se jí dalo projet. Tím se dostávám do polesí V Pytli, které projíždím skrz jižním směrem do Letkova.

V Letkově z Lískové ulice v zatáčce na úrovní areálu Pohoda odbočuje lesní cesta, která směřuje k Pohodnici. Opět se trochu brodím vodou a bahnem, na pár metrů se ke mě připojí žlutá turistická trasa, u myslivny však odbočuji na docela špatnou a zarostlou lesní cestu vpravo. V mapě vypadá průjezdná, ale na kraji lesa je třeba pokračovat mezi stromy vlevo, dokud nenarazíte na větší cestu vedoucí k přemostění dálnice a pak sjezdem do Tymákova.

Za Tymákovem klasicky upaluji rychlou polní cestou pod Čílinu. Jak zajedu do lesa, cesta se hodně zhorší, po prudkých deštích z počátku léta je velmi vymletá a větší kameny překáží dál. Ve stoupání to tolik nevadí, protože nejedu 40 km/h. Ve sjezdu do Němčiček byla cesta vždy dost rozbitá, tak to i zůstalo... Zapomněl jsem ve sjezdu odbočit včas, abych nemusel po hlavní, ale je to necelý kilometr po široké silnici směrem na Rokycany, než odbočím doprava a mezi skládkou a výběhem, kde by snad měli být zubři. Tato cesta je také stále stejně špatně prostupná a zvlášť teď v období dešťů tu tečou potoky do takových menších moří. K tomu se přidalo pár popadaných stromů (to už je taková klasika poslední dobou). Až na rozcestí s modrou turistickou trasou se dostávám na pořádnou cestu, ze které vyjíždím na silnici u křižovatky pod Kotlem. Trochu se vracím na Rokycany, ale malou asfaltovou spojkou projíždím přímo do Kamenného Újezdu. Hned naproti přes silnici je nenápadný průchod s mostkem přes nějaký náhon a zadem se tak dostávám k lávce přes Klabavu, za níž pokračuji po zelené. Netrvá to dlouho a za posledním domkem prudce stoupám po kamenité stezce a pokračuji k Bouchalce. Až na rozcestí Žďár-Bouchalka odbočuji prudce vlevo, asi po místní modré turistické trase. To je ovšem jen na chvilku, na dalším rozcestí u přístřešku pro změnu odbočuji vpravo a hned na to zas vlevo, víc do kopce a na horší cestu😁

Závěrečné stoupání na vrchol Žďár je méně dramatické, než jsem si pamatoval, dá se vyjet až ke skalám nahoře. Obhlížel jsem vrchol, jak ho vyfotit, ale asi to je možné pořádně jen z dronu. Mezitím jsem ovšem narazil na obsypané keříky borůvčí, tak jsem se krapet zdržel. Na východ jsou zase stromy napříč, tak tedy jedu na západ. Tedy spíš jdu, na hřebeni to na jízdu není. Pak se prudce klesá, kousek pod hřebínkem je rozcestí, kde turistické trasy odbočuji vpravo. Jenže další úsek je přes totální polom, takže kolo na zádech a přeskakuji kmeny... Všechno je tak polámané, že jsem přešel i rozcestí U Oltářů. Jenže po žluté se stejně nedá moc jet, tak holt jdu pěšky dál. Velký Oltář mě vlastně překvapuje, protože jsem o něm doposud nevěděl. Příjemné zpestření. Jenže ani dál se po mokrých velkých kamenech nedá jet, takže ještě musím strpět pár metrů pěšky, bohužel zde i hodně ztrácím výšku. Kousek dál se to dá krosit přes les, ale cesta je nadobro ztracená, takže jedu někudy lesem, kde si harvestory dělají celkem bezohledně desítky svých cest. O kus níže vyjíždím do hluboké brázdy, která je i místní modrou turistickou. Aspoň se po ní můžu vrátit na žlutou, po níž skrz potoky dojedu až do Svojkovic. 

