PILSEN BIKE: Klášter Plasy z Plzně na kole

12. 10. 2019
91 km
Náročnost: Velká
Převýšení: 1300 m
Terén: Lesní a polní cesty

Plzeň-Bory - Na Hvězdě - Slovanské údolí - po CT 2151 Křimice - Vochov - po CT 2259 Malesice - po zelené Dolní Vlkýš, Komberk, Kumberk - Kůští - Nevřeň - Telecí mlýn - Lipovice - Nekmíř - PR Bažantnice - Lhotka - Brod - Horní Bělá - Dolní Bělá - po NS Ludvíka Očenáška, Lomany, Plasy - Nebřeziny - podél Kaznějovského potoka Kaznějov - Obora - Červený vrch - po místní žluté Kosina - Hromnické jezírko - Hromnice - po žluté Břízský mlýn, Třemošná - Záluží-chaty - po místní zelené rozc. Nad Ledeckou silnicí - vyhlídka Záluží - PR Petrovka - Košutka - Vinice - Kilometrovka - Na Hvězdě - Bory

Letos už asi popáté je to nejlepší výlet:D Máme tu na Plzeňsku zatím krásné cesty pro biky. Teplý říjen a den zalitý sluncem tomu ještě přidal. Vyrážím časně ráno, z borského vršku přes Hvězdu k CAN, poté bývalou silnicí na Skvrňany do Slovanského údolí. Kousek před Brůdkem stoupám strmě do polí před Křimicemi a připojuji se k CT 2151, po které mířím na kraj Křimic. Nudná a teď už i celkem frekventovaná úzká asfaltka do Vochova mě přestala bavit, tak jedu přes pole za Yorkem, je tam hezčí cesta a nikde nikdo. Vochov projíždím po proudu Vochovského potoka, kde se zrovna staví kanalizace. Pod tratí projíždím po CT 2259, za silnicí se však tato cesta mění v rozježděné bahniště. Ale lepší, než aby tu byl asfalt... Ve stoupání do Dolního Vlkýše a ve sjezdu po zelené pod zříceninu Komberk ze mě stále létají kila bahna. V Kumberku odbočuji vpravo na silničku do Kůští. Odtud stoupám po červené. V místě, kde se cesta stáčí vlevo a začíná klesat, odbočuji na neznačenou cestu vpravo do kopce, kudy se dá dojet k hlavnímu tahu na Karlovy Vary. Jede se pořád na sever a spíš se držte vpravo, já to netrefil napoprvé. Po silnici se naštěstí nemusí ani metr, přímo napříč překvapivě pokračuje polní cesta do Nevřeně.

Zde je bohužel třeba jet kousek po silnici, po CT 2293 k Telecímu mlýnu, to je sklad u křižovatky na Všeruby. Po 300 m právě tímto směrem je nenápadná cesta vpravo, vedoucí k lesní restauraci Lipovice. Zde se vydávám mírně vlevo kolem areálu, trochu naslepo, ale dostávám se k obchvatu Všerub, opět pouze křižuji a pokračuji do luk nad Nekmíří.

Z Nekmíře do Lhotky to nemám rád, je tam stoupání, které se mi špatně jezdí, obvykle tam fouká protivítr a podobně. Je krásné, když se řešení nachází před nosem. Vzpomněl jsem si, že jsem kdysi projel PR Bažantnice. Jsou tu nějaké infotabule, ale cesta tudy značená není a nově se mi tu povedlo projet úplně jako po másle podél potoka. Řekl bych přímo pěkným singlem. Ze Lhotky se obávám cesty do Brodu, kde jsem už kolikrát bojoval s neprůjezdným terénem. Něco se stalo a je tu úplně boží cesta. Ve stínu za lesem rosa silná tak, že to vypadá, že jedu potokem, ale to mě netrápí. Další úsek by mě měl dovést k Dolní Bělé. A vskutku, zbývá půl kilometru stoupání do vsi po silnici. A už jsme 500 m n. m. Projíždím tedy Bělými, chtěl jsem původně do Brlína, ale nějak jsem to minul. Tak stoupám po NS Ludvíka Očenáška. Té se vlastně budu držet až do Plas, ale je tak špatně značená, že jsem strávil skoro víc času koukáním do mapy než v sedle.

