64 km
21. 9. 2024
Náročnost: Střední
Převýšení: 800 m
Terén: Polní a lesní cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - ZOO - po CT 37
Křimice - Malesice - Červený mlýn - Kozolupy - Bdeněves - po
CT 37 Plešnice, Nová Jezná - Burda - Harabaska - Chotěšovičky - Sulislav -
po CT 2204 Vranov - po červené Pňovanský most - po modré žel.
st. Pňovany - Český mlýn - Rájov - Hracholusky - hráz
v. n. Hracholusky - po levém břehu Mže Zámecký mlýn, Dobronice
- Touškovský les - Město Touškov - Červený mlýn - Malesice - po zelené
Radčice - Sylván - Vinice - Pod Záhorskem
Pozítří odlet na Havaj, takže na tři týdny poslední výlet. Je krásné počasí,
takže neváham. Beru dron, musim natrénovat před dovolenou, a vyrážim na
Hracholusky. Přes Lochotínský park jedu k zoologické zahradě a pak po NS
Údolím Mže k Radčicím. Vidím, že je tu nově značena nějaká panevropská
cyklotrasa, též v tomhle úseku nesoucí číslo 37. To je hezké, ale obvykle to
znamená jenom další bezmyšlenkovité asfaltování a to by bylo naprosto
nepřijatelné, nekonečnými lány asfaltu totiž už takhle musíte jet daleko za
hranice města. V Křimicích naštěstí existuje možnost jet od zámku podél
náhonu, ale z dříve krásné cesty podél řeky do Malesic už je pár let
betonová dálnice. Bohužel tohle šílenství bude následovat i z Malesic do
Touškova, tak snad to aspoň bude v nějaké stopě na levém břehu mimo současné
cesty. Zatím lze jet směrem na Vochov a pak odbočit mezi poli k Červenému mlýnu, to je hezká cesta, stejně tak potom do Kozolup, konečně trochu
přírody. Kozolupy a Bdeněves projíždím po silnici, jinak to v podstatě ani
nejde, na konci Bdeněvsi pak odbočuji po zelené vpravo do chatové oblasti,
tady je opět krásná štěrková a později nezpevněná cesta stoupající od Mže k
trati. I tady je ta panevropská cyklotrasa, tak se modlím, aby zůstala ve
stavu, v jakém se nachází nyní. Do Plešnice se vjíždí velkolepým portálem -
viaduktem a pak stoupáte k návsi. Do spojené vesnice, Nové Jezné, jezdím
polní cestou na jihu za domky. Jak vyjedu z obce, na křižovatce se držím
hlavní, která se stáčí k Úlici. Stoupám podél letiště a pak klesám ke
křižovatce, kde prudce odbočuji vpravo, abych se dostal k polní cestě na
kraji lesa, která vede na kopec Burda. I když jsem lehce zabloudil u
vrcholu, do Pňovan nesjížídm, mířim na jihozápad k hlavní silnici na
stříbro. Nevýrazná cesta vede lesem, kousek je pak třeba jet po silnici, ale
naštěstí zas brzy odbočuji na jih a znovu se pod Harabaskou snažím
pokračovat na západ. Podle mapy tu cesta vede, ale ve skutečnosti je tu
kulovka. Zkoušel jsem to zleva, zprava a nakonec se prodral k jakési stezce,
která odpovídala bývalé cestě. Ještě jednou jsem musel objíždět hustý les o
kus dál, než jsem se konečně dostal ke žluté turistické trase.
Po žluté konečně trochu jedu - znovu k silnici a za ní do Chotěšoviček, kde
odbočuji vlevo, zpevněná cesta brzy končí, pak vede prašná cesta do lesa a
pomalu se stáčí k Sulislavi. Zkratku k CT 2204 přes neudržovanou louku a
nějaký háj jsem se po dnešní předchozí zkušenosti bál využít, takže jedu
kajícně přes Sulislav, kam musím sjet a pak znovu stoupat zpátky. Když se
přehoupnu do údolí Mže, ačkoliv je tu značena velká cesta, jedná se o docela
technický sjezd, tak to mam rád. Jak jsem sjel až k přehradě Hracholusky,
začal jsem se vracet po červené. Ta se kroutí na pravém břehu, stoupá a
klesá a velké kameny tomu moc nepomáhají. I to je ale fajn, jsem zpátky na
té panevropské cyklotrase a to mě už začíná děsit, kdybychom měli přijít i o
tyhle pěkné náročné úseky kolem Hracholusek! Zatím je tu ale stará dobrá
cesta, škoda jen, že jsem se rozhodl si to v druhé zatáčce neúmyslně
zpestřit odbočením na ještě menší cestu, ze které vedl návrat zpět skrz les.
Další problémy už nenastaly, dojíždím tedy po CT 37 k Pňovanskému mostu a po
modré pak pokračuji k železniční stanici Pňovany. Sjel jsem k osadě Český
mlýn, odkud je třeba se vyšplhat k trati a pak se zpět stočit na cestu od
Rájova. Cesta se postupně zlepšuje, do Rájova pak už vede silnička. Za
vesnicí jedu jako obvykle pěšinkou nejkratší cestou do vsi Hracholusky,
projedu mezi chatami a sjíždím k hrázi, kde z dronu udělám pěkné fotky,
jelikož hráz je nasvícená a voda pěkně tmavě modrá. Pod hrází klesám k lávce
a pak pojedu dlouho po levém břehu Mže. Neznačená cesta pod chatami se
zužuje a zvětšuje podle toho, kde zrovna je příjezdová cesta od silnice.
Nejhorší, nesjízdný úsek, je před Zámeckým mlýnem, naproti zřícenině Buben,
pak to zase jede...
Od Mže se vzdaluji výjezdem k bývalému statku Dobronice, kde jsem se
rozhodl dál stoupat přes Višňovku do Touškovského lesa a sjíždět zpátky
podél rokle, kde se jezdí cyklokros. Stojí tu pár domků, načež dojedu k
silnici. Za silnicí mě čeká další nepříjemné překvapení, donedávna parádní
cesta podél rybníku je vyasfaltovaná - tenhle mor už přišel i do vesnic
daleko za Plzní. Projedu Městem Touškov a na polní cestě k Červenému mlýnu
si spravuji chuť. K Malesicím se vracím po singlu podél řeky, to jsou právě
ty úseky, kvůli kterým stojí za to jezdit na kole😊 Projedu skrz Malesice a
stoupám po zelené ke Kyjovskému lesu, poté zas klesám kolem kaple sv. Marie
Pomocné k Radčicím a přes další kopeček, protože přímá cesta byla před lety
zničena asfaltem, do Radčic. Podjedu západní obchvat, vystoupám nad Čertovou
kazatelnou k Sylvánu a pak hezkým singlem na Vinice k hornímu vstupu do ZOO.
Pak už jen přes město do Záhorska.
64 km pěkného okruhu za mnou, 4 hodinky v sedle, přes 800 m převýšení,
průměrná rychlost celkem slabývh 16,7 km/h.
 |
| Vodní nádrž Hracholusky |
Žádné komentáře:
Okomentovat