Přes Žďár mi to dalo zabrat, musím trochu popojet, tak jedu pod dálnici a po cyklostezce do Volduch a Oseka. Je to mírně do kopce, ale odsýpá to. I do Litohlav jedu po silničce, pěkně se kroutí a je zvlněná, bohužel je to trochu nepřehledná a jezdí tu poměrně dost aut. Za Litohlavy si ještě kousek vystoupám směrem na Smědčice a v první zatáčce pokračuji rovně na polní cestu. V lese se cesta trochu motá, křižuji zelenou a pokračuji s jedním zaváháním k CT 2159. Následuje sjezd do Horomyslic a stoupání od Klabavy do Dnešic. Za Dnešicemi letos asi poprvé zkouším projet k zemědělskému družstvu nad Kyšicemi. Zde je to pokaždé jinak, někdy tu jde projet celkem dobře, ale poslední léta to bylo spíš horší. Dnes mě zachránilo, že je pole už sklizené a můžu projet k Černé mýti. Ačkoliv se musím vrátit kousek po silnici a pak odbočit vlevo do lesa, je to lepší, než se vydat po silnici přes Hrádek. Taky už vím lépe kudy kam, takže nebloudím za šera v lese a rychle se blížím k hájovně v Zábělé, která už je za chrásteckou silnicí. Měl jsem radost, že jsem to vzal tudy, projedu kolem Bukoveckého potoka a vodopádu do Bukovce. Pěkný schovaný singl, který ústí pod Holým vrchem, vlastně na kraji Bukovce. Do Záhorska se vracím po NS Údolím Berounky, kolem sv. Jiří, přes Úslavu a Zadní Roudnou.
 
64 km s náhodně objeveným cílem, to je paráda, nečekal jsem, že se dá ještě na Plzeňsku něco takového objevit. 1045 výškových metrů je taky dost. Nejhorší ale bylo nést to kolo na zádech v místech polomů, takže průměrná rychlost 17,7 km/h. 


Skalní útvar Velký Oltář u Rokycan


 

čtvrtek 16. září 2021

Blovice, kostel sv. Jana Evangelisty

31. 7. 2021
82 km
 
Náročnost: Velká
Převýšení: 1200 m
Terén: Lesní cesty
 
Plzeň-Pod Záhorskem - po NS Údolím Berounky Masarykův most - Doubravka - podél Úslavy Božkov, Koterov - sv. Blažej - Starý Plzenec - Sedlec - po poli Šťáhlavy - po modré Šťáhlavice - přes Vartu Žákava - Kamensko - Blovice - po modré Smeredov, Žďár - Maršál - po zelené Mýť, Čížkov - po CT 2039 Železný Újezd - Nechanice - po červené Struhaře, Blovice - po modré Rohatá skála, Zdemyslice, Vlčtejn, Chouzovy, V Babších, Pod Neb. Borkem - po červené Losiná
 
 
Včera jsme se vrátili z Rakouska, ale ještě nás čeká celý víkend, takže neváhám a vyjíždím směr Železný Újezd. Ze Záhorska vyrážím kolem Černé ovce do Luční ulice a pak po NS Údolím Berounky k Masarykovu mostu.  Následuje úsek po cyklostezce bez bližšího označení, která vede k Lopatárně. Včera jsem si na FB náhodou přečet stížnosti nějaké paní, že pěšinka podél řeky je po velké vodě vymletá😄 Jedu do toho pekelně nebezpečného úseku, vše je při starém, dá se tu jet velmi pěkně a rychle, pár metrů na dohled Těšínské ulice je pak trochu kamenitějších, ale na pohodu i s kočárkem. Tak to bychom měli, kolem Lobezského parku jezdím nerad, ačkoliv je tu hodně široká cesta, protože se tu vždy najde někdo, kdo je překvapen, že není na cestě sám. Dnes je tu ale málo lidí. Blížím se ke střelnici, po CT 2127 pak po rychlé cestě mířím do Božkova. Vystoupám po louce do Koterova, odkud pokračuji po CT 31. Hned jak to jde, sjíždím z té asfaltové nudy a pokračuji po pěšině po louce k NS Staroplzenecká.

