Kamenné kruhy Krašovice

43 km

31. 7. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 600 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Kopeckého pramen - Sylván - Sytná - po modré Pod Krkavcem - po místní zelené Ledce - po zelené U Stýskal - Stýskaly - Doubrava - krašovické kamenné kruhy - Krašovice - kamenný kruh - Trnová - Hamr - Čabalka - Slunečné údolí - Horní Bříza - V Březině - Záluží-chaty - Záluží - Orlík - kolomazná pec - po CT 35 Šídlovský ryb. - Bolevec - Na Sudech - Mikulka - Pod Záhorskem

 

 

Je čtvrtek, takže po práci to na nějaký zvlášť dlouhý výlet nebude. Vlastně mě kamenné kruhy moc nelákají, ale beru jim zavděk, protože tady v blízkém okolí už se těžko vybírá. Třeba to bude zajímavé aspoň z dronu... Každopádně pro mě je cesta cíl, tedy pokud je hezká, těch kolem Plzně taky světlenou rychlsotí ubývá. Zatím pořád se dá ale i z širšího centra vyjet kolem Privamedu mimo beton. Od vinického fotbalového hřiště po pěšince kolem Kopeckého pramenu, taky kolem starých zahrádek využívaných bezdomovci, pak nezpevněnou příjezdovou cestou a vyloupnete se u sylvánské rozhledny. Jen o kousek sál se staví třetí nákupní centrum u jedné křižovatky na konci západního obchvatu, která je přetížená už teď. Neprojíždí se moc dobře ani na kole, je nepřehledná úplně pro všechny. Naštěstí jsou tu obvykle řidiči aut velmi ohleduplní a pouští i cyklisty, i když tu přechody vůbec nejsou. To je tak jediné plus, jinak by se tu provoz ani nehnul. Odtud z Košutky stoupám po panelce na Sytnou a pak po modré nad Chotíkovem. Lesem projíždím až k bývalému rozcestí Pod Krkavcem, kde se scházely tři turistické trasy. Teď už tu vede jen jedna (nebo dvě, ale po stejné cestě), nicméně když je znovu postavena lávka v Chotíkově před karlovarskou silnici, mohla by se snad aspoň červená vrátit do původního vedení💁

 

Právě tady je hezká cesta borovými lesy, poté pokračuji na samém kraji lesa, asi tu vede místní zelená trasa, ale nevím, jak dobře je značená, přijde mi zbytečné, že tu je. Postupně klesám k Ledcům, vyjíždím z lesa a dál mezi poli se rychle přibližuji ke vsi. Projedu ji po klasické zelené a i za nimi se dál držýím zelené. Do stoupání už je zase více méně nezpevněná cesta😊 Tohle stoupání mam rád, dobře se mi tu drží tempo. A dolů je to taky zábava. Po zelené jedu až do lesa, skoro k rozcestí U Stýskal, a i tam k němu by to šlo, jedna i druhá alej doprava, na sever, vedou do Stýskal, kam mířím. Vesničku projedu na sever, kde se z tankodromu na Tatinou stala silnička a na vršku zhruba uprostřed mezi vískami odbočuji vlevo na polní cestu. Je kupodivu dobrá a tak bez problému pokračuji nejen do lesa, ale až k silnici nad Nekmíří. Po zelené směrem na Tlucnou jezdím často, proto jedu asi 150 m po silnici na západ a pak odbočuji na sever na neznačenou lesní cestu skrz polesí Doubrava. Je to nedaleko památníku bitvy U Nekmíře, kde jsem letos začínal sezónu. Nicméně na největší rozcestí v okolí, kde se schází 5 cest, odbočuji na severovýchod k rozcestí Doubrava, odkud je to asi 300 m k silnici, kde odbočuji doparava a jen objedu louku, v jejímž jižním cípu je první z kamenných kruhů. Nemá žádný název, je takový utopený na kraji louky... Pokračuji tedy dál a jsem zvědav na druhý kruh. Vracím se na zelenou, po níž dopjedu do Krašovic, projedu přes ves ke kostelu sv. Jiljí, kde začíná další cesta zpátky k silnici u prvního kamenného kruhu. Necelý půlkilometr za vsí uprostřed pole je druhý kammenný kruh. Žádná cesta k němu nevede, pole zorané, takže dron se opravdu hodí. Z leteckého pohledu je to o něco zajímavější, ale k čemu slouží, když je nepřístupný, to nevím. Netrvá dlouho a pokračuji tedy dál, vyjíždím na silnici a protože chci do Trnové, na další odbočce mám sjet na polní cestu po levé straně. V mapě ale jedna hodně velká cesta není vyznačená, proto jsem odbočil příliš brzo na nesprávnou, která za kilometr končí kdesi v zarostlém údolí nějakého potoka. Do Trnové se to nezdá daleko, ale asi to fakt nepůjde projít, takže se zase vracím a až o kus dál, kousek před Tatinou, odbočuji na tu správnou cestu. Je to široká, kdysi štěrkem zpevněná cesta, asi kvůli vysílači, a pokračuje k chatám u Trnové. Vjedete do lesa, kde je opravdu spousta pěšinek a je těžké se vyznat v tom, která vede někomu na pozemek a která mě dovede ke sportovnímu areálu. Nakonec jsem to trefil, hezká pěšina ústí na louku, tam se stočím k západu a naprosto parádní cestou po louce velím k rybníku Hamr.

