Tachov - jízdárna Světce, rozhledna Vysoká a Havran

2. 1. 2022

54 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 1000 m

Terén: Zpevněné a lesní cesty

Tachov - po zelené rozhledna Vysoká, jízdárna Světce - po CT 2171 vodní nádrž Lučina, Milíře, Zadní Milíře - bývalá Pavlova Huť - po červené Němeček, Vašíček - po CT 2170 Pod Havranem - Havran - po CT 2238 Zlatý Potok - po zelené Ostrůvek - po CT 2175 býv. hájovna Rendezvous - Lesná - V Bažinách - Pastvina - po žluté Studánka - Tachov

Už sice není tak teplo jako na Silvestra, ale pořád po sněhu ani památky, takže vyrážím autem do Tachova a pojedu se podívat do hor na hranicích v Českém lese. Tachov není velký, takže od parkoviště je to pár šlápnutí k charakteristickému kostelu Nanebevzetí P. Marie. Po zelené pak vystoupám k rozhledně Vysoká z roku 2014 a pak sjíždím zpět do údolí Mže k jízdárně Světce, která skutečně povstala z popela.

Chladným říčním údolím stoupám proti proudu řeky po CT 2171. Je tu převážně asfaltová cesta, ale jak tajou zbytky sněhu, tu a tam je bahno. Míjím hráz vodní nádrže Lučina a objíždím téměř polovinu přehrady. Nejprve po místní komunikaci bez aut, poté po silnici, nicméně jsem potkal asi dvě auta... CT 2171 odbočuje na Milíře a já ji následuji. Směrem od přehrady se pochopitelně začíná více stoupat. Silnička se s ubývajícími domky tenčí a cyklotrasa mi nepřijde úplně logicky vyznačená. Jsou tu různé neznačené spojky a prapodivně vedené trasy, které orientaci neusnadňují. Zde u Zadních Milířů jsem ještě vymyslel, kudy dál, ale o pár set metrů později v lese už jsem se radši poradil s mapou.

Pojedu k Pavlově Huti a čeká mě vytrvalé stoupání k 894 m n. m, které měří Havran. To ale nebude hned tak, nejprve musím z Pavlovy Huti po červené a CT 2170 přes Němečka a Vašíčka. Tu a tam je šipka Havran, ale na vrchol vedou skoro všechny cesty. Taky někde v těchto místech končí asaltka a pokračuje lesní cesta.

 

Za Vašíčkem už je docela bahno a jak stoupám k osmi stům metrům, přidávájí se do toho zmrazky. Na vrstevnicové cestě od Křížového kamene je to tedy pěkný marast. Ale co, s tim se počítá, lepší než asfalt. Závěrečný výšvih k vrcholu po panelce tedy moc příjemný není, navíc fouká ledový vítr, takže na rozhledně Havran člověk rychle vychladne. Jinak je tu nádherný výhled.

Vydávám se prudce dolů z kopce zpět po panelce a na rozcestí Pod Havranem doprava po CT 2238. Masivně klesám po asfaltce hladké jako psí kulky. Sice je chladno, ale s ubývající nadmořskou výškou se citelně otepluje. Od rozcestí U Altánku mě čeká i pár šlápnutí ke Zlatému potoku, tak rozmrzám. A odbočuji doprava-dvakrát. CT 2171 vede blíže pod Mlýnským vrchem po zelené. Míjím Šelmberk, ten si nechám na někdy jindy. Pokračuji přes Ostrůvek, před nímž mě čekalo pěkné bahýnko, zvlněnou lesnatou krajinou k rozcestí u bývalé hájovny Rendevouz. Zde se připojuji na silnici, po které opět dlouho klesám. Trochu mě lákala PR Podkovák, ale čas na prozkoumání nemám, tak si jen dám svačinu u odbočky a pokračuji ve sjezdu do Lesné.

Nebýt začátek ledna, jel bych dále samozřejmě po žluté, ale povezu kolo v autě, takže se krotím a po silnici, kde dnes není žádný provoz, pokračuji až k rozcestí v zatáčce, jménem V Bažinách. Následuje nezpevněná cesta k samotě Pastviny. Pak se ještě kus stoupá, ale už po asfaltce. Po žluté projíždím Studánkou a protože jsem nevěděl, že by mě žlutá dovedla až do centra Tachova po zajímavější cestě, dojel jsem to po silnici. Závěr nebyl fyzicky náročný, jelo se pořád dost z kopce, ale foukal protivítr. 

