Čertův kámen (Ostrý kámen)

48 km

9. 10. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 750 m

Terén: Štěrkové a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná, U Pramenů - Luční ulice - Po NS Údolím Berounky ČOV - Pecihrádek - u sv. Jiří - po NS Údolím Berounky Chlumek - Bukovec - po zelené polesí Zábělá - zadní hájovna - po červené Chrást - po CT 2159 Nová Huť - Čertův kámen - Klabava - Pod Čílinou - Čílinské polesí - D5 sjezd 67 - Pohodnice - po zelené U Zátiší, V Pytli, Švabiny - Lobzy - Lobezský park - po NS Údolím Úslavy Lopatárna - Na Sudech - Mikulka - Pod Záhorskem 

 

 

Byl to  jeden z těch podzimních dní, kdy bylo ale opravdu ošklivě. Hlavně tedy v Plzni. Přesto jsem se dokopal a vyrazil na kolo. Vyjedu si na Čertův kámen, který byl pro mě z neznámého důvodu nedávno přejmenován na Ostrý kámen. Ze Záhorska mířím na Roudnou k pramenům a pak po polní cestě do Luční ulice. Pěknou stezkou po NS Údolím Berounky dojedu skoro až k Masarykovu mostu. Ve skutečnosti ho podjedu po pěšince podél řeky a poračuji dál kolem areálu čističky. Jako vždy je to tu rozbahněné, ale dnes jen na několika kratších úsecích. Na závěr mě čeká prudké stoupání na Pecihrádek a pak sjezd k lávce před sv. Jiřím. Zde odbočuji doleva znovu po CT Údolím Berounky a stoupám po asfaltce pod Chlum. I naučná stezka bohužel vede po asfaltu a sice do Chlumku. Tam jsem se rozhodl, že z druhé strany vyzkouším průjezd do Bukovce. Jednou už jsem to jel obráceně, ale skončilo to šplháním po skále. Ani tentokrát nejsem úspěšný, asi se opravdu nelze nad řekou dostat do vsi. Vracím se tedy před šikanou zpět k silnici.

 

Z Bukovce pokračuji po zelené nádherným singlem, nádherným tehdy, když tam nejsou lidé😀 Za lávkou u rozcestí Polesí Zábělá odbočuji vpravo, podjíždím viadukt a za ním se vydávám vlevo, kam vede neznačená cesta. Asi kilometr a půl jedu podél bývalé tratě, pak se cesta stáčí do kopce na východ k zadní hájovně. Od hájovny už je to klasicky po červené přes louku pod rybníkem Vlčka do Chrástu. Hustá mlha, rosa na vysoké trávě, podél cesty alej stromů-romantika jak vyšitá, posuďte sami na fotce níže. Z Chrástu volím CT 2159 údolím Klabavy do Nové Huti, kde se stočím ke koupališti a za níma  za zatáčkou na rozdvojení cest vybírám tu více do kopce vpravo. Je to slušná lesní cesta, která však docela nepříjemně stoupá nad roklí potoka. Vím však, že po modré to nejde vystoupat, obzvlášť takhle za mokra. Docela rychle mi to uteklo k severojižní cestě Kokotským polesím a navíc se dostávám nad mraky!

 

Na rozcestí odbočuji vpravo a za půl kilometru nesmím minout odbočku k Čertovu kameni, u kterého asi před rokem vznikla mýtina a dnes je celý na slunci😊 Nejsem tu také sám. Obhlédnout ho ale netrvá dlouho, tak zas pokračuji zpět na velkou cestu, která mě dovede převážně sjezdem k CT 2159. Pak už jedu po této cyklotrase až do Klabavy. Z obce stoupám po silnici kolem železniční stanice a bohužel pak musím kus po frekventované silnici II/605, tedy bývalé pražské. Asi za 600 m, na horizontu, je konečně lesní cesta vpravo pod Čílinou, kam sjíždím. Kousek stoupám přímo k vrcholu a pak odbočuji na nezpevněnou cestu vedoucí jižně od dálnice podél ní. Také je tu jako obvykle dost bahna, s tím jsem ale počítal. Jinak je to pěkná cesta, která mě dovede až ke sjezdu č. 67 dálnice D5 u Ejpovic. Podjedu dálnici, křižuji silnici do Tymákova a jako bych chtěl najet na dálnci, pokračuji do kopce. Z nájezdu odbočuji polní/obslužná cesta vedoucí podél. U lávky však odbočuji vpravo, chci jet k Pohodnici. Vjíždím do lesa a stoupám, vím, že pak chci odbočit po zelené vlevo, tak mám oči na štopkách. I tak jsem minul, takže trochu jako dement jedu až k přivaděči, objedu celý vrcholek a o cestu dál se vracím, abych se dostal zpět na zelenou a mohl jet k Zátiší nad Kyšicemi.

