Zámek Zelená hora

99 km

5. 4. 2025

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1500 m

Terén: Polní a lesní cesty, singly, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - centrum Plzně - po levém břehu Radbuzy Doudlevce - Vokounova lávka - Hradiště - Radobyčice - Valík - Černý les - Kouty - Nebílovský Borek - Pod Nebílovským Borkem - po modré V Babších - Průhon - Nebílovy - Střížovice - po CT 2143 Hadovka - Únětice - Čertovo břemeno - Chocenický Újezd - Suš - Bzí - Cihelna - Jarov - Dus - Chvostule - po červené Prádlo, poustevna, Červený most, Nepomuk, Šternberský dvůr, zámek Zelené hora - Klášter - Batov - Srby - Úslava - Žákova skála - Žďár - Ždírec - ryb. Podežďár - Stará Huť - Vlčice - Blovice - po CT 9 Kamensko, Žákava - býv. tvrz Nezvěstice - Šťáhlavice - Kozel - Šťáhlavy - Starý Plzenec - sv. Blažej - Koterov - vyhlídka na Božkov - Božkov - Lobzy - po pravé strany Úslavy Rokycanská tř. - Prazdroj - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

V nohách mám už tisíc mil. No, ještě tolik letos ne, ale když mají den otevřených dveří na zámku na Zelené hoře, nerozpakuji se tam vydat na kole. Zase jsem vykoumal nějaké nové pěšinky, tak jsem zvědav, jestli vůbec půjdou projet. 

 

Sjíždím do centra Plzně samozřejmě přes Rondel, na náměstí Republiky, potom k Radbuze a podél jejího levého břehu kolem Depa 2015 až do Doudlevec. Malostranský most využívám k přejezdu na pravý břeh řeky a pokračuji pod vodárnou po CT 3 k Vokounově lávce. Nejel jsem tentokrát přímo nad řekou, ale přes hradiště. Projíždím kolem hradišťské plovárny a pokračuji po nudné asfaltce přes řeku do Radobyčic. V Radobyčicích projíždím do Podhájí a stoupám k Valíku. Protože i tady jsou už vyasfaltované cesty, vybírám pěšinku vedoucí z ulice Mezi Duby. Jihozápadně od vrcholu Valík se cesta stáčí, až vede podél dálnice. Dojedu až k silnici u bývalé cihelny, překonám D5 a sjíždím Černým lesem k silničce mei Losinou a Štěnovicemi. Jen ji překonám a ve stejném směru začínám stoupat po štěrkové cestě k chatá v Koutech. Na kraji lesa odbočuji vlevo a diagonálně, jihovýchodním směrem jím projedu tak, abych se dostal nad Nebílovský Borek. Tím celým projedu ze severu na jih, jen kousek po hlavní silnici, protože dál pokračuji kolem kamenolomu k červené turistické. Kousek se po ní musím vrátit k rozcestí Pod Nebílovským Borkem. Asi půl kilometru po modré je to k silnici, ale pokračuji i dál k Babším. Než dojedu na rozcestí, chtěl bych odbočit na cestu polem nepolem do Nebílov. Někdy to projet jde, loni na podzim jsem tu dokonce běžel trailový závod, ale dnes tedy bojuji, ačkoliv úroda teprve klíčí. Kupodivu jsme tu potkal dalšího cyklistu, který se o trochu úspěšněji snaží o totéž. Nakonec jsem využil jeho trasy, když jsem viděl, že projel k cestě, která končí na druhé straně pole, pod kopcem Na Průhonu. Pak už se dá jet, sjíždím k zadní části areálu zámku v Nebílovech, kde vede taková trochu pochybná zkratka kolem nějakých squatů a ovčího výběhu. Za roklí s potokem ale vede větší cesta, která by mě měla dovést nad Střížovice. Kdysi jsem tu jel a nebylo to dobré, tak jsem zvědav, jak to dopadne dnes. Je tu nějaký schovaný pozemek s nepořádným majitelem. K němu se jezdá autem, takže žádný problém, pak ovšem jedu podmáčenou loukou a to jde hodně ztuha. O pár set metrů později se zas objevuje cesta, která mě už dovede k silnici do Střížovic.

