89 km
27. 4. 2025
Náročnost: Velká
Převýšení: 1300 m
Terén: Štěrkové, lesní a asfaltové cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - Kopeckého pramen - Sylván - Chotíkov -
Nevřeň - Telecí mlýn - Lipovice - Kunějovice - Mostice - Zahrádka -
PP Manětínská - Dlouhá louka - Čertův vrch - U Sklárny - Plachtín -
Nečtiny - Březín - Leopoldov - Holubí mlýn - Potok - Krašov -
vysílač Krašov - Krašovský potok - Chudeč - Čestětín - Březín
- Umíř - po CT 2293 rozc. Melchiorova Huť, Hůrky - Zlatý mlýn -
Radimovice - Všeruby - karlovarská silnice - Smolný vrch - Čemíny -
Komberk - po zelené Dolní Vlkýš - Stráž - Chotíkov - Košutka - Pod
Záhorskem
To už je taková doba, co si řikám, že vyrazím k vysílači Krašov...vyšlo to
až dnes, no i když, málem ani to. Vyjel jsem totiž ze Záhorska, vystoupal
jsem kolem Kopeckého pramenu k
Sylvánu, chci překonat silnici ke Globusu, držím rovnováhu čekajíc na volno a když
jsem uznal, že si sestoupím, protože aut jede moc, zasekl se mi zámek boty v
pedálu a spadl jsem na pravý bok. Na první pohled to vypadá dobře kromě
sedřené kůže na prsteníčku, ze které teče krev - a asi je taky naražený.
Bolest snad ale bude postupně mizet. Protože jsem si vybral rozbitou cestu
necestu na kraji pole podél hlavní silnice, na ruku nerovnosti docela
bolí.
Jedu ale dál, na zpevněném povrchu ve sjezdu do Chotíkova to není tak
špatné. Na kamenité polní cestě k průmyslové zóně pak občas dám pravé ruce
odpočinout, pak projedu po stopách traktoru k čerpací stanici a za ní na
konci louky vjíždím do lesa na zapomenutou lesní cestu, kudy se dá dostat k
silnici do
Nevřeně. Tady začíná můj neoblíbený úsek, protože to je dost nuda. Sjet do obce a
pak pokračovat monotónním šlapáním kolem Toflova mlýna k frekventované
silnici II/205 od Nové Hospody na sever. Musím vystoupat k křižovatce na
Všeruby u Telecího mlýna, což je zavřené zemědělské družstvo. Kousek za ním
ale odbočuji vpravo na lesní cestu do Lipovice, která je naopak mou
oblíbenou cestou. Za lesem křižuji ochvat Všerub a pokračuji pěknou polní
cestou, která je kupodivu čerstvě vysekaná, nezarostlá - tím lepší. Kousek
po silnci přes Kunějovice a pak podobně pěkný úsek do Mostic. Vydávám se
přes kopeček do Zahrádky a sjíždím až do levotočivé zatáčky, kde opouštím
silnici a jedu rovně do
PP Manětínská. Kolem PR Hůrky se sice cesta občas ztrácí, ale projet se tu dá, les není
hustý. Asi dva kilometry kolem rozcestí Dlouhá louka jedu společně s modrou
turistickou trasou, tam už je docela velká, štěrkem zpevněná cesta. Stejná
cesta pokračuje i po odbočení modré doleva. Zároveň s tím stoupám k Čertovu
vrchu až do 620 m n. m. Stáčím se na západ, překonám silnici, za níž
pokračuji po nádherné nezpevněné cestě přes krásnou mýtinu. Na konci louky
se vracím do severního směru a brzy jsem na samotě U Sklárny. Rozmýšlím se,
zde projet po větší cestě do Plachtína nebo jet zašlou lesní cestou ke žluté
turistické trase. Co asi vyhrálo, že? Cesta moc dobrá nebyla, ale klesala,
takže se nejelo tak špatně, obráceně by mi to asi moc nechutnalo. Na žluté
turistické už jsem se rozhodl zůstat a neriskovat, protože připadalo ještě v
úvahu pokračovat pěšinou vlastně do
Nečtin. Cesta po žluté do Plachtína je velká štěrková nebo asfaltová, ale
motorky, které jsem tu potkal, tu jezdit nesmí.