 

Dál zelené skoro už jen klesá, nejprve lesní cestou, pak širší štěrkovou, a to přes polesí V Pytli až na dohled obchodní zóně. Tam zelená končí, já pokračuji na Švabiny a přes pole do Lobez. Lobezským parkem a po NS Údolím Úslavy se vracím k Rokycanské a ještě dále k Lopatárně. Jelikož se mi nechce jet po silnici ani přes Luční, jako na  začátku, pokračuji ulicí Na Sudech a v momentě, kdy je to možné, za opěrnou zdí, odbočuji vlavo na polní cestu stoupající na Mikulku. Z Mikulky pak už jen sjedu do Záhorska.

 

Přišlo mi, že jsem sotva vyjel z Plzně, ale svítí mi tam 48 km, tak to je fajn. Průměrná rychlost 19,3 km/h a maximální údajně 64,3, to tedy ani nevím kde. Bonusem mi bylo, že jsem dojel až ke slunci!😃  

 

 

 

 

 

Čertův (Ostrý) kámen, Kokotsko

Čertův (Ostrý) kámen, Kokotsko

Cestou k Chrástu

 

 

 

 

 

Zámek Mirošov

63 km

22. 9. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Štěrkové a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Plzeňský Prazdroj - Šumavská ul. - Úslavská ul. - Chvojkovy lomy - Rolnické náměstí - Na Švabinách - V Pytli - Na Pohodnici - D5, exit 67 - Mokrouše - sv. Martin - býv. Rakovská hájovna - Raková - Nevid - Veselá - Holubí kout - zámek Mirošov - Příkosice - Drážky - Kamínky - po modré Zvoníčkovna, Hádek - po CT 2154 hájovna Kozel - chatové osady - Sedlec - Černá stráň - Starý Plzenec - Koterov - Božkov - Rokycanská - Plzeňský Prazdroj - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Původně jsem měl v plánu jako cíl Holubí kout, ale nakonec mě neoslovil v tom podzimním čase natolik, abych ho bral vážně, tak jsem dojel až k zámku do Mirošova. Než se člověk dostane z Plzně, je to kus, musím sjet na Roudnou, kolem Pivovarské brány na Šumavskou a pak Úslavskou ulicí ke Chvojkovo lomům. Pak sjíždím k řece a konečně z Rolnického náměstí mohu jet mimo asfalt a stoupat ke Švabinám. Dnes to tu jde celkem obstojně projet. Od vyhlídky Na Švabinách projíždím po zelené turistické trase za Tescem do polesí V Pytli a po štěrkové cestě stoupám k místu, kde končí zpevněnáá cesta. A protože se tu letos těží dřevo a je tu skládka dřeva, odbočuji vlevo a projíždím k chatám u přivaděče. Za chvíli musím přejet silnici u sjezdu na Kyšice a pak pokračuji po obslužné cestě podél ejpovického přivaděče. Cesta sama mě podél lesa svede zpět k zelené.

