Zřícenina hradu Dolní Bělá

57 km

13. 5. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 800 m

Terén: Polní a štěrkové cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Rondel - Kalikovský mlýn - Domažlickou ul. Nová Hospoda - Křimice-Na Horničce - Vochov - Červený mlýn - Kumberk - Čemíny - Smolný vrch - Všeruby - Nekmíř - PR Bažantnice (Kaufský ryb.) - Lhotka - Hubenov - PP Manětínská - Černý ryb. (Porájt Pub) - po zelené Dolní Bělá - zřícenina hradu Dolní Bělá - Cihelna - Tlucná - Krašovice - Trnová - Žilov - Ledce - po zelené Krkavec - Malý Krkavec - PR Petrovka - Bolevec - Pod Záhorskem

 

 

Příjemný skoro letní den přímo vybízí k projížďce. Po práci vyrazím do Dolní Bělé, Vezmu to ale nejdříve přes Novou Hospodu, takže musím přes město přes Rondel, kolem Kalikovského mlýna a pak táhlým stoupáním Domažlickou ulicí až na Novou Hospodu. Zastavím se u babi a pak pokračuji dál na výlet. Sjíždím ke Brůdku, křižuji Vejprnickou a stoupám do polí před Křimicemi po CT 2151. K Horničce nejraději jezdím neznačenou pěšinkou od kapličky sv. Vojtěcha. Ale můžete jet klidně po CT dál a dostanete se na stejné místo. Do Vochova jedu po rozbité silnici kolem hřbitova. Dříve hezká vesnice Vochov se rychle mění v ukázkový příklad toho nejodpornějšího možného urbanismu - vzít louku, levně, bez vkusu a ohledu na cokoliv postavit králíkárny, vše vybetonovat pro snadnou (ne)údržbu a nastěhovat lidi z plzeňských sídlišť do těchto vochovských sídlišť👌 Tak přesně tímhle prostorem sjíždím k Vochovskému potoku a pak stoupám dál na sever k hlavní silnici na Stříbro. To už znovu klesám, překonám ne zrovna bezpečnou křižovatku a sjíždím k Červenému mlýnu, nedaleko něhož je asi rok nebo dva opravená lávka. Díky ní se dostávám na levý břeh Mže a mohu pokračovat parádní polní cestou buď do Touškova (tam jezdím nejčastěji) nebo jako dnes na sever, protože chci pokračovat na Kumberk. Tyhle krásné cesty taky brzy přijdou vniveč, protože tu bezmozkové chystají asfaltové nudné cyklodálnice. Zatím si lze užívat klidnu a skvělých nezpevněných polňaček.

Cesta ústí na úzké frekventované silnici za Malesicemi, brzy naštěstí odbočuji na Kumberk, kde provoz není téměř žádný. Nějakou nezpevněnou alternatiivu bych tu uvítal, ale neexistuje, takže monotónně šlapu až do Čemín a těším se, až konečně vyjedu za ves do přírody. I tady se prodloužil asfaltový úsek, ale naštěstí ne moc. Asi 200 m za posledními domky odbočuji z modré turistické trasy doprava. Delší dobu jsem tu nejel, tak už si nejsem jistý, jaká tu je cesta. Nic extra, ale nakonec se nevyplnily moje obavy, neskončila v oraništi, a dá se projet až k lesu. Nakonec bych ji označil za pěknou, s výhledem na údolí😊 Právě na kraji lesa je větší štěrková cesta, kterou už znám. Vede kolem rybníčku pod Smolným vrchem. Ještě trocha stoupání a pak už se blížím ke státní silnici na Karlovy Vary. Jen ji překonám a sjíždím do Všerub. Dříve modrá turistická nevedla po silnici, ale remízkem mezi poli. Právě po téhle cestě se vydám na sever nad roklí bezejmenného potoka. Měl jsem obavy, že už cesta nebude používaná a nebudu moct ani projet, ale jde to. Stoupám ještě kus za obchvatem, pak se cesta sklání a zábavným rychlým singlem vede až k zámku v Nekmíři. Přes PR Bažantnice jsem dlouho nejel. Mapa už tam ani žádné cesty neukazuje, ale přitom objevuji naučnou ceduli na kraji přírodní rezervace. Každopádně jsem se rozhodl to zkusit projet a chybu jsem neudělal. Pamatuju, že v minulosti bylo třeba oblast Kaufského rybníku objet kolem lesa ze západu, ale pak už jsem snad i jednou jel opačným směrem po jeho hrázi. A dnes to taky šlo, to je nejlepší varianta. Lukami je vyježděná cesta k úlům a krmelcům, luční kvítí povlává ve větru, tohle je prostě paráda. Na silnici vyjedete před Lhotkou a pokud jedete do Hubenova jako já, tak vás čeká stoupání. Dříve si šlo zkrátit serpentinu po cestě odbočujicíc na konci Lhotky, ale už to zjevně není možné. Je tu nový asfalt, což byla potřeba, protože tu byl tankodrom. Po modré jedu přes Hubenov až na kraj PP Manětínská, kde zkusím odbočit vpravo na malou cestu podél hranice přírodního parku. Protože se tu těžilo, je tu obří rozježděná cesta, tak nemám strach...

