MB-Kosmonosy-Horní Stakory-Studénka-Násedlnice-Koprník-Kněžmost-po žl. Valečov-po
čer. Zásadka-po CT MHC Dobrá Voda, Lhotice, Veselá-Bakov n. Jiz.-po
mod. Brejlov-po žl. H. Stakory hájovna-podél Zalužanského vodoteče Mladá
Boleslav
Na Valečově jsem už
sice byl, ale jen autem, tak jsem se rozhodl projet se tam na kole.
Zdálo se mi to celkem daleko, takže jsem cestou tam zvolil silničky.
Boleslav jsem projel středem, kolem Bondy, dále do Kosmonos a pak na
východ do Horních Stakor. Vede tam cyklotrasa 8153, nicméně takový druh
cyklotrasy mně přijde zbytečný, znamená jen cedulku navíc, protože
cyklotrasa je až do Kněžmostu totožná s nejkratší silnicí. A ta vede
přes Studénku, Násedlnici a Koprník. Naštěstí celkem bez provozu.
Ta pravá paráda začíná v Českém ráji,
tedy hned za Kněžmostem, kde jsem se chytnul žluté turistické. Tři
kilometry pěkného náročnějšího úseku vás zavedou do pískovcových skal,
takže kopce se stávají stále prudšími a údolí stále hlubšími. Jede se po
trávě i v písku, takže žádný med. Ale je možné vyjet na vyhlídku nebo
se zkrátka kochat skalami. Konec jsem dojel asi mimo žlutou po
sjízdnější cestě pro kolo přes okraj Bosně.
Valečov
je působivá zřícenina, nejhezčí je ale celkem z dálky, takže nejde ve
fotce dobře obsáhnout jeho rozměry, hlavně výšku. Letmo obhlédnu a
podskalím pokračuji po červené do Zásadky. Následují tak dva kilometry
rychlé jízdy po louce, kde jen doufáte, že nebude nečekaná díra schovaná
v korýtku pod vzrostlým býlím. O klíšťata není nouze, cesta se pak i
zhrošuje, ale lze si vybrat schůdný směr-to je ten od vodní nádrže po CT
MHC do Dobré Vody. Zde dlouhá zastávka na sladké třešně a pak už malá
asfaltka do Lhotice. Ze Lhotice je člověk ve Veselé coby dup po takovém
"letmém" kilometru. Z Veselé mě baví polní cesta do Bakova vedoucí z
návsi k řece a stáčející se pak na jih.
Z Bakova
jsem se rozhodl pro cestu po modré přes Brejlov. Je to značné stoupání,
ale lepší než někudy po silnici. Navíc za odměnu je pak sjezd po žluté
až k silnici do Kosmonos. Cestou zpět sem tam jedu mezi křovinami podél
Zalužanské vodoteče. Bohužel tahle cesta končí na sjezdu z dálnice a
ústí na čtyřproudou Průmyslovou ulici. Pro kolo, obvykle za šera, nic
moc. Ale z druhé strany ještě horší-sjezd z dálnice je třeba křižovat v
nepřehledné zatáčce do protisměru.
Tak už pak
jen projet Boleslav a máme na účtu 42 km, ten Valečov není takové
světelné roky daleko:) Průměrná rychlost opět přes dvacet, dalo se to
nahnat po silnicích v první půli výletu.
Vyhlídnul
jsem si jakousi (budoucí) rozhlednu nedaleko Merklína, takže jsem z
Plzně vyrážel na jih přes Borský park po Slunečné lávce, zahřívacím
kopečkem na Výsluní a přes dálniční přivaděč k Tyršovu sadu. Poté jsem
sjížděl po CT 3, využil další lávky přes Radbuzu a pokračoval dál proti
proudu přes osadu Černý Most do Lhoty po neznačené cestě přes louku.
