Rybník pod Smolným vrchem

46 km

4. 11. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m

Terén: Lesní stezky a cesty, polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Vinice - ZOO - Sylván - studánka Viktorka - Chotíkov - Stráž - Kůští - po červené Čemíny - ryb. pod Smolným vrchem - Košetice - Písek - chatová osada u Písku - odb. na vyhlídku přehrady Hracholusky - Újezd nade Mží - Višňovka - Město Touškov - Červený mlýn - Malesice - Křimice - ZOO - Pod Záhorskem

 

 

Pondělí, 4. listopadu, vyrážim na kolo už krátce po třetí, protože mi letos ještě chybí kilometry do 3500 km, a mohl bych to ještě stihnout. Vyjedu si k rybníku beze jména za Čemíny pod Smolným vrchem. I když už je poctivý podzim, neni žádné extrémní bahno. Ze Záhorska vybíram cestu pod Vinicemi nad amfiteátrem a zoologickou zahradou, tudy vystoupam k Sylvánu, pod nímž vede krásný singl - když nepotkáte lidi, dá se tu pěkně letět. Přes zbytek lesa sjíždím k ekoduktu přes Regensburskou, na druhé straně obchvatu se stáčím na sever na pěšinu nad údolím Radčického potoka. ta za chvíli prudce klesá ke studánce Viktorka, překoná potok a už po větší cestě pak stoupám k bývalé radčické cihelně. Zjistil jsem, že u ní lze odbočit z asfaltky vlevo a projet do Kyjovského lesa. Na jeho kraji se vydávám po žluté k Chotíkovu. Za pár set metrů po štěrkové cestě mezi poli míjíte malý březový háj, za ním lze odbočit vlevo na takovou cestu necestu po části pole, které leží ladem a dojet tak k pěšinkám v následujícím lesíku. Sjedu do Chotíkova, pořád mi mrzí, že tu nejde projet podél Chotíkovského potoka, takže vystoupám na hlavní silnici a objedu to tentokrát k chotíkovské cihelně. Od ní vede polní cesta k vršku Stráž. Na vrcholku odbočuj vpravo, mířím jakoby ke spalovně, ale jen asi o 400 m dále, kde je pruh lesa, zkusím odbočit vlevo a jet právě podél tohoto zalesněného pásu. Už jsem tu jednou jel a nebylo to dobré, ale je to dlouhá doba, tak to risknu.

 

Byl jsem hodně překvapen, že cesta je dlouho až moc dobrá. Asi po půl kilometru se rozdvojuje a já si řek, že už to půjde projet přímo... No a nešlo, tak jsem se pak vrátil a nějaké stopy od traktoru mě provedly na jižní stranu lesíka na okraj sousedního pole. Vypadalo to už už nadějně, ale najednou ces zkrátka cesta ztratila. O co bylo větší moje překvapení, když jsem uslyšel z druhé strany, od Kůští, někoho procházet. Tady jsem opravdu nikoho nečekal. Ale ukázali mi tím, že tam nějaký průchod musí být možný. Vracím se tedy do lesa, přeskočím nějaké stromy a pokračuji po kančí stezce. Připojuje se pofidérní cesta z Vlkýše, jenže ta zas vede na nějaké podmáčené pole, tam rozhodně nejedu. Musím se tedy probít mezi popadanými stromy na severozápad, kde končí jiná cesta. Kdybych to začal jezdit častěji, normálně by stálo za to ty popadané soušky poklidit a vyčistit si jednak průjezd a zadruhé vyznačit směr😊 Najednou se objevuje malá stezička, která mi dává naději, že nejsem úplně mimo. Jasně, musím překonat nějakou tu rokli, ale vlastně se cesta zvětšuje a když jsem na rozcestí, kde bych se měl vydat vpravo, na sever, už vím, že tady to bude mít budoucnost. Do Kůští cesta nevede vůbec přímo, ale vede. 

Bohužel mi tahle eskapáda ukrojila dost času ze zbývajícího do setmění, ale to mě bude trápit až později. Teď stoupám po červené krásnou krajinou nad Čemíny, do nichž pak sjíždím po zbytečně vyštěrkované cestě. Z Čemín vyjíždím po modré, ale na prvním rozcestí za vesnicí odbočuji vpravo na neznačenou cestu vedoucí na severozápad ke Smolnému vrchu. Asi za kilometr vyjedete na větší cestě, po které budete držet v rámci možností směr a dojedete k rybníku. Ten jsem si nazval Pod Smolným vrchem, protože oficiální jméno nemá. Jen krátce se zastavím, je vidět, jak je slunce nízko, to bude špatenka s návratem...😀 Tak nejdřív snad když odbočím v zatáčce 100 m severně od rybníku prudce vlevo na lesní cestu, že neskončím někde uprostřed pralesa. Neskončil! A sjel jsem zajímavou lesní cestou do údolí Čemínkého potoka, kde už to znam. I přes napnutý časový harmonogram jsem se rozhodl pokračovat přes Košetice. Za těmi se dá po lukách jet směrem k Písku. V mezilesí jsem se bohužel nenasměroval přímo k odbočce do chatové oblasti za Pískem, takže jsem si to ještě nechtěně protáhl až do vsi. Vyjedu na silnici, konečně se začínám vracet, ale pěkně studeně fouklo, brr. Za Pískem směrem na Plzeň odbočuji vpravo právě k chatám. Nevím, jak se to tam jmenuje, nemá to tu název a chybí to😞 Kolem rybníčku a chat pokračuji každopádně k jihu, ačkoliv cesta není přímá. Zkrátka dojedu k rozcestí Přehrada - odb. na vyhlídku. Po velké štěrkové cestě sjedu do hlubokého údolí do dalšího bezejmenného potoka. Do Újezdu nade Mží proto logicky prudce stoupám. Po červené projedu vesnicí a od statku následuje moje oblíbená cesta po louce. Dnes jsem hlavně rád, že se ohřeju ve stoupání. Na kraji lesa opouštím červenou a jedu horší lesní cestou k opuštěnému sadu Višňovka, propletu se mezi loukami a sjíždím kolem cyklokrosové rokle k Samotě u Města Touškov. Protože už vím, že dříve pěknou rekreační zónu u rybníka se místní rozhodli vyasfaltovat a zcela ji tak zdevastovat, i přes nastupující tmu jsem se rozhodl najít alternativu, jak se vyhnout tomuto zničenému prostoru. A to mi udělalo dneska největší radost, vůbec jsem nečekal, že půje projet podél strouhy až k Dolnímu náměstí! Masakr, nejlepší objev. Z Mlýnské ulice pak jedu po parádní polní cestě k Červenému mlýnu. Často ji využívám, než ji bezmozci vyasfaltují, je too ale dvousečné, o to víc mim apk bude chybět.

 

Za Červeným mlýnem překonám po minilávce Mži a podél ní pokračuji pěkným singlem do Malesic. Do Křimic pak samozřejmě jedu podé náhonu, kde není dálnice. Odtud do plzně už po asfaltu chtě nechtě musím, a sice k zoologické zahradě a přes Lochotínský park zpět do Záhorska. No jasně, že už je tma, ale plán byl splněn😀 Téměř 700 nastoupaných metrů během 46 km, průměrná rychlost jen 17,6 km/h vlivem různých hledání a neozkoušených pěšinek, stálo to ale za to.

Rybník pod Smolným vrchem u Čemín