Opláchnul jsem kolo "na náplavce" ve Mži a vyrazil jsem autem zpět do Plzně. Na 54 km hutných 1000 m převýšení a spousta zajímavostí. Nejen rozhledny a další kulturní památky, ale parádní příroda. Místy přirozenější než v některých místech národních parků:))

 

 

 

 

Jízdárna Světce

Kostel Nanebevzetí P. Marie, Tachov

Rozhladna na vrcholu Havranu

Rozhledna Vysoká, Tachov

 

Quicktrip Senecký rybník, Plzeň

31. 12. 2021

31  km

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 340 m

Terén: Zpevněné a lesní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem - Zavadilka - Bolevecký ryb. - Bílá Hora - Košinář - Senecký rybník - Orlík - Zálužská silnice - po CT 2151 Chotíkov - Kyjovský les - Radčice - Křimice - po CT 37 Kalikovský mlýn - Pod Záhorskem

31. prosince a teplo na kraťasy, no kam to spěje...:D Když teda neni nikde v republice na lyže, musí se člověk přizbůsobit a vyrazit na kolo i na Silvestr. Nebude to daleko, jen 31 km přes plzeňské rybníky. Ze Záhorska se rychle zahřívám v kopci ke Geře, poté sjíždím do Malého Bolevce a Bolevecký rybník celý objedu přes Bílou Horu. Zpět k rybníkům se vracím po CT 2151 od sokolovny. Je sluníčko a tak je tu dost lidí. Po zpevněné cestě se ale jede dobře, je jen trochu mokro. U Seneckého rybníku to vyloženě hřeje, ale pláže jsou prozatím prázdné.

Od Vydymáčku stoupám po jedné z větších cest nad PP Doubí, dojedu k areálu Škody JS a sjíždím k trati, pak po stezce na kraj Třemošné, pod silnicí na Most, po žluté lesem k Zálužské silnici a déle po rozbité asfaltce po CT 2151 pod Krkavcem do Chotíkova. Sjíždím pod Štuperk, stáčím se vlevo na slepou silnici, kde je nenápadné pěšinka k výpadovce na Karlovy Vary. Tady jsem se na kluzkém bahně málem rozsekal. Na druhé straně silnice jsem chtěl původně sjet do Radčic, ale když jsem viděl tu bahenní lázeň, rozhodl jsem se zkusit alternativní cestu přes Kyjovský les o něco výše. Bylo to prašť jako uhoď, stačilo sto metrů a sen o kole neobaleném v bahně jako řízek se rozplynul. Ve sjezdu po asfaltu v Kyjovském lese to nešlo tolik rozjet, protože všude byla hromada mokrého listí. V 60 km za hodinu bych se na tom nechtěl rozmáznout. Navíc ze mě létají ta kila ornice. Pod kopcem jsem tedy výrazně lehčí a abych to natáhl aspoň na 30 km, tak jedu ještě přes Křimice. Pak už zbává po CT 37 podél Mže ke Kalikovskému mlýnu a do Záhorska přes Rondel.

Pěkný závěr roku, ale raději bych ho přecijen strávil na lyžích. Takových 30 km by bylo na běžkách úctyhodných.

Senecký rybník

Kopec Bábovka (609 m n. m.)

18. 12. 2021

68 km

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Štěrkové cesty a asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Pecihrádek - u sv. Jiří - po CT 2151 Bukovec - Zábělá - Dýšina - Horomyslice - po CT 2159 Klabava - Rokycany - po zelené Kamenný Újezd, Bouchalka - po CT 2157 Hůrecká cesta - po zelené Bábovka - Bébrovna - po CT 3 Dobřív, Hrádek, Kamenný Újezd - rybník Ježek - Rokycany - po CT 3 Ejpovice, Kyšice, Červený Hrádek, Újezd, u sv. Jiří - po NS Údolím Berounky Roudná  