Tady ale začíná neskutečný úsek kolem obory Háječek, dolu k potoku Veska, přes ním odbočit vpravo a technicky a prudce stoupat k silnici, přes ni k samotě Chaloupky a pak neuvěřitelnou lesní cestou, která klesá snad nekonečnou dobu. Je lemována stromky jako svodidly a jediné, co mi brání si k těm 40 km/h ještě přišlápnout, je velmi mokrá tráva a utažené zatáčky, které projíždím poprvé a tak nevím, kde se dá čekat zrada. Malenický pramen registruji periferně a řítím se dál s plnou radostí kolem Dražeňského potoka. Podél potoka se dá dojet až do Loman, ale oficiální značka se stáčí k silnici a stoupá k ní. Já to neprokoukl a tak jsem si zajel. Za Lomany jsem se opět ztratil (několikrát). Sice se tam opravuje hráz rybníka, ale i bez toho bych zabloudil. Na dalších pár kilometrů mam o zábavu postaráno díky parádnímu singlu nad Lomanským potokem. Je přerušen jen krátkým podjezdem pod tratí u Pekla. Ale to už jsem u Střely a lesoparkem, už po asfaltce, upaluji do Plas.

Plasy jsou neskutečné-areál kláštera, sýpka, Muzeum stavitelství NTM, kostel a další. Dávám krátkou pauzu a už se pouštím do dalšího dobrodružství podél Střely do Nebřezin. Kolem Střely je vždycky risk se pouštět. Tentokrát se vyplatil, zelená turistická značka mě dovedla přesně tam, kam jsem potřeboval. Toto údolí časem překlene most státní silnice Plzeň-Most, ale zatím je tu božský klid a snad i budoucí stavba zachová toto kouzlo.

Nějak se mi krátí čas a tak jsem nervózní, co budu dělat, když nebude průchodná cesta podél Kaznějovského potoka. Je totiž značena tenkou přerušovanou čarou. Klid mi přináší značka zákazu vjezdu na kraji lesa, to znamená, že se to dělo nebo mohlo dít a bude to dobré. Bylo! Tohle je dokonalost na XC:) Na kraji Kaznějova dlouho hledám pěšinu vzhůru do Obory. Nakonec jsem ji našel za pozemkem, na kterém se asi chystá stavba. Tady to není pro slabé nožky. Obora je známá tím, jak je vysoko, vítejme zpět v 500 m n. m. Necelý kilometr za Oborou ze silnice odbočují žluté turistické značky, ta doprava, pouze místní značka, vede pěkně rovně, dlouho klesá, později je ale třeba ještě překonat vršek Kosina. Poté už se svižně klesá k Hromnickému jezírku a do Hromnic.

Za návsí nahoře nad obcí odbočuji vlevo a opět ztrácím výšku cestou k říčce Třemošná. Na louce se vydávám vpravo a proti proudu pokračuji po žluté známým singlem k Břízskému mlýnu. Pak vede značka kousek po silnici, ale zase odbočuje k chatové osadě, následuje volitelný brod a opět singl k nádrži na Bílém potoce. Z Třemošné pokračuji po trase nedávného závodu Pilsenman k chatám Záluží, po místní zelené podjíždím trať a pokračuji k ledecké silnici i rozcestí Nad Ledeckou silnicí. Odtud lesem stoupám pro změnu po místní žluté k rozcestí U Záluží. Mířím na Plzeň, zpočátku mi k tomu vyhovuje modrá, ta se pak stáčí ke Krkavci, to mě nezajímá. Cest je tu milion, každý si může vybrat svůj směr. I ten můj vyšel pěkně, dovedl mě ke křižovatce cest, kde zas pokračuji podél silnice, narážím na regulérní červenou značku. Ta mě dovede přes PR Petrovka až na Košutku.

Nechci jet sídlištěm, tak musím stoupat lesem ke Krašovské. Projíždím zástavbou ke Košuteckému jezírku, pak směrem k Sylvánskému vrchu. Paralelně s Kotíkovskou ulicí projíždím různými cestami a cestičkami. Některá je slepá, jinde jsou bezdomovci nebo víc louka než cesta, nakonec jsem se nicméně probojoval kolem PP Kopeckého pramen na Vinice. Lochotínským parkem sjíždím ke Kilometrovce. Závěrem stoupám na Bory stejně, jak jsem ráno vyjel, přes Hvězdu.

Více jak 90 km v nohách a spoustu nových zážitků. Plasy a jejich okolí mě obzvlášť nadchly. 18,1 km/ průměrná rychlost a celkem průměrných 1300 m nastoupáno.

Odkaz na podrobné statistiky a výškový profil trati