Nový most/Zelenkův mlýn, Hracholusky

18. - 19. 7. 2020
71 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m 

Terén: Nefrekventované silnice

Plzeň-Pod Záhorskem - Plzeň-centrum - Bory - Na Hvězdě - Techmania - Slovanské údolí - U Brůdku - Křimice - po CT 37 Vochov, Kozolupy, Bdeněves, Plešnice, Nová Jezná, Jezná, Pňovany, Nový dvůr - Nový most - chatová oblast Zelenkův mlýn, Hracholusky - Čerňovice - Luhov - Líšťany - Hunčice - Všeruby - Kokořov - Stýskaly - Žilov - Ledce - Dubský mlýn - okolo Krkavce Chotíkov - Sytná - Košutka - Kopeckého pramen - Pod Záhorskem

Čekalo nás grilování u Hracholusek a rozhodli jsme se dojet na místo určení na kole. Sraz jsme si dali kousek za Plzní, U Brůdku. Vyjížděl jsem ovšem od Záhorska a potřeboval ještě na Bory, takže jsem projel celé město. Už jsem celkem vyladil trasu, kudy jet, aby to bylo efektivní-přes Rooseveltův most, náměstí Republiky, Resslovou ulicí, podchodem pod tratí, jednosměrkami kolem katastrálního úřadu k zimnímu stadionu a pak za nemocnicí nahoru. To se mi zatím osvědčilo nejvíc.

Z Bor pokračuji na Hvězdu, kde už se začínají vyvádět peníze z veřejného rozpočtu budováním semaforu na křižovatce ulic Sukova a Schwarzova. S bezpečností to nemá co dočinění a bude překážkou úplně pro všechny. Pokračuji k Techmanii a přes náměstí Emila Škody ke III. bráně, kudy se dá projet do Slovanského údolí. Proti proudu Vejprnického potoka projíždím až k Brůdku, kde se setkáváme s Andym a Nitrákem a vyrážím nahoru do polí ke Křimicím. Z Křimic už to máme celkem jednoduše naplánované, jelikož naším směrem vede CT 37. Následuje tedy silnička do Vochova po této trase, pak rychlá šotolina do Kozolup, průjezd malinkým viaduktem pod tratí a pěšinou do Bdeněvsi. Tady už na nás čeká Vilda a taky bohužel zavřená hospoda.

Pokračujeme tedy dále zpevněnou cestou chatovou oblastí podél Mže. Před Plešnicí ale ještě musíme vystoupat od řeky ke trati, klesnout zpět a znovu si to vyšlapat skrz ves, takže jsme uvítali občerstvení. Pak už to ale do cíle dnešního dne nemáme až tak daleko, takže jedeme zvesela zvlněnou krajinou stále po CT 37 přes Jednou do Pňovan. K přehradě Hracholusky nám zbývá výrazné klesání, takže u Nového mostu jsme raz dva. Kousek za ním už jsme vlastně v cíli, dáváme ještě pivo v občerstvení a pak už sjíždíme do jedné z chat v lokalitě u Zelenkova mlýnu.

Druhý den po grilovačce se osvěžujeme v teplé přehradě a pak vyrážíme v horku na cestu zpět. Stoupáme do Černovic. Ačkoliv to nebylo vyloženě příjemné stoupání, čekal jsem to výrazně horší vzhledem k tomu, jak moc jsme včera odpoledne klesali. V Čerňovicích odbočujeme na Luhov. Mezitím nás ovšem čeká překonání údolí Žebráckého potoka, nicméně jedeme stále po malých nefrekventovaných silničkách, tak to není až takové drama. V Luhově se s Vildou odpojujeme, protože Vilda jede do Ledec a mně se nechce nejkratší cestou do Plzně. My tedy z Luhova jedeme rovně a stoupáme do Líšťan, pak chvíli klesáme do Hunčic, překonáváme hlavní silnici Plzeň-Karlovy Vary a sjíždíme do Všerub. Ze Všerub se nám více zamlouvá trasa přes Kokořov a Stýskaly do Žilova. Tu a tam se stoupá, ale za chvilku jsme tam, tak už zbývá jen kousek přes kopeček do Ledec a polní cestou k Dubskému mlýnu. 

Závěr cesty tedy absolvuji sám, vracím se k silnici od Záleží na Ledce a jak už mám vyzkoušeno, u prvního baráku na levé straně před Ledcemi se můžu s klidem vydat na nenápadnou cestu do prudkého kopce, která mě dovede k bývalé pískovně pod Krkavcem. Kousek za ní, podél plotu nějakého průmyslového areálu se vydávám vpravo na "vrstevnicovou" cestu pod vrcholem Krkavce, která celý kopec obkružuje až k rozcestí Pod Krkavcem, odkud pokračuji po modré nad Chotíkovem k Sytné. A protože mě dříve nadchla nenápadná pěšinka na kraji lesa nad Globusem, znovu ji využívám a po ní se dostávám na Košutku. Protože nechci jet městem, projíždím do Kotíkovské ulice a pěšinkami mezi chatami, rodinnými domu i mezi bezdomovci, kolem jakéhosi Kopeckého pramenu, kolem kterého neustále jezdím, ale ještě jsem ho neviděl, a na závěr i kolem nemocnice-zajímavá lokalita.