Zde se to trochu komplikuje, protože ve vegetaci je těžké stezku najít. Podél trati cosi vede, opodál za loukou je skutečně socha sv. Blažeje. Dále už vedou jen kančí stezky skrz roští, ale stále se zřejmě jedná o značenou NS. Proderu se tedy k nedaleké ulici a skrz střed Plzence projíždím po silnici do Sedlce. Risknul jsem to do Šťáhlav po poli. V bahně jsem se neutopil, pěšinka byla prošlápnutá, tak dobré, projel jsem až ke šťáhlavskému hřbitovu. Oproti zvyklostem odbočuji doprava k červené turistické trase, po níž sjíždím zpět ke trati. kolem nádraží se dostávám k modré turistické, která mě zas provede dubovou alejí ke Šťáhlavicím. Až za vsí, za řekou a tratí se vydávám doprava zdánlivě na asfaltku směr Milínov, ale ještě o trochu víc vpravo vede lesní cesta přes kopec ke žluté turistické trase. Po poměrně náročném, ale nedlouhém stoupání po mokré cestě mě čeká sjezd k nevýraznému vršku Varta s vysílačem, kde odbočuji prudce vlevo na silnici, abych se dostal k silniční odbočce do Žákavy. Křižuji silnici 19 a přes Žákavu stoupám k zemědělskému družstvu. Za ním vede asfaltka k lesu, který značně poškodila nedávná vichřice. Je to jen pár desítek metrů k větší cestě, ale dostat se přes všechny ty kmeny a ostružiny dalo pořádně zabrat.

Když jsem se dostal na cestu, vydal jsem se ke Kamensku. Za rybníkem u hájovny je malá cesta přes kopec, kudy jsem se ovšem nedostal dál přes popadané kmeny. Do Blovic jsem to tedy objel po CT 2288 vedoucí nad Úslavou. Hned naproti přes hlavní cestu je ulice se zvláštním jménem Cecima, kudy se dá překvapivě projet do Bohoušova. Vystoupal jsem k modré turistické trase, která následně vede po malé silničce táhnoucí se vzhůru nad Smeredov. Přes ves výšku naopak ztrácím a před Žďárem překonávám údolíčko, takže ke kostelu sv. Václava se vyšvihnu do prudkého kopce. Trasu za Žďárem je náročné trefit, nevypadá to tak složitě, sjet k chatám u řeky a pak doleva a doprava, ale na mapě to vypadá nějak jinak... Vydal jsem se do lesa skutečně tou plánovanou neznačenou cestou kamsi k vrcholku v polesí Doubrava nebo Maršál, podle toho, jaká mapa je podkladem. Cesta k zelené turistické na východní straně nebyla tak jednoduchá, vypadalo to nadějně ještě na rozcestí v půlce, ale pak se cesta začla vytrácet a nakonec přestala existovat, nejlepší tedy bylo jet prostým lesem, nějakou bučinou, kde nebyla metr vysoká tráva.

