Stod na kole

28. 10. 2020

110 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 800 m

Terén: Asfaltky, polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Radčická - po CT 37 Křimice, Vochov, Kozolupy, Bdeněves, Plešnice, Nová Jezná, Jezná, Pňovany - Sulislav - po CT 2204 Harabaska, Rochlov, Kamenný Újezd - po CT 2258 Humboldtka, Úherce, Sulkov - po CT 2259 a 2271 Líně, Zbůch, Týnec - po NS Stodsko Chotěšov - Krůtí hora - Stod - Mantov - po CT 3 Vstiš, Dobřany, Lhota, Valcha, České údolí, Vokounova lávka, Škoda park, papírna, centrum Plzně - Štruncovy sady - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

Na státní svátek jsme se domluvili s Adamem, že vyrazíme. Byla zima, že se mi ani moc nechtělo, obzvlášť na naplánovanou cca 90km trasu. Před výjezdem jsem byl ještě vyzednout oběd, tak mám hned na začátku náskok. Přehodili jsme výhybku na slušnější cesty, takže to hned od začátku celkem odsýpá. Napříč Kilometrovkou k Radčické ulici a pak na CT 37 přes most přes Mži. Objíždíme stavbu estakády západního obchvatu a už jsme v Křimicích, kde vyjíždíme nahoru a následuje asfaltka kolem hřbitova do Vochova. Ve Vochově je stále rozkopaná ulice, ale stejně do Kozolup vede štěrková cesta zakončená průjezdem úzkého viaduktíku, tak to vyjde nastejno😊 S výjimkou úseku podél potoka Myslinka, kde je upozornění na špatný povrch, se jede stále po slušné cestě i do Bdeněvsi, ač je to poměrně klikatá cesta. Tak je třeba mít oči na štopkách, pokud se jí chcete držet.

Za Bdeněvsí se jede zároveň se zelenou turistickou značkou chatovou oblastí. Později se stoupá, stále po CT 37, ke trati. Pohodově projíždíme Plešnicí, kde je jediným zpestřením prudké stoupání, ve kterém vjíždíme na silnici, kterou využijeme cestou přes Jeznou a do Pňovan. Zde odbočujeme vlevo k lomu Pňovany a zakrátko vyjíždíme na hlavní stříbrskou silnici. Z toho moc velkou radost nemám, protože po ní máme jet až do Sulislavi. V tuto chvíli naštěstí není velký provoz, ale ani tak jsme se nevyhnuli v užší části na horizontu před Sulislaví nepříjemné situaci, kdy se moc nechtělo brzdit autobusu a tak nám to tam pěkně švihnul. Já vím, proč vynechávat tyhle úseky...

Začínáme se poprvé vracet, zprvu po silničce, zakrátko pak přímo na východ po asfaltce vedoucí lesem se zákazem vjezdu po CT 2204 na Harabasku. Ta je celých 502 m n. m. a projíždí se tu pěknými lesy. Utíká nám to, ale ve sjezdu do Rochlova pěkně mrzneme. Do Blatnice vede cyklotrasa po nefrekventované silnici III. třídy, poté do Kamenného Újezdu po polní cestě a asi pětkrát křižuje železnici. 

Pokračujeme po CT 2258 přes hlavní silnici k Humboldtce, kterou už lze počítat za okraj Nýřan, pod dálnici a do Úherec. Kolem nekonečné spousty odporných hal začínáme stoupat nad Líně. Za silnicí u mlékárny nás čeká nezpevněná cesta, ale není to tak zlé. Tuhle spojku do Sulkova mám rád. Za ním, už na CT 2259, podjíždíme znovu dálnici u hlušin využitých na solární elektrárnu a zanedlouho se po mostě vracíme na západní stranu D5, kde se přes křižovatku Ke Lhotě vracíme do západního směru, protože přece míříme do Stoda, a další obcí na trase jsou Líně. Cesta přes Červený újezd a Zbůch je mi známá, často ji využívám. Do Chotěšova ale přes Starý Důl a Týnec už nejezdím, tam mě to moc nebaví. Dnes to je však vhodná varianta, protože bychom jeli jinak po kotníky v bahně. To se potvrdilo hned za Chotěšovem, kde od letiště ke Krůtí hoře momentálně vede bahenní lázeň. A velké úsilí o udržení čistoty skoro přišlo vniveč...😀 Po NS Stodsko vedoucí po silnici tedy za počínajícího deště čistíme vzorek a blížíme se k našemu cíli ve Stodě. 

