Rotunda sv. Petra a Pavla, Starý Plzenec

37 km

30. 5. 2023

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 450 m

Terén: Lesní, polní a asfaltové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - Štruncovy sady - Prazdroj - podél Úslavy Rokycanská - Božkov - Koterov - Háje - Letkov - Hůrka - po NS Stará Plzeň a kupci rotunda sv. Petra a Pavla - Malá Strana - Starý Plzenec - Ostrá hůrka - pod D5 Bručná - Vokounova lávka - Tyršův most - Doudlevce - podél Radbuzy centrum Plzně - Roudná - Plzeň-Pod Záhorskem

 

Úterý, půl sedmé večer, to nebude na dlouho... vydal jsem se sice na miniželeznici ve Starém Plzenci, ale ta byla zavřená, takže jsem vzal za vděk rotundě. Ze Záhorska jedu k Roudenským pramenům a pak za Černou ovcí do Luční ulice. Přejíždím po lávce Mži a kolem fotbalového stadionu na Štruncových sadech mířím k Plzeňskému prazdroji. Za Albertem odbočuji vpravo, kde se dá projet do areálu nádraží a dojet tak ke kkruhovému objezdu v Sušické ulici. Po rekonstrukci zastávky je bohužel svah pod zahrádkou k ulici Na Vyhlídce nesjízdný, takže opět zhoršení průjezdnosti pro cyklisty. Z Božkova jedu na Koterov, ale nekonečný nudný asfalt objíždím podél řeky po pěkné polní cestě.

Do Koterova cyklostezku nepoužívám, ta je špatně provedená, raději využívám pěknou pěšinku do horní části čtvrti. Dnes se mi to hodí dvojnásob, chystám se stoupat na Háje. Velký kus cesty je tu vyasfaltovaný, tady dávám velké minus, později už je štěrk, to už by bylo lepší. Je to skoro s podivem, ale pořád se dá z kopce Háje projet pod letiště. Pokaždé jinudy, pokaždé jiná plodina na poli, jiná trasa pěšinky, jiná skládka materiálu, ale zatím jsem díky bohu vždy projel. Od letiště do Letkova je třeba jet kus po hlavní silnici, poté projíždím místní průmyslovou zónou k propustku pod dálnicí, který lze využít jako podchod. Tím se dostávám do lesa za obalovnou a právě tím projedu až ke žluté turistické trase. Ta vede kus po větší lesní cestě a pak odbočuje mezi křoviska s hlubokými vyjetými kolejemi. Zajímavý technický sjezd, na rozcestí pod Hůrkou pak jedu rovně po NS Stará Plzeň a kupci a právě přes vrchol Hůrka dojedu pěkně svižně k rotundě sv. Petra a Pavla. Protože mě napadlo, že železnice nemusí být takhle večer ve všední den otevřená, raději jsem si pojistil výlet fotkou. Ostatně výhled na údolí odtud se neomrzi.

Sjezd od rotundy na Malou Stranu Starého Plzence je techničtější, dole je třeba sjet pár schodů, ale nikdo tu není, takže prostoru je dost. Přes náves a Štěnovickou a Lipovou ulicí stoupám k areálu železnice a dle očekávání je zavřeno, zajímavou fotku nešlo udělat ani zpoza hradby z lesa, takže pokračuji z ulice K Lesu do lesa a projíždím k bývalé střelnici, odkud vede Městským lesem ke kruhovému objezdu u Ostré hůrky lesní cesta. Odtud už se dá městu horko těžko vyhnout, za posledních 20 let se tu vyasfaltovalo, co se dalo. Už asi moc pamatuju. Projíždím podél přívaděče ke trati zarostlou cestou. Před podjezdem pod dálnicí začíná asfalt, pak už se dá jen poněkud problematicky projet mezi halami a tratí na kraj Bručné. Dál přes město jedu ulicí Na Výsluní a k Vokounově lávce. Abych si aspoň trochu odpočnul od zpevněných cest, za lávkou sjíždím vlevo na louku, lávku podjíždím a po proudu řeky krásnou polní cestou pokračuji do Třezalkové ulice. Pak přejedu Tyršův most, opět za ním sjíždím vlevo k řece (už to nejde první pěšinkou, protože tam je vybudované naprosto zbytečné schodiště) a pokračuji tentokrát podél Radbuzy. To je poslední pěkná cesta široko daleko, jestli z ní opravdu někdo udělá dálnici, jak je už nějaký čas tak trochu v plánu, tak už je to v Plzni definitivně pohřbené😢 Zatím to ale je v pořádku a tak máme radost. Podél Radbuzy pokračuji pod Malostranským mostem, loděnicí a stále po levém břehu - míjím "plovárnu", Depo 2015 a až na Americké odbočuji z nábřeží. Pokračuji na náměstí Republiky a přes Rooseveltův most na Roudnou. Pak samozřejmě přes Rondel do Záhorska.

