čtvrtek 14. července 2022

Třebobuz

78 km
29. 5. 2022 
 
Náročnost: Velká
Převýšení: 1000 m
Terén: Polní a asfaltové cesty
 
Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotín - Košutka - Sytná - Chotíkov - po červené Kůští, Čemíny - po modré Košetice - Líšťany - Náklov - Chrančovice - Hvožďany - Číhaná - Něšov - Skupeč - Málkovice - Pernarec - po zelené Žebrácký mlýn, Chrástov - Třebobuz - Lipno - Písek - odb. k vyhlídce přehrady Hracholusky - Hracholusky-hráz - po červené Nová Jezná - Plešnice - po CT 37 Bdeněves - Kozolupy - po CT 37 Vochov, Křimice, Kalikovský mlýn - Rondel - Pod Záhorskem
 
 
Vyrazili jsme s Adamem na delší výlet, že se podíváme na klášter Teplá. Můžu hned prozradit, jak je vlastně vidět z délky výletu, že se nezadařilo. Ochladilo se po dešti na nějakých 5-7°C, takže jsme byli rádi, že jsme si to výrazně zkrátili. Výlet to byl nicméně pěkný, pojďme se tedy podívat, kudy jsme jeli: U Gery jsme měli sraz a vydali jsme se skrz město, tedy alejí Svobody, nahoru po Karlovarské a Studentské a pak z Košutky po panelové cestě na Sytnou. Zde se konečně noříme do lesa a po modré se dostáváme nad Štuperk. Sjíždíme do Chotíkova a na jeho druhém konci odbočujeme vlevo na červenou turistickou trasu po polní cestě pod spalovnou do Kůští. To je skoro celou cestu z kopce. Červené se držíme, ale za vsí už musíme stoupat. Cesta se postupně stáčí na jihozápad do Čemín. Bohužel dříve nádherný singl od lesa do vsi je vysypaný naprosto nevhodnou frakcí štěrku, takže jsme přišli o dalších pár set metrů cesty, Kameny lítají všude, no aspoň je slyšet, že jedeme, když už se místní rozhodli zničit pěšinu a zase tak o krůček zhoršit kvalitu prostředí. Po modré do Košetic je ještě svět v pořádku, jede se po polní a pak po lesní cestě proti proudu Čemínského potoka. Pěkně se to vine a cesta rychle utíká.
 
Za Košeticemi, stále na pravém břehu potoka je cesta trochu zarostlá, ale jde jen o pár metrů. brzy se dostáváme na větší cestu vedoucí od Písku, zde odbočujeme vpravo a o 300 m dál se vracíme na západní směr. Po rozbité cestě dojedema až do Líšťan, kde kolem kostela projíždíme na asflatku do Náklova. Následuje úsek po silnici, do Chrástova nutno odbočit vpravo po dvou kilometrech. Přes údolí Popovického potoka bychom měli projet po neznačené cestě do vesnice Lípa. Hodně zanedbanou cestou sjíždíme k potoku, objíždíme nějaký rybníček a stoupáme na Kozí hřbet. Je až s podivem, že jsme projeli. Není však konec všem srandám, hned na kraji Lípy opět odbočujeme na celkem slušnou polní cestu, u Žebráckého potoka bychom však měli odbočit doprava, kde tedy opravdu nic není kromě oplocené pastviny. Vyjíždíme tedy po jiné cestě kolem statku a na silnici, po které pokračujem do Hvožďan. Dostali jsme se na vyvýšené nezalesněné místo a vidíme, jak všude, a obzvlášť tam, kam míříme, jsou temná mračna s intenzivním deštěm. Je úplný konec května a není zrovna horko, řekl bych zatím příjemně, jenže Adam má jen lehký dres. Já si vzal aspoň větrovku. Tak uvidíme...