 

Až za posledními domky v Trnové vyjíždím na silnici a protože by mě jinak čekalo dlouhé nudné šlapání po silnici do Břízy, rozhodl jsem se zkusit hodně nejistou pěšinu za přilehlými domky na "Čabalce" a ve Slunečném údolí severně od silnice. Chce to párkrát projet, abyste věděli, kudy a kam správně odbočit, ale dá se aspoň polovina cesty, do toho Slunečného údolí, jet mimo silnici. Rychlost tam rozhodně nenaženete😀 Zbytek už je opravdu nutný po asfaltu. Projedu okrajem Horní Břízy podél potoka Bělá a jekmile je to možné odbočuji mimo silnici na singl podé trati. Ten ji brzy podjede a pokračuji mou oblíbenou trasou k chatám za Zálužím. Po místní červené už po štěrku dojedu do Záluží, kde vystoupám po zelené a místní žluté k lesu, pak už jedu na jih tak nějak podle navigace a instinktu. Všemožné nelogické značení tu dělá spíš zmatek. Objedu Orlík a časem se připojím na CT 35, kudy sjíždím ke kolomazné peci a Šídlovskému rybníku. Poté projedu Bolevcem do ulice Na Sudech a ještě to vemu přes Mikulku po přírodních cestách. Mezi nemocnicí a univerzitou pak sjedu do Záhorska a je to. 43 km za dvě hodinky, průměrná rychlost 19,8 km/h a něco přes 600 nastoupaných metrů. Byl to pěkný výlet, povedlo se mi najít skulinky mezi všudypřítomným asfaltem😊

 

 

 

Kamenný kruh Krašovice

 

 

Sv. Vojtěch, Nebílovský Borek

43 km

27. 7. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 600 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Štruncovy sady - U Prazdroje - podél Úslavy Božkov - Božkovský ostrov - Koterov - sjezd 73 na D5 - Ostrá hůrka - Andrejšky - Bambousek - po červené kaple sv. Vojtěcha - Nebílovský Borek - Štěnovický Borek - Štěnovice - Robčice - Litice - Výsluní - Bory - Na Hvězdě - Husovo nám. - Kalikovský mlýn - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Dneska stihnu jen kratší výlet, ale našel jsem zajímavý cíl, kolem kterého sice roky jezdím, ale možná že ho tu ještě nemám v obrazech ani cílech výletu - mluvím o kapli sv. Vojtěcha kousek za Nebílovským Borkem. Je tak hodinku cesty od domova, takže to klapne. Ze Záhorska sjíždím k Rondelu, pak přes řeku Lochotínskou lávkou, přes Štruncovy sady k Prazdroji a na křižovatce s Jateční odbočuji doprava, že prjedu přes seřaďovací nádraží. něco se tu ale rekonstruuje a je mi hloupé projíždět kolem makáčů, tak to zas otáčím doufajíc, že to tu ještě někdy bude průjezdné, a holt pojedu po levém břehu Úslavy dole v údolí. Tam je zas jednosměrná silnice z jinak zavřené komunikace z důvodu dlouhodobého uzavření Rolnického náměstí. To ale nevadí, dá se to objet po pěšince přímo na rozšířeném břehu řeky. Díky bohu, že to jde takhle, protože jinak byste museli minimálně ke střelnici jet po nudné asfaltce. U střelnice přejíždím na pravý břeh a pak po štěrkové cestě, kudy vede naučná stezka i cyklostezka, do Božkova. Projedu Božkovský ostrov, tím se ocitám zpět na levém břehu a hned jak to jde, sjíždím z asfaltové dálnice na louku. Zbytečky přírody nám tu prozatím profesionální asfaltéři z radnice pokrytecky hlásající boj za zlepšení životního prostředí nechali, i když je třeba jet delší cestou. Je ale mnohem příjemnější. Za dalším mostem přes řeku už to ale tak jednoduché není, pokud chcete ke Koterovské návsi. Tam v podstatě už jinou možnost než po asfaltu nemáte😞