37 km za nějaké 2 hodinky, to není moc velký fofr, průměrná rychlost jen 18,9 km/h, ale pěkně jsem se vyvětral.

 

 

Rotunda sv. Petra a Pavla ve Starém Plzenci

Pekelný rybník, Vejprnice

37 km

24. 5. 2023

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 400 m

Terén: Polní a lesní cesty

Plzeň-Pod Záhorskem – ZOO Plzeň – Čertova kazatelna – Radčice – Křimice – Vochov – Červený mlýn – Kozolupy – Město Touškov – po zelené Bdeněves – Myslinka – Tlučná – Vejprnice – Pekelný rybník – Skvrňany – Na Jíkalce – Rondel – Pod Záhorskem

 

Dneska to vidim jenom na kratší popracovní výlet, mrknout se do Myslinky, jak urputně bojujeme s klimatickou krizí masivní výstavbou hal na polích na venkově. Ze Záhorska vyrážím ke spodnímu vstupu zoologické zahrady, pár metrů musím po frekventované silnici směrem na Radčice, ale pak odbočuji k Zámečku a po zelené se vyškrábu na pískovcové útvary Čertovakazatelna. Podjíždím plzeňský západní obchvat, v Radčicích sjíždím k řece a po jejím levém břehu se po pěkné pěšince dostávám na kraj Křimic.

Podle mapy to vypadá, že by mohla vést pěšinka přímo pod zámeckou hradbou na konec obce, odkud bych se po chodníku dostal k Vochovu. Noo, nebyla to moc zřetelná cesta, přecijen je květen, tak je navíc všechno ještě zarostlejší. Chvíli jsem pěšinku hledal  na kraji pole, ale nakonec byla schovaná za stromy opravdu přímo pod zámeckou zdí. Vyjel jsem u nějakých nových řadovek, jejichž příjezdová cesta ústí na rovince za obcí. Na druhé straně je ale chodník pro pěší, kudy jsem pokračoval k rybníčku před Vochovem. To je taková hezká zkratka tímhle směrem, pak opět přejedete silnici a můžete mezi poli pokračovat k Červenému mlýnu. Tím se vyhnete nekonečným asfaltovým kilometrům mezi Křimicemi a Malesicemi. Od Červeného mlýna je pak parádní polní cesta do Kozolup, z té mám taky radost. Projíždět Kozolupy je celkem nuda, vzal jsem to tedy po cyklostezce na kraj Touškova, kde je před mostem vlevo za svodidly nenápadná pěšinka zelené turistické trasy, která vede do Bdeněvsi.