Údajně podle mapy by to měla vést i NS Hornobělskem, ale nejsem si zrovna jiistý, že tu jsou nějaké značky v terénu. To když dojedu k Černému rybníku a Porájt Pubu, tam už je jak klasická zelená, tak naučná stezka. Do Dolní Bělé jedu po té klasické zelené docela pěknou cestou a pookračuji po ní i výšvihem ke zřícenině hradu Dolní Bělá. Moc toho tu po hradu nezbylo, ale je to pěkné místo s výhledem do širokého okolí i rybníček dole ve vsi. Chvíli se pokochám a vydávám se domů přes Cihelnu a nedávno zprovoznněné cestě k silnici na Tlucnou. Z Tlucné se těším na singl do Krašovic, který jsem dlouho neprojel. Bohužel už je docela pozdě a v lese je šero, takže do toho nemohu naplno šlápnout. Z Krašovic jedu do Trnové po silnici. Mohl jsem to vzít i od rybníku po nezpevněné cestě, ale čas mě trochu tlačí. Z Trnové už ale znovu stoupám k prašné polní cestě. Za kopcem je Žilov, odkud se do Ledec jinak než po silnici nedá přímo jet. Z Ledec stoupám náročnou pěšinkou po zelené, nejprve pozvolným stoupáním po větší cestě mezi poli, poté v lese technicky a velmi prudce k vrcholu. Jsou tu kořeny, popadané stromy, čouhající kamenné podloží a podobně. Nebyl jsem ale po dnešním výletu vyčerpaný, takže jsem to nakonec vyjel. Z Krkavce se vydávám nejprve sjezdem po červené, ta ale dole pod vrcholem odbočuje, zatímco já mířím ještě kus na jih k Malému Krkavci a zkouším zase jiné neznačené lesní cesty. Chtěl jsem jet přímo kolem Strženky, ale opět jsem to nebyl schopný trefit, na kraji PR Petrovka se tedy znovu spojuji s červenou turistickou trasou a po ní dojedu až ke sportovní střelnici. No a pak už zbývá jen projet Bolevec a sjet do Záhorska. Necelých 57 km, přes 800 nastoupaných metrů a průměrná rychlost 21,4 km/h. Nějakou rychlost jsem nahnal na silničních úsecích, i když subjektivně jich tolik nebylo...

 

 

 

 

Zřícenina hradu Dolní Bělá

Zřícenina hradu Dolní Bělá

 

Ejpovické jezírko

39 km

9. 5. 2024

 

Náročnost: Střední

Převýšení: 600 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - U Pramenů - Zadní Roudná - Doubravka - Ústřední hřbitov - Holý vrch - Kyšice - Ejpovice - Klabavské tunely - Ejpovické útesy - Ejpovické jezírko - Horomyslice - Kokotský les - Nová Huť - po modré Chrást, Dolanský most - po žluté Druztová - Zruč-Senec - trail u Seneckého rybníku - Senecký rybník - Na Prokopávce - na Sudech - zavadilka - Mikulka - Pod Záhorskem

Dneska jsem se chtěl podívat přímo k Ejpovickým útesům, jak to dopadlo, se dočtete níže. Vyjel jsem ze Záhorska kolem roudenských pramenů a pak po silnici na Zadní Roudnou. Když s krásné cesty od Štruncových sadů udělali supernudnou dálnici, už není důvod to objíždět. Berounku překonám po Masarykově mostu, pak pokračuji na Doubravku Jateční a Chrásteckou ulicí. Skrz Doubravku stoupám k Hrádecké ulici, kde se konečně těším, že odbočím za garážemi na nezpevněnou cestu, kterou ještě nepohltila lidská touha po vybetonování všeho. To je hned jiný pocit, krásně přes louku po pěšince vystoupám až k Ústřednímu hřbitovu, pak překonám pole a vjíždím do lesa u Hrádecké myslivny. I když jsem tu čekal bahno, nebylo ho zas tolik. Překonám silnici K Fořtovně, za níž už pokračuje asfaltová stezka až k Hollému vrchu. Kousek je pak přírodní, než se napojíte na CT 3, která se předloni "vylepšovala" novým povrchem-zcela zbytečné plýtvání peněz. Po povrchu lepším než jakákoliv česká silnice či dálnice ppřejedete kopeček a sjíždíte do Kyšic. za vsí dávám čím dál častěji přednost nedávno objevenému singlu od lomu než CT 3. A tak to bylo i tentokrát. Sjedete až k posledním domkům za Ejpovicemi, kde se vydáte vlevo podél trati a při nejbližší příležitosti sjedete do malinkého podchodu a vyjedete v ulici V Rákosí. Jakmile to šlo, sjel jsem dolů mimo silnici. Není snadné najít zábavné stezky, ale ještě tu nějaké zbývají mezi CT 3 a vodní nádrží. Aspoň kousek...