Celkem 71 km za dva dny, hezký výlet po pohodlných silnicích s malým provozem:)

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

 

Chatová oblast u Nového mostu, Hracholusky

 

Chatová oblast u Nového mostu, Hracholusky

 

 

Plešnice

 

Rozhledna Biskoupky

16. 7. 2020 

82 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 1350 m 

Terén: Lesní a polní cesty, singly

 

Plzeň-Bory - Doudlevecká lávka - Slovanská třída - Brojova - Vyšehrad - střelnice - Lobzy - Letná - Špitálský les - Újezd - Zábělá - Černá mýť - Dýšina - Nová Huť - po NS Kokotské rybníky Bušovice - Nový Dvůr - Březina - po červené Přívětice, rybníky Jordánek a Škaredá - Skomelno - Pajzov - U Vejvanova - rozhledna Biskoupky - Vejvanov - důl Pokrok - kostel sv. Markéty Chomle - Radnická hájovna - po červené kaple Navštívení Panny Marie, Kalvarie, Radnice - Vranovice - Kříše - Kříšský vodopád - Korečnický potok - po zelené Korečnický mlýn - Spálený mlýn - Klabava - po NS Chrást Chrást - po modré Dolanský most - po žluté zřícenina Věžka - Druztová - částečně po žluté Pod Vysokou, Bílá Hora - Jateční - po NS Údolím Berounky Štruncovy sady - Depo 2015 - Bory

 

 

Rozhledna Biskoupky už čeká na seznamu na den, kdy bude čas se tak daleko podívat. Takový okamžik právě nastal, tak vyražme!

 

Vzal jsem to neobyčejnou cestou i přes Plzeň, z Bor sjíždím kolem Škody ETZ na Doudleveckou lávku, pak pokračuji k Pechtům a malou nenápadnou pěšinkou se transportuji do Hluboké ulice, kde mě čeká prudké stoupání ke Slovanské třídě a průjezd sídlištěm ulicí U Hvězdárny k Francouzské třídě a pak Brojovou na Koterovskou a konečně ulicí U Světovaru do Sušické přes trať a pěšinkou vedle asfaltky k lávce u střelnice, kudy se dostávám přes Úslavu. Přímo kolem areálu střelnice by měla vést pěšina do Lobez a vskutku! Je sice prudká, ale moc pěkná spojka mezi jednotlivými částmi města.

 

Lobzy objíždím cestou za chatami k lesíku na Letné, kolem autosalonu Mazdy, přes Rokycanskou a rychle zas na zábavné cesty ve Špitálském lese. Projíždím ke hřbitovu a menší cestou mezi chatovou a průmyslovou oblastí pokračuji ke gigantickému staveništi na poli v Újezdě. Projíždím celou městskou částí, co už ztratila vesnický ráz a pokračuji asi půl kilometru po hlavní na Chrást. Odbočuji k rodinným domkům na kraji Zábělé a úplně vpravo je objíždím, abych se dostal do polesí Černá mýť. Po jeho jižní části se dá dostat k silnici mezi Hrádkem a Dýšinou. Občas volím tuto cestu, abych měl změnu, i když je poté třeba jet kus cesty po silnici. Sjíždí se do Dýšiny a tu pak celou projíždím až do Nové Huti, ke Klabavě. Následně kolem koupaliště po obvykle bahnité cestě po NS Kokotské rybníky postupně začínám stoupat nad Bušovice a tentokrát do nich i sjíždím.

 

Málo frekventovanou silnicí stoupám ke křižovatce U Třech lip, kde opouštím asfalt a stoupám dál ve směru do lesa směrem na Nový Dvůr. Po těch letech se tu už mírně orientuji, ale stejně nakonec jedu po cestě, která končí na louce a kus tak jedu mimo jakékoliv cesty, abych se dostal na dohled k prvnímu baráku a v místě, kde končí les, prudce odbočil vlevo a přes nevýrazný vršek Přešov pokračoval na Březinu. Podél kraje lesa vede rozbitá lesní cesta a pak na ni navazuje ještě rozbitější cesta mezi poli, tentokrát ale aspoň sjízdná, do jakéhosi statku, který je asi v provozu jen tu a tam, takže se dá projet skrz něj do vsi.

 

Z Březiny jezdím rád po červené do Přívětic. Je to sice rozbitá cesta, ale pěknou krajinou a celkem rychlá, spíše klesající. Dnes jsem po červené i pokračoval přes kopec k rybníku Jordánek, kde jsem odbočil vpravo kolem rybníku Škaredá. Dokud neodbočí NS Putování s Dubíky, je to pěkná cesta, ale pak se výrazně zhorší a stane se spíše neprostupnou a ztrácející se. Za průjezdnou bych ji neoznačil, v mapě je to zavádějící, takže pár set metrů lesem, abych se nemusel složitě vracet a dostávám se na solidní lesní cestu už kousek před Skomelnem. Uprostřed roztahané vsi, u hospody, odbočuji vlevo na cestu, která mě dovádí na k zelené, po které se vydávám na východ. Cesta je to celkem špatná, ale mam takové celkem rád. Asi za půl kilometru stejně odbočuji (na ještě horší cestu) vlevo směrem na Pajzov.

