pátek 31. května 2019

Klokočka (Mladoboleslavsko)

23. 5. 2019
40 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 500 m
Terén: Asfaltky, lesní cesty

Mladá Boleslav - po červené Podlázky, Debř - po modré myslivna Důl - Čistá - po červené Bělá pod Bezdězem - po zelené Bílý kámen, Bílý kříž, Klokočka - po červené Bakov nad Jizerou, vodárna Bradlec - Těšnov - Kosmonosy


Předevčírem mi plány zhatil déšť, dnes už jsem se na Klokočku vydal. Příliš kreativity, kudy se tam dostat, nelze očekávat. Tolik cest tu není, ale něco se přecijen najde.

Ze Staroměstského náměstí sjíždím k Jizeře a červené turistické značce. Pokračuji proti proudu přes Podlázky a pod Michalovickou putnou, na kraj Debře. Zde odbočuji vlevo, na modrou turistickou a po rozbité cestě pozvolna stoupám k myslivně Důl. Pozvolna-to se rozhodně nedá říct o kopci od myslivny ke vsi Čistá, ale s tím se počítalo. Nejedná se o dlouhý úsek, za chvíli jsem v polích a nabírám rychlost. Opět najíždím na červenou turistickou značku, po níž křižuji státní silnici na Českou Lípu a sjíždím k nádraží Bělá p. Bezdězem. Hned za kolejemi odbočuji vpravo na zelenou turistickou značku, ta mě totiž přes tři kratší, prudší kopce dovede až k rozcestí Bílý kříž. To je nejhezčí úsek cesty, jel lesem po slušných cestách, pěkně chládek... Není to úplně přímá cesta, ale to rozhodně nevadí. Navíc se pak dlouho pozvolna sjíždí ke Klokočce. Až na to, že je tu vždy chladno, je to skvělé.

za ty tři roky, co jsem tu nebyl, se Klokočka nezměnila, pořád zůstává uprostřed lesů hezká, romantická. I další úsek, po červené přes NPP Řečkov, je hezký. Zkoušel jsem ještě projet kolem jezu Malá Bělá, ale nejde to. Bakov objíždím západní stranou v lukách u řeky a na červenou se napojuji na konci města. Po břehu Jizery jedu úzkou pěšinkou až k vodárně, kde jsem se rozhodl vystoupat do Bradlce. To abych mohl projet přes Těšnov do Kosmonos, kterému jsem se doposud vždy vyhýbal. Znamená totiž, že bude třeba jet hodně dlouho městem. Ale dá se projet kolem koupaliště a místy po louce, místy po ulici až na kraj Mladé Boleslavi. Přes město už je to pak stejně jedno...

40 km, to jsem si musel udělat ještě kolečko na náměstí. Střední obtížnost dávám kvůli technicky náročnějšímu výjezdu od myslivny Důl a singlu nad Jizerou, jinak pohoda a ani převýšení není velké.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Klokočka



středa 29. května 2019

Luštěnice (Mladoboleslavsko)

21. 5. 2019
41 km
Náročnost: Malá
Převýšení: 300 m
Terén: Polní cesty, asfaltky

Mladá Boleslav - Štěpánka - Pod Chlumem - po NS PP Chlum Nepřevázka - Strašnov - Brodce - Luštěnice - po CT 8147 Kosořice - Dobrovice - Úherce - Ctiměřice - Holé Vrchy - Kolomuty - po žluté Řepov - Štěpánka - Staroměstské náměstí


Chtěl jsem vyjet směrem na Klokočku, ale směrem od Bezdězu se šířil Mordor v podobě intenzivního deště. Vyrazit na kolo jsem ale chtěl, tak jsem změnil směr na přesně opačný, na jihovýchod. Přes park Štěpánka jsem se vydal po cyklostezce bez čísla a následně po NS PP Chlum do Nepřevázky. Odtud musím pokračovat přes hlavní tah na Nymburk po silnici a do kopce do Strašnova. Docela krátký, ale hezký, je průjezd lesem k benzinové pumpě za dálnicí. Pár metrů směrem na Brodce po silnici a na kraji lesa hurá na vymletou cestu dolu k říční nivě - pěkné koryto. Po výjezdu z lesa se vydávám vlevo k Brodcům, kde se rozhoduji pro úprk před přibližujícím se deště na východ, zpět přes dálnici. Za areálem servisu odbočuji na polní cestu vpravo a jedu do Luštěnic.