Objíždím východní stranu Ejpovického jezírka, sjíždím i k jeho břehům u ústí Klabavy, kde je lepší výhled po okolí, a zaměřuji útesy. Vracím se k lávce na žlutou turistickou trasu, objíždím Klabavské tunely a pak se vydávám po bývalé trase CT 2159 směrem ke golfovému hřišti. Shora ani zdola jsem se k útesům nedokázal uspokojivě dostat, asi to ani dost dobře nelze. Jednou cesta končí zarostlá, podruhé na skalisku, potřetí na soukromém pozemku. Na čtvrtý pokus, s velkou radostí, se dostávám dolů k vodě po široké cestě vzniklé stavbou vodní elektrárny. Dá se jet ještě kousek dál vysokou trávou pod chaty. Jel jsem, kam až se dalo, dá se dostat do pěkné zátoky, ale útesy odtamtud stejně nejsou vidět, ale hladina z klidného místa ano. Bohužel jsem na pěšince píchnul, takže ještě měním duši. Stoupám tedy zpět, projedu kousek areálem golfového hřiště, znovu ho přes branku opustím a rozhodl jsem se, že ještě vystoupám do Kokotského lesa prudkým kopcem po CT 2159. Na kopci odbočuji vlevo na velkou cestu, asi vojenskou, ty  se obvykle stavěli takhle podle pravítka. Přes dvě údolí vede kolem Čertova kamene. Nesjedu však dolů po modré, ale až po další, o něco větší cestě. Tři čtvrtiny cesty do Nové Huti se to dá pořádně valit, pak ale odbočuji na malou pěšinku, zkratku k mostu přes Klabavu, a to je velmi technický prudký sjezd. Právě kvůli tomuto úseku a dalšímu podobnému kolem Věžky jsem se rozhodl označit tentto výlet jako středně obtížný. Projedu Novou Hutí a pak pokračuji po západnější modré na levém břehu řeky k bývalému hamru, dnes MVE. Poté se začně stoupat k železniční trati. Spíš než striktně po modré jezdím raději singlem nahoru k louce kratší cestou na kraj Chrástu. Ten projedu po modré a držím se jí nejen alejí za fotbalovým hřištěm, ale až k Dolanskému mostu. Vzhůru k Dolanům modrá není sjízdná (a ani opačným směrem), takže těch pár set metrů beru po silnici. Už se ale těším, až odbočím na žlutou a zmíněným technicky náročným sjezdem se spustím k rybníku Pod Hradem (pod zříceninou hradu Věžka). Stoupání do Druztové nemám moc rád, ale dneska jsem celkem při síle, tak to jde. Na kraji vsi, kde žlutá odbočuje k Malochovo skalkám, jedu rovně polní cestou mezi kukuřicí k lesu, kde je pěšina stabilnější, protože nezarůstá.

 

Za lesem mířím k silnici, přejedu ji a vydávám se kolem zručského Beverly Hills k Vyhlídkové ulici a pak (stále ještě) po louce do oblasti V Koutě. Mám za lubem vyzkoušet traily u Seneckého rybníku. V tomto směru se naskytl modrý, takže to padlo na něj. Docela pěkně se kroutí, ačkoliv mnoho smyslu v budování něčeho takového nevidím, křižuje navíc hodně cest, které jsou používané. Na jednu z nich právě teď odbočuji a chci přímo k Seneckému rybníku. Za průsekem pro elektrické vedení se buduje druhý, červený trail přímo v místě, kde je spousta plodného borůvčí. klesám tedy k rybníkům a do Záhorska se vracím kolem Prokopávky, přes pole k ulici Na Sudech a pak přes zavadilkua Mikulku.

Celkem 39 km, ale celkem nemalých 600 nastoupaných metrů. Objevil jsem u Ejpovického jezírka trochu něco jiného, než jsem zamýšlel, ale to je asi v pohodě😊

 

 

Ejpovické jezírko ze severního břehu

 

Dolany u Hlinců - kostel sv. Petra a Pavla

102 km

4. 5. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 1850 m

Terén: Polní a lesní cesty, pěšinky, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Bolevec - Orlík - po místní žluté Záluží - po místní červené Na Bohoutově - Bílý potok - Kamenice - po zelené Býkov - Červený vrch - po žluté Obořická hájovna, Koryta, Piplův mlýn - Borek - Kozojedy - Brodeslavy - Všehrdy - Holovousy - Studená - po zelené Dolany - kostel sv. Petra a Pavla - Ptyč - po zelené Studená, Chříč - Zvíkovec - po červené Chlum - Prašný Újezd - Suchomelka - Kladruby - Svinná - Kamenec - po zelené Radnice - Břasy - Stupno - Všenice - Střapole - Bušovice - po NS Kokotské rybníky Nová huť - Dýšina - Černá mýť - Zábělá - Holý vrch - u sv. Jiří - Masarykův most - Zadní Roudná - U Pramenů - Pod Záhorskem

Od posledního výletu uběhlo dost času. Ani nevím, kde jsem se poflakoval, zas tak dlouho jsem se z výletu na Křivoklát nevzpamatovával😆Chvilku váhám, protože by to bylo podobným směrem, ale nakonec jsem přesto zvolil za dnešní cíl kostel v Dolanech u Hlinců, takže to bude ke stovce kilometrů.