Zde se stáčím na jihozápad a za tratí pokračuji další pěknou nezpevněnou cestou do oblasti Na Novinách. Než vjedu na kopci do lesa, přijíždím na rozcestí, kde jsem se spontánně rozhodl odbočit vlevo, ačkoliv dle mapy nebylo úplně jisté, že neskončím někde uprostřed pole, jak se to tak stává. Ukázalo se ale, že se jedná o parádní sjezd polem nepolem do údolí potoka Myslinka, kde se připojuje modrá turistická trasa. Vyhoupnu se na kopeček, připojím se k silnici a poslední kousek do vsi je po nefrekventované silnici. Od té doby, co jsem objevil cestu za domky po louce na východní straně, jinudy už nejezdím. Dřív se dalo vyjet nad ves a pokračovat po cyklostezce do Vochova. Nyní se v místech, kam místní chodili na procházky a venčit psy, postavily asi 4 haly a další už se chystají. Super nápad, pak prosim brečme, že je málo vody a půdy a moc dopravy... Když jsem se dostal přes tuhle šílenost, před závorou v lese asi o půl kilometru dál odbočuji vpravo na jih, abych zamířil k Tlučné. Tudy se dá po celkem rozbité cestě projet na dohled odtěžené haldě. Rozhodl jsem se ji objet z východu. Projel jsem tedy kolem samoty, dříve šlo na haldu vyjet a pokračovat do Tlučné, ale nyní jsou tam cedulky se zákazem. Právě proto ji chci objet, ale i pěšinka z druhé strany je nějaká neprochozená. Musím tedy ještě o kus dál po lesní cestě, která je evidentně hojně využívaná těžkou dopravou. Pak už konečně odbočuji na malou lesní cestu vedoucí do Tlučné. Více méně po modré se přesunu lesem do Vejprnic a pak jižně od trati k podjezdu u Pekelného rybníku. To je vlastně můj dnešní cíl, za brodem pod hrází se dostávám na silnici do Plzně, z níž ale brzy odbočuji do kopce ke křimickým polím. To už jsem na dohled sídlišti ve Skvrňanech. Po cyklostezce podél trati jsem co by dup v Předních Skvrňanech a pak už klasicky kolem Vejprnického potoka pokračuji na Jíkalku. Dnes projíždím přímo podél náhonu a řeky za Kalikovským mlýnem do parku za Plazou a pak už jen kolem Rondelu zpět do Záhorska.

Hezkých 37 km s průměrnou rychlostí 21,9 km/h. Nad stavem naší krajiny a kultury správy a péče o krajinu si ale můžu ukroutit hlavu, to je nedostatečná známka jak vyšitá.

 

Pekelný rybník ve vejprnicích zpod železničního viaduktu

 

 

 

 

 

 

PP Kařezské rybníky

87 km

20. 5. 2023

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1100 m

Terén: Lesní, polní a štěrkové cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Roudná - Jateční ul. - Rolnické nám. - Na Švabinách - po zelené Na Pohodnici - Čílinské polesí - hájovna Čílina - Rokycany - po modré Borek - Kofroňův rybník - Svojkovice - podél trati Holoubkov, Medový Újezd - Mýto - po červené sv. Štěpán, Kařízek - PP Kařezské rybníky - Cekov - Sirá - po modré Pod Sirskou horou - sv. Vojtěch - Těškov - po modré PP Radeč, Habr - Pod Plecháčem - Pod Čihadlem - Nový Dvůr - Vitinka - Kokotsko - Chrást - po červené PP Berounka, Holý vrch, Bukovec - po NS Údolím Berounky Chlumek, kostel sv. Jiří - Zadní Roudná - Pod Záhorskem

 

 

Pěkné počasí a volná sobota napovídají, že dneska mě čeká delší projížďka. Naplánoval jsem si to ke Kařezským rybníkům. Ze Záhorska sjíždím na Roudnou, na Zadní Roudnou a pak Jateční ulicí až k Rokycanské třídě. Podél Úslavy, nejlépe pak po pěšince přímo nad řekou, pokračuji do Lobez. Z Rolnického náměstí ale pojedu nezpevněnou cestou až za statkem. Stoupám nad střelnici a pak polem na Švábiny. Za zahradnickou kolonií a obchodním centrem mířím do lesa na zelenou turistickou. Ačkoliv cesta vytrvale stoupá až k samotě Zátiší, jezdím tu rád. Většinu cesty je štěrková zpevněná cesta, kousek pak ještě lepší-lesní pěšina. Dál k Pohodnici je to pak hodně přes kořeny. Navíc se tu těžilo dřevo, tak je i cesta včetně značení (asi dočasně) ztraceno. Po žluté se tedy vrátím k přivaděči a sjíždím k ejpovickému dálničnímu sjezdu po obslužné cestě. Zelené turistické trasy se držím ještě k Čílinskému polesí, pak pokračuji podél dálnice neznačenoiu cestou. Vystoupám pak o něco více do lesa, a na úpatí kopce jedu horší lesní cestou k hájovně Čílina. O pár metrů dál vyjíždím na louku Pod Trhovkou, kudy vede boží cesta, krásný rychlý sjezd po trávě ve vyjetých stopách traktoru až k domkům Plzeňského předměstí Rokycan. Město projíždím Plzeňskou ulicí a severně od centra vnitřním obecním okruhem. Poté se vydávám po modré, která ještě odolává současné asfaltovací mánii a provede vás tak hezkým okolím nad Holoubkovským potokem pod Borecký rybník, přímo k vodopádům.

