ÚLy letiště Líně

60 km

24. 11. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m

Terén: Lesní a polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Šafaříkovy sady - Zahradní alej - Slovany - Bručná - Škoda park - po levém břehu Radbuzy centrum Plzně - Pod Záhorskem - ZOO - Vinice - Sylván - Radčice - Křimice - Na Horničce - Vejprnice - U Fulínů - Sulkov - koupaliště Líně - Nová Ves - hangáry letiště Líně - lesopark Martinská stěna - Dobřany - Černoblata - Šlovice - Litice - Tyršův sad - Výsluní - České údolí - Doudlevce - po levém břehu Radbuzy centrum Plzně - Rondel - Pod Záhorskem

 

 

Už ani nevim, kam jsem chtěl jet původně, ale když jsem projel tu nejnudnější část - přes město - na Bručnou, Barča mi volala, že nemá klíče od domova. Takže jsem to vzal zase zpátky kolem řeky a přes centrum do Záhorska, předal klíče a vydal se na druhou stranu - nad Lochotínským parkem a zoologickou zahradou na Vinice a pod Sylvánem hezkým singlem do zbytků lesa před obchvatem. Vystavěný ekodukt chválim, mohl být ještě delší. Za ním sjíždím do Radčic po opuštěném trailu.

 

Z Radčic do Křimic jedu po levém břehu Mže po poslední cestě, která ještě nebyl zničena asfaltem. Pak musím od zámku projet celou městskou část na jih na Horničku a až za horizontem na úplném konci obce vede vpravo polní cesta na západ. I když už je podzim, dá se projet bez tun bahna na kolech, to jsem rád. Když už to dál tímhle směrem nejde, odbočuji vlevo na jih a po štěrkové cestě mířím do Vejprnic. Paradoxně jediný hezký úsek při průjezdu je v samém centru o kostela sv. Vojtěcha. Pak podjedete trať a stoupáte k bývalému radaru a protože místní politici nemají zábrany, za kopcem následuje výstavba nového sídliště. K Fulínům už tak zbývá jen docela krátký úsek štěrkem zpevněné cesty po CT 2258. Překonám dálnici a i Sulkov projíždím celý na jih k průmyslové zóně, kde u vrátnice začíná pěšinka s NS Líňská okružní trasa vedoucí ke koupališti a pak docela hezkou písčitou lesní cestou k silničce od Nové Vsi. Do té také mířím, ale určitě ne po asfaltu. Zkusím jet pořád ve směru. Kupodivu jsem projel až na cestu od rybniční soustavy u Líní. Není to moc přímá cesta, ale po louce to dnes zkoušet nebudu.

 

Do areálu letiště chci vjet v růžku, který celkem pozoruhodně pečlivě obchází zelená turistická trasa. Asi se ale záměr daří, cesta, kterou jsem si vybral, je dost zarostlá, tudy moc vetřelců nechodí. K obslužným cestám k hangárům jsem se ale dostal a tak můžu porovnat jejich stavy, některé jsou vyfiknuté, jiné před rozpadem. Dělám si sem teď výlety o něco častěji, protože nikdo neví, kdy to tu někoho napadne oplotit nebo srovnat se zemí. Ale asi má armáda teď tolik starostí, že tohle vůbec managovat nezvládne, a to by bylo dobře😊 Jenže mně by se hodila nějaká cesta, v mapě je na kraji lesa, který odděluje letiště od polí, ale ve skutečnosti se tam nice nenachází, teď mi ýjimečně přijde vhod, že si těžká technika při kácení v lese může dělat doslova co chce, takže vytvořila obrovský průsek a cestu o kus jinde. Vracím se tedy na zelenou turistickou trasu a po kamenité polní cestě sjíždím k lesoparku Martinská stěna. Po zelené pokračuji po skvělé nezpevněné cestě k lávce přes Radbuzu. Někde jsem zaznamenal plány na nějaký "okruh" na těch nádherných lukách tady, samozřejmě asfaltový. Nelze k tomu ale dohledat žádné další informace, takže doufám, že to není míněno vážně nebo to bude uděláno tak, aby zůstaly zachovány všechny současné cesty v aktuálním stavu. Lidé sem chodí za přírodou, ne za betonem. Ke Kamennému mostu jedu po levém břehu, pak projedu celými Dobřany a stoupám po hlavní silnici k přivaděči, jinudy to nejde. Jakmile lze odbočit, sjíždím na úrovni Šlovického vrchu na polní cestu podél strouhy tekoucí z rybníčku Černoblata. Kolem toho také stoupám do lesa. 