Ze Záhorska vyjíždím přímo k Lidické, nic moc nevymyšlím, raději si užiju hezké cesty mimo můj běžný perimetr. Podél Plaské tady pokračuji až ke Kamennému rybníku, poté neznačenou cestou na severozápad mířím lesem k rozcestí Na Sigmondově stezce, odkud spolu s místní žlutou trasou pokračuji na sever do Záluží hezky lesem kolem Orlíku a pak trochu přes kopec. V Záluží se vydávám po místní červené směr Horní Bříza. Prašnou cestou stoupám k železnici, poté chci zkusit něco nového, tak jedu neznačenou cestou nad chatami. Bohužel na konci někdo oplotil pozemek, takže se musím vrátit a kajícně pokračovat dle původního plánu. Vystoupám tedy od trati "zkratkou" podél pole, pak se ale vracím na červenou. Kopec se postupně zmírňuje a po štěrkové cestě dojíždím ke hřbitovu Na Bohoutově. Asi 200 m za silnicí odbočuji na nenápadnou lesní cestu, kde vždy zabloudím a dneska tomu nebylo jinak. Musíte objet lesem výsek s polem a pak se vrátit do severovýchodního směru. Cesta se postupně stočí až na východ a dovede vás k hlavní silnici na Most. Opatrně ji překonejte a pokud chcete sledovat mé stopy, pokračujte na sever podél Bílého potoka, proti jeho proudu. Stezka by to byla hezká, ale je tu popadáno hodně stromů a nevidím moc velkou naději, že by se o to někdo postaral, protože tu nejsou první rok. Nakonec se ale dostanete k rozcestí Kamenice u nízkého viaduktu nad silnicí do Obory. Odtud se vydávám po zelené. Ještě dlouho se táhle stoupá po rozbité oblázkové cestě, nakonec se ale k Býkovu sjíždí úvozem. Překonám silnici a za rybníkem se stáčím doleva. Nemusím tedy do toho nepříjemného prudkého kopce ke Kosině, ale do táhlého stoupání zprvu po NS Býkov-Žichlice, poté od vjezdu do lesa po neznačené cestě. Asi jsem ji nikdy neprojížděl, divím se tomu. Nebo si ji možná jen nepamatuji... Docela prudce stoupá, je tu mokro, tak to nejde úplně zlehka. Taky se tu a tam rozdvojuje, ale nevím, jestli se vyplatí zkoušet ostatní trasy, já projel celkem uspokojivě. Až na konci lesa je třeba se proplést změtí i dost špatných cest k elektrickému vedení a cestě pod ním. Už je to jen kousek k Červenému vrchu, ze kterého se pouštím do mírného sjezdu prašnou polné cestou po žluté.V takových místech se mi vlévá krev do žil, asi i fouklo do zad a jenom se tak pohupuji v té čtyřicetikilometrové rychlosti - boží. Když vjedete do lesa, cesta se postupně dost zhoršuje. Dnes naštěstí není podmáčená půda, jinak by to tu bylo snad i nesjízdné. Velmi hluboké koleje od vícero průjezdů tu však zůstaly a není úplně bezpečné to tu pustit. V jedné ze zatáček jsem navíc potkal auto... Celkově mám ale tuhle cestu (zvláště ve směru z kopce) rád. U Obořické hájovny jste na nejnižším bodu u soutoku dvou bezejmenných potoků, takže následuje stoupání pochopitelně. Tady je cesta spíše rozbitější, ale proti tomu nic nenamítám. Do Koryt dojedete pravděpodobně aniž byste kohokoliv potkali😊

