Vyhlídka na Škalkách - Nezbavětice

21. 8. 2020 

67 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 950 m 

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná -  Štruncovy sady - Plzeň-centrum - Jiráskovo nám. - Vyšehrad - Božkov - po NS Údolí Úslavy Koterov - Ostrá hůrka - Městský les - po žluté Andrejšky - Bambousek - vyhlídka Na Škalkách - Nezbavětice - Šťáhlavy - Svidná - po zelené Pod Sedleckou skalou - Nový rybník - PP Sutice - Tymákov -  polesí Čílina - Ejpovice - po CT 3 Kyšice - Za Doubím - Černá mýť - Zábělá - po červené Holý vrch, Bukovec - MVE Bukovec - po NS Údolím Berounky Doubravka - u sv. Jiří - Jateční - Zadní Roudná - Luční ulice - Pod Záhorskem 

 

 

Pojedu dnes na vyhlídku na Škalkách a chtěl bych vyzkoušet pár dalších cest v okolí Plzně. Vyjíždím na Roudnou a po polní cestě za Černou ovcí projíždím k soutoku Mže a Radbuzy, kde překonávám řeku ke Štruncovým sadům a pokračuji přes centrum Plzně po nábřeží. Ke Koterovu je dlouhá cesta přes město, docela otrava, tak zkouším různé uličky. Jel jsem přes kolem lokality U Ježíška a Jiráskovo náměstí, ale ideální nápad to nebyl, jsou tam samé jednosměrky a velký provoz. O něco lepší je to pak kolem bazénu, kousíček přes Chvojkovy lomy do Částkovy a Lobezské ulice, z níž v zatáčce odbočuji ke trati, podél níž vede malinkatá pěšinka u hradby zahrádky a projede se tak do čtvrti Vyšehrad do ulice Na Vyhlídce. To se mi líbí. Škoda, že se nedá lépe projet kolem areálu Stock Plzeň. Ačkoliv je to možné, prvních pár metrů je sotva schůdná pěšina.

 

Z Božkova vede přes Úslavu asfalt, ale já sjíždím na pěšinku přímo kolem řeky, která tu pěkně meandruje. V Koterově stoupám směrem ke Koterovské, na první kruhovém objezdu odbočuji k průmyslové zóně a projíždím mezi tratí a halami, dokud se neobjeví cesta vedoucí pod dálnici a rychle mizející u nějaké skládky. Já pokračuji po cestě vhodné na trucktrial vzhůru k Ostré hůrce. Když jsem tu jel poprvé, měl jsem za to, že jsem hloupej, že to vůbec zkouším, ale skutečně se tudy dá dostat až k plzenecké silnici. Tu naštěstí jen křižuji a pokračuji pod Radyni, k rozcestí Městský les. Mapu jsem moc nezkoumal, cesta mě dovedla k louce a pak se dalo tak nějak jet podél ní a vyjet na bývalé silnici kousek za občerstvením Krmelec. Po žluté po kořenech pokračuji až pod Andrejšky, pak se stáčím doprava téměř vrstevnicově nad Losinou, k Bambousku. Prosmejčím tu ještě pár lesních pěšin, než se tu postaví obchvat. Kousek po silnici musím jet, ale kus před křižovatkou s hlavním tahem se vracím na lesní cestu vlevo a dostávám se tak k další silnici, na Rožmitál. Odtud vede na vyhlídku a skálu Na Škalkách pouze jedna nenápadná stezka přes hluboký pangejt na frekventované silnici, takže nic moc... Jak ale překonám tuto překážku, zbývá posledních 100 m k cíli. Je tu skutečně pěkný výhled do krajiny a altánek.

 

Do Nezbavětic sjíždím polní cestou, následuje ovšem sotupání zpět směrem na Plzenec. Vracím se po polní cestě až pod Farskou skálu, kde odbočuji na cestičku vpravo z kopce, která by mě snad měla dovést do Šťáhlav. No...bohužel, v cestě stojí soukromý pozemek, takže není chtěno. Objel jsem to sice přes zorané pole, rokli, bažinu a les, ale nestálo to za to. Lepší než se vracet, ale tudy příště ne-e.

 

Ze Šťáhlav mířím do PP Kornatický potok cestou mezi rokycanskou silnicí a cestou na Kozel. Nikdy jsem tu nejel a je to šikovná cesta, ačkoliv zpočátku dost stoupá. U chatek vjíždím do lesa a jedu údolím potoka až na Svidnou. Zde se stáčím vlevo na zelenou turistickou značku. A protože chci k Novému rybníku, první cestou za hlavní silnicí pokračuji vlevo z kopce. Moc velká není, popadané stromy, ale prodral jsem se a teď prostě mířím z kopce a když cesta začne nabírat podivný směr, odbočím. Je tu milion cest. Projel jsem až do Mechové ulice a přes louku do ulice K Jezu. Tam, kde se stáčí do protiproudu, sjíždím na pěšinku překonávající náhon a jedu parádní úsek mezi řekou a náhonem právě k Novému a Starému rybníku. V Sedlci odbočuji do ulice Na Potocích, u PP Sedlecká rokle se stáčím vlevo k Tymákovskému potoku. Pěkný lesní singl mě tudy dovede pod PP Sutice až k rybníku Pod Tymákovem. Do Tymákova od něj vede asaltka.

