Quicktrip Sedlecká rokle

25. 10. 2015

40 km

Obtížnost: Malá
Technická náročnost: Vysoká

Božkov-Božkovský hřbitov-Švábiny-po zelené Pohodnice-po žluté Merfánka-U Stradiště-PP Sutice-PP Sedlecká rokle-(Lhůtský vodopád)-Lhůta-Mokrouše-Pod Čílinou-Pohodnice-po zelené Švábiny-Božkov-Vyšehrad-nám. Milady Horákové-Bory


Tma je už tak brzo, že se člověk sotva stihne probudit za světla:D Takže jen rychlý pohled do mapy, Lhůtský vodopád, tak jedem...

Když už mi nečeká žádná dálka, zkusim nějakou zapomenutou cestičku. Z Bor vyrážím Samaritskou ulicí, samozřejmě jede vlak. Vyhoupnul jsem se na Homolku a po rozkopané Slovanské pokračuji na Světovar a přes Úslavu do Božkova. V Božkově ulicí Ve Višňovce, tam se jede nejpříměji a bez zbytečného stoupání. A hned na konci ulice vjíždím do lesa. Podél Božkovského potoka to nejde moc daleko, tak stoupám ke hřbitovu. Za ním je třeba dojet na silnici a po ní až téměř k přivaděči na zelenou. Ta postupně utahuje a před Zátiším docela dost stoupá. Stále však po pěkné cestě. To až kolem Pohodnice se jede přes kořeny.

Dále doporučuji jet po žluté, ne jako já experimentovat a jet po neznačených cestách, co se ztrácejí do neznáma. Co naplat, že v mapě jsou vyznačené, skutečnost potvrzuje opak. Po žluté jsem nakonec dojel na Merfánku a ještě kus stoupal, k prvnímu rozcestí, kde se dá jet slušnou cestou vlevo. Ani tady mapa moc neporadí, ale pokud se člověk nechá svést po největší cestě, neudělá chybu, pěkně z kopce obkrouží vrchol Stradiště, mine hájenku a vyloupne se kousek před Tymákovem. Doleva kousek po silnici, po hrázi rybníčku a nejzřetelnější cesta pokračuje podél potoka na úpatí kopce. No užívají ji koně, sem tam asi traktor a motorkáři, podle toho taky vypadá. Kolem PP Sutice, kde se na endurech někdo bezohledně prohání kudy se mu zachce, mířím k Sedlecké rokli.

Jel jsem tam nedavno a vše bylo jinak, páč se tam stavěla nějaká propust či co. Takže místo příjemného brodu jsem nalezl metry nechutného hlubokého bahna. To už mi ale zbývají jen metry do dlouhého stoupání podél Lhůtského potoka. Co se týče vodopádů, není mi přáno. Tentokrát byla sice voda, dokonce jsem došel k potoku, ale asi o pár metrů jsem minul přesnou pozici. Tak jestli vodopád existuje musim tam znovu. V lese už byla skoro tma, ačkoliv bylo před čtvrtou. To mě společně s nízkou teplotou žene vpřed do stometrového převýšení do Lhůty, kde na mě vykoukne LOS! Ukázalo se, že jen proutěný, ale dobrá podoba:)

Lhůtou projíždím rovně, zkratkou na Mokrouše. Cesta je to pěkná, v další vsi jsem hned. Tam odbočuji doprava k rybníčku, u kterého se vydávám na severozápad k lesu pod Čílinou. U hřbitova vyjíždím na silnici, jedu k dálničnímu sjezdu a pokračuji na Plzeň po zelené. No a jelikož jsem na Pohodnici už dnes byl, volím cestu přímo podél přivaděče. Překonal jsem silnici do Kyšic a dal se první cestou vlevo do lesa. Ta se ukázala být ještě horší než cesta vpravo. Než se dostala k zelené, skoro se ztratila, takže tady si člověk nevybere. Po zelené jsem dojel až na Švábiny, pak dlouhým sjezdem až k Úslavě v Božkově, ke střelnici, přes lávku a na Sušickou ulici. Přes Slovany, přes Miladu, jsem se přehoupnul do dalšího údolí a už skoro za tmy před pátou dorazil na Bory.

S výletem spokojenost, jen by to chtělo už najít nějaký ten vodopád. Průměrná rychlost 17,5 km/h a celkem 40 km, nicméně 900 m převýšení v poměrně náročném terénu, takže nic pro bábovky;)


Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati

Los hledí na Radyni