PILSEN BIKE: Kosí potok, Michalovy Hory

21. 5. 2016

66 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Černošín-po žluté Volfštejn, Nad Záhořím, Třebel, Pod Třebelí-po zelené Na Špirkově, Kořenský potok-Olbramov-po CT 2212 Dolní Víska-po modré Kořen, Pod Křínovem-po CT 2205 býv. Caltov, Michalovy Hory, Buchtál-Dolní Kramolín-po červené Chodová Planá, Planá, Brod nad Tichou, Ústí, Josefova Huť, Vížka, osada Kosí potok, U Mže-Vlčí hora-Černošín

Po nějaké době nestartuji z Plzně, ale až z Černošína za Stříbrem, chystám se poznat další oblast Plzeňského kraje. Okruh plánuji směrem kolem Kosího potoka.

Hned se pouštím po žluté, v klídku je to jen na kraj Černošína, pak se začíná stoupat, nejdřív nenápadně, ale čím blíž k Volfšejnu, tím větší hardcore. Inu asi 150 m převýšení. Překvapuje mě, že zřícenina má zachovalou věž. Nachází se sice na pahorku, ale lepšímu výhledu na něj i z něj brání okolní les. Co se týká stoupání, žlutá se umoudřuje, Jsem rád, že je dobře značená, protože oblast je protkána všelijakými pěšinkami a kroutí se to tam jako hádě. Po velmi strmém sjezdu se vyjíždí na pěknou cestu, do Třebele je to doprava, vede tudy i cyklotrasa a jede se parádně. Z Třebel pak poslední úsek opět prudce po žluté ke Kosímu potoku. Na rozcestí Pod Třebelí se vydávám vpravo po zelené proti proudu. Mám obavy o kvalitu cesty (znám ty zelený kolem Střely), ale zbytečně, jede se krásným údolím po velmi slušné cestě. Křižuji silnici a záměrně neodbočuji nahoru po cyklotrase, chci jet po zelené. Je celkem mizerně značená, nicméně jedu pořád podél potoka, tak jsem v klidu. Až když se k mé cestě připojuje CT, zbystřím, že něco je špatně...dojel jsem před Olbramov a potok nebyl Kosí, nýbrž Kořenovský. Nepozorností jsem si připravil pár kilometrů a pár set metrů stoupání navíc. Ale bůh ví, co by mě čekalo na té zelené (podle mapy je tam i NS, ale po té není ani památky).

Po CT 2212 tedy pokračuji přes Dolní Vísku, kde je díky bohu modrá turistická do Kořene. Tady se poprvé ukázal výrazný rozdíl mezi mou mapou a značením v terénu, tentokrát v můj prospěch. Nicméně jak se ukázalo později, ani úplně nová mapa moc nesedí. Nic to ovšem nemění na tom, že asi dvacetimetrovou zkratkou jsem si mohl ušetřit výstup do Olbramova. Před Kořenem je kratší ostrý výstup a nad ním se objevuje luxusně označená křižovatka. Velmi obdivuhodné na takový konec světa. Pokračuji na západ, čímž se vracím ke Kosímu potoku. Kousek se jede po zelené, modré, NS i CT. Od Křínova mě pak místní znalci doporučují CT, ale projet by se to dalo i po turistické, tak jako tak se jede terénem v klidném údolí zurčícího potoka. Od Caltova do Michalových Hor je to méně zajímavé, jede se po hrubém asfaltu v širokém údolí, ale odsýpá to rychle, takže za chvíli už sedím u vychlazeného Chodovaru před sympatickou hospůdkou.