Před týdnem jsem stihl jedny běžky na Šumavě, ale tím zima prozatím končí a tak je čas znovu na kolo. Vyrazím na Bábovku, kopec na dohled Brdům. Jezdím kolem, ale na vrcholu jsem ještě nebyl. Plánuji většinu po zpevněných cestách, protože je přecijen poněkud mokro. Kolem Pramenů tedy vyrážím po silnici přes Zadní Roudnou, stoupám na kraj Bílé Hory, pokračuji po CT 2151 na Pecihrádek. Sjezdem se rychle dostávám k Berounce, za ní pak stoupám stále po CT 2151 pod Chlum. Do Bukovce se ale nakonec klesá a tak mě pochopitelně čeká další kopec po červené turistické trase, která se šplhá k Holému vrchu. Na rozcestí Zábělá-lesovna nechám červenou uhnout vlevo a jedu rovně k silnici. Není to daleko k odbočce silnice na Dýšinu, kde není takový provoz a kudy jsem ochotný dnes jet. Zanedlouho vyjíždím z lesa, pěkně studeně to tu fouká. Klesání do Dýšiny se postupně zrychluje, tak už se pak jede lépe. Projíždím Dýšinou a až za tratí odbočuji vpravo. Na kraji Nové Huti je pumptrack, tak tu chvíli kroužím a pak se vydávám po cestě podél trati kolem golfu do Horomyslic. Od Klabavy poměrně prudce stoupám po CT 2159 na hřeben Hradiště a  poté sjíždím do vsi Klabava.

 

Klabavou projíždím po žluté a první ulicí za hlavní silnicí odbočuji doprava, kudy se dá projet na hráz vodní nádrže. Tudy se dostanu k CT 3. Stačí pár metrů a jsem od bahna. Ale radši bych byl od bahna, než aby tu vedla asfaltka jako celý úsek od dálnice až do Rokycan. Projedu přes centrum k řece a po jejím pravém břehu pokračuji do ulice Pod Starou hutí, kde se připojuje zelená. Chvíli je to ještě po nábřeží, ale v Kamenném Újezdu se prudce vystoupá ke hřbitovu a pak se už mírně stoupá k Bouchalce. Na jižním úpatí Ždáru se sice zahřeju ve stoupání, ale pěk pěkně mrznu cestou do údolí k Pavlovsku. Odtud přes Hůreckou cestu, pod Konesovo vrchem, kam jsem zajel v domnění, že jsem už u Bábovky, až k samotné Bábovce, už jen stoupám. Vlastně kolem Pytlácké rokle se to trochu zmírní. Bábovka není nijak velkolepě označená, ale malý dřevěný ukazatel tam je a cestu pak značí malé formičky😁 Posledních 200 m je docela dramatický kopec, takže kolo tu nechávám a škrábu se v tretrách pěšky nahoru. Na vrcholu Bábovky je skutečně bábovka a pamětní kniha. Dám ještě rychlé občerstvení v 609 m n. m. a vracím se ke kolu.

Přidávám vrstvu oblečení a sjíždím k Bébrovně. Zde odbočuji vpravo a po CT 3 už mírněji klesám do Dobřívi. Přijíždím údolím Klabavy právě k Huťskému rybníku a vodnímu hamru. V chladném odpoledni neriskuji žádné lesní cesty a prozaicky po CT 3 mířím do Hrádku. Dokonce jsem dnes ani nejel přes brod. No, taky jsou za týden Vánoce, že ano... Z Hrádku je to přes Kocandu stále zástavbou a nic moc napínavého. Proto pro zpestření zkouším na blind jet po levém břehu řeky kolem Obecního úřadu Kamenný Újezd, kam mě to dovede. Kupodivu jsem dojel k milé pěšince kolem rybníku Ježek. Dál už to opravdu mimo silnici nejde, takže projíždím Rokycany opět přes náměstí k CT 3. Na kruhovém objezdu mě ignoruje dáma za volantem, ještě že mám oči všude a za všechny řidiče dávám pozor pro svoje zdraví. Celá Plzeňská ulice je mimořádný opruz. Buď jezdím plynule po silnici, kde nemám co dělat, ale když se vydám po cyklostezce vedoucí po chodníku, musím asi pětkrát zastavit a kontrolovat, zda nejedou auta z bočních ulic, kam není do poslední chvíle vidět😖 Obvykle jedu po silnici, když za mnou nejede auto. Za Rokycany pokračuji po CT 3 k bahnitému úseku nad nádrží Klabava. Lepší je pak jet po louce. U vsi Klabava pak cyklotrasa ústí na silnici a pokračuje po ní k Ejpovickému jezírku. Kdysi pěkný úsek lesní cesty pokračuje průjezdem kempu a pak navazuje už asfalt. Během roku dojde doslova na pár dní, kdy má tohle vybetonování smysl. Dnes je jeden z nich, ale dal bych půl království za to, abych se jednou umazal a po zbytek roku nemusel jezdit takovou monotónní nudou-nikdo jiný, komu by bahno mohlo vadit, tu stejně není.