Máme už nějakých 75 km, moc se nezdržujeme, je jasné, že to bude přes 100 km a i když počítáme s dojezdem za tmy a máme osvětlení, nemusíme jet v noci posledních 20 km. Po silnici do Mantova držíme průměr na dohled 30 km/h, ono bychom jinak celkem i mrzli. Do Vstiše pak po CT 3 a také 2268 (jakože cože?), které jsou bohužel zneuctěné asfaltem. Ze Vstiše do Dobřan kolem Vstišských kamenných spirál jako obvykle fouká silný protivítr, tak se střídáme v prorážení. Dobřany projíždíme po zmíněné CT 3 přes historický kamenný most a pak následuje úsek po silnici do Lhoty. Jezdili jsme tu s rodiči velmi často, ale nyní jezdím raději jednou z mnoha jiných variant. Kdysi mi to přišlo dlouhé kolem Martinské stěny a dolu Dobré štěstí, ale dnes mi to uteklo raz dva. Až na Valše sjíždíme ze silnice doprava, vlastně stále po CT 3, přes lávku a Tyršův sad (předposlední kopec) pak po NS Údolím Radbuzy.

Už za tmy míříme skrz České údolí a trochu se divím, když to Adam bere ještě oklikou na Vokounovu lávku. Až poté se pouštíme do centra přes Doudlevce. Po pravém břehu Radbuzy dojedem až k mostu U Jána, zde podjedeme silnici ke Štruncovým sadům a aby toho nebylo málo, objedeme si je k soutoku. Poté teprve po pravém břehu Mže zpět k Lochotínské lávce a přes rondel do Záhorska a na Lochotín.

110 km, hezké. Letos jsem měl cíl 3000 km, tímhle výletem jsem se dostal na 3500 a tak teď budu muset ještě jezdit, abych dovršil 4000😃 Průměrná rychlost 22,5 km/h, tady se projevila převaha asfaltových cest a relativně malé převýšení 800 m. 

   

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Náplavka Stod😁

Šlovický vrch, Vysoká, Ostrá hůrka

24. 10. 2020

56 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Lesní a polní cesty a pěšinky, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - ZOO - Pod Vinicemi - CT - Skvrňany - Slovanské údolí - Zátiší - Ke Karlovu - Borská pole - Valcha - Černý Most - Lhota - Měsíční stráň - Dobřany - Šlovický vrch - přivaděč Šlovice - Vysoká - Čižice - Nebílovský Borek - Losiná - Pod Radyní - Městský les - Ostrá hůrka - Koterov - po NS Údolím Úslavy Božkov - Sušická ulice - Jiráskovo náměstí - U Ježíška - centrum Plzně - Pod Záhorskem

 

 

Letos už mě asi moc vyjížděk nečeká, ale dnes se i přes předchozí období deště vydám na jižní Plzeňsko prozkoumat pár cest. Ze Záhorska vyrážím nahoru přes Vinice kolem zoo a u poslednch vilek po cestě, která se stáčí vlevo do sjezdu skrz bývalý Pecháčkův statek. Prudce klesám k silnici na Radčice, trochu se vracím k lávce přes Mži. Následuje cesta v polích, tu si zpestřuji nepřímo objížďkou k ulici Na Okraji a vracím se zpět k CT 37. Hned ale zase odbočuji vlevo k řadě chatek/domků z ulice Plzeňské. Je to tu nějaké pofidérní, ale projet na kole se dá až k hlavní silnici na Křimice. Mířím přes ni do ulice Zemské. Tenhle kout vůbec neznám, je to tu zvláštní-nové domky, ale také neupravené prostředí, polní cesta, zaparkované vraky a po menších peripetiích jsem se dostal k podjezdu trati, kde to zavání i bezdomovci. Lábkovou ulicí projíždím do Slovanského údolí, odkud rovnou stoupám k průchodu pod domažlickou tratí a tím se dostávám do Kreuzmannovy ulice v Zátiší. Je to tu celkem děsivé i ve dne...