 

Do Šlovic nevede vůbec přímá cesta, nejdřív lesem na sever, pak podél něj k betonárce na východ, pak znovu mezi poli po štěrkové cestě na sever a nakonec ještě jednou o 90° doprava. Do Litic bohužel nejde jet na jistotu jinak než po silnici. Kdyby bylo sucho a léto, dalo by se to risknout přes kamenolom nebo přes zemědělské družstvo k dálnici, kde jsou sice pozemky obecní, ale nějaký hlupák tam brání průjezdu kol všemi prostředky. Ono už je navíc taky dost šero, takže ani po cestě podél silnice z Litic k Tyršovu sadu to neni ideální. Za kopečkem Chlum se stočím k lávce do Výsluní a pak po pěšinkách ke Slunečné lávce na kraji Borského parku. Českým údolím poté pokračuji do Zborovské ulice a pak, dnes podruhé, po levém břehu Radbuzy do centra Plzně kolem Depa 2015. Na závěr vystoupám z údolí do Záhorska.

 

Ukázalo se, že to byl poslední letošní výlet, 3500 km za sezónu mi těsně uniklo, ale to neva. Dnes 60 km za tři hodinky, takže průměrná rychlost přesně 20 km/h. 

 

 

 

 

Úkryt pro letouny na letišti Líně

 

 

 

Zřícenina hradu Dršťka

76 km

16. 11. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1050 m

Terén: Lesní stezky a cesty, polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Štruncovy sady - Slovany - Božkov - Koterov - Starý Plzenec - Sedlec - Lhůtský vodopád - Lhůta - Maršál - PP Kornatický potok - Potoky - Hádek - Kornatice - Kamínky - Drážky - Příkosice - Homberk - Štítov - zřícenina hradu Dršťka - Skořice - Štítov - Mirošov - Holubí kout - po žluté Peklo - Veselá - Raková - býv. Rakovská hájovna - Tymákov - Stradiště - Merfánka - Letkov - V Pytli - Božkov - Lobezský park - Rokycanská třída - Plzeňský Prazdroj - Štruncovy sady - Lochotínská lávka - Pod Záhorskem

 

 

Už se nám to letos chýlí ke konci, ale vypadá to, že jeden delší výlet dnes stihnu. Ještě jsem se nebyl podívat na zříceninu hradu Dršťka pod Kolvínem v Brdech. Musim samozřejmě projet město, takže jedu ze Záhorska přes Rondel k Rychtářce a pak kolem Plzeňského Prazdroje přes nádraží po Šumavské na Petrohrad. Úzkými uličkami projedu na Slovany a Sušickou na Božkov. Za Božkovem jde díky bohu objet tu nudnou asfaltku k lávce přes Úslavu, takže jedu polní cestou podél řeky. Za lávkou pokračuji na jih a stoupám do Koterova. Za ním směrem na Plzenec se bohužel nudné dálnici zcela vyhnout nejde. Až půl kilometru za dálnicí se dá odbočit na malou cestičku přes louku vpravo, tu louku objet, na chvilku se vrátit na asfaltku a pak zas odbočit mírně k řece a objet další asfaltovou rovinu. Jak vidíte, je to daleko horší řešení, než když tu byla parádní polní cesta. Podobně děsivý osdu potkal i cestu do Sedlce z Malé Strany na druhém břehu. Radši proto dnes jedu horem pod PP Černá stráň.

