50 km
12. 9. 2024
Náročnost: Střední
Převýšení: 800 m
Terén: Polní cesty, asfaltky
Plzeň-Pod Záhorskem - Kalikovský mlýn - Domažlickou třídou Zátiší - Nová
Hospoda - Křimice - Radčice - kaple Panny Marie Pomocné -
Chotíkov - Stráž - Kůští - lom Kůští - Nevřeň -
nevřeňské Pod zemí - Stýskaly - Žilov - Hamr v Tatiné -
kaolinka Horní Bříza - Horní Bříza - Na Bohoutově - Třemošná - Orlík
- po žluté Sofronka - Plzeň-Bolevec - Pod Záhorskem
Den už se hodně krátí, ale využívám každou možnost vyrazit, protože se
blíží dovolená a po návratu v říjnu už toho asi moc najezdit nepůjde. Seděl
jsem zase nad mapou a napadlo mě podívat se, kam se dostanu nad Kůštím
směrem k lomu, ideálně až přímo do něj. Projet od spalovny to asi nepůjde,
takže lesem. Ale popořadě... Nejprve se přes město zajedu podívat na
babičku, jedu tedy jednoduše přes park Za Plazou, kolem
Kalikovského mlýnu, přes Jíkalku a pak Domažlickou třídou přes Zátiší
na Novou Hospodu. Tak snad mi po návštěvě zbyde dost času na výlet.
Sjíždím k Vejprnickému potoku, ke Brůdku, za vejprnickou slnicí stoupám po
CT 2151, ale do Křimic jedu neznačenou cestou mezi poli. Projedu celými
Křimicemi kolem zámku a až za řekou, na jejím levém břehu,
využívám cestu do Radčic. Opět projedu celou vsí k zelené turistické trase,
ale ke kapli Panny Marie Pomocné si vyšlápnu kopec navíc po pěšince,
abych nemusel po asfaltové dálnici. Kyjovským lesem to jinudy než po asfaltu
nejde, takže stoupám k rozcestí se žlutou turistickou trasou, kde je vždy
bahno kvůli nějaké stavbě. Asi půl kilometru stoupám po žluté k Chotíkovu po
nově vyštěrkované cestě, za malým háječkem odbočuji vlevo a po málo znatelné
cestě na kraji louky/pole mířím k lesu za chotíkovským hřbitovem. Lesem pak
sjedu k čističce a projedu obcí k bývalé cihelně, odkud vede hezká
nezpevněná cesta na kopec Stráž. Tam se vydávám doprava a sjíždím k samotě
nedaleko spalovny u potoka Kumberk, kde se napojuji na červeno vedoucí z
horní části Chotíkova. Projíždím právě pod spalovnou lesem po
štěrkové cestě téměř až do Kůští. Když projedete kolem rybníčku, po pár
metrech odbočuje vpravo lesní cesta, kudy se dá projet na Nevřeň a už jsem
ji několikrát využil. Dnes po ni pojedu jen asi 200-300 m a pak uvidím.
Nějaká pěšinka s potenciálem vede vpravo podél rokle, tak to by mě mohlo
dovést tam, kam potřebuji. Cesta se zhoršuje a taky je čím dál tím prudší.
Přímo pod zamýšleným lomem to už moc sjízdné není, ale dostal jsem se na
hranici (bývalé) těžební oblasti, což jsem zjistil až za terénní hranou.
Trénuje tu nějaký motokrosař, tak se jen porozhlédnu a pokračuji dál, kde
byl měla být aktivní část lomu. Dostat se k západní části lesem není úplně
sranda, musím hodně klesnout a překonávat rokle a padlé stromy, ale na závěr
jsem vyjel u skutečného lomu Kůští.😊 I když je pracovní den, nikdo tu není, takže jsem si projel lomeček a
vydal se na další cestu.
Lesem se dá projet k varské silnici, to jsem byl celkem překvapený, za
silnicí pak následuje sjezd po cestě zanesené recyklátem do Nevřeně.
Překonám po silnici potok Třemošná a po NS Nevřeňské Pod zemí prudce
stoupám ke vstupu do bývalých kaolinových dolů. Škoda toho stupidního názvu,
nikdo neví, jak se to píše nebo skloňuje, je to zcela generický název,
všechno špatně😀 Lesem se přesouvám do Stýskal, kde pokračuji kolem
koupaliště po louce a pak polní rozbahněnou cestou do Žilova. Za ním jedu
kousek po silnici na Horní Břízu, ale u křížku asi po půl kilometru odbočuji
vlevo na polní cestu k rybníku Hamr. Přejedu hráz na tatinskou stranu,
vyjíždím na silnici, kde odbočuji na jihovýchod, ale hned po dvou stech
metrech, za potůčkem, sjíždím doleva na polní cestu. Popravo je jen pár
domků, pak už táhle stoupám ke kaolince. Nechá se to šlapat a už
cítim, že to dneska asi bude s dojezdem za tmy. Jenže se mi nechce ustupovat
z naplánovaného okruhu, takže co se dá dělat💁 U kaolinky se prudce stáčím
vpravo na jih, tam vede relativně větší cesta, a sjíždím do Horní
Břízy.
Projíždím do Třemošenské ulice, podjedu viadukt a protože mi nesvítí přední
světlo, jedu pěšinkou mimo silnici. Je tam dost tma a taky dost nerovností,
takže už se nejede moc dobře. Pěšinka pokračuje na druhé straně silnice,
obchází hřbitov Na Bohoutově a pak se napojuje na větší cestu. Rozhodl jsem
se nejet po místní červené, ale po neznačené cestě nad chatovou osadou a na
místní zelenou trasu se napojit až u obchvatu Třemošné. Zpětně se ukázalo,
že to nebyl úplně ideální nápad. Sice jsem se "cestou"-spíš značenou v mapě
než skutečně existující-probojoval, jenže o kus dál v Třemošné se mi
povážlivě začalo houpat kolo. No, u hřbitova už je jasné, že jsme píchnul,
zkusím kolo připumpovat a snad dojedu. Dojel jsem k přejezdu v Keramické
ulici a na podhuštěném kole se skoro nedá jet. To nedojedu do Plzně... Pěšky
to ještě taky neni úplně blízko, takže holt pod lampu a vyměnit duši. Byla
to celkem rychlovka, ale už je tma tmoucí. Luční ulicí to je v pohodě, jenže
pak vjedete na asfaltovou stezku, zmizí poslední lampy a protože mi nesvítí
to přední světlo, jedete po tmě. Vim, že povrch je tu v pohodě, ale není tu
nějaký sloupek, co brání vjezdu aut? Jedu jak s hnojem, trochu se to zlepší
jen kolem Orlíku. Protože není jasno, v lese, kde se zužuje cesta, není ani
pořádně vidět, kde končí, takže mžourám do tmy před sebou a pohybuju se
šněčí rychlostí. Malinko lepší je to kolem Sofronky, ale světlo od
pouličních lamp je samozřejěm až na Bolevci. Doů se pochopitelně vracím
nejkratší cestou Plaskou a Lidickou ulicí.
Dojel jsem v pohodě, ale defekt se zrovna moc nehodil. Výlet to byl jinak
pěkný, 50 km a nějak hodně nastopáno, doslova bez pár metrů 800! Skoro celá
cesta vedla nezpevněnými cestami. Po těch jsem se v podstatě jen vracel z
Třemošné, ale to už bylo za tmy, takže průměrná rychlost 17,5 km/h odpovídá
situaci.
 |
| Lom Kůští |
 |
| Noční servis v Třemošné |
Žádné komentáře:
Okomentovat