Ve
Lhotě je nejlepší se držet tak nějak při řece, jen k hřišti a na spodní
část návsi je třeba vystoupat. Pak už je zas možné se vrátit nad jezem po
lávce Járy Cimrmana na pravý břeh Radbuzy, pokračovat osadou Měsíční Stráň a vyjet na nefrekventovanou silnici ze Šlovic do Dobřan. Z Dobřan
jsem pak do Vstiše dojel taky po silnici, nic jiného tam vlastně nevede.
Do Losiny ale vede pěkná cesta, je tam jen místní značení od Vachtlova
mlýna, kde se sjíždí doleva z CT 3 a 2268, ale značení neznačení, není
kam sjet. Z Losiny vede táhlé stoupání po NS Stodsko na rozcestí Pod Křížovým vrchem.
Po pěkné lesní cestě jsem pokračoval po zelené přes Lažany až k 90°
odbočce zelené, kde jsem pokračoval rovně k silnici, abych dojel do
Chalup, nad nimiž z této strany polevo na vršíčku byla vidět skromná
jednopatrová rozvalina čekající na přestavbu na rozhlednu Štěpánka. Nicméně umístění pěkné, výhled tu stojí za to.
Kudy
ale zpátky? Podle mapy vede cesta přes les k Maškrovu. Trochu se to
klikatí, člověk si musí dávat pozor na odbočky, ale trefit se dá,
bohužel se cesta zhoršuje a posledních tak 300 m je lepší jet po poli,
pokud taky není zarostlé. Nebo je to spíš jediná možnost, jak jet. Jiná,
lepší cesta tam asi ani za cenu okliky nevede, už jsem ale viděl
střechy a tak jsem se nevracel, nýbrž jsem hodil kolo na ramena. Nic
moc, ale od Maškrova je to po červené opět pohoda-tedy bez brodění lánem
metrových kopřiv, přestože se stoupá dost. Červenou však nechávám
odbočit ke Křížovému vrchu, pokračuji po pěkné, ač na mapě pouze
čárkované cestě na Vrabinu, kde na křižovatce odbočuji vlevo a sjíždím
do Stodu.
Modrou turistickou do Chotěšova si
pamatuji, ale že by byla někdy takhle zarostlá? To ani ne. Nemohl jsem
se tou pěšinkou probít, ale jde jen o pár metrů. Z Chotěšova se pak
boužel musí do první zatáčky po hlavní, pak se dá do Zbůchu dojet přes
Starý Důl. Do Plzně jsem to namířil trochu netradičně přes Úherce po
polní cestě přes Panská pole. Do Nýřan přes dálnici je to kousíček, pak
se projede celá Hřbitovní ulice a za silnicí po pěšince přes Torovku,
kde se nachází vysílač, do Tlučné. Do Vejprnic není důvod volit jinou
než pěknou lesní modrou turistickou. Ještě kousek směrem na Novou
Hospodu ji využiji, ale pak to stáčím více doleva, k Brůdku a na Bory se
vracím Slovanským údolím, kolem autobusového nádraží, Techmanie a přes
Hvězdu.
Bylo hezké počasí, ač větrné, takže to
celý 65 kilometrový výlet ještě vylepšilo. Kupodivu vzhledem k některým
pomalým úsekům byla průměrná rychlost 20,77 km/h.
MB-Radouč-po
žluté Josefův Důl-po červené Bakov n. Jiz., Malá Bělá, Velký
Řečkov-Bítouchov-po zelené Hrdlořezy-Debř-po červené
Podlázky-Dalovice-Čejetice-MB
Moc jsem toho
ještě letos v Boleslavi nenajezdil, přidávám konečně další výlet, jehož
cílem je najít ještě neprojeté lesní cesty u Velkého Řečkova. Do Bakova
jedu přes Radouč sjezdem do Josefova Dolu po žluté a pak až do půlky
výletu, tedy nějakých 10 km, po červené turistické nad řekou. Místy se
celkem stoupá a místy je to rozbitá cesta, ale jde o jednu z
nejzábavnějších v okolí, takže ji jezdím rád. Tentokrát se k tomu
přidala i bujná kopřivová vegetace. Projíždím přes náměstí v Bakově,
kousek po silnici, ale brzy se odbočuje do Bělé a pak se pokračuje polní
cestou skoro až ke Klokočce. Objíždím přírodní památku Radeč k vodárně a
následně křižuji silnici Bakov-Bělá p. Bezdězem. Měl jsem strach, že
tam nic nebude, ale čekala mě pěkná pěšina, která ovšem vedla prudce do
kopce.
