Úterý a Úterský potok na kole z Plzně

24. 5. 2020

104 km

Náročnost: Velká

Převýšení: 1400 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

Plzeň-Bory - Na Hvězdě - po NS Údolím Mže Radčice - Chotíkov - Ledce - Po zelené Kokořov - Všeruby - Radimovice - Klenovice - Podmokly - Úněšov - Číhaná - Budeč - Pláň - Blažim - po CT 2293 Olešovice - Úterý - po zelené Nezdický potok, mlýn Barvírna, Dolský potok, Starý mlýn, Hlaváčkův mlýn - Pakoslav - Křelovice - Krukanice - Pernarec - po zelené Žebrácký mlýn, Chrástov - Luhov - Lipno - Písek - Košetice - po modré Čemíny - po červené Kůští, spalovna - Stráž - Malesice - po NS Údolím Mže Křimice - Radčice - CAN - Techmania - Na Hvězdě - Plzeň-Bory

Už dlouho jsem se těšil na chvíli, kdy vyrazim do Úterý. Je to kus cesty, takže jsem potřeboval víc než pár hodinek odpoledne. Vyjel jsem z Bor přes Hvězdu a kolem Techmanie podél Mže do Radčic. Tam jsem se vydal do stoupání od kaple, které před pár lety bohužel vyasfaltovali. Takže jsem to zkusil zdánlivě paralelní pěšinou se zajímavějším povrchem a hned pro začátek jsem se musel prodírat lesem, abych se vrátil zpět 👌

Do Chotíkova jsem dojel po žluté, následoval výjezd nad Chotíkov směrem k pískovně a sjezd do Ledec jednou z cest chatovou oblastí. V Ledcích jsem se stočil na severozápad po zelené turistické značce do táhlého stoupání nad Příšov po polní cestě. Zelená následně pokračuje do lesa nad Nevření. Zde je lepší jet nějakou neznačenou cestou, protože podél lesa je značená pěšina docela špatná a nepřináší moc radosti z jízdy. Kokořov ale není daleko a leží na potoce, takže se sjíždí do údolí a pak se zas stoupá-už po silnici. Křižuji hlavní silnici a pokračuji do rozrůstajících se Všerub. Za Všeruby pokračuje celkem nenápadná asfaltová silnice do Radimovic kolem rybníků, jejichž název a ani nučná stezka, která tam je, nejsou v mapě zaneseny. Zanesena je CT 2293, po které jedu, ale to je celkem bezvýznamná informace. Nad Radimovicemi u křížku odbočuji vlevo a sjíždím prudkým kamenitým kopcem ke Klenovicím. Jak víme, nějaký chytrák tam přeplotil cestu, ale naštěstí se to dá objet a pokračovat tak stoupáním na náves Klenovic a projet zpět k potoku Třemošná, do Podmokel a postupně pak stoupat do Úněšova přes rozestavěný plynovod.

V Úněšově krátce odpočívám a zkoumám mapu. Měl bych se dostat do Číhané přes pole... Jedna varianta podél státní silnice vůbec neexistuje, tak zkouším druhou, za Úněšovem směrem na Hvožďany odbočit šikmo vpravo po polní cestě k háji mezi vsemi. No, tak to byl zase nápad. Půl kilometru pěkně po cestě, ale další půlkilometr přes špatně prostupné pole a lesík. Zase ale v mapě čárkovaná cestička je úzkou asfaltovou silnicí. Nad Číhanou se to v té chvíli pěkně mračí. Nemá cenu ale stát a čekat, až to stejně přijde mým směrem, tak to prostě projedu... Ve vsi mě chytlo jen pár malých krup a deštík a ochlazení. Za Číhanou ovšem začínám trvale bojovat se silným protivětrem-do Budče a Pláně, která je skutečně na pláních. Z Pláně po modré do Blažimi je pěkná polní cesta. Za Blažimí se pak modrá napojuje na silnici nad Dolským potokem a sjídžím serpentinami do jeho údolí.

Odtud až do Úterý bohužel vede jen jedna cesta a to po silnici. A do pěkně dlouhého stoupání, které končí až v Olešovicích. Jak stoupám postupně skoro až do 600 m n. m., začíná více foukat a pršet a ženou se temné mraky. Z Olešovic mnoha zákrutami do Úterý už sjíždím v lijáku. Naštěstí se počasí rychle mění a tak i když jsem celkem promočený, ukazuje se slunce a já si můžu v klidu vydechnout na návsi a obdivovat místní architekturu.