 

Ze Sedlce risknu cestu podél Lhůtského potoka. Asi bude poněkud bahnitá. Necelý kilometr projíždíte obcí, tam je to v pohodě, potom jsou ale dva brody, ten druhý je nějaký rozježděný, následuje asi nejhorší část, pár set metrů k lesu, kde je ještě jeden brůdek přes boční přítok. Cesty se tu tak divně rozdvojují, ale když překonát kořeny a správno odbočíte - ani úplně vpravo ani úplně vlevo, dostanete se do prudkého stoupání, kde už je pevnější podklad. Projedu Lhůtou k silnici mezi Sťáhlavy a Rokycany, ale pokračuji po nezpevněné cestě podél lesa za ní. Když se cesta noří do lesa, je věčnou otázkou, kudy vystoupat k hřebenu Maršálu. Tentokrát padla volba na cestu mírně vlevo a obzvlášť v horní části se asi díky tomu, že se tu všude těží a jezdí tu těžká technika, dá projet jinak hustým mladým lesem. Asi půl kilometru severovýchodně od Maršálu se na pár metrů připojuji na červenou turistickou trasu, ale na dalším rozcestí z ní opět sjíždím kolmo vpravo do PP Kornatický potok. Následuje dlouhý sjezd po asfaltu k hájovně Potoky. Po asfaltu jsem nechtěl pokračovat, takže jsem naplánoval trasu po lesní cestě mimo Hádek. Jenže v mapě zakreslená cesta ve skutečnosti vůbec neexistuje, musím se proto vrátit na Hádek a do Kornatic pokračovat klasicky po asfaltu po CT 2040. Na Kamínky pak vede hodně úzká silnička. Většina cyklostezek kolem Plzně má velkorysejší parametry. Nikdy jsme tu asi nejel, je to hezká cesta lesem, ale je tu docela provoz a i ten cyklista se musí s autem nějak opatrně minout. V Kamínkách odbočuji vpravo. Do Drážek je to po dlouhém stoupání kousek po rovině, ale zato proti větru. V Drážkách odbočuji vlevo na polní cestu, kde ještě musím znovu stoupat.

 

Tady se dá toulat po krásným lukách s výhledem do okolí, než sjedete do Příkosic. V Příkosicích si vždycky řikam, že je divné, jak se musí projet areálem zemědělského družstva, ale je to jediná cesta ke hřbitovu, tak je to asi v pořádku. Až u hřbitova končí asfaltka, pak se ještě kousek stoupá pod Kuželkovic vrškem. Cesta se pak srovnává, ale razantně přibývá bahna, až je ho po kolena😀 je to jen pár set metrů k silnici, ale často odtud vyjedete, jak kdybyste celý den jeli rašeliništěm. Na silnici se vydávám vlevo a ledových vzduchem ve stínu sjíždím k odbočce na Štítov. Tam odbočuji vpravo, kde postupně končí asfalt a je tu nakonec jedna z velmi pěkných polních cest. Nefouká tu, tak jsem si dal svačinku. Neznačenou cestou, která se stáčí k východu, dojedete brzy do CHKO Brdy. Sjíždíte pak lesem k silnici mezi Trokavcem a Skořicemi. Asi půl kilometru za silnicí je rozcestí, kde se vydáte vlevo. Tady je to pěkně mokré, mnohem víc podzimu než kolem Plzně. Zřícenina hradu Dršťka není nic víc než zarostlá skalka. Málem bych to přejel, protože jsem nečekal, že už jsem v cíli😬 Proběhnul jsem si skalní masiv, odnikud to nejde pořádně vyfotit.