 

Zde začíná krajina nekonečného množství zaniklých dolů. Je poměrně zajímavé pročíst si infotabule o vytěženém množství uhlí. U jedné z nich týkající se dolu Prokop se vydávám do kopce po lesní pěšině znovu na východ k přístřešku U Vejvanova, kde je modrá turistická značka. Další asi kilometr cesty vede po louce mezi pahorky mírně z kopce - dokonalost. Po první větší cestě, kterou určitě neminete, se vydáte šotolinou kolem pahorku Bašovka. Dlouho vás to bude napínat, ale nakonec se objeví jak trojnožka, tak směrovka na rozhlednu Biskoupky.

 

Na cestu zpět se vydávám přes Vejvanov a protože jsem byl zvědavý na "největší" důl Pokrok a nechtěl jet po silnici, rozhodl jsem se pro NS Za Permoníky Chomle a Vejvanova. Ty názvy jsou čím dál tím šílenější. Jenže tato naučná stezka není téměř značená a cesta je vyloženě zarostlá. Navíc z dolu Pokrok nezbylo téměř nic, nyní je to oplocený areál s nepořádkem a nějakým průmyslovým provozem. Vrátil jsem se tedy oklikou do Chomle, prohlédl pěkný kostel sv. Markéty z 15. století a pokračoval kolem dolů Ferdinand I a II severozápadně lesní cestou na Kamenec. Cestu mi křižuje červená turistická značka, zde na ni odbočuji vlevo a ještě chvíli stoupám k hřebenu Hrádku (500 m n. m.). Následuje divoký sjezd po vymleté cestě k rozestavěným rybníčkům nad Radnicemi a pěkný singl s popadanými stromy ke kapli Navštívení Panny Marie. Podél kalvárie pak celkem prudce sjíždím do Radnic a přes Spořilov chci zkusit, zda projedu přes sad do Břas.

 

Situace se tu nicméně od jara změnila, cesta tu je nově upravená, dokonce označená a vede k trailům kolem Újezdu a Vranovic. Naštěstí to tu není příliš populární, tak tu je klid. Další výhodou je, že cesta je nově protažená až k silnici pod rozhlednou Břasy a napojená na širokou polní cestu do Vranovic, kde se příjemně klesá. Z Vranovic přes výrazné hluboké údolí se mi nechce stoupat k perfektně restaurovanému Hochperku, ale jedu zkratkou přes louku přímo k rozcestí, kudy vede modrá místní cyklotrasa, neznačená v Mapách.cz. Sjíždím do Kříší, prijíždím jimi na Nadryby a ze silnice se vydávám po polní cestě kolem Kříšského vodopádu. ke Korečnickému potoku. Podél něj vede moc pěkný singl ke Korečnickému mlýnu po zelené.

 

Už dříve jsem zkoumal možnosti jet podél Berounky místo stoupání po červené do Sedlecka, ale bál jsem se toho. Dnes jsem do toho praštil a vydařilo se, parádní cesta loukou nad řekou ke Spálenému mlýnu a pak poměrně přívětivé stoupání serpentinami k Telínu. Dnes toho evidentně nemám pořád dost, tak ještě sjíždím ke Klabavě a následně stoupám po NS Chrást právě a kupodivu...do Chrástu. Tam konečně trefuji tu správnou, poslední ulici, kudy se dá projet k modré turistické značce k Dolanskému mostu. Ke žluté značce stoupám po silnici, jinudy to na kole nejde. Následuje známý sjezd k rybníku Pod hradem, pod Věžkou.

 

Protože nemám rád stoupání do Druztové, zkouším pěšinku kolem hřbitova, ale tomu kopci se stejně nevyhnu. Z Druztové pak vyrážím po žluté, ale u posledních baráku na kraji lesa se vydávám právě po cestě podél pole a s trochou hledání a řídkým lesem projíždím k singlu po NS Malochova stezka. Vyjíždím k silnici do Sence a za zatáčkou odbočuji vlevo po žluté na pěknou lesní cestu na Bílou Horu. Projíždím mezi lidmi kolem Boleváku, pod mostem na Jateční, kudy vede objížďka stavby průtahu, po NS Údolím Berounky na Štruncovy sady, kde se právě za 5,5 milionu Kč "opravují výmoly" na 700 m dříve krásné stezky tím způsobem, že se tam staví asfaltka dálničních parametrů, kterou nikdo nikdy nepostrádal.

 

Městem, které si neumí vážit ničeho jiného, než peněz z betonové a asfaltové lobby projíždím podél dalšího betonového pomníku-náplavky po nábřeží k Depu 2015 a pak kolem zimního stadionu a za nemocnicí na Bory.

