Zřícenina Kamýk v Oseku

49 km

25. 6. 2025

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 700 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Malická brána - Plzeňský Prazdroj - Rokycanská - Lobezský park - Rolnické náměstí - Lobzy - Švábiny - V Pytli - Holý vrch - Kyšice - Klabava - Horomyslice - Kokotský els - Hudlice - po modré Osek - ryb. Karásek - zřícenina Kamýk - Labutinka - Vitinka - Kokotsko - Nová Huť - nádraží Chrást - Dýšina - ryb. Vlčka - po červené Horní Zábělá, Holý vrch, PP Berounka, Bukovec - po CT 2151 u sv. Jiří - Jateční ul. - Zadní Roudná - roudenské prameny - Pod Záhorskem 

 

 

O víkendu jsem dal hodně dlouhý výlet, dnes to  bude střízlivější. Nějakou dobu jsem nebyl na Kamýku, tak to tam pojedu okouknout. Kudy přes město? Tady kreativita možná není, přes Rondel k centru, konkrétně k Malické bráně, pak přes Mlýnskou strouhu ke Štruncovým sadům, k Prazdroji a podél jeho areálu až k Rokycanské. Dnes to vemu po pravém břehu Úslavy alejí po krásné nezpevněné cestě do Lobezského parku. Pak bystoupám na kraj Lobez a budu pokračovat na vyhlídku na Švabinách. Noo, ale pole zorané a pěšinka zarostlá, tak to nepůjde. Objíždím to tedy kolem zahrádek k polní cestě, co není vyznačená v mapě. Za zahrádkami a obchodním centrem pak mířím do polesí V Pytli. Za silnicí do Božkova začíná hezká štěrková cesta, rychlá na obě strany. U turistického přístřešku odbočuji vlevo na cestičku k prostupu pod výpadovkou na Prahu. Neurčitý vršek v lese přede mnou má kupodivu jméno a jmenuje se Holý vrch. Tak tam se stočím k východu, přes les dojedu k cyklotrase 3, po které pokračuji přes kopec do Kyšic. Skrz ves a za ní se držím stále cyklotrasy. Až za oběma podjezdy pod tratí odbočuji na neznačenou cestu nad chatami, která mě provede k bývalé skládce, k bývalému vechtru, po kterém už není ani památky (což je docela fajn, bydleli tu cikáni a kolem navolno běhali psi). Mezi golfovým hřištěm a železnicí se dá projet do části obce jménem Horomyslice, pak sjedete až úplně ke Klabavě.

 

Do kopce vede CT 2159, ale protože jet po ní je dost nuda, než projedu kolem závory nahoře, odbočuji na neznačenou lesní cestu vlevo, na severovýchod. Je trochu podmáčená, ale jinak docela pěkná. protože potřebuji více na východ, asi za 500 m odbočuji vpravo po pěšince mířící ke kapličce sv. Huberta. Pořád se dá celkem jet, i když to není žádná frekventovaná cesta. Navigace mě vede jižně od Čertova kamene, vyjíždím v průseku vysokého napětí, ale tady je to spíš taková necesta. Než jsem vyjel z lesa, cesta je nekompromisně přehrazena plotem. Ten lze velmi těžko objet nebo přelézt, takže nakonec vjedu na pole a jedu jím. Naštěstí je oseto nějakým jetelem a není mokro, tak se dostanu až k chatám na úpatí Hůrky. Po příjezdové cestě pokračuji k silnici, popojedu pop ní pár metrů na sever a znovu z ní sjíéždím na východ. Na kraji lesa vede cesta, která buď pokračuje dolů do Litohlav nebo přes rokli potoka nahoru do Hudlic, před nimiž se ještě připojuje k modré turistické trase. Druhou možnost volím já. Za Hudlicemi mírně klesám po zarůstající aleji, překonám novou silnici na severní Rokycansko, která už je půl roku dokončená, ale stále není v provozu a po modré dojedu až k Oseku. Tentokrát však neodbočuji na silnici doleva, objevil jsem lepší možnost, a sice jet na druhou stranu a pak odbočit na polní cestu k rybníku Karásek. Dost fouká, tak si musím šlápnout, ale jinak je to fajn. Škoda vlastně, že se nedá projet po mostku přes propust hráze, protože mám moc široká řidítka. TO mě mrzí, sestupovat z kola. Od hráze už je to co by kamenem dohodil ke zřícenině letohrádku Kamýk. Chvilku se v zapadajícím slunci kochám vlnící se trávou ve velmi čerstvém větru, udělám pár fotek a vydávám se na cestu zpět přes Osek, nyní kolem rybníku Labutinka. Právě u něj znovu překonám ne zrovna přehlednou křižovatku s obchvatem a po silnici vystoupám až do Vitinky. V zatáčce na konci vesničky odbočuji jako obvykle vlevo na hezkou polní cestu vedoucí k vrcholku Kokotska. za ním sjíždím kamenitou lesní cestou k silnici na Smědčice. Na křižovatce u Bušovic dobočuji vlevo na polní cestu k chatáma a sjíždím až na půl cesty mezi Novou Hutí a Chrástem. Objíždím poloostrov přes brod a pak nad Klabavou po modré k chrásteckému nádraží.