Za Koryty před hřbitovem žlutá sjíždí ze silnice a opět pěknou prašnou cestou míří na východ. Asi za kilometr se noří do lesa, kde nikdy nevím, na jakou cestu odbočit, protože v rychlé zatáčce se musím věnovat řízení a ne hledání značek. Pak už se terén zhoršuje a je zakončen "pádem" k Piplovu mlýnu - vymletý kamenitý úvoz s uvolněným lesním nepořádkem, nějaké stromy napříč. Je mi líto, ale tohle nejezdím. Zcela viditelně ale vedla cestě podél Bertinského potoka. V mapě vyznačena není, tak je to jen pro stahování dřeva nebo se dá projet? Budu muset vyzkoušet. Terénu jsem si docela užil, takže mě teď nemrzí do Borku od Střely vystoupat po serpentinami po silnici a pak pokračovat do Kozojed po táhlé rovince, kterou jsem jel i na ten Křivoklát. Za Kozojedy se vydávám po takové zapomenuté aleji do Brodeslav. Cestou křižuji silničku, pak už jen skrz les a jsem tam. Z Brodeslav jsem nevymyslel nic lešího než přesun po silnici přes Všehrdy do Holovous. Když už nic jiného, není tu provoz a jsou tu zábavné názvy obcí. z Holovous mířím po malinké silničce do Studené, odkud už jen spadnu do údolí k Berounce. Po silnici vede zároveň zelená turistická trasa. Z Dolan (pár domků) si to zkracuji pěšinkou ve stráni a vyklubal jsem se přímo na louce u kostela sv. Petra a Pavla. Od mé poslední návštěvy, pravda, je tomu už řada let, se to tu změnilo - stany a maringotka s občerstvením a spousta lidí. Kostelík a jeho okolí ale zůstalo zachováno a je pořád kouzelné😍 Udělám pár fotek, rychlá svačinka, mrknu se k řece a pokračuji dál. Stoupám mírnější variantou po zelené kolem Ptyče. Ve stínu to je docela OK, ale před Studenou se v kopci opírá slunce do zad a nefoukne to, takže už je to trochu nepříjemné. Brzy jsem nicméně v Chříči, takže mě čeká zchlazení ve sjezdu k mosotu i přes řeku. Není to hned přes Podskalí se stoupá a pak je ještě nějakou dobu rovinka, ale pak už se to kroutí dolů. No a ze Zvíkovce si to zas vystoupáte. Dalo by se z Kalinovy Vsi zkratkami, ale je to o to prudší. Já zvolil defenzivní přístup a jedu serpentinami po silnici. Hned u Zvíkoveckého rybníku ale sjíždím na červenou. Klidná náves mě zlákala na krátkou zastávku. Na chvilku můžete nabrat dech cestou k oboře Hamouz, ale po jejím obvodu už zase funíte vzhůru. Chtěl jsem si zkrátit cestu a neobjíždět vršek po červené, ale narazil jsme na neprostupnost a nakonec ani ta červená nebyla nejvýraznější a dala zabrat. Ve vesničce Chlum vjíždím na silnici asi na 2 km, než odbočím doprava na neznačenou cestu do Prašného Újezdu. Noo, v lese jsme měl strach, že se budu muset vrátit, ale dopadlo to dobře, projel jsem a ani jsem moc zbytečně neklesnul. Hezká cesta údolím Radubice mě čekala ve sjezdu k Suchomelce, ale pořád nade mnou visela hrozba, že skončím někde uprostřed lesa, pole nebo zarostlé louky. Kupodivu se to nestalo, možná díky tomu, že vegetace ještě nebyla přerostlá. Na samotě Suchomelka se slévají potůčky z dvou údolíček a do Kladrub odtud vede nezpevněná cesta pro auto. Cestu do Svinné si můžete ještě lehce zkrátit nezpevněným úsekem.

Za Svinnou pokračuji na Kamenec, to už mi něco řiká, to je vždy příjemné při návratu. Pro veliký úspěch ale nehodlám sjíždět po silnici a opět zaplouvám na cestu lesem. Jak to asi dopadne tentokrát? No projel jsem👏 Závěr je ale strmý, technický a div že nejedete někomu přes zahrádku. Ale stálo to za to. I když už jsem unavený, do Radnic jedu po zelené, takže si navíc vystoupám kamenitou cestou, kterou se mi nenstoupá obvykle moc dobře, ke hřbitovu a pak zas sjíždím zpět. Do Břas to dnes vemu po silnici, pak do Stupna je asi milion možností. Dnes jsem to vzal kolem areálu skládky k PP Bašta, pak jen lízl Stupno a pokračoval po nějakých "cyklostezkách" a trailech "Modrý okruh" a "Korečnický mlýn". Tyhle názvy jsou celkem k ničemu, prostě nad statkem do Všenic. Po zelené jsem se svězl podél Korečnického potoka k soutoku s Kříšským, kde jsem se jal vyzkoušet stoupající cestu do Střapole. Asi jsem toho pořád neměl dost, protože pak jsem pokračoval pochybnou polní cestou začínající za tratí a vedoucí do Bušovic. Ona je ideální spojkou, ale každý čtvrtrok je jinak (ne)průjezdná. Do Bušovic jsem se ale i tentokrát nakonec dostal a mohl se tak vydat do jednoho z posledních dnešních stoupání po NS Kokotské rybníky. Po vystoupání vás čeká parádní sjezd loukou k chatám za Novou Hutí. Pak musít trochu přes bahýnko i v obdobích největšího sucha a jste u Klabavy. Vystoupáte ke trati, hned za ní v zatáčce jezdím rád pěšinkou k dětskému hřišti. Odpustil jsem si cestu přes pole do hrádku, takže šlapu ztěžka kolem fotbalového hřiště po silnici. Na Černé mýti ale samozřejmě do lesa zajíždím a vezmu to přes Zábělou a Holý vrch do Bukovce. Poté stoupám po CT 2151 pod Chlum a s radostí odbočuji na nezpevněnou cestu, takže portálu železničního tunelu Ejpovice sjíždím po zábavné červené. Pak už se moc kreativy nenabízí, projedu kolem sv. Jiří, přes lávku za vodárenský areál, přes Masarykův most a Zadní Roudnou rekonstruovanou ulicí, kde se právě tvoří dementní autobusové zastávky způsobující dopravní kolapsy. Kolem Pramenů se vracím do Záhorska se 102 km na triku. Moc pěkný výlet s rozmanitými cestami, přes 1800 nastoupaných metrů, pár zápisů v segmentech a průměrnou rychlostí 18,8 km/h.