 

Od Dršťky pokračuji po podmáčené lesní cestě na severovýchod pod Kolvínem ke Skořicím. Projedu vsí ke kapličce, kde odbočuji prudce vlevo a sjíždím k Hornímu rybníku. V zatáčce odbočuji vpravo na CT 2251A, která mě dovede písčitou cestou do Štítova. Odtud mě čeká silniční vložka převážně z kopce do Mirošova. Dál vede i turistická cesta po silnici, takže není moc na výběr. Po žluté stoupám k PP Kamínky, pak se mírně klesá k Holubímu koutu. Je docela zima, cestou od silnice k samotě Peklo se určitě nezahřeju. Až do veselé se trochu stoupá a potom do Rakové nevýraznou travnatou cestou je třeba vynaložit dost energie k jízdě. Z Rakové k lesu k rozcestí u bývalé rakovské hájovny je to kličkovaná mezi kalužemi, pak se to zlomí a lesem se sjíždíneznačenou cestou zpět k silnici na Rokycany. Opět ji jen křižuji a jedu dál na Makrouše, za lesem v zatáčce jako obvykle odbočuji vlevo a do Tymákova jedu zadem mezi lukami. 

A kudy to vemu z Tymákova? V mapě jsem objevil relativně přímou cestu mezi Stradištěm a silnicí, tak se na to podíváme. Naproti průmyslovému areálu u silnice na Sedlec je nezpevněná cesta stoupající k lesu v dáli. Dá se po ní slušně jet, jen podél lesa je to trochu s otazníkem, jestli to půjde projet nebo skončím smutně uprostřed ničeho. Skutečně mnoho pěšinek končí, ale les je prostupný, takže jsem se dostal na letkovskou stranu Stradiště. Na rozcestí Merfánka vyjíždím na silnici, po které podjeud D5 a sjedu až do Letkova. Kus cesty pak jedu podél Božkovského potoka, v polesí V Pytli ale pak odbočuju vlevo na trail a sjíždím k původnímu, přirozenému korytu potoka. Jižně od bývalé skládky jedu po panelové cestě a pak se troch vracím do Božkova pod hřbitov a projíždím ulicí Ve Višňovce. Do Záhorska se vracím klasicky po CT, která má nově číslo 9, ke střelnici. A pak po pravém břehu přes Lobezský park k Rokycanské třídě. poté pře Plzeň kolem Prazdroje, Štruncových sadů a přes Lochotínskou lávku.

 

Tak uvidíme, jestli je to poslední letošní výlet nebo ještě ne. Necelých 76 km a skoro 1100 nastoupaných metrů s průměrnou rychlostí 19 km/h. 

 

Místo, kde stával hrad Dršťka

Místo, kde stával hrad Dršťka

 

 

 

Rybník pod Smolným vrchem

46 km

4. 11. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 650 m

Terén: Lesní stezky a cesty, polní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Vinice - ZOO - Sylván - studánka Viktorka - Chotíkov - Stráž - Kůští - po červené Čemíny - ryb. pod Smolným vrchem - Košetice - Písek - chatová osada u Písku - odb. na vyhlídku přehrady Hracholusky - Újezd nade Mží - Višňovka - Město Touškov - Červený mlýn - Malesice - Křimice - ZOO - Pod Záhorskem

 

 

Pondělí, 4. listopadu, vyrážim na kolo už krátce po třetí, protože mi letos ještě chybí kilometry do 3500 km, a mohl bych to ještě stihnout. Vyjedu si k rybníku beze jména za Čemíny pod Smolným vrchem. I když už je poctivý podzim, neni žádné extrémní bahno. Ze Záhorska vybíram cestu pod Vinicemi nad amfiteátrem a zoologickou zahradou, tudy vystoupam k Sylvánu, pod nímž vede krásný singl - když nepotkáte lidi, dá se tu pěkně letět. Přes zbytek lesa sjíždím k ekoduktu přes Regensburskou, na druhé straně obchvatu se stáčím na sever na pěšinu nad údolím Radčického potoka. ta za chvíli prudce klesá ke studánce Viktorka, překoná potok a už po větší cestě pak stoupám k bývalé radčické cihelně. Zjistil jsem, že u ní lze odbočit z asfaltky vlevo a projet do Kyjovského lesa. Na jeho kraji se vydávám po žluté k Chotíkovu. Za pár set metrů po štěrkové cestě mezi poli míjíte malý březový háj, za ním lze odbočit vlevo na takovou cestu necestu po části pole, které leží ladem a dojet tak k pěšinkám v následujícím lesíku. Sjedu do Chotíkova, pořád mi mrzí, že tu nejde projet podél Chotíkovského potoka, takže vystoupám na hlavní silnici a objedu to tentokrát k chotíkovské cihelně. Od ní vede polní cesta k vršku Stráž. Na vrcholku odbočuj vpravo, mířím jakoby ke spalovně, ale jen asi o 400 m dále, kde je pruh lesa, zkusím odbočit vlevo a jet právě podél tohoto zalesněného pásu. Už jsem tu jednou jel a nebylo to dobré, ale je to dlouhá doba, tak to risknu.