 

Ještě chci dnes vyzkoušet, jak se dá projet přes Čílinský les, takže z Tymákova vyjíždím směrem na Rokycany a u rybníka na kraji lesa odbočuji vlevo. U dalšího o 200 m později pak na lesní cestu vpravo, která stoupá až k zelené značce. Tu však vlastně jen křižuji a pokračuji přes hřebínek k dálnici. Je třeba po obslužné cestě jet kousek na Prahu, dokud se nedá projet pod mostem na druhou stranu a zarostlou cestou se dostat k Ejpovicím. Sjíždím vsí až k Ejpovickému jezírku, dokonce přímo na břeh nad vodním vlekem a přes kemp se vracím na CT 3. Po té pak i stoupám do Kyšic. Na lokálním vrcholu v půli cesty mezi Kyšicemi a Červeným Hrádkem odbočuji vpravo na cestu, tkerou jsem chtěl už dlouho vyzkoušet. Vyjíždí u zastávky Na Samotě a o pár metrů blíže Kyšicím vjíždím na polní cestu, která by měla vést podle mapy k zemědělskému družstvu v Hrádku. To se nepotvrdilo, tak projíždím už spíše po poli až k areálu nad Dýšinou a ne zrovna přímo dojíždím na Černou mýť.

 

Po nově zpevněné lesní cestě se rychle dostávám k chrástecké silnici, ale pokračuji do lesa k červené turistické značce vedoucí přes Holý vrch prudkým sjezdem do Bukovce. A protože jsem se tuhle nemohl dostat k lávce u MVE Bukovec z bělohorské strany, zkusím to dnes opačně. Dalo se čekat, že budu sjíždět zbytečně, lávka má odmontovaný žebřík, takže ji nelze použít. Vracím se tedy zpět na NS Údolím Beorunky a mířím ke sv. Jiří a pak klasicky přes Masarykův most k Zadní Roudné, pěknou lehce zpevněnou polní cestou k tréninkovým hřištím v Luční ulici a pak Pramenní ulicí zpět do Záhorska.

 

I když to nebylo ve všech případech ku radosti, objevil jsem zase pár nových cest, hlavně ta kolem Nového rybníka mě potěšila. I vyhlídka na Škalkách je hezká, nová silnice povede zřejmě ještě blíže k tomuto místu, než nyní, takže se zhorší podmínky pro rozjímání 😃 

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

 

Na Škalkách, Nezbavětice

Na Škalkách, Nezbavětice

 

Brdy na kole z Hořovic do Plzně

16. 8. 2020 

108 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 1850 m 

Terén: Asfaltky

 

Hořovice - Podluhy - Hvozdec - Mrtník - Neřežín - Valdek - Červený potok - Sedlo pod Berankou - K Letišti - po CT 8244 Jordán,  Bártův dub - Bor - Hradiště - u sv. Jana - Praha - u sv. Jana - Nepomuk - po CT 2251 Červený lom - Teslínská cesta - Altánská cesta - cesta K políčku od Róje - Hořejší Padrťský rybník - Míšov - PP Míšovské buky - po CT 2168 a po červené Nové Mitrovice - po červené Nechanice - po CT 2147 Struhaře, Blovice - Zdemyslice - Vlčtejn - Chlum - Střížovice - Netunice - po žluté Prusiny, Čižice - po červené Štěnovice, Radobyčice - po NS Údolím Úhlavy Hradiště - Škoda park - po CT 3 Plzeň - Štruncovy sady - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Parný srpnový den, utíkáme se zchladit s Adamem do Brd. Protože toho chceme vidět hodně, jedeme vlakem do Hořovic. Už to je zážitek. Ačkoliv máme objednaná místa pro kolo i sebe, do vlaku se nemůžeme vejít. Nakonec se to podaří, ale je natřískáno - kola, kočárky, stojící lidi, emoce 😃

 

Z nádraží v Hořovicích sjíždíme k Červenému potoku a pak stoupáme směrem k nemocnici. První stoupání, Adam do toho dupe, řka něco o tom, že první půl hodinu mu to nikdy nejede. Přes lesopark Dražovka míříme k malé silnici do Podluh, kde odbočujeme doprava na ještě užší silnici do Hvozdce. Zároveň jedeme po modré turistické značce. Auta tu nicméně jezdí a někdy je těžké se s nimi minout i s tím kolem. Do Hvozdce táhle stoupáme, je až 520 m n. m. Do Mrtníku nastoupanou výšku rychle ztrácíme. Jsme zpět u Červeného potoka, na němž je několik rybníků a hned za Mrtníkem také Mrtnická skála. Je tu tedy hodně lidí a aut kvůli koupání a dalším aktivitám. Do Neřežína to stoupá spíše nenápadně, ale pak se to trochu zvedne a možná tu začíná i nějaký segment na Stravě, takže zas jedeme, co nám dech stačí. Díky tomu ten dlouhý kopec k Valdeku ale rychle uteče.

 

Jsme zpět kolem 550 m n. m. a cítíme osvěžení v lese. Obhlídneme zříceninu a jedeme dál po asfaltce po CT 8244A a 315 (není to vůbec důležité, podle mě ty cyklotrasy jsou vedeny tak špatně, že se po nich nedá logicky dojet od jednoho místa k druhému, na každé křižovatce se číslo mění, je to velmi nepřehledné). Pro ilustraci-na posledním kilometru dvě CT, na rozcestí U Červeného potoka odbočujeme vpravo na cyklotrasu bez čísla, abychom se v Sedle pod Berankou připojili na CT 8244. Zvláštní. Aspoň že teď kousek pojedeme rovně po stejné CT. Stoupáme napříč bývalým vojenským letištěm a k bunkru Jordán, kde už jsme ve více jak 750 m n. m. Brdy jsou krásné a dnes to platí také, z Houpáku je krásný výhled, není divu, že je tu docela dost lidí. Následuje nedlouhý sjezd, to abychom si odpočinuli před dalším stoupáním. K Bártovu dubu a ještě víc k vrcholu Koruna po Hořovské cestě. Kolem rozcestí Bor nicméně opět sjíždíme. To už moc rádi nejsme, protože víme, že vrchol Praha se blíží a ten je ještě o 100 výškových metrů jinde. 