 

Ulicemi Na Úhoru a Chotěšovskou se dá dostat na schovanou lávku přes trať kdysi obsluhující průmyslovou zónu Škodových závodů. Oploceným koridorem se dostávám do ulice Ke Karlovu a přes Borská pole dojedu až k ploché dráze. Hledám cestičku, která by měla vést asi za garážemi do lesa u Borské přehrady. Ano! Je tam... Tedy v mapě není, ale existuje. Bohužel je tu z jedné strany taková trochu skládka odpadu z garáží, ale jinak se jedná o hezký technický klesající singl. Ten ústí u viaduktu u žluté turistické značky. Na Valchu však pokračuji přes kopec po štěrkové cestě, na kterou se připojí CT 2151 zprava. Mířím k vyrovnávací nádrži a nad ní v pešuňku pod tratí vidím stoupající pěšinku. Tu chci zkusit. Je to tu tak podmáčené, že je to jako na ledu 😮 No, proklouzal jsem se k ulici U Hájovny a přes osadu Černý Most jsem projel do bahenních lázní na levém břehu Radbuzy.

 

Moc rychle jsem tedy do Lhoty nejel, spíš jsem hledal, kudy se dá projet. Aha, tak jsem asi ve čtvrtině výletu, asi třikrát jsem zabloudil a tady je to už dlouhá slohovka...😃 Přes Měsíční stráň jsem vyjel na (uzavřenou) silnici do Dobřan, kteoru jsem tentokrát využil. Další bahno jsem risknul až ve stoupání na Šlovický vrch. Je karanténa, takže je tu hodně lidí. Na vrcholu se tedy nezastavuji a pokračuji trochu s obavami do lesů ke Šlovicím. Bahno tu je, ale jak to tu všechno hodně zpevnili, tak se tu jede až moc pohodlně😇

 

U betonárky vjíždím na silničku ze Šlovic, pokračuji po ní ke sjezdu z přivaděče, který podjíždím na druhou stranu a naproti sjezdu ze směru na Plzeň odbočuji na polní cestu vedoucí do kopce k lesu na Vysokou. Přímo na vrchol tentokrát nevyjedu, vybral jsem si "vrstevnicovou" cestu kolem bývalé hájovny, za níž se na chvíli připojím k zelené turistické značce, na její nejnáročnější úsek. Když však vyjedu na větší cestu na východním svahu Vysoké, zelená míří po ní doleva, já zkusím rovně dolů do Čižic. Trochu se tu cesta ztrácí na mýtině, ale nakonec se tudy opravdu dostanu až do vsi.

 

Z Čižic stoupám po silnici přes Štěnovický Borek do Nebílovského Borku. V ostré pravotočivé zatáčce na návsi jedu rovně na polní cestu podél Čižického potoka a poté stoupám přes vršek s několika odlehlými chatami nad Losinou. Do ní se už sjíždí polní cestou. Skrz ves to vezmu po červené, na kraji lesa však odbočuji vlevo a projíždím po polní cestě k chatové/rezidenční oblasti Pod Radyní. Hezkou lesní cestou se pak dá sjet na rozcestí Městský les. Po žluté tentokrát nepojedu. Nedávno jsem tudy mířil opačným směrem a dnes bych to chtěl zkusit takto, a sice na louku, podél níž vede nevýrazná cesta, která se po vjezdu do lesa zvětší a vede k plzenecké silnici. Tu jen přejedu a po pěšince jsem za pár mestrů u Ostré hůrky. Už mám vyzkoušeno, že se dá projet pod dálnici. Má to ale nevýhodu, tahle cesta je plná koryt a tůní i za největšího sucha. A dnes je extrémně mokro. Takže se chvíli kloužu bahnnem, pak objíždím hluboké vyjeté koleje a pořádně zašpiněný nakonec vyjíždím u mostu přes trať kousek pod sjezdem 73. Kolem hal jezdím po mezi nad tratí. Od kruhového objezdu sjíždím do Koterova a poté po NS Údolím Úslavy k Božkovskému ostrovu.