 

Od návdraží se vyhoupnu na kraj Dýšiny, z níž vede hezká nezpevněná cesta přes silnici na Plzeň k rybníku Vlčka. Teď je za silnicí obzvlášť velká, protože se tu stavěla nebo obnovovala soustava rybníků, tak tu jezdila těžká technika. Chvíli jsem byl v naději, že cesta bude pokračovat i na západní straně rybníků, ale kdepak. A možná dobře, protože by pak jistě zničili moji oblíbenou alej po červené k Zadní hájovně. Hezká cesta pokračuje celým polesím Zábělá k dalšímu Holému vrchu a do Bukovce. Pak jsem se rozhodl, že pojedu po jedné ze tří paralelně asfaltových cyklotras, a sice CT 2151. Do Záhorska se vracím samozřejmě kolem sv. Jiří, přes Jateční ulici, Zadní Roudnou a kolem roudenských pramenů.

 

Pěkně těch 49 km uteklo, bylo větrné, ale jinak pěkné počasí, nastoupáno něco přes 700 m po celkem pěkných cestách😊

 

 

 

Zřícenina Kamýk v Oseku

 

Volfštejn z Plzně na kole

108 km

22. 6. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1300 m

Terén: Polní a lesní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - po NS Údolím Mže Radčice - Křimice - Malesice - Červený mlýn - Město Touškov - Samota - Dobronice - po levém břehu Mže Zámecký mlýn, hráz Hracholusky - Hracholusky - sv. Hubert - Rájov - Zadní Rajt - žst. Pňovany - Pňovanský most - po CT 2222 Malovice - letiště Erpužice - Kšice - po CT 2222 polesí Záchlumí - Slavický les - po CT 2222 Spáleniště - Krásné Údolí - Černošín - po žluté Volfštejn - rozc. Německý mlýn -  Německý mlýn - po červené Svojšín, Milíkov, Stříbro, štola Dlouhý tah - Vranov - po červené Beraní dvůr, Pňovany - Burda - Úlice - Harabaska - Doubrava - Myslinka - Liščí jámy - Vochov - Křimice - Skvrňany - Jíkalka - Kalikovský mlýn - Rondel - Pod Záhorskem 

 

 

Už jsem před lety na Volfštejně byl, ale tehdy jsem vyrážel z Černošína a udělal jsem okruh dál podél Mže. Dojíždění autem nemam rád, i když zanedlouho bude nutné, jak kolem Plzně postupně přestává být kde jezdit, dnes ale z Plzně vyrážím s cílem právě na Volfštejně. 

 

Ze Záhorska to vezmu přes Lochotínský park pod zoo, překonám Mži na pravý břeh, po asfaltkách po NS Údolím Mže pokračuji do Radčic, abych nemusel dál po betonu, objedu to po levém břehu pěšinkou do Křimic. Pak ale zase musím na pravý břeh k zámku. Je to složité, není to dávno, kdy tu všude byly pěkné cesty, ale bezmozci je vyasfaltovali, takže je to teď složitější. Od zámku se dá jet po pěkném singlu podél náhonu, nakonec ale stejně musíte kus po asfaltce do Malesic. K Červenému mlýnu se dá zatím pořád jet podél řeky po hezké pěšince, pak po schované lávce překonám řeku a hezkými polními cestami pokračuji do Města Touškov. I tady se už chystá prolévání pole asfaltem, musím si to užít, dokud tu není nudná dálnice. Takto tristně nedávno dopadl například Touškovský rybník, proto jsem loni na konci roku hledal, kudy jet, abych se vyhnul cyklotrase 2296, která byla zničena. Kupodivu jsem objevil cestu podél strouhy k Samotě. Škoda, že se podél strouhy nedá pokračovat polní cestou až k zemědělskému družstvu Dobronice, to by bylo fakt super. Takhle je třeba jet po silnici. Další asi 3 km k Bubnu vedou po příjezdových cestách k chatám nad řekou, případně v některých krátkých úsecích po pěšinkách. Tam je tu a tam i skalka. Jede se tu pěkně, mám to zde rád, ale do budoucna se trohcu bojim, je tu dost soukromých pozemků.