 

Byl jsem hodně překvapen, že cesta je dlouho až moc dobrá. Asi po půl kilometru se rozdvojuje a já si řek, že už to půjde projet přímo... No a nešlo, tak jsem se pak vrátil a nějaké stopy od traktoru mě provedly na jižní stranu lesíka na okraj sousedního pole. Vypadalo to už už nadějně, ale najednou ces zkrátka cesta ztratila. O co bylo větší moje překvapení, když jsem uslyšel z druhé strany, od Kůští, někoho procházet. Tady jsem opravdu nikoho nečekal. Ale ukázali mi tím, že tam nějaký průchod musí být možný. Vracím se tedy do lesa, přeskočím nějaké stromy a pokračuji po kančí stezce. Připojuje se pofidérní cesta z Vlkýše, jenže ta zas vede na nějaké podmáčené pole, tam rozhodně nejedu. Musím se tedy probít mezi popadanými stromy na severozápad, kde končí jiná cesta. Kdybych to začal jezdit častěji, normálně by stálo za to ty popadané soušky poklidit a vyčistit si jednak průjezd a zadruhé vyznačit směr😊 Najednou se objevuje malá stezička, která mi dává naději, že nejsem úplně mimo. Jasně, musím překonat nějakou tu rokli, ale vlastně se cesta zvětšuje a když jsem na rozcestí, kde bych se měl vydat vpravo, na sever, už vím, že tady to bude mít budoucnost. Do Kůští cesta nevede vůbec přímo, ale vede. 

Bohužel mi tahle eskapáda ukrojila dost času ze zbývajícího do setmění, ale to mě bude trápit až později. Teď stoupám po červené krásnou krajinou nad Čemíny, do nichž pak sjíždím po zbytečně vyštěrkované cestě. Z Čemín vyjíždím po modré, ale na prvním rozcestí za vesnicí odbočuji vpravo na neznačenou cestu vedoucí na severozápad ke Smolnému vrchu. Asi za kilometr vyjedete na větší cestě, po které budete držet v rámci možností směr a dojedete k rybníku. Ten jsem si nazval Pod Smolným vrchem, protože oficiální jméno nemá. Jen krátce se zastavím, je vidět, jak je slunce nízko, to bude špatenka s návratem...😀 Tak nejdřív snad když odbočím v zatáčce 100 m severně od rybníku prudce vlevo na lesní cestu, že neskončím někde uprostřed pralesa. Neskončil! A sjel jsem zajímavou lesní cestou do údolí Čemínkého potoka, kde už to znam. I přes napnutý časový harmonogram jsem se rozhodl pokračovat přes Košetice. Za těmi se dá po lukách jet směrem k Písku. V mezilesí jsem se bohužel nenasměroval přímo k odbočce do chatové oblasti za Pískem, takže jsem si to ještě nechtěně protáhl až do vsi. Vyjedu na silnici, konečně se začínám vracet, ale pěkně studeně fouklo, brr. Za Pískem směrem na Plzeň odbočuji vpravo právě k chatám. Nevím, jak se to tam jmenuje, nemá to tu název a chybí to😞 Kolem rybníčku a chat pokračuji každopádně k jihu, ačkoliv cesta není přímá. Zkrátka dojedu k rozcestí Přehrada - odb. na vyhlídku. Po velké štěrkové cestě sjedu do hlubokého údolí do dalšího bezejmenného potoka. Do Újezdu nade Mží proto logicky prudce stoupám. Po červené projedu vesnicí a od statku následuje moje oblíbená cesta po louce. Dnes jsem hlavně rád, že se ohřeju ve stoupání. Na kraji lesa opouštím červenou a jedu horší lesní cestou k opuštěnému sadu Višňovka, propletu se mezi loukami a sjíždím kolem cyklokrosové rokle k Samotě u Města Touškov. Protože už vím, že dříve pěknou rekreační zónu u rybníka se místní rozhodli vyasfaltovat a zcela ji tak zdevastovat, i přes nastupující tmu jsem se rozhodl najít alternativu, jak se vyhnout tomuto zničenému prostoru. A to mi udělalo dneska největší radost, vůbec jsem nečekal, že půje projet podél strouhy až k Dolnímu náměstí! Masakr, nejlepší objev. Z Mlýnské ulice pak jedu po parádní polní cestě k Červenému mlýnu. Často ji využívám, než ji bezmozci vyasfaltují, je too ale dvousečné, o to víc mim apk bude chybět.