 

Borek projíždím kolem Kofroňova rybníku, pak se lesní pěšinou směrem na východ vracím na modrou, která ústí u hlavní silnici u svojkovického hřbitova. Hlavní silnice se předělává, takže tu nikdo nejezdí. I tak ale brzo odbočuji, po žluté mířím skrz rozrůstajícví se obec za koupaliiště, pak musím přes pole k cestě do Holoubkova. Je mi záhadou, že tam nevede od zástavby žádná pořádná cesta, jen jižně od trati, to je daleko😀 Překrosil jsem pole díky nějakému výkopu, kde nebylo tvrdé strniště a  pak mezi tratí a Holoubkovským potokem můžu pokračovat po hrubém štěrku k Hamerskému rybníku. U fotbalového hřiště vzpomínám, jak jsem tu loni trpěl v poslední čtvrtině závodu Fanatik 200 km MTB. Dnes se tu nezastavím, asi ani kdybych chtěl, vypadá to tu zavřené. Modrou turistickou trasu do Medového Újezdu nakonec nevyužiju, těsně před tratí odbočuji na malou pěšinku přes louky směrem k Mýtu. Je to poměrně hezká cesta, ale je pak nutno jet po silnici tak 2 km n a náměstí v Mýtě. ze staré pražské silnice odbočuji na červenou, která stoupá ke kostelu sv. Štěpána. Přímo před kostelem se pase osel, tak mu věnuju trochu pozornosti a pak začínám sjíždět ke trati nad Štěpánským rybníkem. V Kařízku II, malé obci u nádraží, je červená vedena po těch nejmenších cestičkách a není moc dobře značena. Jinak takové technické pasáže mam rád. Jak se teď ale dostat na hráz aspoň jednoho z Kařezských rybníků? Mapa řiká, že podél trati to nepůjde, ale po silnici se mi nechce a cesta tam vidět je, tak ji zkusím. V "mokřadech" mezi tratí a rybníkem vede cestiček více, ale sjízdné moc nejsou, to je fakt. I tak jsem vytrval a dostal se až k hrázi Hořejšího Kařezského rybníku. Ta je lemována z obou stran alejí lip. Moc pěkný pohled na jarní zeleň v pozadí s modrým nebem. Navíc je dneska i příjemná teplota. Jen silný vítr mi trochu dělá vrásky. Ještě tak projet po hrázi, kde vede i trať, ale to už by bylo moc. Vyjíždím tedy na silnici a pokračuji na kraj Kařezu, kde odbočuji vlevo a  koolem zemědělského družstva stoupám k dálnici. Po lávce u vysílače ji překonám a tím se dostávám do Cekova.