 

Ze Střížovic jedu přes kopec po CT 2143 k samotě Hadovka a na kraj Únětic, kde odbočuji vpravo na CT 2292. Je to pořád asfaltka, ale směřuje do lesa. Do Chocenického Újezdu jsem chtěl dojet po nezpevněných cestách lesem kolem Hlubockých rybníků. Bohužel cesta, jak je vyznačená v mapě, neexistuje, takže se musím vrátit skoro volným lesem zpět na cyklotrasu a sjet do Lhoty po asfaltu kolem Čertova břemena. V Újezdu pokračuji kolem Mlýnského rybníku, za nímž odbočuji vpravo na polní cestu vedoucí ke kopci Suš. Cesta vede do takového nenápadného sedýlka, stáčí se dost k severu, ale pak odbočuje dvakrát vpravo a vede ke křižovatce do Bzí. A práve do této vesnice stoupám. Kousek za statkem, pod horou Bzí, končí zpevněná cesta a klesá se kolem Čabuzí k Cihelně. Do Jarova je to pak už coby kamenem dohodil, poté stoupám po prašné cestě kolem zemědělského družstva do sedla mezi Kopcem a Dusem, kde by měla být cesta na vrcholek Dus. Evidentně je tu pastvina, ale není tu ohradník, zato je tu nádherný výhled, ostatně jsem už 583 m n. m. Ke dvoru Chvostule je pak příkrý sjezd po vymleté polní cestě. Jede se tak rychle, až se bojím, že mě tam někde bude čekat kámen a proletim se. Z Chvostule vede silnička, která klesá až do Prádla. Myslím, že loni jsem jel po červené opačným směrem a tak se trochu bojím stoupání k poustevně Na Skalici. Nakonec to nebylo špatné, bylo to ve stínu a jelo se mi dobře a uteklo to. Za poustevnou se začíná docela prudce sjíždět. Ještě loni tu byla krásná lesní cesta, teď se jí možná kvůli těžbě rozhodl někdo zdevastovat, projel ji buldozerem, vysypal tuny štěrku a je z ní stupidní dálnice. Až níže, kde červená odbočuje prudce vlevo a vede přímo k silnici a pak na kraj Nepomuku k Červenému mostu, se vrátí do normálu-pěkné polní/lesní cesty. Hned za Červeným mostem je odbočka stoupající k zámku Zelená hora. Je den otevřených dveří na jinak zavřeném areálu a lidí je tu opravdu hodně, auta parkují daleko od vstupu. Stánky začínají už u Šternberského dvora. To je k zámku ale ještě pár set metrů prudkého stoupání. Asi jsem měl štěstí, že mě nikdo ndole na kole neodchytnul, protože jsem potkal nějaké jiné cyklisty, kteří museli pěšky, protože jim to někdo nařídil. Já si zámek na kolo nebral, takže tím by pro mě návštěva skončila. Takhle jsem se za 150 Kč dostal dovnitř. Prošel jsem si okolí zámku, ale dronem jsem nevyletěl, bylo tam příliš mnoho lidí a doufal jsem, že doletím z úpatí z Kláštera. Ani to se nakonec nepovedlo kvůli hustým stromům.

 

Po obhlídce a občerstvení jsem se tedy vydal pomalinku zpět mezi davy a těšil se, až vypadnu na modrou turistickou trasu vedoucí po pěšince východní stranou kopce. Jako mávnutím proutku zde není ani noha. Přejedu Úslavu (zde ještě v závroce Žinkovku) a stopám po polní cestě přes samotu Batov na Harvánek a potom na kraji louky do Srb. A teď bude následovat náročný úsek, protože jsme vybral malinkaté pěšinky, které často jsou vidět na jedné mapě, ale na druhé vůbec. A já nevím, která ve skutečnosti bude nebo nebude průjezdná. A ani značení NS Kolem Srb nepomůže, není to okružní cesta, má odbočky, takže je vlastně celkem k ničemu. Za železniční stanicí nicméně odbočíte první cesotu vpravo a pak k lávce přes říčku, hned vlevo po pěšince na pravém břehu, která není v mapě, přes chatovou osadu, kde na mě díky bohu nikdo nevyběh, že jsem na soukromém pozmeku, protože to není nijak k poznání a za nosem po vyježděných cestách po louce k dalším chatám v Žákově skále. I tady musím mezi chatkami k příjezdové cestě. Protože jsem teď dost vystoupal od řeky, postupně klesám na kraj Žďáru. Po silnici přejedu do Ždírce, ocitám s ena levém břehu Úslavy a u obecního úřadu odbočuji na pěšinu ke smeredovskému mlýnu, logicky u řeky. I tady je malá lávka, takže hurá na pravý břeh, po louce mezi chatkami a rybníky k další lávce, na levý břeh a po parádní pěšince-no nejedu hned pryč, dám si tu v klídku pauzu a vyletím s dronem. Krásné okolí se zelenajícími se lukami a rybníky, dva jezy, mlýn...masakr😍