 

Vystoupám pak ke kruhovému objezdu, kde odbočuji k průmyslovým halám. Pěšinka podél trati je totiž zúžená plotem naotil, že ji nejde moc projet. Z ulice U Přivaděče se dá pokračovat podjezdem pod dálničním sjezdem a pak podél dálničního nájezdu pod Ostrou hůrkou k Městskému lesu. Skrz les stoupám neznačenou cestou nad Pražákovou cihelnou k Andrejškám. Objedu je trochu ze západu, pokračuji ale na jih po úpatí Radyně nad Losinou. Malinkými pěšinkami projedu k silnici na Šťáhlavy, po níž sjedu k hlavní silnici na Písek. Za křižovatkou ještě pár set metrů pokračuji na Nebílovy, pak odbočím po štěrkové červené turistické trase dolů k Nebílovskému Borku. Tahle cesta ústí na silničce do Borku právě kousek nad kaplí sv. Vojtěcha. Když si objedu tohle pěkné místo, začnu se pomalu vracet. Někde na pomezí Štěnovického a Nebílovského Borku odbočuji vpravo do kopce. Zpevněná cesta končí, ale pěkná polní cesta pokračuje dál ve směru k ranči nebo co je to zač. Stačí pak jen jednou zahnout šikmo vlevo a pak rovnou za nosem přes Štěnovický vrch k lomu. Teda k lomu...jedete lesem a najednou plot. Nějaké zákony sice říkají, že nelze oplotit kus lesa, ale koho to zajímá, tady se prostě po staleté cestě jezdit nebuda a basta. Choďte si kudy chcete. Les tu naštěstí není hustý, na rozdíl od turistického provozu, takže už je tu vychozená pěšinka kolem. Projedu Štěnovicemi k jezu. Poprvé přejedu po nové lávce, která teda moc užitku nepřináší, a pak stoupám po zelené nahoru mýtinou, což je poměrně náročné, protože je to více méně trail. Nebo spíš býval, ale je to zkrátka strmý svah. Zatímco zelená odbočuje vlevo k chatám, já naopak pokračuji vpravo po větší polní cestě k Robčicím. Protože nechci jet po silnici, zkusím malou pěšinku za ní, která loni moc dobře průjezdná nebyla. Teď ale jako kdyby ji někdo trochu prosekal, protože se dá vcelku projet, až na jeden padlý strom. Tím se dostávám na kraj Robčic, odkud stoupám k vodojemu a pak nezpevněnou cestou k dálnici. Kolem přivaaděče a dálnice už jsou zase asfaltky, a to i přes Kotlík a do Litic. Ačkoliv tam se také staví nějaká vodárna a asfaltka je tam tak poničená, že si nezadá s polní cestou. U Litic přejedu přivaděč a pokračuji po panelce na Výsluní. Tam sjedu do Českého údolí, poté z něj znovu vystoupám do Borského parku a projedu celým městem přes Hvězdu, Korandovou ulicí na Husovo náměstí, Kotkovou ulicí k Plaze a pak zadem k Rondelu a do Záhorska.

 

Na takovou krátkou trasu moc hezký výlet, je těžké takový okruh vybrat. Celkem jen něco přes 43 km, ale zároveň více jak 600 nastoupaných metrů. Průměrná rychlost 20,7 km/h. 