Když vyjedu na silnici, odbočuji vlevo a klesám k Nečtinám. za odbočkou na
hrad odbočuji znovu vlevo a čeká mě masivní sjezd ke Starému potoku před
Březínem. Je to malá úzká cesta, ale s pěkným asfaltem. Bohužel to tu moc
dobře neznám a rozrotlá vegetace mi trochu brání v rozhledu, takže v té
pětašedesátikilometrové rychlosti už se neodvážím to pustit víc. V Březíně
se trochu zklidním, odbočuji do kopce na Leopoldov. Je to pěkně na sluníčku,
ale není šílené vedro, jde to. Do Leopoldova sice chvilinku klesám, ale pak
znovu začíná stoupání k silničkám na konci světa. K Holubímu mlýnu to
vypadá, že projet zkratkou nejde, takže se vydám po silnici. Ta stoupá do
vesnic Potok a Krašov. Je celkem logické, že vysílač pro půl kraje je vysoko, ale
ani bych neřek, že jsem vystoupal až do 714 m n. m. Na sluneční hodiny už
jej pozdě, jsou asi jen od 11 do 14. vysílač má ale působivou výšku.
Zajímavé je také kotvení upevňovacích lan. Dám si svačinku a vydám se na
cestu zpět. Podle mapy by to mělo jít ke Krašovskému potoku. Zmíněná cesta
ale neexistuje, jde to objet až další polní cestou z Krašova. Aspoň že tak.
Ve sjezdu mě bolí hodně ruka, jenže když řídím jednou, není to zrovna
bezpečné. Jedu rychle a na polňačce to dost hází. U potoka trochu pochybuji,
jestli to bude dál pokračovat, ale jsem u ž tak daleko, že to zkusím.
Dostanu se na druhý břeh, aniž bych se utopil v bahně a prudce stoupám lesem
vzhůru. Vyklubala se z toho pěkná cesta do Chudče. A zase jsem v území tak
malého provozu, že tu nejsou žádné cesty kromě silniček. A tak dlouze
sjíždím přes Čestětín do Březína. Z něj se neprve jede po větší polní cestě,
ale asi za 2,5 km za rozcestím, kde pokračuji dál na jih, je taková pochybná
lesní cesta-spíš bývalá. Poštěstilo se a dá se jet, jakkoliv je to náročné
terénem i stoupáním. Po několika těžkých rozhodnutích na rozdvojení cest se
vyloupnu na Umíři a je mi vlastně líto, že podobná cesta nepokračuje dál.
Cyklotrasa 2293 je totiž asfaltová a ačkoliv se naní jede rychle, není to
taková zábava. Kousek posilnici nedaleko Melchiorovy Huti a pak zase do lesů
Manětínské. I tady je dost velká cesta, ale aspoň není zcela
asfaltová jako v jiných alejích. Mírně klesám a rychle se přibližuji k
Hůrkám, jede se moc pěkně kromě "zkratky", kterou jsem si vybral pro
zpěestření a byla průjezdná možná tak naposledy před deseti lety.
V Hůrkách projedu mezi domky a po polní cestě se blížím Zlatému mlýnu na
(překvapivě)
Zlatém potoce. Po hrázi rybníka se dá pokračovat na dohled skalám, kde jsem byl loni v
létě. Od hráze je pekelně prudké stoupání a pak už se dostávám do míst, kde
to dobře znám. Pod lomem Zahrádka jezdím vlastně docela často a k mé libosti
se tu poslední léta cesta spíš zlepšuje. Pamatuju doby, kdy se tu téměř
nedalo projít. Vyšvihnu se pak na Březový vrch, kousek za ním vyjíždím na
asfaltku a dostávám se do Radimovic. Hodně úzká silnička pak klesá k
tůním na Zlatém potoce
a míří přes papalášskou čtvrť do
Všerub. Za nimi stoupám ke karlovarské silnici, za níž vjíždím do lesa přímo
naproti na křižovatce a přes Smolný vrch klesám k bezejmennému rybníku, po
štěrku na kraj lesa a pak zkratkou podél aleje stromů pěšinkou do Čemín. Do
Kumberku
už se šetřím po silnici, pak následuje úsek po zelené turistické po štěrkem
zpevněné cestě do Vlkýše, kde je ještě jedno stoupání. Z Vlkýše na Stráž je
bohuželk už leta asfaltka, je to opruz, ale chuť si spravíte sjezdem do
Chotíkova. Projedu obcí a po žluté sotupám nad Radčice. Ještě jednou přejedu
karlovarskou silnici, s rukou trpím po kodrcavé necestičce ke Globusu a pak
už se jen propletu městem ke Košuteckému jezírku, dopravce a podél
Karlovarské do Záhorska.
Výlet pěkný, ale o den později se ukázalo, že ruka je zloměná, konkrétně 4.
metakarp. Takže jsem si dal 80 km průměrnou rychlostí 19,2 km/h se zlomenou
rukou v domnění, že je jen naražená. Ani moc nenatekla. Ale mám teď na delší
dobu utrum. Pěkně sádra a nazdar.
 |
| Vysílač Krašov se slunečními hodinami |
 |
| Vysílač Krašov |
 |
| Vysílač Krašov |
Žádné komentáře:
Okomentovat