Je dost bahno a tento krátký kousek, než se odbočí vlevo, je v takových případech bahenní lázeň. U sjzedu z dálnice vyjíždím na silnici a stoupám dvě zatáčky k tymákovskému hřbitovu, kde odbočuji na polní cestu, která je zcela pod vodou a protože i zde jezdí těžká technika, tak je to opravdu výživné bahniště. Když se asi za kilometr a půl dostanu u Tymákovského potoka na normální půdu, trvá to jen chvilku, než zas odbočím-na cestu loukou ve směru bezejmenného potoka tekoucího pod Mokrouši. Ten název vsi není zvolen jen tak, na luka jsou zcela pod vodou, ale lepší než bahno, aspoň to trochu smyju. V chladném pozimním počasí nicméně voda v botech moc nepotěší. Navíc to vypadá, že cesta nepokračuje dál, jak řiká mapa. Vracet se ale nebudu, klasika, že ano, takže pokračuji ve stopě nějakého traktoru do dalšího jezera😀

Nakonec se mi podařilo probojovat na silnici v místech odbočky k samotě před Lhůtou. Já ale pokračuji po silnici k rokycanské hlavní, za níž od křižovatky u sv. Martina pokračuje lesní cesta k Rakovské hájovně. I zde bývá dost mokro a dnes tomu není jinak. Lepší ale jet nahoru, nejsem aspoň celý osprchovaný. Do Rakové je to s bahnem o něco lepší a mě nenapadne nic lepšího, než pokračovat do Veselé polní cestou od zemědělského družstva. Využívaná je jen kousek, ačkoliv to vypadá, že by tu měla vést jakási naučná stezka. Spíše však slouží jako skládka cihel, které už zarostly do trávy. Opravdu nebezpečný terén, kde je třeba držet řidítka zuby nehty😨 Do Veselé se nicméně dojíždí opět po zarostlé louce, takže jsem rád, že poté mohu jet k Peklu po zpevněné cestě. Škoda že tu zřejmě není zkratka k Holubímu koutu, oklikou stoupám po žluté k silnici a o kilometr dále z ní zas sjíždím. Vlastně jen proto, abych si objel pár chat a Dolní rybník. Je to tu hezké, ale jak říkám, asi by to chtělo aspoň barevné listí k fotce, a to už spadalo. Pokračuji tedy dál, žlutá možná vede nějakou pěšinkou ještě podél silnice, mně se to však zdá nesjízdné, tak jedu po asfaltu. Vyjíždím z PP Kamínky a alejí proti studenému větru stoupám na kraj Mirošova. K zámku se už klesá. Moc se ale nezdržuji, protože rychle chladnu.

 

Snad se zahřeju ve stoupání...a nebo ne, zlákala mě polní cesta do Příkosic. Zpočátku jsem hrdý, jak jsem ji vybral, ale pak je zarostlý úsek, kde se nejede dobře. Ještě že jde jet po louce mimo křoví. Poté se však zase blíží domky na samotě za vsí, tak už je na dohled lepší cesta. Příkosice objíždím ze severu, shora. Moc hezká cesta, jen si nejsem jistý kudy jet, tak se musím zase zastavit😶 Srovnal jsem si souřadnice a odbočuji doprava do lesa a mířím přes kopec do Drážek. Do Kamínek je to kousek, tam odbočuji vlevo a po modré, která záhy sjíždí ze silnice, klesám na západ do údolí Kábovského potoka. To už jsem zpět v PP Kamínky, na který navazuje PP Kornatický potok. Ke Zvoníčkovně se stoupá, to už je po asfaltce, a do Hádku je pak delší sjezd, který pokračuje až k Neslívskému rybníku. Pak se CT 2154 vlní až nad Kozel. Následuje prudký sjezd ke Šťáhlavům, ale já mám za lubem zkusit projet ulicí Na Boru do ulice Na Kukačce, jestli to vůbec půjde. Trochu jsem to hledal, ale projel jsem a tak jen přejedu silnici a pokračuji do Sedlce. Pěšinka přímo nad řekou opravdu není pro kolo, to mě nebaví, tak raději jedu po vyspravené cestě do chatové oblasti pod Sedleckou skalou. Odtamtud už musím po asfaltce po CT 2154 do Sedlce. 

A protože je bývalá krásná polní cesta v nivě Úslavy do Starého Plzence nadobro zničena asfaltem, stoupám loukou do ulice Pod Hůrkou a pak sjíždím na plzeneckou Malou Stranu. Kolem CT 31, jak to jde, tak mimo asflatku, mířím do Koterova, následuje Božkov a po levém břehu Úslavy k Rokycanské. Kolem pivovaru, Tyršovou ulicí a přes Rondel se vracím do Záhorska.