 

 

 

 

Kostel sv. Petra a Pavla - Dolany/Hlince

Kostel sv. Petra a Pavla - Dolany/Hlince

Křivoklát na kole z Plzně

131 km

14. 4. 2024

 

Náročnost: Velká

Převýšení: 2150 m

Terén: Polní a lesní cesty, asfaltky

 

Plzeň-Pod Záhorskem - Zadní Roudná - Pecihrádek - u sv. Jiří - po CT 2151 Bukovec - po červené Chrást - býv. Spálený mlýn - Korečnický mlýn - po zelené Všenice - Stupno - Břasy - Radnice - Radnická hájovna - Mostiště - Hlohovice - Prašný Újezd - Mlečice - Podmokly - mlýn Slapnice - Skryje - skryjský most - po červené U Kouřimecké rybárny - U Rozvědčíka - Nezabudický mlýn - Višňová - Roztoky u Prahy - hrad Křivoklát - vyhlídka U Trojice - vyhlídka K. Egona II. - Roztoky - po CT 303 Karlova Ves - po modré Broumy-Luh, Bušohrad, rozc. Pod Malým Vlastcem - po CT 0016 Podmokelský mlýn - po modré Jankovský mlýn - Ostrovec - Terešov - Biskoupky - rozhledna Biskoupky - Pajzov - Skomelno - Přívětice - po červené Březina - Přešov - Bušovice - po NS Kokotské rybníky Nová Huť - Dýšina - Červený Hrádek - Újezd - u sv. Jiří - Jateční ulice - Zadní Roudná - roudenské prameny - Pod Záhorskem

 

 

Ještě před 14 dny jsem byl na lyžích na Javoru a teď vyrážím na "expedici" - dlouhý výlet na Křivoklát z Plzně a to po nezpevněných cestách. Snad se večer vrátim domů. Ze Záhorska jedu na Zadní Roudnou po silnici. Všechny hezké cesty už tu papaláši zničili vyasfaltováním, takže je jedno, kudy se vydáte. Následně stoupám kolem Ferony k Pecihrádku a sešupem k lávce u sv. Jiří. Do Bukovce expresně po CT 2151, asfaltka nahrazující bývalou trať ještě není dokončená. V Bukovci se nešetřím, stoupám prudce po červené k Holému vrchu, ačkoliv mě čekají nejméně tak další 2 km stoupání během dne. Po prvotní stojce vede ale pěkná cesta lesem přes Zadní hájovnu. Tam už se klesá a pak, jak už všichni víte, přichází krásný úsek po louce na kraj Chrástu. Právě u prvních domků v ulici Ke Skupovně jsem si všiml, že kolem plotu vede pěšinnka kamsi za remízek a jal jsem se ji vyzkoušet. Nedošlo mi na první dobrou, že se jedná právě o bývalou trať, dnes už asfaltovou cyklodálnici. Dá se tudy projet k funkční trati a podél té pak doslova skrz celý Chrást až k železničnímu mostu vysoko nad Klabavou. Podél trati jsem tedy dojel až na druhou stranu údolí k červené turistické trase, jíž jsem se podržel k Telínu. Poté sjíždím serpentinammi k bývalému Spálenému mlýnu, který je dnes v mapě vyznačen jako Telínský. Kde je pravda, to nevím. Podél Berounky se dá jet krásně až ke Korečnickému mlýnu. Málem jsem pokračoval dál podél řeky, ale správně je to nahoru proti proudu Korečnického potoka po zelené. Hezkým stoupavým singlem bez lidí se dostanete přes pár brodů a kolem roztroušených chat do Všenic. Odtud jsem se rozhodl pro cestu na severovýchod nad statkem do Stupna. Po jakémsi Modrém okruhu, o kterém si nejsem jistý, že je vyznačený v terénu, jsem stoupal mezi bikovým areálem a skládkou v oblasti bývalé těžby k čerpací stanici v Břasech. Tak mi napadá, že bych se měl jet ještě podívat na Hliňák, dostala se ke mně zpráva, že má být oploocen z neznámých důvodů. Je nicméně zajímavé, jakou popularitu tento problém celosotátně získal na Twitteru.