 

Parádní výlet, 82 km s převýšením 1350 m a průměrnou rychlostí 18,5 km/h. To mi přijde fajn vzhledem k poměrně náročnému terénu a minimu přesunů po asfaltu. Rozhledna Biskoupky je tedy celkem vtipná, ale věděl jsem, co očekávat, tak nejsem zklamaný, pobavila mě a jsem rád za takové maličkosti vznikající z nadšení místních obyvatel:)

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati 

 

Rozhledna Biskoupky

 

Výhled z rozhledny Biskoupky směrem na Vejvanov

Kostel sv. Markéty, Chomle

Rohatá skála u Blovic

13. 7. 2020 

58 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 850 m 

Terén: Lesní a polní cesty 

 

Plzeň-Bory - Tyršův most - po žluté Vokounova lávka, Čechurov, Černice, Ostrá hůrka - střelnice - Starý Plzenec - po červené Šťáhlavy - po modré Hraběcí cesta - Šťáhlavice - Nezvěstice - obora Žákava - Zdemyslice - Podhájí - Rohatá skála - Blovice - hájovna Kamensko - Žákava - Kohouty - po CT 2299 Šťáhlavice žst. - Vymrovka - Lopatský rybník - Šťáhlavy - Starý Plzenec - po CT 31 Koterov - Doudleve - Bory

Přišel den, kdy se podívám na Rohatou skálu u Blovic. Dříve jsem o ní vůbec nevěděl, což ovšem není s podivem, protože byla schovaná někde mezi stromy. Aktuálně je okolí vymýceno, takže ideální doba ji omrknout.

Vyjíždím z Plzně, Bor, k Tyršovu mostu a lehce přes kopec po žluté k Vokounově lávce. Prudkými serpentinami vystoupám k Bručné a po žluté pokračuji přes Čechurov až do Černic a pod dálnicí do lesa nad Ostrou hůrkou. Stoupám ke 400 m n. m., ale kousek před střelnicí se cesta začíná svažovat. Jedu asi 200 m po staré silnici, pak odbočuji prudce vpravo do kopce, ale hned se zas vydávám do lesa na vrstevnicovou lesní cestu k Plzenecké železnici. Stoupám kolem fotbalových hřišť, pak ještě kus lesem a vyjíždím skoro nad Plzencem. Kolem Výrovny projíždím k červené turistické značce, která mě lesem s popadanými stromy provádí až na vyhlídku nad Šťáhlavy a pak dlouhým sjezdem po polní cestě do vsi.

Celé Šťáhlavy projíždím podél trati, kde je vlastně jen cesta pro pěší a cyklisty, to je příjemné. Následuje Hraběcí cesta, po které je vedena modrá turistická značka. A pakliže pokračujete na jihovýchod jako já, lepší než po silnici je vydat se po chodníku za zatáčkou v lese doprava. Dále mířím k lávce přes Úslavu a brod přes Kornatický potok, kudy tedy dnes moc vody neteče. Za tímto zpestřením se vracím na silnici, po ní na levý břeh a záhy odbočuji vlevo, na polní cestu do Nezvěstic. Je tu něco vykolíkováno, tak se jen modlím, aby to tu nevyasfaltovali.

V Nezvěsticích je to poněkud navigačně náročné. Od kostela jedu před brůdek do ulice, která vede nad Úslavou a nikam z ní neodbočuji. Vede do lesíka, kde se postupně téměř vytrácí, což ve mě budí nejistotu, ale vyplatilo se to nevzdát. Cesta stoupá ke trati, překonává ji a hned za ní je třeba se vydat vlevo k oboře, podél jejíž hradby pokračuji na louku, kde už je vyježděná cesta do Štěrkovny. Kolem chat už pak vede asfaltka. Ze Zdemyslic vede po silnici modrá turistická značka, podjíždí znovu trať a pak odbočuje do chatové oblasti Podhájí. Následuje brod přes Podhrázský potok a prudké stoupání k Rohaté skále. K té je sice potřeba pár metrů odbočit, ale není problém ji najít. Dostává svému jménu a takhle na té mýtině se docela pěkně vyjímá😊

Následuje velmi prašný sjezd do Blovic, odkud už to stáčím zpět kolem hřiště a koupaliště. Můžete jet podél Úslavy až do Zdemyslic, já ale chtěl do Žákavy, tak jsem stoupal přes hájovnu Kamensko s přilehlým rybníčkem na Štítovském potoce. Je to poměrně táhlé stoupání do 450 m n. m. Za hájovnou pokračuji přímo na sever po hrubé asfaltce a na rozcestí ve tvaru T se vydávám vlevo, dokud nenarazím na nenápadnou pěšinku vedoucí na louku a ke statku v Žákavě. Dříve to tu nebylo ani průjezdné, dnes už je tu znatelně vyšlapáno. Zakrátko navíc začíná asfalt.

Ze Žákavy stoupám po silnici, protože chci ke žluté na Vartě. Cesta od silnice v mém směru není, ale pole je sklizené a nezorané, takže projíždím k lesu a stoupám k vršku Kohouty. Odtud pak sjezdem po CT 2299 znovu k železniční stanici Šťáhlavice. Všiml jsem si až teď, že jsem mohl projet lesní cestou nad řekou přímo, tak příště...