 

Za Třítrubeckým potokem to ale přichází-spolu s asfaltem hladkým tak, že by mu dálnice mohla závidět stoupáme až ke kopce Hradiště. To už vypadá slibně, ale na Prahu se nedá dostat po hřebínku, tak ještě musíme po Pražské lince dolu, abychom si mohli vychutnat závěrečných 100 výškových metrů stoupání. Nakonec to ale nebylo tak zlé. Já jsem vlastně překvapený, jak příjemně to uteklo z Hořovic, protože se stoupalo s přestávkami a celkem pozvolně. Na Praze dáváme krátkou svačinku a sjíždíme brutální kopec do Nepomuku, kde ještě doplňujeme v občerstvení cukry a tekutiny. 

 

Na druhou, "klesavou" půlku výletu se vydáváme po rovince po CT 2251 k Červenému lomu. Kecáme a tak se ne poprvé kus vracíme na odbočku-Teslínskou cestu. Komunikace jsou tu šachovnicově uspořádané, takže zanedlouho odbočujeme vpravo na Altánskou cestu a vzápětí na cestu "K políčku od Róje". Jede se tu pěkně a zanedlouho přijíždíme na hezčí z hrází Padrťských rybníků-tu Hořejší. Cesta se stáčí na jih, po červené. Nohy už tuhnou, tak se jim moc nechce do nepříjemného stoupání kolem zbytků kláštera Teslíny. A pořád to nekončí... Až tak kilometr a půl před Míšovem se začíná sjíždět. A protože jsem nedávno sjížděl od Marásku do Míšova, tak bohužel vím, co nás čeká za stoupání teď. Po CT 2165 znovu do osmi set metrů právě kolem Marásku a PP Míšovské buky. Poté se pouštíme do prudkéhu sjezdu od PR Fajmanovy skály a Klenky. Nad Chynínem potkáváme červenou, vydáváme se tedy po ní doprava dlouhým sjezdem do Nových Mitrovic. Za Mitrovicemi se jede kousek lesem po kořenech, to je dnes jediný techničtější úsek, pak se červená dostává zpět na štěrkovou a postupně asaltovou cestu a nakonec před Nechanicemi i na silnici. Nepříjemné serpentiny jsou v Nechanicích, nikoliv však dlouhé.

 

Zábavným a dlouhým sjezdem po CT 2147, ovšem po silnici, jsme za chvilku ve Struhařích. A vzhledem k tomu, že máme v plánu dnes přes 100 km, moc neblbneme a po silnici dojíždíme až do Blovic. CT 31 do Zdemyslic vede opět po silnici. Zjišťuji, že mi to dnes, když jsem s asfaltem smířen, vlastně nevadí, protože znam kdejakou pěšinku kolem, ale silnici vlastně vůbec. Ze Zdemyslic do Vlčtejna se mi ale vůbec nechce, vítr nefouká, žhne slunce, síl už ubývá... Áda to zas nakopnul hned od začátku, asi neví, jak je to nekonečné. Tempo jsme nakonec udrželi, ještě že je to dnes poslední velký kopec. Cestou přes Chlum do Střížovic si můžeme odpočinout. Pak je třeba zas přes kopec dojet do Netunic. I ty jsou ale poměrně vysoko, krátký výšvih na Prusiny ke kostelu nás už nepřekvapí. O to příjemněji se nám pak jede po žluté do Čižic. Do Štěnovic volíme červenou podél Úhlavy. Ve Štěnovicích stoupáme k Valíku a stále po červené sjíždíme do Radobyčic.

 

Po NS Údolím Úhlavy pokračujeme do Hradiště a po CT 3 přes Škoda park podél Radbuzy do centra Plzně. Tuhle stezku nemůže mít žádný cyklista rád, chodí tu davy lidí, takže se tu nedá moc jet. Mži překonáváme až za Štruncovými sady na soutoku s Berounkou, pak přes Roudnou do cíle do Záhorska a Adam na alej Svobody.

 

Ačkoliv to bylo vlastně celou dobu po asfaltu, byl to poctivý a pěkný výlet, skrz celé Brdy😊 108 km mluví za vše. I když vlastně... 1800 nastoupaných metrů a průměrná rychlost 22,6 km/h poví lépe, jak jsme do toho šlapali. 

  

   

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

 

Paráda na Houpáku u bunkru Jordán

Zřícenina hradu Valdek

Vrchol Praha

Meteoradar na vrcholu Praha

 

Lom Pňovany

13. 8. 2020 

72 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m 

Terén: Lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - Štruncovy sady - Depo 2015 - Bory - Na Hvězdě - Techmania - Slovanské údolí - Na Brůdku - Vejprnice - Myslinka - Doubrava - po zelené U Maška - po žluté nad Rochlovem - Úlice - Burda - Boží vyhlídka, židovský hřbitov - lom Pňovany - Harabaska - Kbelany - žst. Přehýšov - Přehýšovský rybník - podél dálnice Dioss - Humboldtka - Nýřany - Tlučná - Vejprnice-Pod Hájíčkem - Nová Hospoda - Slovanské údolí - Na Jíkalce - Kalikovský mlýn - Kilometrovka - po NS Úolím Mže Lochotínská - Pod Záhorskem 

 

Párkrát jsem jel u Pňovan přes kopec Burda, kde jsou vyznačená jezírka po bývalých lomech, ale nikdy jsem je pořádně neprozkoumal, dnes se tam vydám a napravím to.