 

Za Červeným mlýnem překonám po minilávce Mži a podél ní pokračuji pěkným singlem do Malesic. Do Křimic pak samozřejmě jedu podé náhonu, kde není dálnice. Odtud do plzně už po asfaltu chtě nechtě musím, a sice k zoologické zahradě a přes Lochotínský park zpět do Záhorska. No jasně, že už je tma, ale plán byl splněn😀 Téměř 700 nastoupaných metrů během 46 km, průměrná rychlost jen 17,6 km/h vlivem různých hledání a neozkoušených pěšinek, stálo to ale za to.

Rybník pod Smolným vrchem u Čemín

Quicktrip Plzeň - socha velblouda na Košutce

29 km

30. 10. 2024

 

Náročnost: Malá

Převýšení: 550 m

Terén: Lesní a polní cesty

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Sylvánský vrch - Košutka-socha velblouda - Sytná - Krkavec - po zelené Ledce - po místní zelené Na Skalce - Ledce - Dubský mlýn - Na Skalce - po místní zelené rozc. Nad Ledeckou silnicí - po místní žluté vyhlídka U Záluží - po modré Záluží - Kamenný ryb. - červený trail u Seneckého ryb. - Malý Bolevec - Zavadilka - Pod Záhorskem

 

 

Sice ještě nejsou 4 hodiny odpoledne, ale už máme zimní čas, takže to nebude na dlouho. Taky už je to pěkně chladné, i když slunce se snaží. Ještě nemam v záznamu sochu velblouda u obchodního domu na Košutce, tak zkusíme, ať je téma. Ze Záhorska je tímto směrem nejbližší nezpevněná cesta za Kopeckého pramenem, takže tam přesně mířím. Poté se propletu mezi zahrádkami a bezdomoveckými doupaty v jižním svahu pod Sylvánským vrchem. Zatím je to tu pěkné, ale asi brzy přijde doba, kdy tu vznikne sídliště. Podjedu Sylvánskou rozhlednu, ještě pár metrů zbývá k Sylvánskému vrchu a pak už se přehoupnu na druhou stranu kopce, takže malinko sjíždím k mostu přes západní obchvat Plzně. Za pár set metrů se připojuje zelená turistická trasa, po které se de facto vracím na kraj Plzně k obchodní zóně. Právě tam se u křižovatky nachází socha velblouda. Přímo před ní je hydrant, jezdí kolem auta, z jedné strany parkoviště, z druhé myčka, ze třetí fastfood, no nevim, jak moc to zkulturnilo prostor, socha jinak pěkná. Co mě potěšilo, že se dá projet od minikruhového objezdu u Globusu podél pole bez nutnosti najet na silnici. Chodník v těchto místech není. Tak dobrý, jedem zpátky, ne?!😀