Pokračuji na Vymrovku a projíždím opatrně areálem zámku Kozel kolem Lopatského rybníku. Jsem si docela jistý, že jsme kdysi prošli pěšinou mezi řekou a zámkem do Šťáhlav. Trochu se bojím, ale zkusím to. K jezu to jde relativně dobře, tam jsem jednou i brodil. Ale menší pěšinka vede i dál ve stráni. Snad to s kolem na zádech nebude moc daleko. Noo, popravdě to do síně slávy uvedeno nebude, ale dá se tudy dostat k obytné zóně, co už asi patří ke Šťáhlavům. Legionářskou ulicí pak pokračuji ze vsi do luk a protože podle mapy chybí opravdu jen kousíček cesty u řeky ke spojení do Starého Plzence, zkouším to, co to dá. Bohužel má zrovna v tomto mapa pravdu, nedá se tu asi na 100 metrech projet a musím vystoupat k silnici a projet tedy Smetanovou ulicí na Masarykovo náměstí a pak po cyklotrase NUDA, označované též číslem 31, do Koterova. Sice ještě projíždím po bývalé parádní nezpěvněné cestě, ale je tak zarostlá, že už to nedává smysl.

Z Koterova na Bory se vracím přes Bručnou a po CT 3 kolem Škoda parku a pak Samaritskou ulicí na Bory. Lehčí, 58 kilometrový výlet, nicméně s převýšením přes 750 m, to celkem ujde. Průměrná rychlost 19,8 km/h.

  

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Rohatá skála

Rohatá skála

Rohatá skála u Blovic

Rohatá skála

Rohatá skála

 

 

Pňovanský most, Hracholusky

24. 6. 2020 

84 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 850 m 

Terén: Lesní a polní cesty

 

Plzeň-Bory - Depo 2015 - nám. Republiky - Pod Záhorskem - po NS Údolím Mže Kalikovský mlýn - Slovanské údolí - U Brůdku - po CT 2151 Křimice - Vochov - po CT 37 Kozolupy, Bdeněves, Plešnice, Nová Jezná - Rájov - Nový dvůr - Pňovany, žst. - Pňovanský most - Beraní dvůr - po žluté Chotěšovičky, Harabaska - po CT 2204 Rochlov - Blatnice - Dioss - Větrná jáma - Kotovice - Chotěšov - Hájovna - Červený Újezd - Líně - po NS Líňská okružní trasa Sulkov - U Fulínů - Lesov - Nad Valchou - po žluté v. n. České údolí, Borský park, Bory

Původně jsem se chtěl vydat do lomu Hradišťský vrch u Konstantinových lázní, jenže jsem zjistil, že to nestíhám a tak se cílem po nedlouhé době stal znovu Pňovanský most. To ale nevadí, pořád mě baví.

Vyjíždím z Bor klasicky na za nemocnicí k zimnímu stadionu a klesám k Radbuze a Depu 2015. Pokračuji přes náměstí Republiky na most Gen. Pattona a stoupám do olasti Pod Záhorskem, kde zanechávám v centru vyzvednutou zásilku a vyrážím na samotný výlet po NS Údolím Mže ke Kilometrovce a Kalikovskému mlýnu. Slovanským údolím proti proudu Vejprnického potoka pak pokračuji ke Brůdku, odkud stoupám na pole za Skvrňany. Zanedlouho se polními cestami dostávám k CT 2151 a kousek po ní jedu, na kraj Křimic. Cesta do Vochova kolem hřbitova, dříve nefrekventovaná, mě moc nenaplňuje, takže jezdím raději po polní cestě od statku k rybníčku, ačkoliv je to delší.

Z Vochova pak pokračuje kolem architektonicky otřesné nové výstavby CT 37 po štěrku do Kozolup, kde se viaduktem podjede trať a pokračuje se po pěšině do jiné části vsi, která už je Bdeněvsí. Na konci Bdeněvsi sjíždím ze silnice a cyklotrasa pokračuje poklidnou chatovou oblastí na rozhraní lesa a řeky. Později se pak musí vystoupat zpět k železnici a to už jste kousek před Plešnicí. Zjistil jsem, že do Nové Jezné není nutné jet po silnici, ale dá se to střihnout pěknou pěšinou od autobusové zastávky. Asi 200m po napojení na silnici se vydávám do sjezdu vpravo na červenou turistickou značku. K viaduktu pod železnicí, kudy protéká i Hracholuský potok, se výrazně sjíždí, a to po silnici. Kousek před podjezdem je neznačená polní cesta vedoucí vlevo pod vysokým náspem, nyní značně zatopená. Nicméně projít se dá a tak mohu stoupat do polí ke kapli, kde se vydávám vpravo a začínám klesat do Rájova.

Nad Radostí vede asfaltka k chatám u Českého mlýna, kudy se vydat na kraji lesa, značí šipka. Já si pak vybrla cestu podél trati a byla to špatná volba, v mapě by cestu měli přestat značit, protože tu ve skutečnosti není. Nejedná se o dlouhý úsek, už u Nového dvora se dostávám na větší cestu, která záhy křižuje silnici a pokračuje pod zastávkou Pňovany a to už zbývá asi jen kilometr po modré turistické značce širokou štěrkovou cestou lehce z kopce k Pňovanskému mostu.