Zanedlouho opět vyrážím a zkusím zelenou turistickou značku podél Úterského potoka, ačkoliv se bojím, že skončím v neprostupném terénu. Jaké je mé překvapení, když se nic takového nekoná a já nakonec dojedu nejen k ústí Nezdického potoka, ale nevyužívám ani další únikové cesty a pokračuji kolem mlýnu Barvírna k Dolskému potoku, jehož je třeba přebrodit, až pod Falkenštejn. Ten si i s vodopádem nechávám ujít, protože opět intenzivně prší. Z údolí to vypadá na pěkně dlouhou polízanici, ale o dva kilometry nádherným údolím déle, kde už opravdu bohužel musím vyjet nahoru, se opět déšť rozfoukal a já stoupám velmi nepříjemným a technicky náročným kopcem do Pakoslavi.

V těchto řídce osídlených končinách je pramálo možností se vyhnout silnici, takže po asfaltu pokračuji přes Křelovice do Krukanic, což je vlastně součást Pernarce. Odtud zas vede jediná zajímavá cesta po zelené přes Žebrácký mlýn a jak je kolem Hracholusek samozřejmostí, musí se napříč jednotlivými údolími nahoru a dolu. V Žebráckém mlýnu se musí přímo přes dvorek usedlosti, majitelé nejsou nepříjemní a obvykle nemají problém, ale dnes jsou jedna vrata zavřená a psi tedy nepříjemní jsou. Tak raději projíždím přes zarostlou louku kolem a vydávám se prudkého stoupání k Chrástovu. Před vsí na bezejmenném vrcholku koukám na polní cestu...a zkouším jí, měla by vést do Luhova. Daří se mi projet:) A jsem zpět tam, kde se dá jet jen po silnicích. Nejsou frekventované, ale není to moc zábava - stoupání do Lipna, pak Písek a pak už mě to zas nebaví po silnici, tak zkouším odbočit vlevo, ačkoliv si prodloužím výlet. A ejhle, dá se tudy projet do Košetic. Odtud po modré se dá dojet po zpěvněné lesní cestě do Čemín, já chtěl ale už delší dobu vyzkoušet, kam vede jedna odbočka v lese za Čemínským rybníkem. Nejprve kolem hájenky, pak přes zavřenou závoru (OK, aby tudy nejezdila auta), pak kolem hospodářství, najednou projíždím nějakým dvorem a o-ou, jsem na předzahrádce Čemínského zámku. Ještě že je otevřená branka, rychle pryč... Po červené přes kopec po pěkném singlu pokračuji do Kůští a do dalšího kopce k samotě pod spalovnou, kde se vydávám vpravo na neznačnou cestu přes kopec Stráž a za silného protivětru (ano, jinak jsem se vracel do Plzně s větrem v zádech) klesám do Malesic.

Poslední část výletu do Plzně jedu celkem klasicky po NS Údolím Mže do Křimic, pak novou spojkou k Radčicím a znovu po zmíněné NS na Jíkalku, k autobusovému nádraží a pak nahoru kolem Techmanie a přes Hvězdu na Bory.

Ačkoliv jsem třikrát promokl, výlet byl skvělý, obzvláště údolí Úterského potoka je nádherné, není divu, že tu byla i spousta lidí, i když je to poměrně odlehlé místo. V době koronaviru je ale v přírodě mnohonásobně více lidí. Snad se tu skutečně nikdy nepostaví přehrada, jak taky možná hrozí. Začínám mít jediný problém a to je aplikace Strava. Jako obvykle každá platforma je dobrá jen dokud potřebují získávat nové uživatele a zhruba tři roky od doladění použitelné verze se skutečně snaží. Nyní ovšem dochází k určitému omezení free uživatelů a co je daleko větší problém-asi není novinkou, ale mě začíná dost trápit, že neměří přesně. Lépe řečeno-měří velmi nepřesně, každý výlet může být až o 15% podhodnocen. To je proklatě hodně, stačí se podívat do nějakých serpentin, jak malá hustota bodů trackingu GPS je. Bohužel tato hodnota nejde nastavit v žádné verzi aplikace. Tak uvidíme, jak budu s touto platformou do budoucna spokojen. Celkově jsem tedy při velmi střízlivém odhadu ujel 104 km s převýšením 1400 m.


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

 

Náves v Úterý