Konečně jsem se tedy ocitl "na zemi" na zelené, jež mě chvíli vystrašila, jak bude špatná, ale nakonec převážně pěknou lesní cestou jsem dojel až na Mýť, což je vlastně dost podivná samota. Podobně pěkná, ač rozbahněná cesta pokračovala až do Čížkova. Pěkná vesnička, jejíž kouzlo vlastně vězí v její obyčejnosti. Brdy už jsou co by kamenem dohodil, to se ukazuje v následujícím intenzivním sotupání do Železného Újezdu. Čekal jsem, že v Újezdě bude nějaká pěkná náves, ale není tam nic zvláštního k vidění bohužel. Vydal jsem se po žluté, která za obcí odbočuje vlevo, na další odbočce ji ale nechávám být a po větší cestě pokračuji přímo k Nechanicím. Tam mě čekají ty nepříjemné zatáčky, nejsou však dlouhé. Dále mířím po červené, a to přes kopeček Hromadnice, který má ovšem 616 m n. m. Nic příjemného mě ve sjezdu nečeká, samý strom přes cestu, zarostlá neoznačená cesta, bahno, pole, no bída. Do Struhař už dojíždím v brázdě traktoru po poli. Další dva kilometry sjezdem po silnici ze mě lítá bahno, pak s červenou odbočuji doprava na panelovou cestu znovu do Blovic. Škoda, že jsem vyjel na silnici, červená mi uhnula vlevo, aniž bych si toho všiml, a byla by jistě zajímavější.

Za Blovicemi pokračuji po modré stoupáním po polní cestě k Rohaté skále. Za ní následuje prudký sjezd po zarostlých kamenech a za brodem výjezd na nefrekventovanou silničku směrem do Zdemyslic. Do kopce k Vlčtejnu se mi moc nechce, nejvíc dá zabrat výšvih na kraji Chlumánek. Jakože po modré pokračuji přes hlavní silnici na Písek. Modrá se tam ale někde ztrácí, vlastně jsem ani nevěděl, že tudy vede. Ve sjezdu do Chouzova se značky objevují, zpočátku se ale jede docela zarostlým úvozem mezi poli, později už je to projeté trakotorem, takže pohoda. Stoupání k Babším mi docela uteklo, ale už cítím unavené nohy, jedu trochu na automat. V lese ve sjezdu k Nebílovskému Borku už je špatně vidět, do dnešního cíle v Losiné ale už moc nezbývá, po červené je to asi něco přes tři kilometry převážně táhlým stoupáním po pěkné štěrkem zpevněné cestě. 82 km a hlavně přes 1200 nastoupaných metrů, to je poctivý výjezd😊



Kostel sv. Jana Evangelisty, Blovice


středa 15. září 2021

Hájovna Třebekov

16. 7. 2021
60 km
 
Náročnost: Střední
Převýšení: 900 m
Terén: Lesní cesty, silničky

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Na Prokopávce - Kamenný rybník - po CT 2151 Třemošná - po žluté Českobřízský mlýn, Hromnice - Býkov - Olejná - Vatinka - Kaznějov - podél Kaznějovského potoka Nebřeziny - Pavlínov - Obora - Třebekov - Chotiná - Cihelna - Dolany - Věžka - Druztová - Senec - Senecký ryb. - Bolevecký ryb. - Zadní Roudná - Pod Záhorskem

 

Protože se blížila dovolená a věděl jsem že poslední dny před odjezdem je vždycky shon, takže jsem si od začátku týdne plánoval, že vyrazím ještě jednou na kolo. Jenže se z různých důvodů posouvaly dny, pak už zbyl jen pátek. To se už mohly posouvat jen hodiny a to se také přesně stalo. Přesto jsem byl odhodlaný dojet na vyhlídku nad Střelou u Dolního Hradiště. Jenže tohle nebyl šťastný výlet…

Vyrážím až po sedmé hodině, už to není dobrá zpráva. Rychle tedy stoupám přes Mikulku, pak sjezdem do Malého Bolevce, k Prokopávce přes pole a lesíkem, poté za hřbitovem ke konečné tramvaje. K novému přemostění mostecké výpadovky u arboreta Sofronka vede asfaltka, stejně jako po žluté k Orlíku. Luční ulicí projíždím Třemošnou a znovu po žluté do severní části. Kolem rybníku na Bílém potoce (skalní útvar Kvočna) po pěkném singlu není daleko k Českobřízskému mlýnu. Delší a ještě hezčí singl je pak v dalším úseku nad říčkou Třemošnou. Nedojedu ale až do Žichlic, prudce stoupám z údolí do Hromnic. Po silnici táhle stoupám k Býkovu, kde odbočuji doprava, kousek po zelené, ale na kraji lesa doleva, kde by měla vést NS Býkov-Žichlice. V terénu značená není, orientaci ale zlepší samota Olejná a teď už tu taky jedu poněkolikáté, takže vím, že musím dojet na konec louky a vydat se vlevo a hned vpravo do stoupání lesní cestou k silnici do Obory.