 

Pojedu ještě přes Bory, tak vyjíždím na Roudnou, za Černou ovcí po polní cestě mířím k soutoku Mže a Radbuzy a Štruncovým sadům a poté právě po nábřeží Radbuzy přes centrum Plzně a kolem Depa 2015 projíždím k zimnímu stadionu a stoupám na Bory. Okružní cesta Plzní pokračuje na Hvězdu, kde už se na křižovatce Sukova/Schwarzova chystá nesmyslný semafor, dále kolem Techmanie k I. bráně Škody a ulicí V Úvoze k Vejprnickému potoku do Slovanského údolí. Projíždím pod Regensburskou na pěšinu podél silnice a zkusím u viaduktu ústící novou cyklostezku do Vejprnic. Jak známo, jedná se o předraženou zlodějinu a hlavním úkolem bylo během prolít co nejvíce asfaltu a betonu, ale musí se nechat, že zbytky přírody, které nebyly zničeny stavbou, jsou působivé. Vejprnický potok se proměnil ze stoky před 20 lety v pěkný biotop.

 

Z Vejprnic bych chtěl projet novým "sídlištěm" a z ulice K Cihelně by měla pokračovat cesta na Tlučnou. To se nepotvrdilo, tak jedu přes rokli k pomníku padlým ve 2. sv. válce k CT 2259. U vysílače odbočuji vlevo k silnici z Vochova. Asi po 200 m po silnici odbočuji doprava na lesní pěšinku. Mýtí se tu les, takže se nedá pokračovat dál, vracím se tedy na hlavní cestu přes les, po které se dostávám k výsypce nad Tlučnou. Kolem ní projíždím severozápadním směrem k modré turistické značce, která vede lesem až k Myslince.

 

Už vím, že do Doubravy se dá projet polní cestou (na rozdíl od situace před dvěma lety), tak jedu přes kopec ke statku na kraji vsi. Bohužel se projet nedá k zelené turistické značce bez ztráty výšky, tak to objíždím přes ves a stoupám až k rozcestí U Maška. Vždy vzpomínám na časy, kdy tu nebyla žádná turistická stezka a já tu objížděl ulice, abych natrefil na zarostlou, skoro neexistující stezičku, vedoucí kamsi do neznáma...😁

 

Na Rozcestí odbočuji doprava na žlutou, která mě přivádí až k asfaltce od Rochlova. Zde sjíždím ze značené cesty a klesám do Úlice. Křižuji hlavní silnici a pokračuji směrem na Jeznou. Na kraji lesa pod hřebínkem kopce Burda vjíždím na lesní cestu, která mě protáhne kolem současného lomu na severní stranu kopce. Nesjíždím nicméně až k Pňovanům, odbočuji doleva ve sjezdu a doufám, že neskončím nad propastí lomu. Povedlo se, objevuji zarostlý židovský hřbitov a dokonce lavičku s malým Božím výhledem nad prudkou zalesněnou strání. Vracím se kousek na cestu, ze které jsem odbočil k hřbitovu. Vidím, že tu někdo vyhrnul novější cestu, zřejmě kolem lomu. To je přesně ten signál, který hledám, zbývá už jen pár metrů sjezdu a dostávám se na vyhlídku nad lomem Pňovany. Paráda, jde už o nevyužívanou část lomu, takže voda je krásně modrá a čistá. Tak ještě projet někam k silnici. Trochu jsem znejistěl, protože vykukuje brána, váha, kropící systém a pracovní buňka, ale nakonec jsem projel bez obtíží.

 

Měla by vést jakási lesní cesta přes Harabasku do Kbelan, jenže musím napříč hlavním tahem na Stříbro. Bohužel nejen napříč, ale také asi 200 m po ní přímo. Provoz je tu velký a to z poloviny kamionů, takže nic moc, rychle a rád se uklízím do lesa a stoupám na hřeben Harabasky. Mapa je tu celkem k ničemu, cesty si vedou "kudy chtějí", snažím se udržet směr, křižuji CT 2204, jsou tu ale i nějaké místní ukazatele, což mi dodává důvěru, že neskončím uprostřed lesa. Jednu chvíli jsem se o to už bál, ale projel jsem loukou, hodně zarostlou podmáčenou cestou a nakonec jsem se vyloupl na sjízdné lesní cestě a začal klesat do Kbelan. Vlastně je to tu velmi pěkné, jen to chce trochu projezdit a zjistit, kudy kam se dá rozumně projet.

 

Z Kbelan pokračuji po polní cestě k železniční stanici Přehýšov. Ani nevím, jestli funguje, nezaregistroval jsem ji vlastně, ale je vyznačená v mapě. Je super, že je tu podjezd pod dálnicí, který ovšem vede k pomníku lidské hlouposti, jak nazývám ten půlkilometrový sklad. Ironií je, že je tak veliký, jak zemědělci doporučují maximální rozlohu jednoho pole... Netrvá však dlouho a spravuju si chuť u Přehýšovského rybníku, který je naopak hezký a celý ho objíždím. Pod ním jsou navíc i mokřady. Po asfaltové cestě se vracím zpět k dálnici, podél níž jedu až k Diossu. Díky bohu se z ní časem stává pěkná rychlá polní cesta. Od Diossu pak podél vlečky po štěrku projíždím pod dálnicí k Humboldtce a přes Nýřany na lesní cestu vedoucí Torovkou, lesem mezi Tlučnou a Nýřany.