Beztak jsem měl radost, že jsem se do
Bítouchova dostal tak přímo a rychle. Po zelené jsem dojel na kraj
Hrdlořez, poté jsem sjel neznačenou, ale vysekanou terénní cestou
údolím k viaduktu na severu Debře. Po červené pod Michalovicemi jsem
dojel do Podlázek, ale protože mi to ještě bylo málo, vydal jsem se do
stoupání do Dalovic a do Boleslavi jsem se vrátil prudkým sjezdem přes
Kašparovu louku v Čejeticích.
Celkově rychlý
výlet s několika náročnějšími úseky, unikátní ovšem bylo, že jsem za
celou dobu dosáhl historicky nejnižší maximální rychlosti - 32 km/h :D
Losiná-Městský les-Černice-po žluté Tyršův most-Bory-Papírenská lávka-Prazdroj-po CT 3 u sv. Jiří, Bukovec-po zelené Dolanský most-Chrást-přes železniční viadukt a po červené Sedlecko-Střapole-Všenice-po zelené Stupno-Břasy-Radnice-Mostiště-Hlohovice-Hlohovičky-Mlečice-Jankovský mlýn-po modré Skryje-Slapnice-Čilá-Podmokly-Prašný Újezd-Skoupý-Hlohovice-Vejvanov-Pajzov-PP Radeč-Bílá skála-Osek-Litohlavy-Klabava-po žluté Ejpovice-Na Pohodnici-V Pytli-Božkov-Slovany-Doudlevce-Bory
Měl jsme tajně za lubem zkusit dojet na Skryjská jezírka. Ale sám jsem se neodvážil hádat, jestli tam dojedu...
A proč nezačít rovnou v Losiné u Barči, že. Ubohých 10 km navíc na úpatí Radyně, přes Černice a po žluté přes Vokounovu lávku a Tyršův most na Bory. Naberu nějaké podpůrné prostředky (rozuměj chleba se šunkou) a pouštím se do druhého startu. Plzní prosvištimz Bor za nemocnicí k Papírenské lávce, kolem pivovaru a teplárny po CT 3 ke sv. Jiří. Odtud dále pod Chlumem do Bukovce. Následuje klasický krásný, ale relativně náročný úsek nad Berounkou po zelené. V závěru jsem si trochu zkrátil cestu a ušetřil kousek kopce, vyjel jsem lesem na silnici do Chrástu, takže Dolanský most jsem objel.
Některé úseky jedu po silnici, abych pošetřil čas. Za Chrástem jsem ušetřil kopec-přejezdem železničního viaduktu. Že mi to tehdy Dan ukázal, čim déle tam jezdím, tím více je mi to nepříjemné, abych nepotkal vlak. Jen co narazím na červenou, sice oklikou, ale po pěkném singlu jedu do Sedlecka. Ke Korečnickému mlýnu se příliš ztrácí výška, raději tedy jedu po silnici do Střapolí a pak ke Korečnickému potoku neznačenou cestou. Následuje hezké stoupání po zelené přes Všenice do Stupna, které v závěru velmi utahuje, jinak slušně sjízdné na horském kole.