V Luštěnicích jsem byl celkem nedávno, mají tu hezký zámek. zakrátko odbočuji vlevo na Rejšice, k nádraží a hned za kolejemi znovu vlevo na CT 8147. Vede tu velmi rozbitá cesta do Kosořic.  Posledních pár metrů musím přímo polem, cesta je zcela zničená budováním závlahy. Dále jsem chtěl po polní cestě k Pěčicím, ale špatně jsem trefil odbočku a jel jsem k rybníku Mrštín. Než jsem si uvědomil, že to není ono, už jsem byl tak daleko, že jsem odmítl se vracet a pokračoval přes pole-je to přece na dohled cestě u Dobrovic.. No samozřejmě, že se mi jízda v poli zajídala, ale asi teda méně než se vracet... Dorazil jsem tedy k červené turistické značce, takže jsem na správné cestě. Po značce nicméně nepokračuji, jedu kolem cukrovaru do Úherec. Téměř na konci vsi je nenápadná ulice, kterou lze projet a přes kopec se dostat do Ctiměřic. Už se smráká, protože jsem vyrazil až po sedmé hodině večerní. Jedu tedy po silnici, to bude rychlejší. Trochu se stoupá, ale přes Holé Vrchy a do Kolomut se pěkně sjíždí, to je rychlé. Pak už jedu známou prašnou cestou po CT 8148 a žluté turistické značce k malé pěší lávce u Olympie a do centra opět přes Štěpánku.

41 km jsem zdolal nakonec téměř bez kapky deště. Ale bylo to těsné, znatelně se cestou i ochladilo a hodně foukalo. Náročnost poměrně malá, bylo jen pár trošku technicky zajímavých úseků a stoupání. Průměrná rychlost 19,9 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Jungbunzlauer Sonnenuntergang

středa 22. května 2019

Bezno (Mladoboleslavsko)

25. 4. 2019
40 km
Náročnost: Střední
Převýšení: 500 m
Terén: Asfaltky, lesní cesty

Mladá Boleslav - Chrást - Zámostí - Hrušov - Bezno - Sovínky - Doubravička - Kovanec - Kováň - Dolní Cetno - Niměřice - Strenice - Krnsko - po červené Vinec, Mladá Boleslav


Tak i v Boleslavi jsem se dostal na kolo. Už je tu málo co k objevování, zkusil jsem něco kolem Bezna. Vyjíždím z náměstí kolem letiště na Chrást a pokračuji pěšinou dolů pod viadukt na hlavní silnici. Snad poprvé touto cestou nestoupám. Do Zámostí je to kousek, pokračuji po pravém břehu Jizery do míst, kde se odklání trať. Jen o kousek dál stoupám prudce z údolí do Hrušova i já. Pokračuji starou asfaltkou napříč tratí, okreskou i (momentálně uzavřenou) státní silnici na Mělník. I tak ovšem raději jedu do Bezna oklikou po polní cestě (směr Niměřice, po 0,5 km prudce vlevo).

V Beznu mají docela hezké památky, ačkoliv nejsou v nejlepším stavu, tentokrát mě zaujal kostel sv. Petra a Pavla. Na konci spojené vsi, Sovínky, po sjezdu k občasnému potoku, odbočuji na cestu do Doubravičky. Vede zalesněným údolím s loukami-tyhle cesty mám v této oblasti obzvlášť rád. Do Doubravičky se stoupá po naučné stezce. Před obecním úřadem pak odbočuji vlevo na polní cestu. Kupodivu dobře se dá projet až do Kovance. zde prudce klesám ke Strenickému potoku a zřejmě po trase bývalé trati pokračuji horší lesní cestou do Dolního Cetna. Pod niměřickým zámkem projíždím téměř vrstevnicově do Strenic. Míjeli jsme se tu několikrát s dalším bikerem. Na silnici do Krnska (CT 143) mě sice předjíždí, ale pak zas tak rychle nejede, tak se odstupem držím bez problémů jeho tempa, naše cesty se rozdělují až pod viaduktem v Krnsku, já odbočuji vlevo po červené podél řeky a notoricky známou, ale hezkou cestou, jedu přes Vinec do Čejetiček, což už je vlastně okraj Mladé Boleslavi.

