56 km
31. 8. 2025
Náročnost: Střední
Převýšení: 1150 m
Terén: Štěrkové a lesní cesty
Abertamy - po zelené Lesík, Bludná - Železná cesta - Potůčky -
Johanngeorgenstadt - Steinbach . Stausee Sosa -
Blaunethaler Wasserfall - po červené Eibenstock - Bockautal
- Wildenthal - Sauschwemme - po zelené Dreckspfütze, Oberjugel - Horní
Blatná - Mezilesí - Abertamy
Včera byl solidní výlet se dvěma kilometry převýšení, dneska to bude
trochu méně drastické. Pro změnu vyrazím na sever na německou stranu
Krušných hor, kterou tak nějak podvědomě přehlížím. Vody moc není, ale
Blaunethaler Wasserfall vypadá jako cíl dobře a navíc je cestou i přehrada
obklopená lesy. Z Abertam vyjíždím po zelené přes Větrov. Abych si rovnou
zpestřil cestu, pojedu zadem k hájovně. V trase pěšiny a potůčku je však
veden výkop, takže je to tu celé dost neprostupné. Jsem tedy rád, když se
dostanu na louku, kde už se jede dobře. Poté u hájovny se vracím na
turistickou zelenou a držím se jí k Černé vodě. Odtud se mírně sotupá k
Bludné-rozcestí, kde překonám silnici a pokračuji na sever neznačenou
pěšinkou pod Blatenským vrchem k Blatenskému kanálu. Kousek jedu
podél něj, poté sjedu na paralelní Železnou cestu. Mírně, ale dlouho
sjíždím k Potůčkům převážně po hrubém asfaltu. Střídají se tam různá
značení-cyklotrasa, naučná stezka, červená, žlutá... Až na rozcestí
Železná cesta - sever odbočuji vlevo a jedu po zelené. Asi 400 m je to po
lesní cestě, poté vyjíždím znovu na asfaltku a dál klesám nad Kozím
potokem a pod tratí do Potůčků. Pár hezkých domků na okraji rychle
vystřídá ta hrůza u přechodu do Německa.
Skrz
Johanngeorgenstadt
to vezmu jako obvykle, tou nejstrmější cestou "Hammerberg". Je to taková
rozpadlá pěšina ve stráni pod kostelem s padlým stromem, před kterým se dá
odbočit. Je příjemné, že pak nahoru ke kostelu vede nějaká turistická
cesta (podle mapy modrá) po nezpevněné pěšině. Pořád se dost stoupá a
rozhodně to nekončí. Ba naopak. Nad Altstadtem ještě přituhuje, to už se
jede po silnici. V Mittelstadtu je kopec už mírnější, ale táhne se to.
Přes Neustadt už se klesá do Steinbachu. Kus po cyklostezce, pak po
silnici. ze Steinbachu chvilku stoupám ke Kleine Stern, kde začínají
takové ty typické německé cesty-hodně široké štěrkové cesty silně
vyspádované k pangejtům. Lepší než české všudypřítomné asfaltky, ale na
druhou stranu lesní cesty tady v podstatě neznají. Marně jsem chtěl využít
jediný nezpevněný úsek pod přehradou, ale byla to úplně zarostlá,
neprůjezdná cesta. Ale zpět do horní částí údolí kleine Bockbau. Čeká mě
téměř nekonečný sjezd k soutoku s Wallbachem, kde však klesání nekončí,
jen odbočuji mírně vlevo na žlutou turistickou trasu vedoucí po Neue
Bärenweg. U hráze se zastavím, protože tuším, že z toho vodopádu nic moc
nebude. A jsem rád, je to opravdu hezká přehrada, ta
Stausee Sosa.
Velkolepý sjezd pokračuje dál, pod hrází bych chtěl sjet do údolí po
nezpevněné cestě, ale v podstatě žádná cesta tam není, takže jedu dál po
precizní štěrkovce. Chodí tu i dost lidí. Asi za kilometr je rozcestí, kde
jedu mírně vpravo na zelenou a žlutou a k mému překvapení klesám prudce! U
soutoku Kleine a Grosse Bockau ještě jednou zkusím vjet na nezpevněnou
cestu, ale znovu marně. Tak i poslední úsek, nějaký kilometr a půl
Blauenthalem, sjíždím po cyklostezce, po asfaltu. Kousek nad parkovištěm
je odbočka k vodopádu. Dost prudká a kamenitá, takže beru zavděk
serpentině do boku, abych to vůbec vystoupal.
Blauenthaler Wasserfall je docela vysoký, ale podle
očekávání by musela být asi povodeň, aby byl na fotce atraktivní. Dám si
svačinku, abych měl sílu na tu cestu zpátky, která bude evidentně celá do
kopce... Ale těším se, že pojedu po nějaké nezpevněné cestě - po červené
vystoupat k plavebnímu kanálu a pak podél něj do Eibenstocku. Radost mě
brzy přešla. Prudký kopec bych zvládl, ale cesta je totálně zarostlá a mám
obnavy, jestli se touhle eskapádou nebudu muset vracet. Vyškrabal jsem se
nad údolí, podél kanálu Toellescher Graben to bylo místy o něco lepší.
Projel jsem obcí na jih a napojuji se na nějakou Mulderadweg, což je sice
krásně vyznačeno v českých mapách, ale bez navigace bych byl úplně
nahraný. Sjel jsem do údolí Grosse Bockau a pak už proti proudu bystřiny
opravdu dlouho stoupám. Nejede se ale vůbec špatně, odsýpá to, dá se
udržovat tempo. Následuje průjezd Wildenthalem, potom podél silnice vede
asfaltová stezka až do Oberwildenthalu, kde odbočuji doleva do prudkého
kopce, kudy si zkrátím cestu pod
Auersberg, na rozcestí s penzionem, co se jmenují asi Sauschwemme. Zde odbočuji ze
silnice doprava na jih a stoupám po větší štěrkové cestě se zelenou
turistickou trasou lesem na Dreckspfütze. Tam se to láme a začíná se
klesat přes Henneberg kolem
Kranichsee
do Oberjugelu. To je taková roztroušená vesnička ležící v prudké jižně
orientované mýtině. A já už mám vyzkoušeno, že když nad tou mýtinou při
sjezdu odbočíte doprava na menší lesní cestu, dál sjíždíte po menší a
menší stezce, nakonec dorazíte ke Smolnému potoku, který tvoří hranici
mezi státy a jde tam po malinké pěšince přejet do Čech. Čeká vás pak asi
200 m neskutečně prudkého kopce po rozorané cestě, pak se připojíte na
větší cestu a po hrubém asfaltu převážně z kopce, ale s několika výšvihy,
dojedete pěkně až pod Horní Blatnou.
Od blatenského nádraží se držím žluté k Perninskému lesu, pak projedu k
silnici, překonám ji i o pár set metrů dále brodem Bílou Bystřici. Na
závěr vystoupám krásnými lukami do Mezilesí a konečně po červené do
Abertam. Dneska to uteklo, nakonec ten návrat z těch 500 m n. m. nebyl tak
děsivý. Nastoupáno 1178 m během 57 km. Za tři a čtvrt hodinky
slušný.
|
| Blauenthaler Wasserfall, musíte opravdu dobře hledat |
|
| Stausee Sosa |
Žádné komentáře:
Okomentovat