 

Tlučnou projíždím snadno na cestu po louce a skrz les k dalšímu lomu a CT 2300. Rozrůstající se průmyslovou zónou Vejprnice se vydávám do lesa za Novou Hospodou. Opět se mi nepovedlo trefit to, co jsem si představoval, tak jsem skončil v ostružiní pod vysokým vedením kousek nad tratí u brůdku. Když jsem se z toho konečně dostal, sjel jsem zpět k Vejprnickému potoku a do Plzně se vracel znovu Slovanským údolím. Domů jsem se nicméně vracel přes Jíkalku kolem Kalikovského mlýna. Kousek jsem využil Kilometrovku a poté jsem se po NS Údolím Mže dostal vlastně až k rondelu.

 

Mám radost, že lom byl tak pěkný😁 V nohách mám nakonec skoro 72 km. Průměrná rychlost 19 km/h, zhruba jak je obvyklé.

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

 

 

Lom Pňovany

Lom Pňovany

U Mloka (Třímany) -> Radnice

9. 8. 2020 

19 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 350 m 

Terén: Asfaltky

 

Tábořiště U Mloka - Třímany - Hřešihlavy - Svinná - Kamenec - Svatá Barbora - Radnice - vlakem Plzeň-Doubravka - Jateční ulice - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Včera jsme jeli punkovou cestou z Plzně k Berounce u Tříman, dnes po dlouhém (časově) splavení Berounky na lodi z Liblína se vydáváme na cestu zpátky. Původní plán byl dojet do Plzně na kole, jenže to bychom nesměli sjet těch 10 km na řece za 7 hodin😀

 

Vyrážíme tedy v šest hodin a "v sedm" jede vlak z Radnic. První už jsou za zatáčkou a... Vilda má prázdnou duši. Rychle se na to vrháme, holky už jsou skoro v Třímanech, my ostatní se o chvíli později pouštíme do prudkého kopce právě do Tříman. Jedeme po silnici, protože nás tlačí čas. Stoupání končí až nad Hřešihlavy o 200 výškových metrů nad základním táborem. Zvlněným terénem nicméně s převažující stoupavou tendencí jedeme spíše proti větru do Svinné. Bohužel se skupina cestou roztrhala a schovala za zatáčkou. Takže ačkoliv jsme jeli dobře, měl jsem obavy, jestli nesjeli z cesty na křižovatce, která k tomu přímo vyzývala. Že je před námi hlavní peloton až tolik, že jsme je nezahlédli ani v údolíčku kolem Svinné, to jsem nečekal. Vzhledem k tomu, že následuje dlouhé klesání, těžko se můžeme navzájem dovolat a tak trochu ztrácíme další drahocenný čas.

 

Zajíždíme za Svinnou do lesa a kolem Hlohovického potoka je velmi chladno. V Kamenci jsme naštěstí za chvilinku, máme ještě naději, že vlak stihneme. Sjíždí se také celá skupina, střídáme se na prvním místě. Postupně se domlouváme, že jedna část pojede koupit lístky, druhá dojede, co jí budou síly stačit. I tak si všímáme hezkých mokřin Radnického potoka kolem Svaté Barbory. Vlak jede nakonec 19:02 (naštěstí to není 18:58) a přijíždí k nástupišti ve stejný čas jako my. Kámen ze srdce nám spadl, lístek se kupuje u štiplístka😁 Ten chudák musí dělat i výpravčího a mašinfíru. Cestou z Radnic přebíhá z oboustrané lokálky z jednoho stanoviště na druhé ve Stupně a Ejpovicích-masakr.

 

Nicméně je to pohodář, s osmi našimi a dvěma dalšími koly nemá problém a dal nám hodně férovou cenu. Na Doubravku dojíždíme asi za půl hodiny, už je celkem šero, takže se potvrzuje, že celé na kole by to byl nesmysl. Dojíždím tedy Mohylovou ulicí a Jateční k Masaykovu mostu a přes Roudnou do Záhorska pětikilometrovým zbytkem.

 

Nebyl to úplně tradiční výlet, ale stál za to😉 Celkem 21 km, ale přitom 350 nastoupaných metrů. 

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Cestou vlakem z Radnic do Plzně

 

Plný vlak

 

Radnický potok, tábořiště U Mloka

8. 8. 2020 

50 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 1100 m 

Terén: Lesní a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Masarykův most - Doubravka-U Havránků - po CT 2151 Bukovec - po zelené Dolanský most - Dolany - Nadryby - přívoz - částečně po červené Kříše - Hochperk - po modré Vranovice, Vyhlídka, Na Dražkách - po žluté Újezd u Svatého Kříže, Radnice - po zelené Kamenec - po červené Vrbatův mlýn, U Rakolusk, Hřešihlavy - Třímany - tábořiště U Mloka 

 

 

Náročný den začíná už před desátou, kdy vyrážím na sraz cyklistické sekce hostů Markét oslavy třicetin. Jedu pozdě a navíc je uzavřená Potoční ulice. Když bloudím dalších pět minut po okolních ulicích, objíždím zátaras ve svahu nad potokem. U Havránků už mě vítá celé osazenstvo a vrchní nese malé pivo:) Netrvá dlouho a vyrážíme na cestu do tábořiště U Mloka, kde bude večer oslava. Jsem na to skutečně zvědav, jak se 30 lidí popasuje s 15 brody mezi Kamencem a Rakolusky.

 

Vyrážíme na trasu přes park Potoční po CT 2151 do Bukovce, odkud pokračujeme na singl po zelené nad řekou. Takhle dopoledne naštěstí nepotkáváme moc lidí, protože náš vlak lidí se zdá nekonečný. U Dolanského mostu se zastavujeme na pivo, postupně dojíždí celá skupina a to včetně těch, co vyrazili na silničním kole-těm patří uznání.