Za ním zjišťuji, že do Konstantinek nestihnu dojet, tak most přejíždím znovu a vydávám se po CT 37 asi 1 km, kde je rozcestí, kde se odbočuji vlevo do stoupání kolem hájenky po kamenité cestě k Beranímu dvoru. Zde začíná pěkná náročnější lesní cesta po žluté, která mě dovede přes Chotěšovičky na Harabasku. Odtud po CT 2204 pokračuji do Rochlova s výjimkou krátkého úseku přímo nad vsí, kde jsem raději než po hrubém asfaltu jel lesní cestou, skoro bych řekl rychlým singlem.

Z Rochlova vyjíždím po zelené, ale následně ji nechávám odbočit vlevo do kopce a pokračuji přímo do části Blatnice, tzv. Kolonie. Projíždím Blatnicí, kousek musím po hlavní a pak mířím k Diossu pod dálnicí. Ještě se nevracím do Plzně, jedu tedy přes Větrnou jámu a kousek po výjezdu z lesa sjíždím na zarostlou cestu v lukách vpravo na Nový. Nejprve se nejede špatně, ale na kraji dalšího lesního úseku se cesta dělí, což není zaznamenáno v mapě a tak chvíli laboruji, kterou se vydat. Nakonec se ukáže jako správná ta více rovně, kde je ale beztak navezena spousta stavebního odpadu a tak to není žádný med. Do Nového nedojedu, na konci lesa se stáčím vlevo kolem háje u rybníčku a do Kotovic. Do Chotěšova musím po silnici, dále ovšem opět po louce z Máchovy ulice k cesta do Vstiše, kde se ovšem vydávám vlevo do kopce přes hlavní silnici k Hájovně s velkým H. Od ní mířím na sverovýchod k areálu letiště. Tentokrát ho ale objíždím zpevněnou lesní cestou přímo do Červeného Újezdu. Rychlou polňačkou valím do Líní a pak po NS s nekonečným názvem Líňská okružní trasa do Sulkova.

Přes Sulkov projíždím k Fulínům, dále pak severně od fotovoltaické elektrárny kolem soukromého rybníku k Lesovu a kolem něj k rozcestí Nad Valchou, kde se nedávno měnilo vedení žluté a zelené turistické značky. Žlutá vede kořenitým singlem k přístřešku Hradčín a pak po zpevněné lesní cestě sjezdem k vodní nádrži České údolí, kde je opět pěkný, nicméně frekventovaný singl, takže pozor na pěší a rybáře:) Jedna zrada navíc je tu momentálně, a sice těžba stromů, takže se to objíždí v příkrém svahu nad vodou. Na závěr mě čeká stoupání k Borskému parku a pak návrat na Bory kolem minigolfu.

Celkem 85 km s průměrnou rychlostí 20,3 km/h. Převážně jsem se držel lesní cest, takže to je pěkný výsledek:)

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

A zase s vláčkem... Pňovanský most

Zřícenina hradu Vlčtejn

23. 6. 2020

65 km

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m 

Terén: Asfaltky, polní a lesní cesty

 

Plzeň-Bory - Doudlevecká lávka - Částkova ulice - Lobzy - Doubravka - Masarykův most - Roudná - Bolevecká ulice - Kilometrovka - Borská pole - České údolí - Výsluní - Útušice - Štěnovice - Štěnovický Borek - rozc. Pod Nebílovským Borkem - po modré Chouzovy, Vlčtejn - Želčany - Chválenice - Nezbavětice - vyhlídka a skála na Škalkách - Losiná - po červené Radyně - po NS Staroplzenecká Andrejšky - Starý Plzenec - pramen U Bětušky - po CT 31 Koterov, Bručná, Doudlevce - Bory

 

Musím dneska sice objet celou Plzeň, ale pak bych se rád vyvětral směrem k Vlčtejnu. Jezdit přes město je otrava, musím na Doubravku, tak jedu přes Doudleveckou lávku na Slovany a mou aktuálně nejoblíbenější cestou Liliovou a Suvorovovou ulicí, skrz blok k nám. Gen. Píky a do Částkovy ulice. Poté jedu vesměs přímo Dlouhou a Masarykovou ulicí. Následuje necelých 5 km Mohylovou ulicí k Jateční a pak přes Roudnou do Bolevecké ulice. Poslední povinnost mě čeká na Borských polích, tam zamířím po NS Údolím Mže ke Kalikovskému mlýnu, Borskou ulicí a nezastavenou oblastí s plnou bezdomovců k WPA.

Teď už tedy mířím z města, a sice kolem věznice na kraj Borského parku, za hrází sjíždím ze silnice vlevo a za domkem přímo kolem jeho zdi na pěšinku vedoucí na Výsluní. Z Výsluní jedu po menší cestě podél přivaděče ke sjezdu na Litice a po silnici do Útušic. V následující vesnici, Štěnovicích, se snažím trefit Třešňovou ulici, abych se vyhnul provozu a vyjel do Borecké ulice, odkud vede polní cesta do Borku. Trefil jsem se a ve Štěnovickém Borku u rybníku odbočuji doprava k Čižickému potoku. Následuje krátký úsek po červené turistické k rozcestí Pod Nebílovským Borkem, odkud pro změnu jedu po modré. Nejprve lesem a pak po polní cestě se stoupá k rozcestí V Babších a pak se sjíždí do Chouzov. V Chouzovech začíná táhlé stoupání k hlavní silnici na Budějovice. Cestu mi zpestřujou zralé třešně. Silnici přejíždím a pokračuji na Vlčtejn, který už není daleko. 