Dnes to byl chladný a větrný výlet, navíc plný bahna. Ale pozítří letíme na Tenerife, nemám strach, že bych se neohřál😉 Dnes tedy necelých 63 km, cca. 800 m převýšení a průměrná rychlost 20,8 km/h.

 

 

Zámek Mirošov

Starý Plzenec - Masarykovo náměstí

33 km

17. 9. 2022

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 200 m

Terén: Štěrkové a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - centrum Plzně - po CT 31 Homolka, Bručná - Černice - po žluté Městský les - Starý Plzenec - Sedlec - Malá Strana - po CT 31 Koterov - Božkov - po CT 2127 Rokycanská - Plzeňský Prazdroj - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

Ošklivé sobotní ráno mi připravilo dilema, jestli mám vyrazit na vyjížďku nebo ne. Po poradě s předpovědí jsem se rozhodl, že se to vyplatí na nějaké dvě hodinky, protože do té doby nemá pršet. Naplánoval jsem to jen do Starého Plzence, abych to stihnul. Přes Šafaříkovy sady v centru Plzně pokračuji k Radbuze a po jejím pravém břehu, po CT 31 mířím kolem papírny ke Škoda parku, abych projel zázračných nových 300 m rozšířené cyklostezky za 13 000 000 Kč. Takhle marnotratně se dá utrácet samozřejmě jen z eráru. Před Škoda parkem už mě lány asfaltu přestaly bavit a tak raději jedu po louce mezi řekou a inlinovou dráhou. Tady je to hodně podmáčené, ale za chvíli se stejně musím vrátit na panelovou cestu, po které pokračuji na Bručnou.

Zástavbou po bávalé žluté turistické trase postupně stoupám do Černic. Od konečné trolejbusu žlutá značka stále existuje a vede vás přes dálnici a pod přivaděčem konečně mimo město. Po štěrkem zpevněných cestách projedete k rozcestí Městský les. Pro dnešek budu pokračovat po bývalé silnici z Plzence na Dobřany. Sjíždím tedy do města a projíždím ho celé ulicemi Čelakovského a E. Beneše. V Sedlci se potvrzuje, že kychta vysoké pece je součástí soukromého areálu za hradbou, takže se začínám vracet a to ze studijních důvodů po dalším znehodnoceném úseku dříve parádní cesty přes louku ze Sedlce zpátky na Malou Stranu Starého Plzence. Kdysi se tu dalo jezdit po pravém břehu potůčku. Potom se tu nějak nedohodly majetkové poměry a cesta byla zablokována, tak se začala využívat pěkná rychlá polní cesta na louce. Nyní je už asfaltem zničena i ta. Uznávam, jednou, dvakrát za rok práve v situaci, kdy opravdu prší, jako třeba teď, to určitý smysl dává, ale z celkového pohledu zcela jistě ne. Bohužel se tím vzdaluje nezabetonované město o nějaký další kilometr. Rychle se tedy blížím náhradnímu cíli dnešního dne, a sice Masarykovo náměstí ve Starém Plzenci s kostelem sv. Jana Křtitele.

A protože prší, vracíém se do Koterova po CT 31, pak do Božkova, z něj po CT 2127 k Rokycanské a pak kolem Prazdroje do Tyršovy ulice. Přes Lochotínskou lávku, kde se koná úplná průtrž mračen, se vracím do Záhorska.

Tak předpověď počasí na následující dvě hodiny opět nevyšla, ale zase kdyby v ní byla zobrazena reality, nikam bych nevyjel. Takhle jsem stihl aspoň necelých 33 km. Průměrná rychlost 23,1 km/h ani nepřekvapí, když jsem jel celou cestu po zpevněných cestách.