 

Po pár pivech pokračujeme do kopce do Dolan a asi 5 km po silnici do Nadryb, kde už je naplánovaná další zastávka na pivo a oběd. Původní ambiciózní plán byl dojet mezi druhou a třetí hodinou k Mlokovi, ale už teď víme, že to opravdu nevyjde. Vyrážíme tedy přívozem na druhou stranu řeky a pouštíme se do brutální stojky po červené turistické značce nad vodopád Dírka. Chceme si udržet výšku, tak necháváme červenou uhnout a pokračujeme ke Kříším a k zámečku Hochperk. Následně se rozhodujeme pro modrou značku, což znamená lesem sjet k Americe a pak tvrdě stoupat na Vyhlídku, kde je kousek cesty nesjízdný kvůli sklonu kopce a plotu, který někdo postavil až do roští, takže ho lze sotva obejít. Výhled na Vranovice a okolí je nicméně parádní.

Další úsek je už lepší, po modré na rozcestí Na Dražkách a po žluté do Újezdu u Svatého Kříže vede sice lesní cesta, ale sjízdná, a jak se blížíme ke vsi, cesta je čím dál lepší. Do Radnic by se dalo jet jednoduše po silnici, ale rád poslechnu hlavního plánovače, že se vydáme po žluté. Ta je pro ty, co nemají bike, opět docela výzva. Nejde o dlouhý úsek a pak stejně vyjíždíme na silničku. Sjíždíme tedy zbývající dva kilometry na náměstí, kde si dáváme ještě posilnění před nejzábavnější částí výletu. Po zelené do Kamence nás ještě brody nečekají, jen polní cesta přes menší kopec. Z Kamence po červené už jedeme podél Radnického potoka a od Čechurova mlýnu brodíme. Máme dobré podmínky, vody je málo a tak jsou vlastně všechny brody sjízdné a ne tolik hluboké. Jsou ovšem tak časté, že někde kolem pátého, sedmého už se v tom ztrácíme...

Jedou s námi dva veteránské vojenské vozy a užívají si to stejně jako my. U Nového mlýnu křižujeme silnici a rychle se vracíme na polní cestu vedoucí údolím potoka, kde nás čeká nová dávka brodů. Kupodivu až před Rakolusky nás čeká bahno a snad poslední brod je tak hluboký, že kdo dosud projel suchou nohou, tady neměl šanci. Na rozcestí U Rakolusk je zvláštní, že červená značka vede třemi směry, my jedeme přes louku a stoupáme strání prudce vzhůru do Hřešihlav. Pod vrcholem jsou popadané stromy, jinak je to ale neuvěřitelně pěkný singl zcela bez lidí a to bez ohledu na směr jízdy 😊 Terénu už bylo dost, tak jsme rádi, že vyjíždíme na silničku, kde nás před Třímany čekají ještě dvě serpentiny do kopce a pak už jen sjíždíme k Berounce. V Třímanech je třeba odbočit vpravo a za chvilku jsme U Mloka. 

Celý výlet se velice povedl, žádná nehoda, žádné defekty! To bych nevěřil, navíc parádní trasa, není co víc dodat. Snad jen, že jsme ujeli 50 km a ačkoliv jsme jeli "po proudu", nastoupali jsme skoro 800 m.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

 

 

Přívoz Nadryby

Přívoz Nadryby

Vyhlídka nad Vranovicemi

 

Tůně na Zlatém potoce u Všerub

2. 8. 2020 

54 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 550 m 

Terén: Polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - ZOO - po NS Údolím Mže Křimice, Malesice - Červený mlýn - Kozolupy - Touškov - Dobronice - podél Mže rozc. Přehrada Hracholusky - částečně po zelené chatová osada Písek - Čemínský potok - Hunčice - Radimovice - po CT 2293 tůně na Zlatém potoce - Všeruby - Smolný vrch - Čemíny - Komberk - Dolní Vlkýš - Malesice - po zelené Radčice - Sylván - Lochotínský park - Pod Záhorskem

 

 

Včera výlet na Třemšín, 105 km, dneska se trochu umírnim. Našel jsem si pár nových cest kolem Hunčic, tak uvidíme, jestli půjdou projet. Z Plzně vyrážím napříč Kilometrovkou k ZOO, poté přes novou lávku na druhý břeh Mže a poté po NS Údolím Mže po asfaltu až do Křimic. Přes Křimice je vedena naučná stezka divně po silnici, mnohem lepší využít cestu blíže k řece, která je právě také znehodnocována asfaltem.

 

Z Křimic už konečně vede pěkná cesta podél řeky do Malesic a pak pěšinka přímo po břehu k Červenému mlýnu. Odtud do Kozolup pak vede větší polní cesta pěkně po rovince. Do Touškova se právě rozšiřuje cyklostezka, to je vhodné, dál projíždím Újezdskou ulicí, která vede poklidnou částí města a ústí u rybníku na silnici. Naštěstí není třeba jet po ní dále než asi kilometr. Odbočil jsem do osady Dobronice a menšími příjezdovými cestami k chatám projel přímo podél řeky až k Zámeckému mlýnu, tedy na druhý břeh zříceniny Buben. Následuje krátký technický úsek a pak už znovu pokračují chaty a zanedlouho se přidává červená turistická značka. Dojíždím na rozcestí Přehrada Hracholusky a už podřazuji na nižší převody.

Čeká mě totiž brutální stoupání po zelené. Nakonec jsem ho nevyjel celé, protože bylo mokro, ale možná ani za sucha bych si s ním neporadil, kdo ví... Zelená se nad hrází podivně klikatí, je zde možné udělat odbočku k vyhlídce právě na tu hráz, ale já pokračoval četnými odbočkami dál převážně do kopce, s občasnými ztrátami výšky. Těžko se tu dá orientovat podle mapy, cesty jsou tu jinak a rozdílně průjezdné, každopádně ze zelené jsem záměrně uhnul a pokračoval k bezejmennému rybníčku u bezejmené chatové osady u vesnice Písek. Kupodivu jsem neskončil v lese a tak mohu začít opět nabírat výšku směrem k silnici.