Celkem jsem urazil 40 km, přesně jak jsem si na ty dvě hodinky představoval. Nastoupané metry prý 500, to asi odpovídá, pár nepříjemných stoupání tam bylo. Cesty polní a lesní, chvílemi nefrekventované okresní silnice. Průměrná rychlost 21,54 km/h.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Bezno - kostel sv. Petra a Pavla



středa 15. května 2019

Abertamy (Krušné hory) -> Plzeň na kole

20. 4. 2019
125 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 3000 m
Terén: Asfaltky, lesní cesty

Abertamy - Švýcárna - po zelené Lípa - Merklín - po CT Hroznětín - Ruprechtov - Nivy - Mezirolí - Rosnice - Stará Role - Karlovy Vary - Dvorský most - po CT 2017 Doubí, Slavkovský les, Bor, Horní Slavkov - Háje - Bečov nad Teplou - po CT 362 Měchov, Brť, Otročín - Poseč - Prachomety - Dobrá Voda - Vidžín - Úterý - Olešovice - po modré Blažim, Pláň - Budeč - Skupeč - Ničová - Březí - Náklov - Líšťany - Košetice - po modré Čemíny - Kumberk - po zelené Dolní Vlkýš, Malesice - po NS Údolím Mže Křimice - Radčice - Plzeň-CAN - Plzeň-Bory


Moc jsem toho ještě letos nenajezdil, zato včera ano-na lyžích i na kole. To není ideální konstelace, přesto jsem se rozhodl vyrazit na kole z Krušných hor, Abertam, do Plzně je to přece z 850 m n. m. do 330 m n. m., takže vlastně pořád z kopce:D

Takže jsem začal táhlým stoupáním těsně pod plešivecký vrchol... Aspoň jsem se zahřál po ránu. Překonal jsem několik padlých stromů a závěje k opuštěné Švýcarské boudě a začal prudce klesat po zelené do Lípy. 250 m výškových dolů na 1,5 km, to by šlo no. Vydávám se po silnici vpravo, projíždím vsí a upaluji údolím Eliášova potoka do Merklína, poté po levém břehu Bystřice po hezkém úseku cyklotrasy do Hroznětína. Odtud musím po silnici do Ruprechtova, na dohled Velkému rybníku. Opouštím tedy Krušné hory, sluníčko pálí, dnes bude teplo.

V Ruprechtově projíždím pozemkem kolem kravína, kam mě nasměrovali místní. Chci po polní cestě do Niv a nemohl jsem to najít. V Nivách odbočuji prudce vpravo, ale cesta se pak stáčí zpět do správného směru a navíc odbočuji do chatové osady u Děpoltovického rybníku. Po troše bloudění a mnoha kontrolách v mapě dojíždím do Mezirolí, kde se všude mohutně staví. Než však dojedu k hlavní silnici, odbočuji vlevo na pěšinku...s obavami, kam dojedu. Byly však zbytečné, pěkně jsem projel až na kraj Karlových Varů-Staré Role. Musím přes údolí Rolavy a Svobodovou a Starorolskou ulicí k podjezdu pod přivaděčem, kolem dostihového závodiště, přes Ohři po Dvorském mostu a dál už měla být cyklotrasa značená. Nebylo tomu tak, takže jsem opět trochu bloudil, ale ke trati jsem se dostal a projel klidnou cestou do Doubí (po CT 2017). U jednoho z viaduktů mě čekala prudká stojka, taková prověrka na to, jak mě uvítal Slavkovský les, 150 m výškových letmo nahoru, slušné peklo, větřík se nehnul a na sluníčku jsem už už proklínal teplé jaro.

Vše se v růžové obrátilo na nádherné cestě Slavkovským lesem. Není to bez kopců, ale krásnou krajinou bez lidí a utíká to, jede se stále po hrubém asfaltu a z lesa se vyjíždí až kousek před Horním Slavkovem. Tohle městečko je zas pěkně v údolí, tak vidím kostel i s kopcem, který mě vzápětí čeká. Směrem do Hájů je sice značená silnička, ale cesta je velmi rozbitá. Následuje pak hodně dlouhý sjezd do Bečova nad Teplou, známého to městečka s krásným hradem/zámkem a relikviářem sv. Maura, druhého největšího českého pokladu hned po korunovačních klenotech. Na prohlídku se nechystám, stoupám vedlejší pěkně udržovanou silničkou serpentýnami opět na "správnou" nadmořskou výšku - z 500 m do zhruba 700 m, do Chodova. Není zde žádný provoz, jsou tu téměř opuštěné vesničky-Měchov, Brť, o trochu větší Otročín. Fouká ale protivítr a už cítím únavu.