 

Abych nejezdil pořád po Jateční, projedu dnes podchodem pod tratí ve Sládkově ulici a pak zamířím podél trati Velenickou ulicí do Sušické a mezi školami do Částkovy. Ulicí Stanka Vodičky se blížím k bazénu a Habrmannovou se dostanu až na Jiráskovo náměstí. Pak už jen u papírny sjedu k řece a přes centrum na Roudnou a do Záhorska. Celý den jsem krásně míjel značené cesty, tak nám tu ještě nějaké technické úseky kolem Plzně zbývají😊 Celkem 56 km průměrnou rychlostí 19,5 km/h. 

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati  

 

Ostrá hůrka za svitu měsíce

 

Zámek Křimice, zřícenina Komberk, Malesická skála

20. 10. 2020

37 km

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400m

Terén: Polní cesty, pěšiny

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - Slovanské údolí - zámek Křimice - Malesice - Červený mlýn  - Město Touškov - zřícenina Komberk - Dolní Vlkýš - Stráž - Chotíkov - Kyjovský les - Malesice - po zelené Radčice - Sylván - Vinice - Plzeň

 

 

Dnes je pěkná zima, říjen je letos ledový, tak jen krátký výlet. Ze Záhorska vyrážím ke Kilometrovce (ulicí Ke Slonům) a pak po cyklotrase přes Jíkalku do Slovanského údolí. Chtěl bych projet přímo kolem trati ke Brůdku, bohužel od bývalého fotbalového hřiště je začátek cesty označen jako soukromý, se zákazem vstupu. Přímo pod Regensburskou to vypadalo nadějně, že se k trati dostanu za soukromými pozemky, ale ani tudy přes potok cesta nevede. Projel jsem tedy loukou k Brůdku a zkusil to z druhé strany a teď už je mi jasné, že tam prostě žádná pěšina neni.

 

Od Brůdku stoupám po CT 2151. V místě zatáčky, kde CT odbočuje, pokračuji rovně do údolíčka potůčku, kde by měla být rovněž pěšinka. No, nic moc jsem nenašel, ale prodral jsem se bývalým sadem a dostal jsem se na kraj Křimic. Projel jsem až k zámku Křimice a zároveň objevil cestu pod hradbami podél náhonu Mže. Je tu dokonce jakási naučná stezka a evidentně nový mostek přes Vochovský potok a vyspravená cesta mezi náhonem a polem😮

 

Po polní cestě tedy projíždím až na kraj Malesic, kde se stáčím vlevo a pokračuji stále podél řeky k Červenému mlýnu. Po delší době jsem využil pochybnou lávku nedaleko onoho mlýna a mohl tak pokračovat po levém břehu do Touškova. Jedu po cestách na samém východě městečka a dostávám se k silnici na Malesice. Zde nad silnicí je masivní výstavba, kterou projíždím a odbočuji na cestu ke křížku, o které jsem pojal podezření, že už není neprůjezdná jako před několika lety, kdy jsem ji zkoušel naposledy. Déle než dva roky tu není, jsem překvapen, že skutečně projíždím až na silničku do Čemín. Odbočuji vlevo, překonám po ní Čemínský potok a hned za ním odbočuji vpravo na polní cestu za závorou směřující do Dolního Vlkýše. Stoupám ještě ke zřícenině Komberk, kterou jsem stejně jako před lety nemohl nalézt, protože ani pěšinky k ní nevypadají nijak zvlášť vyšlapané. Během zajížďky jsem nicméně zjistil, že cesta dál nevede, protože jsou tu opět soukromé pozemky, kterých se nesmí ani dotknout noha obyčejného smrtelníka.

