62 km
17. 8. 2023
Náročnost: Střední
Převýšení: 1100 m
Terén: Asfaltové, štěrkové a polní cesty
Abertamy - Pernink - Chaloupky - po CT 2000 Pod Tisovským vrchem - po
Hamerské stezce Nové Hamry - Chaloupecké parkoviště - po CT 2000
Přebuz - po CT 2003 Rájecké údolí -
skalní město na Šišáku - Tišina - Rolava -
PP Přebuzské vřesoviště - PP Přebuz - přechod CZ/D
Jelení - po červené Kleiner Kranichsee - Korce - Hraniční hora - U
piketu - Písečná cesta - Vlčí hora - Šupenberská cesta - Dolovina - Pernink
- podél Bílé Bystřice Černá voda - po zelené Lesík, Abertamy
Když jsem se včera tak pěkně rozjezdil kilometrovým převýšením, dneska se
pustím do podobné eskapády. Až k cíli to asi na kole nepůjde, ale pár metrů
ke sklanímu městu snad v tretrách vyběhnu. Pojďme na to!
Krásným klidným krajem, ačkoliv jsou prázdniny v plném proudu, vyrážím z
Abertam do Perninku po asfaltové cyklostezce. Z Perninku se mi nechce
stoupat po sjezdovce přes Perninský vrch, takže se vydávám po silnici plus
minus kolem kopce podél trati. I tak ale vystoupám přes 900 m n. m. Když se
začně silnice srovnávat, přejedu trať a sjíždím do Chaloupek. Tady konečně
sjíždím ze silnice a pokračuji po zpevněné cestě dál převážně z kopce pod
Tisovský vrch. Obvykle jezdím dál přes Sejfy, dnes se ale přehoupnu přes
sedlo mezi Tisovským a Perninským vrchem a vydávám se po místní červené
trase označené jako Hamerská stezka. Nevybavuju si značky v terénu, ale
možná že tam jsou... Z Horních Hamrů se pekelně sjíždí, ale bohužel nejde
jet bezhlavě, pokud nechcete v nepřehledných zatáčkách na úzké silnici
riskovat srážku s náhodným autem-nejezdí jich tu moc, ale objevit se může.
Se své zvědavosti jsem to vzal severní cestou ke kostelu sv. Jana
Nepomuckého. Projedu do spodní části Nových Hamrů, podjedu trať viaduktem a
za ním odbočuji prudce vpravo. Po silnici se vydávám proti proudu Rolavy k
Chaloupeckému parkovišti. Tady odbočuji vlevo, silnice končí a jede se po
parádní kamenité cestě, při které můžete sledovat potok v jednom z
nejhezčích údolí Krušných hor. Po této cestě je vedena také CT 2000. Až do
Přebuzi touhle cestou ale nakonec nedojedu. Když se vyloupnete z lesa, je po
levé straně brod. A protože cestu po cyklotrase dobře znám, vyzkouším menší
cestu za brodem. Hned mi dá pěkně za uši v prudkém kopci od Rolavy. Když se
vyškrábu nahoru, projedu mezi vřesovišti a za lesem se napojím na zelenou
trasu, tkerá už mě dovede do Přebuzi, která je od Vlčí hory jako na dlani
pod vámi.
Dál vlastně až do Rájeckého údolí se držím po CT 2003. Jel jsem tu asi loni
zjara po sněhu, což dalo dost práce. Teď to odsýpá rozhodně lépe. Brzy se
začně hodně klesat, takže to opravdu sviští-jen kdybych si tak pamatoval,
kde přesně je ten Šišák. Nakonec je třeba sjet až k silnici na samém dně
Rájeckého údolí, kousek popojet a vydat se o jedno údolíčko níže vlevo.
Nijak zvlášť viditelně označené skalní město na Šišáku není, ale to je
dobře, protože tahle nádhera má potenciál být přelidněná. Je tu i ferrata.