 

 

 

 

 

Kaple sv. Vojtěcha v Nebílovském Borku

Chotíkov - Svatojakubská lávka

76 km

26. 7. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1250 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Sylván - Radčice - kaple Sv. P. Marie - po zelené Malesice - Stráž - spalovna Chotíkov - Příšov - Stýskaly - Tlucná - Horní Bělá - Dolní Bělá - okolo obory Háječek Borka - Hvozd - Hodoviz - Vladměřice - Česká Doubravice - Vladměřice - PP Manětínská - Radějovice - Hvozd - Líté - Dolní Bělá - Cihelna - Bučí - Krašovice - Trnová - Žilov - Ledce - Svatojakubská lávka Chotíkov - Sytná - Strženka - Košutka - Bolevec - Pod Záhorskem

 

 

Minimálně celou dosavadní sezónu jsem vyčkával, kdy vyjde čas a počasí na to, abych vyrazil do Rabštejna. Dneska přišel ten den, ale jak se brzy dovíte, dopadlo to docela jinak. Naplánoval jsem si hezky, vystoupat nad ZOO pod Vinicemi, pak sylvánským singlem ke sjezdu z Regensburské, za ekoduktem sjet do Radčic, pak od hřiště přes louku, do ulice V Podlesí, ale protože zelenou turistickou trasu vyasfaltovali, tak jezdím přes kopeček neznačenou pěšinkou ke kapli sv. Panny Marie Pomocné. Po zelené, která už nevede zpěvněnou cestou, vystoupám nad Malesice. Sjezd do vsi je pořád rozkopaný kvůli stavbě asi vodovodu. Po kračuji po silnici nahoru na Vlkýš, kudy vede i zelená turistická. Asi půl kilometru přes Vlkýšem odbočuji vpravo ze silnice na kamenitou polní cestu ke Stráži. tudy se dostanu na dohled Chotíkovu, křižuji červenou, ale zkusím projet dál na sever ke karlovarské silnici. Oficiálně tu cesta není, ale někdo tu evidentně jezdí nějakou ze,mdělskou technikou nejspíš, a motorkáři. Je tu úplně kamenito-písčité podloží a v prudkém kopci mi dává zabrat se vůbec udržet na kole a posouvat se dopředu. Vyjíždím u cesty ke spalovně, na křižovatce jedu rovně k benzínce a sjíždím na sever do Příšova. 

 

Projedu obec a pokračuji po neznačené široké štěrkové cestě táhlým kopcem nahoru a pak do Stýskal nedaleko od domu Vlna projedu opět křižovatku rovně na sever. Z opravené silnice do Tatiné odbočuji na vršku a sice vlevo. Po neznačených polních a lesních, ale kupodivu průjezdných cestách jsem se dostal k silnici na Nekmíř. Ještě pár set metrů jedu zkratkou lesem, než se napojím zpět na zelenou turistickou trasu přes Doubravu. Zelená pak odbočuje na Doubravu, já pokračuji dál rovně na sever do Tlucné. Za Tlucnou jsem si podle mapy naplánoval trasu pro navigaci po NS Stezka Hornobělskem. Až když jsem se po "cestě" vydal, připomněl jsem si, že už jsem ji njednou hledal a nikde žádná nebyla. Značení už si ani nevybavuji, ale je to prostě zarostlý úvoz. Naštěstí tu tráva není jak prales a dá se skrz ní jet, i když to stojí za houby. Nakonec jsem se probojoval na rozcestí se skutečnou cestou. Je to vtipné, protože to je úplně nová stezka a v podstatě není průchodná. Navíc sebe sama křižuje, takže nepomůže ani orientaci. Je prostě k ničemu. Stoupám tedy do Horní Bělé cestou Kozlovkou k zemědělskému družstvu. Sjel jsem do Dolní Bělé a z ní pokračoval prudkým kopcem po CT 35A. Nebo spíš po NS Ludvíká Otčenáška, protože cyklotrasa or rohu obory Háječek jede někam pryč. Já jedu podél obory právě po naučné stezce. U potoka Veska odbočuje i zelená, já jedu dále podél plotu. Až u farmy před Lítém odbočuji prudce vporavo a jedu po okraji lesa. Kopíruji tvar mýtiny, to znamená, že se stáčím na severozápad, podél Alžbětina údolí. Na kraji PP Manětínská vyjíždím na malou silničku a vydávám se vpravo, dokud nedojedu ke křižovatce za Dražní, u místní části Borka. Do Hvozdu musím po silnici, je tu dost provoz. Tady se objevují první náznaky starostí, silnice je tu mokrá a to i ve sjezdu po odbočen na Hodovíz. Postupně to ale osychá a je vidět, že to bylo pouze lokální. Z Hodovíze se nedá mým směrem pokračovat po nezpevněné cestě, tak se držím malé prázdné silničky malebnou venkovskou krajinou. Protože vyjíždím i na kopec Hůrka, který je nezalesněný, vidím, jak se kolem stahují mračna a trochu se rozhoduji, že upravím trasu, abych se tomu vyhnul. Sjíždím do Vladměřic, kde se stáčím prudce vpravo a protože nechci riskovat, pojedu do České Doubravice po silnici místo pochybné cestičky. Jenže od hlavní silnice do Doubravice už začíná pršet a když vyjedu za obec na vyvýšené místo, vypadá to fakt špatně.