Mám radost, že ji vlastně jen křižuji a pokračuji mezi poli k háji a lukám nad Košetickým potokem, který rovněž přejíždím a pokračuji stále na sever až do Hunčic po kamenité, ale pěkné cestě. Do Hunčic se nakonec sjíždí a vsí se musím promotat směrem k bývalému letišti, dnes skladišti pro rekonstrukci plynovodu. Bohužel je to možné spíše jen teoreticky na mapě. Mně se nechce ale měnit trasu, protože není dobrých alternativ, tak projíždím přes statek (udělali si tam ohradu napříč cestou), ale nemám to rád, kdyby se zpoza rohu objevil pes nebo rozzuřený majitel. Nakonec tedy mohu pokračovat kolem pastviny ke kapličce u státní silnice na Karlovy Vary. Následuje prudký sjezd ke Zlatému potoku, kde už jsou vidět první baráky Radimovic. Bohužel to nejde projet údolíčkem, musím vystoupat na druhou stranu a znovu sjet k potoku, abych se mohl na chvíli zastavit u tůní Zlatého potoka.

Za tímto cílem dnešní výpravy pokračuji po malé silničce do Všerub a pak stoupám zpět hlavní silnici Plzeň-Vary. Naproti křižovatce je lesní cesta vedoucí přes Smolný vrch, kam se to stáčí doprava a poté u nepříliš postřehnutelného rybníčku je třeba se držet na rozcestích vlevo, abych dojel k Čemínům.

V Čemínech jedu na kraj vsi pár metrů po pěšině místo silnice a snažím se najít nějakou nesilniční variantu do Kumberku, ale bohužel. Za Kumberkem v ostré pravotočivé zatáčce pokračuji rovně po zelené pod zříceninu Komberk a do stoupání do Vlkýše. Odtud do Malesic nelze jinak než po silnici, ale do Radčic lze i zábavně, po zelené, jen je to trošku se stoupáním. Z Radčic pak vyjíždím po zelené, kde se ve všedních dnech masivně staví. Pěknými singly pak stoupám až na Sylván a nad celým areálem ZOO projíždím do Lochotínského parku. Tady už to není nic moc, vždy se tu pohybuje spousta lidí. Kolem fakulty UK se pak vracím do Záhorska.

Noo, hezký výlet, zajímavé cesty, 54 km, necelých 600 m převýšení a průměrná rychlost 20,1 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Tůně na Zlatém potoce - Všeruby u Plzně

 

Brdy - Třemšín, Křemel

1. 8. 2020 

105 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 1850 m 

Terén: Lesní cesty a asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Štruncovy sady - Prazdroj - po NS Údolím Úslavy Božkov - V Pytli - Letkov - Na Kocandě - Starý Plzenec - podél trati Šťáhlavy - Šťáhlavice - po CT 2299 Milínov, Spálené Poříčí - Dražkovice - Ovčín - Nechanice - po červené Nové Mitrovice, Chynín - po zelené Dlouhá - Křemel - po žluté Třemšín - studánka Kobylí hlava - Roubenka - po žluté Getsemanka - Míšov - Číčov - Těnovice - Lipnice - Kornatice - Hádek - Svidná - Lhůta - Tymákov - Na Pohodnici - po zelené Poštovské - Hradecká myslivna - Špitálský les - Jateční - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Pěkný letní den přede mnou, vyrazim na Třemšín, už jsem tam pár let nebyl. Vyjíždím ze Záhorska přes Luční ulici ke Štruncovým sadům, kolem pivovaru k Úslavě a po naučné stezce vedoucí až ke střelnici po levém břehu, poté sadem na pravém břehu do Božkova. Ulicí Ve Višňovce pak projíždím k pěšince, kterou se dá dojet na bývalou skládku popela, kterou objíždím po panelové cestě z jihu a dostávám se do oblasti V Pytli, kde klasicky po singlu stoupám nahoru k Letkovskému potoku. V Letkově využívám starou plzeneckou silničku, která končí kousek před dálnicí, ale dá se projít odvodňovacím tunýlkem na obslužnou cestu na druhé straně. Jedu po ní jen kousek, pak odbočuji doprava do lesa nad lom. Dá se objet po lesní cestě, ale nedoporučuji moc se orientovat podle mapy.cz. Když mi byl podezřelý směr, otočil jsem to na další křižovatce a nakonec jsem se dostal na cestu, kterou jsem chtěl-od vrcholu Na Kocandě na horní konec Starého Plzence sjezdem.

 

Projel jsem celým Plzencem a vydal se pěšinou, místy spíš polem, podél trati do Šťáhlav. Ze Šťáhlav už vede asfaltová cesta od nádraží dubovou alejí po modré turistické značce. Za lesíkem a zatáčkou je však odbočka vparvo, kudy se dá hezky projet do Šťáhlavic. Tam zase z návsi projíždím k lávce přes Úslavu a pokračuji přes malý brod po polní cestě ke trati. Za ní pokračuji po asfaltové cestě do dlouhého stoupání po CT 2299, která mě dovede do Milínova, kde se chvíli klesá, ale za vsí se znovu stoupá na Kohouty až k 450 m n. m. Cyklotrasa do Spáleného Poříčí je moc pěkná, rád ji využívám😊 

 

Ze Spáleného Poříčí stoupám do první zatáčky po CT 2040. Pak je možnost odbočit na mnohem příjemnější polní cestu do Dražkovic a po malé asfaltce ke statku Ovčín. Dříve tudy vedla červená značka, dnes je posunutá na jinou cestu, tak se na ni připojuji až kousek před Nechanicemi. Ve vsi se prudce sjíždí dvěma zatáčkami a za vsí v levotočivé zatáčce odbočuji s červenou na lesní vyasfaltovanou cestu. Postupně ale ubývá asfalt a konečně to začíná být trochu zajímavé. na rozcestí Pod Korálkou se pak odbočuje kolmo vlevo na technický úsek do Nových Mitrovic. I nadále pokračuji po červené, kolem rybníku Drahota, a začínám stoupat do Brd. Pěkným lesem, ale po zpevněné cestě pořád. 