 

Od zříceniny se tedy vracím zpět dolů na zelenou turistickou značku, po které stoupám do Vlkýše, odkud pokračuji ve stoupání na kopeček Stráž. Následuje sjezd do Chotíkova, průjezd vsí k obecnímu úřadu, kde odbočuji doprava a od čističky začínám stoupat jednou z četných cest lesíkem k Plzni. Vyjíždím na polích, kde se dá projet na žlutou turistickou značku, po které pokračuji přes Kyjovský les kolem Malesické skály a Kyjova do Malesic. 

 

Po pěkném singlu následuje další po zelené do Radčic. No a konečně z ulice Ke Kovářce se průjezdem skrz stavbu obchvatu dostávám do lesa za Sylvánem. Po rozbahněné pěšince pod posledními baráky projíždím k zoologické zahradě a vracím se do Záhorska. 37 km za dvě hodinky, spousta bahna a jeden zmrzlý jezdec...

 

 

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Zámek Křimice

Zřícenina hradu Komberk

Malesická skála

 

 

Skalní věž Baba - Zdemyslice

15. 10. 2020

66 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 600m

Terén: Polní cesty, stezky, asfaltky

 

Plzeň-Por Záhorskem - centrum - Doudlevce - Slovany - Božkov - Koterov - po CT 31 a místní zelené studánka U Bětušky - Starý Plzenec - Nezbavětice - Chválenice - Nezvěstice - Žákava - Zdemyslice - skalní věž Baba - Žákava - Nezvěstice - Šťáhlavice - Kozel - Šťáhlavy - Sedlec - Starý Plzenec - po CT 31 Koterov - po NS Údolím Úslavy Božkov, Lobzy, Rokycanská - po Jateční Masarykův most - Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Nedaleko Zdemyslic se nachází nenápadně označená skála Baba, ale mohlo by to stát za to, tak i když se stahují těžká mračna, udělám si výlet. Meteorologové slibují, že pršet nebude.

 

Jedu na jih, tak ze Záhorska sjíždím do centra Plzně a pak podél Radbuzy, po levém břehu, pokračuji až do Doudlevec. Malostranskou ulicí pak stoupám na náměstí Milady Horákové, projíždím Slovany a klesám do Božkova do Libušinské ulice. Chtěl bych projet po louce, kde je vyznačena cesta. Napodruhé jsem trefil správnou odbočku, bohužel však nakonec stejně dojedu k oplocené pastvině. Objíždět ji nehodlám přes zorané rozbahněné okolí, tak se musím vrátit na NS Údolím Úslavy a jet po asfaltu. Až za mostem přes Úslavu stoupám pěšinou a polní cestou do Koterova. Projíždím skrz nej a po dříve krásné cestě, nyní nudné asfaltce, se vydávám po CT 31 směrem na Starý Plzenec. Jakmile je to možné, před druhým potokem za dálničním mostem sjíždím z této cesty na pěšinku vedoucí k malému viaduktu pod tratí. Je tam nesměle značena i jakási místní zelená značka, ale moc se podle toho orientovat nedá. Podmáčený terén hodně klouže a v prudkém stoupání s kameny to není úplně ideál...

 

Vyjíždím u průmyslového areálu a pokračuji přes silnici do Kaštanové ulice. Stoupám po kraji Starého Plzence do Zadní ulice, poté k Plzenecké železnici a nad ní se odvážně pouštím do lesa. Po deštích je vše extrémně mokré a nejhorší je to nad fotbalovým hřištěm, kde je to jak v nějakém kaolinovém lomu. Kolem vysílače už je to o něco lepší, následně vyjíždím na silnici v ulici Radyňská a ještě stoupám za vsí. Na křižovatce nad Šťáhlavy pokračuji rovně do lesa a projíždím k silnici na Rožmitál. Dnes to tu opravdu nepráší😀 

 