Zřícenina není v dobrém stavu, ale dá se projít kolem i dovnitř. Tak a kudy pojedu zpět? Vidím, že vede nějaká cesta na sever směrem k Želčanům. Podle mapy pak končí kdesi v polích, ale já se začal spoléhat víc na vlastní rozum, než mapu, protože mapy v tomto nejsou přesné. A proč by někdo jezdil takhle do pole a tam by cesta končila? A navíc by to pak ani nemělo být daleko k asfaltové cyklostezce ze Žákavé. Vesele si tedy sjíždím a ejhle, cesta opravdu končí, kupodivu přesně podle mapy. A dál ani pěšinka. Jenže vrácet se, to je daleko a do kopce. Zkusím tedy prorazit polem a vysokou trávou k háji nedaleko, tam snad něco bude... No, jen jakési zybtky kančích stezek se uchovaly, ale lepší než nic. Bohužel háj končí a já musím do obilí. Úzké řádky, takže nabírám stébla na obou stranách a strhává mi to řidítka. Nic moc, ale nakonec jsem projel. Tohle nebyla nejlepší volba.

Projíždím k silnici na Olešnou, ale na další křižovatce odbočuji prudce vlevo, abych se dostal do Chválenic a za nimi po silnici i do Nezbavětic. Zkratku k cestě pod Radyní jsem netrefil a tak jsem vlastně náhodou objevil pěknou polní cestu k vyhlídce a skalce Na Škalkách. Brzy ještě blíže povede obchvat Losiné. A tak asi zmizí i další cesta, kterou jsem dnes objevil, to je ta, která je zkratkou od silnice č. 19 k Bambousku. Nebo taky jedinou rozumnou cestou pro pěší z Losiné na Škalky. V zatáčce pod Radyní sjíždím ze silnice na červenou turistickou značku a prudce stoupám relativně náročným terénem k hradu.

Nehraje to žádnou roli, ale z Radyně sjíždím po NS Staroplzenecká. V tomhle směru stejně není moc značená, takže spíš jedu tam, kde ještě není z cesty dálnice. Vede kolem Andrejšek a pak mě to svedlo k Plzenecké železnici. V různorodé zástavbě mám sice strach, že dojedu do nějaké slepé ulice, ale tentokrát se mi povedlo projet kam jsem potřeboval, do Bezručovy ulice. Mezi posledními dvěma budovami v Plzenci, u autoopravny, vede cesta dolů, která je tou správnou, ač moc nevypadá. Vede k tunýlku pod železnicí a pokračuje k nudě mezi Koterovem a Plzence v nivě Úslavy. Tady naopak v terénu byla značená naučná stezka, ačkoliv v mapách.cz není. Pozitivní je, že už mě čeká jen půlka z té dálnice do Koterova. Původní cesta skoro zarostla, tak se po ní už nedá jet moc dobře.

Projíždím Koterov a ulicí Na Lipce stoupám na Bručnou. Návrat na Bory volím po CT 31 kolem Škoda parku a z Doudlevec Samaritskou ulicí. Celkem ujeto 65 km, bylo tam docela dost asfaltu, ale i polní a lesní cesty. Nastoupáno přes 800 m výškových a průměrná rychlsot 18,3 km/h.

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Zřícenina hradu Vlčtejn

Na Škalkách

 

Zřícenina hradu Vlčtejn

Loupensko na kole z Plzně

15. 6. 2020

69 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 1150 m

Terén: Lesní cesty, asfaltky

Plzeň-Bory - Tyršův sad - Hůrka - Litice - Robčice - Vysoká - Hradčany - Snopoušovy - Vodokrty - Kucíny - Radkovice - Zálesí - Loupensko - U Pískovce - po zelené Nezdice, Lužany - po žluté Příchovice - po CT 2124 Vícov - po červené Krasavce, Hájsko - nad Snopoušovy k červené do Předenice- Čižice - po červené Štěnovice - Radobyčice - po NS Údolím Úhlavy Hradiště - Vokounova lávka - po žluté Tyršův most - Bory

Loupensko, skalní masiv, který jsem vždy nějak míjel, dnes ho prozkoumám trochu blíže.

Vyjíždím přes Borský park k Radbuze, kterou překonávám po Slunečné lávce, pak se vyhoupnu na kraj Výsluní a pokračuji pěšinkou a přes lávku přes přivaděč k Tyršovu sadu. Za čerpací stanicí vjíždím na nenápadnou lesní cestu a krátce prudce stoupám k vršku Hůrka, projedu mezi stromy a za polem už jsou na dohled další rozestavěné domy. Od jara, kdy jsem tu jel poprvé a zatím naposled, se tu odehrála docela změna. Litice projíždím kolem kostela do Robčické ulice a logicky tedy mířím asfaltovou cestou přes Kotlík pod dálnicí i klatovskou silnicí Do Robčic.