Starý Plzenec - Masarykovo náměstí

Kaple sv. Barbory - Chocenický Újezd/Seč

66 km

11. 9. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 850 m

Terén: Polní cesty a asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy Doudlevce - po CT 3 Bručná - Černice - po CT 2161 Černý les - Štěnovický Borek - Čižický potok - po NS Nebílovy Prusiny - po červené Netunice, Sukořín - sv. Anna - Únětice - po CT 2292 Čertovo břemeno - Chocenický Újezd - kaple sv. Barbory - Kněžský rybník - Seč - Únětice - po CT 2143 Střížovice - Chouzovy - V Babších - Chválenice - Nezbavětice - vyhlídka Na Škalkách - Bambousek - pod Radyní chatová osada - Městský les - Černice - kolem sjezdu 73 Koterov - po NS Údolím Úslavy Božkov - Sušická ul. - Úslavská ul. - Plzeňský Prazdroj - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Vyzkoumal jsem v mapě okruh k Chocenickému Újezdu, kde jsem nejel tak dlouho, že jsem to už zapomněl, nebo jsem tam nejel vůbec nikdy. Pojeďme se na to podívat. Musím na jih přes město, takže sjíždím do centra přes Roudnou a pak po levém břehu Radbuzy až do Doudlevec. Přes Malostranský most se dostávám ke Škoda parku a pak po CT 31 pokračuji nad Vokounovou lávkou do Černic. Po někdejší žluté tedy projíždím celými Černicemi a pak po silnici kolem bývalé cihelny do Černého lesa zkratkou mezi Štěnovice a Losinou, která je při probíhající přestavbě křižovatky na I/20 velmi frekventovaná. Za křižovatkou u Losinského potoka už pokračuji příjezdovou cestou k chatám a stoupám nad Štěnovický Borek. V Borku pokračuji na jih kolem sportovního areálu a pak jednou z pěšinek přímo k Čižickému potoku. Od něj prudce stoupá NS Nebílovy ke kapli a následuje alej ke kostelu sv. Jakuba Většího na Prusinách.

 

Dále vede červená turistická trasa po asfaltce do Netunic. Netunice se táhnou, za nimi končí zpevněná cesta a hurá mezi pole. Táhlé stoupání se v dnešním sychravém dnu jede dobře. Na kraji lesa, za rozcestím Sukořín, cesta odbočuje na docela špatně sjízdnou pěšinu, občas pro změnu raději jedu po větší cestě. Je to stejně daleko a za mokra jako dnes se tam nenoříte do bahna tolik. Na červenou se vracím kousek před sv. Annou. Zkratku k Hadovce jsem už jednou zkoušel a nedá se projet, takže do Únětic nakonec sjíždím po uzounké silnici. Po výjezdu z lesa, za rybníčkem, je prudká odbočka vpravo na CT 2292. Tu jsem si vybral a pravidelně se střídajícími mírnými táhlými kopci jednou dolů, jednou nahoru šlapu v pravidelném tempu po hrubém asfaltu, míjím Čertovo břemeno a pak rychle sjíždím do Chocenického Újezdu.

 

Zde bych měl jet po pravém břehu Podhrázského potoka. Nějak se tu měnilo značení a je to hodně nepřehledné, trefil jsem ale cestu alejí a nakonec jsem dojel až k neznačené cestě, která by měla vést na sever k silnici zpět do Únětic. Tedy cestě...nemohl jsem ji pořádně najít a ukázalo se, že už ani není průjezdná. Díky objížďce plánované trasy jsem ale nalezl dnešní cíl cesty, kapli sv. Barbory ležící kousek od cesty směrem na Seč! Hezká kaple, ale mračí se to, tak pokračuji dál. Samozřejmě bych nerad jel po hlavní silnici na Budějovice, i když by to bylo jen pár set metrů. Když vidím vyježděnou cestu podél louky na sever, tak ji zkusím. Po louce to bylo dobré, ale pak v lese se cesta celkem nepřekvapivě ztratila. Roste dost hub, tak jsou tu i nějací lidé, já však hledám spíš cestu, než houby. Nějaká koryta od lesní techniky jsem našel, ale ještě to trvalo, než jsem se dostal ke kýžené silnici. V poměrně nepříjemném stoupání do Únětic je dost času, aby ze mě opadalo bahno.