Nechávám kolo schované kousek od hlavní cesty a šplhám do skal. Jak jsem za
celý den skoro nikoho nepotkal, zde je zrovna celá skupina lidí. Asi tu
sbírají borůvky nebo houby. nebýt jich, asi bych zkusil ještě přeběhnout
právě k ferratě na druhé straně rokle, ale takhle jsem to nechal pro dnešek
být. Samostatné skály jsou rozeseté i po okolí, nicméně k nim není dobrá
přístupová cesta. Vracím se tedy zpět, v potoce se opláchnu od potu,
občerstvím se a vydávám se na druhou polovinu výletu.
Jen kousíček k silnici sjíždím, pak mě čeká nekonečné stoupání údolím
Stříbrného potoka přes Tišinu nad Rolavu. Ačkoliv stoupání není příjemné,
jede se touhle nádhernou přírodou krásně, nevíte, kam dřív koukat a nasáváte
ten klid. Aut tu jezdí málo, takže pohoda. Jak vyjedu z lesa, pěkně se do mě
opře vítr, to je tady klasika. Podél druhého z domků za vsí podél cesty vede
hodně nenápadná cesta k PP Přebuzská vřesoviště. Ani jsem si nebyl jistý,
jestli se tam smí, ale přecijen je ta cesta vyježděná od nějakých
dvoustopých vozidel. Objel jsem několik tůní, pochvalujíc si samotu a
zachovalost oblasti, a pak vyrazil znovu na cestu. Přes bývalou Rolavu po CT
23 vystoupám až k pomníku na kraji lesa. Pak pokračuji po větší lesní cestě
skrz NPR Rolavská vrchoviště na sever ke státní hranici. Chvílemi se otevře
výhled na louky a ta vrchoviště a je to naprostá paráda. Už jsem i vystoupal
dostatečně vysoko, takže se vezu zbleněnou krajinou zcela spokojen. Cesta se
stáčí na východ podél hranice a ústí u přechodu Jelení. Opouštím Českou
republiku a pár kilometrů pojedu Německem podobně jako včera, ale v opačném
směru. Podle mapy po nějaké červené, ve skutečnosti zkrátka kolem Kleiner Kranichsee k restauraci Henneberg. Nezastavuji, jedu dále a stoupám docela
nepříjemným kopcem po štěrkové cestě zpět ke státní hranici a na Korce,
která už jsou znovu v Čechách. Překonám jedno úúdolí po Bučinské cestě a u
Hraniční hory odbočuji vlevo. Čeká mě prudký sjezd o 100 výškových metrů
níže asi po bývalé vojenské cestě, která už je docela rozbitá. Dojedu však
na rozcestí, kde je kolmo na můj směr mnohem lepší, asfaltová cesta, po té
se vydám doprava až k CT 2009 vedoucí z Potůčků. Zde se znovu vydávám
doprava, na jih do nepříjemného kopce k Vlčí hoře. Opět absolvuji ty dvě
zatáčky po silnici, ale pak odbočuji vpravo na Šupenberskou cestu a po
skimagistrále, která je vlastně neznačená, sjíždím do Doloviny, přejezdu
přes trať nad Perninkem.
Do Abertam už znovu podél silnice nechci, takže sjedu do Abertam přes
krásnou louku ze které ukrajují nové stavební pozemky pro synáčky pana
starosty a podobné šmelináře. Pak se ale ostře stáčím vpravo do Bludenské
ulice a podél Bílé Bystřice dlouho stoupám - až k rozcestí Černá voda. Odtud
pak jedu po zelené, ještě znovu do vršku k bývalému Lesíku. Pak už je to
skoro zadarmo, dlouze a pozvolně se sjíždím přes Větrov do Abertam. Opravdu
hezký výlet, 62 km, avšak více jak 1100 m nastoupáno + výběh do skal.
Průměrná rychlost 20,6 km/h je slušný výkon😊
 |
| Skalní město na Šišáku |
 |
| Přebuzské vřesoviště |
Žádné komentáře:
Okomentovat