Projedu Břasy směrem na Radnice, před tratí bych chtěl odbočit vlevo na takovou poplní cestu s hrubým asfaltem a pak uvidíme, její úsek je totiž oplocen a vrata zpravidla zamčená, tak budu muset asi po náspu trati abych zmíněnou část objel. Dnes se ale poštěstilo, bylo otevřeno, někdo tam potřeboval s traktorem. Bez problému jsem se tedy po větru dostal k další části místních cyklotras (Zelený okruh, CT 352), po kterém jsem sjel v poryvech bočního větru do Radnic. Sjel jsem skrz školní areál do Luční ulice, ze které pak hodně prudce stoupá pěšinka k rybníčkům. Tady je zas spousta poloznačených trailů. Naštěstí je nikdo nepoužívá, protože kdyby jo, jsou připraveny velice špatně, využívají různých stezek, po kterých se pohybují lidé i nahoru a to by mohlo být docela nepříjemné setkání. Jednou z nich jsem právě stoupal k radnické hájovně. Chvíli to bylo po staré zapomenuté pěšince, chvíli po evidentně zpevněné trase, která už ale taky trochu zpustla. Bez mapy bych se odtud asi nedostal, ale díky Garmin hodinkám se tohle hodně usnadnilo, takže jsem nakonec projel po louce až k oné hájovně. V klesání do dalšího údolí jsem znovu ještě křižival modrý trail a pak už pokračoval po cestě, kterou využívají leda tak lesní hospodáři. Podle toho taky vypadá. Do Mostiště se ale rychle sjíždí, v závěru po louce, paráda a docela i adrenalin. Do Hlohovic a do Skoupého je to po silnici. Podle mapy skoro po rovince, ale ve skutečnosti je to jinak, docela nahoru dolů. Z Hlohovic je navíc docela provoz a bez zatáček, takže se tu jezdí hodně rychle. Těším se tedy, že brzy odbočuji vlevo za zemědělským družstvem na nezpevněnou cestu, kudy projedu do Prasného Újezdu bez aut. Ve vsi odbočuji vpravo a na rozdvojení o něco dále vlevo. V Mlečicích pokračuji rovně za nosem a snad bych se měl zase dostat mimo asfalt. Sjíždím k Mlečickému potoku, takže mě logicky čeká (mnohem horší) výjezd od něj k vršku Dlouhá jáma. Ačkoliv mám zapnutou navigaci, odbočil jsem na polní cestě vlevo do Podmokel místo přímého směru přes pole na severovýchod. Nerozumim, ale zjistil jsem to pozdě, takže už se nevracím a vezmu to přes Podmokly a pak po silnici k Podmokelskému mlýnu. Než však se sinice začne kroutit a klesat do údolí, v zatáčce na kraji lesa sjíždím na lesní cestu vlevo, ačkoliv je zpočátku taky vyasfaltovaná. Poté už je ale techničtější. Ještě jednou křižuji silničku (po které vede CT 0016) a pokračuji po lesní vymleté cestě k chatám u mlýnu Slapnice. Je mi to tu povědomé a aby ne, asi před měsicem a půl jsme tu byli na pěším výletu a šli opačným směrem. Od Zbirožského potoka vede sice asfaltka, ale pekelně stoupá až do Skryjí. Tam je navíc další rokle a stoupání je zavrčšeno brutální stojkou k parkovišti na návsi. 

Protože po modré k Berounce chodí dost lidí a nezdála se mi při tom pěším výletu sjízdná, objíždím to po silnici. Aspoň si odpočnu v příjemném sjezdu. Přejíždím majestátní skryjský most, jeden z mála na Berounce, a chystám se na dlooouhou jízdu na břehu řeky. Na začátku je zábavná, jedu po červené turistické pěšinkou, tu a tam chata, tu a tam nějaká překážka nebo chodec, ale pohodička a postupně se objevují po obou stranách Berounky skály a to je neskutečná paráda, na chvilku se naproti Týřovickým skalám zastavím, vyfotím, dám nějakou svačinku. To už je ale poslední úsek mimo silnici, za chvíli na ní musím vyjet a pokračovat po ni. Díky bohu tu skoro nikdo nejezdí a navíc je opravdu an co koukat - Čertova skála, Kněžská skála, U Rozvědčíka...a pak už je na dohled sedlo s rozhlednou Velkou Bukovou. Tam však nestoupám, objíždím říční meandry přes Višňovou, kde mě stejně stoupání nemine. Do Roztok u Prahy tedy sjíždím a to už zbývá jen pár zátočin frekventovanou ulicí, než dojedu do cíle. Žlutou turistickou trasu na levém břehu Rakovnického potoka si nechám na někdy jindy, ale červenou od silnice přímo k hradu Křivoklát zksuím. Nebyl to moc dobrý nápad, jsou to rozpadlé schody. Ukazuje se, že hrad je zavřený kvůli nějakému natáčení a není možno se k němu ani přiblížit. Beru tedy zavděk vyhlídce U Trojice a pak přejíždím ještě na vyhlídku u památníku K. Egona II. Fürstenberga. Skvělé výhledy na hrad si vychutnávám bez dalších turistů, to je nádhera😊