Do Nezbavětic je to co by kamenem dohodil z prudkého kopce, bohužel zakončeného rozcestím, tak to tam nejde úplně pustit. Po silnici pokračuji do Chválenic a začínám sjíždět do Nezvěstic. Asi po půl kilometru v zatáčce odbočuji na menší komunikaci vlevo, kde nejezdí auta. Tudy se dostávám do Olešné. Zde nejsem schopen nikdy trefit tu správnou ulici, ale nakonec všechny vpravo vlastně vedou k Úslavě. Už jsem o tom četl a nyní to vidím na vlastní oči, že se bohužel předělává cyklostezka do Žákavy, takže to znamená, že se z parádní pěšinky a hezké lávky stane asfaltová dálnice most. Aspoň že o kus dále vede stezka mimo silnici, jediný přínos, že se tam cyklisté nepletou pod kola aut, i když silnici je třeba přejet na druhou stranu.

 

V Žákavě odbočuji první ulicí doprava, opět jedu přes Úslavu, znovu je třeba odbočit doprava, jak jsem v první chvíli neprovedl, a začínám stoupat ke trati. Je to tu masivně rozježděné nějakou těžkou technikou a brutální tekuté bláto😕 Mám v plánu projet lukami mezi tratí a řekou do Zdemyslic, Openstreetmap tu evidují cestu, to by mohlo být zajímavé. Na rozcestí před tratí tedy odbočuji vlevo kolem nějakého bagříku a vidím, že tam cesta skutečně vede. Vysoká mokrá tráva všude kolem, polní cesta jak se patří... Dnes to ale znamená, že jsem jak ve sprše. Úzkost ve mně vzbuzuje vykolíkovaná část trasy. Proč vždycky objevím nějakou skvělou cestu a do pár let se musí kompletně zničit asfaltem? Snad to tentokrát takhle nedopadne!

Ve Zdemyslicích už se začíná nevyplňovat předpověď počasí, poprchává. A je pěkná zima, rychle koukám do mapy, kudy dál a tak projíždím po žluté na druhý konec vsi. Když se dostanu na pravý břeh řeky, hned odbočuji vlevo, podél ní. Vede tu neznačená malá stezka přímo pod Babou. Projel jsem pěkným úsekem do odloučené části Zdemyslic, ale kudy ke skále Baba jsem nenašel. Naštěstí je objevuje nějaký místní a radí mí, kterou kančí stezkou se vydat po hřebínku. Kupodivu se tam dalo jet i na kole a ze západu se tak dostávám až ke skalní věži. Výhled pěkný, mraky dramatické, vše ale kluzké a v tretrách to není úplně na lezení. Jsem příjemně překvapen, opravdu hezké😊

Musím ale rychle zpátky, den už se krátí a já jsem při nejlepší vůli jen kousek za polovinou. Vracím se tedy do Žákavy a to nejprve nevyzkoušenou cestou směrem na Kamensko a pak na kraji lesa odbočuji na sever už na jistotu do táhlého klesání k zemědělskému družstvu. Po CT 31 tentokrát projíždím až k soutoku Bradavy s Úslavou. Zajímavé, Nezvěstice jsou velké, ale ulice pojmenované nemají. Mezi řekou a tratí je ale v podstatě jen jedna cesta. Zdá se, že vytrvalé deště umí udělat bahno i z poctivě zpevněných cest. Projíždím pomalu, dokud se nedostanu do nerozježděné části. Nějak se tu vytyčují pozemky, tak se to tu dynamicky mění. A následuje další úsek cesty, kterou léta rád jezdím a kterou se opět někdo rozhodl "zkvalitnit" za dotace. Je to zlo. Bůh ví, co z toho bude, snad maximálně štěrková cesta. Děkuji, že takhle plýtváte prostředky.