 

Od Zámeckého mlýna k Bubnu od roku 2002 nevede lávka, chtě nechtě je tak třeba pokračovat po pěšince přímo podél chat dál. Následuje nesjéízdný úsek přes skalky, pak se cesta ale zase zlepšuje a dojedete až k červené turistické, která se připojuje shora, od Újezdu. Pak se připojí i zelená a všechny cesty vedou přes jedinou lávku pod hrází. Kousek se zdánlivě vrací k cestě, která je v mapě vyznačena jako silnice. Auta chatařů po í sice jezdí, ale je to normální nezpevněná cesta, pěkně vymletá, protože je ve svahu z údolí řeky. Nakonec vyjíždím na silnici a nezbývá velká dálka ke vsi Hracholusky, od kaple po "hlavní" silnici ji projedu až k mostku přes trať, za nímž začíná polní cesta ke sv. Hubertovi. Tam se cesta rozdvojuje, já jedu vpravo, na severozápad, začínám postupně klesat, až sjíždím k viaduktu pod tratí kousek před Rájovem. Za mini vesničkou vedou mini silničky pro pár usedlíků, ještě menší cesta je pak za křižovatkou k Přednímu Rajtu. Dál už bývala štěrková cesta, ale letos už je až k Zadnímu Rajtu asfaltka. Smutné, ale tady se to částečně pochopit dá. Od Zadního Rajtu objedu zátoku přes dvě rokle s bezejmennými potoky k Českému mlýnu. Dostávám se a k hladině přehrady a tak zákonitě následuje sotupání. Vyklubu se u silnice k Novému mostu, jen ji ale překonám a pokračuji po zmenšující se cestě k nádraží Pňovany. nevím proč, ale v jednom úseku je celá zasypaná horami štěrku. nějak se protáhnu a tak nemusím přes koleje, než se dostanu k modré turistické trase. Protože  na tuhle nezpevněnou cestu mohou i auta, je pěkně vyježděná s hlubokými kalužemi. Na kole se ale dají dobře objet, takže pohoda. Navíc je to mírně z kopce a tak to pěkně odsýpá. Jedu po Pňovanském mostě, kde je dnes docela dost lidí. CT 2222 do Malovic je moc pěkná prašná cesta, kéž by taková zůstala!

 

Z Malovic stoupám po silničce na Erpužice, ale podle mapy by mělo být možné podél letiště jet na západ. Zkusím to, ale je to bída, jede se spíš po poli. Moc mě to neoslnilo, ale probojoval jsem se k silnici Únehle - Erpužice, za ní už je nádherná polní cesta do Kšic. Konečně jsem se dostal dostatečně daleko od plzně, na venkov, kde je klid a příroda. Je zajímavé, že na polní cestě k vršku Srní je dokonce panoramatick snímkování. Aspoň si můžu připomenout, kudy jsem mírně stoupal. překonám další silnici, po štěrkové cestě vedoucí lesem pokračuji k rozcestí Záchlumí s jednou levotočivou odbočkou. Za silnicí mezi Slavicemi a Záchlumím pokračuji do lesa, tady už to ale taková hitparáda s průjezdem nebude. Ajo, tak to půjde naštěstí jen o úsek k CT 2222, který jsem nechtěl absolvovat po silnici. K rozcestí Spáleniště se jede dobře. Dál k osadě Černý Kůň vede ještě chvíli slušná cesta, pak je ale po pravé straně nějaká obora, cesta se zhoršuje a jsem si trochu nejistý kudy. Oproti plánům jsem si malinko zajel, když se ale přilblížím louce, cesta se zlepšuje a znovu se napojuji na solidní upalovačku. Od Černého Koně se nedá do Černošína dostat ani žádnou kančí stezkou, musím tedy po frekvenotvané hlavní silnici. Moc velký provoz ale není, tak to ujde. Projedu obcí ke žluté turistické trase, po které budu stoupat k Volfštejnu. K fotbalovému hřišti je to normálně po silnici, pak už samozřejmě ne, ale jsou tu širokánské vyježděné cesty, možná že se (ne moc aktivně) zřícenina opravuje? Na závěr k Volfštejnu se prudce stoupá, je to ale ve stínu a tak to v letním slunci je schůdné.