Nicméně není důvod tu dál rozjímat. Protože se sem jistě jen tak nedostanu, ještě se jedu podívat na vyhlídku v serpentině za obcí. Tam to ale za moc nestojí, vyrážím tedy zpět po silnici do Roztok. Odtamtud se budu držet CT 303, která nejdřív vede asi 1,5 km podél řeky a pak začne stoupat po silničce do Karlovy Vsi podél Klučné. Stoupání je to nekonečné, asi 4 km do vsi a pak ještě další 1 km za ní. Stoupá se ale celkem konstantně a ve stínu, takže když chytnete tempo, utíká to. Já byl tou dobou ještě celkem při síle, takže se mi nejelo špatně. Samozřejmě jakmile byla příležitost, chtěl jsem sjet z asfaltky, ale tentokrát ot moc dobrá volba nebyla. Na druhou stranu bych jinak minul setkání s memtrovou zmijí. Byla v bezpečné vzdálenosti na posekané louce, tak to beru jako pozitivní příběh. Zatímco modré turistická za Karlovou Vsí byla ještě dobrá, ačkoliv sjezd do Luhu bych už počítal na hranici sjízdnosti, za Luhem to bylo velký špatný. Obří stromy přes cestu, vymleté koryto potoka, kopec prudký tak, že šel sotva vylézt a podobně. Než jsem se dostal do Bušohradu, ztratil jsem hodně času a sil. Docela jsem tedy uvítal, že pokračuji po silničce do průsmyku Suchá jedle (to jsem ani nevěděl, že má jméno) a pak zábavnými zákrutami, kde jsem chvíli závodil s motorovým skůtrem, k rozcestí U Ručiček a podél PR (Skryjská) Jezírka k Podmokelskému mlýnu. Uf, hustý sjezd, co mě asi čeká teď? Noo modrá turistická podél Zbirožského potoka. Už jsem tu pár let nejel, tak nepamatuji přesně, jak tot u vypadá. Ukázalo se že dobré, jen tu může být docela dost lidí. Před Jankovským mlýnem začíná asfalt a tak nechávám modrou a stoupám do Ostrovce. Tady už to trochu tahá za nohy. Ale bude hůř. 

Právě tady, když vyjíždím ze zákrytu údolí, poznávám, jak silný vítr fouká proti mě. Na kraji lesa na rozc. U Pomníčku jsem zapomněl odbočit vlevo, asi proto, že v m apě je značená asfaltka, ale je to spíš lesní cesta. Touhle zkratkou se dostanu do Terešova. A znovu musím stoupat, a sice do Biskoupek. Je příjemné, že tam už je mi to povědomé, ale jako teď si pamatuji tenmoment, jak ztuha šlapu kolem kopce Kramářka proti poryvům větru. Na rozhlednu v Biskoupkách jsem si vylezl, abych nabral síly. Málem mě to sice sfouklo, ale trochu jsem si odpočinul od sezení. Po prašné cestě jsem dojel k modré turistické trase, po které jsem se vydal doprava na západ. Cesta po louce je krásná, ale moc mě nepotěšilo, kolik energie se mi ztrácelo v trávě. Až na rozcestí U Vejvanova se vjíždím do lesa a je to o něco lepší. za chvíli vyjíždím znovu na louku, to už po neznačené cestě a to už jsem na kraji Pajzova. promotám se vsí k neznačené cestě, kudy projedu lesíkem k silničce doo Skomelna. Obtočím se kolem Hůrky a znovu neznačenou cestou jedu vstříc PP Radeč. Tuhle cestu moc dobře neznám, nicméně vyjedete nad Přívěticemi U Cajthamlů. To je zajímavé rozcestí, tam vedou snad všechny cesty z okolí. Do Přívětic je to pěkně z kopce, nicméně vítr je tak silný, že jsem se vůbec nesvezl. Tak to ani nevadí, že pak po červené stoupám na jih k Březině. 

I když sil ubývá, rozhodl jsem se za Březinou jet přes ne moc využívané zemědělské družstvo na občasnou cestu k Přešovu. A jsem příjemně překvapen, tentokrát se tu dá projet velmi dobře. Projedu lesem nad Novým Dvorem, poslední dva roky se dá přejet i louka nad Kolnou, to byl dříve problém. Lesem pak sjíždím rozbitou cestou ke Třem lipám, načež následuje kousek po silnici do Bušovic. Projíždím klasicky k NS Kokotské rybníky, stoupám k silnici na Litohlavy a pak se spouštím divokým sjezdem k chatám nad Klabavou. Nakonec vyjíždím u koupaliště v Nové Huti. projedu Dýšinu a čeká mě standardní rozhodování, zda  se vydat do Červeného Hrádku přes pole, kde už léta cesta nevede. Ano, i dnes jsem se tam vydal, ale udělám to jinak. Polem se vydat nechci, nejlépe se dá projet pod elektrickým vedením k polní cestě vedoucí jižněji. I tak se nadřete ve stoupání po ladem ležící louce. Do Plzně zamířím alejí nad hrádkem a pak od loňska nově štěrkem zpevněnou cestou do Újezdu. Když projedete jedním ze dvou nových sídlišť, můžete se vydat třeba jako já ke sv. Jiří. Všude už je ale asfalt, takže nuda. Do Záhorska se vracím přes Jateční ulici a Zadní Roudnou.

Hodilo nám to dneska slušných 131 km s průměrnou rychlostí 18,9 km/h. Nastoupáno 2150 m, to je hodně, ale vlastně to mohlo být i horší. Výletu dávam 5 hvězdiček z 5😊

 

 

Týřovické skály nad Berounkou

Hrad Křivoklát od Rakovnického potoka

Hrad Křivoklát

Hrad Křivoklát z vyhlídky U Trojice

Hrad Křivoklát z vyhlídky U Trojice

Hrad Křivoklát z vyhlídky u pomníku K. Egona II. Fürstenberga

Pomník K. Egona II. Fürstenberga