 

Ještě ne, aspoň malé kolečko, než bude tma, udělam. Za Globusem to vemu přes pole k lesu a pak hezkým singlem na Sytnou. Po modré pak nad Chotíkovem a když modrá odbočuje z větší cesty vlevo, jedu mírně doprava, to je nejpřímější cesta na Krkavec. Asi půl kilometru celkem pohoda, pak vyhoupnnutí u Malého Krkavce, chvíli pauza na vydýchání a pak vrcholová stojka k rozhledně na Krkavci. Ani nezastavuji a pouštím se do technického sjezdu na severní straně po zelené k Ledcům. Přes kořeny je to zábavné, až na úpatí kopce se cesta zvětšuje a zrychluje, načež pak mezi poli nad Ledcemi je velká štěrková cesta. Já na dohled prvním domkům odbočuji vpravo, přejedu silnici a po místní zelené stoupam lesní cestou ke kopečku Na Skalce. On je tak zvláštně položený, že přes něj moc nemívám cestu, proto jsem se rozhodl to tady projet. Cesta z lesa vyjíždí u elektrického vedení nedaleko těžební pískové hory. Tady prudce odbočuji vlevo na neznačenou cestu zpátky do Ledec. Není třeba jet až na náves, pokud to chcete stočit k Dubskému mlýnu. Zkratka vede kolem skladu a přes lávku přes Třemošnou. Poté odbočíte vpravo, projedete dalším bývalým statkem a můžete pokračovat po krásné rychlé polní cestě právě k Dubskému mlýnu. Od něj se vracím k silnici, po ní jen pár metrů na Ledce a pak na nenápadnou cestu vlevo ve stráni, která intenzivně stoupá zpět na kopec Na Skalce. teď budu pokračovat po místní zelené dalším úsekem docela technickým úsekem.

 

Původně jsem chtěl jet trochu jinudy než přes rozcestí Nad Ledeckou silnicí, ale cesta, kterou jsem si vybral, je trailem, který se jaksi opačně moc nedá jet. Trochu to tedy objedu a od rozcestí mířím po místní žluté trase na vyhlídku U Záluží, kde zas odbočuji vlevo a po modré sjedu do Záluží. Přímo naprosti za silnicí z Modřínové ulice pak k mému překvapení vede taková lesní stezka za pozemky jihovýchodním směrem. Nádherná, stoupáním zakončená cesta. Vyhoupnete se pak do lesa u Orlíku, kde je milion neorganizovaných turistických tras. Jedu prostě nezpěvněnou ale dobře sjízdnou cestou podél cyklotrasy 35, pak se stáčím a jedu podél silnice. Jednou se připojí místní modrá, pak žlutá, pak zelená, vždy jen na pár metrů. Držím se směru a kupodivu nejen objedu kolomaznou pec, ale vyjedu až za ní na dohles Kamennému rybníku. Protože jsem si řek, že ještě stihnu červená trail u Seneckého rybníku, tak skutečně jedu na východ přes Plaskou ulici, kolem Vydymáčku a stoupám podél PP Doubí. Už se nepříjemně sešeřilo, takže takhle pod stromy na pěšinkách to není nic moc. Na červeném trailu je to o něco lepší se světlem, ale stejně už nejde jet kudlu. U Seneckého rybníku už zapínam světlo a klasicky kolem Prokopávky přes pole k Malému Bolevci se vracím domů. Pak už jen vystoupat Zavadilkou a sjet do Záhorska. 

29 km za hodinku a tři čtvrtě, počítam jsem o čtvrt hodinky míňa  to mi na konci trochu chybělo. Na to, jak je široko daleko kolem Plzně všechno vysfaltováno, tak jsem dokázal po pečlivém plánování vybrat příjemné nezpevněné pěšinky😊

 

 

 

Socha velblouda na Košutce v Plzni