Ve stoupání do Kyšic mi nějak dochází energie. Sice cyklistická sezóna vlastně ani neskončila, ale nějakou pauzu jsem měl a je to cítit. Za Kyšicemi se mi už opravdu stoupat nechce, ale je to v podstatě poslední kopec, tak to nějak překonám a zbývá mi proplést se sjezdem do Hrádku. Pěknou pěšinou podél Hrádeckého potoka se dostávám do Újezdu. Ono je to stále po CT 3, takže je to jednoduché, stejně tak potom kolem železničních tunelů pod Chlumem, ke sv. Jiří a zpátky kolem čistírny k Zadní Roudné. Do Záhorska se vracím po poli po NS Údolím Berounky a přes Roudnou. Úplně jsem to kolo od bahna neuchránil, no co... Na prosinec nevídaných 68 km, průměrná rychlost přes 20 km/h, ale mohlo to být lepší, jel jsem skoro celou cestu po zpevněných cestách. Měl jsem si možná dát tu bábovku...😄

 

 

Vrchol Bábovky, 609 m n. m.

 

 

 

 

Quicktrip Air Park Zruč

24. 11. 2021

24 km

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 300 m

Terén: Lesní cesty

 

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Mikulka - Prokopávka - Orlík - Zruč - Air Park - Třemošná - po místní zelené Ledecká silnice - vyhlídka U Záluží - Strženka - Košutka - Pod Záhorskem

Dneska je tedy hnusně, ale jak už jsem dlouho nic nedělal, přecijen vyrazím. Nebude to moc daleko, za chvíli je tma. Ze Záhorska jsem vystoupal na Mikulku a pak sjíždím k průtahu, který je možné překonat jen z ulice Pod Stráží. Pokračuji přes pole a lesík k Prokopávce, na hráz Seneckého rybníku a pak po cestě přímo podél lesní školky do kopce směrem k Orlíku. Je to v podstatě pořád rovnou za nosem, kousek podél betonové zdi areálu Škoda JS a když zeď končí, vydal jsem se šikmo vpravo. Modrou turistickou jsem úplně netrefil, ale dojel jsem do Vřesové ulice, takže v pořádku. Teď už je to jen kousek k Air Parku, jedu po cestě za areálem, na kraji lesa. Moc toho vidět není, plot kolem pozemku je vysoký. Něco ale přecijen zahlédnout lze.

Třemošná začíná asi o 200 m dále, takže projíždím Sklárenskou ulicí do Keramické, poté po rovince kolem hřbitova, nedaleko od skalních reliéfů, přes říčku Třemošnou a náves k místní zelené turistické trase, která vede podél trati k zálužským chatám. U vechtru se zelená stáčí k silnici do Břízy a po ní také vyjíždím na ledecké silnici. Za křižovatkou se jede k pár domkům, kde odbočuji do prudkého kopce po místní žluté trase k vyhlídce U Záluží. Nedaleké bílé útesy jsou dnes téměř zavezené skládkou. Odtud se vydávám po modré pod Krkavec. Na vrchol nestoupám, vyjíždím na rozcestí, která je bohužel bezejmenné, ačkoliv se na něm protínají 4 cesty se silnicí na Ledce. Zkusím prostřední, tedy ani na Krkavec, ani podél silnice na Plzeň, ale na jihozápad k červené trase. Po červené jsem jel jen chvíli, pak jsem se držel více vpravo a vyjel na CT 2151, po které jedu až ke křižovatce s další asfaltovou cestou, kde odbočuji prudce vlevo a mířím ke Stržence. Abych se dostal k tomu obytnému sudu, co je na břehu, sjíždím na pěšinku lesem. Později se ale vracím zpět a po červené převážně po lesní cestě nad PR Petrovka dojedu ke konečné 4 na Košutce. Poté už se jen proplétám sídlištěm, dokud nesjedu až k nám pod Záhorsko.

Mokrý, studený výlet, ale trochu jsem snad chytil i barvu do tváří, na které jen věčně věku svítí obrazovka. 24 km za hodinku a půl...

 

 

Air Park Zruč