Celou cestu je vlastně poměrně složité naplánovat, už jsem jednou z Varů do Plzně jel, tak jsem se chtěl vyhnout stejným cestám, pak je taky třeba se vyhnout státní silnici a pak už toho v odlehlých místech Plzeňského kraje moc nezbývá. Po CT 2183 pokračuji přes Poseč do Prachomet-zapomenutelné vesničky, až na ten název Prachomety:D Do Dobré Vody je to jednoduché, opět po silničce III. třídy. Pak jsem si naplánoval cestu do Vidžína někudy přes les, měla tam být naučná stezka a jedna větší cesta. Ani jedno neodpovídalo mapě nebo vůbec neexistovalo, takže jsem opět desetkrát lovil v mapě a stejně jsem netrefil. Každopádně jsem si sjel k Telecímu potoku, to bylo správně, pak jsem jel nějakou cestou, která byla největší, ale v mapě vůbec není, zajel jsem si, minul pár informačních cedulí na neexistující naučné stezce a vyjel po prudkém stoupání kdesi před Vidžínem, aspoň že tak...

Konečně trochu rychleji jsem se pohnul před Úterým. Už snad naposled dnes tak významně a prudce klesám a znovu stoupám. Už nemám moc náladu na nějaké prohlížení památek, ač by to stálo za to. Pokračuji přes Olešnici po CT 2293, směr Blažim. Bohužel jsem se seknul ve směru modré turistické u Dolského potoka, tak jsem si ještě zajel, trklo mě to až když už jsem neměl téměř po čem jet. Tak hurá do serpentýn a za Blažimí na Pláň. V Budči jsem trochu ztratil cestu, z návsi jich vede nepočítaně. Nakonec jsem ale trefil a průjezdem lesíkem se dostal ke Skupči. Odtud jsem vyrazil přímo na Ničovou. Už bylo celkem pozdě a pořád mi nepřišlo, že znám názvy vesnic. Trochu mě to znervózňuje. Naštěstí za chvíli už se blížím Líšťanům, projíždím přes Náklov. Tady už je mi to povědomé.

Před lety jsem jezdíval do Košetic podél obvykle vyschlého Čemínského potoka. Snad tu ještě lze projet. Podařilo se:) Ne o moc lepší cestou, ale po modré, projíždím do Čemín. Vyhýbám se kopci po červené, jedu po nové silničce přes Kumberk a stoupám až po zelené do Dolní Vlkýše. Do Malesic už se mi sjíždí lépe s vědomím, že mi zbývá jen poslední kopec cesotu domů. Z Malesic jedu po NS Údolím Mže do Křimic, dále využívám nově zbudovanou stezku na kraj Radčic a opět po NS do Plzně, k autobusovému nádraží. Zmíněný poslední kopec se táhne celým Jižním Předměstím, na Bory.

Celkem 125 km na účtu, 3000 m do kopce, o 500 m více klesání, průměrná rychlost 19,27 km/h, terén nebyl náročný, ale únava přesto velká.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Kostel sv. Jiří, Horní Slavkov

Hrad a zámek Bečov nad Teplou




čtvrtek 9. května 2019

Přísečnice z Klínovce

19. 4. 2019
65 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 2500 m
Terén: Asfaltky, lesní cesty, singly, sníh

Klínovec - Háj - po zelené bývalá vápenka, Kovářská - Mezilesí - po žluté U Paloučku - Přísečnice - podél potoka Přísečnice Mezilesí - po žluté důl Měděnec - po modré Mědník - Horní Halže - Mýtinka - po zelené chata Vykmanov - Pod Křížovou horou - po červené Meluzína-rozc. - Suchá-Horní hřiště - Jáchymov - Nové Město - Mariánská - Zálesí - po modré Švýcárna - Abertamy


Po letech hypotetických představ náhodou přišel den, kdy se povedlo lyžování i kolo najednou. V dubnu vystřelily teploty hodně nahoru, ale sníh na severních svazích Klínovce ještě vydržel. Za cenu asi tak předloňské celodenní jízdenky se dalo jezdit 4 hodiny po dvou sjezdovkách 👌 Na kolo jsem přesedlal v půl druhé a rovnou do krátkých rukávů a nohavic a hurá po sjezdovce dolů. K parkovišti nad Hájem to už nešlo tak hladce do kopce, ale na zmrzlém sněhu šlo jet. Za hotelem Nástup jsem se vydal do bobtnající vsi, zatím ale pořád se zachovaným horským rázem. Cesta se postupně zmenšuje a za posledním domem už je sotva asfaltová. To je ale dobře. Za kopcem se sjíždí do údolíčka k Černé vodě, kde odbočuji po zelené a je třeba překonat pár metrů horším terénem-rovnou k bývalé vápence, která se rekonstruuje. Podél ní už vede luxusní asfaltová cyklostezka, která vás dovede do Kovářské.

