10. 11. 2020
88 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1300 m
Terén: Asfaltky, polní cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - Radčice - Malesice - Dolní Vlkýš - Komberk - Čemíny
- po červené U Obrázku - Lipno - Luhov - Čerňovice - Trpísty -
Sviňomazy - Rochlov - Bezemín - Okrouhlé Hradiště -
Hradišťský vrch - Východní brána - Hadovka - Šipín -
Rozněvice - Krukanice - Pernarec - Březí - Náklov - Líšťany -
Hunčice - Všeruby - po CT 2293
Nevřeň, Příšov - Pod Krkavcem - po modré Košutka - Kotíkovská - Pod
Záhorskem
Už je začátek listopadu a dlouhé období inverzí působí zimu v nížinách,
tak zkusím, jestli bude trochu sluníčka aspoň nad 600 m n. m. Už delší
dobu jsem hledal chvíli, kdy budu mít čas dojet až ke Konstantinovým
Lázním na Hradišťský vrch. Tak dnes to zkusím. Všude je hodně bahna, ani mě nebude mrzet, že to bude dost po asfaltu.
Ze Záhorska ted jedu kolem zoologické zahrady po silnici do Radčic.
Karanténa, omezení před Radčicemi, hnusné počasí=malý provoz. Z Radčic
vyrážím po zelené, následně využívám do Malesic cyklotrasu. Do Vlkýše
se zahřívám v kopci po nefrekventované silnici, je totiž vlastně slepá,
končí ve vsi. Pokračuji sjezdem po zelené do Komberku. Poté už je to jen
kousek do Čemín. Po červené se trochu bojím jet, obvykle není zrovna moc
průjezdná po poli. A začíná to už na výjezdu z vesnice. Hluboké vyjeté
koleje bahna se pokouším objet po mezi, naštěstí pak nějaká pěšina úvozem
na kraji pole vede. Vyjíždím na silnici nad Touškovem, po které pokračuji
do Písku. Tady už jsem nějakých 450 m n. m., slunce ale ani neprosvítá
skrz mraky a začalo tu foukat.
Projíždím Lipnem vlnící se krajinou, odbočuji vlevo na Luhov, kde znovu
odbočuji vlevo a přes údolí Žebráckého potoka kolem Rasovny mířím do
Čerňovic. Zde na konci návsi vyjíždím do kopečka na sever, kudy se dá
projet nad údolím Úterského potoka k silnici z Pernarce. Po CT 2295
vedoucí po silnici II. třídy sjíždím právě k Úterskému potoku.
Pochopitelně následuje dlouhé stoupání do Trpíst. CT 2214 mi trochu
usnadňuje orientaci cestou do Sviňomaz. Následuje celkem významné klesání
ke Kozolupskému potoku, hned za ním na rozcestí se vydávám vlevo do
překvapivě příjemného stoupání k Rochlovu. Tady už cítím opravdový venkov,
hezké louky a pole všude kolem, navazující lesy, paráda😊 Po CT 306
pokračuji do Bezemína, kde se silnice stáčí na sever do posledního úseku
před cílem. Přehlédl jsem v mapě, že ještě musím sjet k Hadovce, to
znamená jedno stoupání od ní navíc. Na následující křižovatce odbočuji
vlevo, jedu skrz Okrouhlé Hradiště, stále stoupám, ale opravdu to
nevypadá, že se dostanu nad mraky. Naopak zapínám světla...
Silnice objíždí na úpatí Hradišťský kopec až na jeho západ téměř na
dohled Konstantinovým Lázním. Dnes je ale viditelnost leda tak na vlastní
řidítka. Ze silnice sjíždím doprava podle značky na koupaliště😀 Jsem
vlastně rád, že jedu do kopce, že se zahřeju. Několikrát je tu oznámení o
soukromém pozemku, ale to je zřejmě důležité pro letní návštěvníky, že
mají zaplatit za parkování. Dnes mohu projet zcela podle libosti, jsem tu
sám. Zanedlouho se tedy dostávám k lomu Hradišťský vrch. I v mlze má velké
kouzlo. Rozhled však není, tak nevidím tak jasně, že pokud chci pokračovat
na vrchol, skutečně se musím vrátit ke vstupu a vyjet po zelené. V lese na
Hradišťském kopci je to teď skutečně magické jak v nějakém skotském lese.
Lesní cestou pomalu začínám klesat, listí pod koly jen šustí (a taky teda
klouže) a od Východní brány zkouším neznačenou cestu, která by měla
vyústit na silnici. To se mi kupodivu daří, parádní technický sjezd.
Počasí je však ještě horší, sjezdem ke křižovatce u Okrouhlého Hradiště
pěkně mrznu. Odbočuji vlevo a tím stvrzuji počátek návratu domů.
Po CT 2206 sjíždím na dohled Gutštejnu k Hadovce (Dudákovskému mlýnu) a
konečně v kopci k Šipínu se zahřívám. Osamělou silnicí Přes Rozněvice a
údolíčko Křelovického potoka jedu do Krukanic. To je vlastně součást
Pernarce. Za Pernarcem obvykle jezdím po zelené k Žebráckému mlýnu. Dnes
však volím CT 2295 a tak poznávám novou cestu ve známém okolí. Projíždím
Březí, jedu napříč údolím Žebráckého potoka a po dlouhé rovince se blížím
k Náklovu. Přes ves projídžím do Líšťan, občerstvuji se u kostela a
podobně jako v létě cestou z Hracholusek pokračuji přes Hunčice a
karlovarskou státní silnici do sjezdu do Všerub.
To už sem vlastně co by kamenem dohodil do Plzně, CT 2293 do Nevřeně
bohužel vede částí po frekventované silnici. Ve chvíli, kdy tam projíždím,
to nicméně brzdí nějaký náklaďák, takže se vlastně držím tempa okolního
provozu, dokud nedbočím zase na klidnější komunikaci. Ještě dva kilometry
do Příšova, kde podél říčky Třemošná mířím k lesu, pak odbočuji do
prudkého stoupání na pěšinku směřující k pískovému lomu. Ten objíždím ze
severu a východu po lesní a polní cestě. Uprostřed polí nad Chotíkovem je
třeba prudce odbočit vlevo a zamířit tak k rozcestí Pod Krkavcem. Modrá
turistická značka částečně po technickém úseku, částečně po štěrkové cestě
mě dovede nad Chotíkov a pak lesem na Košutku.
Kolem Malého i Velkého Košuteckého jezírka projíždím do Kotíkovské ulice
a sjíždím zpět do Záhorska. Mlhy a zimy jsem si užil dnes dost na
vzdálenosti 88 km. Průměrná rychlost 21,6 km/h odráží lehčí zvolený terén.
Hradišťský vrch je pěkný, stálo to za to i přes tu nepřízeň počasí😊
|
|
Lom Hradišťský vrch - Okrouhlé Hradiště |
|
|
Hradišťský kopec u Konstantinových Lázní |
Žádné komentáře:
Okomentovat