Nohy sice kapánek ztěžkly, ale ještě zvládnou zajet si přes Buchtál (brod) po CT 2138. I zde je kupodivu dobrá cesta. Objel jsem Lazurový vrch a po silničce bez aut mířím do Dolního Kramolína. Zde se odvážně vydávám po červené a tu značil někdo hodně punkově. Tak nejprve stoupání, že nechápu, pak odbočka do louky, dvakrát zbytečé přeskakování elektrického ohradníku, jelikož se vlastně červená vrací zpět před ohrazenou louku-bez důvodu, mimo cestu-nerozumim. Aspoň že se sem tam najde nějaká značka a nebloudím. Naopak rychle sjíždím do Chodové Plané. Hezké městečko-chuťově se zlepšující Chodovar a pomalu rekonstruovaný zámek stojí za vycházku. Po červené pojedu skoro celý zbytek výletu. Do Plané vede kus po asfaltce podél trati, do města se pak sjíždí alejí. Městem jsem se nějak prokličkoval a už postupně mířím ke Mži. Cestou do Brodu nad Tichou ještě řeka vidět není, ale postupně se údolí zařezává a před Ústím už se jede skoro soutěskou. Měl jsem strach, že se tam ani nebude dát projet, ale cesta mě stále mile překvapovala. K řece se ještě přidala trať. Ani nevim, jak se to všechno do toho údolí vešlo, trať vede převážně po mostech, pod ní se kroutí řeka s cestou. Lidí značně ubývá a já si užívám parádní jízdu. minimálně do Josefovy Huti. Cesta se zhoršuje, ale stále vede krásným údolím přes chatové osady. Netrvá však dlouho a musí se vyjet do Vížky, což je pěkná výška a dřina. Zvláště na sluníčku, ale není to naposled, co jedu od řeky. Červená si jen tak zahraje na nervy, člověka nechá rozhlídnout po kaji a pak zas spadne k řece v místech přítoku Kosího potoka. Zde opět s radostí brodím a chci pokračovat po červené. Tady je to už to s průjezdností nevypadá na nějakou hitparádu a místní se na kolo taky moc netváří. Brodím tedy Mži! První brod je panelový a brodivost mého dopravního prostředku je zdá se dostatečná, i když mě proud na slizkém povrchu strhává do peřejí, jedinou škodou je mokro v botě. Pár metrů dál se však musím vrátit na levý břeh a tam už mě čeká jen kamenité koryto. Přenáším a krátce na to mě před rozcestím U Mže překvapuje prudký nástup nad skalku a pak lehčí ferata zpět dolu a mezi chatky naproti železniční stanici Ošelín, takže se zas dá jet normálně.

Červená tady ale nějak zmizela. Jinou cestu, než po které jedu, jsem nezaregistroval, ale dle všeho není neexistující. Nejraději bych pokračoval přes Lažany, abych nebloudil po lesích-je tu přece cyklotrasa a pak už jen přes louku do vsi. Hm, jasně, vyjel jsem sice přes louku k asfaltce, kde měla být CT 2205, ale tu někdo zatajil, po značce ani stopy. Cesta mě sváděla na jihovýchod a to bz špatný směr, proto jsem radši zvolil jedinou jinou alternativu-sever. Taky nic moc, ale trochu lepší-takže jsem minul Lažany, jel po kančích stezkách, různých korytech a pěšinách (jednou to přijít muselo) a podezřelé mi začalo být, že mi cesta byla od jednoho rozcestí povědomá. Dojel jsem na žlutou k Volfštejnu-_- Tam jsem ale věděl, co mě čeká a to jsem s dovolením odmítl stoupat. Kolem Vlčí hory jsem to vzal přes louky, mohutně sjížděl až k silnici na Olbramov a přijel do Černošína z úplně druhé strany, než leží Lažany.

Asi musim přiznat, že mě takové řízené bloudění vlastně baví, protože kdyby ne, nestávalo by se mi to tak často:D Takže nám z toho vyšel asi nejhezčí letošní výlet, 66 pekelných a krásných kilometrů v neuvěřitelné přírodě, povětšinou dobře značené, s dobrými možnostmi občerstvení a pohodovými lidmi. Rád se sem vrátím a znovu pokořím 1200 nastoupaných metrů.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati