77 km
31. 8. 2024
Náročnost: Velká
Převýšení: 1700 m
Terén: Polní, lesní a štěrkové cesty
Abertamy - po zelené Větrov, Lesík, Černá voda, Bludná - Blatenský příkop - U Pomoci boží - po CT 2004 býv. Háje - Grögrův pomník - Holubí skalky - Český mlýn - Rittersgrün - po Kunnersbachweg Hämmerleinkreuz - po Rittersgrüner Flößbahn Kleine Mittweida - údolím Mittweidy spodní vodní nádrž Unterbecken - po zelené lom Oberscheibe - Scheibenberg - Orgelpfeifen Scheibenberg - Schlettau - Walthersdorf - Zachenstein - Thautteich - Kleiner Hemmberg - po žluté Große Mittweida - údolím Große Mittweida Mittweidatalhütte - Tellerhäuser - po CT 2008 Ostrá - kolem Tetřeví hory k Mílovské cestě - přes Tokaniště do údolí Černé - býv. důl Drahá Kožešina - Bludná - býv. radarové stanoviště Hřebečná - Schneppova pinka - po červené důl Mauritius, Hřebečná - po NS Hřebečná Abertamy
Po včerejším výletu k Bublavě to dnes vemu víc do Německa. Mířím tedy z Abertam na sever po zelené přes Větrov, pak kolem hájovny Lesík a následně v lese na první křižovatce vlevo sjezdem stále po zelené k Černé vodě. Mírně pak stoupám k silnici, kde zkusím pěšinku naproti držíc směr. Kupodivu jsem neskončil nikde uprostřed lesa a dojel k Blatenskému příkopu. Zkusím zas nějaký dronový záběr a pak pokračuji kousek podél příkopu k rozcestí U Pomoci boží. Chvilku vrstevnicově a pak do údolí Černé jedu po štěrkové CT 2004. Na bývalých Hájích odbočuji vpravo, vyhoupnu se po silnici kolem Havraní skály k Pechrově stezce (první větší cesta vlevo). Asi za 150 m se cesta rozdvojuje a já jedu vlevo. Sjíždím k brodu a pak mě čeká stoupání k Mílovské "silnici". Po těžbě jsou tu cesta i les zdevastovány, takže postupuji pomalu. Mílovská je asfaltka, tam už půlmetrové koleje od harvestorů logicky nejsou. U Grögrova pomníku odbočuji vpravo, kde mě čeká dlouhý a rychlý sjezd k Holubím skalkám. Nejen parádní sjezd, ale snad i nejhezčí místo pro dronování, které jsem zatím objevil. Skalka vyčnívá nad terén, kde ji nelze spatřit odnikud shora, jiná skála v nepřístupném terénu a k tomu silnička kroutící se jako had - sen každého dronaře. No a pak pokračuje ten neskutečný sjezd k Českému mlýnu.
Sjedu k přechodu do Rittersgrünu, pěšinka do stráně se mi zdá nesjízdná, pokud se to vůbec dá nazvat pěšinkou, takže sjedu do vsi asi 100 m ana první odbočce se vydám doprava proti proudu Kunnersbachu, podle něhož se jmenuje i ulice. Stoupám údolím až k rozcestí Hämmerleinkreuz. Docela se to nechá šlapat, ale líbí se mi tu. Z rozcestí pokračuji na severovýchod - podle navigace, ačkoliv tu možná podle mapy vede nějaká zelená. Ta stejně brzy odbočí, zatímco já pokračuji dál za nosem do údolí ke Kleine Mittweida. Po velké cestě to sviští dolu ke spodní vodní nádrži přečerpávací přehrady Unterbecken. Odtud budu stoupat po zelené a také proti směru Stoneman Miriquidi k silnici do Scheibenbergu. naštěstí není třeba jet po ní dlouho, asi za 100 m zas sjíždím vpravo kolem bývalého lomu Oberscheibe. Nechtěl jsem jet kolmo na vrstevnice na Scheiben berg z jihu, takže jsem se vydal polní cestou do vsi, až pak jsem začal sotupat. I tak je stoupání velmi prudké, zastavil jsem na vyhllídce u skokanského můstku, na sluníčku na vrcholu Scheibenberg jsem si dal něco k jídlu a zase sjíždím, kousek to jde po trailu, pak zkratkou mezi serpentinami. Protože chci ještě na čedičové varghany - Orgelpfeifen, jedu přes plácek pro letní tábor pod skokanským můstkem a dronuju tuhle parádu. Lesem se pak dá dojet na konce obce. Podle mapy bych se měl dostat jednou ze tří cest na Ringweg Schlettau. Bohužel cesta, kterou jsem vybral, moc neexistuje, prodírám se tedy lesem, protože to snad není daleko. To byla špatná volba. Jakmile se ale dostanu na Ring weg, všechno je v pořádku. V malebném městečku Schlettau není až takový problém najít hrad s hezkým přilehlým parkem.
Když jsem se pokochal, vydávám se na cestu zpět přes kopec nad Walthersdorfem. opět po nějaké pochybně značené stezce jedu okrajem vesnice a blížím se úpatí Scheibenbergu. jeden úsek po žluté je náročný přes kořeny, ale vymazlených cest už jsem si dnes užil dost. Asi půl kilometru se příkře stoupá, pak odbočuji vlevo na zelenou a jedu více méně vrstevnicově kolem Zachensteinu nad Crottendorfem. Mohl bych je stále jednoduše po zelené značené trase, ale já si raději vybírám zkratku polní cesotu kolem Thautteichu, kde je to zábavnější. Překonám silnici, vracím se na zelenou, která vede na kraji pole a lesa a vypadá to, že se brzy úplně ztratí. Naštěstí ji někdo prosekal a ačkoliv značení není jednoznačné, dostal jsem se dál tak, jak jsem chtěl. Lesní cesta ústí na asfaltku, kde se asi jel rally závod, ale zřejmě už skončil, takže tu nikdo není a tak pokračuji vlevo do prudkého kopce. Když vyjedu z lesa, vydávám se naopak vpravo a po žluté kolem Kleiner Hemmebergu mírně stoupám k hřebínku, načež za rozcestím, kde odbočuji vpravo, začínám sjíždět ke Große Mittweida. Docela pěkný sjezd, na to že mám stoupat. Ale dá se je ti po hřebínku a ušetřit si tak tyto zklesané metry. Údolím potoka jedu jižně docela dlouho, samozřejmě do kopce. Před koncem údolí se připojuje zleva zelená trasa. Trochu se opláchnu ve vodě, psychicky se připravim a pustim se do prudkého kopce na západ směrem k Tellerhäuseru. Minule tou nejkratší cestou to stálo za prd, takže v zatáčce se držím trasy 7 a trochu oklikou, ale přijatelným terénem, se blížím k silnici. Za ní jedu vlevo, stejně se nějakému lesnímu úseku nevyhnu, ale tady už aspoň neni prudký kopec vzhůru do nebes. na rozcestí asi 8 cest se vydávám neznačenou,, která nejvíce vyhovuje mému směru na jihozápad, kudy sjedu ke Klingerbachu. V následujícím sotupání překonám silnici a nábližkou jedu přímo k začátku zimních běžeckých tras.
Vjíždím do Čech, kde po CT 2008 sjíždím do ostré zatáčky na silnici, kde je rozcestí Ostrá. Tady se zas vydám nahoru. Silnice už mě ale nebaví, za někoilika zatáčkami, než vyjedu z lesa na Myslivny, odbočuji vpravo a po jakési Staré planýrce a Telefónce obkroužim ze severu Tetřeví horu. Vyjedu sice na Mílovské silnici, ale hned zas sjíždím vlevo na Pechrovu stezku vedoucí přes Tokaniště a již už známe ze začátku dnešního výletu. Nikoho tedy nepřekvapí, že po sjezdu vyjíždím na silničce před Hájemi. Abych se nevracel stejnou cestou, zkusím neznačenou cestu pod Scherbrovými domky. za necelý kilometr tedy sjíždím ze silnice vpravo, překonám brod a prudce stoupám přes uvolněné kameny nahoru k vodnímu kanálu, bývalému dolu Drahá Kožešina a zpět na Bludnou. Kolem samoty na konci louky vede krásná cesta přímo k bývalé rádiové stanici nad Hřebečnou. jezdím i chodím tudy moc rád, takže neváham ani dnes. Když není moc mokro, dá se sjet ke Schneppově pince přes louku a pod elektrickým vedením. Někdy to tu ale bývá zarostlé nebo jinak neprůjezdné, takže nijak zvlášť nedoporučuji. Po červené kolem Mauritiu do Hřebečné už je to pohoda. Průjezd Hřebečnou mě nebaví, rád jezdím po NS Hřebečná nad Bystřicí. než se dostanete k silnici, je tu ale letos bohužel oplocený pozemek, takže musíte dvakrát slézt z kola, uvolnit si průchod a zase zavřít, pěknej opruz. No a do cíle už je to jen co by kamenem dohodil.
Několik špatných úseků zapříčinilo průměrnou rychlsot pouze 15,6 km/h, možná teda taky trochu skoro 1700 nastoupaných metrů na 73 km trase😀 Každopádně nádherný výlet, v Německu je ještě co objevovat.
 |
| Erzgebirge - Čedičový vrch Scheibenberg |
 |
| Erzgebirge - Čedičový vrch Scheibenberg |
 |
| Erzgebirge - Schlettau |
 |
| Erzgebirge - Schlettau |
 |
| Holubí skalky |
 |
| Holubí skalky |
Žádné komentáře:
Okomentovat