 

Musím trochu mimo směr na kraj Chynína, tak zde prudce odbočuji vlevo na zelenou. Chvíli jedu po velké cestě, ale matně si vybavuji, že jeden úsek je tu velmi těžce sjízdný. Dnes mě k tomu čekalo překvapení v podobě vykácených stromů a tedy absencí značení, takže jsem bloudil mezi kládami bez cíle, až jsem se musel po půlhodině hledání vrátit a vyhledat nenápadnou pěšinku, která vede do hlubokého lesa plného kamenů (no konečně!).

 

Zanedlouho se opět dostávám na lepší cestu a už vybírám, kudy na Třemšín. Po modré jsem jel několikrát-nesjízdné, přichází tedy v úvahu po žluté od Křemele. Ačkoliv se po zelené značně a dlouho stoupá, probíhá cesta v pořádku. Pak zelená odbočuje a vrací se na jižní stranu vrcholu, já jedu rovně a mírně vpravo do sedla mezi Křemelem a Hřebencem a jsem rád, že zde skutečně nacházím žlutou. Tím ale moje radost končí, po hřebínku Křemele je to skutečně na turistiku a možná tak na trial, jízda tu není možná na překvapivě dlouhém úseku a je to završené stoupáním na jinak přitažlivý vrchol Třemšína s bývalým opevněním. Aspoň že je tu tak nádherně💓

 

Tak přes Křemel už nikdy... musím sjet k rozcestí Kobylí hlava a vystoupat si zpět do sedla pod Křemelem, když nechci zas nést kolo na zádech a skákat po špičatých kamenech v tretrách. A tady mi ze 750 m n. m. začíná sjezd. Pod Kobylí hlavou to intenzivně klesá, pak u Roubenky musím ostře vlevo, což ověřuji v mapě. Ani se mi nechce brzdit, jenže tady ty cesty a značení vedou tak nelogicky, že mě to vždycky zmátne. Klesám znovu až k PR Getsemanka, odkud už se mi moc do nepříjemného stoupání vůbec nechce. Přehoupnu se ovšem přes sedýlko, po 200 m odbočuji ze žluté doleva a na první křižovatce po pár stech metrech znovu, ještě trochu do kopce a tam, kde se větší cesta prudce stáčí vpravo, tam začíná dlooouhý sjezd do Míšova, kde zvládnete ztratit 100 výškových metrů. V Míšově v grilu se rychle občerstvuji a pokračuji za Atom muzeem lesem. Pořád tu nedali do kupy mapové podklady, ale já vím, že se to tu projet dá, takže na to kašlu. A zatímco lesem vede dost divoká rozoraná cesta, o kus dál na úrovni Hořic začíná asfalt hladký jak pleť po léčivé kúře. Už i sem dorazila ta nesmyslná asfaltománie... A už to vidím, je tu cyklostezka, ta je za europeníze, tady se po smyslu a rozumu ptát nelze.

 

Za Číčovem sjíždím na polní cestu a spravuji si chuť, obzvláště proto, že jsem po ní s trochou štěstí dojel až do Těnovic, paráda:) Přes Lipnici do Kornatic jsem jinou možnost než posilnici nenašel, ale auta tu nejezdí. Z Kornatic na Hádek po CT 2040 se stoupá, ale je tu taky natažený povrch pro silničkáře a po CT 2154 to není o nic přírodnější. NS F. X. France je ale dost náročná pro kolo a s 80 km a zhruba 1500 nastoupanými metry volím raději menší odpor. Za Neslívským rybníkem, kde zelená křižuje cyklotrasu, toho mám už ale dost a vydávám se na lesní cestu, která je nábližkou ke Svidné. Kousek za Svidnou pak existuje malá cesta, které jsem si doposud nevšiml, vedoucí pod Maršálem přímo do Lhůty👌 

 

Ze Lhůty do Tymákova volím pěkně klasicky polní cestu kolem střelnice, ač je to poněkud přes údolí. Dále před dálnici a k Pohodnici se mi už moc stoupat nechce, ale není to tak zlé, už mám dnes za sebou mnohem horší kopce. Následuje sjezd po zelené, který ukončuje až odbočení u přístřešku "Poštovská", od něhož se dá dojet k průchodu pod dálničním přivaděčem. Zkouším spíše omylem cestu podél něj, takže velice nepřímo kolem Hrádecké myslivny projíždím k silnici nad Hrádkem, křižuju ji a pěknou lesní cestou pokračuji k poli pod pumpou na Rokycanské a k Ústřednímu hřbitovu. Stačí jen projet Špitálským lesem a pak sídlištěm na Doubravce do Mohylové ulice. Tentokrát pojedu za zahradnictvím a na Jateční se připojím až před Masarykovým mostem.

 

Domů dojíždím přes Roudnou se 105 km v nohách. Co je ale vždy příjemné, že z Brd se jede až do Plzně výrazně z kopce:) Průměrná rychlost 18,7 km/h a maximální skoro 70, to ani nevím, kde se přihodilo.

 

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

 

 

Výhled přes kamenné pole z Třemšína