 

Kolem Cekovského rybníku vede hrubá asfaltka. Momentálně mi fouká vítr do zad, tak se jede dobře, ale záhy odbočuji o 90° vlevo a to už je horší. Z nějakého důvodu i zde na konci světa se asfaltuje polní cesta - mezi Cekovem a Sirou. Neuvěřitelné, na co všechno se najdou finance v našem rozpočtu😟 za Sirou konečně postupně sjíždím z asfaltu. Modrá turistická trasa stoupá, docela dost, ale pletu si to s nějakým  podobným ýjezdem ze Lhoty pod Radčí, který je horší. Navíc za chvíli už zase klesám. Na křižovatce se žlutou turistickou jsem objížděl skupinu turistů a bohužel se tím ropzptýlila moje pozornost, takže jsem místo odbočení na žlutou pokračoval po modré. Po hrubém štěrku se krásně sjíždělo, ale začlo mi to být divné a kousek před sv. Vojtěchem jsem po pohledu do mapy definitivně zjistil, že jedu špatně. vydal jsem se tedy na pochybné pěšinky  zpátky ke žluté na kraj Těškova. Cesty jsou tu po těžbě ale naopak hodně výrazné, jen jaksi vhodné spíš pro ty harvestory... Na žlutou jsem se nakonec vrátil téměř na dohled původnímu rozcestí, div jsem znovu nepředjížděl tu turistickou skupinu. Teď už snad ale nezabloudím, od Těškova to  znám lépe. Jedu pořád za nosem, jen na návsi v Těškově za rybníčkem je třeba mířit vpravo nahoru místo sjezdu vlevo, který vede do Holoubkova. Ještě táhlá rovinka po modré a hurá do lesa. Po zpevněné štěrkové cestě to rychle ubíhá, protože je to převážně z kopce. Ten jeden výšvih na konci mýtiny uprostřed cesty k Habru je však pěkně ostrý. 

 

Nechce se mi jet po trase loňského Fanatika, tak zkusím lesní cestu nad Volduchy, kterou jsem už párkrát projel, i když taky není kdo ví jaká. Dokud nezahne do lesa, je docela slušná, ale pak je totálně rozježděná těžkou technikou, ostatně jako v posledních několika letech většina lesních cest. Vždycky si můžu ukroutit hlavu z toho, jak bezohledně se správy v lesích chovají. Tady ani za sucha nejde projet. Takže spíše pěšky stoupuám k rozcestí Pod Plecháčem a až pak můžu vyrazti normálně po cestě. k rozcestí Pod Čihadlem je to klasicky kousek po červené, pak přes silnici, neznačenou stezkou a kousek po žluté. Než se žlutá stočí na sever do Březiny, chci sjet po jedné z cest směrem k Cihelně. První cesta je zarostlá a u druhé jsem se trochu splet s její polohou, opět se tu těžilo, tak je tu všechno trohcu jinak. S kolem na zádech jsem se prodral kolem oplocené lesní školky na větší cestu, na kterou jsem se ze žluté mohl připojit o něco dále, než jsem původně čekal. Sjíždím tedy k hlavní silnici, křižuju ji a pokračuji po nové asfaltce do Nového Dvora. Odtud pak do Vitinky. V tomto směru na konci vsi vede  moje oblíbená cesta na vrchol Kokotska. Mění se z polní na lesní a jede se po ní dobře😊 Z Kokotska sjíždím k silnici, ze které odbočuji na křižovatce nad Bušovicemi. Místo sjezdu po NS Kokotské rybníky do Nové Huti ale pokračuji po nezpevněné  cestě rovně k chatám a pak nad údolím Klabavy k CT 2159. Po té dojedu do Chrástu. Do Plzně tentokrát volím červenou turistickou trasu. Kolem Zadní hájovny je to sice trochu nepříjemný kopec, ale jinak tu nebývá moc lidí a po louce kolem Vlčky je to jedna radost. Sjezd pak trvá s výjimkou úseku kolem Holého vrchu vlastně až do Bukovce. Pod Chlumem jsem to naopak pro změnu vzal po NS Údolím Berounky. Údolím Berounky to teda vůbec nevede a je to celou dobu po asfaltu, ale nezpevněných alternativ tu moc není. Všechny cesty se  schází u sv. Jiří, odtamtud přejedu Úslavu, zamířím k Jateční a pak přes Zadní Roudnou zpátky do Záhorska.

 

Konečnně delší výlet, nějakých 87 km, to už člověk vyjede za město. Převýšení přes 1100 m, průměrná rychlost 20,0 km/h.

 

 

 

 

PP Kařezské rybníky, hráz Hořejšího Kařezského rybníku