Podle mého dřívějšího zkoumání by měla vést cesta lesem k rybníku Vatinka. To se bohužel nepotvrdilo, v lese byla skládka, tam končila slušná cesta. Poté jsem se vydal směrem, kam jsem potřeboval, ale zase byl nucen se vrátit téměř do stejného místa. Sjel jsem tedy kamsi do údolí, kde byly nějaké lehce podezřelé nasprejované šipky, u kterých se ukázalo, že ukazují cestu z tohoto bludiště. To už jsem ale rezignoval na snahu hledat v cestách nějakou logiku nebo spojení. Po sjezdu do údolí jsem zas vystoupal nahoru, cesta bídná, abych opět sjížděl rozoraným korytem naplněným bahnem. Aspoň už to koryto konečně vedlo na louku nad Vatinkou. Noo, ztratil jsem mnoho drahocenného času, snad to pojede v údolí Kaznějovského potoka, kam se chystám, jen co projedu Malou Oborou.

Hmm, leda prdlajs, ačkoliv na poli už byl povrch oschlý, zde je všechno pod vodou, vše spláchnuté, pokud se nechci vrátit jako koule bahna domů, musím jet krokem. S tím se rozprchla ta myšlenka na vyhlídku nad Střelou. Když jsem vyjel v Nebřezinech, bylo to pro mě trochu vysvobozením. A protože už slunce zapadá, vydávám se po nefrekventované silnici dlouhým a zpočátku prudkým stoupáním do Obory. Za Oborou se chvilku sjíždí, ale pak je třeba vyjet ještě na Červený vrch. Ze silnice sjíždím v její levotočivé zatáčce, a to na Jarovskou NS. Lesní alejí po slušné cestě se lze opravdu rychle dostat přes hájovnu Třebekov do údolí Dutých hlav kousek před Chotinou. Z Chotiné jsem netrefil svoji vybranou cestu do Žichlic, uhnul jsem na cestu o kus dříve. Vypadala nadějně, ale brzy se zmenšila a na kraji lesa už jsem věděl, že jsem v háji. Už je dost tma, nechci se znovu vracet, ale trochu mám obavy, že na malé lesní cestě skončím někde na konci světa. Díky bohu šlo projet k silnici mezi Nynicemi a Zručí.

Už se moc nerozmýšlím, do Plzně je třeba se dostat především rychle. Takže přes kopec do Dolan, v serpentinách k Berounce kilometry naskakují… Pak je ale kratší jet po žluté, musím tedy za přítmí překonat i za normálních podmínek těžký sjezd u Věžky a vyšlápnout do Druztové. Už ani nevím, jakou jsem měl myšlenku, že jsem jel přes náves-jooo, jen jsem si neuvědomil, že to lze projet kratší cestou. I když jsem měl zadní světlo, přes les po silnici do Sence už mi to příjemné nebylo. Sjezd k Seneckému rybníku a po žluté k Boleveckému byl už trochu naslepo. Před úplnou tmou jsem se stihl nakonec vrátit přes Roudnou do Záhorska, ale bylo to tak tak, a to jsem to zkrátil oproti původnímu plánu o nějakých 15 km. Aspoň že jsem těch 60 km ujel, průměrnou rychlostí 19 km/h. Chtělo to víc a dokonce by to bylo možné za sucha a kdybych nebloudil, ale nestalo se😀 Nakonec ten výlet nebyl až tak špatný, jen přišel o původní cíl.

 

Třebekov