PILSEN BIKE: Zřícenina Mitterwald, kopec Brno na Křivoklátsku

18. 5. 2012
89 km

Obtížnost: Velká
Technická náročnost: Vysoká

Losiná-Radyně-Šťáhlavy-Kozel-Maršál-Němčičky-Rokycany-Borek-Svojkovice-Holoubkov-Těškov-Mitterwald-Brno-Bílá skála-Sklená Huť-Březina-Všenice-Chrást-Bukovec-Doubravka

Dneska byl jasnej cíl...kopec Brno u Mýta. Z města jsem se dostal přes Hradiště cyklostezkou do Radobyčic, přes Valík a přes Černej les nebo jak se to tam jmenuje do Losiný. Odtud pak hurá na první z vrcholů...Radyni, jal jsem se vyzkoušet červenou turistickou...dá zabrat, rozhodně pro ty, kteří nejsou nadšení z terénu nebo se jim nechce šlapat přes kořeny do slušnýho, ačkoliv celkem krátkýho kopce, je lepší jet po silničce. Na Radyni se akorát připravovalo letní kino, jinak nic zajímavýho. V rámci rychlejšího přiblížení k celkem vzdálenýmu Brnu jsem se svez do Šťáhlav po silnici, tentokrát však nepadla osmdesátka, asi špatnej vítr. Projel jsem areálem Kozlu a pokračoval ve stále více utahujícím stoupání na druhej vrch, a sice Maršál. Řekněme si upřímně, je to pěknej prevít, nestoupá se na něj po lesní cestě vůbec snadno a na konci je řek bych přímo brutální stoupání. Pak kus ještě přes kořeny, to nemam rád vůbec, ale následuje slušnej sjezd lesní cestou k hájovně Němčičky, odkud jsem dojel do Rokycan po silnici, páč vim, že ta červená pokračuje takovou bahnitou loukou, která neni nic moc. Každopádně ale z Rokycan po modrý, kterou jsem nečekaně dobře našel (od koupaliště), jsem dojel přes Borek do Svojkovic, dřív jsem thle cestu neznal a je super, že člověk mine hlavní, na který se jinak opravdu bojí. Akorát Boreckej rybník neni zrovna řekl bych koupací svojí čistotou. Ze Svojkovic pak vede pěkná cyklostezka do Holoubkova a to už se dostáváme do takový vzdálenosti za Plzeň, že už je znát, že je to víceméně venkov a po silnicích jezdí sem tam nějaká Avie. Takže kousek do kopce, přes dálnici do Těškova. A konečně jsem se blížil zlatému hřebu, kterým nakonec nebylo Brno, ale po úseku ztrácející se červené tuuristické hrad Mitterwald. Teda zřícenina, vlastně pár kamenů, ale s nádhernou vyhlídkou do okolí, na Zbiroh a do okolních lesů. není taky divu, tento, Radečský hřeben je nejvyšší v Křivoklátské vrchovině a patří k němu i nejvyšší bod, kousek vzdálené Brno, což je jen kousek po červené zpět na rozcestí a pak po zelené. Na vrcholu je vysílač, ale ne rozhledna, zkrátka nic přítupnýho a nakonec ani rozled do krajiny, ten se však otvírá po vrstevnicové kamenité cestě a prudkém sjezdu. Na západ mířící odbočka s vyhlídkou, nesoucí název Bílá skála, je opravdu hodna odbočení, krásnej rozhled kam až oko dohlédne...nejblíže však vyniká kopec Rumpál (jeden z dalších cílů?) a Skelná Huť, kde jsem se zanedlouho skutečně ocitl, ale hned na začátku jsem odbočil do lesa, stále po zelené turistické. Tento úsek byl nejhorší z celé cesty, kořeny, ztrácející se cesta, nedlouho po těžbě, takže všude klacíky a bordel, navíc málo stromů, takže hledat značky byl trochu očistec. Šlo ale asi o dva kilometry, takže to nebyl takovej problém. Zkrátil jsem si cestu a ušetřil kopec asfaltovou cestou do Dolního Stupna a pokračoval už po silnici, páč se blížil večer. Tak jsem projel Všenice, Střapole, Sedlecko a stejně jako v minulym výletu mi to nedalo, abych nejel přes železniční most v Chrástu a trochu víc se na něm rozhlíd do okolí. Příště ho chci ještě vidět zespoda a bude kompletně zdokumentován:) K Dolanskýmu mostu jsem zbaběle sjel po silnici, ale pokračoval jsem mojí oblíbenou zelenou turistickou nad Berounkou. V BUkovci jsem se rozhod nepodjet hned koleje a zkusit jet rovně, kam mi to hodí. Už jsem měl taky dlouho žízeň a sucho v lahvi, jenže nikde, opravdu nikde jsem nenarazil na žádný zdroj vody...na stavbě, na hřišti, u baráku bez plotu, studna na náměstí, nic... Dojel jsem tedy k Bukovecké, asi bývalé, papírně a pak zas nahoru, přes trať, kolem Jiřího a přes Plzeň zas na Bory. Průměrná 18,12. Nic moc teda, ale odpovídá to náročnosti-50% cesty na pěšinách a polních a lesních cestách, celkem nastoupáno 1672 metrů, není se zač stydět;D