 

Už to není daleko, stačilo by sjet dolů do údolí, do Rabštejna je to asi 5 km, ale prostě v zelém severovýchodním sektoru evidentně leje. Do toho se pouštět nebudu, vracím se zpátky. Náhradní cíl v Manětíně? Vracím se tey do Vladměřic, chystám se sjet ten kilometr a půl do města, ale ani tam to bez deště nepůjde. Na jih to ale stále vypadá nadějně, tak jedu holt úplně zpátky. Z Vladměřic jedu po silnici II/205 skrz PP Manětínská. Když to skutečně vypadá, že nechávám déšť za sebou, rychle se otrkávám a sjíždím ze silnice k osadě Radějov. Dojedu k lesní cestě Terezce-měl jsem trochu strach, jak bude vypadat, ale i přes prudký výšvih a velké mokro se po ní dá dojet až do Hvozdu, jak jsem chtěl. Projedu vesnicí a zemědělským družstvem a pak sjíždím parádně po louce znovu k hranici PP Manětínská a projedu lesem do Lítého. Tady se napojím na silnici, po které dojedu do Dolní Bělé a znovu dost moknu. Je i celkem zima, tak se nikde nezdržuji. Pokračuji přes Cihelnu po pol ní cestě nad Tlucnou. Tentokrát ale nesjedu do vsi, nýbrž pokračuji za silnicí po další polní cestě do Bučí. To je zajímavá vesnička, křižuji to v těchto oblastech často, ale tuhle ves moc v hlavě nemám. A už vůbec ne z téhle strany. Projedu vsí na druhou stranu potoka Bělá a po jeho levém břehu od konce z jedné z ulic pokračuji po parádní polní cestě do Krašovic. Podobně je to i na dalším úseku do Trnové, kus za Krašovicemi je to po větší nezpevněné cestě a po krásné louce. Projedu další obcí na jihozápad, kde začíná polní cesta do Žilova. Tam se vydám zadní cestou na východě obce, ale stejně nakonec skončím na silnici s CT 35, po které je to asi 2 km do Ledec. Z návsi ke hřišti už je teď asfaltová cesta, na rozdvojení jedu vlevo a stoupám směrem na jih, po polní cestě přes kopec do Chotíkova. Protože mi déšť překazil všechny plány, nakonec bude mým dnešním cílem Svatojakubská lávka v místě, kde asi před pěti lety lávku zrušili. Docela hezká stavba, jen ji ještě ozdobila trochu divná plastika na vrcholu, která se tam vůbec nehodí. Projedu Chotíkovem na Štuperk, vystoupám na Sytnou a potom lesem po nezpevněných cestách, které je třeba pečlivě najít, jsem sjel ke Stržence. Poté projedu k sídlišti Bolevec, ke Geře a do Záhorska.

 

Škoda toho počasí, ale byl to nakonec hezký výlet. Jsem rád, že jsem cestou domů zmoknul jen párkrát a nepršelo trvale. Hrozilo to. Mělo to být trochu dál, než konečných 76 km. Za čtyřhodinový výlet jsem nastoupal přes 1200 výškových metrů. 

 

 

 

 

Svatojakubská lávka v Chotíkově

Svatojakubská lávka v Chotíkově