Do Šťáhlavic mířím po silnici, je to kousek. Vesnicí však projížsím vedlejšími ulicemi, k řece a vyústěním u parkoviště Kozel. Do Šťáhlav ovšem jedu po louce po samém břehu řeky od inundačního mostu, k jezu a pak vlastně kolem pár stavení přímo k zámku. No a jelikož pospíchám a začíná opět poprchávat, pojedu teď po silnici. Světla mám, podezíral jsem sám sebe, že to do tmy domů nestihnu. V Sedlci nicméně odbočuji k Novému rybníku a po louce, kudy dříve, když byli lidi ještě normální, vedla zelená turistická značka. Dostávám se tak do samotného Plzence, to už regulérně prší a intenzita se neustále zvyšuje. Konečně, aspoň jednou za pár let, za tmy a průtrže mračen, oceňuji asfalt na lukách před Koterovem.

Do Božkova jedu po CT, abych míjel pokud možno nezpevněné cesty. Z Božkova kolem jezdecké stáje po NS Údolím Úslavy se tomu stejně zcela nevyhnu, ale to je jen krátký úsek. Poté kolem Baumaxu, po Jateční, přes Masarykův most a slepou ulicí Na Roudné jedu vlastně jen po asfaltu, tak jsem promočený a ne zabahněný. Výlet se mi ale přesto líbil, stálo to za těch 66 km a necelých 600 m převýšení. Jak jsem to zpátky valil, abych byl doma co nejrychleji, vytáhl jsem to na 20,3 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

 

Skalní útvar Baba u Zdemyslic

 

Rolavský rybník, Holubí skalky

4. 10. 2020

76 km

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1500m

Terén: Lesní cesty špatné i zpevněné, asfaltky 

 

Abertamy – po zelené Černá cesta – Pernink – Dolovina – rozc. Vlčí hora – po CT 2009 Nové Hamry – Dvorský vrch – Chaloupecké parkoviště – po CT 2000 Přebuz, Vřesoviště – po červené Rolava – Rolavský rybník – U Velkého močálu – po červené Jelení vrch – Jelení – po CT 23 Hraniční hora – Potůčky – Stráň – rozc. Železná cesta – U Potůčků – po CT 2002 Podlesí, Mílov, Grögrův pomník – po CT 2004 Holubí skalky, Český mlýn – po Kaffenbergské cestě štola Johannes – Myslivny – Pod Špičákem - po Nové slatinské cestě Hřebečná – po zelené Abertamy

 

 

Přebuz je zkrátka magická a já bych se chtěl podívat na Rolavský rybník. Vyjíždím z Abertam pěkně mimo asfalt, po štěrkové cestě po zelené turistické na severozápad kolem hájovny a doleva na Černou cestu, kde znovu odbočuji vlevo a podél Bílé Bystřice sjíždím do Perninku. Do stoupání se vydávám po zpevněné cestě k železničnímu přejezdu na Dolovině. Vjíždím do lesa a po celkem velké cestě. Čeká mě pár zhoupnutí a dostávám se na silnici nad Horní Blatnou. Po silnici (CT 23 a 2009) se vyhoupnu do sedla Vlčí hory a dlouho klesám studeným údolím Bílého potoka. Na samém kraji Nových Hamrů však odbočuji doprava po místní modré značce a brzy přijíždím pod velmi prudké stoupání, které pokračuje až na úroveň Dvorského vrchu. Pokračuji napříč loukou a sjíždím k Chaloupeckému parkovišti, kde jen přejedu silnici a proti proudu Rolavy začínám stoupat po CT 2000. Zde začíná jedno z nejhezčích údolí vůbec, říčka pěkně meandruje, kolem jsou louky nebo pastviny, případně les. Rozpadlý most před Přebuzí zabraňuje vjezdu i nejdrzejším motoristům, takže paráda.

 

Přímo do vsi jsem nezamířil, na rozcestí Rolava jsem odbočil vpravo a proti silnému větru zamířil k Vřesovišti. Následuje úsek po červené turistické značce po štěrkové cestě a po kilometru za odbočkou lesní cestičkou do bývalé Rolavy. Přímo naproti Sauersacku vede cesta k Rolavskému rybníku. Je to jen kousek a dnes je počasí jak malované, takže barvy jsou syté a jasné, od modré na nebi, přes tmavě hnědou vodu, až po rudé vřesy...