 

Za nepříjemnou stojkou v Úněticích je to asi kilometr k samotě Hadovka, kde odbočuji na CT 2143 do Střížovic. Je to přes kopec po dříve lesní cestě, zpevněné nějakým stavebním odpadem a podobně. Teče po ní i potok, takže hodně bordelu lítá všude, zvlášť ve sjezdu do Střížovic. Do Chouzov jedu zas po silničce, ale hned na kraji vsi odbočuji vlevo, kde by měla vést cesta směrem k Babším. To jsem si vybral, staví se tu rybníky, takže se topím v bahně. Prorval jsem to k modré turistické trase, kde už je to o trochu lepší. Na rozcestí V Babších opouštím modrou a stáčím se do Chocenic. Po hezké cestě jsem raz dva tam a pokračuji po silnici do Nezbavětic. Chtěl jsem jet pod Radyni, ale trochu jinudy, než přes vyhlídku Na Škalkách, nějak jsem to netrefil. Nevadí, ale začíná pršet... Než jsem vystoupal k silnici, už leje. Není kam se schovat, tak pokračuji. Po louce mířím k Bambousku, to už jsem dost mokrý, stačí kousek po silnici ke křižovatce pod Radyní, kde voda stříká ze všechh stran, a jsem úplně durch. Jednou z "vrstevnicových cest" pokračuji povodní nad chatovou oblast. Po stěrkové dálnici vedoucí z vrcholu vybudované před pár lety sjííždím k zástavbě a pak pokračuji k rozcestí Městský les. Abych se vyhnul nejhoršímu bahnu, vybírám štěrkovou cestu, která mě dovede do Černic. Pak kolem sjezdu 73 ulicí Pod Dálnicí a U Přivaděče sjíždím ke Koterovu. Z Koterova pak klasicky po NS Údolím Úslavy do Božkova. Už neprší, ale za chvíli jsem doma, Sušickou ulicí stoupám na Slovany, pak projíždím Chvojkovy lomy a Úslavskou ulicí se dostávám k hlavnímu vlakovému nádraží.

 

Není provoz, tak nejlépe po silnici se dostanete k Pivovarské bráně a pak už po chodníku kolem Štruncových sadů na Rychtářku. Pro tentokrát jsem se do Záhorska vrátil přes Lochotínskou lávku a přes Rondel.

 

Hezký a bahnivý výlet, těší mě, že jsem opět objevil něco nového. Celkem 66 km, průměrná rychlost 21,7 km/h, takže tam bylo relativně více zpevněných cest.

  

 

Kaple sv. Barbory mezi Chocenickým Újezdem a Sečí

 

Těnovická skála

68 km

7. 9. 2022

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m

Terén: Lesní pěšiny a cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Na Rychtářce - Plzeňský Prazdroj - Lobezská ulice - U Seřadiště - Koterov - Starý Plzenec - Šťáhlavy - Kozel - Šťáhlavice - po CT 2299 Milínov, Dobšovka - Lipnice - Těnovická skála - Mešno - Kornatice - Hádek - Neslívský rybník - Svidná - Lhůta - Tymákov - Letkov - V Pytli - Božkov - po NS Údolím Úslavy Rokycanská - Plzeňský Prazdroj - Na Rychtářce - Roudná - Pod Záhorskem

Párkrát, když jsem sjížděl od Těnovické stúpy, jsem míjel Těnovickou skálu, chtěl bych se na ni dnes konečně podívat. Ze Záhorska přes Plzeň jedu přes Rychtářku, kolem Prazdroje k Hornbachu, tam musím nakoupit nějakou drobnost a pak Šumavskou do Lobezské ulice, která mě dovede k Částkově. Za kruhovým objezdem pak pokračuji Sušickou ulicí a vilovou čtvrtí k průmyslovému areálu. Velenickou ulicí se dostávám do ulice U Seřadiště a po velkolepé lávce přejíždím na druhou stranu čtyřproudé silnice ke Koterovu. Nejedu však přes ves, vracím se trochu do kopce a pak mířím po nezpevněné cestě směrem k dálnici. Dle mapy by se mělo dát projet nad řekou kolem jezu k cyklostezce. Dojel jsem do míst, kde se cesta ztrácí v hlubokém korytě potoka a dál se raději nepouštěl, že to příště kdyžtak zkusím z druhé strany. Na CT 31 se tedy vracím přímo pod dálničním mostem. Bohužel ta nudná asfaltka nejde objet nějakou zajímavější alternativou, kousek tedy musím po ní a pak odbočuji doprava na louku. Nejede se tam zas tak dobře, je tu jen sotva znatelná pěšinka ve vysoké trávě, takže bere hodně energie. Ale stále lepší, než bezduše točit nohama na asfaltu. Po louce se dostávám až k trase NS Staroplzenecká. Ta se sice nějak vrací ke sv. Blažeji, ale rozbahněná cestě vede dál do Luční ulice.