 

Cesta zpět je daleká, tak brzy vyrážím dál, a sice po žluté pod Vlčí horou. Asi za kilometr nechávám žlutou turistickou trasu odbočit a klesám doleva po neznačené cestě. Překvapivě tato nepříliš používaná cesta není úplně zarostlá a proplétá se mezi nízkými stromy, keři a loukami. Postupně se dostávám do lesa v údolí Mže a protože nechci jet vysoko nad řekou po CT 2205, prudce sjíždím od rozcestí Německý mlýn ke sktuečnému mlýnu s tímto jménem. Je to po asfaltce. Skutečně i sem dojedete na svou chatu za všech podmínek. Matně jsem si pamatoval a doufal, že pojedu podél řeky, to platí ale asi pro úsek výše na řece, pokud jedete tady po červené, řeku sotva zahlédnete. Je to velká štěrková cesta se snahou o vrstevnicové vedení. Asi dobře, že se tu nenosí kolo na zádech, to bych dojel domů pozítří. Docela rychle se tedy dostávám do Svojšína, tam sjíždím až k řece, na druhý břeh, a stále pokračuji po červené. Velká cesta pro auta pokračuje asi 0,5 km, poté nejen v mé paměti, ale i v mapách je vyznčen špatně prostupný úsek. Říkám si, že je to jediná cesta široko daleko, že to nemůže být tak zlé...no, tak bylo. Nechápu, tady se to prostě vůbec neprošláplo. Je to zarostlé, kamenité, s popadanými stromy, místy velmi prudký svah, spousty havěti a někdy je to tak úzké, že ani nevíte, jak to kolo vzít, abyste se protáhli. Bída. Další půlkilometr trvá věčnost, jsem rád, když u chat u Lomského potoka mohu znovu nasednout a jet. Do Milíkova už vede velká cesta, pak je to kousek po silnici, tak nezapomeňte včas odbočit vpravo od svodidel, abyste odbočili po červené k Novému mlýnu. Projedete ještě kolem úpravny vody do Máchovo údolí. Vypadá to sice nadějně, ale cesta se rychle zmenšuje, až je z ní stezka po skalách. Myslím si, že se mi kdysi povedlo projet, možná náhodou, někudy horem, protože po skále jsem se takhle brutálně rozhodně nešplhal. Značená cesta skutečně vede mezi improvizovanými chatkami tak, že jdete po čtyřech. V těch tretrách s kolem to není úplně ideál😀 Nahoře pod kopcem Roman se dá chvíli jet, dost se tam ta cesta motá, ani s navigací to není úplně jednoduché. Některé cesty totiž nejsou poznat, že jsou cestami. Například úsek od rozcestí Pod Romanem. Až o pár set metrů dál za roklí se dostávám na skutečnou cestu. Když vyjedu na kraj lesa, jede se už dobře. Ještě jednou cesta vede do rokle, kousek od Stříbra, tam už je ale pěkně prošlápnutá.

 

Projedu Stříbro přes Kamenný most přes Příkopy k Červené lávce. Tam se znovu vracím na červenou turistickou trasu a po pravém břehu pokračuji kolem dalších řopíků a kolem hornického skanzenu. Až u štoly Michael odbočuji vpravo do stráně na menší kamenitou cestu, je to taková zkratka k CT 37A. Po ní už se jede po asfaltce přes Vranov k vranovskému kempu na břehu přehrady. Dál vede cyklotrasa včetně červené turistické po hrubé štěrkovce společně podél přehrady nahoru a dolů a kroutí se jako had. Musím pochválit trasování červené, skoro celou cestu zpět s ejí držím a je pěkná. I teď, když se odpojuje od cyklotrasy a stoupá pod tratí k Beranímu dvoru, se ji držím. Ze Beraním dvorem začíná prastará asfaltka vedoucí do Pňovan. Od místní školy si k cestě na Burdu zkracuji trasu po nedávno objevené pěšince přes Hracholuský potok. Za kopcem jedu do Úlic, pak po CT 2269 na Harabasku, lesem chvílemi po žluté, chvílemi neznačenou cestou (což nebyla ideální volba) kolem oblasti U Maška na Doubravu a pak neznačenou občasně průjezdnou polní cestou od podivného statku přes kopec do Myslinky. Přes tuhle odpornou ves, která byla před pár lety naprosto zdevastována logistickým parkem daleko větší rozlohy než je samotná ves, znemožnila přístup do okolních lesů a vůbec přispěla k balkanizaci Čech, se snažím dostat dál. Je to dost těžké, dřív se  dalo projet mezi halami, teď už je to oplocené. CT 2301 je tedy významně zkrácená a nezpevněná cesta začíná až u Liščích jam, pár set metrů od vochovské strany. Jsem rád,že tady zůstává nenzpevněná cesta kolem Bdeněvsi. Cyklotrasa odbočuje právě tam, já jedu po neznačené cestě do Vochova. I tam roste západním směrem sídliště. Za Vochovem jedu kolem hřbitova na Horničku v Křimicích, pak po pěšince ke sv. Vojtěchu. poté už jen přes Skvrňany na Jíkalku a pěkně zadem kolem Kalikovského mlýnu do parku za Plazou. Přes Rondel se vracím do Záhorska s více než 108 km v nohách. Moc pěkný výlet až na pár úseků. Téměř 1300 m převýšení a docela málo asfaltových úseků😊 

 

 

 

 

Volfštejn

Volfštejn