Z městečka musím stoupat po modré k vlakové zastávce. Zde už to působí velmi opuštěně, tak se mi to líbí. Modrá asi za kilometr odbočuje vpravo, já se držím větší cesty vlevo, směřuji ke žluté, směr Mezilesí. Krásná zvlněná cesta vede po žluté a následně hodně klesá k rozcestí U Paloučku. Aby toho nebylo málo, sjíždím ještě dál po silnici k Přísečnici.

Bohužel musím kousek po hlavní silnici, ale je tu vedená i cyklotrasa 3003. Do Měděnce jsem nechtěl stou pat po silnici, takže jsem zkusil cestu loukou údolím potoka Přísečnice. Cesta se ztrácí, takže jsem nakonec jel až kolem větrných elektráren, hodně jsem vystoupal, abych zas sjel na původní trasu, k Mezilesí-úžasná samota. Stejně tak i cesta vedoucí podél kanálu-zpět ke žluté turistické značce, po které stoupám k dolu Měděnec. Omrknul jsem ho jen zvenku, pokračoval jsem až nahoru na Mědník. Bylo opravdu hezky, takže se tu motá dost lidí. Jako obvykle je tu nádherný rozhled. A sjezdem z vrcholu začínám návrat do Abertam. Do Horních Halží po silnici, pak sjezdem přes Mýtinku nad Vykmanov. Sjezd je to opravdu vydatný. Bohužel jsem zjistil, že Endomondo stále neopravilo chybu a nad 50 km/h špatně měří. Tady mě to stálo tak kilometr.

Nad serpentýnami u Vykmanova mi končí sranda, odbočuji po zelené vpravo "vrstevnicově" k lovecké chatě s jezírkem plným asi modré skalice, protože má úplně alpskou barvu vody. Pokračuji pěknou asfaltovou cestou nahoru k červené. Krásná cesta, nikde nikdo, ale začíná tu být sníh. Pravé peklo ale začíná za rozcestím pod Křížovou horou. Nejdřív se nedá jet, pak se nedá ani jít, jak je tu prudký kopec nahoru. A pak se přidává sníh-po zbytek cesty k Meluzíně. Je to asi jen něco přes 1 km, ale bylo to nekonečné, všude ještě přes půl metru sněhu. Od Meluzíny se trochu bojim, co mě čeká, ale dostávám se na jižní svah, tak to risknu. Sem tam se ještě objeví sněhové pole, ale už je to pro radost:) Jedu po neznačené cestě přes tzv. Plavno na horní hřiště na Suché. Přemýšlím, kudy dál nejlépe, ale do údolí sjet stejně musím, takže valím po silničce. Asi za tři minuty jsem v Jáchymově. Dávám si občerstvení a stoupám vyhřátým náměstím. Odbočuji až nad kostelem ke Štole č. 1 a Šlikově věži hooodně dlouhým stoupáním do Nového Města. U Čimického vrchu se vydávám zkratkou po červené do Mariánské.

Musel jsem ve sjezdu improvizovat a ztracenou závlačku brzdových destiček nahradit starým hřebíkem. Podařilo se a mohu tak sjíždět dál roztroušenou vsí do zatáčky u Zálesí, za kterým pokračuje modrá turistická značka. Kousek, k dolu Eduard, si ji chválím, ale pak odbočuje na pěšinku. Což o to, že je to nehorázný kopec s uvolněnými kameny. Ale je tu každých 20m popadaný strom a tak je postup zase ukrutně pomalý. Taková situace pokračuje, zdá se mi, nekonečně dlouho. Kopec se později trochu srovnává, ale strumy přes cestu neubývají, a to ani na trase skimagistrály směrem k Plešivci. Procházím tedy kolem Švýcárny a konečně se dostávám na silnici, kde už stromy nejsou. Sjíždím do Abertam a čeká mě poslední kopeček k chalupě.

 
Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati


Mědník

Přísečnice

Klínovec
 
Vykmanov