Ve Starém Plzenci vyjedu k nádraží a pak v podstatě podél trati jedu nejen přes město, ale až ke hřbitovu do Šťáhlav po cestě vedoucí přímo po poli. To je hezký úsek, ze kterého se dá pokračovat po červené turistické trase k zámku. Z Úslavské ulice pak vede říční nivou nezpevněná cesta, kudy rád jezdím ke Kozlu. Podjíždím inundační most a pokračuji podél Úslavy do Šťáhlavic a pak přes louku k silnici. Po CT 2299 mě pak čeká dlouhé stoupání nad Milínov. Tam se sice chvíli klesá, ale pak přichází další stoupání k vršku Sváreč. Cesta směrem ke Spálenému Poříčí se i nadále vlní, na rozcestí nad Vlkovem nicméně odbočuji doleva, opouštím značenou cyklotrasu a stoupám do Lipnice. Odtud by to už mělo být jen kousek k cíli...

Za Lipnicí směrem na Těnovice odbočím vlevo na polní cestu, projedu lesem, odbočím na jih a bude to. Někudy tudy jsem musel jet obráceným směrem před lety. Polní cesta je asi tak 200 m v pořádku, pak je tu ale nějaký novější rybníček, který mapa nezná a neví ani o novém uspořádání cest. Vybírám tu větší, která ovšem také mizí v lese. Střídavě hledám v mapě a ujišťuji se, že jsem správně a zároveň hledám nějakou skutečnou cestu. Žádná tu ovšem není, jen nějaké koryto plné stop od kopyt a úvoz se zbytky nějaké ohrady. No zkrátka asi půl kilometru si klestím cestu lesem, než jsem se dostal k cestě. Ztratil jsem hodně času, naštěstí tahle cesta už vede k Těnovické skále. Sice je fajn, že je kolem skály mýtina bez stromů, ale jejich místo zaujaly hodně bujné maliny, takže se nedá ke skále vůbec dostat. Aspoň z povzdálí se tedy krátce pokochám a vyrážím zpět po cestě douhým sjezdem k Mešenskému mlýnu a do Mešna. V Mešně odbočuji vlevo a po nádherné polní cestě s výhledem do krajiny, která objíždím lesík, kllesám do Kornatic. Dále stoupám po CT 2040 k Hádku a pak lesem stále po asfaltce kolem Neslívského rybníku. Kousek za ním je rozcestí s lesními cestami, tam odbočuji vpravo, abych si trochu zkrátil cestu ke Svidné. Za Svidnou ze zelené turistické trasy odbočuje ke Lhůtě malá neznačená pěšinka. Jezdím ji rád, ale poslední dva, tři roky je nad Lhůtou brutálně rozježděná těžkou technikou a vždy tu byly hluboké vrstvy bahna. Dnes tomu není jinak, takže to ze mě lítá na všechny strany, když trochu v rychlosti projždím vesnici. Za Lhůtou klesám k samotě za Moukroušemi a cesta se pak stáčí k západu a ústí na kraji Tymákova. Projíždím celou obec, za ní pak stoupám k dálnici.

Tentokrát jedu podél D5 k solární elektrárně, kde odbočuji vpravo na žlutou a elektrárnu objíždím ze severu. Z lesa vyjíždím v Letkově. Podél Božkovského potoka se jede vždy dobře, takže rád tu cestu přes polesí V Pytli využívám. Z Božkova obvykle jezdím po pravém břehu Úslavy po CT 2127 a NS Údolím Úslavy. Míjím Lobezský park a na Rokycanské se vydávám vlevo k Prazdroji. Přes město, tedy opět přes Rychtářku a Roudnou pak mířím do cíle Pod Záhorskem.

Až na potíže za Lipnicí a trochu zarostlým okolím Těnovické skály to byl hezký výlet, potěšil mě nález cesty mezi Mešnem a Kornaticemi. Počasí mi taky přálo, takže není nač si stěžovat.

Těnovická skála