Z Hvožďan do Číhané je v mapě zakreslena čárkovaná-té už se trochu bojíme po těch zkušenostech kolem Lípy. Ale matně si vybavuji, že jsem tu už jednou jel od Úněšova a byla to asfaltka. A skutečně, jen prvních pár metrů je štěrk a pak už se jede po asfaltce. Vždycky mě pobaví, jak i ty nejlepší mapy dokážou zobrazit úplně stejnou důležitostí asfaltovou cestu i neexistující zarostlou pěšinku. Ale v tom je vlastně kouzlo poznávání😊

V Číhané už je jasné, že pokud pojedeme dál, zmokneme. Kontrolujeme radar, nebe potemnělo, je rozhodnuto, vracíme se. Pro mě je to úplné deja-vu, může to být tak tři roky zpátky, co mě tu potkalo krupobití. Rychlým tempem se tedy vydáváme po polní cestě do Něšova. To je takový konec světa se slepou ulicí, my ale přijíždíme od toho slepého místa, takže pokračujeme po silničce do Skupče. Hodně fouká od západu, takže kolem Málkovic se dost nadřeme. V Krukanicích/Pernarci jsme ale celkem brzo a zatím ujíždíme dešti. Z Pernarce se parádně sjíždí po zelené k Žebráckému mlýnu. Stejně výživné je pak stoupání nad Chrástov. Zde zelená odbočuje vpravo a my s ní, krásně zvlněnou krajinou, přes kterou se vine naše cesta mezi dozrávajícím obilím, připomíná prý Toskánsko. Tuhle západočeskou verzi Toskánska před Třebobuzí budu považovat za dnešní cíl. Z Třebobuzi už jedeme po silnici, ono není moc možností, jak jet jinak. Následuje tedy Lipno a pak  stoupání do Písku. Rozhodli jsme se, že projedeme kus trasy Fanatika (200 km), takže za Pískem sjíždíme na lesní cestu vedoucí k chatám, nevím jak se to tu jmenuje, asi Na Císařské. Musíme překonat údolí potoka a na kousek se připojit k zelené turistické trase. Ta pak ale klesá k hracholuské hrázi, my míříme přes další hluboké údolí dalšího bezejmenného potoka. Po dalším prudkém stoupání se připojujeme na červenou turistickou trasu a po prudké otočce vpravo se vracíme sjezdem ke Mži. Po červené stoupáme k vodohospodářskému objektu, který se už asi tři roky rekonstruuje, takže je tu už dobře vyšlapaná pěšina kolem stavby, která oficiálně tuhle cestu znepřístupňuje. Od hráze Hracholusk vede turistická trasa po silnici, takže míjiíme ves Hracholusky, podjíždíme trať a stoupáme do Nové Jezné. Nezpevněnou zkratkou za pooslednní řadou domků se přesouváme do Plešnice a pak jedeme po CT 37 do Bdeněvsi. To už začalo pršet a bohužel nejsme s to tomu ujet. Projíždíme Bdeněvsí zadem a pak viaduktem u kozolupského nádraží vzhůru znovu po CT 37 do Vochova. Regulérně leje a neskutečně se ochladilo. Ještě že jsme se v první půlce výletu vyhýbali louží, abychom udrželi kola čistá, teď jedeme po rozmočené štěrkové cestě do Vochova v totálním bordelu😀Z Vochova se přes Horničku dostáváme do Křimic, kde projíždíme až na dohled Radčicím, protože ostatní cesty jsou uzavřené kvůli stavbě obchvatu. Pršet nepřestává, ruce už mám promrzlé a to i za vysokého tempa, které Adam nasadil tady na těch nudných rovinkách k Jíkalce. Přes sady Pětetřicátníků jsme  dojeli ke Karlovarské, já pak končím Pod Záhorskem a jen za jízdy se rychle loučíme, protože jsme promoklí. Cestou totiž bylo asi tak 7°C + voda všude, takže se těšíme na čaj a teplou sprchu.

Kdo by to byl čekal, takový rozmar počasí, ale lepší než kdyby bylo vedro. Nakonec jsme najeli 78 km průměrnou rychlostí 21,2 km/h a převýšením přes 1000 m.
 
 
Třebobuz


Žádné komentáře:

Okomentovat