Nedávno jsme procházeli zajímavou polní cestou z Vysoké a tak jí zkusím trefit z opačné strany na kole. V Robčicích za silnicí tedy projíždím mezi halami průmyslového areálu k Robčickému potoku. Je dost mokrý červen letos, takže je tu všude bahno a docela to klouže. Vím, že bych se co nevidět měl stočit na východ. Bohužel tu ale nenacházím ani tu nevýraznou cestu, která tu byla poměrně nedávno. Zato je tu cesta vedoucí na jih k Vysoké, tak proč ji tedy nezkusit... Zakrátko z lesa vyjíždí na louku, takže se po řídiítka brodím trávou-to budou zase žně pro klíšťata. Už jsem začínal pochybovat, ale nakonec jsem se s problémy probojoval až do řídkého lesa, kudy jsem mohl pokračovat k větší cestě, po ní se vydat vpravo k hájovně a vyjet na známém rozcestí, kde už vím kudy kam. A sice přes bezejmenný vrcholek po bohužel už zpevněné cestě do Hradčan.

Hradčany projíždím jen pár metrů po okraji a hned se vracím do lesa, kde se postupně cesta vytrácí a tak se brodím bahnem v čerstvé mýtině a přemýšlím, kdy už budu na cestě. Chvilku to trvá, ale pak už se pěkně sjíždí podél potoka. Na kraji lesa se vydávám cestou vlevo, protože chci pokračovat přes Snopoušovy. Měla by tu být vrstevnicová cesta, ale je přerušena nějakým táborem a tak chvíli bloudím, než se tedy přemluvím ke stoupání po jediné cestě, která není slepá. Jedu tedy nad chatovou osadou, kousek pod samotou "U Voglů" a jak přijíždím k větší příjezdové cestě, vydávám se po ní vpravo dolu k silnici, přímo k odbočce na Snopoušovy. Dále stoupám prudkým, pěkně výživným kopcem k rozcestí Hájsko a chtěl bych dál přes hřeben do Vodokrt. Cesty na mapě ani náznakem nedpovídají těm, co jsou skutečně v lese, tak několikrát bloudím, vracím se a když už konečně jsem za vrcholkem a mám pocit, že vím kudy, stejně vyjedu na silnici od Netunic místo polní cesty přímo do Vodokrt. Možná ale dobře, ještě bych zase skončil v nějakém areálu zemědělského družstva.

Za Vodokrty pokračuji po lesní cestě začínající za hřištěm a stáčející se kolem kopce Střížov. I tak se tu ale poměrně dost stoupá. Nakonec vyjíždím z lesa u červené turistické značky, která mě dovádí do Kucín a pak po silničce do Radkovic. Přes kopec a hrad Skála se mi stoupat nechce, jedu tedy po lesní cestě do Zálesí, za nímž se vracím na červenou turistickou značku a stoupám po asfaltové cestě do 560 m n. m. na Loupensko. V tretrách to není nic moc, šplhat po skalkách, ale dá se tu celkem vyblbnout, je to tu hezké a nikdo nikde. Skalních masivů je tu nepočítaně. A protože už není kam stoupat, cesta se začíná svažovat k rozcestí U Pískovce. Zde zatáčím doprava na zelenou turistickou a po hrubém starším asfaltu dlouho sjíždím, až do Nezdic.

Po zelené vedoucí po místní komunikaci projíždím k Lužanům. Před mostem však uhýbám na žlutou na singl do Příchovic. Trochu jsem to tu rozjel, ale nakonec mě zbrzdilo bahno a další cyklisti v protisměru. Po CT 2154A pak bohužel opět po asfaltu pokračuji na kraj Přeštic a pak na Vícov. Ze silnice sjíždím po červené turistické značce mírně vlevo za serpentinou v kopci. Po polní cestě se tedy dostávám do Krasavců. Následuje stoupáni k Hájsku, kde už jsem dnes byl, tentokrát ale pokračuji na žlutou k Mrtoli. To kvůli tomu, abych zbytečně neztrácel výšku sjezdem do Snopoušov. U chalupy stojící o samotě tedy odbočuji vlevo na neznačenou rozbitou pěšinu, abych se vrátil právě na červenou. Kupodivu mi to vychází a tak úspěšně pokračuji do Předenic.

Rozhodl jsem se na Čižice jet po silnici, nicméně za Novým mlýnem, kde končí baráky, vjíždím do luk nad řekou a pokračuji hezkou cestou k jezu v Čižicích. Cestou do Štěnovic se zas vracím na červenou turistickou značku vedoucí po starším asfaltu nad řekou. Štěnovice projíždím jen kolem kruhového objezdu na Útušice a zakrátko zas sjíždím na pěšinku k Útušickému potoku a pak pod dálniční most a kolem retenční nádrže po polní cestě do Radobyčic. Z Radobyčic na automat po cyklotrase a NS Údolím Úhlavy do Hradiště a pak o poznání zajímavější pěšinou nad řekou přímo k Vokounově lávce. Pak už jen k Tyršovu mostu a na závěr kopec kolem Škody Gigant na Bory.

Na vzdálenost to nebylo až tak extrémní, ale téměř 1200m převýšení a převážně lesní cesty, proto bych tento výlet zařadil do kategorie s velkou obtížností.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Loupensko

Loupensko