64 km
22. 3. 2025
Náročnost: Střední
Převýšení: 650 m
Terén: Polní a lesní cesty
Plzeň-Pod Záhorskem - Lochotínský park - NS Údolím Mže -
Křimice - Červený mlýn - Kozolupy - Na Svanku - Harabaska -
Sulislav - Janský ryb. - Sytenský rybník - Sytno - Vranov - po
červené Beraní dvůr, Pňovany, Jezná, Nová Jezná - Plešnice - po CT
Bdeněves - Město Touškov - Červený mlýn - Malesice - Křimice -
Radčice - Čertova kazatelna - ZOO - Pod Záhorskem
Už jsem se rozjezdil, takže bych se mohl odvážit zas trochu dál, jeden z
cílů v mých poznámkách je Sytenský rybník, takže se vydávám směr Stříbro. Ze
Záhorska tedy jedu přes Lochotínský park k amfiteátru a
zoologické zahradě, poté kousek po NS Údolím Mže do
Křimic, kde podjedu zámek podél náhonu a pak malou pěšinkou na západní konec
obce. Vyjíždím na silnici, podél které vede chodník ke hřbitovu, takže není
problém, že je frekventovaná. Za hřbitovem přejedete hráz rybníčku a pokud
nechcete jet oklikou a odbočujete k Červenému mlýnu, je třeba jet kus po
silnici. U
Červeného mlýna
končí silnice a do Kozolup pokračuje pěkná rychlá polní cesta. Projedu celou
dlouhou obcí do Bdeněvsi, kde stoupám k železničnímu přejezdu a konečně se
dostávám mimo aglomeraci. Polní cesta vjíždí do lesa, ale pořád vede
západním směrem. U vršku Na Svanku narazím na modrou turistickou trasu, po
které jedu jen kousek na sever, na dalším rozcestí odbočuji doleva a po
neznačené cestě se vydávám k silničce z Doubravy. Musím zas popojet asi
150m, než se vrátím do původního směru a podél pole mířím k lesu. Než do něj
vjedu, musím překonat pár metrů hlubokého rozježděného bahna, takový ten
nepříjemný úsek, kdy můžete jet celý den, udržet se celkem v čistotě, ale
těchto 20 metrů stačí, abyste prošli bahenní lázní.
V lese mě cesta svedla ke žluté turistické, ta vede z Kamenného Újezdu a
hezkou lesní cestou nad Rochlovem pokračuje na
Harabasku. Od rozcestí s CT 2269 vede stará hrubá asfaltka k nevýraznému vrcholku s
502 m n. m. Poté jedu v podstatě vrstevnicově asi 2 km, žluté mezitím
odbočuje na sever. Nějakých 500 m za touto odbočkou vede jinak celkem
nenápadná lesní cesta vpravo. Ta je moje, chvíli sjíždí lesem a pak vede
mezi lukami do Sulislavi. Hned když jsem tu jel poprvé, tahle cesta mě
nadchla. A zrovna tak i dnes😊 Do Sytna po hlavní silnici rozhodně nejedu,
to znamená, že vystoupám po CT 2204 do lesa, pak odbočím vlevo, asi po
cestě, kudy vede nějaká naučná stezka, nevim jestli značená, na rozcestí u
Janského rybníka však stejně odbočuji vlevo na neznačenou cestu, abych se
vrátil k rybníku Sytenskému. I v těchto lesích bývaly zajímavé technicky
náročné cesty, teď je většina z nich zpevněná štěrkem. U
Sytenského rybníku
zastavuji, protože široko daleko nikdo není, dronuju stále šedivohnědou
krajinu, která se po zimě doposud nezazelenala, a taky zkouším vystoupat až
do 500 m s dronem. Rybník je ale tak velký, že se tam stejně nevejde z
přímého nadhledu.
Tak, baterka v dronu vybitá, jedeme dál, objedu půlku rybníka, přes hráz a
malou pěšinkou pak do Sytna. Podél Sulislavského potoka žádná cesta nevede,
proto jedu takhle klikatě. Ze Sytna se totiž opět stáčím na sever a až k
rozcestí hluboko v lese jedu po CT 37, Panevropská. Snad to neznamená, že ji
bude někdy někdo chtít asfaltovat, je to zatím parádní cesta. Sjel jsem tedy
z cyklotrasy a lesní kamenitou cestou klesám do údolí Sulislavského potoka.
Mám strach z bahna, ale i když je tu mokro, není to tak zlé. Co mě však
překvapilo, to nebyly brody, nýbrž v kotlině ještě zmrzlá louže, že díky
mýcení se objevily domky na druhém břehu a taky že tu šli nějací lidé.
Myslel jsem, že tohle je úplně pustý kout země, obzvlášť na konci zimy, kdy
hodně fouká a ještě není teplo... Dalším zpestřením je průjezd dlouhým
viaduktem pod tratí, více méně potokem, protože je to tunel pro něj, spíš
než pro lidi. Touhle pěknou cestou ces dostávám až do Vranova, do jeho
spodní částí u
vodní nádrže Hracholusky, a můžu začít stoupat po červené. Než dojedu k odbočce k Beranímu dvoru za
Válečkovo mlýnem, vede štěrková cesta přes tři rokle, kde vždy sjedete k
potoku a prudce vystoupáte zpět nad přehradu. za odbočkou pak znovu
podjedete trať a stoupáte prašnou cestou.
Za Beraním dvorem už vede červená po asfaltce, kde se pěkně opírá
protivítr. Před Pňovany i za nimi, na silničce do
Jezné, to pěkně brzdí. Do Nové Jezné to ten kilometr docela uteče a pak se vítr
rozbíjí o stromy a zsátavbu kolem Plešnice. Tak ještě jedna rovinka podél
trati po CT 37 a pak rychlá sjezd do chat za Bdeněvsí po zelené. Snažívám se
tu dát rychle segment, i když si nepamatuji, jestli vede nahoru nebo dolů,
ale je naprostou výjimkou, když vás tu někdo nezbrzdí, teď například líně se
táhnoucí auto, takže smolíček. Z Bdeněvsi po zelené do Touškova taky vede
hezký singl podél řeky. Z Touškova pak jezdím téměř výhradně polní cestou k
Červenému mlýnu. Tady asi určitě brzy povede asfaltová nuda😭 Po lávce u bývalého mlýna
přejedu na pravý břeh Mže, podél níž až do Malesic vede opět jeden z
oblíbených singlů. Protože mám první výlet nové kolo, nejedu na cestičku
podél náhonu k zámku, ale po asfaltce nad řekou-chyba. Lidi vás vidí na
kilometr daleko, ale neuhnou a neuhnou a začnou uskakovat, až když musíte
brzdit. To je mor. Trochu zlepšit náladu si můžete na pěšince do Radčic.
Cesta do lesa k
Čertově kazatelně
je od stavby obchvatu docela složitá, musít vyjet nahoru, pak podjet
estakádu, znovu prudce stoupat a teprv pak se vyškrabete na hezké singly
vedoucí k Zámečku. I tak to stojí za to, než ty asfalty dole u řeky. Do
Záhorska se vracím opět kolem zoologické zahrady a ještě trochu nepřímo
ulicí U Slonů.
64 km vlastně není zas tolik, ale na dnešek akorát. Taky bych čekal víc než
jen 666 nastoupaných metrů. To mi zas vynahradil protivítr. Průměrná
rychlost 20,4 km/h, to jde, docela dost úseků bylo nezpevněných.
 |
| Sytenský rybník |
Žádné komentáře:
Okomentovat