Přes Břasy pokračuji po silnici do Radnic. Poté zkouším pofidérní cestu přes Rovničku do Mostiště. Hodně se stoupá po štěrku, ale cesta je, tak dobré. Pak se to trochu zhoršuje, ale projel jsem a dostávám se do 500 m n. m. Všude kolem výhled do nádherné zvlněné krajiny. Dobré, že křižuji větší cestu-orientační linii. Po pochybné cestě rovnou za nosem se kupodivu dostávám do Mostiště, ale je to dost zarostlá cesta. Do Hlohovic je to už lepší, po asfaltu. Stejně tak do Hlohoviček-samozřejmě bez aut-je to zapomenutý kraj. Mam strach o následující cestu do Mlečic, ale i tam je hrubý asfalt a jede se tam parádně. Déle jsem však měl jeden ze svých záchvatů hardcoru a vydal se k Vejvanovskému potoku. Přeci to nebudu objíždět... Mapa moc neodpovídala, ale volil jsem vždy největší cestu, která aspoň vzdáleně slibovala můj směr. Měl jsem v mapě značené asi dva brody-no bylo jich jen o málo méně než kolem Bujesil, asi 11 a nebyly vůbec do pohody. Přesto jsem je překonal a nakonec i užíval, když se cesta neztratila. Doprovod mi dělal i statný jelen. Přesto jsem si oddych, když jsem vyjel, kde jsem potřeboval, pod Ostrovcem na modré turistické.
Modrou potřebuju, dovede mě až na Skryje. Ale chce to zvolit správný směr:D Cesta je dobrá, jen přibývá lidí a od posledního parkoviště jich je samozřejmě víc, než za zbytek dne. K samotnému Skryjskému vodopádu je třeba přelézt kluzkou kládu-v tretrách s kolem slušná výzva. Bohužel až pozdě jsem zjistil, že modrá vede po levém břehu ke Skryjskému jezírku, tak jsem mohl kolo s klidem odložit před "broděním". Prohlédl jsem celou přírodní památku ze všech stran a rychle jsem pokračoval chatovou osadou podél Zbirožského potoka. Po červené jsem se pak pustil do vyčerpávajícího stoupání do Čilé.
Do Podmokel to jsou nějaké 3 km a odsýpá to po asfaltové zkratce. Tady se mi ovšem trochu začala komplikovat trasa. Chtěl jsem jet co nejpříměji, ale ne stejně jako v první půli výletu. Musel jsem to vzít po silnici přes Prašný Újezd. Tam už mi trochu ubývaly síly v táhlém kopci. Ale vesnice byly tak akorát daleko od sebe, aby to pro mě byly dostatečně krátké postupné cíle v tom protivětru-tedy Skoupý, Hlohovice, Vejvanov. Stále zvlněnou krajinou. Za Vejvanovem odbočuji doleva na Pajzov a tam jsem ze stoupání měl velké obavy, možná přes 12 vrstevnic. Naštěstí na dlouhém úseku, takže to proběhlo bez problému. Stejně tak i po odbočení na štěrkovou cestu pod Radčí, tam se jelo pěkně v chládku a plus minus vrstevnicově. Pod Bílou skálou vyjíždím na silnici, ještě je třeba se přehoupnout přes vrcholek a po půl kilometru opět doprava po překvapivě pěkné nenáročné cestě pod Rumpálem. Jede se dlouho rovně, až za silnicí Březina-Volduchy se po horší cestě, zato více z kopce, sjíždí do Oseka.
Už se dostáváme do známých krajin. Výlet je dlouhý, z Oseka jedu tedy do Litohlav po silnici. Za Litohlavami v prudké pravotočivé zatáčce pokračuji úvozem do lesa přímo do Klabavy. A tam už po staré známé žluté přes údolí do Ejpovic a opět stoupat stále se rozrůstající skládkou na Pohodnici nad Kyšicemi. V Pytli najíždím na zelenou, sjíždím do Božkova, podjezdem pod tratí ve Sládkově ulici trpím v krátkem kopečku, kterým se dostávám na Světovar. Pak už se přes náměstí Milady Horákové a Doudlevce, pro změnu Samaritskou, vracím na Bory.
Neskutečný výlet, hlavně svojí délkou 114 km. Ani za převýšení 2250 m není třeba se stydět. A navrch Skryjská jezírka s vodopádem a celým hlubokým údolím, nemluvě o brodech Vejvanovského potoka, to by bylo na samostatnou kapitolu nebo výlet. Přímo kolem Skryjských slapů to však na kolo moc vhodné není nejen kvůli početným turistům.