 

Cestička asi za půl kilometru ústí na silnici, kolem Huťského rybníku projedu do Staré Huti. Všem dobrodružstvím není konec, znovu po melé lávce překonám řeku a singlíkem krásně projedu k chatám na kraji Vlčic. Tady je svět ještě v pořádku. Žádný zákaz vstupu na pozemky, žádný asfalt... Vlčice, Hradiště, Bohušov, to jsou asi jen nějak nepatřičně výrazně zobrazené části Blovic, kudy projíždím. I na konci světa v Blovicích plýtvají penězi na asfaltování hezkých cest, takže ulice Cecima se změnila v nudu. Je to už takový standard každého výletu, že jsou desítky kilometrů nových, zcela zbytečných dálnic. Samozřejmě se nejedná o podporu cyklistiky, ale o přerozdělení peněz stavebním firmám. Úplně stejně bohužel dopadla před pár lety cesta k chatám, po které vede CT 9. V podstatě až do Kamenska místo pěkné cesty vede silnice, a všichni se strašně diví, že tam cyklisté i auta jezdí víc než 30 km/h. Až z Kamenska měl někdo trochu rozumu a udělal štěrkovou cestu. U pamatuju tolik, že tu nebyla žádná cesta, pak jen lesní od těžařů a teď široká značená cyklotrasa pro ty nejrozmazlenější "cyklisty". Od lesa sjíždím do Žákavy, kde jsem si opět musel najít náhradní cestičku kolem jezu na Bradavě, abych nemusel jak robot šlapat po asfaltové cyklostezce po dříve krásné spojce přes Úslavu. Z Nezvěstic asfaltový zmar pokračuje, proto jsem začal jezdit kolem bývalé tvrze, kde jezdí jen auta, pro ty nikdo žádné cesty nezpevňuje. Na konci léta bývá horší průjezd loukou k čističce, ale to mě teď netrápí. Zrovna tak se dá jet podél asfaltu po hezké polní cestě. Až na konci katastru Nezvěstic je normální cesta, která vás neunudí k smrti po pěti šlápnutích. Před Šťáhlavicemi přejedu silničku, po louce přejedu k dalšímu jezu, svede mě to k návsi, ale hned se zas vracím k řece a loukám nad ní, kudy se dá projet k inundačnímu mostu u zámku Kozel. Krásným singlem podél řeky se dostanete až do Štáhlav, na druhé straně obce u hřbitova odbočuji vlevo, za tratí hned vpravo a podél ní po parádní polní cestě do Starého Plzence. Tahle cesta se drží zuby nehty, jen tak dál, přeju mnoho let bez zpevňování😊 Z Plzence už pochopitelně nelze čekat nic jiného než asfalt. Eliminovat ho lze jen když pojedete až úplně na druhý konec města k NS Staroplzenecká a vydáte po ní k viaduktu u sv. Blažeje. Poté se dá po louce zkrátit monotónní šlapání na asfaltce, ale nakonec ji stejně musíte využít a dojet po ní do Koterova.

 

Protože podél řeky jezdím často, dnes jsem zvolil trasu přes vyhlídku, takže kopec navíc, a kolem skládky za božkovským hřbitovem. V Božkově se vracím k Úslavě a po jejím pravém břehu jedu kolem střelnice, pod Lobzy, přes Lobezský park a k Rokycanské třídě. Kolem Prazdroje se pak vracím do centra Plzně, přes Lochotínskou lávku se dostanu na Severní předměstí a vystoupám do Záhorska. Jen necelý kilometr zbývá do stovky, ale asi se za tím kulatým číslem nepoženu, takhle mi to bude stačit. Mám radost z nově objevených singlů, ale je úplně děsivé, kolik zbytečných peněz a materiálu se leje do bezhlavého asfaltování cest na úplném venkově, kde je nikdo nepoužívá. Jen já, který o žádné asfaltování rozhodně nestojí. Průměrná rychlost 18,5 km/h, takže necelých pět a půl hodiny jízdy a přs 1500 nastoupaných metrů.

 

 

 

Zámek Zelená hora u Nepomuku - den otevřných dveří

Úslava - meandry