Vracím se zpět na silničku (a CT 23) směr Jelení a sjíždím z ní o kilometr a čtvrt dále, doprava, přímo podél hranice NPR Rolavská vrchoviště. Po této zpevněné cestě dojedu k rozcestí U Velkého močálu, odkud pokračuji po náhorní plošině na Jelení vrch a následně sjíždím po kamenité cestě do Jelení, opouštěje červenou turistickou značku. Z Jelení mě čekají na zahřátí tři zatáčky do prudkého kopce a pak s krátkou přestávkou stoupání až na Korce. Zhruba uprostřed Bučinské cesty, na Hraniční hoře, vidím nenápadnou cestu vlevo. A protože jsem teď jel kus po asfaltu, jakkoliv starém a rozbitém, už mám chuť zas na terén. Je dost mokro a terénu se mi dostává tak akorát ve sjezdu, kde ztrácím 100 m výšky. Cesta rovně se na rozcestí nějak zhoršuje do neprůjezdna, tak odbočuji vpravo a udělal jsem dobře, dostávám se na "Pašeráckou cestu", po které sjíždím až do Potůček ke skiareálu. Ten hnus uprostřed obce není třeba vidět, vydávám se "zkratkou" do extrémního kopce po zelené turistické značce kolem železniční zastávky. Na nějakých 250 m nastoupám 100 m výškových po hodně špatné cestě. Tím se dostávám na hřebínek na Stráni. Červenou značku napříč údolím Kozího potoka znám a po vyčerpávajícím stoupání se mi nechce abslovovat znovu podobnou věc. Jedu tedy po mnohem hezčí cestě loukou mírně do kopce, pak v lese bahnem a Kozí potok překonávám na úrovni 800 m n. m. Poté se začínám vracet jen lehkým stoupáním na Železnou cestu, ze které chci zkusit malou neznačenou cestičku na východ k Černé. Trefil jsem ji, je průjezdná, ale je to takové vymleté korýtko s brázdami od lesního traktoru plné kamenů, vody a klacků. Ale směrem dolů vlastně příjemné, zklamání mě naopak čeká na CT 2002, která je celá hladká jak zrcadlo, takže celkem nudná, ačkoliv stoupá pěkným údolíčkem.

V Podlesí je možné se zastavit U Červené lišky na občerstvení, táhlé stoupání totiž pokračuje až na Mílov. O necelé dva kilometry později po Mílovské silnici u Grögrova pomníku odbočuji vlevo a čeká mě nekonečný sjezd kolem Holubích skalek, několika serpentinami a další klesání až k Českému mlýnu. No, a co jsem si sjel, to si teď na následujících 7 km vystoupám. Po Kaffenbergské cestě se ale nejede špatně, chce to zvolit správný převod a držet tempo😊 Ukazuje se sluníčko, tak je mi dost teplo, lidi skoro žádné nepotkávám, štola Johannes je zavřená kvůli Covidu, tak ani tam nikdo není. Jen velice krátké klesání mě čeká v místech první obrátky silnice do Zlatého kopce. Od této serpentiny stoupám necelý kilometr po silnici, pak vidím lesní cestu, která by mohla být zkratkou k Myslivnám. Skutečně tomu tak je, projel jsem přímo k vodní nádrži.

Nohy už moc šlapat nechtějí, ale čeká mě další táhlé stoupání po NS Ježíškova cesta k rozcestí Pod Špičákem. Po staré Slatinské cestě sice jsou kopečky, ale už ne tak významné. K Mrtvému rybníku s červenou nepokračuji, jedu na rozcestí před ním rovně na Novou slatinskou cestu. Ta mě dovede až k mýtině nad Abertamy. Neznačenou lesní cestou sjíždím do Hřebečné a posledních pár metrů do Abertam jedu po zelené. 76 km sice není zrovna rekordních, ale přes 1500 nastoupaných metrů je sakra znát. Cesty jsou tu všude kolem nádherné, jen to chce krotit touhu všechno vyasfaltovat. Tak snad nám tu zůstane příroda😊

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Rolavský rybník

Holubí skalky